Ročník XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 21. ledna 1905.

Číslo 21.

Na ranní a odpol. Histy předplácí se v Praze v adrinistrani na měsle na čtvrt leta . . . . S K —h s dvají donáškou Ba měste na tvrt leta . . . . 7 K 50 ve slisch: 2 x 30 na měsle . .. Poštost a měsíe n alvrt leta . . . s dvojí zásllkou nění 2a čivrt lsta . . . .11 K

Petrohradský attentát. Níže podáváme četné zprávy, jež během včerejšího dne došly o ostrém výstřelu z děla jenž padl na březích Nevy při slavnosti svěcen vody a jímž ohrožen byl i život cara ruského. Všecky okolnosti zdají se nasvědčovati tomu. že útok se nestal náhodou, ale že byl úmyslný protože při střelbě z děla není pravděpodobno, že by ostrý kartáčový náboj mohl se zaměniti omylem za náboj slepý; podobný omyl je i při střelbě z pušky velmi řídkým případem. Rovněž jest pravděnepodobno, že by byl ostrý náboj zapomenut v děle od dřívějšího cvičení; to by svědčilo o veliké nedbalosti vojenské, a před- pokládalo by dělo nějaké zastaralé soustavy. Nutno tudíž počitati se skutečností úmyslného attentátu, attentátu, jemuž — stal-li se — ce do pojetí a provedení není v lějinách lidstv příkladu. Tímto attentátem rozvíří se ovšem v celém světě úvahy o vnitřních poměrech Ruska, a ne- bude asi scházeti ani proroků, kteříž v něm budou viděti počátek konců. Ale Rusko jest dosud příliš vzdáleno poměrů evropských, proto bývá velmi nevděčno, usuzovati o něm dle analogie západoevropské.

Pohlížíme-li na attentát v souvislosti s úsi- Iím, kteréž se jevi zvláště od vypuknutí války rusko-japonské v určitých částech společnosti ruské, aby provedeny byly dalekosáhlé opravy nejen ve veškeré veřejné správě Ruska, ale i v základních zásadách státního zřízení ru- ského, dospíváme k náhledu, že petrohradským výstřelem násilné, revoluční hnutí ruské vniklo již i do některých kruhů vojenských. Případ takový nebyl by však ojedinělým v dějinách Ruska, kdež zvláště po návratu ru- ských vojsk z válek napoleonských a z Francie ve vojště se vyskytlo několik kreužků důstojni- ckých, kteréž zanášely se různými převratnými záměry. Nejznámějšími se stali v ohledu tom tak zvaní dekabristé. Rovněž jest známo, že při nastoupení cara Mikuláše I. vypukla vážná vzpoura vojenská, jež souvisela s otázkou práva následnického.

Zjevy takové v ruské armádě nalezaly při- rozeného vysvětlení v tom, že byla spolu stře- diskem intelligence ruské — vždyť nejčelnější spisovatelé rušti vyšli ze řad důstojnických — a že všecky veliké časové otázky a myšlenky pilně se v ní přetřásaly. Tak na př. že v oněcl dobách vznikla mezi důstojníky ruskými i tajná organisace, známá jménem „Sjednocení Slo vané.— Neodporovalo by tudíž nijak oněm drívě ším příkladům, kdyby nynější revoluční hnutí na Rusi čítalo mezi své stoupence i některé příslušníky armády, zvláště pokud se nalezají v ohnisku, jakým jest zvláště Petrohrad a ostatní veliká města ruská. Pokud dle zpráv, o attentátu došlých, sou- diti možno, omezuje se toto příslušenstvív Petrohradě pouze na málo osob jediné dělo- střelecké batterie, a tu i jenom na obsluhovatele jediného děla, což ani nevylučuje, že byla pro attentát získána snad jen síla, v podřízeném postavení se nalezající, aě vina nedostatečného dozoru a opatrnosti spadá zároveň na všecky důstojníky oné batterie i s velitelem, vévodou Karlem Mich. Mecklenburg-Střelickým. Oni byl také všichni vzati do vazby, a vyšetřování zjistí jaký podil viny na ně spadá. Prozatím není nijakých důvodů, předpoklá- dati, že by revoluční ruch byl již zasáhl širšt kruhy vojenské, naopak všecky, byť dosud málo úspěšné výkony ruského vojska svědčí o tom že ruská armáda jest věrna svým tradicím, ja kožto nejdůležitější representaní sil ruského ná- Rovněž nedošly nijaké zprávy o tom, že by dělostřelecký attentát, vyšlý z jediného děla je- diné batterie byl došel nějakého ohlasu v ostat- ních odděleních vojska, slavnosti přítomného a v Petrohradě vůbec se nacházejícího. To by rovněž nasvědčovalo, že útočná organisace ve vojsku tamním nevládla silami četnými a ne- nabyla rozměrů hrozivých.

Ovšem při nepopíratelném rozčilení, jakéž ovládá společnost ruskou následkem stálých ne- zdarů na jevišti válečném a v souvislosti s ostat- ními četnými attentáty, kteréž se podnikají v po- slední době na ruské státní hodnosty, vysoké nejvyšší, a ve spojení s opětnými bouřemi, jež propukly zvláště v kruzích dělnických a slu- dentských v různých městech, nedá se popříti, že petrohradský attentát jest s to, ohlasem svým v oněch revolučních kruzích vésti k dalším vý- buchům a k novým nebezpečným útokům. Všecky takověto násilné podniky, ať již pů- vod jejich jest povahy jakékoliv, jsou v sou- hrnu svém — obžalobou veřejné správy, jež nedovede ani pořádek zjednati, ani se povznésti k idei, rychlého pro- vedení nutných oprav. Za opravy přimlouvá se v Rusku důležitá čásť veřejného mínění, tisku, zemstev, zastupi- telstev měst, sborů intelligence — jež, jak vý- mluvně dosvědčuje list knižeto Trubeckého k mi- nistru vnitra — nelze stotožňovati se stoupenei násilného převratu; tito opravdovi přátelé zdra- vého vývoje a pokroku Ruska a národa ruského ociťují se v postavení tím těžším, čím nehyb- nějí si vede byrokracie ruská a čím prudčeji a častěji se opětují výbuchy živlů revolučních. Přátelé a stoupenci ústavních reforem Rusku mohou se dovolávati nejen nezdarů vá- lečných, nejen křiklavých nedostatků ve všech oborech správy státní, nejen rostoucích a mno- žících se attentátů, ale oni mohou odvolati s i na dávnější zřízení ruské, jež znalo účastenství národa na osudech státu v době dopetrovské, oni mohou zvláště ukázati na osudnou přestávku v provádění oprav na Rusí, jež vedle vymanění ctavu selského přinesly Rusům velmi širokou samusprávu z r. 1864 ve volosti (okresů), zem- stvech újezdních a v zemstvech zubernských,

kteréžto poslední byly původně obmyšleny větš kompetencí než na př. zemské sněmy u nás; mohlyť usnášeti se i o zavedení nových daní k úhradě nákladů svých; náležít jim mimo jiné i péče o školství a komunikace v obvodu gu- bernie Bohužel, že později byla činnost těchto samosprávných sborů silně obmezena a na- mnoze vlivem všemocné byrokracie i znemož- něna. Četná zemstva přes tyto překážky vyvino- vala velmi znamenitou činnost, a právě ve sbo- rech těchto vypěstoval se silný živel s náleži- tým rozhledem o potřebách národa, jenž stoj v čele opravního hnutí na Rusi. Vrátiti zemstvům jejich původní kompe- tenci, rozšířiti působnost jejich, toť možno bez zbytečných průtahů, prolože v nich zasedá hojně schopných a zdatných sil. Rovněž možno zem- stva rozšiřiti na veškeré Rusko — jsouť posu zavedeny pouze ve vlastním Rusku; čímž by se rovněž poskytla ostatním částem Ruska vl- taná příležitost ku práci ve prospěch národa i státu, což je tím více žádoucí, že zemstva do- sud horlivě se přičiňovala o rozmnožení školství, jehož nedostatek jest jednou z hlavních příčin neuspokojivých životních poměrů lidu. Zemstva poskytla by zároveň i široký zá- klad k vybudování společného, ústředního zastu- pitelstva celé říše, pro něž by se našlo dosti pů- sobností při dozoru na správu státní, finance, spolupůsobení, byť jen poradné, při nových zá- konech a pod., aniž by tím utrpěla idea samo- državí, jejíž nositelé, carové, naopak se stávají obětmi neschopnosti byrokratieké, berouce na se sami za všecky její chyby mravní odpo- vědnost.

Vždyť právě nynější car všemi svými sna- hami a celou svou osobností náleží k nějsym- patičtějším panovníkům; tak praví o něm na př. čivrteční londýnský „Daily Telegraph“ Samodržaví jest ovšem nejideálnější forma vládní, bohužel však, že závisí na neuskutečni- telných podminkách. Moudrý samodržec, anebo samodržec, obklopený moudrými rádci, může prověsti bez prudkých nárazů reformy, jež by demokracie neprovedla bez revoluce. Ale ovzduší, v němž vyrůstá a jeho politické a spo- lečenské okolí, jemuž se málo kdy dovede vy- mknouti, činí Platonův ideál panovníka prakti- cky neprovedný. Intimní znalci poměrů u ru- ského dvora dosvědčili nám, že žádný car ne- nastoupil na ruský trůn, jenž by byl více pro- dehnut pocity humanními a liberálními, než Mikuláš II. Kéž petrohradský dělový výstřel přesvědč rozhodující činitele v Rusku, že lépe jest vy- hověti oprávněným snahám reformním na pro- spěch národa a říše, než poskytovati ještě déle světu žalostné divadlo zápasu neschopné byro- kracie s výstřednostmi snah revolučních. Ostrá dělová rána, která včera padla z Pe- tropavlovské pevnosti přes Něvu do Zimního paláce carského, nepadla tedy náhodou. Úřadní telegram z Petrohradu sice oznamuje, že v ne- šťastném děle byl šrapnel zapomenut od posled- nlho vojenského evičení, ale takové zapomenutí zdá se nám nemožným. Naproti tomu témě všechno nasvědčuje, že tu byl zločin, zločin tak hrozný, že se pod jeho dojmem zachvěje nejen všechna širá Rus, nýbrž všechno lidstvo, jež ustrnule státi zůstane zvláště nad jedním nad tím, že takový zločin je v Rusku možný v době tak těžké a nebezpečné, jako jest ny- nější, že je možno, aby Japonci měli tak spo- lehlivé spojence v samém Rusku, v samém stoličném městě ruských carů.

Z kruhů odborných se s námi sdéluje: Při posuzování neblahé události při svěcení vody v Petrohradě, kdy byl by málem car býval za- střelen dělostřelecivem, vzdávajícím obvyklou př lakových příležitostech poctu, vyskytl se i názor, že jde o náhodu nebo nedopatření. Nemůže být výkladu nevhodnějšího. Při střelbě na poctu, tedy střelbě »na slepo«, jest zásadou jak u pě- choty tak i dělostřelectva, že střílí se tak, aby i pro případ, že by náhodou puška nebo dělo byly ostře nabity, nemohlo dojíti k ohrožení životů lidských. Pěchota střílí puškou vzhůrua ježto velitel stojí před oddělením k střelbě při- hotoveným, musil by okamžitě viděti, míří-li ně- který vojín přímo do obecenstva nebo na místo kde obecenstvo se nalezá. Totéž platí i o dělo- střelectvu. I při jeho střelbě na poctu mají děla sklon, který naprosto vylučuje, že by mohl ně- který projektil zapadnouti na místo obecenstvem zaujaté. Toto postavení děl je povinno stí velitele batterie zjistiti. Že této opatrnosti bylo přikázáno dbáti i při této příle žitosti, kdy střileno v bezprostřední vzdálenost od místa slavnosti a to s děly obrácenými k místu tomuto, leží na bíledni. Musilo míti tedy nutně dělo ostře nabité s klon od ostat ních děl batterie úplně odlišný na prvý pohled zřejmý, což ujít nemohlo ani veliteli batterie an důstojníkům její. Z toho je jasno, že výstřel na ostro byl předem připraven, že dělo uvedeno patrně s vědomim někte- rých důstojníků v sklon, odpoví- dající namlření na carský pavilon. Není tudíž pochyby o tom, že jde o attentát, a co je tím vážnější, attentát z kruhů gardo vých.

Telegrafické zprávy o attentátu na cara. Z Petrohradu, 20. ledna. Velkové- voda Meklenbursko-Střelický byl včera zatčen. (Velkovévoda velel při salutu 3. baterii, z níž vyšla ostrá rána. Narodil se 17. června roku 1863 v Oranienburku. Pochází z manžel- ství vévody Jiřího Meklenbursko-Střelického s velikou kněžnou Kateřinou Michailovnou Ru- skou. Velkovévoda Karel Michal je generál- majorem a velitelem 1. horské dělostřelecké brigády.) Z Petrohradu, 20. ledna. Všichni důstojníci a poddůstojníci první gar- dové batterie vsazeni byli v noci na dnešek na pevnost petropavlovskou mužstvo pak střeženo přísně setninou pěchoty v kasárnách. Z Londýna, 20. ledna. Petrohradské zprávy zdejších listů oznamují, že byl učiněn na cara promýšlený attentát a že také policie je toho ná- zoru. Osm děl I. gardové dělostřelecké brigády, je jímž velitelem je vévoda Meklenbursko-Střelický stálo těsně na břehu Něvy na náměstí před bursou. Děla vypálila salut v okamžiku, když car pozdvihl ke rtům zlatý pohár svěcené vody.

Veliké kníže Sergěj pozoroval, a také z obecen- stva pozorováno bylo, že z jednoho děla silněji se zablesklo a již se svalil na druhém břehu žandarm. Lidé nejprvé myslili, že padl zimou, záby ale viděli, že má v čele ránu, Prapor nad carským stanem byl prostřelen kusy šrapnelu na pěti místech a jeden z duchovních raněn na ruce. V Zimním paláci roztříštilo se několik oken. Také štukatura nad hlavním portálem rozbita. Vyšetřováním zjištěno, že jedno dělo bylo schválně nabito na ostroa vědomě namířeno na carský stan. Mužstvo celé baterie bylo zatčeno. Dvorní úřadníci byli př d obřadem varováni před attentátem na caraa prosili cara, aby se v nebezpečí ne- vydával, ale marně. Z Londýna, 20. ledna. Car opustil nábřeží teprve, když posvátný obřad byl dokončen. Rodina a družina doprovodily ho do Zimního paláce, kde jako každého roku v ten den byla připravena veliká hostina pro 1800 osob. Hosté byli shromážděn a málokterý z nich pozoroval, že se něco neobyčejného přihodilo.

Dopisovatel »Standardu«, jenž byl přítomen v mikulášském sále, když jeho okna šrapnelem rozbita, oznamuje, že nebylo žádné pa- niky. Ihned se tryskem rozjel ordonanění dů- stojník do Petropavlovské pevnosti s rozkazem, aby všichni důstojníci a mužstvo byli zatčeni. Také veliké kníže Sergěj ihned jel k batterii tézal se, jak to možno, že bylo vystřeleno na ostro. Odpověděno mu, že náhodou. Veliké kníž pravil, že odpověď ta není dostatečná. Avšak zjistilo se, že 3. dělo batterie byl sklo- něn a namířeno přímo na carský stan. To zřejmě ukazuje na attentát. Z Pelrohrádu, 20. ledna. Prohlášení ruské lelegrafni agentury, jakoby šlo o náhodu ne- blahou, jež způsobena tim, že při cvičen první jízdní gardové batterie v střelbě, jež se konalo dne 17. t. m. zůstal jeden kartáčový ná bo v dělové rouře, přijato bylo obyva- telstvem s nedůvěrou, v krazích vo- jenských pak s úsměškem. Něco podob- ného není naprosto možné, neboť jak velilel první gardové batterie sám prohlásil, po každé ráně dělo se cídí a protahuje, načež po skon- čení střelby nesmí se uložiti dříve, dokud jako každá zbraň střelná nebyla důstojníkem pro- hlédnuta. Při prohlídce této zvláště u pušky prohliží se čistota hlavně a u děla čistota jíenu.

Před novou střelbou opětně se koná prohlídka a stalo se tak se zvýšenou bedlivostí i při slavnostní střelbě při svěcení vody. Náhoda jest tudíž naprosto vyloučena a ne- možna. Zbývá výklad jediné zúmyslnosti a attentátu, podniknutého z řad vojska a sice dělostřelectva gardové batterie. Tvrzení o uvázlém kartáči jest nesmyslným i proto, že by na vzdálenost 600 metrů nedo- letěl, nejsa těsně u samě patrony uložen. Z Petrohradu, 20. ledna. Třetí dělo 1. bat 2. gardové dělostřelecké brigády bylo to, z kte- rého vyšla ostrá rána. Brigáda tato byla ustano- vena, aby střilela do stávkujíeích dělníků Puti- lovského závodu, kdyby bylo zapotřebí a za tou příčinou byla jí vydána starší, ale ostrá munice.

Setník Davidov, velitel té baterie, pokusi prý se o sebevraždu, ale není to potvr- zeno. Naproti tomu udržuje se pověsť, že byl zatčeni dva dělostřelci, o nichž bylo známo, že mají styky s revolu- cionáři. Z Paříže, 20. ledna. Zde vysvětlují attentát tím způsobem, že nihilisté postavili malé starš dělo, podobné hmoždíři, na loď s kamením obecenstvo sice toto dělo pozorovalo, ale pova žovalo je za jedno z těch, z kterých bude stři leno na pozdrav; z děla bylo vypáleno do Zim- ního paláce několik ran. Z Londýna, 20. ledna. Zde se tvrdí, že jde o vojenské (?) spiknutí a že nebylo vystře- leno z jednoho děla, nýbrž z celé baterie a ne-li to, aspoň ze dvou děl, z nichž jedno si obralo za cil carský stan a druhé otevřená okna Zim- ního paláce. Z Petrohradu, 20. ledna. První, kdo po zasvištění kulí vzduchem dali se na útěk, byli — hodnostové. Ve zmatku a křiku prchali v lesklých uniformách a řádech všemi směry. Nastala hrozná panika a nábřeží něvské změnilo se v moře vlnicích se hlav. Rozrušení po vý- střelech bylo ohromné. Většina prchajících drala se bez ohledu na ženy ke vratům zimního pa- láce. Car, jemuž donesena ihned zpráva o tom, co se stalo, zbledl jako stěna, ale snažil se bý klidným. Udělil jen několik rozkazů městskému hejtmanu a krátce na to jala se policie vyklizo- vati místo události. Trvalo to plné půl hodiny. než se jí to podařilo a to ještě za pomoci na kvap povolaných kozáků. Z Petrohradu, 20. ledna. (C.-B.) První batterii gardové brigády dělostřelecké, ježo včerejším svěcení (třikrálové) vedy střílela na počest, velel setník Davido v. Mimo něho

konal u batterie službu štábní setník Karcev a poručíci hr. Kutasov, Perebinosov, Miller, Rothové I. a II. Balterie byla složena ze starých děl — předovek. Z Petrohradu, 20. ledna. Jak se po Petrohradě proslýchá, hodlá zejtra před Zimním palácem demonstrovati na 400.000 dělníků. Veškeré vojsko v Petrohradě jest konsignováno. Z Paříže, 20. ledna. Téměř všechny listy zdejší obdržely od svých zpravodajů petrohrad- ských určité zprávy, že vyšetřováním nad ve- škeru pochybnost zjištěno, že běží tu o attentát na cara. Zpravodaj »Eeho de Paris« intervie- woval jednoho generála dělostřelectva, jenž mu sdělil, že k salutům vybírají se patrony se sla- bým nábojem, jenž by naprosto nestačil, aby vyrazil náboj, který by byl uvázl v dělové rouře.

Dále vyslovil se, že nemohlo to býti nic jiného než buď šrapnel, anebo jako srapnel připravený náboj s tenkým obalem. Soudi, že musili ně- kteři vojáci býti buď sami původci attentátu, anebo pomoeníky nihilistů. Batterie, jež má titul: batterie Jeho Veličenstva cara, čítá 150 mužů, 40 poddůstojníků, kteří vesměs podro- beni neprodleně výslechu a důkladné prohlidce. Také v kasárnách tohoto oddílu dělostřelectva v kufrech vojinů nařizena prohlídka, jež prí vedla k odhalení obsáhlé korrespondence mnoha vojínů s anarchistickými předáky. Z Petrohradu, 20. ledna. Na ruském dvoře panuje veliká stisněnost a car prý bolestně s vyslovil nad nespolehlivostí své armády. Marně z kruhů jeho rádců se mu vymlouvá, že běž jen o nějakou neblahou náhodu. Car odbývá tyto útěchy sám slovy: Znám dokonale účinky dělové střelby na slepo a na ostro. Carovn úzkostlivě střeží cara a vyžádala si na něm, že po několik dnů nebude udileti žádných au- diencí. Městem kolují fantastické pověsti a vers o pekelném stroji, jenž byl položen na le Něvy a elektrickým vedením k explosi přiveden.

Houževnatě udržuje se zpráva, pravdě nejvíce podobná, že běží tu o vojenské spiknutí. Kromě vojínů zatčeno bylo také mnoho občanských osobností, nejvíce studentů. Georg Gapon, vůdce stávkujících dělníků, prohlásil zpravodajům růz- ných listů, že přijde, provázen statisíci dělníků, podati caru pelici, ve které domáhati se bude zlepšení poměrů hospodářských, jakož i politi- ekých svobod. Z Petrohradu, 20. ledna. (Spb. Ag) B ez podstatna je pověsť, že setník Davidov, jehož batterie dala včera osudnou ránu, byl zatčen a pokusil se samovraždu Z Vídně, 20. ledna. »N. W. Tagblatte sděluje z Petrohradu. Jest nyn! takř ka jisto, že kartáčový náboj vypálen byl proti carova paláci ze zlého úmyslu. Policie, jak se njišťuje, byla již předem zpravena o tom, že se něco chystá a dala proto prohledati, vedle jiných bezpečnostních opatření, řeku Něvu potápěči, zdali v ní nejsou polo- ženy miny. Z Paříže, 20. ledna. O politických násled- eích attentátu mysli »Eeho de Paris«, že uspíš pád knížete Svjatopolka Mirského jenž bude vystřídán Vittem. Vilteje považován za jediného muže, který je s to ny uější poměry ovládnouti.

Prof. Rabl v Lipsku o pražské německé universitě. Lipská přednáška dvor. rady prof. Rabla bývalého rektora německé university pražské o minulosti a budoucnosti této university, na celé týdny napřed oznamovaná, byla včera přednesena. Jakým duchem se nesla, o tom mluvi »geniue místa«, v němž konána a místní odbor hlavní všeněmecké organisace v říší, Všeobecnéh německého Sehulvereinu v Lipsku — možno ji tedy považovat za referát vynikajícíh emisaře po skončeném úkolu. Prof. Rabl, vůdce buršáckých bumlů na Přikopě, a v tom také záleží nejpodstatnější část jeho »vynikání«, na- zývá sice pražskou universitu nejstarší německou universitou, ale v historickém přehledu musii doznati, že od jejího založení až do Josefa ml nebylo na universitě v Praze žádných německých přednášek a že ještě r. 1780 byla dána jistému professoru z Freiburku na pražskou universitu povolanému od vlády důtka, že se odvážil přednášeti německy a nikoli latině. Tou dobou přednášelo se německy jenom »přírodopisu « »babietví« na lékařské fskultě a od r. 1784 předná- šela se také pastorální theologie a babietví po česku. Ačkoli tedy stojí prof. Rabl na tom, že univer- sita pražská jest nejstarší německou universitou vůbec, přece jenom historická data jím uvedená jsou jediným řetézem protestů českých proti ně- mectví, roztahujícímu se na Karlově učení, za- loženém podle jeho zlaté buly jako stůl k na- lévání pro příslušníky království českého, aby jinde duševního chleba vyhledávati nemusili.

Toto předůležitě místo prof. Rabi své přednášce nevědecky zamlčuje, ale co nezamlčel, jsou děje nepřetržitých zápasů nacionální myšlenky české potud vítězných, že vedly k slavnému vystěho- vání 5000 německých »studentů« s professory z Prahy za Václava IV. Že to byli ponejvíce němečtí kramáři z říše, kteří výsad universit- ního příslušenství zneužívali k obchodování v Če chách, prof. Rabl ovšem nepraví, za to nebudiž mu zapomenuto, že zaznamenává i protest stavů r. 1790 proti josefinské němčině universitní,a dále vznik stolice českého jazyka na universitě vítězství obnovené latiny trvající až do roku 1848, kdy nastala svoboda jazyků A tak by bylo lze odstavec za odstavcem Ra- blovy přednášky citovati na důkaz, že německá universita v Praze, kromě násilí na českých posluchačích, německou v pravdě nikdy ani ne- byla, už pro vočetní většinu české národnos V drobném prodejir rnní číslo o sobě . . . za 6 odpolední . . . . Ba 2 h Va fllalkách na venkovš ranní čuslo. . .. odpolední. . . . . . . . Bh Inseraty platí se hotově napřei. Přadplacení a inserty přijímá admaíni- strsce v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se téš rrdakee, tIskárna a ezpedice „Nárednich Listů“ Rukoplsy se novracsjí.

mezi studenty. Nejzajímavějším byl pan dvorní rada ovšem, když dovozoval, že zřízení české university v Praze bylo vlastně životní otázkou university německé a že kdyby k němu nebylo došlo, dnes už dávno bylo veta po německé universitě v Praze a že dojista by byla pře- stala existovati, kdyby nebylo velikých Herin- gových zásluh při dělení university. Což všechno je zajisté pro vnitřní i vnější oprávněnost ně- mecké university v Praze — důkaz zdreu- jicí! Také statistika její návštěvy od rozdělení, Rablem uvedená, konči vlastně žalostnou bilancl. Za posledních 20 let vzrostly university: vídeňská o třetinu, inšprucká o polovinu, štyrsko-hradecká o více než polovinu, pražská německá sotva o pětinu posluchačstva, za štyrsko-hradeckou zůstala o polovinu zpět, tak že úlohy obou těchto universit, jak Rabl di, jsou zaměněny, štyrsko-hradecká zmohla se na účet pražské. Příčiny chátrání německé university jsou ovšem v podstatě jiné, než jak tvrdí lipský professor a bývalý pražský rektor. Jako před 500 léty. tak i nyní platí prý Němec v Praze za cizince, z obtížného cizozemce, ohrožování a týrání něme- ckých studentů je prý na denním pořádku, jarý, svěží život jako na jiných universitách nemůže se tu vyvíjeti, léta, která tu německý professor ztráví, jsou prý válečná léta, život Němců v Praze je prý vážný, bezradostný a plný nebezpečí. Skutečnost jest opa- kem tvrzení tohoto až do minulého roku penězi českých poplatníků placeného něme- ckého bolestina, nyní všeněmeckého agitátora.

Žádné universitní město v celé řiši německé (viz na př. Heidelberg !) nedalo by si líbiti polo- vinu toho, co jest Praze snášeti od hrstky ně- meckých akademických občanů jejích. V Praze každá cereviska jest povýšena na hodnost Ges- slerova klobouku a chránéna bodákem, po pří- padě prachem a olovem. Vynikajícím úkolem pražské voj. posádky jest zabezpečení buršá- ckého »ulku« na nejpřednější pražské prome- nádě, provozovaného s nestydatosti, na níž bral rektor Rabl vyníkající podíl. Prognosa Rablova, že boje se budou stále obnovovati, že bouřlivá léta budou ve lhůtách stále kratších za sebou ná- sledovati, jest předpověď stupňování drzosti barevného studenta německého v Praze, a tato neustane ovšem proti tomu co nejdůrazněji pro- testovati, aby byla předmětem klackářství, nále- žejícího prý k historickým značkám a svatým právům německého studenta. Tomu příčí se nejen pokrokovost doby, ale i národnostní poměr obyvatelstva jejího. Vzepjal-li se na příklad Heidelberg, který svůj vzrůst jenom universitě děkuje, proti tomu, aby byl od tamních stu- dentů považován za »universitní vesnici«, nikdy už se Praha nepropůjčí k tomu, aby byla německým universitním městysem

Politické zprávy domácí. V Praze, 20. ledna. (Obavy před re- akcí.) Známý rozsudek nejvyššího soudu, jímž se redaktorům ukládá za povinnost svěd- čiti proti spolupracovníkům časopisů, běží-li o zjištění autora, narazil na odpor téměř všech novinářských spolků, současně pak budí obavy, že za nové vlády bar. Gautsche může nastati reakce proti liberálnějšímu chování dra. Körbra vzhledem k veřejnému tisku. Vídeňský zpravo- daj „Pester Lloydu“ právem tvrdi, že nelze upřiti symptomatickéhe významu té okolnosti, že útok proti té trošce tiskové svobody, kterou máme, učiněn právě v době, když nastolena v Rakousku nová vláda. „Každá reakce — pravi „P. L.“ — započíná tažením proti tisku, a proto nikdo se nepodiví, že hned po zahájení říšské rady budou podány návrhy a dotazy, zabývající se nápadným rozsudkem nejvyššího soudu. Také debata o vládním prohlášení bude se z části nacházeti pod dojmem této události a nová vláda, zejmena ministerský předseda a správee ministerstva spravedlnosti budou míti příleži- tost, aby učinili své politické vyznání víry.

Všechny strany jsou celkem ochotny, poskyt- nouti nové vládě jakousí dobu šetření, pokud se týče národní a jazykové akce. Není však ni- jakého důvodu, aby se jí poskytla doba šetření také pro vyznání politické. V Praze, 20. ledna. (Otázka refun- dace.) Prvým předmělem jednacího pořadu prvé schůze poslanecké sněmovny jest zpráva rozpočtového výboru o vládní nouzové předloze, spojené s refundací 69 millionů korun. Rox počtový výbor, jak známo, schválil výdaj 151 mill. korun na úlevu nouze a většinou hlasů navrhl, aby se vládě povolila refundace v téže výši 151/2 mill, korun, nikoli však požadovaných 69 mill. kor. Nyní se proslýchá, že dr. Gautsch při projednávání výborového návrhu bude sice trvati na refundaci celých 69 millionů, ale od- loučí vyřízení této věci od předlohy nouzové a za refundaci požádá při projednávání rozpočtu. Následkem toho vyřídí se z počátku asi jen předloha nouzová a stran refundace vláda podá novou předlohu, jež se projedná současně s roz- počtem. V Praze, 20. ledna. (Z volebního ruchu v Uhrách.) Strana neodvis- losti uveřejnila již svou kandidátní listinu pro všeobecné volby. Kandiduje celker ve 186 okresích. Mimo to mají své kandidáty také strana lidová a dissidenti. Srbská radikální strana jmeno- vala dva nové kandidáty a sice dra. Vitomíra Ludajiče pro okres staro-kanižský a dra. Paje Mandroviče pro město Velký Bečkerek. Záhřebský „N. Srbobran“ lituje, že uheršt Srbové se nedovedli sjednotiti ani vzhledem k nastávajícím volbám a každé z tří velkých po- litických stran vystupuje samostatně, místy do- konce i jedna proti druhé. Lituje zejmena toho, že také proti kandidátu nezávislých Srbů, dru. Lubomíru Pavloviči, který byl v minulém sně- movním období jediným národním poslancem srbským a zakusil krutého pronásledování od