1
masthead
V Praze, v úterý dne 3I. července.
Praha
2
masthead
K číslu 209.
čislo v Praze za 2
al na venkově za 3 h
Praha
3
article
Na »Národní Listy.
ranní a odpolední
předplácí s
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
Praha
4
article
NAR
NAR
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilk
Nara
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Osobní.
Z Vídně, 31. července. Ředitel Al-
brechtova gymnasia v Těšíně, dr. Gustav
Burghauser, byl jmenován zemským školním
dozorcem. — Sekční Vrada v ministerstvu
spravedlnosti, dr. ryt. Regner z Bleylebenu,
obdržel titul a hodnost místodržitelského
rady. — Vrchní policejní komisař v Brně
Josef Kraus jmenován byl policejním radou.
Al
doktor
Burghauser
Regner
Bleylebena
Kraus
Vídeň
Těšín
Brno
6
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 31. července. (C.-B.) Minist
kultu a vyučování jmenoval nadučitele na
národní škole v Sedlicích, Františka Eigen-
bergera, hlavním učitelem na německém
ústavě pro vzdělání učitelů v Praze a provi-
sorního hlavního učitele na ústavě učitel-
ském ve Stříbře, Josefa Kratochvíla
definitivním hlavním učitelem na tomto ústavě.
Ze Lvova, 30. července. (C.-B.) Dopl
ňovací volba na zemský sněm za velkostatek
krakovský na místě dosavadního posl. Stani
slava Madeyského, který svůj mandát
složil, byla vypsána na den 4. září.
Z Paříže, 30. července. (C.-B.) Jak
se proslýchá, prohlásil generál Negrie
presidentovi Loubetovi a ministrům, že
neměl nikdy v úmyslu svou řečí, kterou
odůvodňoval své odstoupení z úřadu, pro-
vozovati politiku. Nepomýšlel prý nikdy na
napadání vlády. Ctí prý ústavu. Slova jeho
byla prý nesprávně vykládána. Měl prý za-
to, že musí mlčeti, aby nebyl podezříván-
z osobních motivů. Poněvadž byl opět ve
svou hodnost dosazen, myslí, že může toto
prohlášení učiniti.
Eigen
Kratochvíl
Staňa
Madeyský
Loubet
Vídeň
Praha
Lvov
Paříž
národní škola v Sedlice
7
article
Smrt krále italského Humbertal.
Smrt krále italského Humbertal.
Z Monzy, 31. července. (Tlfgrm. »N
L.«) Král byl v nejlepším rozmaru a pravil
starostovi: »Tato podívaná byla skutečně
skvostná.«
Zločin spáchán byl v 10 hod. 45 minut.
Král právě se byl rozloučil a jeho vůz odjel
asi 10 kroků od východu místa slavnosti.
Král, stoje v kočáře, pozdravoval lid. Drže
v ruce cylindr, klonil se na pravo k jásají-
címu lidu, když tu pojednou mezi provolá-
váním slávy králi bylo slyšeti tři rány rychle
po sobě následující. Byly obecenstvem, vůz
obstupujícím, pokládány z prvu za praskání
První rána zasáhla krále do prsoua
sice pod pravé rameno, jež měl král pozdvi-
ženo, dávaje rukou pozdravy. Král rychle se
obrátil směrem, odkud rána vyšla, a třetím
výstřelem byla mu prostřelena levá lopatka.
V tomto okamžiku bylo viděti, jak král
rychle pohnul pravou rukou, jakoby se chtěl
chrániti před dalšími výstřely. Na to klesl
do kočáru.
Jeden ze sluhů přiskočil rychle k vra-
hovi, kterého zatím již důstojník karabinníků
popadl za krk. Lid vrhl se rozhořčen na
vraha a chtěl jej lynchovati.
Královský povoz ujížděl v největším
trysku do královské villy, ke které přijel za
několik minut. Zde ještě tázal se generál
Vaglia krále, který ležel ve voze se strnu-
lýma očima, je-li raněn. »Nemyslím,« od-
pověděl král. »Cítil jsem úder, ne-
myslím však, že bych byl raněn.«
Po minutě král zachroptěl a obrátil se na
pravou stranu. Sotva kočár dojel k zábradlí
ohrady královského zámku, král vypustil
ducha. Bylo prý 10 hodin 50 minut.
Z Říma, 31. července. (Tlfgrm. »N.
L.«) Poslední slova králova byla: běda
mně.
Král
Vaglius
Monza
Řím
Tlfgrm
N L
10
article
SIí.
SIí.
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
11
article
Královna, když jí bylo telegraficky sdě-
leno, že král je zraněn, očekávala vůzu
brány královské villy. Když jí šetrně byla
sdělena smutná pravda, omdlela. Byvši
přivedena k vědomí, rozkázala, by zpráva
byla telegrafována korunnímu princi a mini-
sterskému předsedovi.
Z Říma, 31. července. (Telefgr. »Nár.
Listů«.) Vrah krále Humberta byl o 11. ho-
dině v noci dopraven do kasáren, kdež po-
droben byl výslechu. Vrah je silný muž dosti
vysoké postavy, snědé pleti, kučeravých
vlasů a je pěkně oděn. Jeho zevnějšek ne-
činí dojmu neuspokojujícího.
Vrah pravil, že má bratra, který je po-
ručíkem v 10. pěším pluku. Na otázku, co
jej pohnulo ke strašnému činu, odpověděl:
»Jsem anarchista a zastřelil jsem krále,
protože je jedním z mnoha vládců světa.
»Avšak král Humbert byl« — pravil vy-
šetřující soudce — »národem milován«. »To
nic nevadí«, odpověděl vrah, »neboť já jsem
ho nemiloval«.
Po výslechu odveden vrah do cely.
O 2. hodině odpolední sdělila stráž, že
vrah spí.
Jeden placený agent oznámil, že vrah
byl čtvrt hodiny před attentátem viděnv
hovoru s mladou ženštinou. Ta byla později
v Miláně ve vykřičeném domě zatčena. Ne-
věstka jmenuje se Cesara Ramella.
Z Říma, 31. července. (Tlfgrm.) Novy
král italský přibyl do Brindisi a pojede přes
Ancoru do Monzy.
Z Berlína, 31. července. (Tlfgr. »N.
L.«) »Berliner Tagblatt« sděluje z Chiassa:
V Miláně se vypravuje, že vrah je bývalý
italský důstojník, který vraždu spáchal ze
msty. Zde, v Římě a v četných městech
italských bylo zatčeno několik anarchistů.
Z Berlína, 31. července. (Telefgrm.)
Vrah Brossi není žádným z těch anarchistů,
které má německá policie ve svém seznamu
jako takové, kteří páší násilnosti.
Ramell
Bross
Řím
Milán
Brindisi
Ancora
Monza
Berlín
Humberto
vykřičený dům
Chiasso
Berliner Tagblatt
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ni
seoda
Filosofie zimní noci.
sa
Bajka.
Ta krajinka vypadala, jako by byl kdo
polil ji z nesmírné jakési nádoby šlehanou sme-
tanou, jež zvolna, polehoučku, přesně dle zá-
kona přírody byla se rozprostřela po celé ploše
vyrovnávajíc všechny mezery, zapadajíc do pří-
kopů, pohřbívajíc malé pahorky a hrbolky, sro-
vnala všey kam oko dohledlo v jednu jedinou,
nedozírnou, v dáli s oblaky splývající bílou plo-
chu. Sem tam trčely z bílé spousty roztroušené
chaty se zasněženými střechami, vroubkovanými
sáhodlouhými rampouchy, ověšené stromy se sklo-
něnými pod tíží sněhu větvemi a starý, polo roz-
padlý plot, jímž jednou, dávno a dávno sta-
rostlivý hospodář byl obehnal své políčko.
Z tyček, dlouhou latí spojených již mnoho
chybělo, a ze zbylých každá jinak byla naklo-
něna. Pitvornou silhuetou rýsoval se stínv
sněhu, na nějž vysvítil svit plného měsíce.
Na jedné z této tyček, hlavu hluboko
peří maje staženou, že jako z kožichu ven vy-
zírala, seděl starý havran.
Chvílemi zvolna zívl se rozježiv husté peří,
zamyšlen hleděl v jeden bod před sebe. Ubo-
žák! Stáří loupilo mu spánek — byl sťarým
pánem a nad to nevečeřel valně. Když vznášel
se k večeru nad železniční tratí, po níž uháněl
rychlostí větru vlak, vyhodil kdosi z vozu sotva
načatý párek. Havran rozradostněn nad velko-
městskou večeří, jež mu v té psotě jako na za-
volanou osudem byla uštědřena, s chutí do něho
se pustil. Nyní ubožáku ležel v žaludku ! Špatně
již trávil. V myšlenkách zabýval se záhadou,
které spoluzvíře mu asi tak tvrdošijně leží v
útrobách a v duchu posílal všechny uzenáře ke
všem čertům.P
Havran
13
article
Malý zajíček odkudsi přiběhlý vyrušil je
z dumy. Byl to malý, hubený chudáček, pozdě
zrozený, jejž v útlém mládí překvapila zima
dříve, než organism jeho mohl vyspěti v molodce,
jenž by čeliti mohl jejím zlobám. Malé běháčky
zajíčkovy, zimou skřehlé, v trilku dupaly do
zmrzlého sněhu.
»Dobrý večer strýčku, nespíte, jak vidím,«
omlouval se malý ušáček, »snad mi poradíte.
Nesnídal jsem ještě, vy tolik se nalítáte a velké
máte zkušenosti,« dodal lichotník. »Nevíte
o soustu travičky?«
Havran vážně vystrčil hlavu z peří, zahle-
děl se útrpně na příchozího.
»Inu, k snídaní již je věru nejvyšší čas,«
poznamenal, »já jsem již po večeři. Ale věř za-
jíčku, že bych rád zaměnil svůj přetížený ža-
ludek s tvým. O trávě věru nevím. Divím se
ostatně, jak to můžete žrát! Trávu!«
»Jest to u nás obyčejem a myslím, žeji-
ného pokrmu bych ani neztrávil !«
»Konečně,« potvrdil havran, mžouraje
očima, »je to snad zdravější než mnohé pokrmy
jimiž si plní žaludky tak zvaní ,lidé!“« dodal
s opovržením.
»Ale jsi to ty kavalír, vyschlý jako tříska,
ještě kojnou by's snesl!Ach, darmo mluvit
Čert vezmi tu novou theorii plodnosti, která
rodí existence zubožené, jako jsem já!«
»Matka mi o ní vyprávěla — okousala
panském parku s lavičky spadlou takovou
knížku ji velebící — zapomněla ji tam asi do-
mácí sleéna, čekavší na mysliveckého mlá-
dence.«
»Ach, páni rodičové na živu?« vyzvídal
s účastenstvím staroch.
»Želno mluvit! Tatínka nikdy jsem blíže
nepoznal. Jen jednou ukázala mi jej matka,
kdýž upaloval řepou. A matka vísí as již někde
na hřebíku. Střelili ji při posledním honu. Já
Havran
Matek
14
article
nestál jim patrně za ránu, ač byl bych rád
na jejím místě !«
»Tak mladý a pessimistou !« namítl vážně
havran.
»Což divu? Naroditi se zajícem na sklonku
století a to ještě v pozdním létě! Honiti se za
soustem potravy s touto zuboženou konstitucí
těla, jenž není schopna snésti takové zimy.
Kdybych věděl, kde číhá na mě smrt, věř, že
s radostí bych běžel před ústí ručnice, která by
mi zasypala olověný oves — jen před psem mám
strach ! Jsem velmi lehtivým a to mačkání by
mě rozčililo.
»Inu příjemné prý to není. To věřím.«
»Prosím tě strýčku, jak živíš se ty ?«
»Já? Čekám, čekám, co osud přinese.«
»A dočkáš se ?
»Dočkám. Sedni hezky vedle mne a čekej,
nač vydávati se v nebezpečí zmrzačení !?1
Kdybys doběhl k vesnici, tam třeba bys vlezl
do oka, uškrtil se, fuj! Hanebná smrta
dlouhá! Neb vběhl bys do rány číhajícímu
střelci. Však trefí tě dobře? Ne-li, postřeli tě,
živý s pochroumanými údy dostaneš se mu do
rukou, vezme tě za zadní běhy a bude tě mlátit
za slechy.«-
»Raději zůstanu u tebe,« rozhodl se zají-
ček, jemuž hrůzou při této perspektivě ježily
se chlupy, »a budu také čekati« — a schoulil
se v klubíčko vedle havrana.
A ticho zavladlo kolem. Havran za chvíi
strčil hlavu pod křídlo a usnul.
Když první paprslek slunka rozběhl se po
sněhové ploše, vystrčil staroch hlavu, promnul
si oči a rozčechral se. U nohou ležel mu
mrtvý zajíček.
Dočkali se oba.
»Jenom čekat!« potvrdil vážně havran,a
očistiv o bydělko zobák, pustil se do zajíčka.
Ve zdraví jej zažil, milý čtenáři!