Ročník XXXXV.

V Praze, v ponděli dne ſb. ledna 1905.

Číslo 16.

Na ranní a odpol. listy předp láeí nen v Praze v ad-sinírtrani aa měst na čtvkt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou na čivt leta . . . . 7 K toh ve alkách: 2 K 30 h na něnife Poštou: na měsſc na tvr loia . . . . 9 K oo s dvojí zieilkou a měste na čtvrt leta . . . 11 K eop

Válka.

Odvolání generála Kuropatkina pravděpodobným. Z Petrohradu, 16. ledna. Kruhy dvoru velmi blízké tvrdí, že Kuropatkin již po druhé a důtklivě žádal cara za své odvolání a to pro nemoc. Car jest prý odhodlán žádosti jeho vyhověti. Podmořské čluny japonské. Z Viktorie (v anglické Kolu mbii), 15. ledna. (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje: Ja- ponský parník »Kanagava Maru«, maje na pa- lubě několik podmořských člunů, odplul tyto dni z Puget Soundu do Japonska. Rušti a ja- ponští agenti dohlížejí bystře na všechny věci jež se z pacifiekého pobřeží na lodích od vážejí. Nentralita čínské říše. Z Washingtonu, 14. ledna. (C.-B.) »Reute- rova kancelář« oznamuje: Japonský vy- slanec měl dnes delší rozmluvu s náměstkem státního sekreláře pro zahraničné záležitosti ohledně neutrality Číny a rus ke nóty v tě příčině vydané. Zde připo- míná se, kdyby Rusko odvolalo svůj souhlaa s Hayovým návrhem, kterýmž válečné pásmo bylo ohraničeno, že by tak učiniti musilo také Japonsko. V diplomatických kruzích soudí se, že velmoci Rusko neúřadním sle způsobem, ale důrazně upozorn na hrozivou situaci, kteráž by beze vší pochyby nastala, kdyby něklerá z válčících stran neutralitu čínské říše přestala šetřiti.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“.

Z říšské rady.

Z Vídně, 16. ledna. Presidium poslaneck sněmovny rozesílá jednací pořad první schůze zimní kampaně, která se koná v úterý dne 24. ledna o 11. hod. dopolední. Jest tento: 1. Zpráva rozpočlového vý- boru v příčině vládní předlohy, jež obsahuje osnovu zákona stran poskylnutí podpory k úlevě nouze ze státních prostředků a výda, obligací renty dle zákona z r. 1892 k reřundae státních podpor, jež vozmou se ze státních po- kladen a k umoření slátního dluhu z r. 1 903 a 1904; 2. první čtení vládní předlohy v při čině odvodu za r. 1905; 3. první čtení roz počlu a finančního zákona na r. 1905. Takový jest oficiálný jednací pořad. Vedl něho jest však neoficlálný, který obsahuje nedodělanou a neuzavřenou ještě debatu o vlád- ním prohlášení, které učinil dr. Körber v zahajovací schůzi podzimní kampaně, kromě toho pak 182 pilných návrhů, mezi nimiž jsou také dva, jichž původcové jsou již mrívi: dr. Brzorád a Jaros. Jsou poslanci, kteří projovují mínění,že debata o vládním prohlášení ministrpresidenta který již není v úřadě, stala se bezpředmětnou.

Poslanec dr. Pergelt. Z Vídně, 16. ledna. Poslanec dr. Pergel vážně onemocněl. V nejbližších dnech odjede na jih. Demonskrace před divadlem. Z Vídně, 16. ledna. V německém zdejším lidovém divadle po několik dní hraje se klá- šterní drama »Bratří svatobernhardšti“. Již o premiěře bylo v divadle samotném proli hře proteslováno. Včera večer o 148. hodině shlukl se zástup před radnicí a bral se před jmenované dlvadlo, které bylo chráněno policej- ním kordonem. Když byl zástup stráží zatlačen, provolával na obecenstvo, které právě do di- vadla vstupovalo: »Fuj německému lidovému divadlu!«, »Pryč s Ohornem!« (autor hry). »Pryč s „Bratry svatobernhardskými“!« Po půl hodině byli sice demonstranti zatlačeni, policie však zůstala na stráži až do konce před stavení.

Telegramy korresp. kanceláře. Volobní ruch v Uhrách. Z Pešti, 15. ledna. (C.-B.) V Pešti i v čet ných městech venkovských byly dnes uspořá důny četné schůze voličské. Ve čtvrtém volebním okresu pešťském pro mluvil na schůzi, uspořádané spojenou oppo sicí, svou kandidátní řeč hr. Jul. Andrássy Jeho kandidaturu doporučovali Polonyi, Fr Košut, hr. Albert Apponyi a Daranyi. Schůze byla skončena zapěním Košutovy písně. Z Pešti, 15. ledna. (C.-B.) Předseda mini- sterstva hr. Tisza promluvil k deputaci voličů miškoveckých, která mu nabídla mandát posla- necký, o národnostní otázce. Pravil, že není na světě druhého státu, ve kterém by měly národnosti v církvi, ve škole a ve společenské organisaci tak dalekosáhlou autonomii jako Uhrách. Nikde není prý zásada svobodné církve ve svobodném státě vyvinuta takovou měrou jako v Uhrách.

Ze Szegedina, 15. ledna. (C.-B.) Ministr orby Tallian měl dnes ve voličské schůzi prvního volebního okrosu svou kandidátní řeč, v níž čí- selnými daty dovozoval, jak ohromnou škodu způsobila obstrukce zemi a obyvatelstvu. Ještě větší škoda hrozila by však, kdyby anarehie po- trvala také po volbách, neboť koncem tohot roku vyprší poslední termin pro obnovu nových obchodních smluv. Řečník skončil výzvou k voličstvu, aby žádalo dělný parlament. Řeč jeho byla přijata s velkým souhlasem. Z Pešti, 15. ledna. (C.-B.) V šestém okresu pešťském pronesl na voličské schůzi svou pro- gramovou řeč ministr obchodu Hierony mi. Pravil, že nejdůležitějším požadavkem jest úprava obchodních styků s Rakouskem, nebot stálým prodlužováním provisorií nemůže vzkvé- tati ani obchod, ani průmysl. Jedním z před- ních úkolů je dále nový živnostenský zákon. Také ministr spravedlnosti Plosz pro mluvil včera ve schůzi liberální strany X. voleh ního okresu svou programovou řeč. Ministerská krise ve Francii. Z Paříže, 15. ledna. (C.-B) »Agence Ha- vas« oznamuje: Ačkoli je ministerský předseda Combes odhodlán odstoupiti, chce přece dříve ještě se svými přáteli porokovati

politickém stavu věcí a o následeích, jež bude míti jeho odstoupení v zápětí. Combes soudl. že jeho odstoupení novému ministerstvu prove- dení jeho (Combesova) programu usnadní. Ostatně odjíždí president Loubet ke své těžce onemo něvší matce do Dromu. V úterý konati se bude obvyklá ministerská porada. Pr pondělním rokování o rozpočtu zemědělském zastupovati bude vládu ministr orby. Brisso usiluje marně, aby Combesa k se trvání v úřadě přiměl. Jakožlo ná- stupci Combesovi jmenují se v první řad Rouvier, Brisson a Poinearé Delcassé a Berteaux setrvají nepo chybně ve svých úřadech. Z Paříže, 15. ledna. O 1 hod. 25 m. v no Ve sněmovních kuloárech se tvrdí, že, nech dopadne hlasování jakkoli, cel minjsterstvo Combesovo o s toupl. Z Paříže, 15. ledna. (C.-B) Vělšina členo kabinelu prohlásila včera po skončené sněmovní schůzi ke svým přálelům, že minister stv o dstoupl. Ministr námořnictví Pellet a projevil naději, že vláda v úřadě selrvá a svým odpůrcům ještě mnohý oříšek k rozlousknuli předloží. Mirně republikánské a na cionalistické časopisy tvrdí, že Combe- sovo ministerstvo pod tihou ostudné denunciant- ské sfřéry se sřítilo. Radikální a socia- listieké časopisy prohlašují, že včerejší sně movní sezení navzdor pravděpodobnému odstou- pení kabinetu vítězstvím republiká n skončilo. Na mnoha stranách projevuje se mí- nění, že bude dosavadní ministr financí presi dentem republiky pověřen, aby nové minister stvo sestavil. Avšak jmenují se také Millerand Clémenceau, Poincaré a Desehanel. Obecné soudí se, že bude postavení nového minister- stva následkem denunciantské affěry obulžno ježto nacionalistické časopisy v uveřejňován udavačských listů pokračují a vždy ostřejšíek opatření žádaji.

Z Paříže, 15. ledna. (C. B.) »Agence HI. vas« oznamuje: Oproti včera rozšířené pověst neměli ministři žádnou poradu. Sejdouse teprve v úterý, bude li president v Pařiži Jinak vyčkají presidentova ná- vra!u. Každým způsobem lze říci, že je Combesovo ministerstvo odhodlá- no odstoupiti. Avšak ono zabezpečí jed- nání parlamentu až do předložení své demisse. Projev francouzského ministra války. Z Paříže, 15. ledna. (C.-B.) Ministr války Berhesux pronesl při hostině, jež uspořá- dána byla na oslavu jeho jmenování ministrem řeč, ve kteréž pravil, že armáda, již většinou demokracie tvoří, musí býli silna, aby nebez- pečí odvracela a mír zabezpečovala. Poto mluvil o udavačských listech a pravil, že jes neblahým dilem, udržovati v armádě ducha cha- bosti, bázně a nevole. Toto dílo uškodilo ne- jenom nynější vládě, nýbrž bude na úkor také vládě příšt.

Loubetova matka. Z Paříže, 15. ledna. (C.B) Dnes o po ledni proslýchalo se, že stav presidentovy matky. jež plicní kongescí onemocněla, velmi hrozivý

jest a že očekává se katastrofa. Prasident Lou- bet odjede nejspíše do Montelimaru. Z Montelimaru, 15. ledna. (C.-B) Sta presidentovy matky je svrchovaně povážlivý. Očekává se její skon, sil ji stále ubývá. Z Paříže, 15. ledna. (C. -B.) Presidení Loubet odjede zejtra večer na pohřeb svoji matky do Montelimaru a vráti se ve středu do Paříže. Ihned jak došla zpráva o úmrtí jeho matky, projevili všichni ministři presidentov soustrast. Opravné hnnlí na Rusi. Ze Saratova, 15. ledna. (C.-B.) Výroční shromáždění bursovní společnosti, jež se tu dne konalo, zaslalo carovi adressu oddanosti, ve kteréž poukazuje na milost, jež císařem národu prokázána byla ukazem ze dne 25. prosince. Allentát na generála Trepova. Z Moskvy, 15. ledna. (C.-B) Na Mikuláš ském nádraží vy střelil dnes jistý m la- dík, nejspíše student, na bývalého po- licejního chéfa generála Trepova, který pro- vázel velkoknižete Sergěje, tři rány z r volveru. Generál nebyl však zraněn Velkokniže odjel pak. Hlalské volby Z Říma, 15. ledna. (C.-B.) Pět doplňova eích voleb do sněmovny skončilo v Itězstvin vládě přátelských kandidátů, Reggiu di Emilia podlehl socialista Pra m po lini, v Sassari radikál Garav et ti. Z Laonu, 15. ledna. (C.-B.) Při dnešní volbě do senálu zvolen byl protiministerský kan- didát Touzon. Z Chartresu, 15. ledna. (C.-B.) Při dnešn volbě do senátu zvolen byl protiministerský kan- didát Fessa rd. Z Tangeru, 14. ledna. (C.-B) Fran couzské vyslanectví opustilo dnes Laraš a odjelo do Fezu. Aby si udrželo spojen s Tangerem, vzalo s sebou poštovní holuby- Z Ria de Janeiro, 15. ledna. (C.-B.) »A Havase oznamuje: Stav obležení by prodloužen do 16. února.

Politické zprávy domáci. V Praze, 15. ledna. (K situaci vnitř ní Řišská rada jest cisařským patentem, uveřejně ným v dnešních úřadních novinách vídeňských svolána na úterý dne 24. t. m. Za týden shro máždí se tedy opět zástupeové národů rakou ských, aby vyslechli politický program nového ministerského předsedy bar. Gautsche a zařídil dle něho své kroky. »N. Fr. Presse «, která dosud nemůže zapomenouti na starou lásku k dru. Körbrovi, předpovídá dnes, že »baron Gautsch podle celé své minulosti a zvláště dl toho, co se o něm ví z krátké doby jeho presi- dentství mezi hrabaty Badenem a Thunem, ne může míti jinou snahu, než kterou měl dr Körber, totiž osvoboditi parlament od obstrukee a ve shodě s parlamentem zabočiti od stydli vého absolutismu § 14. opět na dráhu ústavní Ačkoli se od osudného pro dra. Körbra hlaso vání v rozpočtovém výboru nic nezměnilo an v požadavcích stran, ani v jich vzájemném po

V drobném prodejíi nasší čílo o sob5 . . . za Sh odpolední . za 2h Ve slialkách na venkovi ranní číalo, . . . . . . . 10 odpoleäaí . . . . . . . Jh Inserá ty plati se hotově napře. Předplaceni a inserty přijímá admini- strace v Marlantké ulici č. a. Tam nacházelí se též rečakne tlskárna a ezpedice „ Náredních List“ Rukoplsy so nevraeají.

měru, dr. Gautsch stojí přece před disposicemi dosti přiznivými.« Pokud se týče českých stran, vídeňský list soudí, že nebudou v prvé době činiti bar. Gautschovi překážek, ač nelze od- hadnouti, jak dlouho potrvá pro něho »doba šetření.« Ale také Němci — dodává »N. Fr. Pr.e — nechovají k novému ministerskému předse- dovi nedůvěry. Jeho smiřovací pokusy z r. 1898, které se ovšem nedostaly dále, než k začátkům, zanechaly dojem, že bar. Gautsch není člověk který by chtěl jiné národnosti uspokojiti n úkor Němců a poněvadž Němci ve věcech ná- rodnostních na žádné vládě nežádají více než nestrannost (?!), proto bar. Gautsch, dokud do- stojí této podmince, může se ve svých snahách o uzdravení parlamentu se strany Němců s píše naditi podpory než odporu « Tedy orgán vídeňské bursy není s to ani dnes ještě slibiti bar. Gautschovi rozhodnou podporu při snaze o uzdravení parlamentu.A přírozeně. Nedělnost parlamentu stala se z Körbra politickým programem liberálních Němců, kteří se pod ochranou dra. Körbra naučili vý- borně lovili v kalných vodách vnitropolitických rakouských zmatků. »N. Fr. Pr.« končí svou úvahu poznámkou, že hra na politické šachov- nici za dra. Körbra zůstala nerozhodnou a nyní započne hra nová. Bude to prý zajímavá hra. při niž mohou vyhráti všichní účastníci : Němei, Ceši i vláda. Ale aby tato předčasně nezpychla ukazuje ji vídeňský list v další perspektivě stál ještě Irvajici možnost — obstrukce německé.

Ale »N. Fr. Pr.«, jak známo, dá s sebou pro- mluviti a snad za nedlouho nalezne ve svém obšírném srdci také teplejší kouteček pro bar. Gautsche. V Praze, 15. ledna. (Německá nena- sytnost.) Němečtí posluchači všech vysokých škol rakouských budou konati ve Vídni sjezd, na němž se bude mimo jiné rokovati o násle- dujlcích otázkách: 1. Jak zachovati německý ráz vysokých škol? (Mají se na německé školy připouštětí jen němečti professoři, neněmeck ohlášky na půdě akademické maji býti vylou- čeny a konfessionální spolky zapovězeny.) 2. Má se zákonem stanoviti právo, poslouchat přednášky též na universitách v německé říši. 3. Nařízení o doplňovacích zkouškách pro ab- solventy záhřebské právnické fakulty má být zrušeno a podán již předem protest proti uznání studii na záhřebské filosofické fakultě. 4. Ma býti podán energický protest proti zřízování nových neněmeckých vysokých škol v Rakousku (I). 5. Zemím, jež náleživaly k německému bundu, má se zachovati na vždy německý ráz a protos musi žádati prohlášení němčiny za státní jazyk rakouský. Všechno vnitřní úřadování musí býti německé a při obsazování úřadni- ckých míst musí se v prvé řadě přihlížeti k Němcům. Pro rakouské Němce jest zahanbující,že se i v jejich studujicí mládeži chlebařství roz- mohlo tou měrou, že se proti koukurenci vzdé- lanců jiných národů neumějí již zabezpečit jinak, než voláním po závoře, která zamezila by přistup ke školám a k úřadnímu mnístu seb schopnějšímu člověku jen proto, že není Ne-

FEUILLETON Krajína z Haliče s vlky. Humoreska. Napsal Jaroslav Ha š ek. Když předloni přišel do vsi Strože pán který vylezl na balvan v lese nad řekou Rábou a vymaloval celou ves i s okolím skalnatýma zalesněným, divili se všichni ze vsi, proč ma- loval ten pán právě jejich vesnici, takovou za- strčenou vísku, z které do nejbližšího města je šest hodin cesty. A lelos v zimě se podivili ještě víc, když ten pán přišel zase a přivedl si ještě jednoho. Co budou malovat? Patrně ten sníh. Nen to podivné? Kreslit zasněžené stráně a sníh na lesních stromech? Je to divné, usoudili všichni ve vsi, my jsme rádi, když sedíme v chalupách přikládáme dřívi na oheň, aby bylo teplo, po- povídáme si, a ti páni vycházejí ven a kresl naše zasněžené chalupy. Oba malíři zatím pracovali na svých obra zech, vlastně jen na náčrtcích. Seděli ve světnici, kterou najali od starosty „Nemyslíš, Koldowski,“ řekl mladši, „že naš obrazy budou míti úspěch? „To rozhodně,“ odpověděl Koldowski, „al myslím, že by měly, diahý Wlodko, ještě větš úspěch, kdyby bylo na nich namalováno něco co by vzbudílo u pozorovatele dojem. „Mysliš tedy,“ řekl malíř Wlodko, „že naše zasněžené krajiny nezpůsobí žádného dojmu. „To nemyslím,“ odpověděl Koldowski „proč by nezpůsobily dojmu? Chalupy zasně- žené, maličké, oheň z ohniště v chalupách, když se namaluje hezky rudě, pěkně se odráží od sněhu. Lesní stromy za chalupami působí také dejmem. Větve se prohýbají pod tíhou sněhua dobře vystupuje tmavá zeleň jehličí. Pak černo v lese. Tvůj obraz není také špatný. Řeka Rába jest velmi pěkně zachycena. Prudký tok její jest výborně vystižen. Tříšť u břehu zcela přirozená Nač malovat stále zamrzlé řeky? Ale přece my slim, že něco na našich obrazech schází, aby dojem byl úplný.

„A to?“ tázal se Wlodko. „Co schází na našich obrazech, jsou vlci, odpověděl Koldowski, „několik vlků by stačilo aby dojem byl velký. Myslím, že jsi už někdy vlka viděl.“ „V museu a ve zvěřinci,“ odvětil Wlodko, a pokusil bych se ho vymalovat. Mám v mapě do- konee vykresleno několik vlků. „Dobře,“ pravil Koldowski, „namalujeme do zasněžené krajiny několik vlků. Je to proslé a pěkné. V zimě mají vlei barvu světlejší, po- pelavou. Tlamu namalujeme rozhodně světlejší ale s několika pruhy černější srsti. Budou pů- sobit velkým dojmem. Namaluji několik vlků. větších i menšich. „Já jich namaluji také několik,“ řek Wlodko, „obraz bude zajímavější. „Namaluju vlky,“ pravil Koldowski, „na cestu, vedoucí lesem ze Strože do Bojie. „A já je namaluju,“ řekl Wlodko, „před les za vsí, kudy jde silnice do Nového Targu. A oba přátelé vyšli dělat si náčrtky k obra- zům, kde by vlci působili na diváka nesmazatel- ným dojmem ... Syn rychláře Zwary, Józef, kde bydleli ma- líři zasněžených krajin s vlky, znal velmi dobře cestu ze Strože do Bójie, o které mluvil malír Koldowski. Jak by neznal, když tudy chodil třikráe lýdně za Kaškou, dcerou Batika z Bójie. Ze Strože do Bójie jsou tři hodiny cesty lesem a nyni v zimě je plno sněhu, ale proč by nechodil, když měl Kašku rád. A pak ty tři hodiny cesty mu uplynuly rychle, neboť vzpomínal na ni a připravoval si vždy po tří hodiny řeč, jak požádá starého B- tika o její ruku. A když se vracel domů z Bójie, tu muty tři hodiny uplynuly také rychle, poněvadž roz- jimal, čím to je, že dnes ještě se neodvážil řie o její ruku. Tak chodil celou zimu a neodvážil se.

On, který se nebál nikoho z celého hor- ského údolí řeky Ráby, výborný zápasník na pěstě, neodvážil se říci starému Batikovi: „Pro- sím tě o Kašku, dej mi ji za ženu!“ Neodvážil se, ani když Batik mu řekl- „Chodíš k nám, Józefe, už hezky dlouho, t Odpověděl: „Inu, tak, tak.“ A nevyjádři se, ani když Batik řekl: „Nu, Józefe, proč pak k nám chodíš?“ A Józef na to pravil: „Tak, tak zamlouváš se mně, kmotře.o Józef kráčel opět domů z Bójie. Šel smutně neboť přemýšlel o řeči, kterou s ním měl dnes Batik. Na cestě do Bójie říkal si opět Józef Zwara že dnes jistě požádá o ruku Kašky a teď se vrae smutně, poněvadž se neodvážil. Na tom by ještě nebylo nic příliš smutného ale co povídal starý Batik, když seděl prot němu. „Michal Dab přijde v neděli na dovolenou Víš, že slouží poslední rok na vojně a že chodil za mou dcerou. Starý Dab řikal, že jistě v ne déli řekne mně o dceru Kašku. A když jé řeknu Kašce: „Vezmeš si Daba,“ vezme si Kaška Daba. Když řeknu: „Vezmeš si Józefa Zwaru,“ vezme si Jozefa Zwaru. Co tomu řikáš?“ „Tak, tak, kmotře,“ odpovědě! Józef Zwara „Víš dobře,“ pokračoval starý Batik, „že se u nás v horách říká: „Kdo dřiv udeři, je ve vý hodě. „Tak, tak, kmotře,“ odvětil Józef, „je to svatá pravda. — Což, kmotře, potrvá letos dlouho zima?“ Józet Zwara přemýšlel na zpáteční ceste o této rozmluvě. „Už jsem to mohl říci, ale ne- řekl. Když jsem to neřekl dnes, řeknu to v so- betu. A když v neděli přijde Dab na námluvy. řekne Batik: „Chlapče! Kašku dostane Józeí Zwara ze Strože. Víš, že se říká: „Kdo první udeří, ten je ve výhodě.“ „Ano,“ přemýšlel Jo zef, „pozejtří v sobotu řeknu o Kašku. Je to zvláštní, že dnes jsem se neodvážil, ostatně, ta ková věc musí se vyjednávat pomalu.

V pátek ráno pracovali Koldowski a Wlodk pilně na svých náčrtcích k zimním krajinám. Vlky kreslili obratně a s vervou. „Udělá to dojem,“ pochvalovali si, když d jizby vstoupil rychtář Zwara. „Velmožní pánové,“ řekl, smekaje uctive čepici s beránkem s hlavy, „velmožní pánové odpusti, že včera v noci můj Józef dělal ve sta vení hluk. Opil se, nezdvořák, pije na odvahu. Zejtra půjde požádat o ruku Kašky z Bójie. „Nic se nestalo, pane Zwaro,“ pravil Kol dowski, „pojďte se podívat, co to malujeme. Vi dite, že se nehněváme. Poznáte to? Rychtář Zwara oeitl se u stojanů. „Toje cesta do Bójie,“ řekl, jak bych to nepoznal a ta zvířátka? „To jsou vlci,“ pravil Koldowski. „Svata panno, vlci, tak tedy vlci,“ zamumlal rychtář, „to je novina a velmožní pánové je namalovali. — „To je maličkost,“ usmál se Koldowski. „Podívejte se na můj obraz,“ vybíze Wlodko. „Svatý pane nebeský,“ naříkal rychtář. „to je les za vsí a taky vlci a co je jich. Hej, ten jeden otvírá tlamu! Jak to tak krásně namalo- vali. Tak vlci, vlci. To je novina. Před dvacet léty byli zde a roztrhali sousedovi koníka. Kdo si to pomyslil. To musím říci sousedům. Ej. vlčí bestie.“ Pohrozil na obrazy pěstí a odešel. „Rázovitý lid,“ podotkl po jeho odehodu Koldowski, „jiný než sedlácí u Krakova, v Ma- zursku. „Koldowski, neměli bychom si udélat dne

výlet někam do vsi, třebas do Bójic, je dnes mi zerné světlo,“ pravil Wlodko „Třebas,“ odpověděl Koldowski, „pět vlk už jsem namaloval, ten šestý počká. Půjdeme. A vrátíme se večer.“ Vzali kožichy a vyšli d zimního dne. Rychtář Zwara zatím šel do krěmy. Z zimni doby každého dne sedávali sousedév krěmě a když rychtář vstoupil, popíjeli právě trochu mizerné vodky. „Sousedé,“ pravil Zwara, „vlci jsou tu. „Eli, žertuješ“ řekl soused Lebik, „po sledně byli zde před dvacíti léty. „Nežertuji,“ odvětil vážně rychtář, „pán maliři, kteří bydli u mne, je viděli a vymalo- „Tomu nevěřim,“ ozval se krčmář Stank „kde pak jsi viděl ten obraz? „Jako že sv. Stanislava miluji,“ řekl ryeh tář, „páni malíři viděli vlky a vymalovali je Jeden z velmožných pánů namaloval je na cestě která vede lesem ze Strože do Bójie. Krčmou ozval se výkřik: „I bestie psov- ské.“ Vykřikl tak Jozef Zwara. „I bestie vlčí Tak tedy na cestě, kudy mám jít do Bójie na ná mluvy. „A druhý z velmožných pánů,“ pokračova rychtář, „namaloval je před lesem za vsl. „Je to odvaha od těch velmožných pániů, ujal se slova soused Lebik, „malovat vlky!

„A jak pěkně,“ pravil rychtář, otviraje ústa. „Takhle jeden z nich tlamu roztahuje a zuby cení a páni malíři malují. A jeden z těch vlků, jako když chce skočit, hup! A také tlamu roztahuje, jazyk vyplazuje, očima kouli. „Pánbůh s námi,“ řekl krčmář Stanko, kři žuje se. Všichni následovali jeho příkladu a po- křižovali se. „Vlci jdou až k vesnici,“ mluvil dál rychtář, „hrůza na ně se podivat. Oči jim svití. Člověk se dívá, dívá a třese se. Teď na tebe z obrazu vyskočí, myslí si. Kdo by si to po- myslil. Dvacet let o vlcích neslýchat, až najed nou přijdou až k vesnici tak blizko, že je ma- lovat můžeš. A hladoví jsou, jak jsem viděl na obraze. Hubení, kosti můžeš na nich spočítat. „Přišli sem asi z Magurských hor neb z Tatranských,“ řekl stařičký Protka, „pochut nat si na nás v údolí Ráby. „Musíme na ně,“ pravil odvážně krčmá Stanko a dodal opatrně: „Je jich moc?“ „Na jednom obraze viděl jsem jich namal váno,“ odpověděl rychtář, „pět, a na druhém asi osm, bude jich ale víc. Malíř nenamaluje všechno, co vidí. Jako vynechali tam u lesa dvč břízy, vynechali snad také nějakéhe vika.?

vali. „To je vážné,“ ozval se Protka, „musím nadélat na ně jámy, jako dělají v uherské zemi Vykope se jáma, pokryje větvemi, nahází se n větve snih a dá nad pokrytou jámu kus masa. Vlci příjdou. Vídí kus masa. Proč bychom si pro ně nedošli? Skočí a už jsou v jámě. Pak se utlukou. „Jsou to ale odvážní chlapíci,“ pravih rychtář, „ti páni malíři, malují, malují, vler před ními a oni jakoby jen strom malovali. A nic ne- řeknou.“ „To je jen maličkost,“ povídali. „My slíš, abychom tedy vykopali jámy na vlky?“ „To bude nejlepší,“ souhlasili všich ii „Vykopeme jámy. „Vykopeme je hned,“ navrhoval rychtá A poněvadž to řekla hlava obce Strože, bylot rozkazem, Když šli s lopatami za ves, zašeptal Józel Zwara svému otci: „Na námluvy do Bójie ne- půjdu. Život je mně milejší. „Nejprve,“ pravil rychtář, „vykopeme vl jámu na lesní cestě do Bójie. Odpoledne vraceli se oba malíři z Bójníc do Strože. „Ti vlei, myslím, udělají effekt,““ řekl v rozmluvě maliř Wlodko.

„Nepochybuji o tom,“ pravil Koldowsk, „výborně se odrážejí od sněžného pozadi. „Co pak je to zde, uprostřed cesty,“ po- všiml si Koldowski. „Vypadá to jako husa,“ řekl Wlodko, „pojd me se podívat, co to vlastně je. „Půda je zde zrýpána,“ promluvil Koldow- ski, „je to . .. Ozval se praskot a oba v mžiku spadli někam do hloubky a za nimi sypaly se větve stromů naházený snih „Je to vlčí jáma,“ ozval se Koldowski, který se první vzpamatoval, „musíme křičeli, aby nás vytáhli. Naše obrazy jsou vskutku effektní . Pochopujes? „Tamější krajina musí býti v zimě strašná, řikalo se, když oba nadaní malíři vystavili své obrazy s vlky. „Velmi strašná,“ odpovídali malíři, „po- važte si: jednou dokonce jsme spadli do jámy na vlky!“ Tak mluvili oba malíři o této příhodě. A Józe Zwara říkal ve Stroži: „Kdyby byli vlci nepřišli, byl bych dnes mužem Kašky. Děkuji bohu, ž jsem se jím nestal. Pab její muž se již dvakráts věšel. Tak je zlá . ..