Strana 2.

Číslo 257

KATOLICKÉ LISTY-

Dne 19. září 1900.

za tou příčinou, aby podal jednak zprávu o nynější politické situaci, jednak také o volebním hnutí v Čechách. Poví-li, jakož arciť sluší předpokládati, pan místodržitel pravdu, zpráva jeho příliš růžověa nadějeplně pro vládu zníti nebude. Poslanci dr. Dyk a Kus pořádali minulou neděli v Měčíně schůzi svých voličů z okresů pře- štického a nepomuckého. Oběma byla vyslovena dů- věra, ale sluší uvésti, že dr. Dyk zřejmě prohlásil, že o příštích volbách potřebí jest sice svorného po- stupu všech stran a frakcí proti Vídni, že však žádný řádný zástupce lidu nemohl by přijmouti man- dátu imperativního, aby totiž poslanci již předem se ukládalo, že musí provozovati obstrukci. Taktiku svou mohou a musejí určovati jenom poslanci a nikoliv jiný. Stanovisko zajisté jediné správné, protože také jedině rozumné. Strana křesťansko-sociální ve Ví- dni neuzavře podle všeho žádného volebního kom- promisu s německo-pokrokovou a německo-lidovou stranou, jak bylo v posledních dnech roztrušováno.

Její dva vedoucí listy píší svorně rozhodně proti uza- vření tohoto kompromisu. Soudí totiž a dojista docela správně, že by uzavřením takového kompromisu sobě samé neprospěla ani dost málo, za to však že by po- mocí jeho tahala jen oběma jmenovaným stranám ka- štany z ohně. »D. Volksbl.« připomíná při té příle- žitosti, že němečtí křesťanští sociálové jsou pořád ještě ochotni poctivě s Čechy se vyrovnati, bude-li jen prý předem uzákoněna státní němčina, protože jest prý státní nezbytností. Divíme se věru této nabídce. Či byl by to poctivý mír s Čechy, kdyby napřed si dali uvaliti na hrdlo těžký balvan státní němčiny a potom z dovolení německé panovačnosti platit, vytrvalea ochotně daně, k tomu mlčet a při tom všem jaksi dý- chat? Státní nezbytností není státní němčina ani dost málo. Nebyla jí po staletí, není jí dnes a nebude jí ani v budoucnosti. Ale pravou a jedinou státní ne- zbytností jest spravedlnost a úplná rovnoprávnosta rovnocennost národů. Vyhoví-li panstvo této nezbyt- nosti, bude příští osud naší říše zabezpečen daleko více, nežli státní němčinou.

Předsedové klubů bývalé levice poslanecké sněmovny konali dnes o 10. h. dopol. ve Vídni od několika již dní připravovanou konferenci. Dostavili se téměř všichni. Dr. šl. Grab- mayr, princ Lichtenstein a dr. šl. Hochenburg omlu- vili svou nepřítomnost. V rozpravách jednáno, jak ubezpečují německo-pokrokové listy, v podstatě o tom, aby německé souručenství bylo postaveno na příště na pevný základ. Na volební kompromis mezi stranami v konferenci klubů zastoupenými se nepomýšlí. V psaní, v němž princ Lichten- stein omlouvá svou nepřítomnost, vysloveno jest přání, aby německé souručenství zachováno také na dále a také křesťansko-sociální strana i budoucně aby se ho přidržovala. Před konferencí předsedů klubů konána byla u místopředsedy Pradea porada členů německé lidové strany. Byli v ní také dů- věrníci, již nebyli členy sněmovny poslanecké, na př. dolnorakouský zemský poslanec Kolisko a městský radní z Liberce Wildner. Účelem této porady bylo,

Repraesentanti lékařské vědy v Praze před drem. Černým se zapírají, říkají, že nejsou doma, a tu na- jednou dovídají se, že nejvyšší repraesentant církve v Čechách k dru. Černému nakloňuje se — láskou. Pražská věda dru. Černému uznání odepřela, za to ale přidružila se k němu láska z Boha vyšlá. Náš arcipastýř netáže se: je vůbec možná rako- vinu vyléčiti? On ví, že u Boha není nic nemožného, ví též, že víra přenáší hory a že všecko zmaháa proto spěchal, aby dílu českého lékaře církevního požehnání udělil — z lásky k ubohým trpícím. Přeji z toho srdce — pravil nejd. arcipastýř při vkročení do sanatoria, — aby požehnání církve sloužilo ku zdaru vašemu ústavu. Laskavostí assistentky p. dra. Černého, slečny Hornofovy, mám co děkovati, že jsem seznal všecky místnosti sanatoria. Nejsem odborníkem, ale nabyl jsem dojmu toho, že všecko v sanatoriu je jak skvěle, tak i účelně zařízeno. V každé ložnici je nějaký obrázek z posvátných dějin, anebo ze života svatých. Kaple dnes vysvěcená je zasvěcena Matce Boží po- mocné. To vyznačuje zakladatele ústavu toho, že svou vědu spojuje s důvěrou, řeknu přímo s láskou. Kde ty dvě: věda a láska k Bohu a k bližnímu se spo- jují, tam dle mého úsudku výsledek je zajištěn. A že p. dr. Černý má mnoho lásky k těm nejubozším ze všech ubohých, to dokazují mnohé jeho skutky, o nichž něco napovím někdy jindy. Vlastně bych měl říci, že v jeho sanatoriu má sídlo trojspolek věda, víra a láska. Nechť nyní naše kněžstvo následuje našeho arci- pastýře a nechť v lidu budí důvěru k sanatoriu dra. Černého. Výsledky jsou zde, jsou neklamné. Sanatorium dra. Černého je svého druhu první a dosud jediné v Evropě,

aby byla pro delegáty strany v konferenci klubovních předsedů jaksi podkladem. Porada klubových předsedů trvala až do půl 1. hod., načež odpoledne bylo v ní pokračováno. Klub německé lidové strany svolán jest na zítřek večer. Svaz německé lidové strany koná zítra svou schůzi ve Vídni. Súčastní se ho důvěrníci německé lidové strany ze všech korunních zemí, aby se poradili o volebních záležitostech. Správa Selského spolku ve Štýr- sku ustavila se ve své, předevčírem ve Št Hradci konané schůzi za prozatímní zemský volební výbor a uložila svému předsedovi, bar. Rokitanskému, aby svolal ke dni 25. t. m. všeobecný sjezd důvěr- níků strany do Št. Hradce. Bylo zároveň usneseno, aby Selský spolek navrhl sjezdu důvěrníků pro všecky německé venkovské obce ve Štýrsku své vlastní kandidáty. Ohledně mandátů za V. kurii bylo usneseno, dohodnouti se s vedením německé lidové strany. Soc. demokratická zemská konfe- rence ve Štýr. Hradci radila se předevčírem o příštích volbách, ale usnesla se, že bude jmenovati své kandidáty teprve pak, až dohodne se v té příčině se zastoupením sociálně-demokratické organisace v Ra- kousku.

Zprávy politické.

V Praze, 18. září. K situaci. Včera odpoledne konána byla ve Vídni ministerská rada, kteráž trvala několik hodin. Důležitost její vychází na jevo z okolnosti, že súčast- nili se jí všichni ministři kromě dra. Rezka, jenž dlel návštěvou u svých příbuzných v Jindřichově Hradci. O čem rokovala rada ministerská a na čem se usnesla, nenapovídají ani vládní ani polovládní časopisy. Pro- slýchá se jen, že radila se také o svolání či nesvo- lání sněmu království českého. Celkem jest prý vláda ochotna, svolati sněm království če- ského asi v polovici října, ale jenom na krátký čas, aby vyřídil jednak rozpočet a jednak i proto, aby mohl vyříditi vládní předlohu o dani z lihu, což směřuje, jak známo, k ozdravění zemských financí. Zaznamenáváme tuto pověst, ale zodpovědnosti za ní nepřijímáme. Zdá se nám býti totiž hodně podezřelou, protože si nemůžeme představiti, že by ministerská rada mohla rokovati a usnášeti se o takovéto záleži- tosti za nepřítomnosti českého ministra krajana.

Dr. Ebenhoch proti českému státnímu právu. Zemský hejtman hornorakouský dr. Eben- hoch uveřejňuje právě ve svém lineckém orgánu článek, čehož můžeme my věrní a katoličtí Čechové jenom litovati. Rozepisuje se totiž o provolání če- ských svobodomyslných poslanců k voličstvu, tvrdí dr. Ebenhoch, že Čechové vždy víc a více, odpu- zují tím od sebe své spojence, kteří prý s nimi po- ctivě smýšleli a dosud smýšlejí. Nikdy přece — do- kládá — ani katolická lidová strana nezůstavovala Čechy v pochybnostech o tom, že není pro če- ské státní právo, Čechové musejí tudíž, vy- hlašujíce je, věděti, že se osamocují. Nemůžeme po- hříchu jinak, než-li tvrditi, že také dr. Ebenhoch nemá jiného pojmu o českém státním právu, nežli strany levičácké. Neníť onožádným nebezpečím pro stát ani pro Němce. A není věru žádným kamenem úrazu ani pro katolickou víru v Čechách. Ostatně není tomu tak příliš dávno, co sám dr. Ebenhoch proti českému státnímu se nevzpíral, ba háje auto- nomistický program byvalé většiny poslanecké vídeň- ské sněmovny, nepřímo je dokonce zastával. Dou- fejme proto, že jako již několikráte, změní dr. Eben- hoch, jehož si dojista na výsost vážíme, také svůj zvrácený náhled o českém státním právu.

Nejvyšší armádní rozkaz. Císař, jenž včera, v pondělí 17. září, ráno vrátil se z Jasla do Schöabrunu, ráčil nejmilostivěji vydati následující nej- vyšší armádní rozkaz: »S plně odůvodněným dobrým očekáváním hleděl jsem vstříc manévrům, jichž se súčastnily voje 1., 6., 10. a 11. sboru, jakož i větší sbory obojí zeměbrany. Velice značné tyto od- díly branné moci, postavené v armádní sbory a pod osvědčené vůdce, projevily nejen Mne velice uspoko- jující válečnou zdatnost, nýbrž daly na jevo také, že se ochotně podřizují vyšší cíle sledujícímu společnému příslušenství. Opětné seznání výtečného ducha a smý- šlení Mně tak nezdolně věrného vojska a obou země- bran stupňovalo se v pravou srdečnou radost, když dnes jich jménem jeho c. a k. výsost pan polní zbroj- mistr arcivévoda Rainer pronesl slovy dojemnými hluboce procítěné přání a žehnání k Mým nedávno dovršeným 70. narozeninám. Skutečně symbolicky ná- sledoval tento projev po ostatních předcházejících Mně tak cenných, jakoby označoval brannou moc za spo- lečný štít vlasť chránící. Jsem Si jist, že se Mnou souhlasí veškerá branná moc pozemní, vzpomí- nám-li z pole manévrů s plným uzná ním našeho statečného námořnictva, jež nese vždy a právě nyní za zcela

zvláštních a obtížných okolností v dálné Východní Asii tak slavně ra- kousko-uherskou vlajku. Hluboce pohnut děkuji co nejvřeleji veškeré Mé branné moci za její neochvějnou věrnost a oddanost k jejímu vznešenému povolání a k Mé osobě a přeji si vroucně, aby vše- mohoucnost Boží žehnala našim praporům a vlajkám ke zdaru milované vlasti a Mého domu, jehož štěstí a pýcha spočívá ve snaze, udržeti to, co věky slou- čily. V Jasle, dne 16. září 1900. František Josef m. p Mému říšskému ministr války.« Papež a svobodná katolická universíta v Solnohradě. Sv. Otec zaslal ndp. arcibiskupu v Solnohradě následující breve: Důstojný bratře- pozdravení a apoštolské požehnání! Zaslali jsm- Františku Albrechtovi, tehdáž arcibiskupu v Solno hradě, dne 4. března 1885 psaní, v němž pochválil Jsme usnesení tamního sněmu, nesoucí se k tomu, aby znovu obnoven byl onen vyšší ústav vyučovací (universita), kterýž tam rozkvétal kdysi skoro po dvě stě let. Následkem onoho usnesení ustavil se spolek vy- nikajících mužů, kteří si vytkli za úlohu: zříditi ve Vašem městě svobodnou katolickou universitu: dílo to nad míru spásonosné, jak pro církev, tak pro stát. Nyní dovídáme se s radostí, že vzpomenutý spolek pilně dbal o provedení vytknuté úlohy a že je také naděje na příznivý výsledek. Přesvědčili jsme se z listu, jejž jsme nedávno obdrželi, že Vaší horlivostí sebrán jest nenepatrný peněžitý obnos pro vykc- nání díla.

Ale Váš duch touží, aby celá záležitost vyřízena byla tak brzy, jak jen možno. Aby tedy byla urych- lena, považovali jste za dobré, nastoupiti kratší cestu, totiž tu, aby v celém Rakousku, zvláště pak v obou církevních provinciích vídeňské a solnohradské, všichní jednotliví věřící odváděli určitý, ale velmi nepatrný obnos, aby tak po uplynutí pěti roků docíleno bylo toho obnosu, kterýž by postačoval pro toto ve- liké dílo. Poněvadž Nám leží velice na srdci, aby toto vyšší učiliště bylo tak brzy jak jen možná založeno a otevřeno, úplně schvalujeme a doporučujeme tento Váš záměr. Důstojné bratry však, totiž biskupy jmenovaných diecésí, napomínáme důtklivě, aby lid poučili o užitku díla zamýšleného a vyzývali všech, by podle svých sil na ně přispívali. Tobě však a všem, kdož Váš podnik schvalují a podporují, udělujeme ve vší lásce apoštolské požehnání jako znamení Naší lásky a jako záruku požehnání Božího. Dáno v Římě, u sv. Pe- tra, 17. srpna 1900, ve 23. roce Našeho pontifikátu. Papež Lev XIII. Důstojnému bratru Janu, zvolenému biskupu v Solnohradě. Uherský ministr obchodu p. Högedüs opustil včera po devítidenním pobytu Paříž, aby odjel do Prešpurku, kdež bude předsedati schůzi jednoty protestantsko-literární. Ale zítra odjede zase již do Vídně, neboť pozván byl ku dvorní hostině, kteráž bude uspořádána na počest perského šacha. Bulharský ministr Načevič, kterýž dlel po několik dnů ve Vídni, vrátil se zase již do Srědce. Prohlásil pak před svým odjezdem, že podobalo se již, jakoby skutečně schylovalo se k bulharsko-rumun- ské válce, nyní však že jest již všeliké její nebezpečí nadobro odstraněno.

Bývalí ministři srbští, Dorděvič, Petroviča Gensič utekli prý za hranice, a sice proto, poněvadž jejich nástupcové doporučili králi, aby je dal pro zpronevěřování státních peněz vzíti ve vyšetřování. Páni exministři naproti tomu vyhrožují, že učiní o někom — patrně o králi — kompromitující odha- lení, pak-li že úřední noviny nepřestanou jejich šmejdy odhalovati, Zpráva ta ovšem nikoho nepře- kvapí, neboť prvním v řadě těch, kdo se ve státní pokladnici hrabali, jakoby náležela s celým svým obsahem jim, byl král Milan, jenž pak ovšem svým pomahačům taktéž musil dopřáti tučného sousta. Uvolněná velkoněmecká agitace. Jak se oznamuje, zrušila vláda v knížectví reisském starší linie zapověď, ohledně vystupování německo radi- kálních řečníků v tamních schůzích. Již příští týden bude se odbývati schůze, v níž budou mluviti zdejší Wolfiáni. První sjezd německých sociálních de- mokratů, konaný v Mohuči, zahájen byl dne 16. t. m. přátelským večerem, kterého se súčastnilo ně- kolik tisíců dělníků z Mohuče a vůkolních měst. Slavnost konána byla v mohučské městské dvoraně, kterouž propůjčuje město všem politickým stranám bez rozdílu. Nad řečnickou tribunou byla umístněna v háji listnatých květin poprsí Marxovo, Lassallovo a Engelsovo, nad nimi umístěn byl obraz nedávno zemřelého Liebknechta. Ale hlavní ozdobou dvorany byl šest metrů dlouhý rudý prapor s nápisem: »Pro- letáři všech zemí spojte se!« Pozdravnou a uvítací řeč promluvil hessenský zemský poslanec dr. David. Pravil, že již ta okol-