1
masthead
V Praze, ve středu dne 1. srpna.
Praha
2
masthead
K číslu 210.
Číslo v Praze za 29
a na venkově za 3b
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administ raci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80b
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Potvrzený zákon.
Z Vídně, 1. srpna. Císař potvrdil os-
novu zákona, přijatou sněmem králov-
ství českého, jíž se mění čl. 2. § 5.
zemského zákona ze dne 12. března 1888
ve příčině vybírání školního
platu.
Konsulární akademie.
Z Vídně, 1. srpna. »Wiener Ze-
tung« uveřejňuje podmínky pro přijetí žáků
do konsulární akademie.
Odmítnuti.
Z Vídně, 1. srpna. Vláda kníže-
ctví Reusského starší linie zamítla
žádost, aby německo-radikálním poslan-
cům rakouským bylo dovoleno uspořá-
dati v knížectví tom politické
projevy. Zákaz odůvodněn byl spojene-
ckými poměry mezi Rakouskem a Něme-
ckem.
Ruští studenti ve Vídni.
Z Vídně, 1. srpna. Dnes večer při-
bude sem 90 gymnasistů z Kijeva na zpá-
teční cestě z Paříže, pod vedením ředitele
Petra. Na západním nádraží budou uvítán
výborem ruského kroužku.
Osobní.
Z Vídně, 1. srpna. Vrchní berní in-
spektoři Emanuel Kremitzmüller a
Florian Sitko byli jmenováni finančním
rady v obvodu zemského finančního ředitel-
ství v Praze.
Wiener
Petro
Kremitzmüller
Sitko
Vídeň
Rakousko
Kijev
Paříž
Praha
6
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Cařihradu, 1. srpna. (C.-B.) Ka-
ranténa, nad Bejrutem vyhlášená, byla zru-
šena a nad pobřežními městy egyptskými.
Cařihrad
Bejrút
7
article
vyjímaje Alexandrii, snížena na 5 dnů. Ve
Smyrně udál se dnes nový případ moru.
Konference pro rozhodčí soudy.
Z Paříže, 31. července. (C.-B.) Dnes
dopoledne zahájena byla za předsednictví
presidenta senátu Falli resa interpar-
lamentní konference pro mezi-
národní rozhodčí soudy. Fallires
vytkl v zahajovací řeči pokroky, jež svět
učinil působením idey o rozhodčích soudech
a vzpomenul s uznáním konference míru, jež
zasedala v Haagu. Vyzval pak účastníky, aby
ve svém úsilí pokračovali a národům vště-
povali, že jest slavnějším činem, skloniti se
skromně před nálezem rozhodčího soudu, než
hnáti se za krvavými triumfy na bojištích.
Osobní.
Z Vídně, 1. srpna. (C.-B.) Presidium
c. k. dolnorakouského finančního zemského
ředitelství jmenovalo berního inspektora dra.
Bedřicha Illinga v Čechách berním inspe
ktorem v Dolních Rakousích.
Fallires
Illing
Alexandrie
Smyrna
Paříž
Haag
Vídeň
Čechy
Dolní Rakousy
8
article
Smrt krále italského Humberta l.
Smrt krále italského Humberta l.
Z Milána 1. srpna. Milanská policie
obdržela výstrahu a nařídila dne 27. čer
vence všem majitelům hotelů, aby jí sdě
lili jména všech cizinců, kteří přibudou
do 3. srpna. Vrah Bressi byl však již té
doby v Monze. Na jeho revolveru byla vy-
ryta různá data, mezi jinými „také den
4. května 1894, datum to zavraždění presi-
denta Carnota, dále slova »bassana«.
Rodina Ramellova, u níž Bressi bydlel,
byla zatknuta.
Z Bukurešti, 31. července. (C. - B. )
Král Carol zaslal králi Viktoru Ema-
nuelovi telegram, v němž vyslovuje svů
Humbert
Bressi
Carnot
Carola
Viktor Ema
Milán
Monza
Bukurešť
9
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
a královny Alžběty bol. Také prine
následník rumunský zaslal králi
Viktoru Emanuelovi vřelý soustrast-
ny telegram.
V poledne byl italský vyslanec přijat
králem a královnou v audienci na zámku
Peleti.
Z Vídně, 1. srpna. Kromě 30letého
italského dělníka Aloisa Bogria, již zatče-
ného, byl včera“ odpoledne zatčen ještě
20letý obchodník s vínem Antonio Saviolo,
který jako Bogrio schvaloval zločin vraha
Bressia. Oba byli dodáni soudu.
Z Říma, 1. srpna. Vrah Bressi byl
včera dopraven do Milána a vyslýchán ge-
nerálním státním zástupcem.
Ze Ženevy sem sdělují: Bressi zdržo-
val se před třemi lety mezi zdejšími anar-
chisty. Luccheni, tázán na to, odepřel
všelikou odpověd.
Z Říma, 31. července. (C.-B.) Milán-
ský list »Perseveranza« zahájil subskripci
na postavení pomníku králi Hum-
bertovi.
Proslýchá se, že královna Mar ghe-
ritta doprovodí s královskou rodinou
mrtvolu krále Humberta do Říma, kdež
bude tato v Pantheonu pohřbena. Divadla
zůstanou zavřena.
bn
Ujišťuje se, že král Viktor Ema-
nuel schválil v telegramu, ministrpresiden-
tovi Saraccovi zaslanému, opatření, jež
učinilo ministerstvo a ubezpečil jej svou dů-
věrou v nynější vládu.
S přípravnými pracemi pro schůzi parla-
mentu, v níž složí král Viktor Emanuel
přísahu, se už počalo.
Mezi četnými soustrastnými projevy je
také telegram Lichunčana.
Alžběta
Viktor Emanuel
Bogrio
Saviola
Bressi
Viktor Ema
Viktor
Emanuel
Vídeň
Řím
Milán
Ženeva
Huma
Mar
Humberto
král a královna
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zvonek utopenců.
Zvonek
12
article
Napsal K. Przerw a-Tetmajer. Z polského
přeložil K. Ausobský.
Byla ves nad řekou, která se v jednom
místě rozlévala v širokou, mdlou, skoro nehyb-
nou hloub. Na pravém břehu hlubiny byla
pustá, rozlehlá kamenitá pláň, pak bylo viděti
nakloněné, nahé vrchy, pak lesy a hory; na
levém břehu pořídku rostl jalovec, drobné
smrčky a modříny a dále černal se les. Na této
straně, na samém kraji písčiny nad vodou, stála
oblibená kamenná kaplička, pokrytá špičatou
střechou z nazelenalého plechu, na jejímž štítu
trčel černý, vyviklaný železný kříž.
Vehod do kapličky byl nízky, z luk; ve
vnitř, na kamenné, rozryté dlažbě stála nízká
dřevěná lavička. Nahoře, na příčném trámu
visel zvonek, s něhož padal provaz tak, aby
sedě mohlo se zvoniti.
Nikdo nepamatoval, jak v zimní noci sva-
tební družina jedouc přes zamrzlou onu vodní
hloub, probořila se a spadla pod led, koně
i lidé. Na smutnou tu památku postavil kdosi
kapličku a každý večer zvoněna v ní modlitba
za duše zemřelých bez posledního pomazání.
Zvonek nazýván zvonkem utopenců.
Vždy byl ve vsi stařec, který za jistou
odměnu chodil zvoniti nad řeku. Když jeden
z těchto zvoníkův umřel, hlásil se o službu tu
čeledín, obecně zvaný Řehořem Mrzákem.
Řehof Mrzák byl synem bohatého rolníka,
ale když rodiče umřeli, starší bratr podvodně
jej připravil o dědictví, vyhnal z domu, a k tomu
přebral mu jeho milovanou dívku a sám se so ní
oženil. Byl tedy Řehoř na širém světě bez
střechy nad hlavou, bez přítele, se zlostía
velkou závistí v srdci.
Toulal, potloukal se po světě, do práce se
dal najímati, ale neštěstí jej stíhalo, až tak zhu-
beněl a sešel, že jej Mrzákem nazvali. Bratru
K Przerw
Tetmajer
K Ausobský
Zvonek
Řehoř
13
article
pomstu na věčné časy přísahal, pomstu na živo
a na smrt.
Stav se zvoníkem, najal si Řehoř jizbičku
u hrobníka na konci vsi a odtud nádennickou
práci vykonav, šel vždy za soumraku, když bylo
odzvoněno v kostele »Anděl páně«, zvoniti za
duše utopenců.
Jednou, když se vracel domů, vyběhla mu
naproti hrobníková, volajíc z daleka: »Neštěstí
vás potkalo, váš bratr se utopil.«
Řehoř se zastavil. »Bratr?« otázal se, ja-
koby nevěřil.
Hrobařka ale hovořila. »Vždyť vám poví-
dám, že bratr. Jel se dřívím, u samé kapličky
země se utrhla a vůz spadl do vody. Viděl je
polesný, ale než přiběhl, bylo po všem. Lidé
chtěli tělo vyloviti, ale marně.«
Řehoř poslouchal jako omámen. Neřekl nic
a šel do své jizbičky.
»Zazvoňte dnes bratrovi, Mrzáku,« ozvala
se s povzdechem hrobařka,« ale Řehoť jí ne-
odpověděl. Vešel do jizbičky, zavřel za sebou
dvéře a usedl na pelech, na němž spával.
Nějakou chvíli tak seděl otupěle a my-
šlenky se mu pletly, nevěděl, těší-li se nebo
rmoutí? Ale na konec odplivl a řekl polohlasně
»Dobře mu tak!«
Po chvili hlasitěji opakoval: »Dobře mu
tak ! Křivditeli !«
Velký kostelní zvon počal zvoniti »Anděl
páně«. Řehoř opřev bradu o ruce, naslouchal.
Nepoklekl, jak obyčejně, nemodlil se — po-
slouchal toliko. Zvon zvonil, Řehořovi se zdálo,
že nevlídněji než jindy. Konečně ustal. Nyn
byl čas jíti do kapličky.
Ale Řehoř nevstával z pelechu, s bradou
v ruce ponořenou seděl a hleděl do země. Pře-
šla dlouhá chvíle, pak Řehoř zamručel zuby
»Nedočká se ! Křivditel zatracený! Dnes byza
jeho duši . . .«
Odplivl, vrhl se na pelech a odvrátiv tvář
ku stěně, chtěl spáti. Nemohl však. Opět usedl
jako dříve a hleděl do země.
Byl deštivý podzimní den. Vítr smutně
hučel a vyl, drobný dešť jednotvárně a smutně
dopadal na okna.
Stále více se stmívalo.
Řehoř
Křivditel
Anděl pán
14
article
»Nepůjdu!« pravil si Řehoř.
Znovu zkoušel usnouti, ale nemohl ležeti
Cosi jej zvedalo ze slámy. Pak ani seděti ne-
mohl. Jakýsi nepokoj naplňoval jej stále víca
více, vstal a stanul u okna. Na polích bylo již
skoro tma. Však ani zde nemohl vydržeti. Zdálo
se mu, že cosi jím vládne. Vyšel z jizby —
cosi počalo jej hnáti v před. Vešel na cestu,
po níž se šlo přes pastviska ku kapličce. Za-
stavil se a řekl si: »Nepůjdu!« a opět šel
dále. Cosi pobízelo jej ku předu. Za pastvisky
černaly se v soumraku řadou rostoucí jalovec,
drobné smrčky a modříny. Bylo již slyšeti
šum řeky.
Nebe se trochu vyjasnilo a na hoře ob-
jevil se měsíc, kulatý, mlhavý, olověný.
Řehoř nevěděl, co se s ním děje. Cítil v
srdci velký chlopský vztek na nebožtíka bratra
a současně nutnost, přiblížiti se ku kapličce.
V tom se otřásl a stanul . . . Zdálo se mu,
že mimo šum řeky a větru slyší jakýsi hlas,
jako zvuk. Zalekl se a chtěl se vrátiti, ale ona
divná moc, která jím vládla, hnala jej ku předu.
Zatím zvuk stával se stále výraznější —
byl to zvonek. Řehořovi vlasy vstávaly na hlavě;
mezi smrčky zabělala se mrtvou bělostí v mě-
síční záři kaplička nad tůní. Studený pot vy-
razil mu na čele a v prsou dech se zastavoval;
v kapličce byl někdo a zvonil. Stanul a ještě
jednou se chtěl vrátiti, ale jakási příšerná a
strašlivá zvědavost jej přinutila jíti dále. Byl již
u dveří; nachýlil se, pohlédl do vnitř — a roz-
táhnuv ruce ve vzduchu, rychle ustoupil. Na
lavičce seděl jeho bratr nahý, oteklý, nadmutý
vodou, s mokrými, na krku přilepenými vlasy
a se svislými vousy, drže v obou naduřelých
rukou provaz od zvonku a tahaje za něj.
Obrátil ku Řehořovi bledou, naduřelou tvář uto-
pence a pohledl naň bledýma očima z pod řas.
Řehoř zastenal a zavrávorav, klesl ve vodní
hlubinu.
Řehoř
Řehoř vlas
Řehoř bledý