Číslo 270.

Praze, dne 2. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, admínistracen expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Mexapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po-

KAl skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní pondělí a po svátk vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 6 hodin 2 minuty ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 36 minut večer.

ULICKt

Úterý

S v. Leodegara.

Lle Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Voršilek od 30. září až do 3. října. Prahu domu: s donáškou do K 2.80 měsíčně . . . .. čtvruletně . .. K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsičně . . . .. čtvrtletně ... K 9.— celoročně.. .. K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně. ... K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska. Ita- e. Bolgie s Anglie: K 18.20 Předplatné pro štyrtletné celoročně . .. K 52.80 Telef. administrace li26.

Oslava 20letého vydání slovanské encykliky. (Původní zpráva »Katolických Listů«.) Na Velehradě, 30. září. Ž. — Před svátkem sv. Cyrilla a Methoděje, apoštolů slovanských, zapalují mnozí slovanští náro- dové, zejména Slovinci, ohně ku poctě věrozvěstců, aby tak naznačili oheň víry, kterou přinesli národům slovanským. A vskutku, tito apoštolé jsou důkladnou páskou všech národů slovanských i těch, kteří se od- dělili od Petrovy skály, od stolce Petrova. Tito apo- štolové však jsou také světlou nadějí, že jednou i od- dělené ovečky se připojí k blavě církve, aby tak mezi Slovany byl jeden ovčinec a jeden pastýř. To měli na mysli též sv. Cyrill a Methoděj, neboť vždy a všude hlásali poslušnost a oddanost k nástupci sv. Petra, vědouce dobře, že tak ustanovil sám zakladatel církve Kristus Pán. Tato myšlénka vedla též papeže Lva XIII., pra- cujícího o spojení všech slovanských národů v církvi katolické či obecné, že vydal za tím účelem 30. září r. 1880 encykliku či okružní list »Grande munus«, kterou prohlásil sv. Cyrilla a Methoděje za apoštoly slovanské, rozšířil jejich poctu na veškeren katolický svět a ustanovil slavnost jejich na 5. července. Svatý Otec jest pevně přesvědčen, jako někdy oba věro- zvěstci přivedli slovanské národy do pravé církve, že tak laké svojí přímluvou spojí všecky slovanské ná- Věk, ve kterém žili sv. Cyrill i Methoděj, mají s nynějším věkem nemalou podobnost; významným pro tuto podobnost dlužno nazvati zvláště boj mezi Němci a Slovany. Jako v devátém věku národní nepřítel sáhal po slovanském území, tak také dneš- ního dne Slované všude bojují za svoje bytí národní.

Jediné ruský národ jest v lepším postavení, poněvadž ho nikdo nepronásleduje pro jeho národnost. Nemluvíme tu o polabských Slovanech, kteří již zahynuli v cizím moři; nevzpomínáme tu lužických Srbů, kteří v počtu 160.000 se udržují jako nepatrná a nejmenší větev obklopena jako ostrov mořem cizoty. Upozorňujeme tu pouze na boje, které Čechové a Mo- ravané i Slezané jsou nuceni podstoupiti za svoji exi- stenci. Jsou to také Poláci pruští, kteří jsou utisko- váni nemálo vládou pruskou, která hledí je vyhubiti Také Polákům v Rusku nevede se lépe, neboť ne- dávné zatčení osmi redaktorů ve Varšavě na denun- ciaci sociálních demokratů svědčí o pronásledování, které jim stále hrozí. Polákům rakouským vede se sice lépe, avšak v hospodářské příčině ocitli se v úpl- ném područí židů. Avšak také Jihoslované trpí ne- málo od Němců, Italův i Maďar3, kteří jsou sice různi rodem, avšak stejni v pronásledování živlu slovanského.

Tomuto utiskování těší se zvláště katolíci slo- vanští, jichž počet jest zajisté nemalý. Počítáme-li všech Slovanů 100 mil., napočteme mezi nimi na 30 milionů katolíků; jsou to Poláci s 12 mil., Češia Slováci se 7 mil., Rusíni sjednocení s 3 mil., Chor- vaté s 2 a půl mil., Bulhaři s 80.000 a lužičtí Sr- bové s 12.000 katolíky, kdežto pravoslavných Rusů jest 40 mil., Rusínů 25, Bulharů 5 a jižných Srbů 4 miliony. Nechť pod ochranou sv. Cyrilla a Methoděje sjednotí se všichni Slované, zůstanou svorni a pra- cují k zachování víry cyrillo-methodějské. Tento úmysl, jakož i oslavu slovanské encykliky měl na paměti ústřední výbor epištolátu sv. Cyrilla a Methoděje pod ochranou bl. Panny Marie s je- dnatelem vdp. drem. Ant. Stojanem, který jest duší spolku, když svolává společně s důst. konventem Tovaryšstva Ježíšova ctitely sv. Cyrilla a Methoděje na posvátný Velehrad na 29. a 30. září t. r., aby osvědčili na těchto místech svoji úctu k slovanským věrozvěstcům, jakož i vděčnost a oddanost Stolici apoštolské, která o slovanské národy tak významně se stará. Slavnost začala se o 4. hod. odp. v sobotu, dne 29. září, kdy se konalo slavné uvítání vsdp. preláta a gener. vikáře Weinlicha z Olomouce; vdp. P. Jan Cibulka, rektor velehradský, jej oslovil velmi srdečným způsobem jako zástupce jeho kníž. arcib.

Milosti dra. Theodora Kohna, načež oslovený po- děkoval a podotkl, že vždycky jest poslušen rozkazu svého arcipastýře, ale že tentokráte s největší radostí přichází na posvátný Velehrad, aby tu posvětil dílo s tak velikou obětavostí a láskou dokončené. O 6. hod. dáno pak bylo znamení ke schůzi na prostranném nádvoří, načež byla všecka okna v obci osvětlena, což působilo na všecky přítomné dojmem neshladitelným. Poutníci shromáždili se u Čyrillky v čele 400 družiček malých i velikých, načež se průvod ubíral k řečništi na nádvoří upraveném, kdež je očekával pan prelát s četným duchovenstvem. Sta- rosta místní p. Novotný uvítal pak světitele i všecky hosty, žákyně Reisigova pak taktéž uči- nila jménem školní mládeže, načež přivítal poutníky vdp. rektor Cibulka úchvatnými slovy a vyložil význam slavnosti dnešní, zvláště encykliky »Grande munus,« obnovy svatyně a zasvěcení se božskému srdci P'áně

Po té přednesl vdp. dr. Antonín Stojan po- řádek na příští den a navrhl telegram sv. Otci Lvu XIII. tohoto znění: »Lid moravský u hrobu sv. Methodéje na Vele- hradě shromážděný vděčným srdcem jsa pamětliv en- cykliky »Grande munus« Tvojí Svatostí před 20 lety vydané zasvěcuje se na konci století Ježíši Kristu králi a položen u nohou Tvojí Svatosti žádá nejponí- ženěji požehnání.« Návrh byl za nadšeného souhlasu přijat. Te- legram Jeho knížecí Milosti ndp. arcibiskupu olomou- ckému zní: »Kníže arcibiskupe! Poutníci moravští slavíce obnovu svatyně velehradské posvěcením no- vých věží velehradských a výročí 20leté encykliky »Grande munus« a posvěcujíce se na konci století Kristu králi, projevují synovskou oddanost a prosí o otcovské požehnání.« Podotknouti dlužno, že Jeho Mil. ndpp. knížeti- arcibiskupu a biskupu brněnskému v posledním oka- mžiku nebylo možno ku slavnosti se dostaviti pro náhlé překážky.

Ndp. kníže arcibiskup olomoucký dr. Theodor Khon poděkoval vřelým telegramem, udělil sv. pože- hnání a přeje si, aby poutníci zachovali dědictví otců. Jeho Exc. ndp. biskup brněnský dr. František Sal. Bauer lituje velice, že mu nebylo možno přijeti. Ra- duje se z obnovy svatyně velehradské, uděluje svaté požehnání a přidává prosbu, aby poutníci ve všem všude v soukromém i veřejném životě Cyrillometho- dějské dědictví zachovali. Po té konalo se sv. požehnání v kostele, při čemž lékárník, městský radní a hospodář sv. Hostýna pan Harna z Kroměříže postaral se o osvětlení tak velikolepým způsobem, že takové illuminace Velehrad ještě neviděl. Podotknouti sluší, že pan Harna zí- skal si neocenitelné zásluhy o zakoupení sv. Hostýna, který jeho rázností a přičiněním povolaných činitelů byl skutečně nemálo povýšen a okrášlen. Večerní modlitbou v kostele byl pak předvečer slavnosti ukončen. V neděli od půl 5. do půl 6. konala se pobož- nost, o 6. hodině pak společné sv. přijímání, jehož se súčastnilo na 3000 věřících. Společnou přípravu před sv. přijímáním, jakož díkůčinění po něm konal s lidem neunavný dp. Antonín Stojan, který způ- sobem v pravdě populárním se této úlohy podjal. — Řečník vzpomněl zvláště myšlénky, již doporučil mo- dlitbám věřících, aby ve vlastech našich nastal pokoj a ostatní slovanští národové s námi byli spojeni u víře.

Slavnostním řečníkem o »Grande munus« (t. j. vznešená povinnost) o 7. hodině ranní v kostele byl vdp. P. Rejzek, správce velehradské farnosti, který si obral thema žalmu 117, 24.: »Toť jest den, kterýž učinil Pán, veselme se a radujme se v něm.« Hlavní myšlénky této krásné řeči jsou: Oslavujeme dílo spojenými silami ke cti a chvále Boží bl. M. P., s. C. a M. provedené, dnes díky Bohu i lidem, neboť se vyplnilo slovo Davidovo: »Viděl jsem s velikou radostí obětovati dary.« Dnes 20 roků, co obmyslil slovanský svět veliký papež náš Lev XIII. radostným poselstvím, svou encyklikou » Grande munus«, vyznamenav sv. Cyrilla a Mothoděje, všecky křesťanské národy slovanské, vás ctitele sv. apoštolů našich, náš posvátný Velehrad — a to právě na den velikého Otce círk., sloupu svaté katolické církve a apoštolské Stolice, světce slovanské krve, ze slovanské matky zrozeného, sv. Jeronýma. Sv. Otec vylil tu všecku vroucnost srdce svého velikého na nás Slo- vany. I vyplnilo se před 20 roky slovo Ducha sv.: »Tisíc let před očima Tvýma, Hospodine, jako den včerejší, který pominul«; opakujeť nám r. 1880 slova papeže Jana VIII., která r. 880 našim před- kům jako náměstek Ježíše Krista Svatoplukovi, králi velkomoravské říše, psal: »Užívání jazyka slovan- ského, jímž Bohu příslušící čest a chvála se proka- zuje, potvrzujeme a nařízujeme, aby tímto jazykem zpívána byla Kristu Pánu našemu, sláva a čest.« Ejhle, zájmy a tužby Jeho Svatosti Lva XIII. jsou tytéž jako jeho předchůdců před 1000 lety.

Oslavujeme tudíž příslušně tak vzácné dobro- diní a tu nám rady Lva XIII. a předchůdců jeho spojené s radami sv. apoštolů slov. jako předmět rozjímání jsou dnes velmi vhod: Národové slovanští, přesvědčte se víc a více, že sv. katolická víra a jednota všech Slovanů pod jednou viditelnou nejvyšší hlavou, římského papeže, náměstka Ježíše Krista jest to, která zachová a k roz- květu přivede národy slovanské a učiní je mocnými na zemi, že práv jejich šetřiti se bude a nepřátelé se před nimi třásti budou; tak a jedině se dostane Slovanům spravedlivého uznání na světě a požehnání nebeského, a to jak jednotlivci, tak rodině, obci, ná- rodu a to jak v občanském, tak společenském a po- litickém životě. Bůh dej! Jiného základu pro blaho časné i věčné není vám od tisíce let, leč v pokřesťanění, v pravé kato- lické víře; proto víra sv. nejdražší poklad náš, dě- dictví cyrillomethodějské. Veliký apoštol slovanský naší doby, oslavovaný všude jubilár ďakovský, r. 1881 napsal v pastýřském listě slova: »V ní (ve víře) a s ní Bůh sám životem a světlem svým, láskoua a milostí svou přebývá a kraluje« v: národech. Ovšem pak jednota v smýšlení však, jednota a svor- nost v jednání, jednota pravá proniká a oživuje všecky poměry, povznáší a ušlechťuje, jednota pak snadně uskutečněná v jedné sv. katolické církvi. Než historie tisíciletá Slovanstva namnoze opak této jednoty nám předvádí — proto srdce krvácí pravému příteli vlasti, milovníku bratří a sester, vi- doucímu, kterak milionoví jsme a nemůžeme se vzmoci . . . A kdyby to nebylo v úmyslu Prozřetel- nosti Boží od tisíce let: ale patrno jest, že Bůh sám ve své prozřetelnosti přeje dílu tomu a od tisíce let Apoštolská Stolice k tomu směřovala až po dnes . ..

Sv. Cyrill a Methoděj v tom hlavní poselství své spatřovali. Jejich klassická způsobilost nejvýborněji se k dílu tomu hodila! Než bohužel! Co tedy my? Kdo jsi Slovan, kdo křesťan, při- čin k tomu, aby se uskutečnila jednota Slovanů ve sv. víře, jednota všech Slovanů ve sv. katolické církvi. Modli se za obrácení Slovanů; v životě svém pak vynasnaž se každý, aby podle svého stavu pevnýa stálý byl u víře, jejíž pravdy zásadami nám buďte v životě domácím i veřejném, společenském i poli- tickému. Komu se tudíž svěříme? Kdo nevěrec, pří- vrženec falešné nauky bludné, fa- lešné svobody, liberál, nepřítel jest náš, škůdce vlasti, hrobař národa če- sko-slovanského. K nebesům dnes zraků svých obraťme a vizme tam u trůnu Božího kolem sv. Cyrilla a Methoděje tisíce a miliony nebešťanů, s nimi se spojme, v modlit- bách svých je vzývejme o pomoc, vědouce, že sv. dě- dicové naši nedají zahynouti nám ni budoucím. Velehrad zaskvěl se v rouše slavnostním, to te- prve pozorujeme při mši sv., která byla skončena o 8. hodině. Na věžích čistě obílených, na soukromé budově klášterní, na škole a na veliké části domů vztýčeny byly prapory v barvách slovanských, zem- ských, říšských, papežských a arcibiskupských. Stále a stále přicházejí procesí z blízka i z dáli, která vy- nikají zvláště svým malebným, slováckým krojema umělým vyšíváním, namnoze velice drahocenným. Je skutečně rozkoší pohleděti na takové slovácké procesí v národním kroji od školních dítek do poslední »sta-