1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 93. ze dne 2. dubna 1904.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Ošidil krále Eduarda. Z Kodaně se oznamuje
Zdejší policie pátrá s největší horlivostí po dánském
poručíku Kjaergaardovi a sice na nepřímou žádost
krále Eduarda anglického. Dánský poručík totiž krále
jak náleží opentlil a ošidil ho celkem o 15.000 dán-
ských korun. Věc měla se následovně: Poručík Kjaer-
gaard býval kdysi ve stycích se spolkem pro chov
koní a následkem svého postavení seznámil se i se
správou hřebčinců krále anglického. Avšak pan po-
ručík osvědčil se záhy jako zcela nedostatečný ve
svém oboru a mimo to jako člověk naprosto neso-
lidní a klesl záhy ve vážnosti svých krajanů. Schudlý
a prodlužený připadl na myšlenku, využitkovati své
vznešené známosti v Anglii. Odebral se do Londýna,
navštívil správu královských hřebčinců a »koupi!« na
účet dánského spolku pro chov koní čtyry plnokrevné
klisny v ceně 15.000 dánských korun. Že poručík
nezaplatil koně hotovými, nevzbudilo v Anglii nijaké
podezření. Král byl osobně zpraven o koupi a prý
ještě poručíku k tomu gratuloval. Když si byl výteč-
ník kupec ještě vydlužil peníze na zpáteční cestu,
prodal doma koně, co nejrychleji mohl. Když pak
přese všechny četné dotazy peníze nedocházely, po-
jala správa hřebčinců podezření a oznámita věc králi,
jenž tím byl nanejvýš rozhorlen. Diplomatickou ce-
stou zakročeno u policie v Kodaní, jež se ujala svého
úkolu s největší horlivostí, ale prozatím bez výsledku.
Eduard
Kjaergaard
Kodaň
Anglie
Londýn
4
article
= První manželka Crispiova. Římský jeden ča-
sopis oznamuje, že Rosalia Montmassonova, první
manželka Crispiova, ve věku osmdesáti let žije v nej-
větší bídě a jest těžce nemocna. Crispi odkázal jí
krátce před svou smrtí malý roční důchod, ale jeho
dědicové odepřeli zaplatiti tuto nepatrneu částku. Jak
známo, rozešel se Črispi, když sláva jeho počala
vzrůstat, se svou první manželkou a oženil se po-
druhé; protivníci jeho tvrdili, že sňatek nebyl nikdy
zákonně rozveden a obviňovali jej ze dvojženství.
Ve vraku na oceáně. Z Londýna se ozna-
muje: Hrozné příhody zažilo zbývající mužstvo ame-
rické barky »Mary A. Troop«, jež přibylo právě do
Southamptonu. Loď plula do Ria de Janeiro s ná-
kladem stavebního dříví, když v severním Atlanti-
ckém oceanu, padesáte dnů cesty od Pensacoly za-
stížena byla prudkou bouři. Čluny byly odplaveny,
hlavní a zadní stožár zlomeny při samé palubě,
ohrada lodní utržena. Loď počala se plniti vodou.
Montmassonův
Crispiův
Crispi
Maro
Troop
Londýn
Southampton
Rio jít Janeiro
Pensacola
Crispiův
severní Atlanti
5
article
Dvacet šest dnů převalovaly se přes palubu hrozné
vlny. Lodní tesař byl sražen s paluby. Devate-
náctého dne již byly útrapy trosečníků nesnesitelny.
Za tu dobu stráveny byly všecky zásoby, pytel mouky.
několik tuctů krabic zhuštěného mléka a krabice kon-
servovaných merunek a všechna voda vypita. Zvláště
smutný byl stav mladé dámy, neteře kapitánovy
mimo hladem, žízní a nepohodou trpěla i tím, že při-
šla o všecko svoje teplé šatstvo a musila si pořídit
oděv z pytloviny, aby nezmrzla. Nešťastníci žvýkali
olovo, aby jim byla žízeň snesitelnější, hryzli dřevo,
aby oklamali hlad. Bouře byla tak prudká, že se mu-
silo mužstvo přivazovat, aby nebylo smeteno s pa-
luby. Navzdor hroznému vysílení pracováno ne-
ustále u čerpadel. Když stav trosečníků, kteří byli
vyhublí skorem na kostry a strádáním polou šíleni,
zdál se beznadějný, zpozorován konečně parník
»Cairnisle« z Newcastlu a ačkoliv rozbouřené moře
značně stěžovalo zachraňovací práce, zachránil ka-
pitán John Band štastně všechny, kdož se nalezali
John
Newcastle
6
article
ve vraku. Loď nalezala se tehdaž as 200 mil se-
verně od ostrovů Bermudských. Dle zprávy majitele
parníku »Cairnisle« byla paluba »Mary A. Troop«
uprostřed lodi již pod vodou a mužstvo se choulilo
v budce na zádi a mělo jedva tolik síly, aby kývalo
pažemi. Mužstvo »Cairnisle« pokusilo se vrak zapá-
lit, ale ten byl tou měrou nasáklý vodou, že nebylo
možno, zničit jej ohněm.
=Živá nebožka hrála onehdy při trest-
ním líčení v Dublině podivnou roli. Věc,o
níž šlo, měla se takto: Stařena Bridget Con-
nellova byla pojištěna na 8 1. st. V poslední době
byla těžce nemocna a dala se ošetřovat lékařem.
Dcera stařenina, jež právě byla v peněžitých nesná-
zích, nemohla se dočkat její smrti a přemluvila sta-
řenu, aby se položila »jako nebožka« a poučila ji,
by zavřela oči a nemluvíla, přijdou-li do světnice
lidé, možno-li, aby také nedýchala. Kolem lože po-
staveno několik rozžatých svící a vše podařilo se jak
náleží. Roztomilá dceruška odebrala se k lékaři, jenž
jí vydal bez dalších okolků stvrzenku o úmrtí matky
a od něho odebrala se do kanceláře pojišťovny, kde
ji bylo osm liber vyplaceno. Z těchto peněz koupila
si nejprve osla a ostatek peněz prohýřila se svými
známými. Ale stařena se mimo nadání uzdravilaa
tak vyšla věc na jevo.
Maro
Troop
Cairnisla
Dublin
7
article
= Šprýmovná příhoda oznamuje se z Osaky v
Japonsku: Když došly do Osaky první zprávyo
domnělých vítězstvích japonských, uspořádán po-
chodňový průvod, při čemž připadla hlavní úloha
jednomu z nejznámějších herců japonských. Když
bylo po oslavě, zpozoroval statečný vlastenecký
umělec, že mu byly ukradeny drahocenné zlaté ho-
dinky, dar carův, jejž byl dostal při pohostinské hře
v Petrohradě. Samo sebou již bylo dost podivno, že
mu byla ukradena právě tato památka, zatím co
oslavoval domnělou porážku nepřátel Rusů. He-
rec onen, jemuž ovšem ohromně záleží na jeho
popularitě, neučinil ničeho, aby hodinky opět dostal,
neboť nechtěl, aby v širších kruzích zvěděli, že
s sebou nosil dar carův. Tři dny po onom pochod-
ňovém průvodu však doručil poslíček v jeho hotelu
pro něho balíček. Byly v něm hodinky, pečlivě zao-
balené a na přiloženém lístku oznamoval zloděj, že
tyto hodinky nemůže nikde odbýt a že tedy je ra-
ději poctivý a vrací je oprávněnému majiteli.
= Skryté poklady v Peru. Z Limy se oznamuje,
že společnost anglických a amerických inženýrů ná-
hodou objevila skrýš, kde Inkové po zabrání Peruán-
ska Španěly ukryli svoje poklady. Objev byl učiněn
blíže městečka Chayalty v peruánských horách. Až
dosud nalezeno v této skrýši Inků za tři milliony
1. st. zlata. Tímto objevem oživena na novo památka
vysoce civilisovaného národa, jenž od třináctého až
do šestnáctého století ovládal na západním pobřeží
Jižní Ameriky území, jež obsahovalo nynější republiky
Peru a Bolivii. Cuzco bylo hlavním městem říše a
velkolepá budova katedrály San Domingo, jež dosud
vzbuzuje obdiv, jest bývalý tamější chrám Slunce.
Rus
inka
Španěl
Osaka
Japonsko
Petrohrad
He
Peru
Lima
Chayalta
jižní Amerika
Bolívie
Cuzco
anglický
Sana Domingo
8
article
Nejznamenitějším pomníkem proslulého stavitelského
umění starých Peruánů jest Saira Huanian, zříceniny
staré pevnosti. Jest vystavena z kamene, jenž sev
celé té končině nevyskytuje a jest nevysvětlitelnou
záhadou, jakými dopravními prostředky si Inkové
opatřovali stavební materiál z takové dálky. Jest
známo, že země, jimž vládl Manko Kapak, syn Slunce,
byly bohaty nerostnými poklady a Inkové dovedli
obratně hojně se vyskytující zlato zpracovat na sochya
šperky, jež zdobili drahokamy a že vykovávali zlato
v pruty, jež prodávali dle váhy. Nejstarší pověsť o
skrytých pokladech jest pověsť o zlatém řetěze.
Když mocný kníže Huaskar byl svými poddanými
poražen, uvrhli vítězové těžký zlatý řetěz, jímž byl
kníže ovinul svoje sídelní město, do jezera. Nejzná-
mější tradice jest o Pizarrovi, jenž přibyv od Pa-
namy, násod Inků pokořil, načež mu zajatý Manko
Kapak nabídl tolik zlata, co by se vešlo do světnice,
ve které meškali, do takové výše, až kam zajatý pa-
novník dosáhl paží. Španělé přijali výkupné, ale
zajatého panovníka nepropustili. Chtěli na něm ještě
více zlata a podrobili ho mukám přímo ďábelským,
aby vyznal, kde se nalezají ostatní jeho poklady.
Ale zajatec dal se mučit a neprozradil se ani slův-
kem. Také jeho poddaní přese všechny muky nevy-
zradili tajemství. — Další zprávy oznamují: Udání,
že poklad nalezen na území Bolivie, vzbuzuje
domněnku, že náleziště leží poblíže některého sta-
rého bojiště říše Inků, jež se prostírala od posvát-
ného jezera Titikaka po celé říši a že to jeden ze
skrvtých před Španěly chrámových pokladů.
Huanian
inka
Kapak
Huaskar
Pizarro
Španěl
Bolívie
9
article
= Dohrodružství architekta. Několik detektivů,
kteří onehdy časně ráno stáli na nároží 42. ulicea
Broadway v Nov. Yorku, bylo náhle upozorněno na
drožku, jejíž kočí nabádal koně bičem k rychlejšímu
poklusu. Na kozlíku vedle kočího seděl muž, kdežto
z drožky zazníval výskot a zpěv dvou ženštin. Drožka
ujížděla po Broadway a detektiv Heaney, který chtěl
ji zastaviti, byl poražen k zemi, načež vůz jel dále
ještě rychlejším tempem. Ostatní detektivové, kteří
s revolvery v rukou běželi za drožkou, vyhrožovali
kočímu McCarthymu, že jej zastřelí, jestliže ihned
nezastaví. McCarthy to učinil, načež pomocí muže,
který s ním na kozlíku seděl, vyvlekl z drožky ja-
kéhos opilého muže, nechal jej ležeti na ulici a jel
dále. Nedojel však daleko, neboť mezitím detektivové
povoz dohonili a celou společnost zatkli. Na poli-
cejní stanici v záp. 47. ulici představil se opilec jako
architekt Mundy z Prospect Place v Brooklyně. Muž,
který seděl na kozlíku, udal, že se jmenuje William
Hawkins a jest prý obchodníkem s koňmi. Zatčené
ženštiny udaly pak následující jména: Alice Keena-
nova, 27letá a Grace Sawyerova, 23letá. Mundy vy-
pravoval, že byl oloupen o zlaté hodinky a o 35
dol. Detektivové nalezli hodinky v drožce, avšak po
penězích nebylo ani stopy.
K slavnostním dnům
českých pěvců doporučuje se
Heaney
McCarthy
Mundy
Hawkins
Grace Sawyerův
York
Prospect Place
Brooklyně
Alika Keennova
10
article
útulná vinárna
11
article
Emila Švagrovského na Smíchově,
blíže Albrecht, kasáren,
za středisko českých pěveu
i zpěvumilovného obecenstva.
Levná, výborná vína, bohatý ji-
delní listek.
— 296 —
Emil
Albrecht
Smíchov
12
article
»Budu tě čekati.«
Potom hrabě Stack napsal několik listů.
Sestoupil pak, aby dopisy ty hodil do schránky.
umístěné v předsíni hotelu.
V okamžiku tom zřízenec poštovní otvíral právě
schránku, aby dopisy z ní vybral.
Spatřiv hraběte Stacka, přinášejícího dopisy, děl mu
ochotně;
»Dejte mi, pane, dopisy své, urychlíte tak odeslání
jejich.«
Zřízenec vzal dopisy, jež mu hrabě bez rozpaků
podal a jelikož měl zavřenou již i schránku, v níž dopisy
ze skříňky poštovní odnášel, pojal listy Stackovy pouze
do ruky a tak s nimi odešel.
Stack opustil hotel a vstoupil do povozu, jenž do-
vezl ho na severní nádraží.
Za ním fakr číslovaný, vzezření ne právě vzhled-
ného, ale o spřežení velmi dobrém, rozjel se a sledoval
kočár hraběte.
Zastavil se pak skoro současně jako tento
Stack sestoupil s povozu a odebral se do buffetu.
Tam spatřil ihned pana von Rüdel, jenž snídal právě,
vyčkávaje rychlíku brusselského.
Hrabě Stack zaměřil přímo k němu a usednuv, měl
s ním krátký rozhovor.
Člověk jakýs, jenž byl za hrabětem Stackem do vnitř
vešel, srkal o dva stoly dále skleničku likéru, kterou si
pospíšil zaplatiti ihned, jakmile mu ji číšník přinesl.
Muž ten naslouchal, aniž by v nejmenším dával na
jevo zbystřenou pozornost svou, hovoru hraběte Stacka
s plukovníkem von Rüdel.
Tito mluvili hlasem velice stlumeným.
— 293 —
Stack
Stackův
Rüdel
13
article
Setník Debry velel:
»Odpočiňte si na několik aspoň okamžiků, pánové !«
Skutečně, ačkoliv souboj netrval ještě nežli jen tři
minuty, oba sokové tonuli v potu.
Krůpěje vyvstaly na čele jejich
Aby se nenachladili, jali se přecházeti několik kroků
v pravo v levo.
Svědci jejich přehodili jím pláště jejich přes ramena.
Potom třetí utkání nastalo.
Oba soupeři zachváceni byli zřejmě rozčilením stále
rostoucím a tvář setníka Debrya stávala se velmi sta-
rostlivou.
Věděl velmi dobře, jako všichni ti, kdož se důkladně
zabývají otázkami soubojův a průběhy jich, že toto ob-
dobí boje přináší nemilá překvapení.
A pohledem bedlivým setník sledoval pohyby a seky
soubojovníků.
Úzkost jeho vzrůstala, i přál si živě, aby jeden již
ze soupeřů byl lehce zraněn, by mohl prohlásiti ihned
souboj za ukončený
Duellanti zápasíli vášnivě, i bylo slyšeti, jak zbraně
jejich třeskem zvonivým na se narážejí.
Stack a Jacques Dauriol nejevili žádné únavy.
Mladý Francouz nabýval zřejmě terrainu.
Ještě nedostali se protivníci sobě těsně až na tělo,
ale setník Debry pokládal to již za neodvratné.
Náhle Jacques Dauriol vypadl proti soku a kord
jeho mihl se podle kordu Stackova jak blesk a zasáhl
pravé rameno hraběte, probodnuv košili, jež zbarvila
se krví.
Současně skorem — ano v téže vteřině — hrabě
rozpřáhl rámá a kord jeho vnikl hluboko do prsou Dau-
Zaprodáni nepřitelí.
Debra
Debrya
Dauriol
Francouz
Dau