1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 342. ze dne 12. prosince 190l.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pomáhali od vojska. Z Neapole se ozna
muje: Po několik let byly na obvodním velitelstv
neapolském páchány rozsáhlé podvody, jimiž nováč-
kové, schopní k službě vojenské, byli služby sprošťo-
váni. Šikovatel Luciano, jemuž bylo svěřeno sepiso-
vání průkazů o dovolené pro nováčky, neschopné
k službě, padělal za odměnu po 3000—4000 lir ta-
kovéto průkazy o dovolené na prospěch nováčků
schopných k službě, kteří se chtěli vyhnouti vojan-
čině. Do seznamu mužstva zapsal šikovatel vedl
jmena toho kterého nováčka poznámku: »Nalezá se
ve službách jako celní strážník.« A zakryl takto pod-
vod svým představeným. Pomocníkem šikovatelovým
byl zubní lékař Colaneri. Když oba hlavní vinníci
spozorovali, že podvod nedá se již utajit, uprchli do
ciziny. Z prvního zběžného vyšetřování vychází na
jevo, že nejméně 200 nováčků bylo podvodně osvo-
bozeno od vojenské služby. Většina těchto mladíků
byla nyní zatčena, ale po obou hlavních vinnících.
kteří svými podvody vydělali asi půl millionu lir, není
stopy.
= Osudná hlavní výhra, Jakýsi ctihodný
občan v Seville, Amando Gomez, měl štěstí, že na
jeho los připadla při nedávném tahu v Madridě
hlavní výhra. Poněvadž měl tři desetiny losu, připa-
dla na jeho podíl značná suma 30.000 peset. Chtě
šťastný den oslaviti slavnostní pitkou. Nastrkal s
do kapes peněz, a ubíral se od hospody k hospodě,
po celý večer, po celou noc. Ačkoliv hodně pil, přece
nebyl opilý, nýbrž jen dosti značně rozjařen. Tak
dostal se již k ránu do jakés krčmy, kde sedělo ještě
několik nočních ptáků nikoliv nejlepšího drubu.
Luciana
Colaneri
Gomez
Neapol
Sevilla
Madrid
3
article
Jeden z nich byl torero, druhý písař universitního
sekretariatu. Nebyli v tak dobrém rozmaru jako šťa-
stný Gomez a odpovídali na jeho upřímnost ne-
vrlými pohledy a urputnými řečmi. Povstala hádka
a než se kdo nadál, byl Gomez bodnut dýkou do
srdce, tak že klesl mrtev. Vrahem jeho byl mladý
písař, jenž se dal na útěk, brzy však byl zatčen-
Nebohý Gomez dostane teď za svůj los toliko nád-
hernou rakev.
= Černošky lupičkami. V Clevelandě obje-
vily se černošské lupičky. P. H. Dauenhauer byl
onehdy ve 2 hodiny ráno na streetu Ontario napaden
dvěma černoškami. Z počátku považoval jejich počí-
nání za žert, když však jedna z obou žen do kapsy
mu sáhla a 63 dollary mu uzmula, viděl, že jde o
jeho oloupení. Podařilo se mu lupičku zadržeti, ta
však dala uloupené peníze jiné, která s nimi prchla.
Policisté Wood a Mac Masters zatkli pak tu, kterou
Dauenhauer zadržel a dopravili ji na ústřední poli-
cejní stanici, kde udala, že se jmenuje Lulu Con-
wayová, nechtěla však udati, kde bydlí, ani kdo byla
její společnice.
Gomez
Dauenhauer
Wood
Mac Masters
Lula
Cleveland
Ontario
4
article
= Jsou krysy dostatečnou příčinou vý-
povědi ? Pařížské soudy zabývají se právě zajíma-
vou otázkou. Jest majitel domu zodpověděn za
škodu, již způsobují krysy jeho nájemníkům? Zubní
lékař dr. Baumgartner, jenž má v avenue des Champs
Elysées byt za 6600 fr. ročně, nemůže se ubrániti
krysám. Tito hlodavci ničí jeho pohovky a lenošky.
rovněž jako jeho drahocenné chrupy, jež zhotovuje
pro svoje zákaznice. Aby byl proveden důkaz, po-
stavil soudní vykonavatel onehdy večer dvě pasti
v bytě zubního lékaře. Ve větší pasti bylo druhého
dne 11 krys, v menší dvě krysy, všechny živé. Došlo
tak daleko, že dr. Baumgartner nemohl ve svém
bytě ani spát. Majitel domu namítá: »Pokusil jsem
se o vše možné, ptal jsem se o radu dra. Rouxa,
představeného ústavu Pasteurova, uzavřel jsem celo-
roční smlouvu s Caffardem, nejobratnějším lovcem
krys v Paříži. Všechno bylo marné. Nezbývá mi
než dovolávati se toho, že krysy jsou mocí, proti
níž ničeho nezmohu. Po řečech zástupců obou stran
odročil soud rozhodnutí na příštích 14 dnů.
doktor
Baumgartner
Pasteurův
Paříž
5
article
= Nebezpečný plakát. Z Cařihradu se ozna-
muje: Řemeslo dolinářů nalezá se tu od nějaké doby
v největším rozkvětu. S obratností a nevyrovnanou
smělou drzostí operují tito členové tohoto počestného
cechu a zastiňují dokonce nejproslavenější americké
vzory. Policie dívá se většinou nečinně a ponechává
každého, aby hájil svou kůži a chránil svou tobolku.
Zdejší generální konsul jakés velmoci připadl onehdy
na praktickou myšlenku, dát připevnit na místech,
kde se zvláště dařilo dolinářům následkem velkého
návalu lidí na př. na nádraží dráhy z Pery tunelem
do Galaty, plakáty s výstrahou před dolináři. Již dru-
hého dne však zmizela návěští a byla domněnka, že
páni dolináři je sami odstranili, aby nebyli ve svém
řemesle vyrušováni. Avšak generální konsulát nedal
se v boji vyrušovat. Dva dny potom byly plakáty
opět nalepeny. Teď však zakročila policie. Proti do-
linářům, pomyslil si zajisté každý. Chyba lávky ! Od-
stranila nanovo plakáty a na stížnost odpověděno
stručně od vysokého úřadu, že takovéto výstrahy
jsou s to značně poškoditi pověst Turecka v cizině!
Proti takovéto logice byla bez úspěchu i námitka, že
skorem všude v Evropě, zejmena na větších nádra-
žích, jsou takovéto výstrahy, aniž by tím trpěla po-
věsť toho kterého národa.
Galat
Cařihrad
Turecko
Evropa
6
article
= O velké železniční katastrofě u Senecy.
o níž jsme přinesli již telegrafickou zprávu, ozna-
mují se z Detroit následující podrobnosti: Jedna z
nejhroznějších katastrof v dějinách železnic ve Spo-
jených státech přihodila se dne 28. m. m. o 1/28. h.
večer u malé stanice Seneca, Mich., as 70 angi. mil
jižně odtud. Vlak č. 13 (vlak s přistěhovalci), tažený
dvěma tokomotivami, který jel k západu, vrazil as
angl. míli od Senecy do vlaku č. 4, který jel k vý-
chodu. Pět až šest vozů s vystěhovalci bylo úplně
rozbito, kdežto z vlaku č. 4 byl roztříštěn jeden vůz.
Kolik cestujících na obou vlacích se nalezalo, není
známo, má se však za to, že na 150 osob přišloo
život. Lidé, kteří se na vlaku s přistěhovalci nale-
zali, byli chyceni jako krysy v pasti a rozmačkáni.
Trosky se vzňaly a ti, kteří nebyli na místě usmr-
ceni, ponenáhlu uhořeli. V poměrně krátké době
hořel celý vlak jak obrovská pochodeň. Okolní far
máři chvátali ku pomoci, aby z hořících trosek ne-
bohé oběti hrozné katastrofy dle možnosti zachraňo-
vali. Nalezené mrtvoly byly odnášeny do sousedních
farem a ranění dopraveni do hospitálu v Peru, Ind.
Seneka
Mich
Detroit
spo
Seneka
HOSPITÁLU
Peru
7
article
Podél železniční trati leží celá řada mrtvol, zakry-
tých houněmi. Jest možná, že úplný počet obětí ne-
bude nikdy zjištěn. Tvrdí se, že katastrofu zavinily
nesprávné rozkazy. V Seneca koluje pověst, že vlak
č. 4 měl na stanici čekati, až by byl vlak č. 13 pro-
jel výhybkou. Až dosud nebylo možno zjistiti jména
ubožáků. Na místo neštěstí byli odeslání zpravoda-
jové z Adrionu. — Seneca leží v Lenowce county,
Mich., 12 mil jihozápadně od Adrianu a má as 3000
obyvatelů. — Počet obětí železniční katastrofy u Se-
neca odhaduje se dle posledních zpráv na 125.O
život přišlo as 100 cestujících z vlaku s přistěho-
valci a as 25 z expresního vlaku č. 4. Jména nebo-
žáků nejsou známa. Všichni zdejší lékaři spěchali na
místo katastrofy. O půlnoci trosky ještě hořely a pla-
meny příšerně ozařovaly místo katastrofy. Rozdrcené
a zuhelnatělé mrtvoly byly položeny podél železniční
trati a později na zvláštním vlaku dopraveny do
Adrianu.
Mich
Adrian
8
article
= Utrpení malých Italů v cizině. Ž Pa-
říže se oznamuje: Od let možno pozorovativ
okrasech sklářského průmyslu v jihovýchodní Francii,
že se provozuje hotový obchod s italskými dětmi,
jež agenti dovážejí do Francie ze všech končin Ita-
lie a pronajímají je za hotové hladové mzdy sklár-
nám. Počet těchto dětí, jež musí konati těžké práce,
přesahující jejich síly, páčí se na tisíce. Úmrtnost
těchto dítek, nalezajících se většinou v útlém věku,
jest hrozná, avšak to nevadí dovozu malých dělníků.
Italos
Francie
Ž pa
9
article
Za zemřelé přijdou zase nové. Již před několika lety
vylíčil marchese Paulucci, tajemník italského velevy-
slanectva v Paříži, v řadě článků bídu těchto ital-
ských dítek a vyzval francouzskou vládu, aby uči-
nila přítrž obchodu s těmito italskými kuli. Veřejné
mínění ve Francii bylo tímto líčením hluboce dojato
a četní dobrodinci jali se pečovati o zlepšení losu
těchto dítek. Francouzská vláda ustanovila pro děti,
pracující v továrnách, určitou míru věku a této
ochrany staly se účastny též děti, dovážené
z Italie. Po nějakou dobu prováděno nařízení vlády
s náležitou přísností, ale pozvolna počali agenti
nařízení obcházet a čím dále tím více rostl počet
mladistvých dělníků italských ve sklárnách v Lyonu,
Albi a Carmeaux. Nyní dospěla věc tak daleko, že
jest nanovo zapotřebí nejpřísnějších opatření. Těchto
dnů zjistil italský konsul v Lyoně, že v jakés italské
»útulně« pro dítky nalezá se množství dětí, jež ne-
dosáhly zákonného stáří. V průvodu policejního ko-
misaře vnikl do »útulny« Itala Carlesina, kdež umí-
stěny byly děti, jež měly býti rozeslány do různých
skláren v okolí. Avšak Ital, podporován svými kra-
jany, postavil se na odpor. Policejní komise ohrožo-
vána noži, takže musila ustoupiti přesile, aby ne-
došlo ke krveprolití. Avšak o polednách vrátila se
policejní komise se čtyřiceti ozbrojenými strážníky
do »útulny« Carlesinovy, obklíčila dům a zatkla 13
mužů a 5 žen, již pohnáni budou před soud pro ne-
zákonný obchod s dětmi a pro odpor proti úřadům.
Italos
Carlesin
Ital
Paříž
Francie
Lyon
Albi
Italia
10
article
Přísnými tresty má býti učiněna přítrž tomuto ohav-
nému obchodu s otroky.
= Orel napadl dítky. Ze Susquehanny, Pa.,
se oznamuje: Když hrál si desetiletý Herman Swin-
ker se svými sestrami blíže Shermanu, snesl se po-
jednou ohromný orel a srazil jednu z dívek k zemi.
Dravec zaťal drápy do ramene a obličeje jednéz
dívek a pokusil se unésti ji pryč. Herman běžel do domu,
zde chopil velký nůž, vrátil se a poranil nebezpečně
orla na jedné noze. Orel pustil dívku, vrhl se na
hocha a počal s něho oděv zuřivě trhati. Nářkem
dítek byla na orla upozorněna matka, která v rychlo-
sti vzala sekyru a začala ní do orla bušiti. Soused
Joe Pelger vracel se právě z honu a zastřelil jednou
ranou dravce, jehož roztažená křídla měřila sedm stop.
— 552 —
Herman
Sherman
Pelger
Susquehanny
11
article
»Doufám, že nikoli,« opáčila oběť trestaneckého »sy.
stému«. »Přál bych si odpočívati, jen odpočívati a nebýti
rušen z odpočinku toho nikdy již !«
Duch Dawesův byl konečně zlomen. Přes to měl
síly ještě dost, odmítnouti opětné nabídky Frerovy. »Ra-
ději dal bych se rozsekati,« říkal. I North zapřísahal jej,
aby měl soucit i s vlastním tělem zmučeným, ale bez
úspěchu. Vlastní však srdce jeho podávalo mu klíč k ži-
votu muže toho. »Šlechetná povaha v troskách!« děl si.
»Jaké as tajemství skytá život jeho ?«
Jednoho dne vzájemné sympatie mezi oběma staly se
ještě vroucnější, až zasáhly v samou, hloubi srdce jejich.
Kněz měl květinku v knoflíkové dírce. Dawes hleděl dy-
chtivě na ni a konečně děl: »Mr. Northe, daroval býste
mi toto poupátko ?«
North stanul nerozhodně a konečně, jako po dlou-
hém boji se samým sebou, vložil poupě do smědé, zjiz-
vené ruky trestancovy. Okamžik na to, když kněz se již
odvrátil, Dawes přitiskl poupě ke rtům. Ale North byl se
náhle otočil a oči obou se setkaly. Dawes zarděl se, ale
North zbledl jak stěna. Nikdo neřekl ani slova, ale ten
i onen cítil se býti tak k druhému připoután, políbiv kvě-
tinu, již byla Sylvie z keře utrhla.
Dawesův
North
Dawes
Sylvius
12
article
Ještě výňatek z denníku Northova.
Ještě výňatek z denníku Northova.
21. října. Tak jako šílenec nemůže zanechati
křiku a zuření, tak nemohu upustiti od opíjení se. Za-
chmuřený, stále přemítající člověk, vyloučen ze vší
Northův
13
article
»Snad nebyl vždycky,« dodala, »špatným mužem.«
Přejela si rukou čelo. »Slýchala jsem kdys i dobré
o něm.«
»Muž jest odbojným a musí býti poučen důkladně
o své povinnosti.«
»Mr. Northe, nepřimluvíte se aspoň vy za žádost
moji?«
Ale North, jehož duše jakoby se byla probudila
z jakýchs myšlenek bludných, odtušil chladně: »Nemohu
se mísiti do záležitostí vašeho pana manžela.« A s tím
opustil komnatu.
»North roznemohl se vlastně tvými řečmi,« ozval se
Frere, když vyprovodiv kněze, vrátil se do komnaty. »Po-
tácel se z domu jako opilý.«
North
Frere
14
title
Dawesův trest.
Dawesův
15
article
»Nekázeň«, které se tentokráte Dawes dopustil, byla
velmi nepatrná. V noci dle rozkazu Frerova přicházeli do
síní a cel strážníci, musili trhati vězně s visutých loží,
prohledávati je, ano i ústa jim otvírati, nemají-li v nich
skrytu trošku tabáku. Zvláště oddíl Dawesův rušiti dal
Troke třeba několikrát ze spánku a pokořoval je tak, že
byli hotovi každé chvíle trýznitele své třeba usmrtiti. Troke
ale dychtil »ctižádostivě« po tom, aby mohl Dawesa při-
stihnouti a kladl mu i léčky, ale — ač byl přesvědčen,
že tabák ukrývá — nadarmo.
Dawes vzdaloval se většiny a měl jen jednoho pří-
tele: bídného, sešlého, slepého Mooneye. Snad protože
Ztracen pro fivot.
549 —
Dawes
Dawesův
Troke
Mooney