1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Nároaních Listů“ k čislu 341. ze dne Il. prosince 190l.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pozůstalé listiny Crispovy. »Temps«
oznamuje z Říma: Když Crispi téžce onemocněl,
způsobily italské vládě značné starosti četné listiny
a dokumenty, jež se nalezaly v majetku bývalého
presidenta ministerstva. Brzy po smrti Crispově byly
tyto listiny zapečetěny. Vláda věděla dobře, že
v době, kdy Crispi byl ministrem vnitra i záležitostí
zahraničních, bylo často zneužíváno tajných archivů
ministeria zahraničného a měla tudíž příčinu obávat
se, že uveřejnění některého z těchto tajemství mohlo
by způsobiti povážlivé mezinárodní zápletky. V sou-
hlase s rodinou Crispovou, jež z počátku nebyla na-
kloněna vyhověti přání vlády, bylo u přítomnosti
senátora Damiana, přítele z mládí zesnulébo stát-
níka, listiny zapečetěny a Damiani, jejž byl jme-
noval Crispí vykonavatelem zavěti, vzal listiný
v opatrování. Avšak Damiani měl ještě jiný úkol.
Měl listiny důkladně roztřídit a vše, co mělo úřadní
ráz aneb nač vláda chtěla činiti nárok, odioučit od
listin, jež po případě měly být uveřejněny. Damiani.
jenž záhy po smrti svého přítele onemocněl, zotavíi
se nyní a hodlá se dáti do práce. Nyní však nastaly
opět překážky, jež činí roztřídění pozůstalosti opět
pochybným. Rodina totiž tvrdí, že vláda nemá práva
činiti nárok na čásť listin zesnulého a bezpochyby
dojde v této věci ku procesu. Ostatně listiny úřadné
zapečetěné snad vůbec nejsou ony důležité listiny, jež se
nalezaly v rukou Crispových. Jestiť zde všeobecně
známo, že několik dnů před smrtí Crispovou jeden
z nejvěrnějších jeho přátel odstranil četné tajné
listiny.
Crispův
Temps
Crispi
Damian
Damiani
Řím
4
article
= Zajímavé rozhodnutí učiněno bylo těchto
dnů ve procesu před jordem. vrchním soudcem
Londýně. Ve všech velkých anglických hotelech, po-
dobně jako většinou na pevnině, jest obyčejem, že
majitel hotelu plakáty umísténými v pokojích ozna-
muje, že neručí za cenné předměty pasažérů, nejsou-li
uloženy v kanceláří hotelu. Londýnští majitelé hotelů
opírají se při tom o zákon z r. 1863, jenž výslovně
pravil, že majitelé hotelu mají ručiti za cenné věci
jen pak, byla-li způsobena jejich ztráta nedbalostí
neb vinou jejich zřízenců aneb byly-li jim dányk
bezpečnému uschování. Onehdy ubytoval se párek
manželů na svatební cestě v Metropole hotelu,
jednom z nejelegantnějších v Londýně. Mladá paní,
zatím co s manželem vyšla na procházku, nechala
ve svém pokojí krabici se šperky a když se vrátila,
shledala, že byly z ní ukradeny šperky v ceně 950
I. st. Manželé mohli dokázat, že pokoj před odcho-
dem zamkli a klíč odevzdali v kanceláři hotelu. Klíč
nalezen po několika dnech v čekárně sousedního
nádraží Charing Cross. Byl tedy patrně někým nepo-
volaným vyžádán v kanceláři a použit ke krádeži.
Manželé podali žalobu na nahradu škody a při vy
hrali. Majitel hotelu odsouzen byl, aby zaplati! plnou
cenu ukradených šperků, neboť porota uznala, že
vydání klíče nepovolanému bylo nedbalostí zřízence
hotelu a že tudiž majitel hotelu není prohlášením,
umístěným v pokoji, sproštěn odpovědnosti.
= Mlady missionař stal se millionářem
Z Chicaga se oznamuje: P. H. Anderson nemoha do-
síci místa učitele v Kansasu, přišel do Chicaga, gra-
duoval na ústavě pro vychování missionářů, výpravil
se do Aljašky s jakýmsi Johnem Brintessenem, by
valým horníkem a nalezl tu ložisko zlata, mající
Mlada missionař
Anderson
Brintessen
Londýn
Chicago
Kansas
Aljaška
Charing Cross
5
article
cenu mnoha millionů. Vrátil se, oženil se s krásnou
někdejší spolužačkou, věnoval své škole celé jmění
112.000 dollarů a odjel se svou ženou do Švédska
k návštěvě svých příbuzných, jichž ona dosud nepo-
znala.
= Vražda při svatebním veselí. V polském
hostinci Mathewa Zoly na College streetu v Clevelandu,
Ohio, konalo se svatební veselí, při kterém se pilo
až se hory zelenaly a na konec strhla se rvačka
mezi svatebčany. Židlí, sklenic, holí, nožů použito
jako zbraní, a když se rvoucí konečně rozprchli, zu?
stal na bojišti Antonín Gumeni s roztříštěnou lebkou.
Byl dovezen do městské nemocnice, kde druhého dne
z rána skonal. Několik jiných utrpělo ve rvačce těž
kého zranění, zachovávají však o tom mlčení. Poli-
cisty zatčen byl Mike Miczalek, jemuž se klade za
vinu, že Gumenovi smrtelnou ránu způsobil.
Mathew Zola
Antonín Gumit
Miczalek
Švédsko
Cleveland
Ohio
College
6
article
Žemřelí v Praze.
Dne 6. prosince 1901: Neumann Josef, syn
zedníka, 11 měsíců, 197—IV. Růžička Antonín, sou-
kromý úřadník, 56 roků, 473—I. Svoboda Arnošt.
c. k. vrchní stavební rada, 76 roků, 169—II. Tichá-
čkova Karolina, dcera krejčíno, 8 roků, 282— III.
Trefný Jaroslav, syn klempíře, 8 měsíců, 375—II.
Langova Florence, soukromá učitelka, 51 rok, 1956 II.
Suchý Josef, syn dělníka, 10 měsíců, 48—VIII. Eis-
nerová Barbora, vdova po obchodníku, 56 roků,
1856—II. Pavelková Marie, hokynářka, 47 roků.
199—V. Vyskočilova Anna, dcera barvíře, 2 roky.
238—VIII. Rákosník Oldřich, syn sochaře, 5 roků,
337—VIII. Červená Anna, dcera slévače, 7 neděl.
417—VIII. — Ve všeobecné nemocnici
Lauschmannová Marie, manželka číšníka, 36 roků.
Jakoubcová Barbora, nádennice, 84 roky. Kratký
František, tesař, 50 roků. Misterková Alžběta, man-
želka stavitele, 49 roků. Müllerová Kateřina, man-
želka malíře porculánu, 42 roky. Toužilová Anna.
vdova po zámečníku, 60 roků. — U milosrdný ch
sester: Holý Karel, zahradnický pomocník, 26 r.
Merková Jobauna, poslubovačka, 68 roků. Němeček
Antonín, tesař, 71 rok. Pešková Amalie, žebračka.
68 roků. Procházková Alžběta, vdova po řezníku,
85 roků.
Josef
Růžička
Antonín
I Svoboda
Arnošt
Jaroslav
Barbora
Pavelková
Marie
V Vyskočilův
Anna
Rákosník
Müllerová
Kateřina
Merková Jobaun
Němeček
Pešková
Alžběta
Praha
Tichá
Karolina
Neumann
Langův Florenc
všeobecný nemocnice Lauschmannová Marie
Kratký František
Toužilová Anno
Misterková Alžběta
Holá Karel
7
article
Král. české zem. divadlo v Praze
Král. české zem. divadlo v Praze
árodní divadlo
Ve středu 11. prosince.
Odpoledne o 3. hod
Předs ta vení pro li d.
POLOSVĚT.
Ve středu 11. prosince.
74. hra v předplacení
2. čtvrtka.
Nově studováno.
Maškarní ples.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod
Král
Praha
20
article
»Zlosynové odpykávají pouze trest svůj !« namítli
North drsně. »Žádné pokání nemůže odčiniti hříchů jejich !«
»Ale milost a odpuštění nelze odpírati ani zlosynu
nejhoršímu. Pomyslete jen, jak náhoda i nepatrná mohla
i nás strhnouti na jich úroveň! Co jest vám ale, Mr.
Northe!«
»Nic,« odtušil Mr. North, jenž byl náhle zbledla
po dechu lapal. »Náhlý jen záchvat mdloby!«
Okna byla otevřena a kaplan zotavil se rychle jako
kdysi v domě Burgessově. »Stihají mě záchvaty takové!
Tuším — jakás vada srdeční. Musím si nějaký den od-
počinouti. Nepřijdu-li po týden, Frere, znáte příčinu toho.«
»Po celý týden! Tak dlouho to přece trvati nebude!«
»Snad déle — toť nejisto!« North stával se stále
zmotanějším a rozpačitějším.
Vstup Jenkinsův odvrátil jinam pozornost.
»Dawes, sire,« děl vstoupivši k veliteli, »rozkatil sea
napadl Troka. Byl dopraven do cely, ale teprve po tuhém
zápase.«
»Nuže, Jenkinse,« odtušil Frere klidně na pohled,
»rci Trokovi, že budu míti zejtra potěšení dáti Dawesa
přivázati.«
»Morici,« zvolala Sylvie, »prokaž mi laskavost: nečin
toho muži tomu!«
»Proč se ho tolik vždy ujímáš?« děl manžel prudce.
»Poněvadž jest jedním z těch, jehož jméno od mého
dětství znamená jen muka a utrpení, poněvadž ať udělal
cokoliv, doživotní jeho pobyt zde jest věru již pro něj
trestem dostatečným.«
Mluvila se soucitem tak vřelým, že tón vznešeného
ji ozářil. North, hltaje ji zrakem svým, viděl zablýsknouti
se slzu v oku jejím.
545 -
North
Mister
Burgessův
Frere
Jenkinsův
Dawes
Jenkins
Trok
Moric
Sylvius
21
article
»Nechci slyšeti o tvých prostopášnostech. Jméno
naše jest jimi dosti poskvrněno!«
»Otec můj nabyl peněz škaredějším způsobem, nežl
já je vydávám. Ničemný byl on věru lakomec.«
»Nehaň svého otce,« zvolal sir Francis, povstav. »Za-
nechalť tobě všechno, Richarde!«
»Náhodou sám ani nechtěl. Kdyhy nebyl zemřel
právě tak v čas, byl by Frere, jenž měl býti dávno po-
věšen, místo mne všechno zdědil. Ale vraťme se k vaší
otázce! Řeknu vám dle pravdy tedy: chci vše prodati,
Hamstead i vše ostatní.«
»Prodati dům Northendský!« zvolal Wade zděšen. S
jeho sbírkami, z nichž mnohé nemají rovných v celé Anglii !e
»Co jest mně po nich?« děl sir Richard, výsměšně
zazvoniv zároveň na sluhu. »Potřebuji prostě peněz,
mnoho peněz. Chci do Ameriky, Evropa mne nudí ! (na
sluhu) Smitherse, přines snídaní!«
»Děsíš mne, Richarde«, rozechvěn a přerývaně od-
povídal sir Francis. »Ovšem, můžeš činiti co ti líbo. Ale
tak náhlé odhodlání! Tak starý dům! Vše do světa roz-
ptýleno. Vázy, mince, obrazy — opravdu, nevím. — Ale
ovšem, tobě to vše náleží! — S bohem!«
Dav si po odchodu strýcově předložiti dopisy došlé,
Richard jal se, shlédnuv písmo na adrese jednoho, otví-
rati tento za zřejmého velikého nepokoje. Otevřev ho,
otřel si čelo zrosené potem, vypil o sklenku pálenky víc
a jal se ho čísti. Dopis byl krátký, ale strašlivě jasnýa
výmluvný. Zněl:
»Hotel George, Plymouth, 17. dubna 1846.
Milý Jacku!
Vypátrala jsem tě, jak vidíš. Teď neběží o to, jak
vidíš. Vím vše o Tvém vystupování a nepřijme-li Mr.
Ziracen pro šivot.
Francis
Richard
Kdyha
Frere
George
Plymouth
Jacek
Anglie
Amerika
Evropa
dům Northendský