2
masthead
V Praze, v pondělí dne 21. října 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. HIsty
o přilohami (.Nanný Obser ve
střodu a „Liberárni Hlidka
v pátek) předplšeí sei
Praze v administraei
a něsíe
na čtvrt leta . . .
s dvojí don áškou
a měsíe
vt leti
ve aílalkich
na měsle . . . .
Poštout
měsle
s dvají zásílkou
sa měsí
n čtrrt lel
Praha
Liberárni Hlidek
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
K situaci.
Z Vídně, 21. října. Na jednacím po
řadu zejtřejší schůze nalezá se formálně
první čtení rozpočtu na rok 1901, ve sku
tečnosti však pilné návrhy. Těch jest ně
kolik. Jen že se nevi, zdali na všechny
dojde. V první řadě jest rozdělaný pilný
návrh posl. Vychodila a Jaroše ve
příčině zrušení erárních mýt 1. led
nem 1902. Jest naděje, že jak pilnost.
tak i meritum sehváleny budo
jednohlasně. Potom následuje pilný
návrh posl. Kaftana, Maštálky
soudr. ve příčině postátnění dráhy severo
západní a státní. Avšak jest pochybno,
zdali bude při něm jednomyslnost, jaká
byla při dosavadních pilných návrzích če-
ských. Není totiž povědomo, jak se zacho-
vají strany německé, které se na postátnění
obou jmenovaných dráh dívají se stanoviska
výhradně nacionálního. Pak odůvodňovati
bude dr. Stránský svůj návrh ve pří-
čině známých událostí v Litovli. Soudí
se, že při tomto návrhu dojde k silnéa
hlučné debatě. Nejbližším pilným návrhem
jest návrh dra. Erlera ve příčině osa-
zování se francouzských kon-
gregací v Rakousku. Jak jsme již
oznámili, vyjednává dr. Körber, aby se
návrh tento odstavil, ale sociální demokraté
prohlásili, že kdyby němečtí nacionálové
svolili k tomu, podají oni vlastní svůj návrh
Vychodil
Jaroš
Kaftan
Maštálek
Stránský
Erler
doktor
Körber
Vídeň
Litovel
Rakousko
7
article
Dr. Körber usiluje seč jest, aby došlo
ještě tento týden, ve čtvrtek nebo v pátek.
k prvnímu čtení rozpočtu na rok
1901, se kterým by se spojilo také první
čtení rozpočtu na r. 1902. Bude to první
velká politická rozprava, které se zúčastní
veškeré strany sněmovný poslanecké. Ministr
president naléhá na své věrně, by přestali
na pouhých prohlášeních. Všeněmci svolili
již, aby se rokování rozpočtové ukrátilo, vy
hradí-li se jim v této diskussi tři místa.
Vláda vyjednává s kluby sněmovnímio
to, jaká by byla povšechná debata o roz-
počtu, kdyby se přijalo zkrácené jeho vyři-
zování. V příčině podrobností tohoto zkráce-
ného řízení nestalo se žádné dohodnutí
Stane se o to pokus, až bude povšechná de
bata skoncována. Na všechen způsob naléhá
vláda, by se rozpočet dostal do výboru ještě
před svátkem Všech svatých, tak aby jed-
nání výborové mohlo v prvních dnech listo-
padových býti zahájeno.
pilny
Körber
8
article
Poláci a Čechové.
Z Vídně, 20. října. Štvaní Po-
láků proti Čechům trvá dále.
Namlouvá se jim, že Čechové dostanou
160 millionů v rozpočtu, Halič však jen
několik položek na regulaci řek, která prý
není interesem země, nýbrž státu.
Nehledě k tomu, že tvrzení to jest úplně
nesprávné a že úprava toků haličských jest
skutečným interesem země, musí býti kon-
statováno proti darebáckým úkladům, že se
v rozpočtu na r. 1902 nenalezá pro Prahu
16 mill., nýbrž jen první z oněch desíti
lhůt, na které jest tato suma rozvržena, totiž
1.6 mill. kor. Kromě toho budiž na adresu
haličské delegace ve vší dobromyslnosti, ale
se vší určitostí na jisto postaveno, že kra-
jané polských poslanců, hr. Kazimír Ba-
deni, dr. Leon Biliňski a dr. Ritt-
ner byli ochotni dáti do svého rozpočtu
pro Prahu nejen sumu absolutn
větší, totiž 10,000.000 zl., nýbrž také
chtěli vyplatiti podporu tu naš
metropoli ve lhůtách menších
tudíž v době nepoměrně kratší
My jsme nikdy Polákům žádnou položku
sebe větší nevyčítali. Navzájem vyprošujeme
si, aby se tak dělo také nám. Kdybychom
my začali počítati, myslíme, že by výpočet
ten dopadl špatně pro někoho.
Z Pešti, 20. října. Poslanec za VIII
okres hlavního města (Josefova) Berce-
viczy hodlá vzdáti se mandátu, jelikož ne-
splnily se jeho naděje, že stane se presiden-
tem poslanecké sněmovny. Místo něho hodlá
prý vládní strana kandidovati buď Kolomana
Tiszu nebo ministra spravedlnosti Plosze
kteří v prvých volbách oba propadli.
Polák
Čecho
doktor
Biliňski
Ritt
Koloman Tisza
Plosz
Vídeň
Halič
Praha 16
Praha
Pešť
Josefov
poslanecký sněmovna
9
article
Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L.
Z Brusselu, 20. října. (C.-B.) Mezi
národní kancelář socialistické strany, jež má
své sídlo v Brusselu, usnesla se na projevu,
v němž se vyzývají veškerá zastupitelstv
lidová k zakročení, aby se učinila přítrž
vraždám v Arménsku.
Z Paříže, 20. října. (C.-B.) »Agence
Havase oznamuje, že byl zakázán prodej
ručnic v obvodě dolů Pas de Calais. Spe-
ciální komise vyslané tam konstatovaly, že
prodávané tam ručnice jsou nebezpečné
zbraně, jež se nehodí pro patrony.
Z Řima, 19. října. (C.-B.) Na Sicili
jeví se známky vážných nepokoju
následkem bídy. Zemědělské obyvatelstvo
v provinciích Trapani, Caltanisettě, Girgenti
a Carleone zastavilo práci. Na míle daleko
se nepracuje přes příznivé počasí v polích.
V Alcanu procházelo obyvatelstvo městem
za volání: »Pryč s prefektem !« Vojsko mani-
festanty rozehnalo. Majitelé statků v Car
leone žádali ministra vnitra telegraficky za
ochranu práce.
Z Říma, 20. října. (C.-B.) »Tribuna
poukazuje na normální a pokojně zahájení
parlamentní činnosti v Rakousku. Sou-
hlas, kterého došly řeči finančního ministra
dra. Böhm Bawerka a ministerského
předsedy dra. šl. Körbra, jest prý dobrým
znamením.
Z Athén, 19. října. (C.-B.) Býv. ministn
Delyannis podnikl včerejšího dne projíždku
při které splašili se koně a vůz se převrhl
Ministr utrpěl několik poranění.
Z Kielu, 20. října. (C.-B.) »Kieler
Zeitung« oznamuje z Hadraslebenu ze vče-
rejška: V pondělí bylo pět osob z po-
hraniční obce Kiobenhavedu vy povězeno
pro účastenství na jedné svatbě, na níž byly
zpívány zakázané písně, v nichž byl dán
výraz přání po opětném sloučení
Šlesvicka s Dánske m. Dále byla prý
promluvena na oné svatbě řeč, v níž byli
novomanželé vyžváni, aby pracovali ke slou-
čení Šlesvicka s Dánskem.
N L
Havas
jít Calais
Carleone
Böhm
Bawerka
doktor
Brusel
Paříž
Trapani
Caltanisetta
Girgenti
Řím
Rakousko
Atény
Kiel
Dánsko
Kieler Zeitung
10
article
Z Madridu, 20. října. (C.-B.) »Agen
cia Fabra« sděluje: Nejen v Madridě, ale
v celé provincii pořádají se protestní tábory
lidu proti potravní dani.
Z Cařihradu, 20. října. (C.-B) Velite
řeckého loďstva kapitán Zotos, který měl
se svým štábem přijeti do Cařihradu, aby
složil sultánovi hold, vzdal se následkem
karantény této cesty.
Z Čařihradu, 19. října. (C.-B.) »Ag
de Constantinople« oznamuje z kompetentn
strany zprávy o křesťanům nepřátelském
hnutí na pobřeží Černého moře za nepravdivé.
Stejně je prý vymyšlenou zpráva jistého
anglického listu o domnělé stávce — ve
dvorské kuchyni sultánově.
Z Madridu, 19. října. (C.-B) Mini
sterská rada schválila osnovu zákona ve pří-
čině reformy provinciálního zákona
a rokovala pak dlouho o státním roz
počtu. Sagasta hájil úspornou poli
tiku. Má se za to, že pro tuto dobu byla
krise zažehnána.
Z Jokohamy, 20. října. (C.-B.) Mluve
se zde s největším zájmem o nové ma-
džurské smlouvě, o kterou prý ted
vyjednává Rusko s Čínou. Vedoucí listy pro-
hlašují, že se můsí Japonsko proti jaké-
koliv takovéto smlouvě ener-
gicky ohraditi.
Z Washingtonu, 19. října. (C.-B.)
Ruský učenec, právník, professor Marte
navštívil včera presidenta Roosevelta.
Jak se sděluje, bylo účelem návštěvy spolu-
působiti na brzké sejití stálého smír-
čího soudu v Haagu.
Z Nov. Yorku, 20. října. (C. - B.)
»Novoýorský Herald« dovídá se, že Spojené
státy požádaly Čínu, aby uznala jejich
právo na koncessi v Tjencině, aby obcho
americký obdržel stejnou ochranu jako ob-
chod s ostatními státy.
Zotos
Mars
Roosevelt
Madrid
Agen
Fabr
Cařihrad
Jokohama
Rusko
Čína
Japonsko
Washington
Haag
York
spojený stát
Aga jít Constantinople
Novoýorský Herald
11
article
Srbská trůnní řeč.
Z Bělehradu, 20. října. (C.-B.) Král
uvítav skupštinu a senat zahájil zasedání
parlamentu trůnní řečí, ve které prohlásil,
že je šťasten, že může skládati přísahu na
novou ústavu; pak děkoval za přijetí, jakého
se mu na poslední cestě zemí s královnou
dostalo a pokračoval asi takto: Poměry ke
všem mocem a sousedním státům jsou přá-
telské. Snahou naší bylo věrně dle tradicio-
nální slovanské národní politiky chránitisi
důvěry a sympatií mocných bratrských
slovanských říší a počítati s četnými zájmy.
jež poutají Srbsko k říši rakousko-uherské.
Vzdor nemilým některým zjevům, které při
hnutí albánském proti pluku srbskému
ve Starosrbsku se udály a které Srbsko ne-
může lhostejně přehlédnouti, dík sultánovi,
trvají dobré poměry s Tureckem na dále.
Pokud se Černé Hory týče, jest poměr její
k Srbsku, jako by tyto dva státy obýval
jediný kmen.
V trůnní řeči král dále ukazuje na úspo-
ry ve vnitřní správě země, appelluje na
blahovolnost poslanců při jednání o zdoko-
nalení válečné moci a končí díkem vládě,
uznávaje dosavadní její činnost.
Z Bělehradu, 20. října. (B.-C.) V sále
nového královského paláce, který ustanoven
za zasedací síň, skládal včera srbský
král u přítomnosti ministrů, generálů, diplo-
matů a státní rady slavnou přísahu na novou
ústavu. Jakmile zahájil president vše-
obecně zasedání skupštiny a otevřel sněm,
byli královští manželé pozdraveni voláním
»slávy«. Král přečetl trůnní řeč, načež metro-
polita Innocenc vyzval jej k složení při-
sahy. Král složil na to na evangelium přísahu
na novou ústavu. Po té manželé královští za
opětného volání »slávy« odebrali se v prů-
vodu diplomatických kruhů ze sálu a presi
dent ukončil schůzi.
Innocenc
Bělehrad
Srbsko
Turecko
skupština
12
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Dundee, 19. října. (C.-B.) Proslýchá
se, že Botha opustil Pongelu a že jest n
pochodě na sever do země Svazů.
Z Durbanu, 19. října. (C.-B.) V po-
slední době byly zde rozšířeny pověsti, že
Dewet jest mrtev. Tyto pověsti nejsou však
nikterak odůvodněny a namnoze si odporují.
Podporovány jsou faktem, že Dewett jest v po
slední době nečinným.
Both
Dewet
Dewett
Dundee
Durban
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. října. (Za rychlé vy
řízení rozpočtu) přimlouvá se dnes
pathetickými slovy »Neue Freie Presse«, která
je na ten čas předním zastancem politiky páně
Körbrovy. Opisujíc slova z Körbrovy programové
řeči, zasedá na stolec mentorský a připomíná
sněmovně, že ústavní řády nemohou býti po-
kládány za obnovené a mocný, vládě oporu
Körbrův
Praha
Neue Frei Presse
14
article
skýtající parlament, jenž by mohl býti proti-
váhou řišského sněmu uherského, bude tak
dlouho pouhým snem, dokud na jeho stole
budou jako svědkové jeho ponížení ležeti na-
řízení z nouze, jimiž si vlády od roku 1897
samy povolovaly rozpočet . . . Nie prý není
tedy nutnějšího, než aby parlament, dbaje svých
práv, chopil se práce. Všechny známky života,
které podával, jsou klamné, veškerá hospodářská
činnost, kterou vyvinul a ještě hodlá vyvinouti,
zakládá se na písku, dokud toto porušení práva
není zaceleno a dokud veškerá správa nebude
opět vázána schválením příjmů a výdajů skrze
zástupce lidu.
Jak pokrytecky zní tato slova na sloupcích
»Neue Freie Presse«. Jsou tomu sotva tři léta.
co dr. Kaizl jako finanční ministr v kabinetě
Thunově upozorňoval říšskou radu ne na
právo, nýbrž výslovně na její pov inn o st.
zkoumati rozpočet a buď jej přijati neb za-
mítnouti. Učinil tedy totéž, co dne 17. t. m.
po něm opakoval dr. Körber a nad čím »Neue
Freie Presse« propuká v nadšený jásot. Ale
tehda táž »Neue Frcie Presse« znala jen jedinou
povinnost parlamentu: nedopustit projednání
rozpočta a zmařiti veškeru zákonodárnou čin-
nost obstrukci. Vše to, co dnes dle slov »Neue
Freie Presse« jest nejen právem státu, nýbrž
i právem národů a jich zástupců, bylo tehda
bezprávím a to jedině proto, že vláda, která
tehda byla u vesla, nehájila jen práv státních,
nýbrž byla ochotna uděliti kus zadrženého práva
také národům potlačeným, zejmena národu če-
skému. Ovšem tehdejší vláda stála na podkladě
morálky křesťanské; v »Neue Freie
Presse« rozhoduje morálka jiná!
doktor
Kaizl
Thunův
Körber
Neue Frei Presse
Neue Frcie Presse
Neue Frei Presse
15
article
V Praze, 20. října. (Prušák Heřm
Brasz), továrník a hlavní sloup němectví na
Zábřežsku, vydal pro své dělnictvo nový fer-
man, kterýmž mu zakazuje hlásiti se k česk
národnosti, ač 95 procent všech jeho dělníko
jsou Čechové. Timto fermanem, přibitým v to-
várně na stěnu, zapovídá se dělníkům, že ne-
smějí přistoupiti k žádnému českému spolku
v Zábřehu, aniž se účastníti českých slavnost
a průvodů. Ne dosti toho; zapovidá jim dále,
že nesmějí nic kupovati u živnostníků a řeme-
slníků, kteří byli povoláni do Zábřehu, aby pod-
porovali zde český živel. V závěrku pak po-
znamenává: »Komu toto nařízení není vhod.
učiní dobře, poohlédnelli se hned po jiné
práci.«
Vídeňská »Arb.-Zlg.«, jíž nikdo nebude
připisovati zvláštní lásku k českému národu.
trne nad tímto novým projevem prušáck
drzosti. »Člověk — píše zmíněný list. — který
se vydává za »nacionála«, a ktorý tedy národ-
nost uznává za nejvyšší dobro člověka, zaka-
zuje svým českým dělníkům, hlásiti se k své
národnosti . . . Heřm. Brasz — píše dále —
pokládá svůj ferman snad skutečně za projev
svého národního smýšlení. Lidé v pravdě ná-
rodní budou v něm však viděti toliko brutál-
nost zbohatlého hrdopýška. Pan
Brasz se domnívá, že se svými dělníky může
nakládati jako s bezprávnými, jeho zvůli podro-
benými otroky. Svou továrnu má za svou říši.
v níž má rozhodovati jen jeho vůle a nikol
zákony státní . . . Dále zpupnost kapitalisti
ekého vykořisťovatele vskutku nemůže jiti.«
Ty a takové věci ovšem se Körbrovy vlády
netýkají. Dr. Körber má na starosti jen zájmy
»hospodářské«. O právech národů, zejmena
rovném právu všech před zákonem ani se již
nezmiňuje.
Čecho
Brasz
doktor
Körber
Praha
Zábřeh
Prušák Heř Brasz
Zábřežsko
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Vězení útulkem.
V Northomptonu propukly tyto dny násled
kem vzmáhající se nezaměstnanosti bouře po
uliční, kteréž jsou nejvýmluvnější známkou, jak
veliká krise hospodářská postihuje nyní i Anglii.
V Northomptonu trpí zvláště textilní průmysl
následkem americké soutěže. Po bouřlivé jedne
schůzi odebralo se as dvě stě nezaměstnaných
před vězení a žádali zde, aby bylo jim tam
poskytnuto — přístřeší. Zbraněmi byli zapuzeni
a mnoho jich zraněno. Útulek žádaný byl by
jim dán teprve, kdyby spáchali zločin. A pal
zcela ochotně. Jinak nároků na přístřeší nemají.
Věru případ, jenž přímo křiklavě osvětluje pra-
zvláštní stav nynějších poměrů sociálních.
Odveta Berlína Vilému II.
Výbor berlínského sporu obecních starších,
jenž raditi se měl o prostředcích proti výnosu
vrchního presidenta, kterýmž odepřeno bylo
předložiti opětnou volbu na poprv Vilémem I
odmítnutého městského rady Kaufmanna k sankci
královské, učinil jednohlasně toto usne-
sení: Poněvadž právo potvrzení dle obecního
řádu náleží výhradně králi a jeho rozhodnut
v záležitosti volby Kaufmannovy dosud ozná-
meno nebylo, odepírá sbor obecních
starších provésti novou volbu
Dále usnesl se výbor 11 hlasy proti 4: Sbor
žádá magistrát, aby proti výnosu vrchního pre
sidenta podána byla stížnost ministru vnitra
Ovšem musí býti všechny tyto návrhy předlo-
ženy ještě sboru obecních starštch ke schválení.
Vilém II
Kaufmann
Kaufmannův
Anglie
Berlín
17
article
Vilém II. jmenoval prof. Spahna proessorem
na universitě štrasburské a provázel je listem,
v němž projevuje naději, že jmenování to uspo-
kojí zvláště katolické obyvatelstvo. Katolická
strana na sněmích německých jest sice celkem
uspokojena, jelikož byl se Spahn od té doby.
kdy pronášel námitky proti různým zřízením
církevním, velmi silně změnil — ale právě
proto nejsou spokojeni ani liberálové, an
Elsassané a Lotriňané, jelikož Spahn znám jest
svým úzkým lpěním na scentralisované říši.
Anglické oběti.
Úmrinost v tak zv. táborech burských
uprchlíků, kam totiž Angličané mocí sehnal
ženy a dítky z farem Burů, v poli stojících
hrozně v záři stoupla. Ze 109.418 čienů táboro
těch zemřelo 2411 osob, tedy 264 z tisíee
(v srpnu 214 z tisíce). Z 54.326 děti zemřelo
1964 za jediný měsíc ten! Angličané nemajíce
ve své malomoci jiných zbraní proti Burům.
mstí se na jich ženách a dětech, vydávajíce je
hladu, chladnu a jiným nebezpečím ve psl!
Boje mezi Venezuelou a Kolumbií.
Vládní vojsko Kolumbie porazilo liberální
povstalce a pomocné vojsko venezuelské. Když
Venezuelští vládní vojsko napadli, toto se stáhlo
zpět a rozběhlo se, pak ale se vrátilo a obkličilo
vojsko generála Davily. Indiánský náčelník Jose
Dolores, jenž bojuje po boku Kolumbijských.
zamezil generálovi Davilovi ústup na venezuelské
územi. Kolumbijští zajali a zastřelili generála
Echeverraa, jenž pochází z Barrangnitby v Ko
lumbii a popraven byl jako »zrádce« země
jenž se spojil s nepřítelem. Ovšem učinil tak
Echevarrao jen z nenávisti proti zpátečnické,
klerikální vládě kolumbijské a nikoli prot
vlastní zemi, jež vládou takou jen strádá
a trpl.
Vilém II
profesor
Spahn
Lotriňaný
Angličan
Davit
Jose
Davil
Echeverraa
Venezuela
Kolumbie
18
article
Matka Viléma II. v Paříži.
Ze současných nejnovějších reflektorů, jež
za příkladem Felixe Faureových rozhovorů stol-
ních nové světlo na sporné body nejnovější
historie vrhají, zasluhuje zmínky právě výdaná
kniha Gastona Routiera, jež má název: »Le
voyage de l'impératrice Fréderic Paris, l'année
1891«. Ovšem následky této cesty již dávno
minuly; jestliže tehdy pařížští umělci na vyzvání
páně Deroulědovo se nezúčastnili výstavy v Ber
líně, tož »napravili« tuto chybu roku 1899
kdy francouzské umění slavilo pravé triumfy na
Sprévě. Autor svrchu zmíněné knihy, jak upo-
zorňuje Vilém II., náleží rovněž k oněm, kteře
by rádi viděli, aby vzájemné záští mezi národem
francouzským a německým úplně vymizelo
jakýsi »modus vivendi« nastal. Vyprávěje o cestě
císařovnině, již pokládali vlastenci francouzští za
velikon urážku, vmetenou ve tvář lidu galského,
praví, že k této pařížské návštěvě došlo jedině
příčiněním a návodem císařovlým
a že ani francouzský velevyslanec v Berlíně,
ani německý v Paříži, o celé akci neměli ani
nejmenšího tušení. Kniha jest velmi dramaticky
psána a vyznívá v návrhu, o němž praví, že
jest jediný možný, neutralisace Elsaska a Lo-
trinska. V ostatním Routier se přídržuje náz ru
roku 1841 Viktorem Hugem propagovaného, že
Německo jest srdce Evropy (!), Francie pak její
hlavou a že Němci a Francouzi jsou spolu spo-
jeni svazky pokrevními. (!) Jsou prý, jak svého
času Viktor Hugo pravil, bratři v minulosti,
bratři ve přítomnosti a bratři v budoucnosti.
Dlužno ovšem panu Routirovi připomenouti, že
Viktor Hogo později soudil zrovna naopak.
Kosmopolitické žurnalistice francouzské se
výklady páně Routiérovy zamlouvají, kdežto no-
viny nacionalistické ovšem podobné expektorace
jako nevlastenecké šmahem odsuzují.
Vilém II
Faureová
Routier
Paris
Deroulědův
Hug
Němec
Francouz
Hugo
Routir
Viktor hogo
Routiérův
Paříž
Spréva
Berlín
Německo
Evropa
Francie
19
article
Otázka vrchního velitelství
v armádé francouzské.
Ve francouzských listech se pilně rozebírá
otázka, zda ve skutečnosti v armádě republi-
kánské jest stanovena zákonodárstvím funkce
vrchního velitele pro čas války. Z úvah časo-
piseckých nejvíce zajímá článek generála X
v »Revue Politique et Parlamentaire«, kde tento
vyšší důstojník zajímavým způsobem dokazuje,
že francouzský zákon cos takového nezná a že
tak zvaný generalisim francouzské armády, jímž
jest vždy vojenský guverněr pařížský, není ničím
více než pouhým titulem, jehož poprvé uži
bývalý ministr vojenství Freycinet v r. 1899,
kdy spor o Dreyfusa dosáhl vrchole a kdy
vojenským kruhům povolný kabinet Dupuvův
francouzské generalitě chtěl učiniti vážný
opravdový ústupek tím, že formálně pověřil
tehdejšího místního velitele pařižského, generála
Jamonta za vrchního velitele pro případ války.
Dnes radikálové a socialisté, jak »Paris Nou-
velles« sděluje, hotoví se protestovati proti po-
dobným koncessím a budou interpellovati ministra
války v této příčině. Dle jejich theorie přísluši
jediné vládě, aby po prohlášení války jmenovala
»generalisima«.
Politique
Jamont
Paris Na
20
article
Vzpomínky na Bohuslava Schnircha.
Vzpomínky na Bohuslava Schnircha.
Ve středisku našeho uměleckého živola
v Umělecké besedě, vzdán byl včera hold umělci,
jehož práce zjednaly mu v národě našem jmeno
slavné a nehynoucí. Ve dvorané Umělecké be-
sedy vypravoval včera o 5. hod. odpolední pan
prof. Hostinský své vzpomínky na
Bohuslava Schnircha, k jejichž vy-
slechnutí dostavil se tak hojný počet ctitelů
přátel zvěčnělého oslavence, že prostorné její
místnosti k pojmuti jich nestačily; část přítom-
ných nucena byla tísniti se ve dveřích i v zadnt
místnosti.
K přednášce zavítala též rodina zesnuléh
mistra, bratr jeho p. řed. Jaroslav S ch n i r ch
s rodinou, hojně dam, četní výtvarní uměl
soustředění v Umělecké besedě, velký počet je-
jího členstva, dále professoři uměleckých našich
ústavů středních a obecných škol, spisova-
telé atd.
Vzpomínky, vypravované zajisté z úst nej-
povolanějších vyslechnuty byly za povznesené
nálady s napjatou pozorností a působily dojmem
mohutným a trvalým
Pan prof. Hostinský pravil:
Velectěné shromáždění
Během roku utrpěl náš umělecký ruch
náš veřejný život nejednu velikou ztrátu, již
prolomen byl šik našich nejlepších pracovníků
a bojovníků národních. A je to dnes podruhé
během tohoto osudného roku, co převzal jsem
úkol promluviti v kruhu členstva Úmělecké be
V drobném prodejí:
ranní čtslo o sobě . . . ra 8h
odpolední . . . . . . . za 1b
Ve filislkéch ns venkově
ranní čí4lo. . . . . . . . n0
odpolední . . . . . . . . 3b
Inserál
platí se hotově uinpřed.
Předplacaní a inrerty přijímaá zdminl-
stracs v Marianské ulici č.a
Tam nacházají se též rečlakce
Uskárne a ezpedice „ Národnich Listá“.
Rukopiny se navracují.
Schnirch
profesor
Jaroslav
Úmělecký
Národnich
21
article
sedy slova vděčně vzpomínky na vynikajícího
umělce, jenž po dlouhou řadu let byl mi i dra-
hým přítelem. Poprvé byl to Zdeněk Fibich,
dnes je to Bohuslav Schnirch. Jsem nucen po-
ukázati k tomuto osobnímu poměru přátelskému
hned předem zejmena dnes, abych byl ospra-
vedlněn, jestliže chtěje podati podobiznu Schnir
chovu co možná nejvěrnější, sahám pro první
základní rysy nazpět do vlastní minulosti a čer-
pám ze svých vzpomínek nejsoukromějších.
Fibich
Schnirch
22
article
Schnircha poznal jsem před čtyři a třicsti
léty v Mnichově. Když jsem se na podzim r. 1867
ubíral na universitu mnichovskou, věděl jsem
o mladém českém sochaři, který tam studuje
na akademii. Ale Schnirch tehdy nebyl se ješté
vrátil z prázdnin. Jeden z jeho kollegů ochotně
mne dovedl do jeho bytu, kdež mi bylo sděleno
že návrat Schnirchův očekává se každného dne.
V jeho nepřítomnosti poohlédl jsem se v skrom-
ném pokojíku, jejž obýval. Stěny, kde jaké bylo
místečko, zdobily drobné odlitky a fotografie,
skoro vesměs děl antických, renaissančnícha
moderně klassického směru a ovšem i vlastních
jeho skiz. Z těchto posledních utkvěla miv
paměti mimo jiné malá, nepatrná reliefová po-
dobizna jednoho z kollegů Schnirchových,
hluchoněmého Poláka Jaskulského, jenž s ne-
obmezenou důvěrou lnul k našemu krajanu.
poněvadž u nikoho jiného nenalezl tolik přátel-
ské ochoty, tolik obětavé trpělivosti jako právě
u něho. Zvědavost moji však poutala k sobě
velká, statná postava mužská, teprve jen tak
hrubě z hlíny naložená a dosud málo propra-
covaná: byly to přípravy na sochu. Fügnerovu,
zdobící nyní tělocvičnu pražského Sokola. A nad
to akademik, jenž mi byl průvodčím, o Schnir-
chovi mluvil nejen jako o milém kollegovi, ale
také jako o velice nadaném umělci a upozornil
mne na jeho sv. Jiři s drakem bojujícího, je
muž při akademickém konkursu připadía první
cena a jenž nyni vystaven byl v Kunstvereinu
pod arkadami dvorní zahrady.
Schnirch
Schnirchův
Polák
Jaskulský
Fügnerův
Mnichov
Sokol
23
article
To byly dojmy a zprávy v tehdejsí sítuaci
mné dvojnásob milé, vítané. Přišel jsem do
Mnichova, abych se na poli uměleckém poroz-
hlížel všemi směry — a nyní měl jsem naději.
že snahy a tužby moje naleznou ohlas a po-
rozumění u mladého, talentovaného umělce, jenž
je zároveň uvědomělý Čech. Musím ovšem do-
ložiti, že tehdejší česká kolonie v Mnichově
byla velice skrovná: pokud vím, v onom roce
1867—1858 byli jsme my dva, nemýlím li se
ještě malíř Novothý, rovněž akademik, jediní Če-
chové v kruzích studentských.
Naděje moje splněna byla dokonale, když
jsem se na konci listopadu poprvé se Schnir-
chem setkal osobně. Plavovlasý a plavovousý
mladík, štíhlý a přece zase mužného vzézření,
pružných a silných svalů jako pravý. Sokol,
každým slovem. svým nelíčený a upřímný, byl
mi ovšem sympatický hned v prvním okamžiku,
a již při druhém setkání se s ním zmizela i po
slední stopa všeliké reservy, jinak pochopitelné
při nových stycích sebe příjemnějších.
Novothý
Sokol
Mnichov
Čechy
24
article
Byl jsem jen o necelého půldruhého roku
mladší, ale Schnirch rozvážným klidem, nabytým
bohatšími životními zkušenostmi, přímo mi
imponoval. On tenkráte znal jíž alespoň kousek
cizího světa, kdežto já poprvé jsem se octnul
mimo domov svůj. Schnirch byl sice rodem
Pražan, ale první mládí své zažil na jihu, blíže
Terstu, pak studoval ve Štyrském Hradci a dva
roky ztrávil na akademii vídeňskě, z níž právě
před rokem byl přešel na mnichovskou. Znal
tudíž zevrubně umělecké osoby i poměry, sbírky
a památky mnichovské a byl mi v té věci
milým průvodčím a dobrým rádcem, kdykoliv
naskytla se příležitost. Hned první den uvedl
mne ke Kaulbachovi, jemuž z Prahy přinášel
vzkaz od Karla Purkyně, později ke Schwindovi,
který rád si zahovořil o dobách, jež za svého
mládí v Čechách ztrávil, a podobně i do jiných
dílen uměleckých.
Navštěvovali jsme společně sbírky a musea,
vyhledávali staré stavby mnichovské a vycházeli
si do přírody. Schnirch býval vždy dobrý, ba
náruživý chodec; i bylo samozřejmé, že také
obrazárnu schleissheimskou v královském zámku,
asi půl druhé míle od Mnichova vzdáleném,
navštívili jsme pěšky, pohrdajíce dráhou.
Schnirch
Pražan
Purkyně
Schwind
Terst
Štyrský Hradec
Praha
Čechy
Mnichov
25
article
Vídali jsme se od podzimku do následují-
cího jara velmi často — některý týden skoro
denně. Prázdné chvíle své trávil jsem nejradéji
v sálé, kde Schnirch pracoval s ostatními žáky
professora Widnmanna. Byla tam společnost za-
jímavá. Mezi akademiky a jejich návštěvami
ozýval se hovor nejrůznějšími jazyky; hned po-
blíže Schnircha pracoval Rus, dále Polák, tam
zase Řek. Jediným zotavením Schnirchovým po
práci byla partie šachů v kavárně Probstově ne-
daleko akademie, která tenkráte se nalezala
ještě ve vnitřním městě, ve staré budově. V me-
zích skromného života studentského, všeho
hlučnějšího ruchu vzdáleného, spřátelili jsme
se brzo nadobro a navždy. O Sylvestru zasedli
jsme v přeplněné vinárně Neunerově k saměmu
růžku stolu, hojně obsazeného společností nám
cizí a lhostejnou, a bavili se střídavě smělými,
hujnými sny o budoucnosti českého uměnía
zamlklou hrou na Schnirchově miniaturní ka-
pesní šachovnici. Ještě po více než třiceti letech
byla nám oběma vzpomínka na tyto chvíle stejně
živá a stejně mílá ..
Velectěné shromáždění! Tyto zcela sou-
kromé své reminiscence neuvádím sniad proto,
že bych jim, pokud se týkají mé osoby, při-
kládal sebe menší zajímavost pro jiného, nýbrž
činím to jen z té jediné příčiny, že těmito ně-
kolika zběžnými rysy mohl jsem zachytit sym-
patícký obraz Schnircha člověka, jak se mi zjevil
za dnů mládí, a že dnes k tomu s nejlepším
svědomím dodati smím: touže ryzí, ušlechtilou
povahou, tímže druhem milým, jako dité až
k naivnosti dobrým a při své skromnosti přece,
kde bylo třeba, právem sebevědomým jevil se
Schnirch i v posledních dnech svých po vice
Schnirch
Widnmann
Rus
Polák
Řek
Schnirchův
Probstův
Sylvestr
Neunerův