Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, ve čtvrtek dne 17. května. 1900.

Praha

3

Číslo 135.

4 article

Na ranní a odpol. llsty před pláeí se- v Praze v adninistn a měae r . . . . k = s drojí čenáike měe n let- ve sllslkáe na pěs l o . roštoni R rrk idis

Praha

6 article

drojí sdoni 42i

7 title

Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.

Praha

8 article Nač dr. Körber zapomněl?

Nač dr. Körber zapomněl? Minulo deset dní opětného úsilí zdolat obstrukci českou, provozovanou proti mini sterskému návrhu zákona, který by bv úplným provedením svatodušního programu nacionálův německých v zemích koruny české. Minulo deset dní opětného zcela marnéh úsilí v ťom směru. Předseda ministerský patrně pustil se s národem českým do boj s nadějemi zcela jinými, než jaké vidí napl ňovati se. Úsilí, zdolati obstrukci českou, jest jeho vlastním podnikem a posavadní výsledky jeho stojí úplně na jeho účtě. Jeví se posud hlavně ve vládním a vládě služeb- ném tisku domácím i zahraničném, něme- ckém i neněmeckém, a pak v zimničnýc pletichách parlamentního zakulisí, nastraže- ných na obelstění a zajetí oněch částic ně- kdejší autonomistické pravice parlamentní. které své autonomistické zásady mění podle větru vládního Sjednocená levice německá do té chvíle chová se v zápase ministerstva se zástupci českého národa se zjevnou reservou, a ne- rada by si k vůli ministrovi Körbrovi něja- kou změnou jednacího řádu zatarasila cestu k opětné obstrukci vlastní.

doktor Körber

9 article

Za takových poměrů předseda ministe- ský v zápase s národem českým jest odká- zán především na vlastní důvtip. Nemůže se říci, že by ho měl příliš mnoho. Do t chvíle vynaložil jej na vymýšlení nejmali- chernějších prostředečkův, kteréž mezi váž- nými mysliteli, ať už náležejí k jakémukoliv táboru politickému a národnímu vzbuzují toliko útrpnost a úsměch. Jak veliké zá- sluhy byl by si dr. Körber za minulého čtvrtletí získal o soustátí rakouské, kdyb byl věnoval opravdovému studiu českýci práv národních, ústavních a státních jen sty díl onoho času, jejž promarnil sestrojováním formule, kterak by jednak rozdělil královstv české na několik pásem jazykových, a kteral by za druhé práva jazyka českého v krá- lovství českém a markrabství moravském uvedl v porobu pod nadvládu zdejšího živl německého

Körber

10 article

Pro důkladné vyřízení celého národního sporu česko -německého v zemích koruny české byly by dostačily dva paragrafy, toti paragraf první: Království české a markrab- ství moravské jsou jednolitě na věky nedíln celky státního ústrojí koruny české. Paragraí druhý: Na celém prostranství zemí koruny české jazyk český jest s jazykem německým úplně rovnocenný a rovnoprávný ve všech oborech správy státní. Místo těchto dvou zcela prostých, přirozených, v historii iv moderním životě národa českého odůvodně- ných ustanovení zákonných ministr Körber za pomoci svého kollegy, ministra rakouské »spravedlnosti«, Spens- Boodena, s velikým namáháním sestavil takové množství přihra- dek, ohrad, nástrah, výminek, že v celém bludišti, v kterém dle jeho návrhu napříště má se pohybovati státní správa v království českém a markrabství moravském, zajisté ani sám se nevyzná. Však na tom nesejde Jen když vyhověl svým chráněncům, nedáv ným obstrukčníkům německým, jichžto svato dušní program rád by povýšil na důstojnost a moc zákona říšského, a tu jsme při for- mální vadě jeho návrhu na upravení jazy kových poměrův ve státní správě v Čechách a na Moravě, při vadě na těchto místec už opětovně s důrazem vyznačené, ale ma jící potřebí stálého a stálého připamatování Dr. Körber obmýšlí poříditi zákon na odklizení jazykového sporu v zemích korun české. Ale se svým návrhem nevystoupil tam, kde se nálezelo, totiž na sněmu českém a moravském, nýbrž vyhovuje opět jen svato dušnímu programu nacionálů německých. přinesl jej do parlamentu vídeňského, jemuž do celé jazykové otázky česko německé vůbec nic není a který by velmi hrubě překroči svoji ústavní právomoc, obmezenou na věe

Körber doktor Paragraí Čechy Morava SpenBooden

11 article

všem zemím v Předlitavsku společné, kdyby se jí vůbec zabývati chtěl Ze všeho zjevno, že ani odpor celého českého národa, ani neoprávněnost parla- mentu vídeňského k vyřízení sporné otázky česko-německé nezdají se dru. Körbrovi v jeho zimničném chvatu, jen už aby ob- strukčním Němcům nejvroucnější přání jejich vyplnil, ani nejmenší překážkou. Zkušenost minulého týdne v parlamentě vídeňském mohly ho poučiti, že velice se přepočítal. pokud opravdovost a vytrvalost české ob- strukce lehce vážil. Patrně už následkem tohoto poznání pospíšil přeněsti bojiště s ob- strukcí českou z Vídně do Pešti. Aspon před samým zahájením delegací v hlavním městě uherském vládní listy vídeňské s oká- zalou jistotou prorokovaly, že obstrukce česká. kterou ve Vídni nebylo lze přemoci, v Pešt jistě dodělá, poněvadž prý budou jí tam předloženy tři otázky, ku kterým bude musi odpovědět a tož odpovědět takovým způsobem. aby národu svému nezpůsobila neodčinitelnou ránu a škodu.

Němec Předlitavsko Vídeň Pešť

12 article

Nuže i hlavní hodina v delegacích již odbila, a zástupci českého národa přečkal ji se svou politikou obstrukční zcela dobře Jsme zvědavi, jaké vycpané strašáky kalafunové blesky dr. Körber na obstruke českou ještě má v zásobě. Tím časem upozorňujeme ho, že sán zapomněl na dvě veliké p řekáž ky kteréž provedení jeho jazykových záměrů totiz rozdělení království českého na uza vřené území německé a na otevřené územ české, a vedle toho na podrobení českého jazyka v Čechách a na Moravě pod neslý chané privilegie jazyka německého, v cestě stojí. Jest to předně kabinetní lis císaře a krále Ferdinanda Dobrolivého ze dne 8. dubna 1848, a za druhé článek XIX. základních zákonů státních z r. 1867 To jsou dvě tak ohromné překážky v pro- vedení Körbrova návrhu jazykového zákona pro království české a markrabství moravské, že samy úplně dostačují, aby celý ten podnik na rozdělení Čech a povýšení němčiny nad jazykem českým v zemích koruny české nadobro zmařily. Obě musily by býti dříve odklizeny s cesty, než dr. Körber se svým návrhem famosního jazykového zákona do parlamentu by směl přijíti, i kdyby takový návrh do tohoto parlamentu vůbec patřil.

doktor Körber Dobrolivý Čechy Morava

13 article

Ale kdo v Rakousku opováží se dnes popírati posavadní záko- nitou platnost kabinetního listu korunovaného krále Ferdinanda Dobrotivého ze dne 8. dubna 1848? Chce se opováziti takového protizákonného a velezrádného skutku dr. Körber, který přece má míti v paměti, že ještě roku minulého nejvyšší soudní dvůr ve Vídni veřejněa jednomyslně prohlásil, že řečený kabinetní list císaře Ferdinanda dle tehdejšího zřízení státního měl a na vždy má platnost a moc základního zákona státního? V tomto kabinetním listě vysoce šle chetného krále Ferdinanda Dobrotivého usta. novuje se zákonem, že v celém králo vství českém každý státní úřadník má býti mocen obou jazyků zemských tak, aby každý obv- vatel této země na celém prostranství jejím v úřadech státních ve svém vlastním jazyku došel slyšení, zastání a práva svěho. Ať pan dr. Körber s obsahem kabinetního listu cí- saře Ferdinanda porovná obsah svého ná- vrhu pro jazykový zákon v Čechách a na Moravě a sám se musí zhroziti svého ne- zákonného počínání, nehledě ani k tomu, ž velice hrubě dotýká se výronu panovnické svrchovanosti a jas- ného onoho majestátu, který ná- rodu českému před padesáti dvěma lety z dobré vůle a z ne- obmezené moci své vrátil jazv- ková práva, odňatá mu v době josefinské století minuléh Pravda, i navzdor kabinetnímu listu císaře Ferdinanda bylo prodlením padesáti dvou let vladami vídeňskými jazyku českému

Dobrotivý doktor Körber Ferdinand Rakousko Vídeň Čechy Morava

14 article

v jeho rodných zemích těžce ubližováno, ale žádná z tolika vlád, které od r. 1848 a do února 1900 ve Vídni se vystřídaly, ne- opovážila se říci, že kabinetn list císaře Ferdinanda, stano- vící rovnocennost a rovnopráv- nost jazyka českého s německým ve státní správě zemí korunv české, jest neplatný! Chce to říc dr. Körber? A musil by to říci, chtěl- by provésti návrh svůj jazykového zákona pro Čechy a Moravu! Tu tedy jest v cestě programu dra. Körbra, opsaného jen ze svatodušního pro- gramu nacionálních Němců, nepřekročitelny a neodvalitelný balvan, na nějž parceláři království českého s privilegiemi německéh jazyka úplně byli zapomněli, ale který tu jest a jejž neodvalí nikdol Toliko jako důsledek zákla dního zákona jazykového z 8. dubna r. 1848 jeví se článek XIX. základních zá- konů státních z r. 1867. I v tomto článku zákonů, zdělaných samými Němci rakouskými za nepřítomnosti zástupců českého národa, stanovena jest úplná rovnocennost a rovno- právnost všech jazvků předlitavských, ted i českého a německého, ve všech oborech státní správy. Každá i nejmenší změn v tomto směru byla by změnou pr- sincové ústavy a pan dr. Körber může přečísti závěrečná ustanovení základ- ních zákonů státních z r. 1867, aby se po- učil, jakým způsobem každá změna řečené ústavy státi se může, aby byla zákonně platná. Pochybujeme, zdali pan dr Körben by mohl článek 19. ústavy prosincové vy- hoditi do povětří. A pokud to neudělá, má jeho návrh jazykového zákona pro Čechy Moravu proti sobě závoru tak mocnou, že ji nerozhlodá ani nerozpiluje. Ale on patrně ve svém spěchu, aby rozdělil království české a pomohl německým nacionálům na národem českým k nadvládě, i na tuto zá- voru nadobro zapomněll

Ferdinand Körber Němec doktor Körben Čecho Vídeň Čechy Morava

15 article Taušanovič.

Taušanovič. Kosta Taušanovič, když před několik lety žil jako politický uprchlik v Záhřebě, za- ložil tam »Srhskou banku«, jež velmi blaho- dárně působí. Zároveň začal organisovati srbské sedláky v Chorvatsku v tak zv. »zemědělské zádruhy.« společenstva vesnická, založená na společném úvěru a společném ručení a majíeí také účel. pořizovati na sp šlečný náklad hospo- dářské stroje a pod., co by nezámožnému jed- notlivci navždy bylo nemožno poříditi. Vráti se do Bělehradu, začal v práci započaté po- kračovati v Srbsku. Srbský sedlák rázem mu porozuměl a takořka za noc povstalo v Srbsku velkolepé národohospodářské dílo. Taušanovi měl v té organisaci neobyčejně šťastnou ruku Úspěch ovšem byl podporován tím, že srbské rolnictvo mělo k němu všeobecnou a neome- zenou důvěru. Co navrhl Taušanovič, dálo se.

Kosta Taušanovič Vráťa Taušan Taušanovič Záhřeb Chorvatsko Bělehrad Srbsko Srhska banka

16 article

Čím je srbským zemědělským zádruhám v Chor- vatsku »Srbská banka« záhřebská, tím se jim stala v Srbsku »Beogradska Zadruga«, také Taušanovičem založená. Úkolem jejím bylo bje ústředním orgánem »zemědělských zádruh. « Práce ta vyžadovala Taušanoviče celého, a on se jí věnoval také vší silou a vší duší. Soustředil se výhradně na ni. K vůli ní pood- stoupil s jeviště politíckého, nechtěje nikomu překážeti a doufaje, že také jemu nikdo pře- kážeti nebude. Myslil pouze na hospodářskou organisaci a sesilení srbských sedláků, věda, když toho dosáhne, že v těchto zlých dobáci zabezpečil svůj národ proti nejhoršímu. Byla tak zaujat a nadšen svou prací a zdárnými vý- sledky jejími, že si nepomyslil, že by něk v Srbsku mohl jí i jemu býti nepřitelem. Když tak soustředil všecku svou duševnou činnost k jednomu oili, ochabla jeho pozornost pro jiné záležitosti. Nedal sice nikdy se pohnouti. aby vstoupil mezi tak zv. »dvorské radikály- a la Pašič, ale nebránil jiným, když se pře národem chtěli kompromitovati s dvorem. O M- lanovi nesmýšlel příznivěji, než kdykoli před

Chor Srbsko srbský banka Beogradsko Zadrugo

17 article

tím, ale jaksi přivykl tomuto národnímu zlu jako všechen srbský národ a zůstavoval době a vývoji politických udalostí v Evropě, aby Milan byl učiněn Srbsku neškodným. Za těch okolností mezi Taušanovičem i jeho politickými odpůrci nastaly dobré poměry. Všichni, kdo se cítili Srby, uznávali zásluhy Taušanovičovy a přáli mu dalšího zdaru v díle ve prospěch národa. I při dvoře krále Alexandra našlí se mu přátelé, kteří se starali, aby také král byl poučen o práci Taušanovičově a správně na ni se díval. Taušanovič octl se na vrchol své činnosti, blahu národa zasvěcené. Dráha jeho byla volná, nikde neměl nepřátel a závist- níkův, a nemohl jich míti, neboť bylo každému r Srbsku známo, že právě tak, jako je poli- ticky neporušitelným, jest i soukromě čistým. Každému bylo vědomo, že kromě radosti ze zdaru svého díla nemá jiné odměny za ně. Nebylť plat, který dostával jako ředitel »Bělo- hradské Zádruhy«, přiměřený jeho zásluhám kapitálu, jenž brzo v ní se shromáždil — čtyři nebo pět mill. din. Ale maje soukromé jménl a rodinu nečetnou, mohl se spokojit.

Milan Srba Taušanovičův Evropa Srbsko

18 article

Za ministerstva Simičova r. 1897 skupština ustanovila, aby zemědělským zádruhám byl dán výnos třídné loterie, obnášející mill. din., na zakoupení hospodářských strojů. Na podzim toho roku, když million měl býti vyplacen, v Bělehradě náhle objevil se Milan, shrábl jej pro sel e a zničil všecky počátky klidné občanské práce, které v jeho nepřitomnosti slibně se ukazovaly- Skutek tento, bohužel, nebyl Taušanovičovi výstrahou. Pracoval dál a když před rokem začalo se v Bělehradě proslýchati, že Milan pomýšlí na nové pronáslodování radikálů, nepo- myslil si, že by mohlo dojíti také na něj, ano že by Milan měl vvláště na jeho hlavu namířeno. Když v červenci 1899 byl v Záhřebě na jubileu básníka Zmaje Jovanoviče, byl členem srbské vlády, také tam přítomným, přátelsky varován, aby se do Srbska nevracel. Tanšanovič varovného hlasu neuposlechl, cítě se bezpečným proti každému obvinění. Co se stalo, je známo. Hned po svém návratu do Bělehradu byl zatčen osočen, že je hlavním osnovatelem Kneževičova spiknutí, jež sosnoval sám Milan. Hlavy Tauša- novičovy Milan nejvíce byl žádostiv. Známý náhončí Milanův, Petar Uzelac, vý- slovně nám tehdy psal, že Taušanovič je vy- hlédnut k tomu, aby »omastil kolac«, t. j. až bude ve vykopaném hrobě zastřelen, aby krví svou potřisnil kůl, k němuž bude přivázán. V žaláři byl neslýchanými mukami mučen, ale současně činěny mu sliby, že bude posazen po pravici. Milanově, podepíše-li prohlášení proui radikálné straně a odřekne-li se jí na vždy.

Simičův Milan Taušanovič Jovanovič Kneževičův Tauša Milanův Petar Uzelac Bělehrad Záhřeb Srbsko

19 article

Taušanovič všecko snesl, zatím co jeho druh Nikola Pašič slibům, mukám a hrozbům podlehl a stal se v národě srbském nemožným. Na soudě Taušanovič makavě dokázal svou nnevinu. Nieméně byl odsouzen na 9 let do vězení zavezen do Požarevce. Ve vězení činěny mu jmenem Milanovým opět nabídky. Taušanovič odolal. Populárnost jeho rostla v národě každým dnem přes to, ze nikdo nesměl hlasitě výsloviti, jak si Taušanoviče váží a jemu se obdivuje. Tak mohl jednati jen člověk, který si žádné viny v žádném směru vědom nebyl. Kdo by na jeho místě byl měl svědomí jen poněkud ne- čisté, hyl by se oběma rukama chopil podávané příležitosti, aby se dostal na svobodu a uvedl do pořádku věci, které by jej mohly kompro- mitovati. Zatím Milan hledal, kterak by Taušanoviče popravil mravně, když mu nebylo možno za hubiti ho tělesně. Současně vrhnul chtivé oko na milliony národa, které Taušanovič nashro- máždil v »Bělehradské Zádruze- Před několika nedělemi »Srbská banka« záhřebská předložila » Bělehradské Zádruze« její akcie, Taušanovičem u ní zastavené, k vypla- cení. Nynější ředitelé »Zádruhy« prohlásilije za falešné a zadrželi je. Ředitel Bankovič, ná- stupce Taušanovičův, honem udal úřadu, c shledal, a jel do Záhřeba a odtud do Nového Sadu, aby tamním srbským bankám, s nimiž »Běl. Zádruha« byla v sesterském spojenl, V drobném prodeji raaní čísle o sobš pslelal . nní zel epcleknl

Pašič Milanová Milan Taušanovič Běla Záhřeb srbský banka

20 article

Ve sllalkách na vonkoví 1nseráty platí se hotovž sapř Prodplacení a Jnserty strace v Marlast indplal- uskárne kpežfca nedsc Eukoplay se nevranes

21 article

oznámil, co se objevilo a učinil prvé vyšetřenl. Ústavy tyto jednomyslně prohlásily, že akcie padělány nejsou. Nicméně Bankovič vznesl na Taušanoviče jmenem ředitelstva obžalobu pro podvod, spá- chaný paděláním akcií, a státní prokuratura, rozumí se, již na to čekala. Když bylo Taušanovičovi ve vězení ozná- meno, z čeho se má zodpovídati a že za tou příčinou bude přovezen do Bělehradu, řekl: »Nejsem vinen ničím a zničim i tyto úkladly svých nepřátel.« Mnohé listy přímo napsaly, že, kdyby Tau- šanovič i byl vinen té malversace s akciemi, že by nikde jinde na světě z toho nedělali zločin podvodu, nýbrž dali by mu příležitost, aby závodu nahradil, oč jej poškodil. Závadných akcií nenašli za víc, než za 31.200 K. To br Taušanovič i nyní hravě nahradil, kdyby se citil vinným. Před soudem Taušanovič vysvětlil, že si akcie s vědomím druhých spoluředitelů, Ban- koviče a Čeloviče, z tresoru zádruhy vypůjčil a dal na ně dlužný úpis, a že jsou to akcie dosud neemittované, ovšem ale pravé. Včera byl Taušanovič uznán vinným a od- souzen na 2 leta do lehkého žaláře, jež s oněmi 9, ku kterým byl odsouzen loni, dělají 11 let. To je delší doba, než by muž tak těžko zkou- šený mohl přežiti. Je za živa zakopán. Ještě za vyšetřování ukázaly se cíle Mila- novy. Dal skonfiskovati reservní fond Zádruhy, obnášející 80.000 din., a hned také namiril se- keru na sám kmen Zádruhy. Dal pro týž »zlo- čin« vyšetřovat i Bankoviče, jenž byl na zá- vadných akciích spolupodepsán. Zcela logicky: Když padělal Taušanovič padělal jsí i ty.

Bankovič Čelovič Taušanovič Mil Bělehrad Bana

22 article

Milliony selského lidu, uložené v »Béle- hradské zádruze«, budou Milanem sebrány, třeba pod záminkou, že mají sloužit účelům vojenským. Snad bezdůvodné řinčení šavli, ktoré se nyní ze Srbska ozývá, je předzvěsuí této konfiskace. Bude pak rázem zničeno blaho- dárné dílo Taušanovičovo, s »Bělehradskou Zá- druhou« padnou »zemědělské zádruhy«, hospo- dářská organisace selského stavu srbského se rozpadne, blahobytu jeho bude zadána smirtelná rána. V »Köln. Zigu.«, jenž od nějakého času dal se získati pro Milana, vyšla nedávno de- nunciace na sesterské ústavy »Bělehradské Zá- druhy« v Záhřebě a Novém Sadě, aby uherské a chorvatské úřady zakročily podobně, jako »spravedlnost« srbská. Z toho všeho vidime, že máme před sebou promyšlené tažení německého kapitálu proti snaze Taušanovičové sorganiso- vali Srby k obraně proti němu. A Milan je při tomto tažení generalissimem. Hospodářského zničení obchodu a průmyslu v Srbsku Milan už dosáhl zavedením daně z přijmů, jež dosavadní jeho berní břimě zvy- šuje desateronásobně. Kdo do loňska platil 10 din. daně, platí nyní 100, kdo 190, platí 1000, kdo 1000, platí 10.000, kdo 10.000, platí 100.000 din. To je hospodářské Kosovo, co Milan při- pravuje za provisi všemu srbskému národu

Milan V Köln Ziga Srba Srbsko Záhřeb

23 article Protesty

Protesty proti osnově jazykového zákona vlády Körbrovy. Seznavše obsah osnovy jazykového zákona pro státní úřady v království českém, jež právě podalo ministerstvo dra. Körbra řišské radě, prohlašujeme: 1. že dle platné ústavy rada říšská není kompetentní k úpravě jazykových poměrů při úradech v království českém, nýbrž že jedině příslušným v té příčině jest sněm krá- lovství českého; 2. že navržená ustanovení kři- klavě porušují platný právní řád ve království českém, dle kterého oba ja- zyky zemské jsou v celém obvodu. ro v no- právné a dle kterého všichni státní úřadníci musí býti znali obou jazyků zemských; 3. před- loženou osnovou ruší se jednota správy králov- ství českého, vylučuje se řeč česká z krajín většinou německých a řeči české ve vnitřním úřadování neposkytuje se plné rovné právo, naopak řeči německé zjednává se nadpráví, což odporuje čl. XIX. st. z. z. : 4. ježto osnova

Körbrův

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praz o, 15. května. š— (Kronika.) Učený svět oslavil osm- desátě narozeniny Herberta Spencera. Spence je z budovatelů novodobého názoru světa. — Novodobý názor vyvrátil staré lich pojetí živola! slýcháte. Dal vznik nové morálc. rozumové, vědecké. Pevnější než byla dosa- vadní citová Báje absolutna jsou překonány. Dnes víme všecko je — vývoj Novověká vzdělanost ve mnohém vskutk vyniká nad starověkou. Je bohatší svými směry stránkami svého nazírání, hloubkou i přesnost svého prozpytu. Staří znali vzdělanost jednu. morálku jednu, svědomí jedno. Dnes všeck v odbory rozpadá. Je dělba práce, dělba na- zírání. Jinou mravnost uznává obchodník, jinou válečník, jinou socialista, jinou anarchista. Mám norálky egvismu, altruismu, optimismu, pessi- mismu A to všecko v zápěti rozvoje přišlo. Věd přinesla methodu. Učila pozorovati a srovnávati. Pozorujeme přítomnost a vyhrabáváme minulost. Vracíme se do sebe, abychom snáze mohli vy- slupovati ze sebe. Obsáháme světy v prostoru i čase. Moderní pozorovatel vypravuje, kte- nak se v tramwayi seznámil nedávno s konduk- lorem, v němž poznal vyznavače — buddhismu. Jame tak schopni přeskakovati věky, vraceti s do způsobu myšlení a cítění o staletí nazpátek. lsme pohan,, jsme husity, jsme Ceskými bratry. Čím se právě obiráme, v ústředí jakých idef jsme se ocili. Jsme Epikurejci i Stoiky. První si ří- kají moderněji positivisté. Vyznávají tělesnost, jedině »kladný« princip. Moderní Stořkové za jsou spíše asketové. Upjatí, odříkaví, odevzdan v osud.

Herbertus Spencer Jam Obsáhat svět

25 article

Nic není jistého mimo povinnost! vy znávají. Jsme hrdi na svůj altruism a zakládáme si na svém »hnutí ethickém«. Je chlubným dů- sledkem vědecké naší soustavy mravnosti. Všeck máme hezky vpraveno do soustav. Ale co je to konečně všecko? Oč dnešn pokročilý stav převyšuje stav minulosti? — Mnohému jsme se přiučili za minulá stoleti! shledává mluvčí našli doby, ale nic jsm neobjevili v okrsku poznatků mravních, co be přesahovalo mravnosti starých. Naše kladná věda pronikla sice dokonaleji k podrobnostem zákonů vládnoucích světem, ale kromě výrazů nových a obratů myšlenek nic se nezměnil Mnohé poznatky a vymoženosti posledních věků nedají se arci srovnati s tvrzeními a před- poklady starých, pravda! Ale nejpřisnější du- chové dneška přece jen ve výsledcích svého názoru se stýkají s mravnem starých.

26 article

Od přirodovědy šel nejprudší útok prot starému pojímání. Poznání zákona vývoje při neslo novou valutu pojmů. Co jindy platilo stálým, hotovým, ne změnným, posliženo v měnivosti své podstaty. Nejvyšší ideály krásna, pravdy, dobra shledány pouhými výsledky postupů dějinných. Sama pod- stala duše usvědčena ve svěm bohatství pouhým dědictvím věků. Vývoj společnosti ukládaldo lůna lidstva tvary a svazy pocitů a pomyslů, z nichž znenáhla vznikalo a ustalovalo se vě- domí a svědomí pozdějšího člověka. Svědomí je zkušenost generací nahromaděná v lůně duše lidské a tvořící bezvědomý základ vnitřního života jedince. Sám pomysl povinnosti není než draho- cenný odkaz předehozího lidstva lidstvu potom- nímu. Co jindy mravokárci zvali hlasemu božím, dnešní věštci pravdy vykládají za hlas mrtvých předků k potomkům žijíeím, za výraz vlivu vlády výhynulých rodů lidstva, jimiz zasahuji v děje přitomné. Tak pojem svědomí a mravnosti přesunut ze sféry citové a náboženské do sféry poznat kové a rozumové. Dobro a zlo nejsou hodnoty absolutní. Co je dobro? Co je zlo? Pouhý vztah věcí a zájmů. Tež čin v jednom poměr je zlý, ve druhém dobrý. Okolnosti určují hod- notu. Vztahy a podminky. Gloriola » věčnéh zákona« mravnosti zmizela.

27 article

Co náleží k podmínkám společného žit úcta k zájmům spoluobčanů, věrnost k závaz- kům, poslušnost ku představeným — to spole- čenská moc krátce ukládá, obecné mínění tc doporučuje, prohlašuje to za čestné, za slušné. za závazné. Co zas je na úkor podmínkám spo- lečnosti, je zlé, trestné, hanebné. Tak se jev morálka jako hříčka vzájemného poměru sil. Jakási geometrická veličina bez slavozáře nad- přirozenosti. A jiný poznatek přírodovědy! Vedle zákona vývoje zákon boje o život Modierní mravověda rvelle si ho osvojila. p chopeno rychle, jaký vliv na utvářeni nosti má přírodní zákon zápasu o život Jaké zásady nepronikly na povrch! — Milosrdenství je protispolečenský pocit Soustrast, hnutí srdce, altruism jsou přežitky odumírající minulosti. Budoucnost vyprostí se z jejich vlivu . . . A pod. Všecka podstata lepší stránky lidské se chvěla. Náhlý náraz nových, neurovnaných dosud, nesrostlých s formami života názorů, vyvolal pocity trapné nejistoty jako náhlá změna okol. bytu, města, ovzduší působí bolestně, jako každé vytrhnuti kořene otřese celou bytostí Všechen vzdělaný svět roznemohl se jakousi nostalgii po idejní půdě, z níz tak náhle by vytržen. Jmenovali to »mravní krisí« doby.

28 article

Na štěstl je příroda všestranná. Samia se hojí vlastními jedy a nákazami. Žádnou jedno- strannost nepřipoušti. A tak moderní věda spo- lečenská vedle zákon o přirozeném výběru boji o život shledala jiný mocný přírodní zákon, jenž porušenou na oko rovnováhu opět narovnává. Zákon pospolitosti, jemuž neméně podl' hají všecky ústrojné zjevy. Jet přímo protipoložen zákonu selekce, jako je ohní protipoložena voda. Jako zákonu kohese zákon explose, jako při- tažlivosti — odpudivost. Členové téhož ústroji podléhají zákonu po- spolitosti v přírodě i ve společnosti. A tak i přírodověda potvrzuje veliký zákon o povin- nostech života. Ve společenském žití každé na e hnutí, každé slovo i sám trpný čin, pouhé mlčení němé zanechává nevyhladitelno« stopu v životě těch, kdo s námi spoluzijí. Každý žije spoleě- všemi a pro všecky. Nemůže jinak. Tato pospo- litost má své stupně, je užší a širší, jednoduchá je a složitější. Zavazuje v rodině děti a rodiče, v obchodě společníky, ve spolku členy, v průmyslu dělníky a podnikatele, víže ve státě občany, v národé syny vlastí. Je pospolitost domácl. hospodářská, pracovní, národní. Z idey pospoli- tosti vzniká a sestrojuje se nový pojem bratrstvi.

29 article

Idea pospolitosti samotna čeli zásadé existenčního zápasu. Obě zásady zdánlivě sobě protichůdné, určujíce naše jednání, tvoří živly mravnosti. Konej co konej, buď proti někomu bojujes anebo s někým spolupracuješ. Snad obé zároven. Máme potřebu usilovati o změnu stavu, v jakém se naležámo, za cenu jakýchkoliv obětí, ale zá- roveň pocifujeme povinnost, co možná změkčo- vati zápas, který z tě potřeby vzniká. Život je složen z takých protiv. Obě idey jsou přírodní, vrozené. Idea boje a idea pospolitosti. A obě souvisí se zákonem vývoje. A obě soustavy názorů mravnostních se opět setkávají; starověká i moderní. A srov- nání je překvapující. Obsah zůstává jeden: morálka Evangelia anebo mravní příkaz moderní sociologie. Není-li svědomí nic, co hotového přišlo s člověkem na svět, je-li tepry vý- sledkem vývoje společnosti, je přece jisto, ze- obsahem jeho je idea jakási, převyšující děje i zákony svého ústředi. Co vadí, jevi-li se duch jako resultát vývoje? Jisto je, v podstatě věcí byl a v lůně věků trval před vývojem jako po vývoji. Byi a jest ! A podstata jeho i v názoru moderním zůstává oným absolut- nem tajemným, jakým bývala — v šeření věků nevědomých.