ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 72a30e10-6777-11dc-99bc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 14 celkem · entity: place 19, person 18, org 5, work 2
1 masthead
V Praze, v úterý dne 3I. července.
Praha
2 masthead
K číslu 209. čislo v Praze za 2 al na venkově za 3 h
Praha
3 article
Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí s v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách
Praha
4 article NAR
NAR na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilk
Nara
5 article Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Osobní. Z Vídně, 31. července. Ředitel Al- brechtova gymnasia v Těšíně, dr. Gustav Burghauser, byl jmenován zemským školním dozorcem. — Sekční Vrada v ministerstvu spravedlnosti, dr. ryt. Regner z Bleylebenu, obdržel titul a hodnost místodržitelského rady. — Vrchní policejní komisař v Brně Josef Kraus jmenován byl policejním radou.
Al doktor Burghauser Regner Bleylebena Kraus Vídeň Těšín Brno
6 article Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 31. července. (C.-B.) Minist kultu a vyučování jmenoval nadučitele na národní škole v Sedlicích, Františka Eigen- bergera, hlavním učitelem na německém ústavě pro vzdělání učitelů v Praze a provi- sorního hlavního učitele na ústavě učitel- ském ve Stříbře, Josefa Kratochvíla definitivním hlavním učitelem na tomto ústavě. Ze Lvova, 30. července. (C.-B.) Dopl ňovací volba na zemský sněm za velkostatek krakovský na místě dosavadního posl. Stani slava Madeyského, který svůj mandát složil, byla vypsána na den 4. září. Z Paříže, 30. července. (C.-B.) Jak se proslýchá, prohlásil generál Negrie presidentovi Loubetovi a ministrům, že neměl nikdy v úmyslu svou řečí, kterou odůvodňoval své odstoupení z úřadu, pro- vozovati politiku. Nepomýšlel prý nikdy na napadání vlády. Ctí prý ústavu. Slova jeho byla prý nesprávně vykládána. Měl prý za- to, že musí mlčeti, aby nebyl podezříván- z osobních motivů. Poněvadž byl opět ve svou hodnost dosazen, myslí, že může toto prohlášení učiniti.
Eigen Kratochvíl Staňa Madeyský Loubet Vídeň Praha Lvov Paříž národní škola v Sedlice
7 article Smrt krále italského Humbertal.
Smrt krále italského Humbertal. Z Monzy, 31. července. (Tlfgrm. »N L.«) Král byl v nejlepším rozmaru a pravil starostovi: »Tato podívaná byla skutečně skvostná.« Zločin spáchán byl v 10 hod. 45 minut. Král právě se byl rozloučil a jeho vůz odjel asi 10 kroků od východu místa slavnosti. Král, stoje v kočáře, pozdravoval lid. Drže v ruce cylindr, klonil se na pravo k jásají- címu lidu, když tu pojednou mezi provolá- váním slávy králi bylo slyšeti tři rány rychle po sobě následující. Byly obecenstvem, vůz obstupujícím, pokládány z prvu za praskání První rána zasáhla krále do prsoua sice pod pravé rameno, jež měl král pozdvi- ženo, dávaje rukou pozdravy. Král rychle se obrátil směrem, odkud rána vyšla, a třetím výstřelem byla mu prostřelena levá lopatka. V tomto okamžiku bylo viděti, jak král rychle pohnul pravou rukou, jakoby se chtěl chrániti před dalšími výstřely. Na to klesl do kočáru. Jeden ze sluhů přiskočil rychle k vra- hovi, kterého zatím již důstojník karabinníků popadl za krk. Lid vrhl se rozhořčen na vraha a chtěl jej lynchovati. Královský povoz ujížděl v největším trysku do královské villy, ke které přijel za několik minut. Zde ještě tázal se generál Vaglia krále, který ležel ve voze se strnu- lýma očima, je-li raněn. »Nemyslím,« od- pověděl král. »Cítil jsem úder, ne- myslím však, že bych byl raněn.« Po minutě král zachroptěl a obrátil se na pravou stranu. Sotva kočár dojel k zábradlí ohrady královského zámku, král vypustil ducha. Bylo prý 10 hodin 50 minut. Z Říma, 31. července. (Tlfgrm. »N. L.«) Poslední slova králova byla: běda mně.
Král Vaglius Monza Řím Tlfgrm N L
9 article
Předpla ceni
10 article SIí.
SIí. a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.
11 article
Královna, když jí bylo telegraficky sdě- leno, že král je zraněn, očekávala vůzu brány královské villy. Když jí šetrně byla sdělena smutná pravda, omdlela. Byvši přivedena k vědomí, rozkázala, by zpráva byla telegrafována korunnímu princi a mini- sterskému předsedovi. Z Říma, 31. července. (Telefgr. »Nár. Listů«.) Vrah krále Humberta byl o 11. ho- dině v noci dopraven do kasáren, kdež po- droben byl výslechu. Vrah je silný muž dosti vysoké postavy, snědé pleti, kučeravých vlasů a je pěkně oděn. Jeho zevnějšek ne- činí dojmu neuspokojujícího. Vrah pravil, že má bratra, který je po- ručíkem v 10. pěším pluku. Na otázku, co jej pohnulo ke strašnému činu, odpověděl: »Jsem anarchista a zastřelil jsem krále, protože je jedním z mnoha vládců světa. »Avšak král Humbert byl« — pravil vy- šetřující soudce — »národem milován«. »To nic nevadí«, odpověděl vrah, »neboť já jsem ho nemiloval«. Po výslechu odveden vrah do cely. O 2. hodině odpolední sdělila stráž, že vrah spí. Jeden placený agent oznámil, že vrah byl čtvrt hodiny před attentátem viděnv hovoru s mladou ženštinou. Ta byla později v Miláně ve vykřičeném domě zatčena. Ne- věstka jmenuje se Cesara Ramella. Z Říma, 31. července. (Tlfgrm.) Novy král italský přibyl do Brindisi a pojede přes Ancoru do Monzy. Z Berlína, 31. července. (Tlfgr. »N. L.«) »Berliner Tagblatt« sděluje z Chiassa: V Miláně se vypravuje, že vrah je bývalý italský důstojník, který vraždu spáchal ze msty. Zde, v Římě a v četných městech italských bylo zatčeno několik anarchistů. Z Berlína, 31. července. (Telefgrm.) Vrah Brossi není žádným z těch anarchistů, které má německá policie ve svém seznamu jako takové, kteří páší násilnosti.
Ramell Bross Řím Milán Brindisi Ancora Monza Berlín Humberto vykřičený dům Chiasso Berliner Tagblatt
12 article FEUILLETON.
FEUILLETON. ni seoda Filosofie zimní noci. sa Bajka. Ta krajinka vypadala, jako by byl kdo polil ji z nesmírné jakési nádoby šlehanou sme- tanou, jež zvolna, polehoučku, přesně dle zá- kona přírody byla se rozprostřela po celé ploše vyrovnávajíc všechny mezery, zapadajíc do pří- kopů, pohřbívajíc malé pahorky a hrbolky, sro- vnala všey kam oko dohledlo v jednu jedinou, nedozírnou, v dáli s oblaky splývající bílou plo- chu. Sem tam trčely z bílé spousty roztroušené chaty se zasněženými střechami, vroubkovanými sáhodlouhými rampouchy, ověšené stromy se sklo- něnými pod tíží sněhu větvemi a starý, polo roz- padlý plot, jímž jednou, dávno a dávno sta- rostlivý hospodář byl obehnal své políčko. Z tyček, dlouhou latí spojených již mnoho chybělo, a ze zbylých každá jinak byla naklo- něna. Pitvornou silhuetou rýsoval se stínv sněhu, na nějž vysvítil svit plného měsíce. Na jedné z této tyček, hlavu hluboko peří maje staženou, že jako z kožichu ven vy- zírala, seděl starý havran. Chvílemi zvolna zívl se rozježiv husté peří, zamyšlen hleděl v jeden bod před sebe. Ubo- žák! Stáří loupilo mu spánek — byl sťarým pánem a nad to nevečeřel valně. Když vznášel se k večeru nad železniční tratí, po níž uháněl rychlostí větru vlak, vyhodil kdosi z vozu sotva načatý párek. Havran rozradostněn nad velko- městskou večeří, jež mu v té psotě jako na za- volanou osudem byla uštědřena, s chutí do něho se pustil. Nyní ubožáku ležel v žaludku ! Špatně již trávil. V myšlenkách zabýval se záhadou, které spoluzvíře mu asi tak tvrdošijně leží v útrobách a v duchu posílal všechny uzenáře ke všem čertům.P
Havran
13 article
Malý zajíček odkudsi přiběhlý vyrušil je z dumy. Byl to malý, hubený chudáček, pozdě zrozený, jejž v útlém mládí překvapila zima dříve, než organism jeho mohl vyspěti v molodce, jenž by čeliti mohl jejím zlobám. Malé běháčky zajíčkovy, zimou skřehlé, v trilku dupaly do zmrzlého sněhu. »Dobrý večer strýčku, nespíte, jak vidím,« omlouval se malý ušáček, »snad mi poradíte. Nesnídal jsem ještě, vy tolik se nalítáte a velké máte zkušenosti,« dodal lichotník. »Nevíte o soustu travičky?« Havran vážně vystrčil hlavu z peří, zahle- děl se útrpně na příchozího. »Inu, k snídaní již je věru nejvyšší čas,« poznamenal, »já jsem již po večeři. Ale věř za- jíčku, že bych rád zaměnil svůj přetížený ža- ludek s tvým. O trávě věru nevím. Divím se ostatně, jak to můžete žrát! Trávu!« »Jest to u nás obyčejem a myslím, žeji- ného pokrmu bych ani neztrávil !« »Konečně,« potvrdil havran, mžouraje očima, »je to snad zdravější než mnohé pokrmy jimiž si plní žaludky tak zvaní ,lidé!“« dodal s opovržením. »Ale jsi to ty kavalír, vyschlý jako tříska, ještě kojnou by's snesl!Ach, darmo mluvit Čert vezmi tu novou theorii plodnosti, která rodí existence zubožené, jako jsem já!« »Matka mi o ní vyprávěla — okousala panském parku s lavičky spadlou takovou knížku ji velebící — zapomněla ji tam asi do- mácí sleéna, čekavší na mysliveckého mlá- dence.« »Ach, páni rodičové na živu?« vyzvídal s účastenstvím staroch. »Želno mluvit! Tatínka nikdy jsem blíže nepoznal. Jen jednou ukázala mi jej matka, kdýž upaloval řepou. A matka vísí as již někde na hřebíku. Střelili ji při posledním honu. Já
Havran Matek
14 article
nestál jim patrně za ránu, ač byl bych rád na jejím místě !« »Tak mladý a pessimistou !« namítl vážně havran. »Což divu? Naroditi se zajícem na sklonku století a to ještě v pozdním létě! Honiti se za soustem potravy s touto zuboženou konstitucí těla, jenž není schopna snésti takové zimy. Kdybych věděl, kde číhá na mě smrt, věř, že s radostí bych běžel před ústí ručnice, která by mi zasypala olověný oves — jen před psem mám strach ! Jsem velmi lehtivým a to mačkání by mě rozčililo. »Inu příjemné prý to není. To věřím.« »Prosím tě strýčku, jak živíš se ty ?« »Já? Čekám, čekám, co osud přinese.« »A dočkáš se ? »Dočkám. Sedni hezky vedle mne a čekej, nač vydávati se v nebezpečí zmrzačení !?1 Kdybys doběhl k vesnici, tam třeba bys vlezl do oka, uškrtil se, fuj! Hanebná smrta dlouhá! Neb vběhl bys do rány číhajícímu střelci. Však trefí tě dobře? Ne-li, postřeli tě, živý s pochroumanými údy dostaneš se mu do rukou, vezme tě za zadní běhy a bude tě mlátit za slechy.«- »Raději zůstanu u tebe,« rozhodl se zají- ček, jemuž hrůzou při této perspektivě ježily se chlupy, »a budu také čekati« — a schoulil se v klubíčko vedle havrana. A ticho zavladlo kolem. Havran za chvíi strčil hlavu pod křídlo a usnul. Když první paprslek slunka rozběhl se po sněhové ploše, vystrčil staroch hlavu, promnul si oči a rozčechral se. U nohou ležel mu mrtvý zajíček. Dočkali se oba. »Jenom čekat!« potvrdil vážně havran,a očistiv o bydělko zobák, pustil se do zajíčka. Ve zdraví jej zažil, milý čtenáři!