1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k čislu 209. ze dne 31. července 1900.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Stará »francouzská markýzka«. Zají
mavý proces o rozvod manželství projednán byí
právě v těchto dnech u londýnského ústřed. soudu.
Žalující manžel mr. Vivian Forbes-Smith, setníku
vojště, dal se rozvésti se svou ženou a zažaloval
současně jejího svůdce Dysona Chadwicka, známého
boháče londýnského, o zaplacení odškodného. Man-
želský párek nebyl ještě ani po dobu celého roku
oddán, když panička jednou sdělila se svým chotěm,
že se naučila znáti »starou francouzskou markýzku«,
kteráž s ní uzavřela nejužší přátelství, vyslovivši
přání, aby ji paní Forbesová vyučovala angličině z
měsíční honorář 6 lib. sterlinků. Protože pan setník
právě neoplýval majetkem, byl mu tento vedlejší
příjem ženin velice vítán i dal k němu choti své
svolení. Paní Forbesová vyučovala pak starou mar-
kýzku velmi bedlivě a pan manžel nenalezal v tom
nic závadného, když se mu žena doma pochlubila
množstvím darů, jež od zbožňované přítelkyně ob-
držela. Byly to skvosty, kytice, kostýmy atd. atd., po
většině velmi drahocenné. Vyučování trvalo skorem
rok, až konečně jednou zdržela se paní setníková ve
vyučování kromobyčejně dlouho, vrálivši se domů
o druhé hodině noční. Nicméně však pan manžel
ani ve snu na to nepomyslil, že by to ženě přičítati
mohl za nevěru manželskou. Nejbližšího dne však
se mu teprve v mozku rozbřesklo, když mu man-
želka z bytu zmizela a po sobě doma zanechala do-
pis, že jej navždy opouští. Zároveň pak dokládala,
že jakousi starou francouzskou markýzku nikdy ve
svém žítí nepoznala a že o žádné takové ženě neví.
Forbes
Smith
Dyson Chadwick
3
article
Při soudním výslechu prohlásil klamaný manžel, že
se sice často podivil, proč by neznámá přítelkyně
zasypávala jeho choť tak skvostnými dary, že však
v tom nic zlého nespatřoval. Až teprve potom stala
se mu věc nápadnou, když zjistil, že manželka jeho
skoro každodenně navštěvovala hejpřednější restau-
ranty města. Soud prohlásil, že v chování mra.
Dysona spatřuje přitěžující okolnost, jelikož právě
jakožto svůdce setníkovy choti žil s její mužemv
poměru přátelském. Proneseným rozsudkem bylo
manželství prohlášeno za rozvedené a mr. Dyson
odsouzen k zaplacení 3000 liber šterlinků odškod-
ného, jakož i k náhradě značných soudních útrat.
= Co všechno bylo odcizeno při slavnosti
Gutenbergově. Jak známo, konala se v Porýnsku
velkolepá slavnost na počest Gutenbergovu. Podle
zpráv z Mohuče došlých bylo ve slavnostních dnech
spácháno krádeží a loupeží v nesčetném množství.
Cena odcizených předmětů — ať hotových peněz neb
papírů — obnáší neméně nežli 50.000 marků.
Dyson
Gutenbergův
Porýnsko
Mohuč
4
article
= Zoufalá matka. Dělnice Gertruda Lehne-
rová z Vídně chtěla se ke konci předešlého týdne
vrhnouti se svou čtyřměsíční dcerou Marií, kterou
nesla na rukou, vrhnouti do Dunaje, aby s dítětem
společný si vyhledala hrob ve vlnách říčních Dva
mužové, kteří ji v těch místech náhodou potkali.
zadrželi zoufalou ženštinu právě v okamžiku, když
se k šílenému činu připravovala a odevzdali ji stráži.
kteráž se v té chvíli kolem nich ubírala a která ne-
bohou ženštinu odvedla na policejní komisařství do
Floridsdorfu. K dané otázce, co ji k zoufalému činu
dohnalo, dala Gertruda Lehnerová za odpověď, že od
svého muže, výpomocného dělníka Aloisa Lehnera
nedostává žádné podpory na živobytí a že tře nej-
horší bídu. Z toho důvodu prý se rozhodla, že ži-
votní psotě jednou pro vždy učiní konec a že se
svou dcerkou skončí na dně Dunaje. Zároveň ozná-
mila úřadům, že její manžel pokoušel se o provedení
nemravného činu na své 14leté dceři. Gertruda
Lehnerová byla prohlášena za zatčenu a dodána
trestnímu soudu pro zločin nedokonané vraždy. Man-
žel její, Alois Lehner, jenž těžké podezření, kteréž
na něm podle tvrzení vlastní ženy lpí, popírá, byl
rovněž zatčen a tráví ve vazbě trestního soudu.
Lehn
Marie
Lehnerová
Lehner
Vídeň
Dunaj
5
article
= Nešťastný skon starého umělce. Vlašský
malíř professor Francesco de Lorenzi zaměstnán byl
od nedávné doby malbou květin ve farním kostele
Campomorone u Janova. Před týdnem byla práce
hotova a stařičký professor již chtěl opustiti výši
lešení, když mu právě pod nohama prasklo prkno a
stařec padl k zemi. Jakkoliv přivolána byla neprodleně
pomoc lékařská, zemřel pochroumaný stařec na
místě. Spadl s výše 12 metrů. Profesor Lorenzi byl
muž kromobyčejně bohaté fantasie umělecké a měl
neskonalou zálibu v dílech místrů ze XVII. století
Narodil se r. 1827 ve Varese a byl, ač dosáhl stáří
73 roků, stále pružným a do poslední chvíle čilým.
Úmrtí jeho vzbudilo nejvyšší zájem všech kruhů
společenských v Italii.
= S poctivostí nejdál dojdeš. V průjezdě
jednoho z prvých norimberských hotelů našel jakýsi
cizinec, jenž se před několika dny v hotelu ubyto-
val, bedničku šeků v ceně 20.000 marek. Všecek
šťasten, že se mu dostane nálezného v sumě zajisté
nemálo značné, vzbouřil neprodleně celý personál
hotelu — bylo to po páté hodině ranní — a jeho
pomocí vyhledal i šťastného majitele šeků. Byl to
Američan, právě den před tím v hotelu se ubyto-
vavší. Ale sklamání poctivého nálezce bylo rovněž
velkolepé, když mu Američan nabídl nálezného cel-
kem — 10 marek. Prokázalo se totiž, že to byly
jen duplikáty šeků a že vůbec — ceny neměly.
Francesco
Lorenz
Američan
Campomorone u Janov
Varese
Italia
marka
6
article
= Choť čínského Bismarka Lichunčana
markýzka Li, slyne pověstí přímo čarovné čínské
krásky a jak pověsť tvrdí, jest prý i jednou z nej-
bystřejších a nejvzdělanějších dcer své vlasti. Jestjí
asi 50 roků — přesné stáří nevyzrazují na sebe ani
Číňanky — avšak má tak mladistvé vzezření, že by
jí nikdo nehádal více než 35 let. Pověstnou jest její
garderoba, kteráž vzbuzuje svojí nádherou všeobecný
zájem v damském světě čínském a jež representuje
cenu mnoha set tisíců. Markýza Li má nejméně
4000 oděvů. Počet šatů okrášlených drahocennými
krajkami a jinými velkolepými ozdobami přesahuje
cifru 500. Rovněž pověstným stal se její velkolepý.
bohatý vlas. Markýza nosí účes střídavě dle padesáti
různých světových mod.
= Světec či blázen? Na palubě londýnské
parolodi »Lake Erte«, zakotvivší před Las Parmas
na Kanárských ostrovech, nalezal se švédský důstoj-
ník, jenž, použiv k tomu vhodné příležitosti, vystoupil
na břehu z lodi, aby si prohlédl přístavní město,
sobě neznámé. Učinil to v pestré uniformě svého
pluku a věc byla by se mu bezmála stala osudnou.
Číňanka
Lake Erte
7
article
Sotva že učinil jen několik kroků od přístavu, počaly
se po městě tvořiti hloučky zvědavců, kteří si cizince
všetečně prohlížely a ženské klopily před ním oči
k zemi; a starší dámy, jakmile jej spatřily, počaly
klesati do mdlob a div, že nevolaly o pomoc. Brzy
na to rozlétla se městem pověsť, že z místního blá-
zince utekl zuřivý šílenec. Byla z toho všeho po-
řádná mela, neboť teprve nyní se vysvětlilo, že oby-
vatelé ostrova dosud nespatřili parádních uniforem
švédských důstojníků. Když konečně odvážnější
z mužů semkli se v kruh a prohlašovali, že blázna
musí polapit, seznal důstojník, že bude nejlépe,
vezmeli nohy na ramena a vrátí-li se, odkud přišel.
A druhého dne přinesl místní list »El Telegrafs«
zuřivý článek, plný jedovatého ostří proti městské
radě, podezřívaje ji, že trpěla, aby šílenec procházeti
se mohl volně ulicemi města.
El Telegraf
18
article
— 628
— 628
»Zajisté, pane,« pravil sklepník, který byl velmi
zdvořilý a uctivý.
»Mohl bych dostati také něco jísti ?«
»Jídelna je na levo, pane. Přijdou zavazadla, pane?«
»Nemám dnes zavazadel,« odpověděl a tu viděl, že
na něho sklepník koukal podezřívavě.
Jídelna byla prázdná a jen napolo osvětlená, bylot
již dávno po obědě a denní obchod byl skončen. Jan
seděl u svého jídla, jedl se sklopeným zrakem a ani ne-
věděl, co se kolem děje, když zpozoroval, že ob čs
lidé pootevřeli dvéře u pokoje a nakoukli na něho, potom
si šeptali a vyšli. Konečně přistoupil k němu sklepník,
chovaje se neobratně a pohlížeje rozpačitě.
d rosim za prominutí, pane — nejste Otec Storm
»Pak je mi líto, že vám musím říci, že vás nemů-
žeme ubytovati — neodvážíme se — musíme vás žádati,
abyste odešel.«
Jan vstal beze slova, zaplatil svůj účet a odešel.
Ale kam půjde? Který dům jej přijme? Odepřel-li
mu jeden hotel, učiní totéž i všechny ostatní hotely
v Londýně. Tu si vzpomněl na svůj útulek, který zařídi
pro nezaslouženě chudé. Pokoření toho okamžiku bylo
strašlivé. Ale což! Vypije kalich božího hněvu až do dna.
Lampa svítila v hodinové věži sněmoven a když
šel kolem rohu Palace Yardu, vyšli ven dva biskupové
ve vážném rozhovoru a kráčeli dále před ním.
»Stát a církev jsou jako tělo a duše,« pravil jeden
»a rozděliti je, bylo by smrtí obou.«
»Tak jest,« pravil druhý, »a proto musím
rovněž zápasiti o časné majetky církve, jako mám
— 625 —
Jan
Londýn
Palace Yarda
19
article
chytil stůl, odstrčil jej se vším, co na něm bylo a skočil
k lordu Robertovi a chytil ho za hrdlo,
»Odvolejte to, ano? Odvolejte to!«
»Nechci!« křičel lord Robert, svíjeje se a vzpíraje
se v jeho sevření.
»Tady máte tedy — a to — a to — proklatý !e
křičel Drake, zasazuje mu ránu na ránu a konečně jím
mrštil do střepů, které s třeskotem spadaly se stolu.
Ženy mezi tím vřeštěly a všecek dům byl poplašen.
Avšak Drake odcházel pryč dlouhými kroky a s rozlíce-
nou tváří a nikdo se neodvážil zastaviti jej-
Robert
Drake
20
article
XIII.
XIII.
Navrátiv se do St. Jamess Streetu, našel Drake
Jana Storma, čekajícího v jeho bytě. Oba muži se značně
změnili od té doby, co se naposledy viděli a tváře obou
prozrazovaly utrpení.
»Odpustte mi tuto návštěvu,« pravil Storm. »Bylo
to mou první povinností přijíti a poděkovati vám za to,
co jste učinil.«
»To nic není — naprosto nic,« děl Drake.
»Měl jsem také jiný účel. Vy víte, jaký.«
Drake sklopil hlavu.
»Je pryč, patrně a nezůstalo po ní ani stopy.«
»Žádné !«
»Tak vy nevíte nic ?«
zna »Nic ! A vy ?
aslr
»Naprosto nie!«
Drake sklonil opět hlavu. »Věděl jsem, že to byla
lež — že odešla za vámi — nikdy jsem té povídačce
nevěřil.«
Křestan.
Drake
Storm
St . Ness Street