Číslo 141.

V Praze, dne 24 května 1900.

Ročník IV.

nodakoe, adzainistrnce szpedicc: Praha, Pitrospova wlíce, číslo 200—II. Vofrankované dopiey se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Eexapečetěné reklamace jaou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Yycházejí denně o šesté hodině ranní

KAl V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126.

UILKt Pžedplatné pro Pruhe s donáškou do domu: měsíčně . . . .. K 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 33.6e Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. K 8.x. celoročně.. .. K 86.— Přodplatné do cizozem- ska: Měmecka a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- le, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 18.20 celoročně K 52.80 Telofon rodakce č. 1126.

LlS

Slunce vychází ve 4 hodiny 5 minut ráno. Slunce, zapadá v 7 hodin 49 Jminut večer Čtvrtek:

Nanebevstoupení Páně. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně na Strahově od 21. až do 24. května.

Dnešní číslo jest o 10 stranách. Příští číslo vyjde zítra v obyčejnou hodinu polední.

Otázka zemědělské čeledi na sněmu

V letošním zasedání hornorakouského sněmu podal farář Niedermeyer návrh na čelední řád, který by měl platnost pro Horní Rakousy. V oddůvod- nění svého návrhu podal týž sněmovně celistvý obraz palčivé čeledinské otázky, který zde nevá- háme ve výtahu čtenářům našim podati. Řečník nejdříve upozornil sněmovnu na čelední řád z r. 1856, který jest daleko lepší, než nynější z r. 1874 sdělaný v nejhorší době, kdy všude vládly zásady zhoubného liberalismu. Rolníci si nejvíce stěžují na zlořády, které za- vládly v opatřování služeb. Nynější čelední řád nemá žádných ustanovení týkajících se zprostřed- kování služeb. Ve starém čeledním řádu z r. 1856 ale stojí § 40: Kdo přivádění čeledi na služebná místa provádí jako zvláštní živnost, podlehá trestu. Tento paragraf by se měl opět oživiti a uvésti v platnost aspoň na venkově, poněvadž tam do- hazovačů služebných osob není třeba. Řečník na to důkladně probíral příčiny, proč rolnictvu ubývá všeobecně pracovních sil, hlavně zemědělské čeledi a ukazuje v přední řadě na útěk z venkova do velikých měst, který je příčinou, že venkov se vyprazdňuje a všecky pracovní síly tíhnou do průmyslových středišť a hlavních měst.

Tomuto hromadnému útěku z venkova do měst dala by se nejlépe učiniti přítrž, pak-li se obmezí všeobecná volnost stěhování obyvatelstva z místa na místo. K tomu by ovšem bylo potřebí změniti státní základní zákony, k čemuž jsou pramalé vy- hlídky. Útěku z venkova do měst dá se čeliti způ- sobem nepřímým. Tak navrhnul poslanec Hauser změnu zákona o připouštění mladistvých dělníkůa dělnic do továren. Pak-li by v tom směru učinily se změny, aby do továren byl zamezen přístup ne- dospělým dělnicím a dělníkům, vůbec mladistvým osobám, bylo by tím mnoho dokázáno. Útěk z venkova do průmyslových středisk dá se vysvětliti také tím, že dělnictvo v závodech průmyslových jest pro případ nemoci, úrazu a ne- schopnosti ku práci pojištěno, kdežto dělnictvo ze- mědělské a čeleď těchto výhod doposud nepoužívá. Bylo by tedy nutno a žádoucno, aby dělnictvo a čeleď v zemědělství zaměstnaná požívala též po- jišťování nemocenského, invalidního a starobního. Náklad na pojištění to by však rolnictvo samo nésti nemohlo, zde by bylo nutno, aby stát i země svou hřivnou přispěly. K tomu účelu by se odpo- ručovalo, aby zřízeny byly zemské pojišťovny pro zemědělskou čeleď, kam by tato mohla, pokud jest práce schopna, ukládati příspěvky nemocenskéa starobní. Na zřízení podobných ústavů nesměla by země příliš skrbliti podporami.

Konečně dotknul se řečník ještě jedné příčiny, proč čeleď z venkova utíká, a to jest nezřízenýa svobodný život ve městě, příležitost k hýření a zábavám, kterých na venkově není v takové míře, jako ve městech. Z útěku dělnických sil z venkova do měst hrozí ale nebezpečí pro stát i zemi. Zkušenost uka- zuje, že továrny jsou veliké hroby. Dělnický lid v obrovské většině továren předčasně zmírá. Vy- mírají tu šmahem celá pokolení. Jeden pohled stačí, abychom poznali tovární lid. Nezdravé líce jeho nám to dokazují. Práce zemědělská jest sice obtížná, ale zdraví svědčící, pakli ovšem dělník má dostatečnou výživu a jinak síly jeho se nepřepí- nají. Líásku k povolání zemědělskému máme proto vštěpovati mládeži a ji upozorňovati neustále, jak ohromný rozdíl jest mezi prácí v továrně a prácí ve svobodné přírodě. Konečně tvrdil řečník, že příčinou nouze o ze- mědělskou čeleď jest náš přemrštěný a ničím odů- vodněný militarismus. Právě ve kov musí největší část nejzdravějšího a nejzdatnějšího mužstva stavěti do služby vojenské a tím přichází o tisíce a sta- tisíce pracovitých lidí. Mnohý pak chasník, který věrně pracoval hospodáři, přičuchne-li ve vojenské službě k městu, nevrátí se již na venkov. Mnozí zase, kteří se z kasáren vrátili domů, pozbyli na- dobro chutě k pracovitosti a rozmnožují řady sy- čáků a lenochů na venkově.

Ve svém návrhu nového čeledního řádu chce farář Niedermeyer, aby ustanoven byl trest na ty kteří služebné osoby přemlouvají a je zaměstnavateli odloudějí. Chce dále, aby v čeledním řádu vý- slovně byla rolníkům uložena povinnost, světiti ne- děle a svátky, bdíti nad mravní bezúhonností čeledi Najímání do práce má se díti podepsáním če- lední smlouvy, a to nejméně na rok. Žákaz mla- distvým osobám vstupovati do práce v továrnách. Zavedení pojišťování nemocenského, invalidního a starobního a zřízení k tomu účelu ústavu zem- ského. Vypisování odměn věrným a dlouholetým čeledínům a děvečkám po vzoru, jak každého roku udílí zemský výbor dolnorakouský. Vyučování na školách obecných na venkově budiž vedeno ta- kovým duchem, aby mládeži záhy vštěpována byla láska ku povolání zemědělskému. Školy na ven- kově musí býti přizpůsobeny potřebám stavu rol- nického, a sice mají se dávati v 7. a 8. roce škol- ním letní úlevy školní, za náhradu pak pokračo- vací školy až do 16. roku. Konečně žádá navrho- vatel farář Niedermeyer, aby zemský výbor hornorakouský důrazně žádal správy vojenské, aby brala náležitě zřetele na potřeby stavu rolnického, aby zejména v čas žní byla dána rolnickým čele- dínům a synům dovolená. Otázka zemědělské čeledi jest také otázkou mravní. My jsme v našem listu často na předmět ten poukázali a nechceme zde opakovati známé věci. Farář Niedermeyer vyčerpal na sněmu horno- rakouském veškeré důležité požadavky otázky čele- dínské, a bylo by si jen přáti, aby zemské sněmy otázkou tou hnuly. Právě dochází z Uher zpráva, že ministr orby dr. Daranyi předložil sněmovně návrh na nemocenské a starobní pojišťování země- dělské čeledi.

Zprávy politické. V Praze, 23. května. K situaci. Dnes odpoledne koná se ve Vídni ministerská porada, které se súčastní všichni ministři. Také ministr-krajan dr. Rezek, jenž za tím účelem vrátil se z pohřbu své matky neprodleně z Jindřichova Hradce do Vídně. Poradě této přisu- zuje se z příčin již včera na tomto místě uvedených veliký a dalekosáhlý význam politický. Bezděky vyšlo na jevo, že dálo se skutečně za příčinou zdolání české obstrukce určité jednání mezi Poláky a levicí. Del. ryt. Kozlowski pověděl totiž bez ostychu v rozpočtovém výboru rakouské delegace v Pešti, že vláda navrhla ústy Poláků le- vici, aby zastavily veškeré sněmovní práce, pak aby zvolen byl zvláštní jazykový výbor a tomu aby bylo uloženo, aby do lhůty mu ustanovené projednal vládní jazykové osnovy a hned potom aby sněmovně podal o tom zprávu. Vládě záleželo prý dle výroku jistého čelného státníka na tom, aby v jazykovém výboru

FEUILLETON. San Gennaro v Neapoli.

Dokud jsme byli v Římě, líbil se nám Řím když jsme však dospěli do Neapole a prohlédli si památky tohoto v pravdě světového města, byli jsme uneseni jeho krásou a zapomínali jsme na věčné město. Krás obou měst nelze srovnati. Při- padají nám obě města, jako když položíme vedle sebe starožitnost a moderně upravený skvost. Nás však do Neapole nevábila jen velikolepá poloha města, nýbrž též něco jiného. Již v Římě nás na vzácnou událost upozornilo vlašské kněžstvo, se kterým jsme měli příležitost se seznámiti. Byla to slavnost sv. Januaria. San Gennaro jest národním světcem Neapolitánů, jako jest jím sv. Jan Nepo- mucký v Čechách. Právě v sobotu, dne 5. května byl tento památný den, který pro účastníky české pouti jest nezapomenutelným. Byl to pouze ovšem užší kroužek sedmi osob, poněvadž ostatní se opozdili na Vesuvu a po svém návratu nenalezli již přístupu do kostela sv. Kláry. Ač Neapolitánům se vyčítají různé nepěkné vlastnosti, přece zdobí je nevšední úcta k »jejich« světci, který jest před- ním jejich patronem. Sv. Januar narodil se v polovici třetího sto- letí v Neapoli z urozené rodiny. Svoje studia konal s nejlepším prospěchem a byv vysvěcen na kněze stal se po nějaké době biskupem v Beneventu. Za pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem tím více pečoval o to, aby utvrdil svoje podřízené ve víře Kristově. Nedaleko Neapole v Misenu

uctívali pohané hrob slavné věštkyně Sybilly ku- mánské. Jáhen Sosius, kterého často navštěvoval Januarius, odvracel ze všech sil svých od modlář- ství; za to byl do krve zmrskán, odvezen do Pu- teol a vsazen do žaláře, kde jej opět biskup Ja- nuar častokráte těšil. Kampaňský místodržitel Ti- motheus dal biskupa k sobě přivésti a přikázal mu obětovati bohům pohanským, což odmítl tento slovy: »Obětuji denně Bohu všemohoucímu a ne- budu nikdy sloužiti lichým bohům tvým.« Ne- ohrožený biskup byl za to vhozen do vytopené pece, což mu však nikterak neuškodilo, jako byli zachráněni podivuhodně tři mládenci Sidrach, Mi- sach a Abdenag v ohnivé peci, načež vsazen byl do žaláře a zmučen. Jáhen jeho Festus a lektor Desiderius přišli ho navštívit a odvlečeni se svým biskupem do Puteol, kde se shledali se Sosiem. Druhého dne Januar, Sosius, Festus, Prokul, Desi- derius a puteolští měšťané Akucius a Eutyches byli předvedeni v divadle dravcům za kořist. Od- souzenci za zpěvu žalmů se ubírali na smrt. Řev šelem se ozval, které z klece puštěny byvše do divadla, řítily se na svou kořist. Biskup Januar jim dodával odvahy. Avšak hle. — krvežíznivé šelmy uléhají před odsouzenci. Úžas zmocnil se diváků, hněv pak místodržitele, který je dal od- vésti na sopečnatou rovinu Solfataru, kde byli mečem popraveni r. 305. Krev sv. Januara za- chytila vznešená křesťanka. Těla sedmi světců byla pochována nedaleko Puteol, načež za Kon- stantina Velikého přeneseny byly ostatky do Ne- apole, v 9. stol. pak do Beneventu, v 15. stol. však opět do Neapole. Značnou část ostatků sv.

Januara a dvou spolumučeníků obdržel r. 1353 v Italii Karel IV. a daroval je chrámu sv. Víta, kde se podnes uctívají. Neapolitáni mají též jinou příčinou, aby jej uctívali. Vždyť jest ochrancem jejich proti výbu- chům blízkého Vesuvu a pak proti moru a země- třesení. Kromě toho oslavuje města jejich každo- ročně dvakráte — zázrakem, jejž níže popíšeme, jako bezprostřední svědkové. To stalo se laskavostl msgra. Josefa Dou- bravy, který pro Čechy vyžádal si u Jeho Em. kardinála Giuseppe Prisco dovolení, abychom směli jíti v bezprostřední jeho blízkosti v průvodu, což bylo zajisté pro nás nemalým vyznamenáním a proč jsme byli též předmětem nemalé pozornosti domácího obyvatelstva. O 4. hod. odpol. první soboty překrásného máje, který právě v Neapoli vyniká svým půva- bem, shromáždili jsme se v kathedrále, kde 30 ka- novníků konalo slavné nešpory. Jedni z nich prv- ního řádu oděni jsou šatem s hermelínem a pod- šívkou cremisi, kdežto jiná část druhého řádu šatem s šedivým límcem. Za nešpor shromažďuje se lid a kněží světští i řeholní v kostele i v sou- sedních ulicích, bohoslovci pak počtem 300. Kněží všech bylo přes tisíc, což jest zajisté impo- santní počet. Bratrstva připravují se k tomu, aby nesla hermy čili sochy 56 světců na podstavcích. Zatím co se očekává příchod kardinálův, prohlížíme chrám, který činí skutečně velkolepý dojem, jejž zvyšují freskové malby umělecky pro- vedené. Před 5. hodinou přišel za stálého žehnání