ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7e306f40-71f2-11dc-b95a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 17, person 14, org 5
1 masthead
V Praze, ve středu dne 30. listopadu.
Praha
2 masthead
K číslu 331 číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h
Praha
4 title
UDNl
5 article LIS
LIS Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
Lisa
7 article
Hrdinný kousek kozáckého důstojníka. Z Petrohradu, 29. listopadu. (C.-B.) Zpra- vodaj »Birž. Vědomostí« v Mukdenu telegrafuje z dneška, že kozácký důstoj- ník, jenž vyslán byl generálním štábem v Mukdenu do Port Arturu, šťastně se z Port Arturu navrátila sdělil, že v Port Arturu panuje vý- borná, neohrožená nálada. Všichn obhájci jsou toho pevného pře- svědčení, že pevnost jest nedobyt- nou. Generál Stesselj mu pravil; »Jsem přesvědčen, že Port Arturu nikdy nedobudou. My budeme čekati, dokud nedojdou posily, ať už po moři či po souši.« Oprava poškozené ruské tor- pédovky. Z Brestu, 29. listopadu. Ruská torpédovka »Proužitelný« přibyla dnes do zdejšího arsenálu. Torpédovka přestála prudkou bouř v průplavu lamanšském a trup lodní na něko- lika místech byl při tom poškozen. Jelikož po- škození jest takové, že by bez nebezpečí pro posádku nemohla dále plouti, byla dle meziná- rodního práva přijata do arsenálu, kde bude opravena. Japonská zpráva o posledních událostech v Mandžursku. Z Tokia, 29. listopadu. (C. B.) Císařský hlavní stan uveřejňuje tuto zprávu o posledních událostech v Mandžursku: Večer dne 24. t. m. zahájil nepřítel slabou palbu na Santask. O půl 7. hodině učinil pokus nočního úto- ku, který o půl 9. hodině byl odra- žen. V době tohoto útoku střílel u Vajčanu- tana stojící nepřítel z hmoždířů na Santao- Kuntau a Kančavotau a do okolí těchto míst. Avšak střelba tato nezpůsobila žádných škod. Večer dne 27. t. m. střílel nepřítel z hmoždířů a polních děl, jež umístěny byly na západní straně železniční trati, bez ustání na Kučacu.
Artur Kančavotau Petrohrad Mukden Brest Tokio Port Artur
8 article
Zároveň obsadila nepřátelská pěchota vesnici na severozápadní straně u Noukuancu a stří- lela směrem k vesnici Siaočufu na severní straně u Kučacu. Palba kolem půl 9. hodiny zvolna ustá- vala. Téhož večera o půl 11. hodině zahájila nepřátelská pěchota, jež rozestavena byla na západní straně železné dráhy na pravém břehu řeky Ša, nepravidelnou palbu, která o půl 12. hodině ustala. Mezi hlídkami udáfo se několik potýček. Jinak je stav věcí nezměněný. Podivné sny angloamerické o míru. Z Londýna, 29. listopadu. Proslýchá se. že mezi Anglií a Amerikou zahájeno bylo jed- nání, směřující k tomu, aby nebyla propasena vhodná příležitost k intervenci ve válce rusko- japonské. Dle všeho jedná se o to sděliti carovi úmysly mikadovy, jenž netají se tím, že po pádu Port Arturu hodlá vydati proklamaci, ve které prohlásí, že Japonci nepomýšlejí na obsa- zení Mandžurska. Jakmile tato proklamace bude vydána, prohlásí Anglie 1 Amerika, že jsou s ní srozuměny, jestliže také Rusko upustí od za- brání Mandžurska. (?) Pak bude prý cesta k uza vření míru otevřena. Boje o Port Artur- Z Tokia, 29. listopadu. (C.-B.) Císařský hlavní stan uveřejňuje tuto zprávu o s t a vu věcí u Port Arturu: Co se týče nepřá- telských tvrzí Sunšušanu a tvrzí, jež odtud na východ se nalézají, opevnili jsme silně proti nepříteli obrácené zákopy, jakož i okolní hřebeny a hřbety, avšak na útok není ještě vhodná doba. Na 203metrovém pahorku (tento pahorek byl ve včerejší depeši označen jakožto 205 metrový) podařilo se nám po několika útocích dobyti nepřátelskýchhradebních příkopů u vrcholu. Oddíl našeho vojska má tuto posici obsazenu a usiluje o dobyti celé tvrze.
Artur Japonec šo Londýn Anglie Amerika Rusko Tokio Noukuanc Kučac 1 Amerika
9 article Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů. K parlamentní situaci. Z Vídně, 30. listopadu. V poslanecké sně- movně pokračovati se bude dnes v politické de- battě, avšak není lze říci, zdali debatta dnes ke konci dospěje. Jest pravděpodobno, že dojde na jednoho nebo dva řečníky české. O 10. hodině dopolední sejde se parla- mentní komise klubu slovins ko- chorvatského a parlamentní ko- mise klubu českého. Na dnes jest také uchystána společná porada posl ancu českých bez rozdílu frakcí o spo- lečném postupu na říšské radě. Odpoledne pak jest porada předsedů klubů. Vůbec se podobá, že dnešek bude věnován hlavně konferencím mimosněmovním. Ale vše- obecným jest dojem, že všechny tyto rozmluvy, schůzky a soukromé rozhovory nebudou míti positivního úspěchu a že jest osud podzimní kampaně říšské rady rozhodnut již dnles. Proto nemůže překvapiti, že všeobecně již volá se po roz-
Vídeň
10 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Naše návštěva u Sv. Čecha. Sestry chodily tehda do třetího ročníku učitelského ústavu a já byla prvním rokem učitelkou. Čech byl od třinácti let mým zamilovaným spisovatelem a jako kandidátka jsem si ničeho tak toužebně nepřála, jako jen jednou spatřit ho tváří v tvář, moci s ním promluvit. Vlastně o to mluvení ani mně tak neběželo. Snila jsem jen, že vypadá asi zcela jinak než jiní smrtelníci. Neočekávaná příhoda dovedla mne k cíli mé touhy. Se sestrami chodila neteř Čechova, jež zásobovala sestry četbou i přes prázdniny. V době, kdy se důležitá tato událost stala, vy- stoupila sl. R. z ústavu a její knihy zůstaly u nás. Sestry měly starost, jak jí je vrátí, nebot nevěděly, kam odešla. „Víte co, děti?“ po- vídám. „Čech bude jistě vědět, kde je. Odvolejte se naň jako na strýčka a knihy mu odneste — půjdu s vámi.“ Ujednáno. Ač jsem právě vstoupila do ži- vota veřejného a sestry nebyly o mnoho mladší. praktického rozumu v nás mnoho nebylo, za to velká dávka nadšení — život před námi ležel ještě jako sen. Díky své až příliš jemné konstrukci tělesné. vypadaly jsme i vzezřením posud jako trochu větší děti. Půjdeme! Ale kde ho najdeme? Dlouho jsme se nerozpakovaly a zašly do redakce „Nár. Listů“ Vyšel kdosi a k naší zdvořilé otázce, kde bydlí Sv. Čech, odpověděl: „Kde bydlí? Chcete ho navštívit? Pan Čech nepřeje si návštěv a nechce, abychom jeho byt oznámili. „My tam nechceme jít,“ lhala sestra — „chceme to vědět jen tak. „Tak je dobře,“ odpověděl neznámý odešel.
Čecho Čechův Čo Čechy
11 article
Za chvíli se vrátil. „Pan Čech bydlí na Letné, ulice x y, ale číslo nevím. Je to nárožní dům, jest tam právě stanice tramwayová, asi tak .. „I to my už najdeme,“ vpadla jsem horlivě do řeči. „Tak?“ usmál se neznámý. Dali jsmes všichni do smíchu. S radostí jsme se vydaly na Letnou. Když jsme cítily, že už to jde do opravdy, bylo třeb nastudovati přece řeč. Růžena byla vždy nejodvážnější. Vyvolena tedy k úvodu. Představit se jako kollegyně sl.R a vyložit účel návštěvy. Až by se rozpředla řeč, měla jsem přijí na řadu já a nějak vyslovit náš zápal a nadšení pro díla Čechova. A Hela konečně dokončí řeč a projeví štěstí naše z této návštěvy. Dobře jsme vše nacvičily a zatím přišly až k domu. Našly jsme skutečně byt lehko. U domovnice se ptáme: „Bydlí zde Sv. Čech? „V třetím poschodí,“ lakonická odpověd. Trochu v nás 1. klo, že jsme tak blízko Čím jsme stoupaly výše, tím jsme šly pomaleji Ve třetím poschodí jsme se zastavily. Podívaly jsme se na sebe. Cítily jsme, že nám trochu rychleji tluče srdce. Byl u dveří zvonek, ale všecka srdnatos nás opustila. Žádná nechtěla zazvonit. Nevypadá to vlastně hloupé, nebo smělé? Což když nás odbude? Byly bychom se neroz- hodností daly do pláče. Konečně Růža energicky stiskla zvonek Zazněl pronikavě, všecky jsme se lekly. V tom slyšet kroky. Zavadila jsem okem o kukátko. „Děti, to není on,“ šeptám. Předsta- vovaly jsme si ho podle podobizny — nevím, proč — velkého, s černým plnovousem. Dvéře se otevrou a před námi stojí silný muž s šedým vousem, menší postavy. Chci znovu říci: „To není on,“ ale v tom se pohled můj setkal s jeho snivým, zádumčivým pohledem — poznala jsem, byl to on. Všichni čtyři jsme němě proti sobě stáli.
Čo Růžena Čechův Letná
12 article
Růža ztratila řeč a my r Helou téměř »hromeny, že už se stalo — jsme ani nevěděly, že Růža také mlčí. První promluvil Čech. Usmál se — poznal asi už, proč jsme přišly. — „Pojďte dál, co mně nesete? Konečně Růža našla nit. „Jsme Kollegyně sl. R...“ — „A tak, tak — jen račte dále,“ uvedl nás předním pokojem do druhého —a pořád se usmíval. „Zde se posaďte; přijdu hned — nejsem zvyklý damským návštěvám“ a zmizel zas v prvním pokoji. Posadily jsme se. „Děti“, zašeptala jsem — a sestry na mne pohlédly zrakem sálavým. Zůstal s námi v pokoji jen velký pes a po- hlížel moudře s jedné na druhou. Za chvíli se Čech vrátil. Měl jiný kabát, dříve byl měl hřebíčkový nějaký a tak ku poctě nám oblékl černý. Posadil se mezi nás, dal si ještě povídat jednou o své neteři a těch knihách. Pak se ptal to a to, divil se, že jsem již po maturitě —a pořád se usmíval. Pak přistoupil k oknu. „Mám tak rád tento pokoj; je odtud krásná vyhlídka na celou Prahu. My mnoho nemluvily. Četl asi v našich očích: „To je tedy Čech, tak vypadá básníkl Zbožňujeme vás a nemůžeme se pohledu na- sytit — a přece se divíme, že mluvíte tak oby- čejné věci jako obyčejný člověk.“ Citily jsme, že vlastně už bychom měly jít. Ale zas nám scházelo první slovo k roz- chodu. Rozuměl. Vstal sám a usmívaje se, děkoval nám za návštěvu. „Byla mi velice milá a vždy si ji budu pamatovati.“ Nemusily jsme ani říkat, že my teprve. S velmi málo slovy, ale s upřímným stisknu- tím ruky jsme se konečně dostaly za dveře. Po schodech jsme žádná nepromluvila. Ale jakmile jsme se ocitly na ulici, několik kroků od domu, jako na povel obrátily jsme se k oknu ve třetím poschodí. A tam rychle básníkova ruka spustila od- hrnutou právě záclonu. —
Růža Čo Praha Hela
13 article
Marie Granátová.
Granátová