1
article
záno. Théma o místnostech v Karolinu bylo již
mnohokráte vyčerpáno. Tuto postačí, tuším,
tabulka, karakterisující dvě »největší« místnosti
lillii
I. č.4 13 12 4 8 13 33 82 396 60 165
II. č.1101/2 81/26 6 9 20 63 395 54 100
Patrno, že vzduch v č. 4. stačí pro 16
proc. zapsaných posluchačů a
č. 1. pro 13 proc. studentů II. roč.
Uvažovati tedy o tom, že v lavicích jest místo
pro 30 proc. (resp. pro 35 proc.) jest vlastně
již hygienickou absurdností. Ostatně i připustí-
me-li v těchto neventilovaných míst-
nostech výměnu vzduchu náhodnými skulinami
v oknech (!) a otevíráním dveří (!), nebo v létě
i oken, jsou to i tehdy čísla horrentní.
Tím nastíněno, jak jest vyhověno docel
primitivním požadavkům. Zabíhati do otázek
úpravnosti neb nějakého komfortu, jest vlastně
nemyslitelno, nvážíme-li jen povrchně počet vě-
šáků (pro 20 proc. resp. 17 proc.), šířku cho-
deb (1.40 m), schodů 1.50 m a 1.30 m), výšku
dveří (na př. 1.95 m) a pod.
Karolina
165 II
2
article
Posluchárny v akademii, jsouce určeny pů-
vodně k jiným účelům, nevyhovují také dokonale
ale přece jsou úplně postačitelným provisoriem
jsouť vzdušné, světlé i přiměřeně ventilované.
Že ovšem místo ani tu nepostačí, patrn
všude z poměru mezi počtem míst v lavicícha
množstvím posluchačů. Jak srovnati s tímto
stavem věcí nové zařízení o návštěvě přednášek
(hrozící dokonce neplatností doktorátu, nabytého
kandidátem od přednášek abstinujícím)? Jak
možno žádati od professorů, aby při zkouškách
pobízeli za takových poměrů k návštěvě před-
nášek?
Jest nutno zříditi provisorium všem roč-
níkům a to pod jednou střechou. Ani slib určitý.
ba ani záruka nápravy tu nestačí. Jeť sprave-
dlivo, aby také reálního prospěchu dostalo se ité
generaci, která dovedla při loňské „stávce“
k slovu svých professorů vrátiti se do svých
poslucháren za stejných poměrů a bez faktických
náprav. Jest si přáti, aby účty, jež budou pří-
slušné kruhy skládati, vykazovaly po této
stránce po prázdninách co největší plus.
Ješek Hofman.
Hofman
3
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Z místa hanby, na něž postaven česko
slovanský sociálně-demokratický orgán za svou
stejně tupohlavou jako bezúčelnou neslušnost
jakou ztropil při narození careviče-následníka.
vyplazuje na nás jazyk. Mne si údy — tento-
kráte ovšem poněkud citelněji dotčené i aby do
kázal, že kousky, kteréž tropí, skutečně odpoví
dají docela dětinskému stadiu duševního vývoje
pachatele, vypravuje, že »Národní Listy« dostá
vají subvence od ruské vlády, za to že pracují
v Čechách pro její zájmy, a že »hlasy o stycích
památky, a přece se Zdeňka vyhýbala, div ne-
vypadla! To je známá louda, ta celá Bě—áách!
Na věži tlouklo půl. Ramena klesla — ani nie
říci nemohla, pak se jí začla kývat hlava až
klesla zrovna na prsa.
Když vešel dědeček, Zdeňka si honem roz
máčkla na tváři ohromnou slzu.
„No, tak podívej se, Zdeňčičko — ty js
chtěla jednou vědět, kde je ta a ta ulice. Úž
to mám! Tady jsem našel plán. Tak pojd.“
A dědeček vzal Zdeňku za ruku, hezky ke
stolu a začal ji pomaloučku vykládat. Zdeňka —
ta sebou šila! A jenom oči obracela po hodinách
— opravdu, měla oči takové veliké v tu chvíli!
Ale hodiny šly — dědeček vykládal a Zdeňk
vzdychala.
„Posloucháš?“ — „Ale poslouchám,“ řekla
klesle, ztrápená.
„Tak tadyhle tou malou uličkou — a jak
vyjdeš na náměstí — hned v pravo —.
„A dědečku, ta malá půlhodinka — to je
zrovna 30 minut, viď? Nebo ještě víc?“
Dědeček zůstal hodnou dobu koukat a pak
řekl: „Ale míň!“
„Míň? Tak teda míň,“ řekla si smutně
hlava jí klesla. „No, tak dál, dědečku.
„Někdo zazvonil. Zdeňka oživla — a na-
jednou řekla Běta v předsíni: „Slečinko, pojdte
honem — kde je slečinka?“
„Běto! Běto!“ vykřikla Zdeňka a padla dě-
dečkovi kolem krku. „Dědečku, počkej! Honem
honem, honem — já musím — o můj Ježíšku -
—abed—
Bětulinkal
Zdeňka
Běta
Dědeček
Čechy
4
article
redákce »N. L.« s petrohradskou vládou a jich
administrace s ruským disposičním fondem stá-
vají se stále četnější a hlasitější«. Tato bezmezná
hloupost strávníka nuselského pivovaru, dalšího
nějakého projednávání naprosto nehodná, odzbro-
juje úplně, neboť nasvědčuje, že si není vědom
dosahu svého jednání. Nemůže srovnati ve své
hlavě, že spílání a nadávky listu, který se tváří
politickým orgánem, novorozenému dítěti a to
slovy, jaká bývají slýchána nejvýše mezi uličníky
škole ještě neodrostlými a vůbec špatně hlezenými,
mohou se lidem, jimž záleží na jakés takés
úrovni české publicistiky vůbec, zdáti tím, čím
skutečně jsou, totiž nejapností, jejíž směšnost
překonána jest jenom její nehorázností. V žád-
ném německém listě, ať židovsko-liberálním
aneb mezinárodně-socialním, ani snad v nejvý-
střednějším terroristickém, hebrejskými typy ti-
štěném orgánu nenajde se podobný výbuch
fanatického a pošetile rozechvěného záští, jako
byl výlev pražského listu socialně-demokratického
o »carském mrněti«, »carském klukovi«,o
»caráťati«. Proč musí zrovna českoslovan-
ský orgán sociálně-demokratický pracovati tak
primitivními pomůckami, zahanbujícími nejen
pisatele, ale i čtenáře? Což nechápe, že po-
dobně hloupé a svou neurvalou sveřepostí-
abstrusní nízkostí musí se dotknouti každého,
kdo si jazyka českého váží i žádá, aby tištěné
slovo české neklesalo pod určitou úroveň.A
opříti se tomuto tihnutí k blátu, takové na-
prosté bezsrdečnosti a přímo nelidskosti, stejně
zavržitelné, ať se týká dítěte carova nebo pro-
letářova, k tomu musí býti teprve někdo pod
placen?
5
article
— Red. Jindřich Dvořák j. Známý publi-
cista český, bývalý vrchní redaktor brněnského
»Hlasu«, »Mor. Orlice« a zaniklého »Beobach-
tera«, druhdy zemský poslanec a člen zemského
výboru moravského (r. 1871) zemřel v úterýo
půl 7. hod. večer v Tišňově po dlouhé a bo
lestné chorobě v stáří 64 let — v soukromí,
v němž ztrávil poslední desetiletí. Zesnulý na
rodil se v Jiřikovicích u Brna a již jako stu-
dent zabýval se publicistikou, vydal sbírky no
velistické i básnické. Novinářem z povolání sta
se r. 1862, převzav tou dobou redakci »Mor.
Orlice«, již vedl do r. 1872. V době persekučn
byl i vězněn pro neohrožené hájení práv národ-
ních v listě i na táborech. Život Dvořákův, kterýž
zjednal si o národní uvědomění na Moravě ne-
popíratelné zásluhy, ač jinak náležel k nejne-
smířitelnějším a nejbojovnějším konservativcům,
byl velice pohnutý. Býval v letech sedmdesá
tých i bankovním ředitelem, i učitelem kadetky
redaktorem Schuselkovy »Reformy«, spolupra
covníkem a redaktorem Skrejšovského »Tri
buny«, vydavatelem »Národních Novin« brněn-
ských, to vše vedle vytčené již publicistické své
činnosti. Mimo to vydal i pozoruhodné politické
spisy, z nichž ceny nepozbývá zvláště jeho po-
jednání »O nepřetržitosti ústavního) a státníh
práva na Moravě.«
— K trapnému skandálu došlo při zahá
jení výstavy moravského českého spolku
včelařského v Brně v neděli dne 14. t. m.
Red
Dvořák
Mor
Dvořákův
Schuselkův
Skrejšovský
Jiřikovice u Brno
Orlice
Morava
moravský český spolek včelařský v Brno
Tri buna
národní novina
6
article
Předseda spolku, professor na českém ústavě
učitelek p. Janoušek pronesl zahajovací řeč sice
jen česky, ale když k jeho vyzvání vládní zá-
stupce dvorní rada Šalomon výstavu zahájil,
jako se samo sebou o výstavě českého spolku
rozumělo také jen česky — povstane český
professor a předseda českého spolku a počne
odříkávati českou zahajovací formuli vlád-
ního zástupce po německu. Nejenom
to, pan professor Janoušek dokonce vyzval
dvorního radu, aby výstavu zahájil ještě jednou
také po německu. Toť snad první případ
na Moravě, že předseda českého shromáždění
vyzýval zástupce vlády, aby mluvil také něme-
cky, ačkoli nebylo ve shromáždění ani jediného
Němce. Tak chorobné touhy po němčině ne-
osvědčil dosud žádný c. k. professor, a jednání
Janouškovo, který se choval na výstavě vůbec
nad pomýšlení konfusně, pociťuje se nejenv
kruzích účastníků výstavy než i v kruzích ná-
rodních v Brně jako neslýchaná ostuda. Že je
všeho odsouzení hodno netřeba dokládati.
— Úmrtí. V Týnci nad Labem zemřel dne 16.
srpna v 67. roce věku svého pan Jan Mádle, mě-
šťan a obchodník. Pohřeb koná se ve čtvrtek dne
18. srpna o 10. hod. dopol. — Dne 15. srpna zemřel
v Praze—VII. pan Josef Holla, měšťan pražskýa
bývalý mlynář, u věku 85 roků. Zesnulý pocházel
ze staré pražské rodiny, jejíž předkové již v 17. sto-
letí zde usazeni byli. Žesnulý býval členem Měšťan-
ské besedy, Sokola pražského a j. v.
— Rodinné zprávy. Pan Ph. Mag. Emanuel
Lang, c. a k. vojenský lékárník v záloze a majitel
realit v Plzní a paní Maruška L an zo vá rodem
Janoušek
Němec
Janouškův
Mádl
Holl
Žesnulý
Mag
Lang
Maruška L
Morava
Brno
Týnec nad Labe
Praha
Sokol
7
article
Novotná ze Strakonic slavili sňatek v úterý dne
16. t. m. v děkanském chrámu ve Strakonicích.
— Vyznamenání. (Telefonická zpráva »N. L. «)
Císař udělil dr. Augustu ryt. Wieserovi z Mähren-
heimu komturský kříž řádu Františka Josefa.
— Sjezd abiturientů I. české reálky v Praze.
Abiturienti c. k. vyšší reálné skoly v Praze z roku
1879 a jich soudruhové z dřívějších let sešli se ve
dnech 13. a 14. srpna v Měšťanské besedě v Praze,
aby po 25 letech obnovili a utužili přátelské svazky
z let studentských. Účastenství bylo četné, neboť sjeli
se kollegové: JUDr. B. Čermák, advokát z Hořovic,
A. Čepelák, nadlesní ze Smečna, O. Drahorád, prof.
kaligrafie z Prahy, J. Eckel, oficiál obch. soudu, J.
Fritz, ředitel panství z Týnice, Frant. Herčík, správce
cukrovaru v Bečvárech, Rudolf Heřmánek, tajemník
Pražské měst. pojišťovny, Jan Hněvkovský, c. k. vrch.
inženýr v Žatci, J. Hron, přednosta stanice v Labské
Týnici, J. Cholínský, ředitel škol z Čečelic, J. Chvá-
tal, učitel z Unhoště, J. Kamelský, prof. c. k. učitel-
ského ústavu, J. Karásek, říd. učitel z Vlkova, F.
Novotná
Augusta
Wieser
František Josef
A Čepelák
Drahorád
profesor
kaligrafie
J Eckel
Fritz
František
Herčík
Heřmánek
Hněvkovský
J Hron
J Chvá
J Kamelský
J Karásek
Strakonice
Mähren
Praha
Hořovice
Smečno
Týnice
Bečváry
Žatec
Labská Týnice
Čečelice
Unhošť
Vlkov
pražský město
8
article
Lisý, říd. učitel z Libomyšle, J. Kroupa, přednosta
topíren c. k. státních dráh, J. Krušina ze Švam berka,
učitel v Žižkově, J. Litomyský, c. a k. setník 92 pěš.
pluku z Chomutova, J. May, c. a k. setník 35. pěš.
pluku z Plzně, Č. Mikuláš, učitel z Potěh, F. Kabe-
láč, professor z Tábora, A. Novák, učitel z Prahy,
J. Pížl, učitel ze Rtýně, Rudolf Orlt, inženýr Země-
dělské rady, J. Pospíšil, učitel ze Žižkova, František
Pilát, vrchní inženýr z Českomoravské továrny,
J. Reisner, odb. učitel ze Smíchova, L. Retzl, učitel
na Mělníce, J. Schumandl, vrch. inž. zem. výboru,
B. Štechovský, redaktor z Brna, V. Sak, vrch. kon-
trolor c. k. cuker. daně z Plzně, Jul. Šťastný, ředitel
cukrovaru z Mělníka, V. Svoboda, c. k. ředitel chem.
továrny na kyselinu sírovou, J. Smetana, říd. učitel
z Náchoda, inženýr Jan Tille a architekt Otto Tille
z Prahy, V. Tusar, c. k. živnost. inspektor z Pardu-
bic, J. Valenta, zemský inženýr, Em. Vorlíček, vrch.
inž. z Daňkovky. Omluvné přípisy zaslali: V. Bláha,
of. c. k. cuk, daně, J. Čerych, továrník z Mitrovie
v Slavonii, Lad. Hejtmánek, spisovatel, Jindř. Janota,
vrch. zem. inženýr, Č. Jelínek, učitel, Jos. Klaudi,
maj. chem. laboratoře, J. Kubín, ředitel cukrovaruv
Americe, J. Ladecký, spisovatel, K. Vendulák, ředitel
pivovaru, R. Tiegel z Lindenkronů, c. k. vrch. inž.
v Znojmě, inž. Prošek z Berouna, G. Reichelm, mí-
stodrž. vrch. revident, Jan Šula, prof. z Plzně a Tom.
Šula, úč. rada nej. účtárny státní ve Vídni. V sobotu
večer dne 13. t. m. byla schůzka na uvítanou,
jež v myslech účastníků, kteří se opětně po
tak dlouhé době uviděli, zůstavila dojem mohutný.
Lisá
J Kroupa
J Krušina
J Litomyský
Mikuláš
F Kabe láč
A Novák
J Pížl
Orlt
J Pospíšil
Pilát
J Reisner
L Retzl
J Schumandl
Ing
Jula
V Svoboda
J Smetan
Till
V Tusar
J Valent
em
Vorlíček
V Bláha
J Čerych
Hejtmánek
Jindřichův
Janota
Jelínek
J Kubín
J Ladecký
K Vendulák
R Tiegel
Prošek
G Reichelm
Šula
profesor
Libomyšl
Žižkov
Chomutov
Plzeň
Tábor
Praha
Rtýn
Smíchov
Mělník
Brno
Náchod
Slavonie
Jos
Lindenkron
Znojmo
Beroun
Vídeň
cukrovaruv Amerika
Švam berka
Daňkovka
9
article
Též vzpomenuto zemřelých kollegů, zvláště koll. Jana
Friče, jehož předčasný odchod byl ztrátou velikou.
Druhého dne navštívili účastníci budovu české re-
álky v Ječné ulici. Milé vzpomínky na léta student-
ská vířily zajisté hlavami všech účastníků, když pro-
cházeli se místnostmi, ve kterých většina ztrávíla
nejkrásnější léta svého života. Jedině co náladu po-
někud mírnilo byla okolnost, že vyjma škol. radu
Appelta, prof. v. v., nikdo ze sboru professorského
neuvítal návštěvou zde dlící bývalé žáky. Společným
fotografováním a obědem v Měšťanské besedě, při
němž rozproudila se nenucená zábava do pozdních
hodin odpoledních, byl v každém ohledu zdařilý
sjezd zakončen. Zabývalých professorů poctil sjezd
přítomností svou jak shora uvedeno všem milý prof.
Vilém Appelt. Blahopřejné telegramy zaslali zemský
inspektor p. Jarolímek, ředitel p. V. Starý, ředitel p.
Frič
Appelt
profesor
Zabývalý
Jarolímek
V Stará
10
article
Bílý a škol. rada Jul. Roth. Ke konci podotknouti
sluší, že k podnětu kollegy prof. Kamelského se-
bráno na Wenzigovo nadaní 160 K. Na shledanou
po 5. dalších letech!
— Abiturienti reálky písecké z roku 1879 konají
první schůzi svého sjezdu v pátek dne 19. t. m.
8. hod. več. v hotelu Dvořáčkově v Písku. — Schůze
absolventů relky písecké z r. 1874, ja-
kož i ostatních spolužáků s nimi na
vvšší reálce studovavších koná se dne
23. a 24. srpna 1904 v Písku. Koho nedošlo zvláštní
pozvání, protože adresa jeho pořadatelům byla ne-
známa, tomu na požádání bližší zprávy podá Josef
Pixa, kontrolor důchod. úřadu kr. m. Písku.
— Nové město v Čechách. Obce Střekov. Novo-
sedlice a Kramel na pravém břebu Labe pod hradem
Střekovem hodlají se sloučiti v jeden celek a domá-
hati se, by povýšeny byly na město. Zvláštní ko-
mité zabývá se již otázkou výstavby radnice a zalo-
žení spořitelny a navrhuje, by příští město nazývalo
se »Oberamstein«.
Jula
Roth
profesor
Kamelský
Wenzigův
Pixa
Písek
Nová město
Čechy
Střekov
Dvořáčkův
11
article
— Přeplňování vozů na rakouských státních dra-
hách. Z obecenstva se nám píše opětně: Velice četné
stížnosti vedeny jsou stále na nedostatečně provozo-
vanou dopravu osob a přeplňování vozů na trati
Praha-Příbram. Pravdivost těchto stesků nejlépe po-
tvrzoval v sobotu vlak čís. 325/615, nežli dojelz
Prahy na Smíchov, byl tak obsazen, že byl nucen
přibrati vozy, kteréž do Král. Dvora byly takřka
plně obsazeny; tamže pak u velkém počtu čekající
dělníci pro nedostatek místa byli nuceni státi buďv
chodbách neb na plošinách vozů, ano i seděti na
stupátkách, ostatní obecenstvo pak vstupovalo do
vyšších tříd. Jest otázkou, zda něco podob-
ného dle předpisů o provozování do-
pravy osob jest vůbec dovoleno! Za úče-
lem nápravy dožadoval se průvodčí přidání vozů ve
Zdicích, však bezvýsledně, neb vlak takto
proti předpisům vypravený pokračo-
val v jízdě dále, ovšem že se značným opozdě-
ním. Vlaky trati této jízdní řád vůbec nedo-
držují, a jelikož frekvence jest zde dosti značná,
bylo žádáno o rozmnožení vlaků mezi Prahou a Pří-
bramí, avšak správa železniční šla tak daleko, že
žádost onu — prý — pro nedostatek frekvence za-
mítla. Jestliže ředitelství státních d rah
těmťo vadám co nejrychleji neodpomůže, při
sestupu parlamentu dostane se otázka tato zajisté
důkladně na přetřes, by tomuto jednání s obecen-
stvem konečně náležitá přítrž učiněna byla.
— Vady při dopravě osob po západní dráze.
K několika již uveřejněným stížnostem jsme dožá-
dáni za uveřejnění tohoto stesku: »Vstoupil jsem na
stanici vyšehradské do vlaku tak přeplněného, že
Král
Praha
Příbram
Smíchov
Zdice