1
article
síla se narodni hymna francouzská během posled
ního století několikrát přizpůsobiti hudebnímu vkusu
doby. Poslední partitura pochází od Ambroise Tho-
masa. Těchto dnů byla však nahražena novou. Mi-
nistr války dal si těchto dnů od kapely republikánské
gardy zahráti novou versi, jež ihned byla úřadně
schválena a bude zavedena u všech vojenských kapel
pro veškeré slavnostní obřady. Novou instrumentaci
provedlí pánové Dubois, ředitel a Duvernoy, professor
na pařížské konservatoři. Hlavní novota zakládá
se ve vložení silného víru bubnů a mohutné fanfáry
trub, jako důraz na nejsilnější místa.
= Zloděj v knihovnách. Z Lipska se ozna-
muje: Zdejší policii podařil se šťastný lov. Již mi-
nulého roku byly častěji pohřešovány cenné knihy
z knihovny university lipské, avšak zloději nebylo
lze přijíti na stopu. Minulého pátku byl zloděj do-
paden při činu. Jest to bývalý pruský soudní adjunkt
Loth. Zloděj bydlel v Dobrosoli (Halle) pod jmenem
dr. Roeder, soudní assessor z Lipska a prodával tam
pod jmenem dr. Rother z Naumburku ukradené knihy.
V Lipsku představil se pod jmenem O. Peters, soudní
adjunkt. Knihy, jež prodával, pocházely z čítáren
universit v Lipsku a Dobrosoli a z knihovny jednoty
právních zástupců v Lipsku, kde Loth také kradl.
Větší počet knih podařílo se lipské policii opět nalézti.
Když jej zatýkali, měl Loth u sebe také vstupenku
do knihovny university berlínské. Lze tudíž předpo-
kládat, že páchal krádeže také v Berlíně.
Ambroise T
Dubois
Duvernoy
Loth
doktor
Roeder
Rothera
O Peters
Lipsko
Halle
Naumburk
Berlín
knihovna univerzita lipský
2
article
= Zastřelil bratra. Během prudké hádky byl
v Patersonu, N. J., Ital Pietro Paganillo od svého
bratra Sabatta zastřelen. Pietro bydlel na Brooks
streetu a Sabatto byl jeho sousedem. Již delší dobu
panovalo nepřátelství mezi Sabattem a jeho otcem,
poněvadž se otec o svou starou manželku, která žije
v Italii, nestará. V neděli přišel Sabatto do domu
bratrova, u kterého otec bydlil, byl však ihned vy-
hozen. Ale ozbrojil se revolverem a záhy se zase
vrátil a když byl otce dýkou bodnul do ramene, za-
střelil bratra Pietra, který chvátal otci ku pomoci.
Vrah na to uprchl a dosud nebyl dopaden.
= Nebezpečné skladiště. Z Paříže se ozna-
muje: Následkem žaloby ředitele nepřímých daní
u policejního prefekta zabaveno ve skladišti státních
dodavatelů, firmy Marcel Gaupillat Co. v před-
městí La Villette 18 millionů patron, mezi nim
3 milliony patron do pušek, opatřených střelami.
30.000 pro revolvery a 15 millionů patron do lovec-
kých pušek, opatřených toliko zápalkami. Toto obrov-
ské množství patron uloženo bylo ve sklepních míst-
nostech šestipatrového domu, v němž bydlí četné
rodiny. Firma Gaupillat Co. měla toliko právo-
přechovávati v těchto místnostech nanejvýš 250,000
patron do flobertek. Na fimu bude podána žaloba
pro ohrožování veřejné bezpečnosti a přestupek
předpisů.
Paterson
Ital
Paganillo
Sabatt
Pietro
Brooks
Sabatto
Pietr
Italia
Paříž
Marcel Gaupillat Company
Gaupillat Company
3
article
= Šlechetný lidumil, jenž ovládán byl toliko
touhou činiti dobré a dovedl ji též uváděti ve skutek
zemřel těchto dnů v Italii. Dr. Pietro Panzeri narodil
se v Sormannu, v kraji comském a stav se na uni-
versitě v Pavii doktorem lékařství, ihned lpočal pro-
váděti svůj ideál, zachraňovati znetvořené a špatně
rostlé děti. Po 30 let věnoval svoje síly výhradně
chudému obyvatelstvu Milána a jeho pečlivému
a geniálnímu ošetřování podařilo se získati tisícům
mladých, zdánlivě beznadějně znetvořených lidí nor-
málně rostlé tělo a tím i podmínky šťastného a uži-
tečného života. Milán byl hlavním sídlem jeho čin-
nosti, kdež »Instituto dei rhachitici«, ústav založený
šlechetným Pinim, přivedl na nynější stupeň svrcho-
vané dokonalosti. Mimo to byl v Bologni soukromým
docentem orthopaedie. Svým učením a svým způ-
sobem léčení, jakož i svým ideálním působením
povzbudil velký počet žáků, takže vskutku význam
práce jeho života pro vlasť jeho byl nesmírný. Mimo
to věnoval též bedlivou pozornost podpoře stavov-
ských zájmů lékařských a veřejnému zdravotnictví.
k čemuž jakožto člen obecního zastupitelstva a
soudní znalec měl hojné příležitosti. Šlechetný lidu-
mil dosáhl bohužel věku toliko 52 let.
doktor
Panzeri
Sormann
Pavia
Milán
Bologna
Institout dei rhachitice
4
article
= Pomocník v nouzi. Správce domu na vých
98. ul. v New-Yorku, Thomas Warren, zachránil
onehdy ráno při požáru paní Emilii Silvermannovou,
bydlící ve 3. poschodí a její 2 týdny staré dítko od
hrozné smrti. Vynesl je v náručí z budovy kouřem
přeplněné na ulici. Má se za to, že požár povstal
ve sklepě od hořící svíčky. Kouř, kterým byl záhy
celý dům přeplněn, byl horší, nežli oheň. Warren
probudil svou manželku a 18letou dceru, které spě-
chaly od jednoho bytu ke druhému a vyburcovaly ze
spánku všechny nájemníky. Paní Silvermannová le-
žela nemocná v posteli, a nemohla ani sobě ani
svému dítěti pomoci. Warren odebral se rychle do
jejího bytu, uchopil matku a dítě do náručí a šťastně
je dopravil na ulici. Požár byl rychle uhašen.
Thomas Warren
Silvermannová
Warren
NewYork
5
article
= Zajímavý list soudce, předsedy soudu
v Chäteu-Thierry, pana Magnauda, uveřejňuje paříž-
ský »Matin«. Pan Magnaud získal si svými rozšaf-
nými rozsudky a jich nestranným odůvodněním, svěd-
čícím o nejkrásnější lidskosti a bystrosti ducha, v celé
Francii čestného titulu »dobrý soudce«. Před něko-
lika dny vyslovil poslanec Guy Barthou ví časopise
»Petite Gironde« námitky proti rozsudkům Magnau-
dovým, jenž na to odpovídá v »Matinu« a z listu
jeho vyjímáme následující charakteristická místa:
»Myslím, že soudce není k tomu, aby užíval zákona
mechanicky, as jako žák opisuje krasopisný předpis.
Naleznete v důvodech mých rozsudků slova publici-
sty, přání občana a nikoli právní důvody obvyklé
formy. Soudce měl by býti především člověkema
sice člověkem své doby, jenž prost všeho formalismu
zná svět, jenž jej obklopuje, jenž dovede aneb snaží
se rozeznati různost pocitů, jež panují v každé ze
společenských tříd a všeho toho použít pro své roz-
sudky. Nezdá se vám, že naše konání spravedlnosti,
i když zákony zůstanou, jaké jsou, bylo by mnohem
lépe pochopeno lidem, kdyby je provozovali nikoli
soudcové vyrostlí v blahobytu a bohatství, nýbrž
soudcové, kteří nepozbyli veškerých sympathií vůči
proletariátu? Jest vskutku revoluční, vidíme-li, kterak
vždy a všude bylo konání spravedlnosti čímsi rela-
tivním, proměnlivým a pak aspoň se snažíme, hle-
daiíce právo, bráti zřetel na duševní a hmotný stav
téch, pro něž náš společenský řád má toliko kruto-
sti? Co jest důležitější: právnická spravedinost anebo
slušná spravedlnost, jež odpovídá přirozenému právu,
rozumu a snaze naší doby po sociálním zlepšení?
Thierry
Magnauda
Magnaud
Guo Barthou
Petit
Chäteu
Francie
6
article
Myslím, že poslední jest správné. Propustil jsem
z obžaloby ženu, jež pod neodolatelným nátlakem blí-
žící se smrti hladem, jedva schopna svých smyslů,
odcizila chléb, jenž před ní ležel. Kdo může odporo-
vati tomuto rozsudku? Vy sám tak nečiníte a já
budu i nadále takto jednat.«
= Osudné dudy. Z Montrealu v Kanadě se
oznamuje: Všechno tu již bylo — pravil moudrý
ben Akiba. Avšak starý pán v době, kdy výrok tento
učinil, bohužel ještě neznal Kanadu, zemi zvlášt-
ností, jinak byl by býval poněkud opatrnější ve
svém výroku. Na každý způsob nemohl ani tušit, že
zcela obyčejný dudák může zavdati podnět k pová-
žlivé neshodě mezi pány ministry, jež dokonce může
vésti k ministerské krisi. Přece se tak stalo. Vinní-
kem jest R. R. Dobell, ministr bez portefeuillu, ale
s dobrým služným, uraženým předseda ministerstva
sir Wilfried Laurier. Pan Dobell uspořádal onehdy
vybranému kroužku svých známých v Ottawě ho-
stinu a poněvadž účastníci většinou pocházeli z krás-
ného Skotska, uznal vlídný hostitel za dobré, anga-
žovati k oslavě hostiny dudáka, by přednesem písní
Dobell
Wilfried Laurier
Montreal
Kanada
Ottawa
Skotsko
7
article
domácích bardů zvyšoval zábavu. To bylo všechno
v pořádku, třeba že nebude každý souhlasiti o ja-
kosti zvuků nástroje, jenž Skotům tak lahodí. Avšak
veselá společnost, rozjařena vínem, po skončené ho-
stině odebrala se in corpore, s dudákem v čele, do
budovy parlamentu a vtáhla do posvátných síní jak
náleží hlučně. Na neštěstí měl sir Wilfried Laurier
jednu ze svých znamenitých řečí v záležitosti ohromně
důležité — zdali 24. květen, narozeniny nebožky
královny Viktorie, má se státi stálým svátkem, což
ostatně vskutku usneseno — a spatřiv podivné pro-
cesí svého kollegy Dobella, popletl si koncept a
musil za jásotu sněmovny poslanců, jež měla z to-
hoto hudebního intermezza ohromnou švandu, svoji
řeč přerušit. Pohledl vyčítavě na rozjařenou společ-
nost a na neunavně pískajícího dudáka a pak se
vrátil do své soukromé kanceláře. S přátelstvím mezi
pány Dobellem a Laurierem dopadá to nyní velmi
bledě. Utrpělo těžkou trhlinu a snad bude záhy mr.
Skot
Wilfried Laurier
Dobell
Laurier
Viktoria
8
article
Dobell ministrem mimo službu, bez portefeuillu a
bez dobrého služného.
= Přisný trest. Soudce Newburger v generál-
ních assisích v New Yorku odsoudil na 25 roků do
státního vězení 21letého účetního Fred. Wagnera,
který byl před 10 dny uznán vinným, že ve velkém
obytném domě na vých. 58. ul. založil oheň. Nejvyšší
trest pro paličství jest 40letý žalář, a bude-li se
Wagner v káznici řádně chovati, bude mu s trestu
9 roků a 9 měsíců odečteno. Ostatně odsouzenec
stále tvrdí, že jest nevinen. Když byli porotci uznali
že jest Wagner vinen, bylo vzhledem k jeho mládí
zavedeno nově vyšetřování, avšak výsledek byl ten
že byly další závažné důkazy proti obžalovanému
zjištěny. Při prohlášení rozsudku poukazoval soudce
na to, že v domě bydlí 29 rodin a že založením
ohně bylo 160 životů lidských ohroženo. Wagner jest
ženat a otcem jednoho dítěte.
Fred
Wagner
New York
9
article
O pojmenování nového kamenného
mostu v Praze.
O pojmenování nového kamenného
mostu v Praze.
Nad vchodem do pravé budky výběrčí na novém
mostě kamenném u Národního divadla do kamene
vytesáno jest pojmenování: »Most císaře Fran-
tiška«. Toto označení jest nejen na průčelí domku
u břehu staroměstského, ale i na domku u břehu
malostranského. V české veřejnosti pojmenování
mostu jest předmětem živých úvah a dlužno proto
zmíniti se o okolnostech, které předcházely tomu, že
do kamene bylo jmeno nového mostu vytesáno.
Dne 4. listopadu 1841, když nový most řetězový
byl odevzdáván veřejnému používání, poprvé byl
označen jako most císaře Františka a sice
v řeči, kterou proslovil Josef Matyáš hrabě z Thunů
k nejvyššímu purkrabímu hraběti Chotkovi, ačkoliv
most zbudován byl za panování krále a císaře Fer-
dinanda Dobrotivého. Třebaže pojmenování na žád-
ném pilíři mostu nebylo tehda vytesáno, přece zú-
stalo mostu oficiální označení »Most císaře
Františka«.
V lidu pojmenování toto se neujalo a zobecnělo
označení »most řetězový« tak, že na most cí-
saře Františka nikdo ani doptati se nemohl. Mnohé
omyly pak vznikly po vystavění mostu z Eliščiny
třídy na levý břeh vltavský, načež jmeno »řetězový
most« ještě více v lidu se vžilo. Také na mostědo
Buben není pojmenování mostu vytesáno na dom-
cích neb pilířích, jedině barevná tabulka, na před-
mostí upevněná, udává jmeno mostu. Dlužno připo-
menouti, že ani na mostě Palackého není pojmeno-
vání mostu vytesáno.
František
Josef Matyáš
Chotek
Palacký
Praha
Thun
Fery
Bubno
národní divadlo
10
article
Když byl most řetězový sbořen, vynořila se na
povrch otázka, jak bude nový most pojmenován
Z počátku otálelo se s vyřízením otázky pro do-
mnělou její předčasnost. První rozluštění její podala
pamětní listina, dne 3. srpna 1898 s okázalou slav-
ností vložená do základního kamene pilíře v malo
stranském rameni Vltavy.
V této listině už se předurčilo pojmenování mo-
stu, neboť uvádí se hned na začátku textu, pozorně
redigovaného: »třetího dne měsíce srpna položen byl
tento základní kámen k novému kamennému mostu
Františkovu přes řeku Vltavu v Praze . . «
Nehledě k této precedenci, bylo o pojmenování
nového mostu kamenného znovu rokováno v dozorčí
komisi nad stavbou mostu. Tato komise usnesla se,
aby nový most pojmenován byl mostem císaře
Františka z těchto důvodů: 1. Nový most jest sku-
tečným nástupcem mostu císaře Františka, poněvadž
z bývalého mostu byly pro nový most pilíře zacho-
vány. (Ty však později vesměs musily být odstra-
něny, poněvadž jejich ponechání mohlo znamenati
zkázu pro nový most.) 2. Náklad na stavbu nového
mostu z valné části byl uhražen z dvoumillionové
státní subvence, na provedení veřejných projektů po-
volené. 3. Nový most byl pojmenován již v pamětní
František
Vltava
Praha
11
article
listině a není důvodů k tomu, aby se pojmenovaní
to měnilo, zejmena uváží-li se, že 4. i pro nový
most, zůstane-li mu stejné označení, ponechá se
v platnosti mýtní privilegium, sahající až do 5. listo-
padu 2004. Kdyby ale nový most byl pojmenován
jinak, musilo by se o mýtní privilegium žádati a
dozorčí komise chovala obavu, že by privilegium
nebylo uděleno.
Usnešení dozorčí komise rada městská schválila
a každý se domníval, že pojmenování mostu zůstane
pouze pro oficiální označení a lid že si pojmenuje
most dle své libovůle, jako se to stalo s »mostem
řetězovýme.
Pojednou bylo průčelí výběrčí budky zahaleno
plátěnou rouškou a když ji po několika dnech od-
stranili, objevil se zvědavcům do kamene vytesaný
název »Most císaře Františka«. Totéž stalo
se i na straně malostranské. Konstatovati dlužno, že
o vytesání jména na průčelích domků rada městská
neměla ani tušení. Toto opatření stalo se z nařízení
dozorčí komise.
František
12
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Moravské konference vyrovnávací.
Déle než tři léta již trvá moravské vyjednávání
o národní smír v této zemi. Hlemýždím krokem
vleče se nevděčná práce, ale přece jen se vleče
a nazdor všem překážkám znamenati lze ja-
kýsi pokrok ve vzájemném se sbližövání obou
národností, kdežto v Čechách čím dále tím více
se rozcházejí. Zjev ten je ovšem vysvětlitelný.
Chytrý pan Chlumecký, jenž Němce moravské
vede, dobře ví, že na delší dobu panství ně-
mecké v zemi ze tři čtvrtin české nestačí.
Pozoruje, jak jedna bašta padá po druhé, jedno
ztracené město po druhém vraci se do spole-
čenstva národního a jak blíží se den, kdy
přes privilej velkostatkářský panství německé na
Moravě, konané ve sněmu a v jiných důležitých
institucích, se sřítí. Proto činí opatření jíž v čas,
aby, než nadejde česká potopa, co možná hodné
výhod pro Němce zachránil. Vyrovnání jest
jakousi archou, ve které odhodlán jest výdati
se na plavbu do českých vln. Jen tak
sluší pohlížeti na nynější vyrovnávací jednání.
Nynější atmosféra smířlivostí zvlhlá postup
smíru na Moravě podporuje. Kdo by ale se do-
mníval, že snad uskutečnění jeho je blízké,
mýlil by se. Jisté podřízenější otázky ovšem
vyrovnány a docílena shoda, zejmena pokud
jde o rozdělení zemských ústavů a pokud se
týče školství, však oříškem tvrdým zůstává po-
řád ještě volební řád, zůstávají kurie a od
Chlumecký
Němec
Čechy
Morava
13
article
Němců pro různé velmi důležité a při tom
choulostivé věci žádané veto. O to tu jde. Ko-
nečně jedná se ještě o jednu věc. Výrovnání
na Moravě, třeba že dělo se samostatně, nesmí
býti nijakým způsobem odloučeno od souboru
otázek, jenž týká se všeho národa našehoa
všech zemí českých. Čeští poslanci jsou členové
všečeské organisace a mezi vyrovnáním mo-
ravským a vyrovnáním v Čechách musí
býti — nechceme na tomto místě užiti z kom-
promitovaného slova »junctím« — al
jisté harmonické shody. Zejmena o to jde, aby
na Moravě nebyl řešen národnostní smír dle
jiných zásad než v Čechách, a proto nepohlí-
žíme na otázku moravského vyrovnání, třeba
bychom si ho přáli, tak optimisticky, jako tisk
německý. Vyrovnání v obou zemích nesmí býti
provedeno na jiné zásadě, než na té, že
oběma kmenům musí býti v obou
zemích vyměřen stejný dil jazy.
kových práv, a potom že každý pří-
slušník zemi, nechťsi je té či one
národnosti, musí v obvodu cele
zemi nalézti právo ve svém jazyku.
S tím-li se Němci spřáteli, docíleno bude vy-
rovnání hravě — v obou zemích. Prozatím
nechť ale se páni moravští delegáti ve »smiřo-
vačkách« pozeptají pana Chlumeckého, trvá-l
on a strana jeho na svatodušním
programu německém. Potom se situace
ihned vyjasní.
Němec
Chlumecký
ko
Morava
Čechy
14
article
— Německé kvitance na poště. Zmí-
nili jsme se již o nařízení pražského poštov-
ního ředitelstva ve příčině německých kvitancí.
Nedá se věru tvrditi, že by byl pan dvorní
rada příliš taktní ani že by měl jemnější
smysl pro to, které opatření má býti učiněno a
kdy má býti učiněno. Naopak, tento pan Šafa-
rik-Pstross je z oněch byrokratů, kteří domní-
vají se, že větší čásť jejich povinností v tom
záleží, v maličkostech drážditi a na věci veliké
a důležité pohlížeti lhostejně. Pan Šafarík:
Pstross patrně netušil, jaké by mohlo míti toto
jeho nařízení následky. Nechceme proza-
tím věc ani naznačili, však páni chéfové res-
sortu ve Vídni měli by o to dbáti, aby jejich pod-
řízení nekazili čeho s velikým namáháním bylo
docíleno a co by mohlo ještě v p o-
slední chvíli přivoditi kata-
Šaf
Pstross
Šafarík
Vídeň