1
article
ani v tak zv. stavu grossesse terme, ani
grossesse avancée, jak tvrdil francouzský
lékař dr. Caulet ve svém dobrém zdání,
datovaném ze dne 8. září m. r. ze Smede-
reva, dle kterého by se byla tenkráte nale-
zala královna asi ve čtvrtém nebo v pátém
týdnu těhotenství. V protokolu, sepsaném
a podepsaném oběma lékaři ruskými se pak
praví:
Mínění dra. Cauleta vysvětluje se však
tou okolností, že souhrn symptomů, jež se
u královny jevily, poukazovaly na skutečné
těhotenství a dostačovaly, aby královna i celé
její okolí byly o těhotenství její přesvědčeny.
Lékaři připouštějí v témž protokole, že
se tenkráte skutečně mohlo jednati o počátku
těhotenství (commencement d'une grossesse),
jež však mohlo mezi tím býti zmařeno.
Dále zjistili professor Stegirev a jeho
kollegové v témž protokole, že nynější stav
vysoké paní neohrožuje ani její zdraví ani
celkový organismus způsobem jakýmkoliva
proto není také těhotenství v nej-
bližší době vyloučeno.
O povolání prof. Cauleta v září do
Smedereva se nyní konstatuje, že se obje-
vily tenkráte různé příznaky, jež zdály se
vyžadovati porady lékařské tím spíše, že
královští manželé zamýšleli po svém sňatku
vykonati obvyklou cestu po království srb-
ském. Od cesty té bylo upuštěno jedině ná-
sledkem dobrého zdání prof. Cauleta,
který tenkřáte královně radil, aby zachovala
co nejpřísnější klid. dze
doktor
Caulet
Stegirev
profesor
Smet
Smederevo
2
article
sn
Z Brusselu, 17. května. (G.-B.) V dnešní
schůzi sněmovny poslanců spůsobili
socialisté výtržnost. Když byl posl. Dohet
z pravice ve své řeči prohlásil protest proti
potlačování světské moci pape-
žovy, zvolal socialista Fournemont
»To zavinilo provádění frašky! Ku předu
Zpívejme marseillaisu!« — Na to začali so-
cialisté zpívat. Pravice a umírněná levice
volaly je k pořádku, ale socialisté zpívali
dále. Pravicejvolala: »Ať žije král!« Předseda
dal klobouk na hlavu a odešel. Fournemont
zvolal: »Takle svět nezkrotíte!« Poslancové
zůstali ještě nějakou chvíli ve sněmovně, ve
skupinách živě rokujíce. Po půlhodinné pře-
stávce sezení opět zahájeno; předseda vy-
zval všechny strany, aby klidně dále roko-
valy. Liberál Neuzeau souhlasí s před-
sedovým vyzváním, ale prohlašuje, že bude
hlasovati proti vyslanectvu v Římě. Ministr
zahraničních záležitostí de Favereau
prohlašuje, že vláda udržuje nejlepší poměr
k vládě italského krále, avšak Belgie má
prý důvody, aby u papežského dvora, vzhle-
dem na vysokou jeho mravní autoritu, byla za-
stoupena. Doporučuje sněmovně důtklivě,
p6v
aby položky na vyslanectva u Vatikánu a
Kvirinálu schválila. Socialista Denis kon-
statuje, že Vatikán nedostal pozvání ke kon-
ferenci, jež v Haagu se konala, ačkoli k
ní všechny státy byly pozvány. Sněmovna
schválila na konec obě položky na vysla-
nectva 65 proti 55 hlasům.
Fournemont
Neuzeau
Favereau
Denis
Brusel
Fournemont
Řím
Belgie
Vatikán
Haag
3
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Durbanu, 17. května. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« oznamuje: »Člen zákono-
dárného sboru v Natalu Brunner zaslal časo-
pisu »Natal Mercury« přípis, ve kterémž sdě-
luje: S vědomím nejvyšších zemských vojen-
ských úřadů v zemi byly učiněny kroky, a by
domorodei na znlaveného již ne-
přítele udeřili a v jeho sídlech
draneovali. Zulukafři byli od anglických
důstojníků vyzváni, aby vtrhli do kraje Vryheid-
ského. Zulukafři uposlechli a uloupili Burům
tisíc kusů dobytka, jež plukovníku Botto mleyovi
odvedli, Plukovník jim 10 procent uloupeného
dobytka daroval. Jeden Bur byl od Zulukafrů
oštěpy těžce poraněn. Následkem toho všeho
povstali zase někteří jiní kmenové. Brunner
uveřejňuje dále protestní telegram, jejž zaslal
ministerskému předsedovi i odpověď tohoto, ve
kteréž se praví, že ministerský předseda ihned
u vojenských úřadů protestoval a že plukovník
Bottomley nepochybně původní své instrukce
překročil.
Brunner
Mercury
Botto
Zulukafr
Durban
Natal
4
article
Jak možno český jih zvelebiti.
Úvaha od JUC. Jos. Podoláka.
V poslední době přetřásá se živě otázka
jak by se měl povznésti zanedbaný český jih
po stránce politické a národohospodářské. Veli-
kou zásluhu o toto nové hnutí má neunavný
pracovník pan Ant. Hubka a třeboňští úřadníci
samosprávní. A věru byl již svrchovaný čas,
aby se někdo ustrnul nad tímto zanedbávaným
a odstrkovaným koutem jižních Čech. Pravím
zúmyslně zanedbávaným, neboť od počátku naší
éry konstituční až na nejnovější dobu neučinilo
se pranie se strany povolaných činitelů pro zve-
lebení této chudičké krajiny. Poslanci la Je-
řábek neměli ani znalosti ani porozumění pro
potřeby okresů jimi zastupovaných. Mezi volič-
stvo nikdy nepřišli a jestliže jednou za 6 let
podnikli výlet do svých okresů, tedy tam vy-
konali pouze návštěvu u několika notáblů, o lid
se nestarajíce. Vždyť na př. můj strýc, který se
zúčastnil 9 voleb (zemských a říšských), měl
jen jednou to potěšení, že poznal osobně posl.
Platzra (probošta jindřichohradeckého), když týž
jako mimochodem přišel do hostince mezi ven-
kovské volitele a tam k nim několik přátelských
slov promluvil. To byla zrovna událost pro
venkovany a vyznamenání, neboť se to nestalo
před tím a potom také ne. Byly to tenkrát
zlaté časy pro poslance !
Podolák
Veli
Antonín
Hubka
Čechy
Platzr
5
article
Pak ovšem není divu, že nejjižnější dva
okresy české: třeboňský a svinenský, které byly
poslancům zvláště z ruky a tím více cizí, jsou
dnes tam, kde byly všecky okresy českě již
před 40 léty!
Jinde vyhledávali poslanci všecky možné
podmínky pro rozkvět okresů: získali svým
okresům vhodné odborné školy, postarali seo
nadace a o subvence na různé podníky melio-
rační a pod., avšak pro tyto 2 okresy nikdo ani
prstem nehnul.
Ani v nejmenším nebylo tu postaránoo
potřeby hmotné a kulturní. Proto také není tu
žádných škol, není tu industrie ani obchodu.
I ty zemské býky a vepře rozebrali vždy pro
sebe pohlaváři z Chrudimska, Kolínska, Bole-
slavska a Roudnieka, takže na chudý český jih.
nezbylo buď vůbec nic anebo jen brak, o který
nikdo nestál.
A přece jest v těchto 2 okresích tolik při-
rozených podminek, potřebných k jich zvele-
bení!
Nikdo zajisté nebude na př. popírati, že
by se tu dalo pěstovati košíkářství po továr-
nicku. Taktéž asi každý připustí, že v této
lesnaté krajině mohly by se vyráběti různé
dřevěné výrobky. Rovněž tak jest známo, žeu
Mladošovic, Borovan a Ledenic jest spousta
hlíny cihlářské a hrnčiřské. A že síla dělnická
jest tu pralaciná, to netřeba dokazovati. Vždyt
jest známo, že dělník dostává tam od velko-
statkářů a jiných zaměstnavatelů 30, nejvýše
40 kr. denně.
Bol
Chrudimsko
Kolínsko
Mladošovice
Borovany
Ledenice
6
article
Za těchto okolností Leží tu
ladem mnoho cenné hmoty a zů-
stává neupotřebeno a nevyužit-
kováno na 10.000 dobrých dělni-
ckých sil. Následkem toho ubírá se na sta
dělnických rodin za výdělkem do Vídně a jinam
do ciziny a Vrací se po letech do svýcl domo-
vin jako vyssáti, udření neduživci. Zda by ne-
bylo pravým dobrodiním pro tento dělnický lid,
resp. pro celou tu krajinu, kdyby se tu zřídily
asi 2—3 větší továrny? Mimochodem podotý-
kám, že v okresu třeboňském jsou všecky pod-
mínky pro továrnu na výrobu hrubého papíru
(k balení).
Papíru toho spotřebujeme v českých zemích
na kolik milionů a kupujeme jej (a budeme
ještě dlouho kupovati) od našich nepřátel (ně-
mečtí továrníci nejsou tak neutrální jako naši),
pomáhajíce tak sesilovati finančně jejich posice!
Totéž platí o výrobě karet hracích, za něž po-
síláme ročně statisíce do Vídně.
Vídeň
dobrá dělni
7
article
Tolik o té hmotné mizerii na Třeboňskua
Svinensku. Než my tu pokulh ává me
ano i klesáme národnostmě i poli-
ticky! Aspoň níkdy v dřívějších letech nepo-
čínali si Stölzlovi lidé na Suchdolsku tak vý-
bojně jako v posledních letech. V Třeboni pak
samé udržován a posilován jest živel německý
úřednictvem knížete Schwarzenberga. A jak ra-
ffinovaným způsobem 1 Tito němečtí písáci Schwar-
zenbergovi nepěstují snad velkoněmeckou poli-
tiku demonstrativně, nýbrž působí morálním
(vlastně nemorálním) tlakem na své kollegy Če-
cháčky a na své česke sousedy, dávojíce jim
ve své společnosti a ve svých kroužcích a sty-
cích cítiti, že jakožto Čechové jsou inferiorní.
A poněvadž český úřadník ve službách kníže-
cích stojící vidí v praxi, že dává se přednost
německým úřadníkům, pyk není divu, že se
nám u knížete Schwarzenbergra ztratil již tak
mnohý Čecháček.
A že německé švadronění knížecích úřad-
níků imponovalo a imponuje dosud mnohým tře-
boňským občanům a hlavně jich dcerkám, to
jest bohužel až příliš známé faktum.
Stölzl
Schwarzenberg
Čecho
Schwarzenbergr
Suchdolsko
Třeboň
8
article
Jest opravdu podivno, že kníže Schwarzen-
berg, jehož statky nalézají se v Čechách a je-
hož zřízenci a dělníci jsou po většině Češi (po-
něvadž jsou dobří tahouni) trpí, aby několik
německých kancelářských písáků terrorisovalo
všecky české úředníky a zřízence a tvořilo na
panstvích schwarzenbergských všude německou
propagandu.
Jest věru žádoueno, aby čeští poslanci a
česká intelligence pěstovala častý a přátelský
styk s naším lidem v tomto cípu jižních Čech,
neboť bodrý ten lid potřebuje notně posily
hmotné i morální.
Čech
Čechy
9
article
Bylo půl deváté a ve fořtovně se vše chy
stalo ke spaní. Čeledín do stáje, děvečka do
chléva a mladší děvče opět v kuchyni roze
stýlalo si postel.
Paní lesní i ostatní únavou brzo usnuli.
Hůře měla se Anička. Očka mhouřila, modlila
se ještě jednou modlitbičky, které byla již
s matkou se pomodlila, však usnouti přece ne-
mohla. Zmítala a obracela se stále na lůžku.
Horko jí bylo nesmírně a tak z dlouhé chvíle
přemýšlela, co s těmi kly udělá a jak pannu
zítra přistrojí; chtěla tím tak dlouhé, volně ply
noucí noční hodiny zaplašiti.
V tom něco zadunělo. Co to? Malá Anink
otevřela modrá očka docela. Strach neměla žádný.
nebála se nikdy ničeho a tak poslouchala dále.
zdali se neklamala.
Však opět se ozval silný hlomoz pokojem
Hrrr . ..! opakovala si tiše malá hrdinka.
Co to jen může být, myslila svým malým
ostražitým rozoumkem — v tom zas hrrr . ..
zadunělo jí nad hlavou.
»Maminko! — Maminko! poslouchej jer
maminko, co se to děje?« křičelo dítě.
Však opětně podivný rachot jizbou otřásl.
který postrašil paní lesní tou měrou, že rychle
vyskočila z postele a jala se buditi mužea
v kuchyni holku.
Vstávejte rychle! na půdě jsou zloději
Všichni rozespalí a probuzeni z prvého
spánku, v rozespalosti naslouchali, zdali sku-
tečně něco takového na půdě je.
Zvláště pan fořt hartusil a nechtěl věřit, až
uslyšel na své uši dunivý, táhlý hlomoz, který
mu dodal kuráže.
Co to asi je, tázal se druh druha.
Anička
Očka
10
article
»Zloději, jiný ne. To tam tahají asi špi-
žírny a truhlice po půdě, co jiného?« děla paní
fořtová. »Asi hodlají je vyprázdnit.«
»Ježiš Maria, já tam mám šaty«, vzpo
mněla si polekaná služka.
»Rychle na půdu«, zvolal silný pan fořt
oblekaje si kabát na sebe a z věšáku sejmu
pušku, která byla ostře nabita.
Paní lesní a služka ozbrojily se silným
lískovicemi.
I malá Aninka vstala a zvedla si polínko
od kamen a přese všechno zlobení a napomi-
nání matčino šla též na půdu.
Těšila se nesmírně, jak toho zloděje chyt-
nou a svážou; již zase malovala si celé obrázky.
V čele mužně stoupal pan fořt, v ruce
třímaje lesklou pušku.
Za ním služka s holí, pak paní lesní a
Ančička, která se držela matky za sukně.
Bledý svit lucerny rozlil své mdlé světlo
po půdičce a když došla celá skupina až ku
truhle, kdež na hromádce složeny byly kosti,
rozlítlo se pár různobarevných koček, které
hřbety ježily a očima zelenavě svítily.
»Aby do toho tisíc láter,« rozkřikl se pan
fořt. »Jak říkám, tyhle ženské, to jsou hotoví
blázni,« pan fořt rychle sestupoval se schodou,
aby si nahradil chvilku, již promeškal. Ženy
pak se smíchem opouštěly půdu a spokojeny
ubíraly se také na lůžko,
Pan fořt druhý den se postaral, aby se
jeho paní dostalo notného výsměchu.
Dlouho pak v myslivně vzpomínali na do-
mnělého zloděje, jsouce rádi, že věc takto vesele
skončila.
Vilemina Rehákov á.
Marius
Ančička
11
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Revidovaná marseillka. Z Paříže se ozna-
muje: Dlužno především povědět, že tu nejde nikte-
rak o text. Od té doby, co car na rejdě kronštadské
poslouchal marseillku s nepokrytou hlavou, získaly
si revoluční verše této slavné hymny přístup i ke
dvorům. Také na melodii nebude ničeho měněno.
Avšak ve své instrumentaci pro velký orchestr mu-
Paříž