ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 74484740-790a-11dc-bad6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 72, place 37, org 4, work 4
1 masthead
22. prosince 1905
2 masthead
Přiloha „Národnich Listu
3 masthead
k číslu 352.
4 masthead
Strana 9.
5 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 21. prosince. (Nepřijatá de- misse Fejérvárova.) Úřadní noviny uherské otiskujt reskript, jímž panovník vzhle- dem na nynější politické poměry nepřijimá opětné demisse kabinetu Fejérvárova. Tím vyhověno formálně ústavnímu požadavku, že vláda, které byla v parlamentě vyslovena nedůvěra, jest povinna podati demissi. Poně- vadž pak ústava ponechává králi, aby demissi zamíll, může vláda Fejérvárova poukázati na to, že vyhověla ústavním požadavkům a vlád- nouti zas klidně dále až do budoucí parla- mentní schůze, tedy do 1. března 1906. O tom, že kabinet Fejérvárův neodstonpí už nyní, nebylo ovšem pochybnosti. Sám vládní zpravodaj „Fremdenblattu“ sděluje, že demisse byla čistě formální a měla pouze ten účel, aby dokázala, že baron Fejérváry těší se důvěře koruny i po sněmovních událostech ze dne 19. prosince. Toho ubezpečení dostalo se mu krá- lovským reskriptem a proto zůstane v úřadě nejméně zas do konce února. „N. W. Tagbl.“ dovídá se pak od osobnosti, blizké rakouskému dvoru, že hlasování v obou sněmovnách uher- ských nemohlo býti překvapením ani pro bar. Fojérvára, ktorý nezmění svého stanoviska ani tehdy, kdyby také hr. Tisza, podobně jako hr. Jul. Andrássy, přešel do koalice. Bar. Fejérváry převzal úkol hájiti korunu proti sněmovní vět- šině a zbaviti ji obtíží, které by musíly nastati, kdyby nebylo jiné vlády, než jakou by byla ochotna sestaviti koalice. Kabinet Fojérvárův zůstane tedy na svém místě potud, pokud ne- bude možno sestaviti jinou vládu. Jestliže do 1. března koalice zmírní své požadavky, tak aby král nebyl nucen ustoupiti od svých práv, sostoupí se nový kabinet; ne-li, nastane, co se státi musí, totiž 1. března sněmovna bude roz- puštěna a nové volby budou vypány, jak vlá- da uzná za dobré, tedy snad až r. 1907.
Fejérvárův N W Tagbl Fojérvár Tisza Jula Andrássy Fojérvárův Praha Fejérvárov Fejérvára
6 article
Dle ústavy sněm musí býti svolán jednou do roka; sejde-li se sněm dne 1. března, bude tím ústavě pro rok 1906 vyhověno a proto nové volby mohou prý býti provedeny až r. 1907. Takové jest mínění dvorních kruhů pro případ krajního odporu koalice. Ladisl. Lu- kacs, jenž byl v posledních dnech prostřed- níkem mezi korunou a opposicí, nesoudí však, že dojde do takových krajností. V rozmluvě s dopisovatolem jednoho berlinského listu pra- vil, že jest naděje na brzký smír mezi korunou a národem. Shledal totiž jak u koruny, tak u opposice náladu smířlivou. Jedno- mysiný projev nedůvěry, daný vládě oběma sněmovnami, nemůže se prý minouti účinku ani ve Vídni, tak že po Novém roce musí dojíti na nové vyjednávání, které přivede k rozřešení krise. A jediným prostředkem na rozřešení krise jest dle mínění Lukacsova sestavení mini- sterstva koaličního. Z Lublaně, 20. prosince. (Volby v Šo- štani.) Němci usilují o dobytí jihoštyrského slovinského městečka Šoštaně. Při loňských obecních volbách Slovinci zvitězili v 3. a 2. sboru, čímž si zabozpočili opět většinu na rad- nici. Němci podali však proti volbě priotest, jemuž náměstnictvo vyhovělo. Dne 18. t. m. voleno znova a 2. sbor zvolil opět- Slovince, tak že většína výhoru jest slovinská. Němci budou prý protestovat po druhé. Ze Zadru, 18. prosince. (Areibisku a zemský výbor.) Dalmatský sněm zvolil letos do zemského výboru také katechetu Ant. Ribičiče. Arcibiskup dr. Dvorník nesprosti však Ribičiče povinností duchovenských a ná- sledkom toho Ribičič se musil vzdáti členství v zemském výboru.
Němec Slovinec Antonín Ribičič doktor Dvorník Vídeň Lublaň šo Zadr
7 article
Ze Záhřeba, 19. prosince. (Prohlášen spojené opposice srbsko-chorvat ské.) Chorvatské strany práva a pokroková srbská samostatná a radikální a sociálně-demo- kratická strana vydaly ve svých orgánech pro- volání k národu, v němž ukazují na vážné změny v situaci rakouské i uherské a na povin- nost, nezadati v tak vážné době práv královstv chorvatského. Nemá-li se přes požadavky chor vatské přejíti k jednacímu pořadu, jest přede- ším třeba svorného postupu Chor- vatů se Srby. Koalice chorvatsko-srbská vyzkouší své síly poprvé při nejbližšich sně- movních volbách, při nichž půjde svorně proti obhájcům nynějšího systému, straně národní. Koalice bude se říditi programem: Všeobecné, rovné a přímé volební právo, zastoupení men- šin a spravedlivé rozdělení volebních okrosů; svobodu tisku a svobodu shromažďovací; ne- odvislost soudců a obnovení porot; svoboda svědomí a rovnoprávnost národní i církevní; odstranění všech patentů z dob absolutismua zřízení správního soudu pro Chorvatsko. Dále se žádá úplná samospráva obcí, okresů a stolie, ochrana bospodářských zájmů Chorvatskaa zvláště ochrana selských usedlostí; zavedení postupné daně z příjmů, potírání lichvy a vy- stěhovalectví. Další odstavec provolání věnován národnímu školství a jeho povznesení a roz- šíření. Konečně žádá se finanční samostatnost Chorvatska, připojení Dalmacie a úplná rovno- právnost národů sabského a chorvatského.
Srba Záhřeb Chorvatsko Dalmacie
8 title
Politické zprávy zahraničné.
9 article
V Praze, 21. prosince.
Praha
10 article
Prohlášení Košutovo v »Tempsu«. Pešťský dopisovatel pařížského »Tempsue uveřejňuje rozmluvu, již měl s vůdcem uherské strany neodvislosti Františkem Košutem, z jehož zajímavých vývodů uvádíme podstatné části. Košut prohlásil za neodůvodněné pověsti. že důsledkem vítězství jeho strany bude vy- dání Rakouska Německu. Spiše pravý opak je pravdou. Rakousko nemůže ovšem se- trvati ve své nynější situaci a nemá-li v něm dojíti k rozkladu, musí se zachrá- niti federalismem. Různé národnosti ra- kouské v případě nebezpečí zajisté raději u tvor své samostatné státy, než aby se daly pohltiti sousedním kolosem německým. Pod vli- vem uherským Rakousko domáhá se teď vše- obecného hlasovacího práva, chce se obnoviti přetvořiti. A tu výsledkem krise uherské bude učiněno oblížnějším absorbování Němeů rakou- ských ríší Vilémovou. Košut dále vysvětluje známě věci o po- měru Uher k rodu habsburskému. Uhrové mají pro sebe historii. Strana Kosutova, ač nejčet- nější, není dosud absolutní většinou. Chee jed- nati pouze ústavně. Okolnosti nejsou příznivy. Utvořila koalici a má nyní imposantní většinu 275 hlasů mezi 453 hlasy, když se počílá též 40 Chorvatů. Košutovci spojí parlamentní vládu proti »sic volo«. Uhry jsou v podobné pře- chodné době, v jaké byla Anglie za doby Jiřiho.
Košutův Košut Uher Uhrová Chorvat Rakousko Německo Spiš Uhry Anglie
11 article
Bojuje též, aby prosadila svou interpretaci 11. článku zákona XII. z r. 1867: v němž je současně, že právo spravovati a veleti armádě společně je ústavním právem mocnářovým, že tudíž císař může své právo provozovati pouze konstitučně, s vůlí svého národa. Je to opakem »práva z boží milosti«, jímž eísař vládne v Rakousku. Je pravda, že v článku tom není řečeno, že maďarská armáda má mit velení maďarské. Ale v které zemi je zákon stanovící, že armáda má míti velení v řeči země? Zákon z r. 1867 praví nad to, že úřadní řečí země je maďarština. Služba vojenská je též službou úřadní a podlehá tudiž úřadní řeči madarské. Košut dále poukázal na to, že král je udiven enorgií, s jakou Maďaři se domáhaji svých požadavků, když byli po vyjednávání z r. 1867 tak dlouho mlčeli. Ale od té doby až do nynějška parlament měl stále větši nu, jež se řídila jen vůli královou. Nynější většina ovšem zná především vůli ná- roda a proto ten opravdový úžas králův. Maďaři trvají na svých požadavcích, zejmena na armádní řeči maďarské, nepřehánějí své požadavky a chtějí uzavříti smírné dohodnutí s panovníkem. Maďaři mají prý cit pro dynastii a jsou monar chisty. Tím skončil Košut své prohlášení.
Košut Maďar Rakousko zákon XII
12 article
Německá bílá kniha o Marokku. S velikým napjetim očekává se uveřejnění německé bílé knihy o marocké otázce. Berlinský dopisovalel »N. Fr. Pr.« dozvěděl se od vysoké osobnosti předběžné podrobnosti o této německ publikaci diplomatické. Především bude bílá kniha obsahovati vyvrácení hlavní námitky, pro- nesené opposicí proti německé politice v Ma- rokku. Opposice totiž tvrdila, že po pádu D el- casséově chtěl Rouvier uzavříti s Ně- meckem zvláštní smlouvu o Marokku a německá říše dopustila se velké chyby, že nepřistoupila na tuto úmluvu a trvala na koníerenci. Proti tomu odpovidá vláda je možno, že Rouvier byl nakloněn k podob- nému rozluštění otázky, ač s francouzské strany nebylo učinéno určité prohlášení v podobném smyslu. Avšak Německo by nemohlo v onom stadiu afféry přistoupiti na jakékoliv podobné návrhy. Podobný návrh měl učiniti již Del- cassé po uzavření smlouvy s Anglil. Kdyby byl tehdy podal ruku Německu, bylo by mu toto odpovědělo, že požaduje další roz ší- ření obchodní svobody nežli na 30 let, kterou lhůtu ustanovila smlouva anglo- francouzská, a dále účastenství ně me- ckého průmyslu na pozemnich, železničnlch a vodnlch stavbách v Marokku. Delcassé však neuznal za hodno, po uzavření smlouvy s Anglií všímatis Německa. Aby čelilo této politice Deleasséově postavilo se Německo na stanovisko, že marocká otäzka je mezinárodu záležitostí a že nemůže tudiž byti před mětem zvláštního ujednání mezi dvěma státy. Když již Německo prohlásilo toto stanovisko, nemohlo ji změniti ani po pádu Deleasséově proti své zásadě uzavříti zvláštní smlouvu s Francil i kdyby Rouvier učinil podobný návrh.
Rouvier Maroko Francie Ma Německo Anglie
13 article Z literatury.
Z literatury. Vánoční čísla. 22— Zvyk, vyzdobovat s nádherou vá- noční číslo, vedl anglické a francouzské listy k závodění v obsáhlých uměleckých publika- cích pro Vánoce. Shánějí se nejlepší spisovatel- ská a malířská jména, nešetří se nákladem na mnohobarvý tisk a vzácný papír, tak že pod titulem vánočního literárního dárku poskytuje se abonentům zároveň vábivé lákadlo, aby předplatili se na rok příští. Neni ovšem vždycky všecko umělecké, co se tak za vánoční číslo nabízí. Známe ze svého mládí — a mnohé české rodiny bohužel ještě dnes se přesvědčují o tom na německých „ro- dinných“ listech, které odbírají — jak bez- mezně prázdné a ploché je takové „vánoční“ číslo s dojemnými obrázky: s obvyklým vojákbm na stráži v závějích, jemuž se vznáší nad bo- dákem vánoční stromeček jako vidění, ponocný hledicí do ozářeného okna, námořníci, tančíci kolem stromku na lodi, žebrající děti na ulici před jasně osvětleným krámem, chudá švadlena u malinkého strůmku, došívající cizí plesové šaty — celá garnitura rok za rokem šablono- vitě bez myšlenky opakovaných themat, často za vlasy přivlečených, která už nemá pražádné umělecké ceny a hledí účinkovat jen na senti- mentalitu nejhrubší massy čtenářů. Však i obchodníci s literaturou, kteří vy- dávají ten bezcenný „rodinný“ brak, cítí právě tak jako vydavatelé uměleckých zahraničních publikací, jak je výhodno, užit nálady vá- noční ke zvýšení činnosti, která upoutá pozor- nost čtenářstva a pomáhá rozmnožovat řady abo- nentů. Je zbytočno, z praktického stanoviska, neužit takové příležitosti: není potřebí zne- uživat jí k sentimentálním vánočním scénám, ale je možno její pomocí vypravit dobroua uměleckou knihu, která pod formou vánočního čísla časopisu neb revue vniká do širšího kruhu čtenářstva, majíc kruh odběratelů zajištěný.
14 article
Naše listy užívají dosud málo této vhodné příležitosti. Mimo vánoční čísla sentimentálního rázu, kde každý obrázek a každý text must za každou cenu dýchat vánoční náladu se všemi attributy, jen výjimečně objevuje se vánoční číslo, účelněji spořádané. Učiněny úspěšné po- kusy s vánočními čísly, jež souborně refero- vala o vánoční a dětské literatuře, ale celkem dalo by se rozmanitěji a hojněji užiti vánoční koupěchtivosti obecenstva k publikaci bohat- ších, a co hlavního, více uměleckých čísel, kte- rými by list propagoval svoje poslání a pomáhal zdvihat úroveň vkusu našeho obecenstva, kter právě o Vánocích jako schválně posiluje jar mareční nakladatele v jich neomalenosti, s ja- kou neostýchají se vyrábět každoročně svou nakladatelskou „vánoční““ literaturu. Literární událost. (Z básnické dílny Svatopluka Čecha. Poesie má je pravšední, setkáš se s ní všude. Ke slepci si v kapli přisedni, on ti ji zahude ... Sotva čím jiným vyslovil Svatopluk Čech skromnost svou líp než veršíky těmi. Pravda, napsal je v letech sedmdesátých, ale tehdy mě za sebou už »Douři«, »Sen Anděla« a tuším »Ada- mity«, básně formy umělé a dokonalé, citu hlu- bokého, velikých rozhledův, básně umělecky ucelené, eterické, jak květy, pršící z blankytu. A přece čím byl prvý ten svazek básní, bez pretensí v titulu i úpravě, oproti dvaceti těm svazkům *), jež letošním trhem literárním byly dovršeny v plný zakončený soubor Čechovy činnosti dosavadní, čím byl vůči těm dvaceti těž- kým a krásným knihám, v nichž pěníse vše, co bouřilo duší národa v minulu i přitomnu, v nichž lká vše, co tesknilo mysl jeho, v nichž žárem vzplápolalo výš a výš, po čemž se vzpjaly kdy horooené neb zoufale české ruce! . ..
Čecho Čo Anděl Čechův Adamita
15 article
Takové dílo dovršil básník za čtyřicet let od té chvíle, kdy v r. 1866 uveřejnil v »Lumíru« druhou (»Otrokyně«) a v r. 1864 v »Zlatých Kiasech« píseckých (»Vánoční sen«) prvou bá- seň. Každá reklama literární, každá pochivala povrchní musila by uraziti básníka a musila by zůstati za duchovním, uměleckým, sociálníma morálním významem díla jeho! Nehledíme úko- sem na školu pouhého l'art pour P'art — ča- rovné květy modré a vonné, v nichž zmámen utkví zrak, vykouziila — ale výš, mnohem výš klademe poesii Čechovu právě proto, že vedle uměleckého roucha dýše z ní naprostá neporu- šitelnost mravní, kteráž neplyne však z pouhého pravidla vnějšího, nýbrž z ujasněného a hlubokého života vnitřního, že není jen výronem rozumu výpočitavě odvažujíeího její výhody indivi- duální i všelidské, nýbrž že zakořeněna jest citu samotném: Neníť osvěta básníku vý- plní života celého, také tam, kde s katedry učence slyší hlásat nejúžasnější objevy chemie moderní, on vidí, jak duše jeho v pochybno- stech se svíjí, jak srdce jeho křičí bolestí úzkostí:
Čechův Lumír zlatý Kiasy
16 article
V tě širé říši Rozumu cit strádá cilem psance onť pokradmu jen plíží se ke skryté domu brance. A básníku teskno je v tu dobu duchem bohatou, však srdcem za to chudou, kde pod tyranstvím Rozumu svět hyne zvolna nudou. Jej vzdělaností plný svit jen ozáří, až svorné Ci a Rozum vlásti budou. Právě tou nedočerpatelna hloubí svého ži- vota vnitřního básník rostl rok jak rok i v umě- lecké výši svojí. Takově srdce nevyzpívá se ni- kdy, nevyzpívá nikdy své tony. Snad po Ne- rudovi s Čechem zemře nám jednou po- slední pravdě zlaté srdcev Čechách a takové srdce věčně cíticí, věčně trpící a věčně milující vyvře vždy novýma novým motivem básnickým, silným i ča- rovným zároveň! Švatopluk Čech nesestoupil po dnes ni o vlásekl s umělecké výše svojía jeho »Sekáči« z dob nejposlednějších jsou umě- lecky opět tak uceleny, myšlenkově stejně bo- haty a citemzrovna tak vříci jako »Evropa« neb »Václav z Michalovic«, Stoje na vrcholu své umělecké tvorby, v níž do dohledna nevidíme sklonu, Čech zůstal ale stejně skromným.
Rozum Čecho Václav Čechy Evropa Michalovice
17 article
»Poesie má je pravšední« . .. A přece verš ten vedle skromnosti tají v jednom smyslu i mnoho pravdy, Svatopluk Čech nemá zhrdání pro všedního člověka, pro všední život. Jeho zrak zbystřený soucilema láskou nalezá poesii všude a nalezá ji nežli v brokátech princezen a v rytířských turnajích spíše a více v boji ztýraného dělníka za chléb rodiny, jejž apostrofuje: »Ač v ponížení chýlíš krotkou hlavu, když cítě políček na žhavé líc jen zuby Řiskneš, otec milující. bys uchoval svým dítkám chléb a krov tu jasněji tvůj štít se pro mne třpytí . .. Silný sociální rys prochvívá celou poesií Čechovou. A sotva kdy napsána byla hymna krásnější, procitěnější, nešena nadšením plamen- nějším pro největší štěstí člověka, pro práci, jak ji kdys Svatopluk Čech napsal k zahájení dělni- ckého představení v divadle Národním básní »Buď práci čest«. V »Podzemním hlase« slyšl Čech blíž a blíž dunící věštbu přerodův soci- álních a v dělníku slaví a zdraví hrdinu bu- doucnosti: »Leč zatím moc, jež řídí lidstva děj v tom davu zhrzeném si skládá sama za hřmotu kladiv jinou epopej a za řinčení lopat nové drama Ty's jeho hrdinou, 6 muži v prachu, ty s licí zrytou, sluncem kalenou, s tou zdobou mozolův na drsné dlani, jenž místo kmentu oděn halenou, a jemuž rýč je bohatýrskou zbraní.
Čo Čechův národní báseň
18 article
O. přijde čas, kdy rozprchnou se bludy. nad lichých předsudkův a šaleb rum kdy vzneseš ty, můj bohatýre chudý. leb věky povznešenou k nebesům, kdy oltář sobeckosti rozbije věk šlechetnější, duté modly skácí a diadémem skvoucím ovije skráň, ojaslenou potem, skromné Práci. Čísti dnes pořád a pořád měly by se ty veršy Čechovy, aby styk, navázaný mezi životem práce a mezi snahami národními nabyl vrouc- nosti, aby dospěl opravdového prohloubení. Sociální moment nezatlačuje však u Svato- pluka Čecha nikterak vlastenecký cit. Naopak, toť tón u něho, kterýž zni nejvýš, toť akkord závěrečný, v nějž splývá vše, v němž mizí na konec všechen i nesouzvuk. V té nevylhané lásce k vlasti, v tom hlubokém soucitu s národem utištěným, kterýž, úděl to všech nejhorší, nesl i muka svá nadarmo, jenž bojoval zápasy nej- větší historie a zůstal v porobě. Jak český otrok zvedl se konečně v » Pisních otroka«, aby rozbil pouta svá, celý národ uvítal záchvatem nadšení, tisíce výtiskův rozletělo se krajem jeho, slovem, jež dávno už mělo býti vy- řčeno. To ale nebyla fráze a posa řečnická jimiž tu Čech mluvil, to byly šlehy, jež nešetřily nikoho v pravo v levo a jež bily i do snažilkův vlastních řad, kteří tetelí se po hodnosti cizácké po cizácké zdobě. Ten verš o »tretě z plechu« * Sebrané spisy Svatopluka Čecha, XX svazků Básně i prosa. Nákladem Fr. Topiče v Praze.
Čechův Čecho Čechy Francie Praha
19 article
jež zdobí též u nás prsa nejvypjatější, ale i nej dutější, utkvěl pro vždy a výstraha »Jitřních písní- básníkových: »Nevěřme nikomu ve světě šírém. nemáme jednoho přítele tam« jest na všech českých rtech. Žel, že jen na rtech a ne vždy i ve skuteích. Teprve potom, až budou ve všech rukou, ve všech myslech a sž i každý verš jich přejde v čin, »Jitřní písně«, jež uvítány byly u nás rovněž s jásotem jako osvobození o dlouhé muky beznaděje a nízkosti, budou v něm věštiti skutečně i jítro. Zatím věšti jen červánky pro karaktery našeho lidu . .. Osvobozující — mravně osvobozající význam odporu a odboje proti křivdě a úlisku vyslovií Čech i v »Lešetinském kováři«, jehož mohutný vliv na českou mysl státní zastupitelství koní skací jen zvýšilo, poněvadž neopatrně odhalilo terč, po němž kovář mířil a doznalo, že dobře trefil. A všechen čtenář český opakuje si — i z míst nekonfiskovaných — dnes: »Libíš se mi, kováři ! Tys pravý věru muž! Jen takých mějme více a hněv lidu vyvstane jak Ivice jedním skokem tyrany své zdáví — moře bodákův ho nezastaví! Než my baby! Každý jen se třese o ten život bídný, horší skonu, a dál těžké, potupné jho nese.
Lešetinský kovář Čechy
20 article
Možná, kováři, že při tom shonu najdeš také mne... Což ztratit mohu Žalář míň, než volnost taká hněte — smrť, ta lepší než to žití kleté — Žena, děti — poroučím je bohul Mimochodem řečeno »Kovář«, jako dříve již »Petrkliče«, jest protkán písničkami lido- vými, v lidovém tonu, v lidovém duchu, tak milými a tklivými, že nevím, zdaž vedle Sládka umělá poesie naše vůbec vykouzlila krásnějších a něžnějších! Vlastenecké zpěvy Čechovy půsohí právě proto tak mohutně a zdravě, že nemávají je okázale praporem, že nevelebí a nejásají jen, nýbrž že kárají, opravdově kárají břitkou ironil, zde a onde přímo apoštolským tonem. Slesk nad duševní kleslosti u nás vede básníka k tomu, že záviděl skorem Havlasovi, když prchal z vlasti, aby pod Kavkazem zemřel a zapomněl na vždy: . . . . záhy zakusil's, že místa není v tom kruhu našem pro tvé bujné chtění, že v tupé mrákotě zde všechno tlí, »že v polosnách« vše bez činu se klátí, že shaslo nadšení, ba přestal smáti sám nad sebou se ret náš ochablý. Jak často na rty palčivé jsi tiskl kov studený a vzpomněl, skřipě zuby, na všechnu hanbu, trýzeň domácí, jak noha cizáka tam deptá šíje, a na vše, co nám svato, drze plije. Leč hlomoz kramářský, ni smutek lživý, ní školská chvála hrob tvůj nenavštiví, ni pozdní přízeň. Sbory slavíkův kol pěti budou.
Čechův Havlas Kavkaz
21 article
Záviděl básníku druhu, jenž vymkl se tls- nivému kruhu našemu a přece zůstal v něm. Zůstal u svých, chtél — nésti s ními pokoření i muka, protože i v nejtesknější chvíli nepozbyl víry v lid svůj, v jeho obrození mravní, v jeho sílu, v jeho vítězstvi. S Radhoště volá s videm věštce a s jeho nadšením: Ne. Žijem, roslem? — nezdolají nás! Nechť s pyšných zámkův vládnou našim lánem, nic plalna zloba jim a möc a lest, lid, prostý lid, je příštím svět pánem, ten dokud náš, jich snaha marná jest I lid ten procit“, prociťnje všade, i pod omšeným doškem chaty chudé, zpět půdy své a votnosti a šlěstí, svou prací dobude, krok za krokem a nebude chtět ničí jařmo něsti, a nejmíů cizích býti otrokem — Tam, kde Čech stesku svému, nad bídou poměrů — nad bídou v společnosti, ve vlastii rozmlém státu našem ulevil si satirou, činí tak přece jemně ale tím rázněji. Nejjemnější ostři nejhloubějí řeže. Velmi vysoko v celé řadě drobných písní i ve větších skladbách satiri- ekých vysílá svoje šípy. Z paměti nevyjde na př. král, jenž nevěda už kudy kam, na kone na radu si vzal čerta... Nevime, kde básník vzor svůj odkoukal, ale však pochopite jeho starosti: »Kdo z vás někdy sedal na trůně, pochopiť on jistě horký cit, když čelo koruně, a bezlidné říše na luně vymeteno čistě. V audienci s tváří božsky klidnou těšiti tu spřež. ba ani tu reformu už bídnou, dá ji — nemůžeš.«
Čo
22 article
Jest naším přesvědčením, že po »Tyrolských elegiích« a po »Křestu sv. Vladimíra« menší i větší (»Hanuman«, »Petrkliče«, »Pravda«, »Šotek«) Čechovy jsou nejpodařenějšími a při vší své jemnosti nejjedovatějšími, po zásluze nejjedovatěj- šími, satirami českými. Sem pojí se částečně. byť hrot svůj hlavně jen proti našemu šosáctv obrácela, satira prosou, »Výlety pana Broučka«, kteráž, ač nestoji z děl Čechových umělecky nej výš — nadšení nad jeho dílem nezbavuje ná- tu kritičnosti — náleží k nejpopulárnějším kni- hám českým.
Hanuman Petrklič Šotek Čechův Výleta
23 article
Je úkolem nemožným v jediné črtě, jejíž stručnost sama již podmiňuje zběžnost a vylu- čuje studii a analysu zevrubnější, shlédnouti ráz a směr veškeré jen poesie Čechovy. Jeho apologii vzájemnosti slovanské vší naivnosti pro- stou »Slavii«, v niž věři po všech zkouškách trapných, jež jí kynou ještě, jeho oslavu muž- nější české minulosti »Václav z Michalovic«, snad co do ucelenosti a jednolitosti uměleck vzor tu českého eposu historického, jen zazname- náváme. A mimo všechny téměř lyrické verše Zeyerovy a mimo hluboké stesky Vrchlického »Symfonií« sotva co napsáno bylo v české poesii tak hlubokého, čistého a vznešeného jako v Čecho- vých »Modlitbách Neznámého.« Záhada věčna snoubí se zde s očistěuou duší lidskou. Zřikáme se dnes sledovati básníka na této jeho pouti nekonečnem, snad nedostihlo by skromné naše péro ani těchto jeho výšin blankytných . .. A zřikáme se pro dnešek sledovati i jeho krásnou prósu, ač vyplňuje 11 velkých svazků souboru jeho děl. Umělecká dokonalost novel jeho, jemný často humor jejich, originální jejich motivy, poetická nálada, jež obestirá je, ať strhují k smichu, ať rozrušují tragediemi životními, byly bez tak už opět a opět i nejmodernějšími kritiky puntičkáři přiznány a uznány a zajistily Čechovi i překlad některých novel do jazykův cizích. Řada drobných satyr prosaických a nemilo- srdných úvah o zjevech veřejných, namnozeto
Čechův Václav Zeyerův Vrchlický Čecho Michalovice Čecho Slavia
24 article
otisky ze sloupcův našeho listu, jehož feuille- tonním redaktorem Čech dlouho byl, nežli voli úplné básnické zátiší, zajímavé vzpominky živě líčené črty cestopisné, zvláště ze slovan ského vzduchu, doplňují tuto vábnou prosaickou četbu. Vůči básníku nemá přání mysl naše žádných. Splnil předem již všechna, jež jsme do moder- ního a českého básníka kladli. Ale k na- kladateli máme jedno. Aby třeba že tento soubon byl splátkovými lhůtami dostupným všem rodi- nám měšťanským a všem i poněkud zámožněj- ším dělnikům a studentům, by ve vhodné chvili přikročil po způsobu spisů Beneše Třebízského a asi v rámci Světové knihovny, dnes myslím nejlevnějších to knih českých, k levnému, ně- kolikakrejearovému vydání i spisů Čechových. Tak aby měl v rukou každý dělník vůbec i každý »malý člověk« náš tohoto učitele karakterů, tohoto pěvce obrovské mužnosti, toho básnika soucitu k zavrženým a opušlěným. A jedno přání máme k otcům našim. Aby kladli často a často tato díla do rukou do- spívajících dětí svých. Aby dospivaly nám v celé povahy, mužné duchem, čísté duší. Nemyslím, že mládec, jemuž položí se dnes na stůl tyto knihy, v životě svém přištím snese pokorněi poliček, nemyslím, že se poskvrní lží a lstí. Až tyto myšlenky a hlasy stokrát zraněně a přece věřicí, čisté a velké duše Čechovy přejdou v samu krev mládeži naší, vyroste nám teprv generace, jež bude umět buď jen vítěziti aneb jen mřiti, ale jež nikdy se po zemi zotročené nepoplazl. — yer.
Beneš Třebízský Čechův Čechy
25 article
České spisy * Dr. Jozef Šimko: Piesne a básne. Modra. 1905. Jako když ve smulný podzim na holém lánu osa- mělý ptaček zašveholi! Kde je léto těch jemně zadu- maných, ryzích písní u nás? Dr. Šimko má dušíi, která v takovém létě zrála. Vysílá zvuky ohlasů ná- rodních, plné však samostatného cítění i tvoření, indi- viduálného naladění i vtipu. Úsměv a slza, národní ráz celý; dobrota, láska, milostné plání, jemný rozmar hned vedle stesk ryzí; bodrá lehkomyslnost, ironie, zpěvnost, celá ,sirota slovenská“. Význačnost obsahu také pravá: chudoba věrnou lásku rozlučuje, nevěra bolí, furiantství nejmilejší útočiště vzdorů, všude píchá závist a zloba lidi falešných. Na 42 stránek drobné lyriky, jistě důkaz bohatství nápadů, citu i výrazu. Upozorňujeme hudební svět na tuto tvorbu. Tvo; rozmarín nosím, Pána Boha prosím: Buď verná, v zdraví čakaj maí Narukovať musím. Narukovať musím, Sním lásky tajný sen: Nado mňou nebe vysoko Podo mňou čierna zem. Druhá část obsahuje písně balladické, romance. vzdechy vlastenecké, genrové obrázky, historické vzpo- mínky a figurky. Všecko svěží a ryzí. Kol Malaciek popod horou s grófskym pluhom role orou, role orů židákovi hej, na zkázu Slovákovi Gról je grófem a žid pánom. nebudem já Malačanom; dajte mi sem mů halenku. v cudzom svete som si pánom. Celá bída slovenská tu pláče, ve své slabosti měk- ké resignace i síle stálosti v utrpení. Vyslechněme tu píseň bralrskou! Vbk
doktor Šimka Piesne Slovák Gról Modra
26 article
* Tekla Náhlovská: Pan notárko. Obraz ze života slovenského o čtyřech jednáních. Dle ná- mětu Karla Kálala. Nákl. Jos. Svobody na Král. Vino- hradech, Purkyňovo nám. 7. 1905. Za 1 K. Shledati hlavní a význačné součástky slovenské národní bolesti, otázky existenční, vtěliti je v řadu rázovitých postav, spojiti je vhodným dějem a rám- cem života a poslati vytvořený, dramaticky pohnutý a rušný celek do českého světa, byla myšlenka tak vý- borná, že ji beze vší fráse dlužno nazvati činem. Ovšem záleželo také na provedení. Nejlepší tendence, nejupřímnější vůle by nebyla nic platna, ba věru na- opak. Slabá práce by poškodila celou akci. Ale pani Náhlovská postačila Kálalově myšlence. Postavila na scenu obra plný života nejen zevního, ale i vnití- ního. Mluví se tu sice o věcech vlasteneckých, ale nikoli šablonou a frásemi. Notárko je vtělení slovenské bolesti. Syn slovenské matky věrné a náboženské ale výchovou úřadní naprosto skoro zvrhlý a zkažený. Pravíme skoro. Na dně duše mu přece zůstalo něco citu pravého, ten se vzedme a přinutí ubožáka k po- znání a zoufalství. Drama je schopno vzbuditi na če- ských divadlech více poznání a mravního účinu, než deset knih a kupa přednášek. Upozorňujeme nase spolky na tuto hru. Není dlouhá, scény se pestře stří- dají, řeč je přirozená a jadrná, česká, ale zbarvená slovenskými a maďarskými pořekadly, dobrých effektů je dosti. Provozovací právo je úplně volně. Vbk. * Anna Řeháková: Andělská srdce. Povídka Jos. R. Vilímek v Praze, 1905. K 1.50.
Tekl Náhlovská Kálal Král Purkyňův Náhlovská Kálalův Řeháková R Vilímek Drama Jos Praha andělský srdce
27 article
Zábavně vzdělávací literatuře pro dtvčí mládež přibyla povídkou kniha, která se honosí všemi před- nostmi. Pochází z mysli zralé a bohatě, vážné a jemni lidumilné, rozumí těžko přístupným hnutím mladistvé duže, přináší děj nikoli fantastický a dráždívě blouz- nivý, ale zažitý kus života, dosti bohatý, aby se do něho vešlo zobrazení tolika lahodných i zase hořkých stránek, kolik je potřebí na zdravý účin knihové lázně na úllou duší, Ani nerozmazluje, ani netýrá. Uvádí dívenku osiřelou, bludný kvítek české země, do ci- ziny mezi lidi sludeného srdce a nepřátelského smý- šlení, učí ji strádati pro chudobu a český původ, ale strádáním v srdci se siliti a očišťovati, až konečně za odměnu se dostane na cestu ke štěstí. Forma po- vídky je dopisová, vadí sice ráznosti dějové, za to hoví individuálnosti názoru a srdečnosti výlevů. Hor- livá snaha o ryzost mluvy je patrna. Ale nebylo Ueba, aby se mluvilo (st. 78.) „Jste Ruskou? — Nikoli. Češkou.“ Rtada fotografických reprodukcí pěkně zdobí knihu.
Češka Rtada
28 article
Vbk * Jaroslav Schiller: Rolničky v závějích. Verše. Edv. Leschinger v Praze, 1905 V malé knížce veršů je několik čísel (Padá sníh, Pod svišticími kosami, Klekání a Zakletý hvozd a j), které zvěstují naději v možnost nějaké příští poesie, bude-li autor vývoj svůj říditi ve znamení účelného a pilného života, jemuž je poesie těžkým pro- cessem, nikoli hrou! Bohužel, autor už před tím vyčal jednu sbírku a nyní pospíchá s touto drobotinou. Drobit síly, je utrácet budoucnost. Rýmy jako „slunce mitra“ (1) — „v ter třpyt jitra“ prozrazují upřímně, že tu běží pouze o průpravu, nikoli o hotový pří- spěvek literární. * Růžena Svobodová: Plameny a pla- ménky. Román a několik povídek. U J. Otty v Praze, 1905. Novinka krásná, z nejvybranějších ukázek novo- české belletrie, umění jemného druhu, jemuž čas pů- vabu nejen neubírá, ale přidává. Román „Blahosla- vený“ je povídka výtečná, celá, se všech stran hotová, a ručí za své myšlení i cítění celou svou existencí.
Schiller Svobodová J Ott Praha
29 article
Jest to vlastně báseň o bílé, svaté duši, ale svět, jenž ji obklopuje, je tak všední svou reálnou skuteč- ností, že se proň jako u Shakespeara nehodila než prosa. Báseň o krásném, něžném květu vyrostlém z bahna života. Pro potěchu, posilu a utvrzení všech osamělých. Byl pasáček, čítal na poli o ráji a stromu života. Přišel podzimní vichr, pokrytecký kněz, vzal mu knihu živola a dal mu knihu odříkání a smrti. Pasáček se dostal na studie a stal se knězem onoho vzácného druhu, jenž myslí, že je na to, aby Sloro vtěloval skutkem. Chce býti utěšitelem zarmouce- ných, pomocníkem utištěných. To proto, že má srdce. Ale srce nemá jen povinnosti, má i práva. Duši Gil- bertově olevře se májový ráj lásky. Světu, jenž jej obklopuje, hnusně materialistnému, bídnému, je to zcela přirozeně kamenem úrazu. Román by se mohl jmenovati „Světec či blázen?“ Má místa vznešeně básnická, ohnivě bojovná (jako na str. 87., kde znáti přízvuk hlasu autorčina) a pronikavě satirická (kněž-
Shakespeare Slora Gil