Číslo 339.

V Praze, dne 11. prosince 1900.

Ročník Iv

Redaxce, admimatreora expedice Praha. Pštrogsove nlíce, číelo 200—II. Kefrankovsné dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Hozapečetěnéreklamace jsoa porta prost. lriserty účtujeme levně při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šeste hodíně ranní.

KAIULILKÉ LIS V pondělí a po svátku vždy po dvenácté dině polední. jednotlivé číslo za 8 Telefcn redskce č. 1126

Předplatne pro rraku s donáškou do domu: měsičné. . ... K 2.80 čtvrtletně .. . K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně. . .. K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— po Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie. Bel- gie. Anglie a Ruska: Stvrtlotně 13.20 celoročně K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 7 hodin 51 minutu ráno. Slunce zapadá ve 3 hodiny 56 minut večer.

Úterý: S v. Damasa. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Petra na Poříčí od 8—12. t. m.

Po sjezdu českých zemědělců. Dva poslední svátky byly pro českou veřej- nost veledůležitými, neboť sjezd českých zemědělců nabyl nemalé důležitosti pro veškeren národ český. Tam se ukázalo, že české rolnictvo stojí na samo- statném stanovisku, avšak nejen to, nýbrž i proto, že se prohlásilo proti straně mladoče- ské. To jest zajisté událost, která zasluhuje vše- obecného povšímnutí. Čeští agráníci seskupili se již dříve v samostatnou stranu, byť ne formálně, přece je- nom ve skutečnosti, jako se to stalo v Německu v katolickém středu, kde podobně si vedli až pří- liš samostatně, jak tomu nasvědčují volby v Ba- vorsku, kde tak zvaní agrárníci se domohli nemalé převahy nad katolickým středem, poněvadž jeden z nejrozšířenějších listů bavorských, »Vaterland«, se pro ně prohlásil. Poslední sjezd českých zemědělců může se právem zváti počátkem konce mladočeské strany. Nejsme nikterak pessimisty, kteří hledí na všecko černými brýlemi, jako Komenský ve svém »Laby- rintu světa«, kde všecko jistý pozorovatel vidí v černém světle, avšak přece máme za to, že směle můžeme tvrditi, že je to počátek konce mladočeské strany. Neboť není tajno, že se protimladoeské straně prohlásili národní dělníci, učitelstvo ve své většině, nemluvíc o so- ciální demokracii a katolické straně národní i všech její odstínech, když také připomeneme, že i živ- nostnictvo ohlásilo svoje nepřátelství vůdčí straně na svém posledním sjezdě, tak že se nám pouze zdá, že mladočeská strana jest generál em bez vojska, což vytýkala hlavně straně naší, která ovšem dosud v Čechách nemá dostatečné organisace a dostatečných pracovníků, aby mohla již při volbách příštích vystoupiti.

To však můžeme již předem tvrditi, že se při posledním sjezdě agrárníků objevila pravda slov: »Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.« »Nár. Listy« stále brojily proti straně staročeské a ostat- ním stranám, varovaly svých stoupenců, aby se vystříhali schůzí staročeských, aby výpovídali staročeské a jiné listy a spokojili se pouze mlado- českými, které lidu pravdu nepověděly, nebot kterak může se nazvati spravedlivou zásadou, když tytéž »Nár. Listy« volaly »statečným voličům podřipským« a jiným rolnickým zástupcům, že mají pravdu, když se ucházejí o to, aby rolnictvo zastoupeno bylo pouze vlastními stranníky, tedy rolníky. Nyní, když rolnictvo provádí důsledky způsobu psaní vůdčího orgánu mladočeského, volá týž do zbraně proti rolnictvu, poněvadž se pro- hlásilo proti straně mladočeské a vyslovilo nedů- věru orgánu samému.

Vůbec lze pozorovati rozklad ve straně mla- dočeské, když členové této strany jsou kandido- váni též stranou agrární, jako na př. p. Hyrš proti dru. Brzorádovi, p. Jaroš proti dru. Dvořákovi. Na téže straně mladočeské i agrární jsou zapsáni kandidáti pp. König a Údržal, což jest zajisté nemálo podivným zjevem, který nikterak nesvědčí o nějaké disciplině ve straně vlastní, která pak chce panovati a dávati zákony celému národu! Tu tedy podivně se čte touha vůdčího orgánu svobodomyslného, když volá po svornosti, aby se mladočeská strana do říšské rady vrátila v neztenčeném počtu. Zdali není to chybnou taktikou, když se nevyhovělo po- žadavku ostatních stran, aby do říšské rady byli vysláni nejlepší a nejzdatnější mužové národa če- ského, kteří by vládě imponovali, třeba by náleželi různým stranám, aby do Vídně se dostal výkvět národa! To zaslouží zajisté nejlepšího povšímnutí O rolnickém programu mladočeském a jeho pro- vedení, budeme psáti co nejdříve.

Sjezd rolnictva českého ze zemí koruny Svatováclavské. (Dokončení.) Pan red. Hrubý promluvil pak o volbách do rady říšské řeč plnou síry a ohně. Z řeči té sálala přímo hrozná zásť proti straně mladočeské. Řečník zmiňuje se o tom, kterak pranýřují »Národní Listy« české rolnictvo hlavně z Moravy. (Hlasy: Hanba »Národním Listům«!) My ten útok odmítáme a prohlašujeme, že rolnictvo české ze zemí koruny sv. Václava sešlo se tu, aby hájilo své poža- davky a protestovalo proti bezpráví a násilí, proti beztrestnému a bezměrnému vykořisťování velikými břemeny, Dnes veřejně manifestujeme, že rolnictvo ze zemí koruny české jest za jedno, aby jednou ty tři země byly samostatnými, neodvislými. (Výborně! Po- tlesk.) Zápas bude úporný, neboť mocní jsou proti to- muto našemu právu — ale ten selský lid ve svých domovinách musí býti svobodným a neodvislým! Řeč- ník vzpomíná starých selských poměrů, poroby, ro- boty a otroctví, vznešených charakterů selských, jakým byl na př. Kozina, i uvádí, že dnes jsme zase otroky Vídně, kartelářů a bursiánů (Hlasy: Otroci cukru!) a přeje si, aby rolnictvo zvítězilo. Bez obětí ovšem nic není; rolnictvo bylo vždy strážcem nejvřelejším svého národa; ono věnovalo se plně tomu, aby národ náš po stránce národní byl zabezpečen. V dalším zmiňuje se o straně staročeské, pak o mladočeské (Hlasy: S Grégrem umřelo

všecko! Bouře.), která opíjela rolnictvo sliby, jak nyní to vidno; zmiňuje se i o roce 1890, jazykových výnosech, dále správných náhledech dra. Vašatého, kabinetním listu krále Ferdinanda Dobrotivého, o pádu Badeniho, zmíněných jazykových výnosech Gautscho- vých, ministerstvu Thun-Kaizlově. A tu řečník vy- náší svůj soud o působení ministra Kaizla, jenž vstoupil do vlády centralistické, aby upevnil finance říšské z vyssátých kapes českého lidu (Výborně !), aby to rakousko-uherské vyrovnání, které je příčinou zla, provedl dle mínění Maďarů a Němců! (Výborně!) Dr. Kaizl měl složit svůj úřad, než měl provésti to, co provedl! Pak přišel Clary — uvádí řečník — 17. říjen, kontrolní shromáždění s »hier« (Bouřný potlesk) a jiné pohromy. Bude úkolem příští delegace, aby poukázala, že naše peníze udržují tento stát, že dávají se do zemí pasivních, co my tu trpíme bídu!

(Výborně!) V té době rolnictvo šlo do sebe, mani- festována neodvislost jeho a v té době vyvinula se horečná činnost na straně mladočeské, 30—40 po- sianců mladočeských rozjelo se, aby rozsévalo mezi rolnictvem nedůvéru (potlesk). Ale myšlénka zdravá nedá se vymýtiti; rolnictvo dovede své vlastenectví uplatnit. Jakmile jsme řekli, že IV. kurie patří rol- nictvu, tu mladočeští poslanci (Hlasy: Hanba jim!) nepřišli mezi nás, ba svolávají schůze po ven- kově jako Teklý, Krumholz, Barták. (Hlasy: Han- ba — to je skandál!) Mluví se o nás: prý jsme nevlastenci! Usmějeme se, ale to je znám- kou hněvu, neboť rolník pro národ má největší po- chopení. (Hlasy: »Národní Listy« — t am jsou hofráti!) My nebudem se vážiti ve vlaste- nectví s drem. Kaizlem, či s drem. Kramářem. Říká se dále: prý rušíme s vornost! (Smích.) Kdo ruší svornost? (Hlasy: Mladočeši.) My nechceme býti pod komandem mladočeským, nýbrž jako strana samo- statná, rovnocenná se druhými stranami v celém če- ském národě! (Bouřný potlesk.) My chceme, aby na říšské radě utvořen byl klub, v němž budou všichni čeští poslanci, stojící na programu státoprávním. To není tedy nesvornost. Jak chceme postupovat o volbách? Z diktátu lidu vstoupili jsme v boj a poslanci musí býti poslanci lidu, jemuž musí býti stále rádcem i přítelem. Po- slanci důvěru mezi lldem míti musí, musí působit na mravní výchovu lidu. Řečník zmiňuje se o sociálních reformách dra. Körbra, o tom, že stojí rolnictvo ne- rozvratně na stanovisku státoprávním. (Hlasy: To se samo sebou rozumí!) Řečník přimlouvá se dále za to, aby strana zemědělců zřídila si vlast- ní veliký denník, agitační fondy a j. a ku konci prosí, aby se rolnictvo sblížilo, poznalo, důvě- řovalo si a pak že bude silným, nepřekonatelným vojem, který přesvědčí vládu, aby nejen dávala nám

FEUILLETON.

Zlat o. (Komedie o třech dějstvích. Napsal Jos. Šmaha. Poprvé v Národním divadle v neděli, dne 9. t. m.) Nevím, který byl tak upřímný i přísný autor zároveň, že všem, kdož chtěli na poli literárním pra- covati, dává tu vzácnou radu: Zpytuj nejprve srdce své a taž se sama sebe, co chceš vlastně čtenářstvu říci? Máš něco nového v duši své, nějakou svoji vlastní myšlénku, která by zasluho- vala, aby sdělena byla s jinými? — — Pan Šmaha jako přední umělec, dobrý regisseu naší činohry má již řadu zásluh. Náleží mezi stě- žejné síly tohoto ústavu. Za 36 let strávených ve službách divadla má zajisté rozhled po literatuře dra- matické takový, jakým druhý a třetí pochlubiti se nemůže. Ale divno, že nenapadlo jemu, že všechny ty pražské figurky, jež staví na scénu ve své práci: »Zlato«, již nesčíslněkráte zde byly. Že jsou již tak obnošené, otřelé, motiv tak vyjetý, že nedovede jimi nic nového pověděti. Že pan autor nepoznal ve své práci rázovité osoby z prací jiných, to věru mne více tíží, nežli sám nezdar celé práce. Přiznám se upřímně: při premiéře »Zlat a« daleko více stále jsem hledal a vzpomínal, kde již ta či ona scéna byla, odkud je ten malíř Lípa, Kou- delka, prohnaná Mařka, ... než abych dovedl na- pjatě sledovati děj vlastní.

Ostatně jest to vysvětlitelne. Výborný kapelník nebývá též vždy výborným komponistou. Smetanové se každý rok nerodí. Shakespearové nerostou v každé vlasti. A jestli J. J. Kolár a Tyl, sami srostlí s di- vadlem, byli též předními našimi dramatickými spiso- vateli, jest to spíše jen vyjímkou. Svědčí to o veli- kém talentu, který vzdor té appercepci cizích děl, stále nových a nových prací, dovedl uchrániti a za- chovati svoji individualitu. Ovšem pro talenty méně silné to úzké spojení scény herecké s pracovnou dramatického spisovatele jest a bude vždy kamenem úrazu. »Zůstanou snadno na povrchu. Jejich práce zvrhne se v machu, třeba vtipnou a působivou, ale beze všech kořenů, které by jí zajišťovaly život skutečného dramatického díla.« V těch slovech neznámý autor článečku op. Šmahovi v »Meziaktí« již vám šikovně vpa- šoval do čtenářstva svůj soud o novince páně Šmahově. Motiv »Zlata« jest stará a vždy — bohužel — znovu a znovu uplatňující se pravda. Ale z toho da- leko ještě nenásleduje, že by se stále musila nositi na scénu. Divadelní strava není přece jako strava denní, ustálený jídelní lístek dle roční doby. V di- vadle hledáme stravy nové, něco, co jsme ještě »ne- ochutnali«; aneb aspoň nové úpravy, jinak kořeně- ného kusu.

Abych však též obsahu hry se dotekl, jednáse tu o svatbu ze ziskuchtivoti, z touhy po zlatě. Márinka Vaňková už je taková holka. Vyrostla v tom mamonu a shonu po penězích. Kloní se sice hlasem svého dívčího srdce k mladému malíři Lípov i. Sní na čas, jak by to bylo hezké, býti ženou umělce. Ale přijde starý domácí pán, nějaký Koudelka, pošle k svátku kytici až do stropu, půl šesta lokte dlouhý řetěz s hodinkami, veze celou familii na oběd do Jiloviště, hned večer pak pošle brillantový snubní prsten — a Mařka jako zmámená padá do náruče zlatému žoku. Prvá dvě jednání, či spíše jen druhé, pro svůj drastický humor ještě vás jakž takž baví. Ale třetí jednání, kde humor již vyprchal, a dostavují se scény domácích sporů, již docela vás nepoutá. Fraška se tu rázem zvrhuje v domácí tragiku. A tím práce, která by se pro své dobře odpozorované výjevy životní mohla nějaký čas na jevišti udržeti, jest ztracena. Třetí jednání strhuje ji jako žernov, neúprosně v hlu- biny propadliště. Šnad vás rozesměje posluha, jenž jen z těžka prodírá se dveřmi s kyticí pro slečnu Márinku, ne- odoláte scéně, kde hamižná matka na lokty měří zlatý řetěz, darovaný dceři, ale jak k tomu se hodí scéna, kde matka pokléká před synem, vyzrazujíc mu mimomanželský jeho původ, aneb kde Márinka již najímá si pro čas, kdy bude paní domácí, tajnou