Strana 2. Číslo 270.

KATOLICKÉ LITY.

Dne 2. října 1900.

řenky«. A představme si zbožnost a nadšený zpěv účastníků, a dojem jest vskutku nesmazatelný. Před 9. hodinou přivítali u slávobrány dr. Ant. Stojan, starosta p. Novotný, řídící učitel, ha- sičský spolek a veteránský »Sv. Cyrill a Methoděj« okr. hejtmana p. Váchu, starostu a poslance pana Štancla, presidenta c. k. kraj. soudu p. Putnu, inženýra p. Šedláka, advokáta a předsedu katol.- politické jednoty p. dra. Sedláčka, stavitele pana Schaniaka, vesměs z Uherského Hradiště, načež průvod se pohyboval za zvuků hudby na nádvoří, které se zatím naplnilo věřícím lidem, jehož bylo jistě na čtyřicet tislí c. Byla to v pravdě velikolepá manifestace kato- lická a slovanská. Na 600 družiček, mezi nimi i 4 katolické ci- kánky v kroji, s věnečky na hlavách, hudba, Mari- anské družiny, spolek veteránský a hasičský šli na- proti J. M. vsdp. prelátu Weinlichovi a ostat- nímu četnému duchovenstvu, mezi nimiž byli vdpp. bzenecký arcikněz, prof. Sauer z Uher. Hradiště, kunovický farář, viceděkan Barták z Uher. Ostrohu, kde Jeho kníž. Milost ndp. arcibiskup svob. pán Skrbenský ze Hříště půl druhého roku působil velice blahodárně, tak že jeho činnost je do- posud v nejživější paměti osadníků, dále poslanec a farář JUDr. Gruda z Kateřinek ve Slezsku a hojně duchovenstva z okolí. Poutníků bylo hojně, hlavně z Brna, Tišnovska i Vysoko-Mýtska.

Když průvod dospěl k řečništi, dohlaholila ve- lebná píseň »Ejhle, oltář Hospodinův září«, dr. S to- jan vystoupil na řečniště a oznámil pořádek, jakož i přečetl telegramy, jež došly od důst. konventu do- minikánského z Prahy, který zasílá slavnosti pozdrav a účastní se ji v duchu, posl. dr. Koudela z Brna, p. Halabala z Rajhradu a jiní. Jeho Excellence bývalý ministr dr. Kaizl se omluvil, rovněž i jiní hodnostáři jako nejdůst. kapitula brněnská, (prelát dr. Zeibert.) Vdp. provinciál Tovaryšstva Ježíšova Forst- ner v srdečném telegramu praví, že řád jesuitský nešetřil žádných obětí k ozdobě velechrámu.“ Jeho kníž. Milost ndp. arcibiskup Lev svob. pán Skrbenský zaslal rektoru kolleje vdp. Janu Cibulkovi z Dol. Břežan tento vlastnoruční přípis: Veledůstojný pane! Vzdávaje Vám vřelé díky za laskavé pozvání svěcení soch a věží chrámu Páně na Velehradě, lituji zároveň, že úřad můj toho nedovoluje, abych osobně se účastnil radostné slavnosti Vaší. Ubezpečuji Váe však, že na Vaší slavnosti budu v duchu nejživější účast bráti. S přáním všeho dobra pozemského i ne- beského znamenám se Vaší Veledůstojnosti oddaný Lev, kníže arcibiskup pražský. Slavnostní kázání měl o 9. hod. na nádvoří vdp. rektor Cibulka o dnešní slavnosti. Hlavní myšlénky této hluboce procítěné a nadšeně pronesené řeči jsou: Na Velehradě bylo ústřední biskupství všech slovanských národů. Odtud chodili sv. Cyrill a Methoděj hlásat učení Kristovo na Rus, do Polska, Čech i Jihoslovanských zemí a zakládali tam oltáře a svatyně, v nichž dosud oběť mše sv. se přináší.

Velehradskou svatyni zničili pohanští Maďaři, načež kníže Břetislav ji obnovil. Podruhé ji rozbořili vlastní synové, zkažení cizotou a bludem. Místo jedné věže byly postaveny dvě, ty však shořely, načež je cister- ciáci obnovili. Sv. věrověstcové šířili též mezi národy slovanskými úctu Marianskou. Řím přeje Slovanům. Římský papež Hadrian pochválil naše apoštoly, an k nim pravil: »Cyrille a Methoději, ty jsi dobrou ce- stu do srdce slovanského lidu volil, ty jsi získával národ slovanský, kterému já žehnám jako náměstek sv. Petra, způsobem, který já schvaluji a žehnám. Navrať se do země s listem, kde zpečetěno jest, že jsi kázal dobrým způsobem obřad, kterémuž lid roz- uměl.« Také Lev XIII. to uznal hlavně encyklikou »Grande munus«. Sv. Cyrill a Methoděj jest mu mo- stem ke spojení rozkolných Slovanů. Na Velehradě a v Uh. Hradišti byly křtitelnice našeho národa, jak tomu nasvědčují kostelíky zasvěcené sv. Janu Křtiteli.

Věrověstcové přinesli na Moravu slovanský překlad evangelia sv. Jana, které sv. Jan Sarkandr smrtí zpe- četil. Po té zmiňuje se o kulturním díle řádu sv. Benedikta o Bernarda, o dějinách Velehradu a končí vyzváním k úctě apoštolů slovanských. Po té vykonal vsdp. prelát Weinlich svěcení skvostných soch sv. Cyrilla a Methoděje i obou věží, načež provolal s věže dílovedoucí p. Blažek slávu Jeho Svatosti Lvu XIII., Jeho Veličenstvu, ndpp. knížeti-arcibiskupovi olomouckému a biskupu brněn- skému, při čemž pokaždé hodil podle starodávného zvyku dolů sklenici; první dvě se rozbily a třetí za- chovala se, a p. dr. Stojan ji hbitě pozvedl a podal světiteli. Dále provolal slávu světiteli, zástupci vlády, poutníkům a dělníkům, kteří byli rozestaveni přede véžmi v národním kroji s odznaky svého řemesla. Po té shozeno bylo s věže hojně nových haléřů a více výtisků encykliky slovanské, o něž vznikl ovšem zá- pas, neboť za šťastného se pokládá, kdo je zvedne. Po té sloužil vsdp. prelát Weinlich pontifi- kální mši sv., při níž všichni hodnostáři šli též s lidem

na oféru, což mile dojalo přítomné. Pak ubíral se průvod s nejsvětější Svátostí oltářní k řečništi, kde p. dr. Stojan předříkával slavnostní odřeknutí se hříchu a slib věrnosti Bohu i složení víry, což lid jednohlasně potvrdil. Na konec zasvětili se všichni nejsv. srdci Páně. Dojemnými slovy ukončil horlivý pořadatel slav- nosti p. dr. Stojan tuto velikolepou manifestaci: »Co jsme si slíbili, při tom ať zůstaneme, nespustíme se Tebe, až nám požehnání dáš.« Potom uděleno bylo sv. požehnání, načež jednatel apoštolátu dr. Stojan poděkoval poutníkům za vzorný pořádek a dodal: »S Bohem, Velehrade drabý, líbáme tvé svaté prahy,« dal všem s Bohem, což lid nadšeně opakoval. Zpě- vem »Tebe, Bože, chválíme,« byla pak slavnost ukončena. O 1. hodině odpolední konal se v pohostinném klášteře banket za účasti asi 50 hostí, při němž pro- nesl red. Frant. Žundálek pozdrav jménem kato- lické národní strany v Čechách, a její vůdce J. O. hr. Vojtěcha Schönborna, načež přimlouval se. z shodu česko-moravskou, již Čechové stále posilují slo- vem i skutkem, a této shodé provolal hojně zdaru, Tento pozdrav byl přítomnými nadšeně přijat. Pří- pitků nebylo. Po 3. hod. se banket ukončil, načež se hosté rozejeli.

Zprávy politické.

V Praze, 1. října. K sítuaci. Jestli kdy, ukázala se včera v Trut- nově naprostá zbědačilost německé pokrokové strany ve světle více než jasném. Čtenáři znají již řeči, jež promluvili její hlavní vůdcové z listu dopoledního. Nebyly ničím jiným, nežli nepodařeným odvarem lék- tvarů, jež za účelem urovnání našich vnitřně-politi- ckých zmatků nesčetněkrát nabízely orgány německo- pokrokové strany. Ze všech dýše jenom naprostá pa- novačnost a touha po zgermanisování všech neněme- ckých národů v Rakousku, a v první řadé arciť po zgermantsování národa českého. Ba sám dr. Eppin- ger, jenž vyniká nad kleč vůdců německo-pokrokové strany jako vysoký dub, nedovedl říci nic nového. Že bagatelisoval při tom i české státní právo, ne- divíme se. Blížíť se nové volby do říšské rady a tu patrně na povel generálního štábu své strany musil zahousti toninou co nejostřejší, jen aby pokud ještě je možno, udržel a zachoval jí poslední dohořívající zbytky přízně voličstva. Nejsme sice žádnými proroky, ale chtěli bychom se vsaditi, že ani tato p. Eppin- grova »zkouška státníkova« nepomůže již nikterak zkrachované straně německo-pokrokové. Uplně zkracho- vavši svým židomilným přisluhováním kapitalismua pro nic jiného nemajíc smyslu, nežli pro masné hrnce své někdejší nad,lády, sejde tato strana v nadcháze- jících volbách smrtí zaslouženou a za posměchu všech, na jejichž šiji dříve šlapala v neskonalé drzosti a do- mýšlivosti své. Jevil-li se i v Trutnově duch nesmí- řitelné, po nadvládě německé toužící panovačnosti, nelze zapříti, že na straně protiněmecké vystupují pořád noví a noví mužové, kteři dokazují, že spása

Rakouska spočívá pouze na spravedlnosti, jež bude říše konati vůči všem svým národům. K mužům těmto přidružil se v posledních dnech přešlechetný hr. Harrach, perla a ozdoba české historické šlechty, kterýž stejně věrnou prosycen jsa láskou ku svému národu jako k celé říši, z té duše rád by viděl, aby všichni Rakušané bez rozdílu víry, stavu a národ- nosti sestoupili se v jednu »stranu patriotickou«, ko- lem »ryze rakouského praporu«, na kterémž bylo by psáno: »Spravedlnost.« Žádá pak hr. Harrach na základě platných zákonů docílení opravy ústavy, jež by vyhověla právům a poměrům jednotlivých krá- lovství a zemí; rovné právo jedince v církvi, ve škole, v úřadech i při volbách, kteréž nechť se konají přímo opravu zemského volebního řádu na spravedlivém zá- kladě dle počtu a národnosti obyvatelstva; sčítání lidu dle mateřského jazyka, jelikož pouze tím způso- bem dosíci lze pravdy o skutečné síle jednotlivých národností; žádá dále, aby národní menšiny všude

doznaly záštity jakožto rovně oprávnění občané ra- kouští; aby všude se jevící dynastické smýšlení ná- rodů našich bylo přeneseno také na na velikou vlast, kde panovník náš jest viditelným její pojidlem; do- máhání se stejné péče o všechny korunní země co do zvelebení jejich financí zemských; zachování něm- činy jakožto světového jazyka v armádě a v ústřední vládě, avšak zavedení povinného vyučování druhému jazyku zemskému ve středních školách; všude fedro- vání rakouského vlastenectví, lásky mezi bratrskými národy a úcty vzájemné na místo nenávisti; proná- sledování nepřátel Rakouska v hranicích našich bez shovění; povznesení síly poplatné, zlepšení osudu lidu pracujícího, podporování náboženského vyučování; napomáhání pokroku ve všech oborech; dosažení vět- šiny sněmovny poslanecké, která se má utvořiti ze všech vlastenců rakouských pod vedením vlády, v níž má každý národ míti svého zástupce. Nedá se upříti, že původce těchto dozajista více

nežli smířlivých návrhů veden byl nejčistší láskou ku právu a spravedlnosti a nejvřelejší touhou po blahu říše. Přece však dostává se mu od německého leviáckého tisku jen posměchu a pohany. Není divu. Bojíť se tento tisk spravedlnosti v Rakousku jako krocan červeného šátku, protože ví, že by bez ní přišel o tučné své koryto. A třeba že v uvedeném programu je snad to i ono, s čím národ český zúplna by asi nesouhlasil, p ohlašuje zmíněný tisk jeho pů- vodce za fanatického národnostního štváče. Slina ta- kovéto přezdívky vznešeného kavalíra ovšem se ne- dotkne, ale charakterisuje dojista tisk levičácký více než dobře. Nešetří, kde jedná se o jeho prospěch, niéeho a nikoho. Nemá úcty ani k šedinám zaslouži- lého kmeta, ani k neporušenosti jeho nade všecku pochybnost vyvýšeného charakteru, ani k vřelosti ry- zího, zlatého jeho srdce. Jde jen za mamonem, ale ten jej jednou udáví přece. Úherský říšský sněm sestoupí se již dne 8. t. m., načež již 11. t. m. předloží mu finanční ministr rozpočet pro rok 1901. Jako příjmy jsou také vydání rozpočtěna o 8 milionů výše, než-li v ny- nějším správním roce, ale také tentokrát bude státní rozpočet vykazovati jakýsi malý přebytek. Carští ruští manželé přijeli včera se svými dítkami do Sebastopolu. Státní tajemník německé říše, hrabě Bu- 1o w, vrátil se dnes do Berlína. Italský král Viktor Emanuel vybídl své ministry, aby co nejdříve provedli opravy, jež jim nastínil hned po nastoupení svého trůnu. Jedná se v první řadě o snížení daně ze soli, již zvláště těžce pociťují méně zámožné třídy obyvatelstva. Kromě toho jedná se o odstranění fiskálních prodejů, jež stihaly by dlužníky daní a jimiž byli zvláště »drobní lidé« do zkázy uváděni.

Volby de anglického parlamentu zapo- čaly již včera. Zvoleno bylo 59 konservativců, 5 libe- rálů a 2 nacionalisté. Parlament v Kapsku neustává ve svém odporu proti znásilňovací britské politice. Dne 27. m. m. odůvodňoval v něm poslanec Sauer svůj návrh na podporování neodvislosti boerských republik. Řečník bránil ve své řeči transvaalskou vládu a dokázal, že válku zavinila jen britská vláda. Prohlásil také, že mnozí osadníci nedůvěřují tajemníku pro osady Cham- berlainovi, poněvadž jsou přesvědčeni, že stál za po- věstným Jamesonovým vpádem. Předseda ministerstva, sir Gordon Sprigg, podotknul, že považuje podaný návrh za pokus, směřující ku prodloužení války. Jeho strana prý z počátku se divila, že mohl býti takovýto návrh podán, i usnesla se, že jej a limine zamítne. Dřívější předseda ministerstva Schreiner prohlásil, že že válka, jakmile začala, nabyla ihned rázu annexe. Řečník děl, že bude hlasovati sice proti návrhu Sauerovu, že však se domnívá, že znamenalo by ve- liký úspěch, kdyby Anglicko učinilo mír bez olou- pení republik o jejich samostatnost. Bond podnikl vše, čeho žádalo na něm zachování o udržení míru. Na to řečníci oposice kritisovali co nejostřeji výrok sira Gordona Sprigga, že Krueger jest kapitalista a zloděj! Merriman pravil, že pokus osad, aby směly mísiti se do otázky míru, jest »neuvěřitelnou ne- stoudností« a připomenul sněmovně, že Boerům ne- bylo ještě učiněno žádného návrhu na mír. Boerové nechtějí prý nic jiného, než aby směli vztyčovati svou vlastní vlajku a voliti pod ochranou Anglicka svého presidenta. Z celého rokování vyšlo na jevo, že obyvatelé Kapska nejsou ani dost málo přátely An- glicka. A ještě více jisto, že jejich láska k Angliča- nům ochladla po zabrání a připojení boorských repu- blik ještě více.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes je sv. Leode- gara, nar. r. 616 ze vzácného rodu franckého. Biskup Dido jej dal vychovati a vzdělati, vysvětil jej na kněze a přijal za svého spolupracovníka v úřadě. Po té byl 6 let opatem kláštera v Poitiersu, načež byl povolán za rádce a spoluvladaře nezletilého Chlo- tara III., načež se stal r. 660 biskupem v Antunu, kde se mu podařilo obnoviti pořádek v diecési. Také rádcem krále Childericha se stal, poněvadž však káral jeho prostopášný život, dal jej král uvězniti v klá- šteře. Po smrti krále byl opět dosazen na biskupský stolec. Avšak jeho dávný nepřítel Ebroin zmocnil se vlády a dal mu vyloupati oči a zavésti na poušť aby hladem zahynul. Vévoda Vaymer jej však zavedl do kláštera benediktinského, později však Ebroin stav se majordomem, dal slepci uříznouti rty i kus jazyka, načež byl r. 678 sťat mečem. Roku 1365 získal Karel IV. hlavu Leodegarovu a daroval ji chrámu sv. Víta. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése pražské. Vyznamenáni byli: Vdp. Rinck Theodor, kněz arcidiecése pražské a dvorní farář kní- žete Hohenzollernského, byl jmenován papežským do- mácím praelatem. Dpp. Coufal Tomáš, farář ve Vel-