1
masthead
22. prosince 1905
2
masthead
Přiloha „Národnich Listu
5
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 21. prosince. (Nepřijatá de-
misse Fejérvárova.) Úřadní noviny
uherské otiskujt reskript, jímž panovník vzhle-
dem na nynější politické poměry nepřijimá
opětné demisse kabinetu Fejérvárova.
Tím vyhověno formálně ústavnímu požadavku,
že vláda, které byla v parlamentě vyslovena
nedůvěra, jest povinna podati demissi. Poně-
vadž pak ústava ponechává králi, aby demissi
zamíll, může vláda Fejérvárova poukázati na
to, že vyhověla ústavním požadavkům a vlád-
nouti zas klidně dále až do budoucí parla-
mentní schůze, tedy do 1. března 1906.
O tom, že kabinet Fejérvárův neodstonpí
už nyní, nebylo ovšem pochybnosti. Sám vládní
zpravodaj „Fremdenblattu“ sděluje, že demisse
byla čistě formální a měla pouze ten účel, aby
dokázala, že baron Fejérváry těší se důvěře
koruny i po sněmovních událostech ze dne 19.
prosince. Toho ubezpečení dostalo se mu krá-
lovským reskriptem a proto zůstane v úřadě
nejméně zas do konce února. „N. W. Tagbl.“
dovídá se pak od osobnosti, blizké rakouskému
dvoru, že hlasování v obou sněmovnách uher-
ských nemohlo býti překvapením ani pro bar.
Fojérvára, ktorý nezmění svého stanoviska ani
tehdy, kdyby také hr. Tisza, podobně jako hr.
Jul. Andrássy, přešel do koalice. Bar. Fejérváry
převzal úkol hájiti korunu proti sněmovní vět-
šině a zbaviti ji obtíží, které by musíly nastati,
kdyby nebylo jiné vlády, než jakou by byla
ochotna sestaviti koalice. Kabinet Fojérvárův
zůstane tedy na svém místě potud, pokud ne-
bude možno sestaviti jinou vládu. Jestliže do
1. března koalice zmírní své požadavky, tak
aby král nebyl nucen ustoupiti od svých práv,
sostoupí se nový kabinet; ne-li, nastane, co se
státi musí, totiž 1. března sněmovna bude roz-
puštěna a nové volby budou vypány, jak vlá-
da uzná za dobré, tedy snad až r. 1907.
Fejérvárův
N W Tagbl
Fojérvár
Tisza
Jula
Andrássy
Fojérvárův
Praha
Fejérvárov
Fejérvára
6
article
Dle ústavy sněm musí býti svolán jednou do
roka; sejde-li se sněm dne 1. března, bude tím
ústavě pro rok 1906 vyhověno a proto nové
volby mohou prý býti provedeny až r. 1907.
Takové jest mínění dvorních kruhů pro
případ krajního odporu koalice. Ladisl. Lu-
kacs, jenž byl v posledních dnech prostřed-
níkem mezi korunou a opposicí, nesoudí však,
že dojde do takových krajností. V rozmluvě
s dopisovatolem jednoho berlinského listu pra-
vil, že jest naděje na brzký smír mezi korunou
a národem. Shledal totiž jak u koruny, tak
u opposice náladu smířlivou. Jedno-
mysiný projev nedůvěry, daný vládě oběma
sněmovnami, nemůže se prý minouti účinku
ani ve Vídni, tak že po Novém roce musí dojíti
na nové vyjednávání, které přivede k rozřešení
krise. A jediným prostředkem na rozřešení
krise jest dle mínění Lukacsova sestavení mini-
sterstva koaličního.
Z Lublaně, 20. prosince. (Volby v Šo-
štani.) Němci usilují o dobytí jihoštyrského
slovinského městečka Šoštaně. Při loňských
obecních volbách Slovinci zvitězili v 3. a 2.
sboru, čímž si zabozpočili opět většinu na rad-
nici. Němci podali však proti volbě priotest,
jemuž náměstnictvo vyhovělo. Dne 18. t. m.
voleno znova a 2. sbor zvolil opět- Slovince, tak
že většína výhoru jest slovinská. Němci budou
prý protestovat po druhé.
Ze Zadru, 18. prosince. (Areibisku
a zemský výbor.) Dalmatský sněm zvolil
letos do zemského výboru také katechetu Ant.
Ribičiče. Arcibiskup dr. Dvorník nesprosti
však Ribičiče povinností duchovenských a ná-
sledkom toho Ribičič se musil vzdáti členství
v zemském výboru.
Němec
Slovinec
Antonín
Ribičič
doktor
Dvorník
Vídeň
Lublaň
šo
Zadr
7
article
Ze Záhřeba, 19. prosince. (Prohlášen
spojené opposice srbsko-chorvat
ské.) Chorvatské strany práva a pokroková
srbská samostatná a radikální a sociálně-demo-
kratická strana vydaly ve svých orgánech pro-
volání k národu, v němž ukazují na vážné
změny v situaci rakouské i uherské a na povin-
nost, nezadati v tak vážné době práv královstv
chorvatského. Nemá-li se přes požadavky chor
vatské přejíti k jednacímu pořadu, jest přede-
ším třeba svorného postupu Chor-
vatů se Srby. Koalice chorvatsko-srbská
vyzkouší své síly poprvé při nejbližšich sně-
movních volbách, při nichž půjde svorně proti
obhájcům nynějšího systému, straně národní.
Koalice bude se říditi programem: Všeobecné,
rovné a přímé volební právo, zastoupení men-
šin a spravedlivé rozdělení volebních okrosů;
svobodu tisku a svobodu shromažďovací; ne-
odvislost soudců a obnovení porot; svoboda
svědomí a rovnoprávnost národní i církevní;
odstranění všech patentů z dob absolutismua
zřízení správního soudu pro Chorvatsko. Dále
se žádá úplná samospráva obcí, okresů a stolie,
ochrana bospodářských zájmů Chorvatskaa
zvláště ochrana selských usedlostí; zavedení
postupné daně z příjmů, potírání lichvy a vy-
stěhovalectví. Další odstavec provolání věnován
národnímu školství a jeho povznesení a roz-
šíření. Konečně žádá se finanční samostatnost
Chorvatska, připojení Dalmacie a úplná rovno-
právnost národů sabského a chorvatského.
Srba
Záhřeb
Chorvatsko
Dalmacie
8
title
Politické zprávy zahraničné.
9
article
V Praze, 21. prosince.
Praha
10
article
Prohlášení Košutovo v »Tempsu«.
Pešťský dopisovatel pařížského »Tempsue
uveřejňuje rozmluvu, již měl s vůdcem uherské
strany neodvislosti Františkem Košutem, z jehož
zajímavých vývodů uvádíme podstatné části.
Košut prohlásil za neodůvodněné pověsti.
že důsledkem vítězství jeho strany bude vy-
dání Rakouska Německu. Spiše pravý
opak je pravdou. Rakousko nemůže ovšem se-
trvati ve své nynější situaci a nemá-li v něm
dojíti k rozkladu, musí se zachrá-
niti federalismem. Různé národnosti ra-
kouské v případě nebezpečí zajisté raději u tvor
své samostatné státy, než aby se daly
pohltiti sousedním kolosem německým. Pod vli-
vem uherským Rakousko domáhá se teď vše-
obecného hlasovacího práva, chce se obnoviti
přetvořiti. A tu výsledkem krise uherské bude
učiněno oblížnějším absorbování Němeů rakou-
ských ríší Vilémovou.
Košut dále vysvětluje známě věci o po-
měru Uher k rodu habsburskému. Uhrové mají
pro sebe historii. Strana Kosutova, ač nejčet-
nější, není dosud absolutní většinou. Chee jed-
nati pouze ústavně. Okolnosti nejsou příznivy.
Utvořila koalici a má nyní imposantní většinu
275 hlasů mezi 453 hlasy, když se počílá též
40 Chorvatů. Košutovci spojí parlamentní vládu
proti »sic volo«. Uhry jsou v podobné pře-
chodné době, v jaké byla Anglie za doby Jiřiho.
Košutův
Košut
Uher
Uhrová
Chorvat
Rakousko
Německo
Spiš
Uhry
Anglie
11
article
Bojuje též, aby prosadila svou interpretaci
11. článku zákona XII. z r. 1867: v němž je
současně, že právo spravovati a veleti armádě
společně je ústavním právem mocnářovým,
že tudíž císař může své právo provozovati pouze
konstitučně, s vůlí svého národa. Je to
opakem »práva z boží milosti«, jímž
eísař vládne v Rakousku. Je pravda, že v článku
tom není řečeno, že maďarská armáda má mit
velení maďarské. Ale v které zemi je zákon
stanovící, že armáda má míti velení v řeči
země? Zákon z r. 1867 praví nad to, že úřadní
řečí země je maďarština. Služba vojenská je též
službou úřadní a podlehá tudiž úřadní řeči
madarské.
Košut dále poukázal na to, že král je
udiven enorgií, s jakou Maďaři se domáhaji
svých požadavků, když byli po vyjednávání
z r. 1867 tak dlouho mlčeli. Ale od té doby
až do nynějška parlament měl stále větši nu,
jež se řídila jen vůli královou.
Nynější většina ovšem zná především vůli ná-
roda a proto ten opravdový úžas králův. Maďaři
trvají na svých požadavcích, zejmena na armádní
řeči maďarské, nepřehánějí své požadavky a
chtějí uzavříti smírné dohodnutí s panovníkem.
Maďaři mají prý cit pro dynastii a jsou monar
chisty. Tím skončil Košut své prohlášení.
Košut
Maďar
Rakousko
zákon XII
12
article
Německá bílá kniha o Marokku.
S velikým napjetim očekává se uveřejnění
německé bílé knihy o marocké otázce. Berlinský
dopisovalel »N. Fr. Pr.« dozvěděl se od vysoké
osobnosti předběžné podrobnosti o této německ
publikaci diplomatické. Především bude bílá
kniha obsahovati vyvrácení hlavní námitky, pro-
nesené opposicí proti německé politice v Ma-
rokku. Opposice totiž tvrdila, že po pádu D el-
casséově chtěl Rouvier uzavříti s Ně-
meckem zvláštní smlouvu o Marokku
a německá říše dopustila se velké chyby, že
nepřistoupila na tuto úmluvu a trvala na
koníerenci. Proti tomu odpovidá vláda
je možno, že Rouvier byl nakloněn k podob-
nému rozluštění otázky, ač s francouzské strany
nebylo učinéno určité prohlášení v podobném
smyslu. Avšak Německo by nemohlo v onom
stadiu afféry přistoupiti na jakékoliv podobné
návrhy. Podobný návrh měl učiniti již Del-
cassé po uzavření smlouvy s Anglil. Kdyby
byl tehdy podal ruku Německu, bylo by mu
toto odpovědělo, že požaduje další roz ší-
ření obchodní svobody nežli na
30 let, kterou lhůtu ustanovila smlouva anglo-
francouzská, a dále účastenství ně me-
ckého průmyslu na pozemnich,
železničnlch a vodnlch stavbách
v Marokku. Delcassé však neuznal za
hodno, po uzavření smlouvy s Anglií všímatis
Německa. Aby čelilo této politice Deleasséově
postavilo se Německo na stanovisko, že
marocká otäzka je mezinárodu
záležitostí a že nemůže tudiž byti před
mětem zvláštního ujednání mezi dvěma státy.
Když již Německo prohlásilo toto stanovisko,
nemohlo ji změniti ani po pádu Deleasséově
proti své zásadě uzavříti zvláštní smlouvu
s Francil i kdyby Rouvier učinil podobný
návrh.
Rouvier
Maroko
Francie
Ma
Německo
Anglie
13
article
Z literatury.
Z literatury.
Vánoční čísla.
22— Zvyk, vyzdobovat s nádherou vá-
noční číslo, vedl anglické a francouzské listy
k závodění v obsáhlých uměleckých publika-
cích pro Vánoce. Shánějí se nejlepší spisovatel-
ská a malířská jména, nešetří se nákladem na
mnohobarvý tisk a vzácný papír, tak že pod
titulem vánočního literárního dárku poskytuje
se abonentům zároveň vábivé lákadlo, aby
předplatili se na rok příští.
Neni ovšem vždycky všecko umělecké, co
se tak za vánoční číslo nabízí. Známe ze svého
mládí — a mnohé české rodiny bohužel ještě
dnes se přesvědčují o tom na německých „ro-
dinných“ listech, které odbírají — jak bez-
mezně prázdné a ploché je takové „vánoční“
číslo s dojemnými obrázky: s obvyklým vojákbm
na stráži v závějích, jemuž se vznáší nad bo-
dákem vánoční stromeček jako vidění, ponocný
hledicí do ozářeného okna, námořníci, tančíci
kolem stromku na lodi, žebrající děti na ulici
před jasně osvětleným krámem, chudá švadlena
u malinkého strůmku, došívající cizí plesové
šaty — celá garnitura rok za rokem šablono-
vitě bez myšlenky opakovaných themat, často
za vlasy přivlečených, která už nemá pražádné
umělecké ceny a hledí účinkovat jen na senti-
mentalitu nejhrubší massy čtenářů.
Však i obchodníci s literaturou, kteří vy-
dávají ten bezcenný „rodinný“ brak, cítí právě
tak jako vydavatelé uměleckých zahraničních
publikací, jak je výhodno, užit nálady vá-
noční ke zvýšení činnosti, která upoutá pozor-
nost čtenářstva a pomáhá rozmnožovat řady abo-
nentů. Je zbytočno, z praktického stanoviska,
neužit takové příležitosti: není potřebí zne-
uživat jí k sentimentálním vánočním scénám,
ale je možno její pomocí vypravit dobroua
uměleckou knihu, která pod formou vánočního
čísla časopisu neb revue vniká do širšího kruhu
čtenářstva, majíc kruh odběratelů zajištěný.
14
article
Naše listy užívají dosud málo této vhodné
příležitosti. Mimo vánoční čísla sentimentálního
rázu, kde každý obrázek a každý text must
za každou cenu dýchat vánoční náladu se všemi
attributy, jen výjimečně objevuje se vánoční
číslo, účelněji spořádané. Učiněny úspěšné po-
kusy s vánočními čísly, jež souborně refero-
vala o vánoční a dětské literatuře, ale celkem
dalo by se rozmanitěji a hojněji užiti vánoční
koupěchtivosti obecenstva k publikaci bohat-
ších, a co hlavního, více uměleckých čísel, kte-
rými by list propagoval svoje poslání a pomáhal
zdvihat úroveň vkusu našeho obecenstva, kter
právě o Vánocích jako schválně posiluje jar
mareční nakladatele v jich neomalenosti, s ja-
kou neostýchají se vyrábět každoročně svou
nakladatelskou „vánoční““ literaturu.
Literární událost.
(Z básnické dílny Svatopluka Čecha.
Poesie má je pravšední,
setkáš se s ní všude.
Ke slepci si v kapli přisedni,
on ti ji zahude ...
Sotva čím jiným vyslovil Svatopluk Čech
skromnost svou líp než veršíky těmi. Pravda,
napsal je v letech sedmdesátých, ale tehdy mě
za sebou už »Douři«, »Sen Anděla« a tuším »Ada-
mity«, básně formy umělé a dokonalé, citu hlu-
bokého, velikých rozhledův, básně umělecky
ucelené, eterické, jak květy, pršící z blankytu.
A přece čím byl prvý ten svazek básní, bez
pretensí v titulu i úpravě, oproti dvaceti těm
svazkům *), jež letošním trhem literárním byly
dovršeny v plný zakončený soubor Čechovy
činnosti dosavadní, čím byl vůči těm dvaceti těž-
kým a krásným knihám, v nichž pěníse
vše, co bouřilo duší národa v minulu i přitomnu,
v nichž lká vše, co tesknilo mysl jeho, v nichž
žárem vzplápolalo výš a výš, po čemž se vzpjaly
kdy horooené neb zoufale české ruce! . ..
Čecho
Čo
Anděl
Čechův
Adamita
15
article
Takové dílo dovršil básník za čtyřicet let od
té chvíle, kdy v r. 1866 uveřejnil v »Lumíru«
druhou (»Otrokyně«) a v r. 1864 v »Zlatých
Kiasech« píseckých (»Vánoční sen«) prvou bá-
seň. Každá reklama literární, každá pochivala
povrchní musila by uraziti básníka a musila by
zůstati za duchovním, uměleckým, sociálníma
morálním významem díla jeho! Nehledíme úko-
sem na školu pouhého l'art pour P'art — ča-
rovné květy modré a vonné, v nichž zmámen
utkví zrak, vykouziila — ale výš, mnohem výš
klademe poesii Čechovu právě proto, že vedle
uměleckého roucha dýše z ní naprostá neporu-
šitelnost mravní, kteráž neplyne však z pouhého
pravidla vnějšího, nýbrž z ujasněného a hlubokého
života vnitřního, že není jen výronem rozumu
výpočitavě odvažujíeího její výhody indivi-
duální i všelidské, nýbrž že zakořeněna jest
citu samotném: Neníť osvěta básníku vý-
plní života celého, také tam, kde s katedry
učence slyší hlásat nejúžasnější objevy chemie
moderní, on vidí, jak duše jeho v pochybno-
stech se svíjí, jak srdce jeho křičí bolestí
úzkostí:
Čechův
Lumír
zlatý Kiasy
16
article
V tě širé říši Rozumu
cit strádá cilem psance
onť pokradmu jen plíží se
ke skryté domu brance.
A básníku teskno je
v tu dobu duchem bohatou,
však srdcem za to chudou,
kde pod tyranstvím Rozumu
svět hyne zvolna nudou.
Jej vzdělaností plný svit
jen ozáří, až svorné Ci
a Rozum vlásti budou.
Právě tou nedočerpatelna hloubí svého ži-
vota vnitřního básník rostl rok jak rok i v umě-
lecké výši svojí. Takově srdce nevyzpívá se ni-
kdy, nevyzpívá nikdy své tony. Snad po Ne-
rudovi s Čechem zemře nám jednou po-
slední pravdě zlaté srdcev
Čechách a takové srdce věčně cíticí, věčně
trpící a věčně milující vyvře vždy novýma
novým motivem básnickým, silným i ča-
rovným zároveň! Švatopluk Čech nesestoupil
po dnes ni o vlásekl s umělecké výše svojía
jeho »Sekáči« z dob nejposlednějších jsou umě-
lecky opět tak uceleny, myšlenkově stejně bo-
haty a citemzrovna tak vříci jako »Evropa« neb
»Václav z Michalovic«, Stoje na vrcholu své
umělecké tvorby, v níž do dohledna nevidíme
sklonu, Čech zůstal ale stejně skromným.
Rozum
Čecho
Václav
Čechy
Evropa
Michalovice
17
article
»Poesie má je pravšední« . ..
A přece verš ten vedle skromnosti tají
v jednom smyslu i mnoho pravdy, Svatopluk
Čech nemá zhrdání pro všedního člověka, pro
všední život. Jeho zrak zbystřený soucilema
láskou nalezá poesii všude a nalezá ji nežli
v brokátech princezen a v rytířských turnajích
spíše a více v boji ztýraného dělníka za chléb
rodiny, jejž apostrofuje:
»Ač v ponížení chýlíš krotkou hlavu,
když cítě políček na žhavé líc
jen zuby Řiskneš, otec milující.
bys uchoval svým dítkám chléb a krov
tu jasněji tvůj štít se pro mne třpytí . ..
Silný sociální rys prochvívá celou poesií
Čechovou. A sotva kdy napsána byla hymna
krásnější, procitěnější, nešena nadšením plamen-
nějším pro největší štěstí člověka, pro práci, jak
ji kdys Svatopluk Čech napsal k zahájení dělni-
ckého představení v divadle Národním básní
»Buď práci čest«. V »Podzemním hlase« slyšl
Čech blíž a blíž dunící věštbu přerodův soci-
álních a v dělníku slaví a zdraví hrdinu bu-
doucnosti:
»Leč zatím moc, jež řídí lidstva děj
v tom davu zhrzeném si skládá sama
za hřmotu kladiv jinou epopej
a za řinčení lopat nové drama
Ty's jeho hrdinou, 6 muži v prachu,
ty s licí zrytou, sluncem kalenou,
s tou zdobou mozolův na drsné dlani,
jenž místo kmentu oděn halenou,
a jemuž rýč je bohatýrskou zbraní.
Čo
Čechův
národní báseň
18
article
O. přijde čas, kdy rozprchnou se bludy.
nad lichých předsudkův a šaleb rum
kdy vzneseš ty, můj bohatýre chudý.
leb věky povznešenou k nebesům,
kdy oltář sobeckosti rozbije
věk šlechetnější, duté modly skácí
a diadémem skvoucím ovije
skráň, ojaslenou potem, skromné Práci.
Čísti dnes pořád a pořád měly by se ty
veršy Čechovy, aby styk, navázaný mezi životem
práce a mezi snahami národními nabyl vrouc-
nosti, aby dospěl opravdového prohloubení.
Sociální moment nezatlačuje však u Svato-
pluka Čecha nikterak vlastenecký cit. Naopak,
toť tón u něho, kterýž zni nejvýš, toť akkord
závěrečný, v nějž splývá vše, v němž mizí na
konec všechen i nesouzvuk. V té nevylhané lásce
k vlasti, v tom hlubokém soucitu s národem
utištěným, kterýž, úděl to všech nejhorší, nesl
i muka svá nadarmo, jenž bojoval zápasy nej-
větší historie a zůstal v porobě.
Jak český otrok zvedl se konečně v » Pisních
otroka«, aby rozbil pouta svá, celý národ uvítal
záchvatem nadšení, tisíce výtiskův rozletělo se
krajem jeho, slovem, jež dávno už mělo býti vy-
řčeno. To ale nebyla fráze a posa řečnická
jimiž tu Čech mluvil, to byly šlehy, jež nešetřily
nikoho v pravo v levo a jež bily i do snažilkův
vlastních řad, kteří tetelí se po hodnosti cizácké
po cizácké zdobě. Ten verš o »tretě z plechu«
* Sebrané spisy Svatopluka Čecha, XX svazků
Básně i prosa. Nákladem Fr. Topiče v Praze.
Čechův
Čecho
Čechy
Francie
Praha
19
article
jež zdobí též u nás prsa nejvypjatější, ale i nej
dutější, utkvěl pro vždy a výstraha »Jitřních písní-
básníkových:
»Nevěřme nikomu ve světě šírém.
nemáme jednoho přítele tam«
jest na všech českých rtech. Žel, že jen na rtech
a ne vždy i ve skuteích. Teprve potom, až budou
ve všech rukou, ve všech myslech a sž i každý
verš jich přejde v čin, »Jitřní písně«, jež uvítány
byly u nás rovněž s jásotem jako osvobození o
dlouhé muky beznaděje a nízkosti, budou v něm
věštiti skutečně i jítro. Zatím věšti jen červánky
pro karaktery našeho lidu . ..
Osvobozující — mravně osvobozající význam
odporu a odboje proti křivdě a úlisku vyslovií
Čech i v »Lešetinském kováři«, jehož mohutný
vliv na českou mysl státní zastupitelství koní
skací jen zvýšilo, poněvadž neopatrně odhalilo
terč, po němž kovář mířil a doznalo, že dobře
trefil. A všechen čtenář český opakuje si —
i z míst nekonfiskovaných — dnes:
»Libíš se mi, kováři ! Tys pravý
věru muž! Jen takých mějme více
a hněv lidu vyvstane jak Ivice
jedním skokem tyrany své zdáví —
moře bodákův ho nezastaví!
Než my baby! Každý jen se třese
o ten život bídný, horší skonu,
a dál těžké, potupné jho nese.
Lešetinský
kovář
Čechy
20
article
Možná, kováři, že při tom shonu
najdeš také mne... Což ztratit mohu
Žalář míň, než volnost taká hněte —
smrť, ta lepší než to žití kleté —
Žena, děti — poroučím je bohul
Mimochodem řečeno »Kovář«, jako dříve
již »Petrkliče«, jest protkán písničkami lido-
vými, v lidovém tonu, v lidovém duchu, tak
milými a tklivými, že nevím, zdaž vedle Sládka
umělá poesie naše vůbec vykouzlila krásnějších
a něžnějších!
Vlastenecké zpěvy Čechovy půsohí právě
proto tak mohutně a zdravě, že nemávají je
okázale praporem, že nevelebí a nejásají jen,
nýbrž že kárají, opravdově kárají břitkou ironil,
zde a onde přímo apoštolským tonem. Slesk
nad duševní kleslosti u nás vede básníka k tomu,
že záviděl skorem Havlasovi, když prchal
z vlasti, aby pod Kavkazem zemřel a zapomněl
na vždy:
. . . . záhy zakusil's, že místa není
v tom kruhu našem pro tvé bujné chtění,
že v tupé mrákotě zde všechno tlí,
»že v polosnách« vše bez činu se klátí,
že shaslo nadšení, ba přestal smáti
sám nad sebou se ret náš ochablý.
Jak často na rty palčivé jsi tiskl
kov studený a vzpomněl, skřipě zuby,
na všechnu hanbu, trýzeň domácí,
jak noha cizáka tam deptá šíje,
a na vše, co nám svato, drze plije.
Leč hlomoz kramářský, ni smutek lživý,
ní školská chvála hrob tvůj nenavštiví,
ni pozdní přízeň. Sbory slavíkův
kol pěti budou.
Čechův
Havlas
Kavkaz
21
article
Záviděl básníku druhu, jenž vymkl se tls-
nivému kruhu našemu a přece zůstal v něm.
Zůstal u svých, chtél — nésti s ními pokoření
i muka, protože i v nejtesknější chvíli nepozbyl
víry v lid svůj, v jeho obrození mravní, v jeho
sílu, v jeho vítězstvi. S Radhoště volá s videm
věštce a s jeho nadšením:
Ne. Žijem, roslem? — nezdolají nás!
Nechť s pyšných zámkův vládnou našim lánem,
nic plalna zloba jim a möc a lest,
lid, prostý lid, je příštím svět
pánem,
ten dokud náš, jich snaha marná
jest
I lid ten procit“, prociťnje všade,
i pod omšeným doškem chaty chudé,
zpět půdy své a votnosti a šlěstí,
svou prací dobude, krok za krokem
a nebude chtět ničí jařmo něsti,
a nejmíů cizích býti otrokem —
Tam, kde Čech stesku svému, nad bídou
poměrů — nad bídou v společnosti, ve vlastii
rozmlém státu našem ulevil si satirou, činí tak
přece jemně ale tím rázněji. Nejjemnější ostři
nejhloubějí řeže. Velmi vysoko v celé řadě
drobných písní i ve větších skladbách satiri-
ekých vysílá svoje šípy. Z paměti nevyjde na
př. král, jenž nevěda už kudy kam, na kone
na radu si vzal čerta... Nevime, kde básník
vzor svůj odkoukal, ale však pochopite jeho
starosti:
»Kdo z vás někdy sedal na trůně,
pochopiť on jistě
horký cit, když čelo koruně,
a bezlidné říše na luně
vymeteno čistě.
V audienci s tváří božsky klidnou
těšiti tu spřež.
ba ani tu reformu už bídnou,
dá ji — nemůžeš.«
Čo
22
article
Jest naším přesvědčením, že po »Tyrolských
elegiích« a po »Křestu sv. Vladimíra« menší i větší
(»Hanuman«, »Petrkliče«, »Pravda«, »Šotek«)
Čechovy jsou nejpodařenějšími a při vší své
jemnosti nejjedovatějšími, po zásluze nejjedovatěj-
šími, satirami českými. Sem pojí se částečně.
byť hrot svůj hlavně jen proti našemu šosáctv
obrácela, satira prosou, »Výlety pana Broučka«,
kteráž, ač nestoji z děl Čechových umělecky nej
výš — nadšení nad jeho dílem nezbavuje ná-
tu kritičnosti — náleží k nejpopulárnějším kni-
hám českým.
Hanuman
Petrklič
Šotek
Čechův
Výleta
23
article
Je úkolem nemožným v jediné črtě, jejíž
stručnost sama již podmiňuje zběžnost a vylu-
čuje studii a analysu zevrubnější, shlédnouti ráz
a směr veškeré jen poesie Čechovy. Jeho
apologii vzájemnosti slovanské vší naivnosti pro-
stou »Slavii«, v niž věři po všech zkouškách
trapných, jež jí kynou ještě, jeho oslavu muž-
nější české minulosti »Václav z Michalovic«,
snad co do ucelenosti a jednolitosti uměleck
vzor tu českého eposu historického, jen zazname-
náváme. A mimo všechny téměř lyrické verše
Zeyerovy a mimo hluboké stesky Vrchlického
»Symfonií« sotva co napsáno bylo v české poesii
tak hlubokého, čistého a vznešeného jako v Čecho-
vých »Modlitbách Neznámého.« Záhada věčna
snoubí se zde s očistěuou duší lidskou. Zřikáme
se dnes sledovati básníka na této jeho pouti
nekonečnem, snad nedostihlo by skromné naše
péro ani těchto jeho výšin blankytných . ..
A zřikáme se pro dnešek sledovati i jeho
krásnou prósu, ač vyplňuje 11 velkých svazků
souboru jeho děl. Umělecká dokonalost novel
jeho, jemný často humor jejich, originální jejich
motivy, poetická nálada, jež obestirá je, ať strhují
k smichu, ať rozrušují tragediemi životními, byly
bez tak už opět a opět i nejmodernějšími kritiky
puntičkáři přiznány a uznány a zajistily Čechovi
i překlad některých novel do jazykův cizích.
Řada drobných satyr prosaických a nemilo-
srdných úvah o zjevech veřejných, namnozeto
Čechův
Václav
Zeyerův
Vrchlický
Čecho
Michalovice
Čecho
Slavia
24
article
otisky ze sloupcův našeho listu, jehož feuille-
tonním redaktorem Čech dlouho byl, nežli voli
úplné básnické zátiší, zajímavé vzpominky
živě líčené črty cestopisné, zvláště ze slovan
ského vzduchu, doplňují tuto vábnou prosaickou
četbu.
Vůči básníku nemá přání mysl naše žádných.
Splnil předem již všechna, jež jsme do moder-
ního a českého básníka kladli. Ale k na-
kladateli máme jedno. Aby třeba že tento soubon
byl splátkovými lhůtami dostupným všem rodi-
nám měšťanským a všem i poněkud zámožněj-
ším dělnikům a studentům, by ve vhodné chvili
přikročil po způsobu spisů Beneše Třebízského
a asi v rámci Světové knihovny, dnes myslím
nejlevnějších to knih českých, k levnému, ně-
kolikakrejearovému vydání i spisů Čechových.
Tak aby měl v rukou každý dělník
vůbec i každý »malý člověk« náš tohoto učitele
karakterů, tohoto pěvce obrovské mužnosti,
toho básnika soucitu k zavrženým a opušlěným.
A jedno přání máme k otcům našim. Aby
kladli často a často tato díla do rukou do-
spívajících dětí svých. Aby dospivaly nám v celé
povahy, mužné duchem, čísté duší. Nemyslím,
že mládec, jemuž položí se dnes na stůl tyto
knihy, v životě svém přištím snese pokorněi
poliček, nemyslím, že se poskvrní lží a lstí. Až
tyto myšlenky a hlasy stokrát zraněně a přece
věřicí, čisté a velké duše Čechovy přejdou
v samu krev mládeži naší, vyroste nám teprv
generace, jež bude umět buď jen vítěziti aneb
jen mřiti, ale jež nikdy se po zemi zotročené
nepoplazl.
— yer.
Beneš Třebízský
Čechův
Čechy
25
article
České spisy
* Dr. Jozef Šimko: Piesne a básne. Modra.
1905.
Jako když ve smulný podzim na holém lánu osa-
mělý ptaček zašveholi! Kde je léto těch jemně zadu-
maných, ryzích písní u nás? Dr. Šimko má dušíi,
která v takovém létě zrála. Vysílá zvuky ohlasů ná-
rodních, plné však samostatného cítění i tvoření, indi-
viduálného naladění i vtipu. Úsměv a slza, národní ráz
celý; dobrota, láska, milostné plání, jemný rozmar
hned vedle stesk ryzí; bodrá lehkomyslnost, ironie,
zpěvnost, celá ,sirota slovenská“. Význačnost obsahu
také pravá: chudoba věrnou lásku rozlučuje, nevěra
bolí, furiantství nejmilejší útočiště vzdorů, všude píchá
závist a zloba lidi falešných. Na 42 stránek drobné
lyriky, jistě důkaz bohatství nápadů, citu i výrazu.
Upozorňujeme hudební svět na tuto tvorbu.
Tvo; rozmarín nosím,
Pána Boha prosím:
Buď verná, v zdraví čakaj maí
Narukovať musím.
Narukovať musím,
Sním lásky tajný sen:
Nado mňou nebe vysoko
Podo mňou čierna zem.
Druhá část obsahuje písně balladické, romance.
vzdechy vlastenecké, genrové obrázky, historické vzpo-
mínky a figurky. Všecko svěží a ryzí.
Kol Malaciek popod horou
s grófskym pluhom role orou,
role orů židákovi
hej, na zkázu Slovákovi
Gról je grófem a žid pánom.
nebudem já Malačanom;
dajte mi sem mů halenku.
v cudzom svete som si pánom.
Celá bída slovenská tu pláče, ve své slabosti měk-
ké resignace i síle stálosti v utrpení. Vyslechněme tu
píseň bralrskou!
Vbk
doktor
Šimka
Piesne
Slovák
Gról
Modra
26
article
* Tekla Náhlovská: Pan notárko. Obraz
ze života slovenského o čtyřech jednáních. Dle ná-
mětu Karla Kálala. Nákl. Jos. Svobody na Král. Vino-
hradech, Purkyňovo nám. 7. 1905. Za 1 K.
Shledati hlavní a význačné součástky slovenské
národní bolesti, otázky existenční, vtěliti je v řadu
rázovitých postav, spojiti je vhodným dějem a rám-
cem života a poslati vytvořený, dramaticky pohnutý
a rušný celek do českého světa, byla myšlenka tak vý-
borná, že ji beze vší fráse dlužno nazvati činem.
Ovšem záleželo také na provedení. Nejlepší tendence,
nejupřímnější vůle by nebyla nic platna, ba věru na-
opak. Slabá práce by poškodila celou akci. Ale pani
Náhlovská postačila Kálalově myšlence. Postavila
na scenu obra plný života nejen zevního, ale i vnití-
ního. Mluví se tu sice o věcech vlasteneckých, ale
nikoli šablonou a frásemi. Notárko je vtělení slovenské
bolesti. Syn slovenské matky věrné a náboženské
ale výchovou úřadní naprosto skoro zvrhlý a zkažený.
Pravíme skoro. Na dně duše mu přece zůstalo něco
citu pravého, ten se vzedme a přinutí ubožáka k po-
znání a zoufalství. Drama je schopno vzbuditi na če-
ských divadlech více poznání a mravního účinu, než
deset knih a kupa přednášek. Upozorňujeme nase
spolky na tuto hru. Není dlouhá, scény se pestře stří-
dají, řeč je přirozená a jadrná, česká, ale zbarvená
slovenskými a maďarskými pořekadly, dobrých effektů
je dosti. Provozovací právo je úplně volně. Vbk.
* Anna Řeháková: Andělská srdce. Povídka
Jos. R. Vilímek v Praze, 1905. K 1.50.
Tekl Náhlovská
Kálal
Král
Purkyňův
Náhlovská
Kálalův
Řeháková
R Vilímek
Drama
Jos
Praha
andělský srdce
27
article
Zábavně vzdělávací literatuře pro dtvčí mládež
přibyla povídkou kniha, která se honosí všemi před-
nostmi. Pochází z mysli zralé a bohatě, vážné a jemni
lidumilné, rozumí těžko přístupným hnutím mladistvé
duže, přináší děj nikoli fantastický a dráždívě blouz-
nivý, ale zažitý kus života, dosti bohatý, aby se do
něho vešlo zobrazení tolika lahodných i zase hořkých
stránek, kolik je potřebí na zdravý účin knihové lázně
na úllou duší, Ani nerozmazluje, ani netýrá. Uvádí
dívenku osiřelou, bludný kvítek české země, do ci-
ziny mezi lidi sludeného srdce a nepřátelského smý-
šlení, učí ji strádati pro chudobu a český původ, ale
strádáním v srdci se siliti a očišťovati, až konečně
za odměnu se dostane na cestu ke štěstí. Forma po-
vídky je dopisová, vadí sice ráznosti dějové, za to
hoví individuálnosti názoru a srdečnosti výlevů. Hor-
livá snaha o ryzost mluvy je patrna. Ale nebylo
Ueba, aby se mluvilo (st. 78.) „Jste Ruskou? —
Nikoli. Češkou.“ Rtada fotografických reprodukcí
pěkně zdobí knihu.
Češka
Rtada
28
article
Vbk
* Jaroslav Schiller: Rolničky v závějích.
Verše. Edv. Leschinger v Praze, 1905
V malé knížce veršů je několik čísel (Padá sníh,
Pod svišticími kosami, Klekání a Zakletý hvozd a j),
které zvěstují naději v možnost nějaké příští poesie,
bude-li autor vývoj svůj říditi ve znamení účelného
a pilného života, jemuž je poesie těžkým pro-
cessem, nikoli hrou! Bohužel, autor už před tím
vyčal jednu sbírku a nyní pospíchá s touto drobotinou.
Drobit síly, je utrácet budoucnost. Rýmy jako „slunce
mitra“ (1) — „v ter třpyt jitra“ prozrazují upřímně,
že tu běží pouze o průpravu, nikoli o hotový pří-
spěvek literární.
* Růžena Svobodová: Plameny a pla-
ménky. Román a několik povídek. U J. Otty v Praze,
1905.
Novinka krásná, z nejvybranějších ukázek novo-
české belletrie, umění jemného druhu, jemuž čas pů-
vabu nejen neubírá, ale přidává. Román „Blahosla-
vený“ je povídka výtečná, celá, se všech stran hotová,
a ručí za své myšlení i cítění celou svou existencí.
Schiller
Svobodová
J Ott
Praha
29
article
Jest to vlastně báseň o bílé, svaté duši, ale svět,
jenž ji obklopuje, je tak všední svou reálnou skuteč-
ností, že se proň jako u Shakespeara nehodila než
prosa. Báseň o krásném, něžném květu vyrostlém
z bahna života. Pro potěchu, posilu a utvrzení všech
osamělých. Byl pasáček, čítal na poli o ráji a stromu
života. Přišel podzimní vichr, pokrytecký kněz, vzal
mu knihu živola a dal mu knihu odříkání a smrti.
Pasáček se dostal na studie a stal se knězem onoho
vzácného druhu, jenž myslí, že je na to, aby Sloro
vtěloval skutkem. Chce býti utěšitelem zarmouce-
ných, pomocníkem utištěných. To proto, že má srdce.
Ale srce nemá jen povinnosti, má i práva. Duši Gil-
bertově olevře se májový ráj lásky. Světu, jenž jej
obklopuje, hnusně materialistnému, bídnému, je to
zcela přirozeně kamenem úrazu. Román by se mohl
jmenovati „Světec či blázen?“ Má místa vznešeně
básnická, ohnivě bojovná (jako na str. 87., kde znáti
přízvuk hlasu autorčina) a pronikavě satirická (kněž-
Shakespeare
Slora
Gil