2
masthead
V Prazé, ve středu dne 30. ledna 1901.
4
article
Na ranní a odpol. listy
přodplásí o.
v Praze v adhilni
rrt lete
* drojí donáiko
Ennrk l et
n ni slalks
Praha
6
article
neni
drr ni
ta. : ::
7
article
Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
8
title
Zvýšení obilních cel německých.
9
article
V pruské sněmovně tyto dny octla s
V pruské sněmovně tyto dny octla s
v rozpravě i otázka zvýšení obilních cel
Otázka tato tvoří vedle otázky průplavní nej
zajímavější předmět nejen pro úvahy veřej
ného mínění v Německu, ona jest jaksi
zadní myšlenkou veškerých hospodá-
ských opatření pro budoucnost. Německému
zemědělství, zvláště oné jeho části, jež jes
representována východním německým velko
statkem, celní politika německá podle všeho
velmi dobře jde k duhu. Obilní clo posa-
vadní 3.5 m. z metrického centu znamen
sice dle náhledu konsumentů velmi značný
příspěvek k výrobní ceně obilní, ale poslední
pětiletí mimořádného hospodářského rozpjetí
Německa, jeho rostoucí zahraničný vývoz
jeho množící se osady, jeho do nedávna bo
haté dividendy podniků průmyslových —
vzbudily v pověstném junkerstvu pruském
obavy, že by mohlo pozbýti svého
posavadního předního a rozho
dujícího postavení v roztřídění spo
lečnosti a odtud k činu zbyl jen jediný krok -
dáti si zaplatiti úspěchy něme
ckého průmyslu dalším zvýšením cel
obilních.
Německo
10
article
Zvýšení obilních cel účinkuje na majet
kové poměry, na postavení sociální junker
stva ve směru dvojím: způsobuje předně vý-
hodnější zpeněžení úrody na celou řadu let
a zvětšuje cenu pozemkovou, pokud se týče,
cenu statku vůbec. Tyto prospěchy jsou
pak na dobu trvání obchodních smluv mno-
hem jistější a mnohem výnosnější ještě, než
úspěchy obchodní a průmyslové, kteréž před-
pokládají neunavnou bdělost, stálé zdokona-
lování výroby a nepřetržitý zápas s konku-
rencí nejen domácí, ale mnohem více ještě
se soutěží zahraničnou.
Rok právě minulý 1900 byl německým
obchodem a průmyslem označen jakožto rok
částečného, znatelného váznutí výrobní i od-
bytové konjunktury, v němž rozmach obchodní
a průmyslový dosáhl nejvyššího bodu, po
němž může na delší dobu následovati jen
uhájení posavadních posic, po případě váz-
nutí, upadání, klesání. Proto německý ob-
chod a průmysl leká se všeho, co by bylo
s to vítězné jeho posice na trzích meziná-
rodních stížiti a za takovou překážku po-
kládá další zvyšování — obilních
11
article
Důvody obav těch jsou na snadě, jsou
jednak vniterní, jednak vnější. Zvýšené
obilní clo znamená zdražení chleba, zatížení
rozpočtu dělníků a pokud nelze mzdu při-
měřeně zvýšiti — úbytek spotřeby výrobků
méně nezbytných, než jest chléb vezdejší.
to jest účinek vnitřní; účinek vnější dosta-
vuje se ve způsobě odvety celní, jíž se
chapou státy, kterýmž se vysokými celními
sazbami zamezuje vývoz obilí. Odvetná cla
stihnou tu pravidelně výrobky průmyslové,
tovary.
Ačkoliv za těchto okolností v kruzíeh
německých konsumentů nemůže panovati
valné nadšení pro další zvýšení obilních cel,
až do posledních dnů nebylo pozorovati ani
zvláštní horlivosti v potírání tohoto poža
davku agrárního.
Agrárníci hájili v různých svých sdru-
ženích zvýšení cla, dovozovali potřebu jeho,
někteří kurážnější vyslovovali sazby hodně
vysoké, až 10 m., ostatní 7.5 m. za metr.
cent pšenice, kdežto odpůrci důvody a vy-
klady jejich vyvraceli a zvláště se i o to
pokoušeli, provésti důkaz, že opatření celní
není vůbec nijakým trvalým a vhodným pro-
středkem ku povznesení polního hospo-
dářství a že nanejvýše usnadní předluženým
statkářům prodej, aniž by zemědělci opravdu
na statcich hospodařící byli na tom lépe,
13
article
než před tím. Teprve když nedávno se ob
jevily na jednacím pořadu veliké a nákladné
říční průplavy, když dále z projevů jedno-
tlivých stoupenců centra bylo zjevno, ž
střed nemíní tentokráte opětovati tutéž
chybu, jaké se dopustil při posledních ob-
chodních smlouvách — rozštěpilť se, aby se
nemohlo říci, že byl pro určitý způsob
úpravy — uznali němečtí agrárníciz
vhodné přímo se dotázati kancléře hr. B
lowa, jaké stanovisko zaujímá k požadavk
agrárníků za zvýšení cel?
Otázku tuto vyslovili agrárníci ústy posl
hr. Hevdebrandta, který zejmena žádal, aby
»budoucí obilní cla podstatně byla zvýšen
u porovnání s nynějším celním tarifem«
aby byla zajištěna stanovením sazeb nejniž-
ších, t. j., aby clo z pšenice a žita bylo na
5 m. za metrický cent, a zároveň vyslovi
obavy, kdyby vláda německá odmítla zvýšení
obilních cel, že by potom oni živlové auto
rity, kteříž, bohudíky, v zemědělství ješte
převládají, toto rozhodující své postavení
nemohli udržeti«.
Hr. Bülow, jak známo, ihned odpověděl
slíbil zvýšení obilních cel, ale
nenaznačil nijakou určitou výši celních sazeb
obilních.
Pravil doslova: »Jsem odhodlán půso
biti k tomu, aby se poskytla vý datna
a tudíž z výšená celní ochrana pro hospo-
dářské produkty.
Toto prohlášení hr. Bülowa ovšem st
čilo, aby vzplanul zápas na celé čáře. Pr-
telé zvýšení obilních cel i odpůrci jsou nyn
pravdě blíže: obojí vědí, že vláda německ
hodlá přikročiti k dalšímu zvýšení obilníc
cel. Ma se všeobecně za to, že výška před-
pokládaná bude asi 6 m. za metr. cent.
Hevdebrandt
Bülow
Hradec
Ma
14
article
Odpůrci počítají takto: Německo spo-
třebuje ročně dvanácte millionů tun obilí.
zemědělství spotřebuje asi pět millionů,
ostatních sedm millionů tun se kupuje
prodává. Tato kupní a prodejní cena dle
zkoušek z průkazů totožnosti nabytých jest
v Německu právě o výši cla, to jest o 35
marek za tunu dražší, což znamená roční
dávku 250 mill. marek, již němečtí konsu-
menti odvádějí junkerům, držitelům velko-
statků, malý hospodář v Německu málo obilí
prodá. Zvýšení obilního cla o další mark
jest totožné s rozmnožením této dávky
dalších 70 mill. m., a zvýšení o 2.5 m. na
celých 6 m. znamená rozmnožení dávkyo
175 mill. m. čili celkově na 425 mill. m.
Tolik musí zaplatiti německý národ, ab
v Prusku »své panství mohli udržeti živlové
autority.«
I kdyby celní sazba zůstala při 5 m.
znamenala by zvýšení ceny obilí o plnou
třetinu, jinými slovy: zdražení nejnutnějších
potravin o stejnou částku.
Německo
Prusko
15
article
Proto zahajuje se dnes v Německu pro-
hlášením kancléřovým v otázce obilních c
období velmi vážných hospo
dářských proměnl
»Nutno napjati všecky síly«, volá na p
»Voss. Ztg.«, »aby obyvatelstvo bylo poučen
o nebezpečích, jež mu hrozí, a shromáždi
je k obraně projevy, jež vylučují všecku n
jasnost.«
Obhájci obilních cel prozatím se tváří
jakoby střela byla namířena proti Spojeným
státům americkým. »Bude-li německý trh«.
praví »Kreuz.Ztg.«, »ponechán při budoucíh
úmluvách obchodních Spojeným státům ame
rickým, jako doposud (? 1), musili bychom
při úžasně rychlém vývoji, jehož nabývá
tamní zahraničný obchod, nadíti se za ne-
dlouho soutěže, kteréz nedovedlo by nic
vzdorovati.«
Otázka zvýšení cel obilních dle tohoto
částečného doznání týká se však nejen Spo-
jených států severoamerických, ona se týká
především oněch zemí na evropské pev-
nině, jež vyvážejí obilí, a k těm vedle Ruska
dosud ještě náleží Rakousko
Voss
Německo
spojený stát
Rusko
Rakousko
16
article
Uherskol
U nás, v zemích českých, jde především
o vývoz ječmene, poněkud i ovsa, Uhrám
pak záleží hlavně na pšenici. Neméně důle-
žitý jest vývoz sladu a uherské mouky.
Polní hospodářství v zemích českých jes
po většině v rukou slovanských ; lid uhersk
zemědělský jest si, jak známo, mnohem
bližší, ať je již Maďar nebo Slovan aneb
Rumun.
Proto nepřekvapí asi nikoho, že
Uhrách projev kancléře Bülowa
velmi nepříznivě účinkoval n
politické kruhy, bez rozdílu, k jaké strane
náležejí. Ani vládní »Pest. Llovd« nedovedl
se ubrániti tomuto povzdechu: »Prohlášení
říšského kancléře musí učiniti fatální do-
jem ve státech, kteréž udržují čilé hospo-
dářské styky s Německem. Předchází-li přede-
hra v takovéto tonině v německé říši, musí
se velmi sevrknoutí naděje, že se podaří
docíliti konečné harmonie. Nemusíme zvlášte
vysloviti, že zájmy rakousko-uherské, a zcela
zvláště zájmy uherské jsou postiženy tímto
zabočením německé vlády k agrárníkům « —
A což orgán, jenž mluvívá jmenem pan
ministra zahraničných záležitostí?
»Fremdenbl.« snaží se způsobiti dojem,
že německá celní politika obilní nezasluhuje
u nás ani pozornosti. Také stanovisko
Maďar
Rumun
Bülow
Uhry
Německo
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. ledna. (Ještě j e dn
provisorium.) Máme už dávno provisorni
rozpočty, provisorní vyrovnání s Uhrami, proč
bychom neměli také provisorního předsedu par-
lamentu? Tak usoudili patrně vídeňští ředitel
rakouské politiky, když veškero jednání o volbu
předsedy sněmovního nevedlo k cíli. V prvě
schůzi bude za předsedu povolán poslanen
věkem nejstarší. Je to dr. Weigel z Krakova.
demokrat a člen polského kola, tedy na ten ča
nejsilnějšího parlamentního klubu. Předseda dle
stáři má dát provésti volbu presidia, které
v nové říšské radě řídí sněmování měsíc, načež
se provede volba definitivního předsednictva.
Nyní se vyskytl návrh, aby předseda dle stárí
byl zvolen předsedou na první měsíc, poněvadž
se soudí, že do měsíce situace se již vyjasn
na tolik, že bude možno přistoupiti k volbě de-
finitivní. Vyjasnéní snuace znamená však utvo-
ření jakés takés většiny, byť jen většiny od při-
padu ku případu. Ale poněvadž se s takovou
většinou nedá trvale vládnouti jinak, než z
stálé pomoci § 14., jest přirozeno, že se politi-
kové rozhližejí opět a opět po nějaké většin
trvalé. Tak činí teď také »člen českého konse
vativního velkostatku«, jehož mínění otiskuje
»Pester Llovd«. Český velkostatkář jest - pře-
svědčen, že za daných okolností jest na říšsk
radě možna jen jedna většina, a to jest bývalá
většina pravice, poněvadž ona jediná vyhovovala
státní povaze Rakouska. Ovšem v nejbližší bu-
doucnosti se tato stará většina vzkřisíti nedá.
Weigel
Praha
Uhry
Krakov
Rakousko
Pester Llovd
18
article
Jsouť nyní v modě různá populární hesla, jež
nedávají proniknouti důsledkům společnosti
zájmů a proto činí na ten čas nemožným ob-
novení staré pravice. Ale v tom okamžiku, kdy
ona populární hesla pozbudou přítažlivosti, s-
jdou se opět všechny strany, mající společné
zásady. Jako jiné kluby bývalé pravice, zachová
prý si zatím i konservativný velkostatek svo-
bodu jednání, čímž však rozřešení většinone
krise jest jen na čas odloženo a ne pochováno.
Krise ona rozřešena býti musí — končí po-
slanec — nemá-li rakouský parlamentarismu
snímati jen hřichy s § 14.
V Praze, 29. ledna. (Polské kolo
polští demokraté a lidovci.) Polské
kolo se ve Vídni již částečně ustavilo, zvolivši
45 ze 47 hlasů p. Javorského opět předsedou
Volba místopředsedů zatim odložena. P. Javor
ský ovšem volbu přijal a v děkovací řeči shrnu
povinnosti kola polského v šest punktů, o nich
Javorskij
Praha
Vídeň
19
article
na jiném místě zprávu podáváme. Onen pro
gram pana Javorského jest ale tak široký
elastický, že připouští politiku každou. Poku
se týče příštího poměru polského kola k české
delegaci, prozrazuje vídeňský zpravodaj »Dzien-
nika Polského«, že naděje »Neue Freje
Presse« na součinnost Poláků s něme-
ckou levici nojsou zcela bezdůvodny, poně-
vadž prý »lehko si možno mysliti
situaci, ve které ta neb ona slo-
vanská skupina by byla nucen
sloučiti se s Němci proti přílis
dalekosáhlým požadavkům Čechu
a pro zachránění ústavy . . . .
Punktům, vypočitaným panem Javorským, neod-
porovala by patrně ani taková politika.
Ale zdá se, že doba bezkontrolního jednání
konservativní většiny polského kola už minula.
Poslanci demokratičtí trvají na své
žádosti, aby stanovy klubovní byly změněny v
smyslu liberálnějším a hrozí vystoupením z kola.
»Solidárnosti polského kola přejeme si všichni
— píše v té věci »N. Reforma« — ale jsm
už syti diktatury konservativeův. Vyrostli jsme
z plenek a chceme pracovati samostatně. Žá-
dáme v mezích polského kola za autonomii pro
poslance demokratické, neboť tito byli voleni do
parlamentu a ne do kola polského.
Javorskij
Pok
Němec
Čech
Javorská
Neue Frej Presse
20
article
Spojená lidová strana polská
usnesla se na schůzi, konané ve Lvově dne
28. t. mi, že utvoří na říšské radě samostatný
klub a do polského kola nevstoupí, dokud kol
nepřinutí ty své členy, kteři byli zvoleni ná-
silím, páchaným na voličích, aby se vzdali
mandátů, dokud kolo nepřiměje úřady, aby
dbaly předpisů zákona stran voleb a doku
kolo nezmění své stanovy tak, aby i lidoví po-
slanci v něm mohli hájiti práv lidu. Spolu
ustanoveno, dorozumívati se ve Vídni s neod-
vislými poslanci ruskými v otázkách, týkajících
se vymanění haličského lidu z nadvlády šlech-
tické. Také s českou stranou národně sociální
mají se na řísské radě navázati styky.
V Praze, 29. ledna. (Klub rumunský.
Pět bukovinských rumunských poslanců odmitl
návrh prof. Skedla, aby se všichni bukovinšt
poslanci bez rozdílu národnosti spojili v jeden
volný svazek za účelem hájení mistních potřeh
bukovinských a rozhodli se založiti na říšské
radě opět svůj r umunský klu b. Posl. Ji
Vasilko hájil při té příležitosti názor, že i Ru-
muni jsou povinni setrvati na půdě národní
nerozplývati se v nějakém národně bezbarevném
sdruženl.
K rumunskému klubu tomuto náležejí po-
slanci L upul, Lupu, Iso pes eu, V -
silko a Repta. Předsedou zvolen L u p u
náměstkem Vasil ko
profesor
Skedl
Posl
Vasilko
V silko
Repta
spojený lidový
Lvov
Vídeň
Praha
Lupo
ISO pes eo
21
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 29. ledna
Ruské listy o krisi rakouské.
»erepprcia B« pravi, uva
žujíce o politickém položení Cislajtanie před za
hájením nové říšské rady
Vláda Körbrova krutě se zklamala, myslila-
si, že nový parlament přinese rozřešení krise
cislajtánské. Nesestaví většiny ani ze stran pra-
vice, ani ze stran levice. Dvě národnosti, ně-
mecká a slovanská, skoro si rovné silou v par-
lamentě, ale nerovné v národních massách, stoj-
proti sobě v plné zbroji, hotovy vrhnouti s
na sebe.
Historie Rakousko- Uherska v éře konstituee
od r. 1867 neni ničím jiným, leč historií toho.
jak dvě menšiny, německá a maďarská, utiskuj
slovanskou většinu. Sám Beust se vyjádřil, ze
r. 1867 německo-maďarské narovnání bylo uza-
vřeno proto, aby jední i druzí klidné mohl
»setřiti svoje stáda«, t. j. Slovany. Ale nepo-
dařilo se to a Slované nechtějí býti stádem.
nýbrž hlásí se o lidská a občanská práva.
Čechové mají příčinu býti nespokojeni. Jim
tek mnoho a často slibovali a ničeho nesplnili,
Po Hohenwartovi z rakouských státníků jedin
Slovan
Čecho
Jim
Hohenwart
Praha
RakouskoUhersko
22
article
v drobném prodeji
rani čoslo o sobo
ve slialkách na veskor
ranní čalo.
čdpolednl
1nsera ee
platí se hotově septe
re narty plljiná dpsinl-
tr esnelssoskeel-
Bakonisy an pne
23
article
Taaffe rozuměl, jak třeba v mnohojazyčném
Rakousku vládnouti, nieméně i za něho Čechová
musili za každý drobeček sváděti kruté boje.
Nástupci Taaffovi, nemající ani jeho talentu, ani
jeho zkušeností, volili opačnou cestu k té, na
kterou Rakousku ukázal Taaffe. Hr. Badeni ne-
činí výjimku. Jeho lehkomyslnost jen uškodila
Čechům. K tomu je zapotřebí lidí jiného roz-
machu, a takových lidí současné Rakousko nemá.
Nový parlament je čístě záporná veličina
a vzkládati v něj naděje nemožno. Vůbec nelze
v Cislajtanii ničeho poříditi bez důkladné a po-
ctivé opravy volební. Kdyby bylo třeba vše-
obecně volební právo, již by bylo pomoženo,
protože by tím způsobem vznikla určitá většina.
Avšak ve Vídni ani o takové reformě nechtějí
slyšeti.
Položení v Cislajtanii se nezlepší, doku
v nejvyšších kruzích vídenských nepochopí ne-
zbytí, učiniti vážné ústupky Čechám, Moravě
Slezsku. Uznáni historického prá va
českého královstvi podobně, j ako
přiznáno Uhrám, je bez podminky
nutno. To je historickou nevyhnu-
telností. Možno na čas pozdržeti
běh události, avšak nelze zmařiti
dějinný proces, jenž odehrává se
podle jistých zákonů; toho, kčemu
lidé nechtějí přivoliti dobrovolně,
bude dosaženo silou dějinného
vývoje.
»Bupzeua BĚgoMocru« vnitřní krisi, do
které uvedeno Rakousko, pokládají za dílo těch
rakouských státníků, kteří z pěčují se Če-
chům dáti právo, které jim od věku
patří. Rakouskou krisí nic tak necharakteri-
suje, jako manifest Schönererův, jejz rakouský
soud s takou liberálností pustil mezi Němce.
V Rakousku jde nyní o vážnější otázky, než
je změna osob na ministerských křeslech. Mi-
nistři mohou se ve Vidni stridati věčně, věčně
mohou hledati klič ke smíru Slovanů s Němci.
Nenajdou ho, dokud Čechám, Mo-
ravě a Slezsku nebude dána histo-
rická samospráva.
Taaff
Čechová
Baden
Čecho
Bupzeu
Němec
Rakousko
Hradec
Vídeň
Čechy
Uhry
Slezsko
Morava Slezsko
24
article
Milan a Alexandr.
Orgán rozkrále Milana »Hoo Bpese« (Ze-
mun) tvrdí dle sdělení zdejšího officiosa, že
král Alexandr skutečně chtěl, aby nynější skup-
ština přijala zákon, kterým by Milan prohlásen
byl za psance. Úmyslu toho vzdal se teprve,
když i předseda skupštiny Nestorovič prohlást
se proti takovému zákonu.
Nám by ovšem nebylo tak divno, jako
zdejšímu offieiosu, kdyby král Alexandr do
opravdy byl na takový zákon pomýšlel. V tom
ale připadé měl pamatovati, že nynější skupština
skládá se z pečlivého výboru, který milanovská
policie učinila z milanovských stvůr, a že b
páni poslanci odsoudili sebe, kdyby odsoudil
Milana.
Zdejší officios neméně se diví druhé zprávě
jmenovaného orgánu Milanova, že prý se král
Alexandr vyjádřil, kdyby nebyl obdařen muž-
ským potomkem, že by srbský trůn odkázal
černohorskému kněževiči Mirkovi.
Nám i to by bylo pochopitelno. Známo,
že Milan pomýšlel na to, aby za následníka
srbského trůnu prohlášen byl jeho levoboček
Obren. Černohorský princ Mlirko byl by nade
všecku pochybnost důstajnějším dědicem srb-
ského trůnu. Splnila by se tím jen závěť knl-
žete Michala.
Svoboda tisku v Srbsku.
Novosadská »3acrasa« oznamuje, že vláda
srbská opět nařídila, aby byla na srbských po-
stách zadržována a předplatitelům nedodávána.
My v sloupeích »3acranuz« nepozorujeme ničeho
nepřátelského království a národu srbskému,
králi a vládě srbské.
Ještě k afféře prince Alfonsa.
Socialistická »Münchener Post« sděluje, že
bavorský prine Alfons zbaven byl velitel stve
Milan
Alexandr
Milanův
Mirek
Obren
Mlirko
Michalus
Alfonso
Alfons zbavit
Srbsko
Münchener Post
Hoo Bpes
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Za Juliem Zeyerem.
Smrt nečeká, až stářím klesne
hlava; skosí dělníka uprostřed
lopoty a zasáhne křídlem svým
zenith básníkův.
Zeyer
26
article
Viktor Hugo.
Pamětníci pražských hradeb zajisté chovají
v živé paměti Zeverovu tesařskou ohradu, leževší
pod samými hradbami na rozhraní ulic Marian-
ské a Bredovské. Tam v přivětivém, révovim
zarostlém domku, obklopeném růžovou zahrád-
kou a rozsáhlou ohradou s prkny a drivím.
uzřel svitu slunečního Julius Zeyer, 26. d ub na
1841. Rodina, jež těšila se všeobecné úctě
vážnosti v měšťanských kruzích pražských
slynula pověstí rodiny zámožné, byla dosti četná.
Ovšem během desítileti uhasla nejedna haluz
rodiny Zeverovy; ale dosud žijí bratři zvěčně-
lého Julia, Emil, major ve výslužbě v Mariboru,
Jan, známý architekt pražský a Jindřich, hosp.
správce; ze sester žijí Helena provdaná Jung-
feldová a Johanna provd. Davidová. Sestra jeho
provd. Fiedlerová zesnula před rokem.
Laskavostí vlídného osudu dostalo se ml-
dému Juliovi všestranné péče: jsa vrozeně na-
dán, prospíval Zeyer na školách reálných, po
jichž absolvování, maje převzíti po otci obchod,
k němuž připojena později pila, odebral se do
Vidně, kdež u Felnera vyučil se tesařství. Jak
dělník tesařský odebral se do Hamburku, kdež
za delší čas pracoval; zdá se, že zde procitl
jeho tajená touha po vyšším vzdělání; aspon
vrátiv se do Prahy, počal učiti se latinsky
řecky, studoval i na universitě pražské jako mi-
moradný posluchač sanskrt. Zeyer věak neustal
Hugo
Zeverův
Julius Zeyer
Julio
Emil
Jan
Jindřich
Helena
Jung
provd
Davidová
Fiedlerová
Julius
Zeyer
Maribor
Hamburk
Praha
27
article
pouze na těchto mrtvých jazycích; touže po cesto-
vání, cítil nezbytnou potřebu znalosti jazyků živých
a tu přivedl to pilí svou tak daleko, že krom
češtiny a němčiny honositi se mohl, ne-li úpl-
nou plynnosti aspoň znalostí jazyků anglického,
francouzského, ruského, polského, italského.
španělského a portugalského. — První cesta
jeho byla do Švýcar, které prošel těmět
celé pěšky a cestu svoji také popsal, ale ruko-
pis nikdy do veřejnosti nedal, ani nikomu ne-
ukázal, odkládaje jej až do své literární pozů-
stalosti. Pak obrátil se na východ na Rus, kdež
seznámil se na Krymu s rodinou knížeřesm-
nistra Valujeva, s niž cestoval po Bavořích
a zdržel se po delší čas v lázeňském mít
Tegernsee, jsa vychovatelem této přátelsk
mu nakloněné rodiny. Zajímavo, že kníže Valu-
jev to byl, jenž přiměl Žeyera k tvořivé čin-
nosti literární. Bylť Valujev zaujat studiem lebo-
zpytu a tu prý dle útvaru lebky Zeyerovy po-
znal jeho nadání. A skutečně do té doby kladl
se počátek literární činnosti jeho
Rusko seznal důkladně, stav se v Simfe-
ropoli (na Krymu) u generála Popova vy-
chovatelem asi v roce 1880. Když roku po-
tomního zesnula Zeyerovi matka, opustil místo
toto a navrátil se do Čech, ač i zde dlouho
neměl stání a hledal útěchy v cestování. Tak
prošel Švédsko, Skandinavsko, Francii, Špa-
nělsko, a Německo i Tunis navštívil, odnášeje
si odevšad vzácný materiál, jejž zpracovati
použiti dovedl ovšem pouze jeho duch
Zcestovav téměř celou Evropu, zatoužil po
klidu, ač i ten ještě — jak později připomí-
náme — po dvakráte přerušil. Asi v roce 1889
přesídlil z Prahy do Vodňan, kdež v hezounkém
domku zřídil si půvabnou eremitáž, trávě zde
v rozjímání hluboce oduševnělý život svůj, za-
svěcený noůmorné práci, jež vynesla na světlo
Valujev
Vala
Zeyerův
Popův
Zeyer
Špa
Rus
Krym
Bavory
Rusko
Simfe
Čechy
Švédsko
Skandinavsko
Francie
Německo
Tunis
Evropa
Praha
Vodňany
28
article
denní perly svatého nadšení jeho. V jedenácti
letý pobyt Zeverův ve Vodňanech spadají nej
mohutnější díla jeho poesie epické i dramatické
i nádherné nedostižnou poutavostí a kvétnatým
slohem zbarvené prósy. Zde vyhranila se zúpln
svérázná jeho individualita. Pohřížen v mysti
cism, oddával se mu Zeyer celou fantasií svou.
nezabihaje nikdy však v pověrčivost. Neruda
napsal kdysi o něm: »Zever náleží k nejumí-
něnějším lidem na světě. Skrz na skrz literánní
podivin, o němž může napořád ještě býti hádka
a mnoho hádek; alo rosultát jejich : Zeyer je
posta pravý. Může se mu právem vytknout
zvlástnůstkářství; ale to právě je v jeho indi-
vidualité a nevadí mu, aby psal výborně.«
Zeverův
Zeyer
Vodňany
29
article
Ve Vodňanech žil Zever pravý poustevnick
život. V interviewu r. 1896 s Lad. Ariettem
pravil sám o svém způsobu žilí: »Vstávám
o 7. hod. ranní a posnidav koflík čaje, čtu
neb pracuji do 12. hodin. O polednách se pro-
cházím s přátely Heritesem a Mokrým ; obědvám
doma, dávaje si jídlo přinášeti z hostince.
Po obědě vykouřím cigarettu, pak čtu, obstarám
svoji korrespondenci neb pracuji do 4 hodin.
načež navštívím rodinu Heritesovu a Mokrého
trávím v jich kruhu podvečer. Večer do ho-
stince nechodím; alespoň zřídka kdy, pouz
výjimkou. Nepiju piva, leč v případech nej-
nutnějších; mým nápojem jest takměř výhradně
víno, ač i toho nepiju mnoho. Večer čtu nebo
pracuji a o jedenácté chodím spat. Z Vodňan
konám časté, však pouze krátké výlety do Bu-
dějovic, Prachatic, Přibrami, Pisku a Prahy.
Delší vyjížďky, co jsem ve Vodňanech, vykonal
jsem do Francie, Španěl, Štyrska, jižního ty
rolska, na Kavkaz a do Ruska. — Žiju jedině
svému umění a snům. O politiku se nestarám.
Herites
Heritesův
Mokrý
Španěl
Vodňany
Mokrá
Prachatice
Přibry
Pisco
Praha
Francie
Štyrsko
Kavkaz
Rusko
30
article
Na další cesty se asi nevydám: sešel jsem
téměr celou Evropu a mám již cestování
po krk.e
To jsou vlastní slova Zeyerova. Onou cestou
na Rusko a Kavkaz mínil Zeyer cestu vyko-
nanou v r. 1894, kde ztrávil u přítele svéh
prof. A. Kašpara čtyři měsíce na Krymu
v jeho průvodu procestoval Krym, Kavkaz až
po Erivan a Arara
Třetí cestu do Ruska podnikl v roce 1899
do Kyjeva s p. O. Červeným, továrníkem, s nímn
odebral se do Moskvy, dále po Volze do Astra-
chánu, na Krým a do Jekatérinoslavě a odtu
zpět do Kyjeva, kdež žil v domácnosti p. Če
veného přes čtvrt léta, jsa rodinou touto neoby-
čejně vážen a milován. Ku poctě Zeyerově
jmenuje se světnice v domě Červeného, ve které
básník obýval, pro památku »Světnicí Zejero-
vou.s
Když opustil Herites Vodňany a rozpadl
se tím mistní trojice přátel, stal se Zever uza-
vřenějším; když pak r. 1899 na Nový rok ze-
snul mu přítel Otakar Mokrý, zastesklo se
opuštěnému básníku ve Vodňanech. Nejednou
se vyjádřil, že »mystický klid klášterů francouz-
ských jest jeho duši nejbližší.« — Na podzim
roku 1899 k vyzvání vrchn. stavebního rady
Hlávky, přitele svého, odebral se Zever do
Prahy, kdež usídlil se v domě Hlávkově, upra-
viv zde své cenné a skvostné sbírky z cest na
způsob musea. — Při pohrbu sestry své pro-
vdaně Fiedlerové Zeyer se nachladil a churavěl
od té doby; nastuzení samo nebylo by bývalo
snad tak nebezpečné, kdyby se nebyla přidru-
žila srdeční vada. Na jaře roku 1900 odebral
se Zever do Lužan na villu Hlávkovu na zola-
venou; zde zdánlivě se mu ulevilo, bohužel
jen dočasně. Navrátiv se opět do Prahy do
svého bytu, polehával, nevycházel již ven a po-
slední čas, kdy značně se mu přitížilo as
Zeyerův
Zeyer
profesor
A Kašpar
Erivan
Červená
Herites
Mokrý
Hlávek
Fiedler Zeyer
Evropa
Rusko
Kavkaz
Krym
Kyjev
Moskva
Volha
Astra
Vodňany
Praha
Hlávkov
dům Červený
dům Hlávkov
Zejerova
31
article
čtrnácte dní před vánočními svátky, přestěhoval
se do Vávrovy třídy č. 8, do rodiny své sestry
provd. Jungfeldové, v niž a choti jejím nalezl
trpělivé a pečlivé ošetřovatele po čas bolestné
své nemoci. Krom všech blízkých příbuzných
interessovaly se všechny vrstvy české intelli-
gence o stav Zeyerův a přátelé jeho denně
kolikráte s opravdovým zájmem tázali se po
stavu jeho. U lože básníka prodlévali po ča
jeho choroby a útěchy mu přinášeli jmenovitě
pl. Náprstková, arch. Fanta, Sládkova rodina, prof.
Mauder, sl. Kalašova, R. Jesenská, Zd. Braunerova,
prof. Kašpar, Pikhartova rodina, Heritesova,
Červených z Kyjeva a mnoho jiných literáta
a umělců českých. — Však vzdor lékařskému
umění prof. Thomayera, dra. Erpeka a dra.
Procházky blížila se neodvratná katastrofa.
Dne 28. ledna na večer rozloučil se Zeven
s rodinou Jungfeldovou, pravě, »že chce se mu
spáti.« — Netušil, že usne na věky. O 12.
hod. 5 min. v noci ztišilo se navždy velké
srdce básnikovo ! Zesnul nejkrásnější smrui
s úsmévem na rtech ve spánku . . . Po přání
zesnulého probodl okresní lékař dr. Kettner
srdce básnikovo a prof. Mauder sňal s tváře
jeho sádrový odlitek. Zejirejšího dne o třeu
hodině doprovodime na hrbitov oläahský těles-
nou schránku velikého genia. — Duch jeho
zatím bude již dllu v neznámých výšinách, po
kterých tolik toužil, snad radovati se bude
s duchy neméně vznešenými, s duchem nejvěr-
nějšího přítele svého, nezapomenutelného- Vojty
Náprstka a s duší šlechetné přitelkyně Karoliy
Světlé.
Spi vzácný genie! »Hrob Tvůj velký jest,
krov jeho nebe s hvězd legiony v neobsáhlém
kruhu !« (Vrehilický.)
L. T.
Vávrův
Zeyerův
Náprstková
Fanta
profesor
Mauder
Kalašův
R Jesenská
Zdeněk
Braunerův
Kašpar
Pikhartův
Heritesův
Thomayer
doktor
Kettner
Vojta Náprstek
Kyjev