1
masthead
V Praze, v sobotu dne 19. Dřezna.
Praha
2
masthead
K číslu 79.
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Officiální zpráva ruská.
Z Petrohradu, 18. března. (C.-B.) V tele-
gramu, zaslaném dnes místodržitelem Alexě-
jevem z Mukdenu carovi Mikulášovi, se praví:
Generál Mičenko oznamuje na základě in-
formací z Peňňanu, že tam jest nepřá-
telská pěchota s několika děly a že
Korejci dovážejí nepříteli potraviny.
Nepřátelskou jízdu ve větším počtu není viděti,
nýbrž jen menší oddíly. Ruská hlídka
odkryla na řece Cen-Gane, pět verst od
Andžu, nepřátelskou pěchotu, kte-
rá zahájila palbu a zastřelila jed-
noho ruského koně.
Posice Rusů.
Z Londýna, 19. března. (C.-B.) »Daily
Chronicle« oznamuje z Tokia ze včerejška
Veškeré ruské vojsko až na 200
kozáků ustoupilo za řeku Jalu.
Kozáci hlidkují mezi řekou Jalem
a Peňňanem. 40.000 mužů je sou-
středěno u Kjenlienšenu. Mez
touto osadou a Aontunem jsou
rozestaveny na 400 yardů kozácké
hlídky vždy po pěti mužích.
Porušení neutrality Čínou.
Z Londýna, 18. března. (C.-B.) »Standard«
oznamuje z Tjencinu: Ruský vysl ane
v Pekině Lesar opakoval protes
svůj proti vysílání čínského voj-
ska za »velkou zeď« a žádá za od-
volání vojska, poněvadž by jinak
Rusko bylo nuceno míti za to, že
Čína porušila neutralitu na pro-
spěch Japonska.
Lesar opakoval, že při nejmenším
pohybu vojska čínského vtrhne ruské
vojsko do Pekinu. Proslýchá se, že Čín
odpoví, že se zdráhá své vojsko od-
vola ti.
Mikuláš
Mičenko
Korejec
Rus
Kozák
Petrohrad
Mukden
Andža
Londýn
Jal
Čína
Rusko
Japonsko
Peking
Daily Chronicle
6
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3)
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K zituaci.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K zituaci.
Z Vídně, 19. března. Politická situace po
suzuje se po pokusu, zahájeném polským klubem
Vídeň
8
article
různě. Vládním listům ovšem záleží na tom,
aby konstatovaly a rozhlásily do všech konců
světa, že nastalo podstatné zlepšení. V tomto
tonu píší také žurnály, vládě sloužící. »Neue
Freie Presse« je dosti kritickou, ba pessi-
mistickou.
Vládní »Fremdenblatt« pronáší se
Zástupcové Čechův a Němců často již seděliu
společných stolů konferenčních a rozešli se
potom ještě rozhněvanější než před tím. Př
to však mnoho by bylo získáno, kdyby po vý-
buších národního antagonismu, který se přestě-
hoval v posledních dnech na ulici, opět roko-
vali společně. Obě strany mohou býti jisty, že
také nejnepatrnější zárodky smíru, které by se
při tom ukázaly, byly by vítány s povděkem
celým Rakouskem a pěstovány co nejpečlivěji
vládou, jejížto chef hned na počátku své působ-
nosti vyslovil, že dorozumění mezi Čechya
Němci a ozdravění parlamentu je jeho cílem
hlavním.
Čechův
Němec
Rakousko
Neue Frei Presse
9
article
Jenže dr. Körber za čtyři roky pro
tento první a hlavní svůj cil ničeho ne-
učinil, nýbrž se ho vzdaluje čím dál
tím více.
Z Vídně, 19. března. »Neues Wiener
Tagblatt« uveřejňuje rozmluvu s čelným po-
slancem německým, očividně s dr. Urbanem,
který pravil: »Protože německé strany trvají na
junctim obstrukce na říšské radě a sněmu zem-
ském, je možným obnoviti dělnost říšské rady
a sněmu českého jen v tom případě, bude-li celý
soubor německo-české otázky vzat na přetšes.
To však nevýlučuje, aby o pořadu otázek, jež
se dostanou k rozřešení, vymáháno bylo doroz-
umění. Vždyť hlavní požadavek Čechů, zavedení
vnitřní češtiny, logicky předpokládá, aby alespon
ono území, ve kterém tato nová regulace má se
státi právoplatnou, bylo zevrubně udáno a ohra-
ničeno.
Měřítkem při tom může býti jen národní
složení obyvatelstva v jednotlivých územích
správních, čímž hlavní postulát německých
poslanců, kteří žádají především stanovenía
ohraničení německého, českého a smíšeného
území, jest odůvodněn. Ve světle tohoto názoru
jeví se německo-česká dorozumívací akce spou-
tána předpokladem, že pro české postuláty na-
lezne se pro ně náležitá kompensace. Závisí tedy
na českých stranách, zda přijmou tento modus
procedendi.
Körber
Urban
Čecho
Vídeň
Neue Wiener
10
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
11
article
»Zeit« uveřejňuje tolikéž rozmluvu s ně-
jakým nejmenovaným čelným poslancem něme-
ckým, který své výklady, prozrazující ostatně
naprostou neznalost českého stanoviska, končí
slovy: »Jedna věc musí býti na všechen způ-
sob vyloučena, nemá-li se vše rozbíti :
vměšování vlády. Dr. Körber je jistě
obratný muž, ale v německo-českém dorozumí-
vání opotřeboval se rozhodně. Hledí se k němu
s nedůvěrou tuze velkou, než aby mohl vzíti do
rukou nit onu. Němci a Čechové dohod-
nou se anebo se nedohodnou.«
»Neue Freie Presse« shrnuje své
mínění o stavu věcí takto: »Je třeba velkého
optimismu, aby člověk rozpoznal, že nastalo
zlepšení. Co se vlastně stalo? Poláci sdělili ně-
meckým stranám, že by Čechové zastavili ob-
strukci, kdyby se splnily tři požadavky jejich:
Vniterní čeština, závazný slib české university
na Moravě a zastavení obstrukce německé na
sněmě zemském. Že Čechové za tyto ústupky
Němců by učinili nějaké politické a národní
protikoncesse, anebo že by o nich vů-
bec chtěli s Němci jednat, o tom
Poláci neřekli ničeho, také dle
těchto zpráv Čechové trvají pe-
vně na svém dosavadním stano-
visku intransigentním: buď spl-
nění postulátů, nebo obstrukce.
doktor
Körber
Němec
Čecho
Polák
Neue Frei Presse
český univerzita na Morava
12
article
Na jakém základě Poláci převzali svoje pro-
středkování, nelze vůbec vystihnouti. Zatím vidí
se jen, že jsou Poláci ochotni k vyjedná-
vání; o Češích se to neví. Pozorujeme-li tedy
české věci střízlivě, nelze nic jiného konstatovat,
než že Poláci projevují vůli prostředkovat mezi
Němci a Čechy a že Němci neodmítají prostřed-
kování to. Ona strana, na které závisí osud
parlamentní v první řadě — Čechové — se
tom vůbec nepronesla.«
Z Vídně, 19. března. »Neue Freie Presses
oznamuje, že postup při nových konferencích
má býti jiný než při předchozích. Nedojde —
dle listu toho — ke společné poradě Němců
s Čechy, nýbrž pokládá se prý za věc prospěš-
nější, budou-li ministerský předseda a jiní čle-
nové vlády na jedné straně konat konference
s Němci a na druhé s Čechy. Teprve kdyby se
na těchto konferencích nalezly dostatečné
styčné body a bylo pozorováno sblížení mezi
stranami, začnou konferehce mezi Němcia
Čechy.
Polák
Čech
Němec
Čecho
Vídeň
Čechy
Neue Frei PresSES
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Co svatí zavinili.
Obrázek z vesničky, vypravuje Milena Anderleova
„Slyšíte, Kovářko, nevíte, jak je staré
Havlové?“ — „I špatně, moc špatně; dneska
u ní byl pan doktor, tak víte, že už s ní musí
být zle,“ odpovídala Kovářka Bártové. — „A co
to vlastně bylo, teta, nevíte?“ — „I já jen tak
něco málo doslechla od dětí a ty vy, sousedko,
beztoho znáte, že semelou páté přes deváté a
tak nevím paty ani hlavy, co se u těch Havlů
stalo.“ — „Tak, když nevíte, nu, to Vám musím
přece něco říci“ — honem si přispíšila Kovářka,
aby si svou nesdílností přítelkyni narozhněvala:
„Jsou to dva blázni, ti Havlovic, chalupu bez
dluhů, pěknou, celý den nemusejí běhat tak jako
my, z práce do práce — člověk dře jako ten
kůň,“ dodala, aby přec ta její práce se ukázala
v pravém světle; „syn jejich zrovna nedávno
jim psal z vojny, aby si chalupu nechali, že tam
zůstane, a oni aby spokojeně se smáli celému
světu, tak Pánaboha zlobí a svět se směje jim,
rozčilovala se stará Kovářka.
Bártovou klípek ten zajímal, proto ani slo-
vem Kovářku nevyrušovala, a ta se také ve svém
živlu vyrušit nedala a proto dál pokračovala. „To
snad víte, že Havel šel se svojí na pouť a při-
nesli si sebou dva svaté obrazy. Havel svatého
Josefa a Havlová svatou Annu. Přinesli a v do-
brotě pověsili nad stůl. Povečeřeli a popovídalí
Anderleův
Havel
Bárt
Bártův
Josef
Havlovice
Havlová svatá Anno
14
article
si o té svaté pouti a mezi řečí, když zapaloval
si Havel fajfčičku, povídá: „Poslouchej, Ančičko.
ta svatá na mne pořád kouká.“ „E, jdi, ty
hloupý, snad by na tebe nekoukala svatá pa-
tronka.“ „I jó, koukni, Ančičko, zrovna ta svatá
jen na mne.“ — Ančičku už to začínalo zlobit.
„To bych já taky musila říct, že na mne tvů,
svatý kouká.“ „A bodejť že, zrovna na mne!“
Havel na to. „Ty, klabzubo stará, na tobě by
toho uviděl.“ — Do Ančičky jakoby šídlo vjelo.
„A na tobě, ty hromotluku, ne?! Myslíš, že svatá
Anna neviděla hezčího? To si myslím, to ty bys
na takové koukal“ — a div nenatahovala mol-
dánky. „No, stará, když myslíš, že se na tvou
svatou nemám podívat, tak se mi zas ty na můj
obraz ani nepodíváš.“ „Nemusím, ty hrubiáne,
nemusím, škytala Havlová; ale já si svůj taky
nedám okoukat.“ „A já zas ne svůj, je za mé
penize.“ „A můj zase za mé,“ vskočila mu žena
do řeči; „to ty bys chtěl, aby se na tebe svatá
Anna dívala. A just nebude!“ — A stará Havlová
vzala obraz a odnesla ho do vlhké komory, kamž
jej pověsila.
Jozífek, aby ukázal své ženě také svůj truc,
pověsil jej do komory také. Když přišel zpátky
do světnice, Ančička se mračila a dál — od
slova k slovu — k vůli ubohým svatým byl do-
mácí mír ten tam. — —
Jen jedinkou postel měli v celé chaloupce.
Ančička zrovna nebude prý spát s Jozífkem,
když si myslí, že svatá na něj kouká. A Jozífek
rovněž tak.
Po celé vsi klid a mír, jen u Havlů je zlel
Jozífek v jednom koutě jizby, Ančička v druhém.
Havel
Ančička
Havlová
Jozífek
Anno
15
article
Aby si Havlová dala aspoň na zem peřinu, i to,
to! To je škoda. A spala na holé zemi, ona i její
muž jen tak v šatech. V noci byla zima a ti dva
na zemi jen jen se klepali. Ale žádný ani muk.
Taková je umíněnost těchhle vesničanů. Konečně
kýžené ráno a podzimní slunko pohlédlo čtvera-
čivě na oba staroušky, jakou tropí komedii. Ha-
vel první vstal, protáhl se celý nevyspalý, vzal
z hambalků popruh a bez snídaně jel do lesa na
dříví. Ančička za chvíli také vstala, ale zrovna
se potácela. Hlava jí bolela k rozpuknutí, horko
i zima ji rozrážela a na nohou ne a ne se udržet.
Chtěla vařit snídani a jít „rosit len“, ale ne-
mohla, tak jí bylo zle. K posteli sotva se do-
škrábala.
Ležela skoro v bezvědomí. Zatím Havel
v lese nasekal dříví, narovnal na trakař e mezi
prací se zamyslil nad tím, co včera vyvedli.
„Jsem to starý blázen,“ si povídal, „jestli pak si
to Ančička zasloužila, a když neměla rozumu
ona, měl jsem jej mít já.“ Vzal popruh na sebea
rychle jel k domovu, mysle, jak asi Ančičku
usmíří. Přijel na dvorek, slepice v kurníku kdá-
kaly, koza se ozývala hlady ve chlévě a i ty husy
byly zavřeny.
„Co pak se to stalo, si pomyslil,“ honem
postavil dříví u kolničky chvátá do světničky.
Tam leží Ančička na posteli, jak v noci
v šatech spala, ale celá rozpálena. Havel se ted
lekl. Po špičkách se přiblížil k posteli a vzal
ženu za ruku a ustrašeně se jí ptal: „Ančičko,
2o pak se ti stalo?“ Havlová otevřela zkalené
oči a ze suchých rtů se jí vydralo: „Och, Jo-
zífku, mně je špatně, já tě ani nevidím, js
Havlová
Havel
Ančička