Číslo 257.

V Praze, dne 19. září 1900.

Ročník IV.

nedakce, administrace erpedice: Praha, Půtrossova ulíce, číslc 200—II Setrankované dopisy se nopfijímají. rukopisy se novrácdjí jezapočetěné reklamace json porta prosty. Inserty účtujeme levně s při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně cšesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy o dvanácté dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h.

KAl Telefon redakce č. 1126.

UICKt LIS

Vředplatné pro Frah s donáškou do domu: 2.80 měsíčně. . . .. čtvruletně . .. K 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. celoročně. . . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplstné do Amneriky. Francie, Švýcarska, Ita- ie, Beigie s Anglie; čtvrtletné .. K 13.20 eloročně . .. K 52.80 Telef. administrace 1126.

Slunce vychází v 5 hodin 42 minuty ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 5 minut večer.

Středa: S v. Januaria. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Václava na Smíchově od 18.—21. t. m.

Obstrukce na pražské radnici. V pondělní schůzi sboru obecních starších — pozorovati bylo prvé tiché blýsknutí. Strana pana dra. Podlipného, která nazývá se svobodomyslnou (!), schůze se nesúčastnila, ač před schůzí sboru po celou hodinu se na rad- nici v síni č. 34 důvěrně radila. Vyslala pouze tři členy (pp. Březnovského, Hamáčka a Švagrov- ského) do schůze, vytrativši se na pokyn svého vůdce z radnice. Dobře, že jest před volbami. Občanstvo Prahy za éry dra Podlipného hezky zadlužené, *) alespoř prohlédne spoustu planých a prázdných frásía uvidí, komu jde o obec, a komu venkoncem jedná se pouze o vlastní »já«. Tak daleko, bohdá, ještě věci v Praze nedo- spěly, aby naše veleobec byla stotožňována s osobností. Pondělní schůze sboru obecních starších jest zajímava i zasluhuje plnou měrou bližšího vysvě- tlení — v zájmu obce a poplatnictva.

Přítomno bylo (10 obecních starších dlí na dovolené) pouze 54 členů sboru, ač dva kusy den- ního pořádku vyžadovaly přítomnosti 60 obecních starších. Staročeská strana a strana rozšafného pana dra. Friče přišly, ale vzdorostrana pana dra Podlipného po důvěrné své poradě před schůzí na radnici z radnice - odešla! A tak musilo se- jíti s dvou důležitých věcí, které mohou býti Praze na velikou škodu; nemohly totiž býti projednány: 1. záležitost v příčině prodeje míst v assanačním obvodě a 2. úvěr 2 a půl mil. korun u Zemské banky k úhradě dalších (starých) potřeb investičních. A Zemská banka stojí obci pražské ve slově jen do 25. září t. r.! *h) Pondělním útěkem svým z radnice dokázala strana pana dra. Podlipného, že jí pranic ne- záleží na prospěchu obce. Až se zase mluviti bude o »zatlučených« penězích v asanační poušti, nemůže se svalovati vina na vládnoucí stranu. Snad myslí strana oposiční, že těch 2 a půl milionu potřebuje pro sebe klidný a rozvážný starosta dr. Srb? Vidíme v tom jenom, že nyněj- *) V rozpočtu obecním na rok 1897 (rok volby p. dra. Podlipného starostou) vykazoval oddíl 23. passiv 20,064.620 zlatých. — Rozpočet na rok 1900 v témž oddílu vykazuje passiv 68,928.284 K 54 h. Za p. dra. Podlipného vzrostly tudíž pražské dluhy jen o pakatel 28,790 044 K **) Jak se dovídáme, jest na příští pondělek svolána zvláštní mimořádná schůze sboru obecních starších.

šímu p. primatorovi se v cestu stavějí bez příčiny překážky zajisté snad z osobních příčin. Zde ve- řejně se musí konstatovati, na což velikou váhu dáváme, že za starostenství jeho ještě ani haléře dluhu Praze nepřibylo. Zde jedná se pouze o krytí investičních potřeb, schvále- ných a odhlasovaných za primator- ství p. dra. Podlipného. Bývalý primator, jenž obecní vozík sám přespříliš obtížil, zdržuje nyní vozík z umíněnosti ve zdravém pohybu. A kdo to byl, kdo letos z jara přemlouval sbor, aby místo 10 milionů K zatím učinil pouze zápůjčku čtyř milionů korun s odůvodněním, že se může pokračovati ve věci v letě nebo na podzim, až bude potřeba? A nyní potřeba se dostavila, ale za to nedostavil se ten se svými, na jeh ož hlavu padá všechna zodpověduost za případné váznutí obecních věcí. A nyní úvěr je dražší. I to jest smutným a drahým pouče- ním pro obec a poplatnictvo — za umíněnost jednotlivce. V této záležitosti jde jen o staré věci, o kte- rých jednalo se ve sboru již dne 19. března 1900. Tehdy pravil pan dr. Podlipný doslova takto: »Návrh tento, který zde jest učiněn, aby dalších 10 milionů korun za podmínek shora uvedených bylo vzato od Zemské banky, sl. sbor již schválil.

Dnes jedná se o jeho realisování V tom ohledu, myslím, nebude nejmenši pochybnosti, že tento návrh jest úplně odůvodněn. Jestli elektrické podniky mají dále pokračovati, jíti ku předu, nezbývá nic, než poskytnouti toho, čeho jest potřebí, aby tato hospo- dářská a tak důležitá komunikační otázka se do- stala do pravého stadřa, poněvadž nyní za této polovičatosti tráví mnoho peněz a nemůže poskytnouti to, co od ní očekávati máme. V tom ohledu, myslím, nebude nejmenší pochybnosti o tom, že tato půjčka bude schválena a poněvadž návrh, který zde jest učiněn, jest vlastně jediný a za nynějších smutných poměrů finačních nejpříznivější, nezbývá, než tuto zápůjčku tak uzavříti, jak sl. rada městská ji na- vrhuje.« Pan dr. Podlipný však v dalším, chtěje zne- snadniti postup nynějšímu praesidiu, prorazil s ná- vrhem, aby byla realisována výpůjčka pouze do 4 mil., »poněvadž dnes (19. března 1900) není třeba dalšího úvěru, a že není oppor- tunní, žádati dalšího úvěru 6 milionů . . ..

Třeba čekati na příznivější dobu, jak se utváří fi- nanční trh . . . . Pak bude možnost, abychom za příznivějsích poměrů využitkovali věc.« A když Praha, potřebujíc peněž, přišla s věcí, dne 19. března 1900 jenom na návrh p. dra. Pod- lipného odloženou, před sbor dne 17. září 1900, kdy je trh finanění mnohem nepříznivější, než-li tehdy byl, znemožňuje strana bývalého primátora vůbec realisování poodložené výpůjčky. Napřed odklad — nyní znemožnění! V důvěrné schůzi strany »svobodomyslné« zadrhnutí této záležitosti bylo připomenuto původci, jenž, krče rameny, vy- mlouval se slovy: »Pánové, za to já nemohu!«

Jsme skutečně nanejvýše překvapeni touto lo- gikou, neboť bychom nikdy nebyli očekávali od bývalého pana primátora, jejž strana jeho považuje za vynikajícího vlastence, že by byl schopen po- dobného skutku, kterým může býti vážně otře- seno hospodářství a vývoj veleobce pražské, která nám všem bez rozdílu stran tane za- jlsté na mysli. Myslíme, že to byl pouze oka- mžitý, neprozřetelný, a snad i osobní návrh, ne- dobře uvážený, jehož důsledky strana dra. Podlip- ného nechť ještě jedenkráte rozváží, než k rozhod- nému činu dojde. Mohlo by se státi, že následkem obstrukce zmíněné frakce by bylo zastaveno další provádění podniků obecních, na př. dokončení stavby nového mostu, který jest tak důležitým komunikačním prostředkem, dále rozvětvení sítě elektrické, kanalisace pražská tak veledůležitáa a mnoho jiných. Jaký veřejný skandál by to byl ve veřejnosti, jak zajásali by naši nepřátelé, kdyby k podobnému skutku došlo. Radovali by se z toho, a tvrdili by, že nejsme schopnými k vedení poli- tických poměrů, když se nemůžeme srovnati ani ve věcech hospodářských. Jsou vážné chvíle. Všichni ob- čané, již s matičkou Prahou dobře smýšlejí nejen slovy, ale ve skuteč- nosti, nechť při nastávajících vol- bách srazí se v mohutný jeden šik a očistí konečně na radnici zrní od — plevele! Caveant consules! Nechť jsou konšelé na stráži prospěchu města.

Volební ruch. Místodržitel království českého hr. Coudenhove přijel dnes ráno do Vídně. Soudí se všeobecně, že povolán byl od ministerstva

FEUILLETON. Posvěcení sanatoria dra. Černého nejd. panem arcibiskupem. K. — Dnes věda neleká se již žádné nemoce. Věda nezastavila se ani před nejhroznější nemocí, která v člověku sama sebou nepovstává, nýbrž na něho z jeho věrného průvodce, psa, je přenášena. Pa- steurovy kliniky jsou dnes po všem světě rozšířeny. Věda nezastavuje se ani před leprou — před malo- mocenstvím. ztio n Véda neleká se ani baccillu tuberkulového, o němž se tvrdí, že každý třetí člověk naň umírá Proč by se tedy zastavovala před rakovinou, jež je jakousi odrudou malomocenství, rozežírajícího se vždy hloub do těla lidského? Vzteklina, malomocenství tuberkulosa, rakovina — jací to brozní nepřátelé po- kolení lidského! Jest však ještě něco mocnějšího nad vědu, je to láska. Věda lékařská po mnohé věky ležela jako ve spánku. Umění Aeskulapovo hroznými převraty v Evropě jaksi v ssutinách bylo pohřbeno. Kdo se tu staral o trpící člověčenstvo? Kdo se tu ujímal malomocných? Kdo to byl, jenž neštítil se vymývati, ba i líbati rány rakovitých? Byla to křesťanská láska, byl to křesťanský heroismus. A zdá se mi, že p. dr. Černý v sobě slučuje tyto dva spojence, jež nelekají se ani nejhroznějšího nepřítele člověčenstva, že slučuje v sobě vědua křesťanskou lásku. Věda a láska, jací to mocní spojenci! Kteráž nemoc troufala by si jim odolati?

Tvůrce sanatoria pro choroby rakovité má do sebe něco heroicky ideálního. Dr. Černý sdílí osud všech českých geniálních hlav. Smetana skoro po celý život byl zneuznáván od svých spoludruhů. Když jeho hudba již nalézala resonanční půdu v srdcích českého lidu: jeho hudební kollegové do- posud v jeho genia uvěřiti nechtěli. Stejně vedlo se vynálezci lodního šroubu a zá se mi, jakoby i dr. Černý měl se svou geniální my- šlénkou zůstali osamoceným. Je v Praze známo, že koryfeové na obou lékařských fakultách nad do- savadními výsledky dra. Černého nedůvěřivě kroutí hlavami. — Jak prý je to možná, — táží se pohrdavě — chtít vyléčiti rakovinu na tom základě? Bylo mi řečeno, že mu ze všeobecné nemocnice nechtěli svěřiti nemocné na rakovinu, na nichž oni své nožíky marně zkoušeli. Snad se báli, aby se mu to nepodařilo? Kdež pak by se myšlénka tolik smělá mohla zroditi v české hlavě? K smíchu! Kdyby takhle nějaký Němec v Berlíně myšlénku takovou pojal a začal rakovinu a lupus podle methody dra. Černého léčiti, kterak by tu obě jmenované fakulty do Berlína putovaly! Dlouhatánský vlak ne- pojal by ani všecky lékařské vědce z celé Evropy, aby je dovážel do Berlína. A což teprve bylo by těch nemocných! Když Koch odkryl bacilla tuberkulového, jaké tu bylo po všem světě pohnutí, zrovna jako by byl povstal nový prorok Nazaretský. A co se mu do lůna hr- nulo peněz! Sám císař skládal Kochovi svůj hold.

Věru, veliká je to smělost, ba přímo drzosť, od toho Čecháčka, chtít léčiti rakovinu! Kdyby se aspoň jmenoval dr. Schwarz, znělo by to jinak, ale Černý — Če-če— začíná to skoro jako »Czaslau«, to přece není chique! I v tom lze poznati ty tvrdé české lebky. My sami nevěříme, že by z našich lebek mohlo něco že- niálního vyskočiti; my své vynálezy musíme dříve poslati do Berlína, anebo do Londýna, a teprve až dostanou značku: Made in Germany, anebo: »Made in Anglia«, tu se nám lebky a ústa otvírají: Vida, kdož by se byl nadál! Cokoliv velikého u nás se zrodí, musí teprve jíti si pro uznání do cizozemska. A kdyby to byl třeba jen šumař na skřipky, nedojde uznání doma. Kubelík by byl doma zůstal věčně Kubeu bez ciziny. Teprve cizina z něho udělala Kubelíka. A zrovna tak se mi to zdá s drem. Černým. Prosím vás, kam pak se ten člověk hrabel Pije plzeňské, zrovna jako my, jí rád koroptvičkya bažanty, zrovna jako my, chodí na dvou nohách jako my, co je na něm zvláštního? Kdo pak by se mu mohl svěřiti s rakovinou! A přece se někdo našel. Najednou čte se v denních listech: Zítra, t. j. v úterý o 11. hod. dopol. přijede J. Em. ndp. kníže arcibiskup pražský svob. pán Skrbenský a vysvětí jeho sanatorium na Kava- lírce za Košířemi. — Je to možná? Snad je to mýlka? A přece nebylal