2
masthead
V Práze, ve středu dne 22. května.
4
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
a Praze
lilv administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80
Praha
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Ohlasy trůnní řeči delegační,
Z Vídně, 22. května. Hlasy časopi-
secké o trůnní řeči jsou stejně chudy jako
byla tato.
»Fremdenblatt«, který možno po-
kládati za orgán zahraničního kabinetu vídeň
ského, doznává, že nestává zde žádné zmínky
o událostech na Balkáně, a omlouvá to tím,
že nejsou takové, aby se jim věnoval zvláštní
odstavec.
»Neue Freie Presse« upozorňuje,
že v trůnní řeči z r. 1899 a loňské výslovně
bylo konstatováno dorozumění s Ruskem ve
všech záležitostech balkánských, kdežto ten-
tokrát nikoli. Vzhledem na leckteré události
na východě, vzhledem na činnost makedon-
ského komitétu, vzhledem na komedii plnou
omylů v Bělehradě na dvoře srbském bylo
by podle soudu jmenovaného listu přispělo
platně k upokojení, kdyby se bylo užilo ob-
vyklých slov o rakousko-ruském dorozumění.
Nepochopitelným způsobem a beze vší
příčiny rozlítila se »Neue Freie Pres-
se« na předsedu cislajtanské delegace,
prince Ferdinanda Lobkovice, protože ve
svém včerejším proslovu k císaři pravil, že
nedotknutost, celistvost a neodvislost říše.
bude-li třeba, bude hájena obětmi na stat-
cích a krvi.
Zajisté se nemylíme, že princ Ferdinand
Lobkovic při této konvencionální frási
jakých se vyskytuje hojně v takových cere-
monielních proslovech, na nic zvláštního ne-
myslil, nejméně pak na nějakou demon-
straci proti Německu a tolikéž se nemýlíme,
že jeho proslov byl schválen ministrem za
hraničních záležitostí, jak se to pravidelně
Neue Frei
Lobkovic
Vídeň
Balkán
Rusko
Bělehrad
Německo
Neue Frei Presse
7
article
»Neue Freie Presse« však pod
kláda těmto slovům útok proti trojspolku.
zejmena proti spolku rakousko-německému
a vrhá se proto na prince s celou zuřivostí
vykládajíc, že podruhé bude musiti býti ci
slajtánská delegace při volbě presidenta opa-
trnější.
»Vaterland« obrací se proti horli
vosti a spěchu, se kterým officiální telegra
jenž jindy jest pomalým, ba dokonce za-
mlklým, přispíšil si veřejnost mimomaďarskou
děje.
zpravit o projevu obou maďarských off-
Neue Frei Presse
8
article
ciósních listů »Pester Lloydu«
»Nemzetu« v příčině trůnní řeči. »Va-
terland« nazývá oba tyto projevy jásot-
ným řevem. »Tyto ,vlastenecké“ žurnály« —
praví list — »vyhlašují jako nezasloužené
štěstí, ba jako milost pro Rakousko, že Ně-
mecko a Italie požívají výhod jeho přá-
telství.«
Pojednávaje o proslovu hr. Szapá-
ryho, předsedy maďarské delegace, praví
»Vaterland«, že v Německu a v Italii
jsou organisovány snahy, které jsou namí-
řeny přímo proti existenčním podmínkám
Rakouska, při kterých nenávist proti němu
ničí všechen cit pro právo a spravedlnost.
Z parlamentu.
Z Vídně, 22. května. Dnes, zejtra
pozejtří bude míti vídeňský parlament nej-
tužší dni, které snad kdy měl. Poslanecká
sněmovna konati bude denně dvě schůze,
ze kterých sedmihodinná denní bude věno
vána investicím, noční pak zákonu, stanoví-
címu 9hodinnou dobu pracovní v dolech.
Dnes odpoledne o 4. hodině má hrabě
Goluchowski výklad v maďarské delegaci
zahraniční situaci, v pátek odpoledne v cis
lajtánské.
Goluchowský
Virginie
Rakousko
Německo
Italia
Vídeň
Pester Lloyd
9
article
Pojišťování soukromého úřad-
nictva.
Pojišťování soukromého úřad-
nictva.
Z Vídně, 22. května. Předloha o po-
jišťování soukromého úřadnictva poslancům
tiskem ještě rozdána nebyla. Rozeslán byl
před půlnocí pouze výňatek z ní. Výňatek
ten jsme uveřejnili.
Hned na počátku schůze, jakmile budou
míti poslanci předlohu v ruce, bude dán
návrh, aby neprodleně se přikázala bez
předchozího čtení prvního výboru rozpočto-
vému a jím projednala se s urychlením, aby
ještě oběma sněmovnami byla schválena před
letními svátky.
Ze dvora srbského.
Z Bělehradu, 22. května. Přátelská
slova, kterými odvětil car Mikuláš
na blahopřání srbských manželů za
příčinou svých narozenin, způsobila jakési
ukojení a pokládá se za důkaz, že dobré
styky mezi oběma dvory trvají.
Mikuláš
Vídeň
Bělehrad
10
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
11
article
RSlí
RSlí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
12
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 22. května. (C-B.) Ministr
kultu a vyučování propůjčil městské vyšší
obchodní škole v Jablonci právo veřejnosti.
Z Vídně, 22. května. (C.-B.) Baňský
spolek v Plzni zvolil místo odstoupivšího ná-
hradníka Kuno Bischoffa, ředitele dolů
Západočeského báňského akciového spolku
v Plzni, Ottu Bergera náhradníkem do
sekce pro zemědělství, lesnictví a záležitosti
báňské průmyslového a zemědělského po-
radního sboru.
Z Paříže, 21. května. (C.-B.) Oproti
zprávám belgických listů, že z dramatu Zin-
derského francouzští důstojníci Vouleta
Chanoine ještě jsou na živu, sděluje
ministerstvo osad, že není pochyby o smrti
obou. Očití svědkové, kteří jejich pochování
přítomni byli a meškají nyní v Paříži, vý
povědi tyto v plné míře potvrzují.
Z Karlsruhe, 21. května. (C.-B.)
Včera odpoledne přibyl sem říšský kancléř
Bülov k návštěvě dvora.
Z Londýna, 21. května. (C.-B.) V dolní
sněmovně podal státní podtajemník zahra-
ničních záležitostí lord Cranborne, od
povídaje na různé dotazy, povšechné prohlá-
šení o událostech čínských. Pravil.
že lituje, že tak musí učiniti, neboť prohlášení
takové bude se asi zdáti jaksi slavnostním,
ačkoliv na celé věci ve skutečnosti nie
slavnostního není. Otázka, která vládu při
této záležitosti nejvíce zajímá, jest ona, jež
se týká odškodného. Pravil již dříve, že dle
názorů vlády jest důležito dbáti při té pří-
ležitosti aby obchodní zájmy Anglie nebyly
nikterak poškozeny.
Bischoff
Ott Berger
Zina
Voulet Chanoine
Cranborne
Vídeň
Jablonec
Paříž
Karlsruhe
Bülov
Londýn
Anglie
Baňský spolek v Plzeň
západočeský báňský akciový spolek v Plzeň
dolní sněmovna
13
article
Dále sdělil Crnaborne, že anglický ge-
nerální konsul v Tjencině oznámil, že dne
4. t. m. bylo na vlečnou anglickou loď, jež
plula k německému pontonovému mostu ně-
meckými vojáky stříleno, při čemž byli zra
něni dva Číňané. Věc byla velícím anglickým
generálem v Tjencině sdělena německému
generálovi, kterýž vyslovil nad tím své poli
tování a přislíbil, že učiní opatření, aby se
pro budoucnost nemohl podobný případ opa
kovati.
Brodrick prohlásil za úplně neprav-
divou zprávu »Review of reviews«, že stráž
na ostrově sv. Heleny zastřelila zajaté Bury.
Číňan
Helena
Tjencina
Bura
Review of reviews
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Štastnál
15
article
Zadumána seděla v útulném svém budoiru
slečna Jana. Temný vír myšlének zakroužil a
snsl se na mladou její hlavu.
Chvíli pohlížela upřeně na otevřený dopis,
a přes rty splynulo sotva slyšitelně: »Tedy i vy
pane Znělský«.
Jako jménem tím přivolány, vynořily se
v mysli její tolikráte již v duchu prožité oka-
mžiky minulosti.
Viděla se, jak provázena žehnáním rodičů
nastoupila dráhu života, k níž pudilo ji veškeré
cítění a chtění. Mladičká, nezkušená, svět tolik
z knih znající bytost, přišla mezi lidi cizí, do
poměrů neznámých. Květ samoty přesazený do
víru života.
Mladá, sličná, stala se záhy terčem pozo
nosti a obdivu. Mnoho bylo obdivovatelů, vždyí
to nic nestojí, a proč by se každý rád nezadí
val na sličný kvítek.
Mezi těmi byl i on, Znělský, který rád se
slečnou Janou se bavíval. A proč by ne? Vždyt
postrádá často na venku muž vzdělaný zábavy
s dámou duchaplnou. Bavil se, pozoroval, že
vzbudil zájem v srdci mladičkém, lichotilo mu
to a jak také nelichotilo? Ostatní zůstali nepo-
všimnuti a on nad nimi zvítězil. Zahrával se
srdeem nezkušeným, zahrával, ale více nic.
Jan
Znělský
Květa
Jana
16
article
»Vždyť nemožno na nic vážného mysliti,«
vyslovil se pan Znělský v kruhu přátel, »já na
své postavení mohu vyženiti značné věno.
Prosa životal
Vzpomínala Jana, vzpomínala a hlava níže
se klonila.
Nyní ten muž, který dříve dovedl si jen
zahrávati, nyní, když zvěděl, že zvolila si po-
volání své nikoli k vůli zaopatření, nýbrž z lá-
sky, nyní nabízí ji dopisem srdce a ruku
»Srdco?« zvolala Jana, rozčilena vzpo-
mínkami.
»Mýlíte se, pane Znělský, srdce nemá co
činiti s vaší nabídkou. Co záleželo vám prve
na tom, že ničíte city sotva rozpučelé, co zá-
leželo vám na tom, že úpí srdce nezkažené
Tehdy chladně dovedl jste se vyhnouti všemu,
tehdy nenabídl jste srdce své, hledal jste peníze,
nikoli cit. Mám jmění, za to mohu si koupiti
vše, i vaše srdce dříve ledové. K smíchul
Nechci ničeho, co mi nabízíte. Jinde prodejte
ruku i srdce svoje, snad vám za ně ještě více
podají.«
Pevným krokem přistoupila Jana ke psa-
címu stolku, vyňala ozdobnou navštívenkua
jako odpověď k nabídnutí Znělského načrtla
jediné slůvko. »Ne.«
Povzdech vyzněl do samoty okolní. Du-
mala dále Jana, dumala o štěstí.
»Tak mnozí mi závidí, vidí ve mně sou-
středěno vše, co člověka šťastným činí: mládí,
Znělský
Prosa
Jan
17
article
svoji.
krásu, bohatství. Jsem tím šťastna? Co byly
mi platny mládí a krása dříve, kdy dle soudu
neměla jsem jmění? Přichýlil se ke mně někdo
s láskou? Nikdy! Může uspokojiti se, šťastným
býti duch můj při pomyšlení, že štěstí podmí
něno je tím kovem, těmi papíry, jež umožňuj
mi, abych si splnila každé přání své? Vše
mohu si koupiti, jenom nemohu uplatiti ten
věčný neklid v sobě samé.
Ne, to není štěstí, jinde je moje štěstí!
U vás, vy hlavinky mladičké, vy děti milé,
jimž do duše zasévám první símě poznatků. Ve
vás dal mi svět náhradu. Vy s láskou ke mně
hledíte pro mne samu, vaše oči jasné nelhou,
ty stvrzují mi, že s láskou se ko mně upínáte.
Vám dám vše. Vám dala jsem mládí své,
vám patří jeseň i zima mého života.
Vím, že i ve vás raní mne osud nelítostný,
že vyrve mi vás a že potom mnohá hlavinka,
které nyní jsem vším, která s láskou ke mně
se tulí, ta po letech odvrátí se, aby pozdraviti
mne nemusila.
Leč nemůže osud v cestu sypati rudé
květy, hází po ní i květy bledé s mnohými
trny. Ostatně vždyť i rudé květy lásky blednou.«
Vytrhla se z dum slečna Jana, údery ho-
din připomněly jí čas povinnosti.
Když vyšla, mnohé oko závistivé ji sledo-
valo a mnohá dívka si pomyslíla: »Jak je ta
slečna šťastná! Já, míti vše, co ona, nikdy bych
se s těmi dětmi nezlobila.«
Hermina Švorcová.
Jan
Hermin Švorcová