4
article
190l.
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
title
V Praze, ve čtvrtek dne 23. května.
Praha
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“,
Telefonické zprávy „Nár. Listů“,
Z úřadního listu.
Z Vídně, 23. května. Úřadní lis
oznamuje:
»Nejvyšším rozhodnutím ze dne 16.
dubna t. r. byly sněmem království českého
schválené zákony císařem potvrzeny.
1. v příčině vyloučení místní obce Stará
Libeň z obvodu okresního zastupitelstva kar-
línského a v příčině sloučení městské obce
Libeň s král. hlav. městem Prahou v jednu
místní obec
2. zákon, kterým se mění některé para-
grafy obecního řádu král. hlav. města Prahy
ze dne 27. dubna 1850
Z parlamentu.
Z Vídně, 23. května. Sněmovna, za-
bývajíc se 9hodinnou pracovní dobou pro
doly, zasedala včera s přestávkou dvouho-
dinnou od 10. hodiny ranní až do půl jedné
s půlnoci. Ve schůzi noční došlo k leckterým
episodám, ke kterým se ještě vracíme.
Bylo totiž pozorovati, že někteří poslanci
levice nestojí na pevných nohou. Tak stalo
se posl. Schneidrovi, že následkem
toho padl, když sestupoval od křesla presi
dentského. Ještě více jevil známky nepevno-
sti nohou posl. Glöckner, na kterého
také posl. Schumayer volal: »Jděte do-
mů spat, p. Glöcknere a neobtěžujte
nás svou opicí.«
»Arbeiter Zeitung« píše, že posl.
Glöckner byl úplně opilý. Oznamujeto
čtenářům tučným písmem a vznáší na hr.
Vettra nalehavý appell: »President se dů-
razně vyzývá, aby se zejtra o to postaral.
aby poslanci v nočních schůzích nebyli
ochlastáni. Pan Glöckner počínal si včera
jako ožrala.«
Dnes o 11. hodině počíná schůze denní
jak dlouho potrvá, se neví. Zbývá ještě vy-
říditi nejspornější část zákona o půjčce in-
vestiční. Jest to refundace 80 mill.
korun. Jest pramalá naděje, že se předloha
investiční ve dnešní denní schůzi dojedná. Proto
Schneidr
Glöckner
Vídeň
Stará Libeň
Libeň
Praha
Schumayer
Arbeiter Zeitung
7
article
bude také marnou snaha a jest také marnou
naděje, že se zejtřejší plenární schůze sejde
a že odeberou se poslanci na svatodušní
prázdniny ještě dnes v noci. To by předpo-
kládalo kromě úplného vyřízení zákona in-
vestičního ve schůzi denní také úplné vyří-
zení zákona o 9hodinně pracovní době večer
Ministr financí dr. Böhm- Bawerk
byl zpraven o zámyslu, navrhnouti změny
ve příčině berně na jízdní lístky osobní. Mi-
nistr financí na toto sdělení neodpovědě
však ničeho.
Křesťanským sociálům dostalo se ujištění,
že změna § 59. a 60. živ. ř. bude se pro
jednávati plenem 6. června. Stal se také po
kus oddáliti zasedání posvatodušní, avšak
bez úspěchu. Toto počne ve středu.
Ze Lvova, 23. května. O srážce s čet-
níky, při níž zabito několik osob, sděluje se
ještě toto:
»Bylo zjištěno, že motivem srážky byly
spory mezi rolníky a majitelem statku hr.
Ignácem Krasickým. Sedláci a selky
ozbrojeni kamením a holemi reklamovali
právo pastvy, které jim odpíráno a vrhli se
na lesní personál hraběte. Povolané četnictvo
bylo ohrožováno. Jeden četník vystřelil. Ra-
nou jeho zabit sedlák Kily k. Sedláky to
nezastrašilo. Kamenovalo četníky dále. Dána
druhá salva. Sedlák Hyrniak klesl mrtev.
Hrabě Krasicki nepožádal za inter.
venci soud, nýbrž okr. hejtmanství. Toto
zdráhalo se četníky vyslati.
Za nepřítomnosti okresního hejtman
byli však dva četníci posláni do obce. Oby-
vatelstvo tvrdí, že četnictvo odhánělo sedláky
pažbami. Proti tomu se sedláci vzepřeli. Čet-
níci hrozili, (že užijí střelné zbraně. Sedláci
odvětili, že není příčiny k tomu a že nesmí
býti stříleno. Hned potom padla rána a se-
dlák Kilyk byl zasažen kulí četnickou na
svém vlastním pozemku.
Právníci tvrdí, že právo slu-
žebnosti na pastvisku nemůže
doktor
Böhm
Bawerk
Krasický
Sedlák
Dán
Sedlák Hyrniak
Lvov
Ob
8
article
K číslu 14l.
Číslo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
9
article
býti bráno v odpor a že hr. Kra-
sicki svůj proces u soudů ztratil.
10
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
z Vídně, 23. května. (C.-B.) Úřadní list
uveřejňuje státní smlouvu ze dne 30.
prosince 1899 mezi Rakousko-Uher-
skem a Německem ve příčině vzájemné
ochrany děl literárních, uměleckých a foto-
grafií.
z Paříže, 22. května. (C.B.) Rozpoč-
tová komise sněmovny zvolila Messureu-
r a 28 hlasy předsedou a generálním zpravo-
dajem Merloua.
Z Kolína n. R., 22. května. (C.-B.)
»Kölnische Ztg.« píše: Skupina německých
Rakušanů, vedená posl. Schönererem,
dotáhla to už povážlivě daleko, když se ne-
ostýchala za plného denního světla učinitiv
rakouské poslanecké sněmovně formální do-
tez ve příčině zřízení právního poměru spol-
kového mezi zeměmi na říšské radě zastou-
penými, vyjímajíc Halič, Bukovinu a Dalmaci
se strany jedné a mezi říší německou se
strany druhé. Jest nám naprosto ne-
vysvětlitelno, jak mohla tato
skupina vůbec připadnouti na
myšlenku, že jest v říši německé
i jen jediná vážná strana nebo
vůbec politikové, mající vliv,
kteří by se mohli o zřízení práv-
ního poměru spolkového zasa-
zovati anebo je podporovati. v
Německu máme stále jako dosud vřelé přání
zůstati s Rakousko-Uherskem v nejlepších
a přátelských stycích, jež došly šťastně vý-
razu ve trojspolku. Jednání Schönererovoa
jeho lidí nemůže však přispěti ke zlepšení
těchto dobrých styků.
Z Cařihradu, 22. května. (C.-B.) Po-
něvadž byly s kon fliktem poštovním uspoko-
jivě vyřízeny také různé související otázky,
možno pokládati celý spor za úplně ukli-
zený. Veškeré cizí úřady poštovní budou
počínajíc zejtřkem opět normálně vypravovati
Rakušan
Vídeň
Rakousko
Uhry
Německo
Paříž
Kolín
Halič
Bukovina
RakouskoUhersko
Cařihrad
Kölnische Ztg
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z dětského koutku.
Napsal René Wisner. Přeložila B. Slívová.
Wisner
B Slívová
13
article
Babička a děd doprovázejí Herminku na ná-
draží. Půjčili jim vnučku na čtrnáct dní, a když
čtrnáct dní minulo, berou jim ji zase. Staře-
čkové cíti, jak jim srdce usedá při loučení
s Herminkou. Všecky děti je opustily, jedno po
druhém a jsou nyní sami. Děti jsou nevděčné
Když rodičů více nepotřebují, opuštějí je a zapomí-
nají! Vděčnost není dluhem, nic nás nenutí ji splá-
cet, sotva že tu a tam kmitne se pohnutou mysl
vzpomínka . .. Herminka žvatlá hláskem slad-
kým jako polibky:
»Na shledanou, babičko.«
»Na brzkou shledanou, drahoušku.«
»Přijedeš k nám do Paříže, babičko?
»Jsem stará, už nemohu cestovat.«
»Nu, tak přijedu já k tobě s tatínkema
potom maminka také, a potom bratříček a potom
chůva. .. a potom všichni.« A děvuška stojí
ve dveřích vozu, směje se na stařečky a svou
růžovou, buclatou ručkou posílá jim pusinky.
Děd nechce, aby vnučka brzy pustila z pa
měti obraz jeho vrásčitého obličeje a povídá ji
»Ale nezapomeneš na nás, viď?«
»Budu stále na vás myslet v Paříži ..
budu vám psát.«
»Ale ty neumíš ještě psát?« ds e
»To nic nedělá., napísi čárky.«
Jeník hrál si na vojáky, nasadil si zlacen
čáko na rusé vlásky a řekl: »jsem generálem«
Jeník hrál si na kočár, práskal silně svým no
Děd
Jeník
Paříž
Buda
14
article
Četba.
vým bičíkem a volal: »budu kočím!« Ale nyní
je unaven, po tolika bitvách vítězných — nebo
on není nikdy poražen, ten malý Napoleon! —
a po tolika jízdách divokých, v nichž zastupo-
val i koně i kočího i kočár. Aby se zavděčil
matce, která zpozorovala, že je celý upocen,
odpočine si, bude tiše sedět a číst pohádku . ..
Rozložil se na koberci, knihu položil na stoličku
a rusé kadeře mu spadají až na ni, zaclánějíce
mu. Čte horlivě, je rozechvěn a pojednou vy
křikne.
»Co je ti, Jeníčku?« volají otec i matka
které výkřik jeho přivolal . . . »bolí tě zou
bek ?«
i » Ne.«
»Píchla tě včela?«
»Ne . . . ale princezna . . . O, tatíčku, prin
cezna !« Uchýlil se na otcův klín, tulí své upla
kané tvářičky k jeho vousatému obličeji.
»Princezna ?«
»Princeznu zabíl zlý duch !«o
»Ale, Jeníčku, prosím tě, neplač tolik ..
vždyť ji přece ani neznáš, tu princeznu?«
»Ne, ale ty, tatíčku . . . viď, ty neumřeš
nikdy. . nikdy, viď. .. budeme vždycky po-
hromadě . . . vždycky .. .«
»Bohužel, miláčku, musíme všichni umříti.e
Jeník tiskne se k otci, objímá ho křečoviti
svýma malýma ručkama, zaplavuje slzami jeho
vous a všecek bez sebe volá v návalu skuteč-
ného zoufalství:
»Ne, tatínku, ty neumřeš, viď, že ne
umřeš ... řekni, že neumřeš .. . nikdy ..
nikdy.«
Otec nemůže viděti bol Jeníčkův a trochu
pohnut slibuje mu slavnostně:
»Nuže, slibuji ti, Jeníčku, že neumru
nikdy.« aodol va os
Napoleon
Al
Jeníček
Jeník
Jeníčkův
15
article
Oběd.
Jeník a Lenka hrají si odpoledne spolu.
Jsou čtyři hodiny, mají chuť na jídlo,
budou si tedy hráti na oběd. Jan vyhledal staré
nádobíčko a pomocí. Lenky přistrojil na stůl.
Co budou míti, polévku z čokolády nebo po-
lévku z vína? Chléb s cukrem nebo chléb
s medem? Je to velmi důležité! Lenka ví, že
ona, jako hospodyňka, musí rozhodnout, že to
přináleží jí. Jeníkovi je to jedno, to jsou samé
vedlejší věci pro něj, však on se Napoleon
také o kuchyni nestaral! Konečně se Lenka roz-
hodla pro čokoládovou polévku, protože je laci-
nější a ona musí být šetrná jako matink
a potom — ona čokoládu velmi ráda.
Sedli ke stolu, rozestřeli ubrousky a jedí
vážně — ano vážně, neboť jsou tu sami, bez
dohledu a cíti pojednou zodpovědnost za své
chování; jsou nyní manželé a obědvají spolu.
Jeník chce ještě polévku a Lenka proho-
dila: »Mlsáku !« Jeník chce ale ještě jednoua
tentokrát Lenka rozmrzelá řekla s vysoka: »To
se nesmí.« Pronášejíc tato slova pocítila Lenka,
že nyní hraje úlohu »matinky« dokonale —
neboť tato slova pronáší jejich matinka velmi
často — byla tím všecka pyšna a očekávala,
jaký účinek tato slova budou míti na Jeníka,
co odpoví.. ., ale Jeník neodpovídá, Jeník
vzdoruje.
Tu Lenka, obávajíc se, aby oběd nebyl
pokažen hádkou, slezla se židle, jde k svému
»mužíčkovi«, k své živé hračce, kterou má
skoro tak ráda jako svou pannu a políbí ho.
Jeník vrátí jí po některém váhání hubičku
ale zlostně dodává, jako doušku k ní: »Aa
budeš mou ženou opravdu, nepůjde to takhle . ..
to budu já sám dávat a stůl.«
Jeník
Lenk
Jan
Napoleon