Ročník XXXV.

V Praze, v pondělí dne 30. ledna 1905.

Číslo 30.

Na ranní a odpol. Hlsty předplání se v Praze v administraei a mřale na čtvrí leta . . . . 6 K — s dvojí donáškon na měsle na čtvit leta . . . . 7 K Boh na něsíe . . . . . . 2 K 30h Poštout za měsíe arrt kia . . . . S K oo s dvojí zlsilkeu na měsíe na čtvrt leta . . . . 11 K c0h

Hnutí na Rusi. Car s rodinou do Livadie. L. Z Petrohradu, 30. ledna. (Pův telegr. zvl. dop. »Národních Listů«.) 10 hodin 50 min. dopol. Car skutečně se rozhod v nejbližších dnech odebrati se s ce- lou rodinou do Livadie k delšímu pobytu. L. Z Petrohradu, 30. ledna. (Původní telegram od zvlášt. zpravodaje »Nár. Listů«.) Prefektem petrohradským jmenován byl generál Dědulin. Generál Fou- lon stal se generálním guvernérem v ruském Polsku na místě Čert- kova, jenž podal demissi. Velitel praporu semenovského pluku, jenž minulé neděle první dal rozkaz stří- leti do lidu, podplukovník Sievers po krvavých událostech náhle zešíl 1 Oddíl admirála Něbogatova od- pluje dne 20. ledna (r. k). Výhrůžná psaní důstojníkům seme- novského pluku. Z Petrohradu, 29. led a. (C.-B) Důstoj níci pluku semenovského, který minulé neděle při bouřích petro- hradských střílel do lidu, obdržel četná výhrůžná psaní, v nichž hroz se jim smrtí.

Pamětní list svaté synody. Z Petrohradu, 29. ledna. (C B) Svatá sy- noda vydala k pravověřícím pamětní li st, týkající se posledních událostí, jež ostře odsuzuje, uvádějíc, že byly dílem štváčů a svůdců. Mezi jiným píše: »Vůdcové hnutí měli ve svém středu kněze, jenž zneuctil sv povolání a propadá nyní církev- nímu soudu. On neostýchal se vzíti do rukou násilně v chrámu uzmutý kříž, obrazy svatých a kostelní korouhve, aby tím bezpečněji mohl svěsti pravověrně dělnictvo k nepokojům Nejsmutnějším při tom jest, že nepokoje způso- beny a zaplaceny byly nepřáteli Ruska. « Pa mětní list končí tím, že zapřísahá všechny pravo- věřící a celý národ, aby zachovali caru vrchnostem poslušnost. Žádná censura zahraničných depeší. Z Petrohradu, 29. ledna. Petrohradská te- legrafní agentura oznamuje, že zpráva roz- šířená tiskem, jakoby telegra my za hranice zasílané byly censuro vány, není pravdivou. Ubývání stávky v Petrohradě a Moskvě.

Z Petrohradu, 29. ledna. Petrohradská telegrafní agentura oznamuje: Dnešního dne za- hájena práce v nových přádelnách, kde nastou- pilo 1775 dělníků, v manufaktuře 690, v che- mické továrně Teutělově 500, v papírně Narga- niově 700 a ve vagonce 2240. V závodech putilovských bude dnes v ponděli částečně v nejbližších dnech úplně práce zahájena. (C. B.) Z Moskvy, 29. ledna. Stávky ubývá Ve všech továrnách, až na šest, opětně se pracuje. Všude docílen dohody mezi zaměstnavateli a děl- nictvem. Mezi řemeslníky moskev- skými sbírajíse podpisy na adresu addanosti caru. (C.- B.) Pověsti o železniční stávce Ze Samary, 29. ledna. Petr. telegr. ag oznamuje: Proslýchá se, že přibyli sem z Pe- trohradu vůdcové stávky, aby na železnici vy- volali stávku, jež má dneškem započiti. Nepokoje v gubernii libavské Z Libavy, 29. ledna. V noci na 28 leden zničili demonstranti te- lefonní a telegrafní tyče, je den před tím znovu pořízeny. Pak pokusili se pustošiti pekařské krámy, avšak bylo jim v tom zabráněno vojskem. Guvernér vydal proklamaci, ve které appelluje na vlastenectví dělníků a uvádí, že stávka vyvolána byla několika revolucionáři, kteří s dělníky nemají nic společněho. Dělnictvo musí opět práci nastoupiti a pak prý pro ně učiní guvernér vše možné; jinak že sáhnuto bude k energickým opatřením Varšavských nepokojů přibývá. Z Varšavy, 29. ledna. (C.-B.) Policejní chef uveřejnil vyhlášku, ve které se oznamuje, že ač ve větších městech říše došlo k nepokojům, ve Varšavě panuje klid. Nieméně, že nemůže dosti dů- razně varovati obyvatelstvo dělníky, aby chránili se demago- gů, jinak že by zakročilo vojsko.

Z Varšavy, 29. ledna. (C.-B.) Telefon- ní spojení mezi Varšavou a Lod bylo strženo. V městské čtvrti Praga propukla všeobecná stávka. Kočově byli donuceni, aby odložili sv uniformy. Z Varšavy, 29. ledna. Včera odpole- dne byly omnibusy a vozy pouli- ční dráhy donuceny vrátiti se zpět do vozovek. Vozba na ulicích jest téměř úplně zastavena V Hališské ulici byly lekomotivy a vozovka měst- ské dráhy značně poškozeny. Skladi- ště dráhy varšavsko-vídeňské střeženo jest vojskem Stávka se velmi rychle šíří a strženy i dílny železniční. Po sobotním vyplacení mzdy zestavena byla práce ve všech továrnách. Stáv- kující táhli ulicemi, avšak nedošlo k nějakým srážkám Sedmdesát osob bylo zatčeno. O 6 hodině večerní uza- vřeny všechny krámy. Také školy budou zavřeny Stávka realistů a gymnasistů v Saratově Ze Saratova, 29. ledna. (C-B.) Žáci vyšších tříd gymnasia a reálky vzpíali se včera setrvati při vyuče- vání ve školách. Když odcházeli z ústavu, byli tlnčeni nahajkami ko- záckých hlídek. Městeké a krajské zastu- pitelstvo se usneslo vyslati ke guvernéru de- putaci a žádati za vyšetření tohoto případu. Vinnici (kozáci) mají býti přísně potrestáni, s studenty má se však zacházeti lidským způso- bem. V sobotu večer všichni děl- níci a zřízenci koňské dráhy za- stavili práci. Stávka v Mitavě. Z Mitavy, 29. ledna. (C.-B.) Stáv ka v Mitavé trvá. Zástupy dělnictva prochá- zejí klidně ulicemi. K nějaké srážce dosu nedošlo.

Nepokoje v Lodi a okoli. Z Krakova, 30. ledna. »Nowa Re- forma« oznamuje z Lodi, že tam nyní stáv- kuje 30.000 dělníků. Ve městě panuje nepokoj. Ulicemi projížději četníci a kozáci. V posledn době udály se ve městě a v okoli velmi četné dynamitové attentáty. Z obce Pabjanice sdělují že tam byl při attentátu na velitele četnictva jeden policista usmrcen. Dnes začla v Lodi gene- rální stávka. Vyšetřování kartáčového výstřelu při svěcení vody. Z Petrohradu, 29. ledna. (Petrohrad. tel agentura.) Za předsednietví. chéfa gardového sboru dělostřelectva konané vyšetřo vá n kartáčového výstřelu při svěcen vody na Něvě podalo toto vysvět- lení zábadné události: »Dne 19. t. m cvičila se první batterie gardové brigády dělo- střelecké se šesti děly na cvičišti pod dozorem poddůstojníka ve střelbě. Po zakončení cvičení měli desátníci děla výčistiti, namazati uvnit tukem a ústí jíenu uzavřiti příklopkou. U druhé a třetí čety desátník z nedbalosti toho opomenul a děla pouze uzavřel. V den svěcení vody příšl důstojníci k dělům, když tato již připravena k vyjetí. Všichni důstojníci i pod- důstojníci prohllželi děla jen po- vrchně.

Většina děl, zejmena první a druhé, jela k salutu s příklopkem na ústí jienu. Teprve na místě, kde stříleno, sňat. Jelikož děla byla nabita, aniž byla před tím eíděna, stalo se, že na náboj uvízlý v rouře přišla slepá patrona. Komise soudí, že tento výklad jest zcela pravdě odpovídající. Uči- něny zkoušky a tu při střelbě s pěti cvičným kartáči jeden v rouře uvízl. Jest tedy patrno, že hrozná nedba- lost jest na případu onom vinna a to jak ne- dbalost důstojnictva, tak mužstva. Vyšetřování vede se nyní tímto směrem a vyšetřujícím jest plukovník Rostisla v, přísedícím generál Pavlov. Zakázaný průvod v Římě. Z Říma, 29. ledna. Na znamení protestu proti carské vládě hodlalo i talsk dělnictvo uspořádati včera v neděli Římem demonstrační průvod. Nedošl všakk němu, neboť byl vládou za- kázán. Korso bylo jako každé neděle četně navstiveno. (Ostatní zprávy víz na 5. straně.)

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Z říšské rady. Z Vídně, 30. ledna. Klub svobo do- myslných lidových poslanců če ských koná zejtra, v úterý, dvě schůze, jednu o 10. hodině dopolední a druhou odpoledne p sněmovní schůzi. Hrabě Julins Andrászy o situaci v Uhrách. Z Pešti, 30. ledna. Hr. Julius Andrá ss prohlásil v interviewu, že, nechť se poměry vy- vinou jakkoliv, on vykoná svou povinnost, přispět k vyjasnění situace. Nelze říci, že vol- bami uherskými padlo vyrovnání. Doufá, že strana osmačtyřicátníků nebude chtiti boj proti základům z roku 1867 vésti až do krajnosti protože by to mělo v zápětí obrovský rozvrat země.

Telegramy korresp. kanceláře. Svob. pán Dipauli. Z Vídně, 29. ledna. (C.-B.) Pohřbu bývalého ministra svob. pána Dipaula zúčastnilise všichni ministři, bývalý ministerský předseda hr Thun, generální pobočník svob. pán Bolfr aa a četní státní hodnostáři. Po výkropu převezena byla mrtvola do Kalternu. Slyšení u císaře Viléma. Z Berlína, 29. ledna. (C.-B.) Císař Vi lém přijal včera odpoledne za přitomnosti stát ních tajemníků hr. Posadovského a svob pána Richthofena ve slyšení rakousko uherského velevyslance šl. Szögyen y-M richa se zástupci Rakouska-Uhersku vyslanými k jednání o obchodní smlouvy. Berní reformy v Dánsku. Z Kodaně, 28. ledna. (C. B.) Při rozpočtové debatě ve sněmu prohlásil ministr financí, že považuje za svůj hlavní úkol provedení berních reforem. V předběžných pracích, započatých jeho předchůdcem, bude prý se vší energií pokračo- váno. Pro značné přetížení prací jest nemožno stanoviti prý dobu, kdy bude lze osnovu re- formní říšskému sněmu předložiti. Reformy musí se nésti směrem svobodného obchodu. Úkol je těžký, poněvadž je třeba bojovati proti jistému směru světovému. Ministr doufá však, že se mu podaři dospěti k cíli. Program ministerstva španělského. Z Madridu, 28. ledna. (C.-B.) Ministerská rada vyslovila se pro reální politiku a usnesla se pracovati k rozřešení situace finanční a ho- spodářské.

Vzpoura v německé Africe. Z Berlína, 29. ledna. (C.-B.) Dle zprávy generála Trothy přibyla 7. setnina pluku č.2 na pochodě ze Stramprietfonteinu do Livfonteinu a do Schürfengu Asi 200 Witbojů, kteří asi o set- nině této nevěděli, chtělo tam přes Anole pro- raziti na západ. Při uvítání střelbou dělostře- lectva i pěchoty uprchli v nepořádku na východ k Nunnbu. Církevní spory v Turecku. Z Cařihradu, 28. ledna. (C.-B.) Ekumeni cký patriarcha byl přijat včera v Yildizu u velkovezira ve slyšení. Na obou místech do- stalo se mu přiznivých ujištění o patriarchátn krisi. Na dnešní společné patriarchátní radě bude rokováno o výběru členů pro předepsanou částečnou změnu v synodu. Naproti tomu zůsta protest patriarchův ve příčině kaple kucovalaš- ské v Monastýru jak v Yildizu tak u velkého vezíra bezvýsledným. Lupičství v Marokku. Z Tangeru, 28. ledna. (C.-B.) Odpověd anglického ministra zahraničních záležitostí lorda Lansdowna na pamětní spis britského vy- slance v Marokku, v níž se protestuje proti všeobecnému bezzákonnému stavu v okolí Tan- geru, právě sem došla. Praví se v ní: Nejistot životů i majetku, na níž si angličtí státní pří- slušníci v Marokku stěžují, jest pramenem znepokojení vlády. Avšak dle nové smlouvy s Francil, musí tato mocnost nevyhnutelně věc vziti do rukou a první záležitostí, kterou fran- couzské poselstvo ve Fezu vyřídí, bude ochrana Evropanů a reorganisace policie.

V drobném prodejie ranní čí-lo o sebě . . . ra s odpola lní . . . . za t Ve flislkách na venkově rannt číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Bb Inserát platí se hotově napřel. Předplscení a luserty přijlná dmniní- strace v Marianské ulici č.3. Tam nacháznjí ze tés rrdakee tiskárna a ozpodice „Nárosinich Leistá . Rukopisy se povraceji.

Porážka uherské strany vládní, Vídeň a my. Ve Vídni, 28. ledna. Dnes nemůže býti již nejmenší pochybnosti o tom, že strana vládní bude míti v gotickém paláci na břehu Dunaje v Pešti sotva třetinu všech poslaneckých mandátů. Chytrý a energický Tisza se přepočetl. Ne- lze popříti, že to muž činu, jenž nedá se tak snadno uvésti v rozpaky, neboť bezohlednost, troufalost a silné sebevědomí je základem jeho povahy, ale správně posoudil jej Košut v jedné volební schůzi, když pravil, že nezná psychologii lidovou a že své sily přeceňuje. Do prachu skáceni, již po celý lidský věk měli v rukou otěže uherského státu. Privilegovaní strážcové zlatého rouna, jež byl jim v dědietví zanechal starý Deák, svrženi se své hodnosti a strana, jež rozhodovala o osudech říše sv. Štěpána, od té doby, co otec těchto dnů poraženého Tiszy učinil smělý přemet z vůdeovství »tygrů« do tábora Deákovců — odsouzena právě provede- nými volbami po dlouholetých politických hodech, — spokojiti se s trpkým chlebem minority . .. Stalo se, co neočekávali ani poražení, tím méně pak jejich vídeňští přátelé. Ještě ve čtvrtek v poledne ujišťovali císlajtanští ministři na diskretní dotazy jednotlivých poslanců, jak to asi v Uhrách dopadne — že výborně, že docházejí odtamtud zprávy tak slibné, že o nějaké porážce nemůže býti ani řečí, naopak: košutovci že budou seslabeni a dissidenti deci- mováni. Zatím, jaké to překvapení řízením oppo- sice maďarská Dnes ve Vídni o nic menší kocovina než v nově vystavených nádherných palácích růz- ných ministerstev.

Vždyť vítézství strany neodvislé v Uhrách neznamená snad pouze triumf jiného politického směru, než jaký representován byl vládou dosavadní. vítězství to znamená otřes a změní základy po- litiky, na níž dnes nejen byl zbudován pořádek státní v Uhrách, nýbrž i poměr zalitavské polo- viny monarchie ku polovině této. Vítězství košutovců znamená hrob soustavy dualistické a je po- čátkem konce oně neblahé politiky, jež inaugu- rována byla v roce 1867, dle níž v zemích svatoštěpánských měli býti výhradnými pány Maďaři, v ostatních zemích Jeho Veličenstv páni Němci. Tricet sedm let trvalo nepřirozeně, zvrá- cené panství dualismu, jež nalezalo se v kři- klavém odporu s minulosti monarchie, s jejím vznikem a vývojem, až konečně se vítězstvl dodělali v Uhrách li, již důalismus odsu- zují a vyhražujíce pro sebe úpl- nou státní samostatnost, žádají, aby polovina naše byla státně z or- ganisována na podkladu federa- listické m. Co stane se s nehotovým vyrovnáním, něž jednání a boj již bezmála osm let se vleče? Co s pověstným ujednáním sylvestrov- ským u Sachera, se Szellovou klausulí atd. atd.? Tolik je jisto, že zápas interessů v této mon- archii nabude nyní zcela jiné tvářnosti. Nepůjde tu o kvotu a různá sporná ustanovení instru- mentu vyrovnávacího, ale o velikou otázku, zdali nadále zůstati mají ze m koruny uherské spjaty s ostatn monarchií unií reálnou, neb má-li poměr ten změněn býti v pou- hou unii personál ní.

FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác Heller.

V době přechodné.

(Slechy o lajném sje zdu šlechty a svo lání zemských zastupitelstev. — Pro- puštění hr. Grüna a ministra polici bar. Hübnera. — Slech o vyjednáváni s Maďary a jeho vyvrácení. — Žádost maďarských universitních studentů za vyučovací jazyk maďarský. — Žá- dost universitních studentů krakov- ských za vyučovací jazyk polský. Opravy a novoty ve finanční správ státu. — Emancipace židů. — Nový živ- nostenský řád. Mezi tím, co vláda veřejný tisk, kterýž byl — což opět a opět připomínati třeba — aspon v mimouherských zemích až na nepatrné vý- jimky veskrze německý — výstrahami a zostře- nými tresty zastrašovala, aby v obyvatelstvu žád- ného vzrušení a žádných klamných nadějí ne- vzbuzoval, proskakovaly na veřejnost různé slechy a pověsti, jimž dle nahodilého rozpolo- žení obecenstva nevěřeno i věřeno. Na příklad. V druhé polovici listopadu při- nesla vídeňská »Presse« zprávu, že se dne 4. li- stopadu sešlo ve stavovském sále ve Vídni asi sto vynikajlcích šlechticů ze všech korunních zemí rakouských, aby se uradili o taktice. již by sledovati měli, až přijde »na denní pořá- dek« otázka o zřízení a svolání zemských za- stupilelstev. Tomu bylo ihned všude správně po- rozuměno v ten smysl, že šlechta jakožto stav se připravuje, aby při očekávaném nebo předví daném zavedení jakýchsi zemských zastupitel- ských sborů svých výsad uhájila a svoji býva- lou moc zase uplatnila. Zpráva o vídeňské schůzi šlechticů byla s přislusné strany (hrabětem Pergenem) vyvrácena tvrzením, že se ve vídeň- ském stavovském sále a vůbec ve Vídni tou do- bou nekonala žádná jiná schůze šlechty nebo za účastenství šlechty, než toliko schůze »Vlaste- neckého pomocného spolku rakouského«. Ale »Presse« trvala na svém a obecenstvo ji uvě- řilo.

Se zprávou o tajném nebo tajemném sjezdu šlechtickém ve Vídni souvisely slechy o zamý- šleném a nedalekém již svolání zemských zastu- pitelstev, o jejichž povaze, složení a kompetene nejrůznější domněnky kolovaly, avšak oproti všem těmto pověstem a výkladům chovalo se velké obecenstvo nedůvěřivě. Dne 20. října propuštěn byl generální po- bočník eísařův hrabě Grüne, jenž byl pova- žován za jednoho z hlavních zlých duchů te doby, a den na to zbaven »na vlastní žádost« úřadu ministr policie baron Hübner a na jeho místo povolán Adolf svobodný pán Thierry. Udá- lost tato zavdala podnět anebo byla pro- vázena slechem, že se vyvinula v lůně minister stva velká různost mínění ve příčině oprav, jež zavedeny býti mají, že jsou v ministerské radě tuhé spory a že následkem toho ještě ministrf- nancí baron Bruck a jiní ještě ministři od- stoupí, zejmena ministři zahraničních záležitostí a spravedlnosti. Slechy tyto byly arci jakožto dílem nesprávné a z části nedosti přesné oflci- osním tiskem vyvráceny, ale politisující intelli- gence byla přesvědčena, že jsou ne-li docela, aspoň v podstatě pravdivy a že budou udá- lostmi potvrzeny. Leč události toho způsobus nedostavovaly.

V zahraničních německých novinách obje- vily se tou dobou zprávy, že vláda nebo dvůr vyhledává styky s předáky maďarského národa a že se děje již jakési tajené vyjednávání s vy- nikajícími osobnostmi uherské šlechty. Rakouské (německé) časopisy zprávy ty otiskly a vysoce vládní »Oesterreichische Correspondenz« pro, vila nad tím hluboké politování, což se považo valo za jakýsi slavnostní způsob vyvrácení Slechy tedy proskakovaly a udržovaly se v mi- havých pohybech, jako se noční dobou na ba- žinách objevují světélkující bludičky, ale tma zůstávala tmou a politické bahno bahnem. Zvláštní dojem činí vzpomínka, jak se tehda v Uhersku národní ruch opět hýbati začinal. Také Maďaři byli, jako my, v porobě německéh absolutismu a sevřeni krutou soustavou germa- nisace, ale tam probouzel se duch odboje ihned důrazněji a mocněji, než u nás. Kdežto se na příklad u nás ohledně vyučování českým jazy- kem nikdo neodvažoval výše hleděti než toliko

na farní hlavní školy, obrali si v Pešti za terč a cíl ihned tamější universitu. V druhé polovici měsíce října uveřejnil ča- sopis »Magyar Sajtó« petici peštské universitní »mládeže«, jak se tehda říkalo, opatřenou 514 podpisy a žádající, aby studijní předměty na peštské universitě se přednášely nikoli německy. nýbrž na příště maďarsky. Sludenti odevzdali prvopis této petice náměstkovi uherského guver- néra arcivévody Albrechta, hraběti Hallerovi, ale tento odpověděl jim, nechtějí-li použiti pro- střednictví universitního úřadu, aby žádost svoji vznesli na ministerstvo vyučování ve Vídni. Dne 24. října byli posluchači svoláni do auly a tu vyřizoval jim rektor, nejprve la- tinsky a potom německy, z Vídně došlý vzkaz, že universitní mládeži korporativní vy- stupování v záležitosti vyučovacího jazyka není dovoleno. Studenti žádali rektora, aby jim věc po maďarsku vyložil, ale ježto ani rektor ani přítomný děkan právnické fakulty maďarsky neuměli, dělal jeden z přítomných professorů tlumočníka. Potom žádali studenti, aby jim vý- nos sdělen byl písemně. Rektor však omlouval se, že jejich žádosti vyhověti nemůže, poněvadž dostal instrukci jenom ústní. Na to prohlásili studenti, ježto se jich ani senát ani professor- ský sbor neujímá a trůn prosebníkům uzavřen není, že na svém usnesení setrvají a žádost na nejvyšším místě podají a to tím spíše, ježto je sám excellence hrabě Haller na ministerstvo vy- učování odkázal. Na to odejela desltičlenná stu- dentská deputace do Vídně, aby petici císaři ministrovi vyučování odevzdala. Že se jí to ne- podařilo, vysvitlo z nóty v »Oesterreichische

Correspondenz«, ve kteréž se pravilo, že si »několik studentů peštské university osobilo vy- stoupiti jako plnomocníci peštské universitní mládeže. Toto jednání příčí se ustanovením dis- ciplinárního řádu a bude proti této svévoli za- hájeno diseiplinární řízení.« V Pešti byla hned dne 25. října vyvěšena důrazná výstraha, aby se podobná agitace neopakovala. Tak skončil první rozmach maďarského studentstva na prolomení germanisační soustavy. O nic lépe neskončil podobný pokus, jejž učinilo studentstvo polské. V druhé polovici měsíce listopadu sepsali posluchači ja- gellonské university v Krakov ě petici, v ní žádali, aby na jmenované universitě zaveden byl vyučovací jazyk polský místo dosa- vadního vyučovacího jazyka německého. Petici podepsalo 135 studentů. Podpisatelé usnesli s nejprv, aby petice poslána byla zvláštní depu- taci do Vídně; potom ale upustili prý od tohoto záměru a usnesli se, aby podána byla zcela le- gálně prostřednictvím akademického senátu. Al dva členové zvolené již deputace, medik a filo- sof, kteří originál listiny v rukou měli, nedba- jíce (prý) ani nového usnesení kollegů ani přá- telské výstrahy, odejeli s pelicí do Vídně. Avšak nedosáhli audience ani u císaře aniu ministra vyučování a obdrželi po návratu do Krakova od akademického senátu disciplinárn trest. Tím byl druhý útok studentstva na ger manisační systém odražen.

Akce vídeňské vlády ku provedení oprav v rámci trvajícího státního řádu byla tou dobou již zahájena. Dne 20. září uveřejnila úřadn »Wiener Zeitung« císařský vlastnoruční dekret, kterýmž se nařizovalo zřízení »Immedi atn komise pro opravu přímý ch daní.« Tato komise měla pak dne 15. pro- since první schůzi za předsednictvi hraběte Hartiga. V měsíci listopadu zřízena komise roz počtová. Ve vlastnoručním listu císaře Fran- tiška Josefa ze dne 11 listopadu bylo řečeno »Milý barone Brucku ! Jest mojí vůlí, aby státní příjmy a vydaje správním rokem 1860—61 do rovnováhy byly uvedeny. K provedení tohoto nařízení ustanovuji komisi, jejímž úkolem jest, státní rozpočet ve všech částech prozkoumatia k tomu působiti, aby vytknutého cíle bylo dosa- ženo. Při tom mají se vzíti za základ zamýšlené reformy ve vnitřní správě, jakož i ve vrchním velitelství armády a loďstva«... atd. Úřadům bylo tímto vlastnoručním listem nařízeno, aby komisi ochotným předkládáním výkazů, vyžáda- ných vysvětlivek atd. všemožně podporovaly- Členy komise byli jmenováni vyšší úřadníci mi- nisterstev financi, věcí zahraničních, vnitra, spra- vedlnosti, kultu, policie, vrchního velitelstvi vojska i loďstva a nejvyšší účtárny. Patentem ze dne 23. prosince nařízena úprava umořování státního dluhu a zřízena k o- mise pro kontrolu státního dluhu — na místo komise, zřízené patentem ze dne 22. ledna 1817, jež nahlíželi měla do knih prací při umořovacím fondu. Císař vyhradilsi jmenování předsedy a dvou členů z řad velko- statkářů a kapitalistů. Další čtyři členy komise pro kontrolu státního dluhu volily: rakouská národní banka dva, dolno-rakouská obchodní ko- mora a vídeňská bursovní komora po jednom ze svého středu.

Další reformou byla emancipace ži- d ů. Těmto přinesla doba, jež se nám nyní jeví jakožto doba přechodní, dar a prospěch nej- větší. Dne 22. listopadu uveřejnila úřadní »Wiener Zeitung« nótu, ve kteréž se pravilo »Císař schválil, aby v zemích, kde ještě plat- nost má zákaz, že židé nesmi miti kře- sťanských služebných, kojný ch. tovaryšů a učňů, tento zákaz pozbyl platnosti.« Zároveň sdělil úřadní věstník, ž úřadům v tom ohledu již dány byly pokyny. Dne 4. prosince pak uveřejnila »Wiener Zeitung« císařské nařízení ohledně žídov- ských sňatků. Dle § 124. občanského zá- kona bylo k platnému uzavření židovského manželského sňatku potřebí povolení krajského úřadu. Řečeným císařským nařízením bylo toto ustanovení zrušeno a zaveden pro uzavírání ži- dovských sňatků týž postup jako u křesťaná. Nejúčinnějším skutkem emancipace bylo ovšem, že dána židům volnost, aby nabýv ali všude reálného majetku, tedy vol- nost zakupování půdy, budov atd. To stalo s teprve císařským nařízením ze dne 18. února 1860 pro velké vévodství krakovské a diuhým cís. nařízením z téhož dne pro ostatní země rakouské. Hlavním opravním trumfem, jehož vynesení až na konec roku 1859 bylo odloženo, byl nový živnostenský řád s rozsáhlou, ač nikoli úplnou svobodou živnosti. Řád tento byl vydán císařským patentem ze dne 20. prosince a vy- hlášen v úřadním věstníku dne 27. prosince. Obsah tohoto živnostenského řádu je dosud obecně znám a jest také dosud známo a na- mnoze i citelno, s jakým úspěchem se řád setkal. Vydáním živnostenského řádu byl pro- gram oprav roku 1859 vyčerpán.