3
masthead
4. srpna 1905. Číslo 212
4
article
přístavu tangerském byla prý svěřena Němcům
jako odškodnění za zavražděn
německého poddaného ve Fezu
udavší se minulého roku. Sultán již před ně-
kolika měsíci se zavázal písemně, že mol
v Tangeru bude stavěno německou firmou. Nen
tudíž správné domnívati se, že obchod ten byí
uzavřen teprve v poslední době.
»Agence Havas« oznamuje z Paříže: »Ně
mečtí agenti prohlašují, že nemůže býti řeč
o nových koncessích, udělených něme-
ckým podnikatelům, a že hrabě Tattenbael
přesně se drží svých instrukcí, nařizujíeích mu,
aby se řídil ve všem dle názorů, vyměněných
mezi Rouvierem a knížetem Radolinem, a na
jejich základě ustanoveného postupu. Koncesse
pro stavbu přístavní v Tangeru byla hotovou
věcí, když hrabě Tattenbach přibyl do Fezu.
O notě, odevzdané Rouvierem kn. Radolinovi,
oznamuje »Agence Havas«, že je velmi obsáhlá,
uvádí podrobně program konference, jak si jej
Francie představuje, ale nedochází k nijakým
předběžným závěrkům. Nota naznačuje dále
stanovisko Francie o praktickém způsobu, jímž
se má reformovati Marokko. Dva návrhy re-
formní, jež zejmena se mají probrati, týkají se
zejmena bezpečnosti života obyvatelů a finanční
otázky.
Socialisté proti belgickému králi.
V Antverpách konala se v úterý velká
schůze lidu, na níž se prudce mluvilo proti
300millionové předloze na opevňovaeí práce při-
stavu antverpského. Vůdce socialistů Vander-
velde posmival se králi, jenž je schopen
i toho, že jako lidový řečník putuje od města
k městu, aby dělal náladu pro svůj projekta
prosadil svou vůli. Kaučuk a slonovina z kong-
ského státu dávají králi dostatečných prostředků
aby přesvědčil členy parlamentu, ale lid se ned
obalamutit. Shromáždění jednohlasně se vyslovilo
pro úvěr na stavby přístavní v obnosu 180 mill.
ale odmítlo úvěr 108 millionů na nové povnostn
stavby.
Němec
Havas
Tattenbach
Noto
Vander
Tanger
Nen
Paříž
Francie
Maroko
Antverpy
5
article
Listy z cest.
Listy z cest.
—ver— Z Koparu, v červenci.
(Pův. dopis »Nár. Listů «.)
(Irredentism v Terstu. — Ters
nebude nikdy rakouským. — Ta-
jené dosud obraty v mezináro dn
politice. — Kopar. — Ztracen
perla Venezie.)
Věje prudký vítr proti nám. Věje nyní
proti nám, kteří míříme k jihu. Od Italie i o
Balkánul
Z Terstu s potíží plujeme. Parníček nevelký
nevalný a nevzhledný. První lítá bora, první
ohnivý sirocco by ho snad překotil. Však také
zde, na vysokém ostrohu mezi Mují a mezi
Koparem, ostře do moře vystupujícím, vztýčen
kříž zlověstný i dojemný zároveň: před časem
vržena zde bouří loď na nějaký podmořský útes
a téměř všichni zahynuli!
Vítr stále dívěji cloumá klobouky 1 novi-
nami i posílám desítiletého kloučka svého, by
se schoval za komín, by chránil aspoň prů-
hledné tělíčko své před vichřicí, jež vane a sviští,
zatím co rozvírá se pod námi i nad námi blan-
kyt nejčistší.
Sám zůstávám zde na okraji lodi mez
Slovinkami, jež se z trhu vracejí, mezi opále-
nými Vlachy, jichž pověstný nůž jest jen důka-
zem skutečné upřímnosti a otevřenosti jejicha
mezi několika říšskými Němci, již jedou shléd-
nouti též skutečné, středověké nádhery zastrče-
ného Koparu.
Je více únavy vedrem, než nadšení na ce-
lém parníku, ač vlasy i šaty ve vichru vesele
vlají. Jen na chvíli duše a srdce ve mně zajá-
saly, když dívka jakás na palubě se roztesknila ve
tklivou a přece vysoce zvučnou píseň »Stella del
Mare«. Tak vlíti celý oheň, celý tón i barvu
duše v píseň dovedou jen Vlachové. A zpívají
děti i starci, kdekoliv chodí, kdekoliv usednou
Není pravdou tudíž, že tito dědici starého Říma
mají budoucnost za sebou. Národ, klerýž má
Vlach
Němec
Terst
Muja
Řím
Venezia
Stella del Mar
6
article
stav věci vyzradila a následkem toho Víden
zase nejrůznějšími slechy byla zjitřena. Teprv
dne 26. dubna měla »Morgenpost« odvahu vy-
jeviti pravdu, že finanéní mini str
Bruck v noci na 23. dubna břitvou
se podřezal a následkem ztráty krvo pak
zemřel a teprv dne 27. dubna uveřejnila úřadní
»Wiener Zeitung« plnou zprávu o událost
s doslovným zněním nálezu soudní a lékařsk
komise. V úvodu k této zprávě sděloval úřadní
věstník: »Vídeňský zemský soud, jenž provád
vyšetřování o zločinných nesprávnostech
jež se prodlením posledních válečných příběhů
udály, uznal za nutné, vyslechnouti ku
přesnějšímu a úplnějšímu zjištč-
ni skutkové povahy jakožto svěd-
ka také finančního ministra ba-
rona Brucka. Tento výslech začal v pátek
dne 20. t. m. večer a zavdal podnět k dalšímu
vyhledávání, jehož výsledek k tomu vedl, že
měl býti svobodný pán Bruck co nejdříve kon-
frontován s jinými svědky a spoluobviněnými.
Za takovýchto okolností cítilo se Jeho c. k. apo-
štolské Veličenstvo nuceno vydati tento nejvyšší
vlastnoruční list: Ve Vídni, 22. dubna 1860
Bruck
Vídeň
Wiener Zeitung
7
article
Milý svobodný pane Brucku! Uznal jsem
na Vaši žádost () za dobré, dáti Vás n
dočasný odpočinek a svěřiti správu mi-
nisterstva financi zatímně měmu říšskému ra-
dovi Ignáci šlechtici Plenerovi. « — Tento nejv
vlastnoruční list dodán byl baronu Bruckovi dne
22. dubna večer a ráno byl baron nalezen n
svém loži krví zbrocen. . .«
Na omluvu, proč veřejnost klamána byla
nepravdivou zprávou o úmrtí barona Brueka,
vypravovalo se pak v novinách, že když lékaři
ráno přikvapili, baron sice ztrátou krve velmi
oslaben, ale ještě na živu byl, že se ještě je-
vila jakási naděje na jeho záchranu, že ne-
mocný prodlením dopoledne zase vědomi nabyl.
tak že prý s to byl lékařům a svým synům na
několik otázek odpovědět, po polední však že
se jeho stav zase zhoršil, že ordinující lékaři
se usnesli pozvati k poradě některé slavnější
kollegy, ale když tito přišli, že byl Bruck již
mrtev. — Že i tato omluvná povídačka byla
smyšlenkou, vysvítalo z dobrozdání lékařské ko-
mise, ve kterémž se pravilo, že zesnulý »ná-
zpěv stále na rtech, zpěv nikoli koncertní, ale zpěv
jak plamen z duše šlehající, národ, jehož rty jsou
samý zpěv a duše samé vznícení, nehyne, ne-
odumírá: zpívá, miluje i nenávidi z celé
duše, neb v tom jest i život celý — v lásce
nenávisti a snad — ještě více i v nenávisti ..
Bruck
Ignác
Plener
Bruek
8
article
Vedle mne čte staroušek »Il Soles.
Opomněv před molem noviny koupiti, prosím bo
italsky, by půjčil mi noviny, ale na italštinu
mou odpovídá — německy . .. Snad dle př-
zvuku, snad i dle některé chyby seznal, že
nemá Vlacha asi před sebou . ..
A již zapřádáme hovor, tu německy, tu
italsky... A jsem mu povděčen, neboť sotva kdy
kdo pověděl mi tolik pravdy o celém dosahu
nynějšího hnutí irredentistického, jako zvěděl
jsem z těchto úst starých, jež myslím, třeba že
někdy byrokracii rakouské, byrokracii ze všech by-
rokracií nejhorší, byly sloužily, nyní před hrobem
odvykly si lháti. A tím spíše již, když zřejmě
měl mne za kerndeutsch Rakušana, jemuž lze
vše říci, pokud neměl jsem příležitosti při vhod-
ném obratu řeči jemu se jako Čech a Neraku
šan představiti . ..
Vlach
Rakušan
Čechy
9
article
Ano, je-li rakouský policejní úřadník na
pensi, leccos za dobré nálady lze od něho zvě-
děti... Podnes vzpomínám, jak v Prazeu
Viktorína bývalý vyšší úřadník policejní, jenž se
zálibou mně ličíval též, jak vyslán byv stíhati
Náprstka, vždy raději o pár hodin později jeho
stop dojel, ke mně vyjádřil se za přítomnosti
tenoristy Karla Veselého, jak v pražsk
Poštovské ulici »pekli« Omladinu za účast
dvou pánů radův a dodal německy karakte-
ristiku této policejní účasti na tajném sdružení
tak paprikovanou, že netroufám si ji za ochrany
»dobré vále« Gautschovy opakovati . . . Byl
tento bývalý úřadník po dvou, třech čivrtich
samotoku až jízlivým soudcem své vlastní kor-
porace! Kdežto můj policejní soused na malém
»piroscafu« byl hovorným, ano dobromyslným
stařečkem a důvěřivým tak, že opposičního žur-
nalistu provázel ještě po Kopru, hledaje byt dě-
tem jeho, zač mu přes propast, jež nás v ná-
zorech dělí, upřímně zde vděčím.
Nemohu zneužíti přirozeně důvěry jeho.
osvědčené v soukromém hovoru, ale mohu za
jisté užíti aspoň těch jeho vyznání, jež vy-
vracejí liché lživé ujišťování officiosů, že v já-
dru svém Terst jest dosud rakouským a že jen
lomoz malého hloučku dodává mu irredentistického
rázu . ..
Viktorín
Náprstek
Veselý
Gautschův
poštovský ulice
Terst
10
article
Oproti tomu vyznal se mně upřímně vyšší
onen policejní úřadník, jenž, mimochodem ře-
čeno, jistou dobu krátkou též na německo-ru-
sko-rakouské hranici byl strávil —: »Byl jsem
v Lombardsku a Benátsku v létech padesátých
a šedesátých. Byla to pro mne, jako pro poli-
cejního úřadníka, léta strašná. Byli jsme (roz-
uměj: Austriaci) boykotováni i společensky
nenáviděni na smrt, ohrožováni i na životech,
ale ne tak všeobecně a tak všemi nená-
viděni jako v Terstu. Zde se nenávist ta nepro-
jevuje tak okázale, ani s dýkou v ruce — ale
jest za to úplnějš1! V Terstu jsou irreden-
tisty všichni, rozumějte, všichni, i ti, kteří aniz
daleka o Italií se nezmíní. Všichni věří však, že
je Italie za krátko vysvobodí« — v poslední
slovo stařeček, jenž neměl zřejmě smyslu pro
velikou ideu národního sjednocení, kladl ton nej-
pohrdlivější, i pokračoval: »A co jest nejpováž-
livější: i státní úřadníci . . . Věřte — Terst
rakouským nebude nikdy . . «
A nepovím panu státnímu zástupei, s ja-
kým pocitem naslouchal jsem zvésti, že exi-
stuje v Rakousku přece jen hrdý lid, jenž ne-
oplácí rakouskou politiku hlazení jednou a ka-
rabáčování druhou rukou oslavami 18. srpna
A myslím, že nesmíme křivě hleděti na tylo
city italské, my, kteří po všech křivdách utrpe-
ných nesmíme též bezpráví na národu našem
páchané původcům jeho promijeti, my, kterým
musí býti nejloyalnější články čítanek jen pa-
pírovými hadry oproti přírozené hluboké idei
nacionalismu. A zrovna my tudíž snahám
takým o národní jednotu nesmíme upírati podklad
morální. Jest potřebno jednou už doznati celou
pravdu, aby také naši ve své terstské politice.
jež hrála takou roli v době poslední, nedělali
politiku illusí, nýbrž politiku dle nahé pravdy,
Lombardsko
Benátsko
Terst
Rakousko
11
article
sledkem břitvou způsobených ran na krku
obou předních ramenech, t. j. následkem vykr-
vácení zemřel, neukáže-li snad chemické vyše-
třování, že zesnulý užil velmi účinnéh
jedu, který k urychlení smrti as
přispě!« atd. Z tohoto dobrozdání vysvitalo,
že smrt u bar. Brucka nastala po vykonaném
řezu brzo a že tedy vše ostatní byly báchorky
Zpráva o chemickém vyšelřování konstatovala pak
že nebyly nalezeny v žaludku zesnulého stopy
žádného žíravého jedu kovového, ale že mohlo
býti použito nějakého jedu rostlinného. Po
dalším chemickém zkoumání žaludku ohledně
jedů rostlinných uveřejněna druhá zpráva, ve
kteréž se známo činilo, že nebyly nalezeny an
stopy žádného jedu rostlinného, ba ani stopy
kalomelu a morfinu, jež zesnulému jako lék
byly podány, »eož se přičisti musí častému
vrhnutí, pročež za příčinu smrti považovati
dlužno jenom ztrátu krve.« — Úplné jasnov
této sensační události zjednáno nebylo. Vídeň-
ské noviny, hlavně ty, kteréž ohledně smrti ba-
rona Brucka veřejnost klamaly a pokud možno
bylo, v klamu udržovaly, pracovaly pak dálev
obraně zesnulého finančního ministra, vytlouka-
jíce kapitál hlavně z okolnosti, že byl Bruk
k soudu předvolán jenom jako »svědek« a tvr-
díce na základě toho, že nelze slušným způ-
sobem zesnulého finančního ministra považovat
za nějakého spoluvinníka podmaršálka Eynat
tena a soudruhů. Ale proti tomu svědčily
všechny ostatní okolnosti. Předně nebylo lze věřit.
Bruck
Bruk
Vídeň
12
article
že by byl císař dlouholetého a dosud velmi vá-
ženého ministra bez projevu jakéhokoli uznání,
beze všech díků a bez ujištění další milosti na
odpočinek dal jenom proto, že soud potřebova
jeho svědectví; za druhé nebývá tak hned slý-
cháno, že by se člověk podřezal jenom proto
že měl u soudu dávat svědectví v záležitosti
lidí cizích a za třetí nebylo dosud slyšeno, že
by se byl kdy nějaký ministr usmrtil proto, že
byl zbaven úřadu, neboť úřad ministra je vždy
jenom dočasný a propuštění z tohoto úřadu
samo o sobě nepovažuje se nikde na světě z
nějakou potupu. Tedy ani vymáhání svědeetvi
ani propuštění z úřadu nemohlo uznáno býti za
příčinu Bruckovy samovraždy.
Naproti tomu bylo až křiklavě zřejmo, že
třeba trpké, abychom počítali i myjen s holou sku-
tečností a nejen s přeludy vzdušnými. A po
stránce etiky politické běžeti smí pak jen o
jednu věc: zasluhuje-li Vídeň či nikoli této vše
obecné zášti Terstu. Bylo by vděčno, ač zby-
tečno, a snad i nebezpečno, dáti na otázkutu
výslovně odpověď. Tak bezohlednou nebyla však
Vídeň k Terstu nikdy jako vůči nám, ač leckdy
užívala i zde staré methody své, vypichovat
Slovany proti Ilalům a Italy proti Slovanům.
Jestliže ale k takovýmto důsledkům do-
vedla to politika rakouská v Terstu, nechť pá-
nové, klímající na hradním náměstí vídeňském
pod zvučným epitafem — dím výslovně: epi-
tafem — »Justitia regnorum fundamentum« —
uváží, jaké teprve smýšlení v národě českém
vypěstují stálým přikořím svým, jaké v nás
city — třeba city ty zůstaly až do vhodné
chvile na dně srdei ztlumeny — jaké city
nás vypěstiti musí, ač-li chceme na konee
samy sebe ctíti, ač-li nechceme zapřítí v sob
všechnu hrdost mužnou i lidskou důstojnost.
Bruckův
Slovan
Italos
Justitia
Vídeň
Terst
hradní náměstí
13
article
Vypěstiti musí! Státníkům rakouským, ač byl
mistry dosud jen v boření, hravě se může zda-
řiti, že z ostrého kamene útiskův svých zbu-
dují i v zemích slovanských Tersty a Tri-
denty!
Na štěstí zášť Tersťanů nezastavuje se již
jen u Vídně, míří přes ní k Berlinu. Iiluse zr.
1866 se rozplynuly. Tedeschi černobílí jsou tu
dnes nenáviděni málem zrovna tak jako Tedesehi
černožlutí. Oni však jsou více obáváni. Z Ra
kouska není valného strachu. Spíše jeví se přes
nynější vojenskou nehotovost Italie přestrašenost
na straně rakouské, přestrašenost až někdy ko-
mická. Malý doklad o tom, kterýž v listech
zaznamenán nebyl: Jistý terstský spolek spor-
tovní objednal si nedávno větší zásilku holub
k necitelnému sportu sestřelování jich. Ale po-
licie rakouská v Terstu, poplašena některými
posledními afférami vyzvědačskými, tušila v nich
v nebetyčném důvtipu svém holuby poštovní,
jimiž zdejší tiší společníci vlády italské chtěji
po případě tajné zprávy do staré vlasti své po-
silati, i zabavila prostě celou zásilku holubí ...
Terst
Tri
Vídeň
Berlín
14
article
Celý Terst směje se nyní této byrokratické pře
strašenosti. Protože policie zabavené holuby pod
cenou prodala, prohodil skromný dopisovatel
váš ve vlašské společnosti: »Čím jest terstská
policie — chytřejší, tím jsou v Terstu holub
lacinější.« Tento vtip, ač přiznávám, zcela ne-
bohý, přešel rychle z užší do širší společnosti
opět doklad, jak vděčnou půdu má zde každý
ostrý soud o rakouském regimu
Dalším důkazem rakouské nejistoty před
nějakým překvapením italským, zvláště po pří
padě, že by se rakouské generalitě zachtělo vo-
jenské procházky za Mitrovici, jest hemžení se
rakouských vojáků ve zdejších krajích i, jak
jsem seznal, rovněž v kraji mezi Pontavljí,
Terstem a Trbíží. Hemží se voják téměř
každé vesnici a pokračuje se ve evičeních po-
hraničních za veder nejstrašlivějších a tato ne-
zastaveny přes několik úžehů smrtelných, mimo
dva tři případy jen v samém nitru Istrie. Vážné
příznaky ty jeví se i na celém pobřeží.
Mitrovic
Terst
Istria
15
article
Nedávno zkoumala celá komise vyšších dů-
stojníků i s vévodou Parmským, jehož předkové
byli z Italie revolucí zapůzeni, obranná opatření
v Šibeníku a před dobou rovněž nedlouhou za-
bývaly se, jak vím, místní vojenské kruhy otáz-
kou umístění batterií na vrších nad Rovinjem.
berouce teprve nyní zřetel k nebezpečí, že by
Italové smělým námořním coupem nějakým mohli
obsaditi Rovinj téměř nechráněný a použitím
dráhy odtud do Canfanara vedoucí, přerušiti
pak železniční spojení mezi jediným válečným
přístavem rakouským Puljí, a mezi Terstem
ostatním severem. Dle informací, jichž jsemtu
pak nabyl z druhé ruky — z kruhů civilních,
však námořnietvu blízkých — jeví se takév
puljském přístavu ruch neobyčejný a lodi po-
stupně, ale stále opatřují se i plnou výzbrojí
válečnou a většími než obvykle zásobami uhlí
i jiných prostředků. Povážlivým zajisté zjevem
jest právě to, že se veškeré příznaky ty s ou-
časně hromadíl — —
Leč ku podivu, Italové se zřejmě příprav
těch neděsí a jen se usmívají... Znají zajisté též
nepřipravenost království italského k případné
Italos
Rovinj
Šibeník
Terst
16
article
císařův propouštěcí list byl výrazem úplné ne-
milosti, kterážto nemilost podruhé nápadně pro-
jevena byla tím, že při pohřbu ministra Brucka
ani císař ani dvůr nijak zastoupiti se nedali
Pohřeb konal se dne 26. dubna z reformova-
ného kostela v Dorotheergasse a noviny zazna-
menaly, že se k této smuteční slavnosti dosta-
vili jenom: polní zbrojmistr hrabě Wimpffen,
podmaršálek baron Cordon, purkmistr baron
Seiller, dvorní rada Brentano, z diploma-
tického sboru turecký výslanec kníže Kal
limachi, četné notability světa finančního
úřadníci ze všech ministerstev a hojnost zvěda
vého lidu všeho druhu. Komický dojem uči
nilo, když úřadní »Wiener Zeitung« dne 29
dubna uveřejnila sama na sebe tuto o prav ui
»Ve zprávě o náhlém úmrtí svobodného páne
Brucka a o výsledku soudního ohledání mrtvoly,
obsaženě v čísle 102. »Wiener Zeitungu« ze
dne 27. dubna, stala se vinou tiskárny chyba.
Musí se čísti: . . . Tento výslech začal v pátek
dne 20. t. m. večer a zavdal podnět k dalšímu
vyhledávání, jehož výsledek k tomu vedl, že mě
býti svědek svob. pán Bruck konfrontován s jinými
svědky a s obviněnými — místo: s jinými svědkya
spolu obviněnými.« — Tato oprava působila
komicky proto, že přišla teprve třetího dne.
kdežto se přece souditi musilo, že by s ku-
tečná tisková chyba v úřadní zprávě o tak
veliké události ihned zpozorována byla. Kaž-
dým způsobem bylo to další známkou velkého
zmatku, jenž ve vládních kruzích tou dobou
Bruck
Wimpffen
Cordon
Seiller
Brentano
Dorotheergass
Kala
Wiener Zeitung
Wiener Zeitung
17
article
Potom začalo se ve vídeňských novinách
— patrně na podnět Bruckovy rodiny — vy
kládat, že baron Bruck nezůstavil tak velkého
jméní, jak se soudilo, ba že bylo jeho jmění
poslední dobou menší, než když se Bruck stal
ministrem a posléz vypočítáno dne 8. kvělna
v »Gerichtshalle«, že Bruck nezůstavil nic více,
než statek v Chorvatsku, dům v Terstu a na
hotovosti, skvostech atd. po srážce dluhů jenom
568.889 zlatých. Rozumí se samo sebou, že
ani tento výpočet na širší kruhy veřejnosti žád-
ného dojmu neučinil.
panoval.
Bruckův
Bruck
Chorvatsko
Terst
18
article
válce pozemní: v silném pak co do materiálu
loďstvu italském objevili v poslední právě dobe
stejně obrovské nepořádky jako v loďstvu ru-
ském, třeba prodaná žurnalistika západnická ne-
psala o nich tak rvěně celé kilometry sloupcův
jako o nepořádcích ruských ... — Vědí tudíž
Italové, že by válečná moc jejich — aspoň na
zemi — v osamoceném boji s Rakouskem
stěží zvílězila, třeba že Rakousko už nejednou
bylo naplnilo svět úžasem nejen nevděkem
svým, nýbrž také — jako r. 1859 a na severu
r. 1866 — vojenskou neschopností své aristo-
kratické i vyšší generality. Slovem Italové, dle
informací mých v kruzích, jež bylo by ne-
loyálním označovati, nevěří, že by Rakousko samo
útok zahájilo a dle toho, co s úsměvem ve
společnosti napovídají, zdá se, že Italie
jest pro případ takovéto agresse
jista tajným spojencem, na nějž
by při nynější vnější situaci di-
plomatické stěží kdo hádal, kte-
rýž by ale vystoupil v popře dí
tím spíše, kdyby Rakousko svůj
útok na Italii zahájilo v souvi-
slosti se svými výbojnými zámy-
sly balkánskými. Není tedy strach zde
v nacionalistických kruzích italských z agressiv-
nosti rakouské, ale jest obava skutečná a veliká
i mezi zdejšími Ilaly, že bude to Germanic Vi
lémova, jež uchváti Terst a že emporiumt
bude pro Italy potom ztraceno na dlouhé věky
a snad navždy. Ano, v kruzích, které bývaj
z Říma informovány, tvrdí se zde, že Ně me-
cko chtělo, používajlc války vý-
chodoasijské a věříc v dlouhé je-
jíještě trvání, vyvolati s Franeií
nyní již boj a zdrtiti ji úplně na
celá desttiletí právě jen proto,
aby pak ve svém zálusku na Ters
pro případ jistých eventualit na
dvorním hradu vídeňském mělo
jistá a krytá záda svá a aby pak
nemusilo v tomto krajním rozmachu sil svých
Italos
Franeie
Rakousko
Terst
Řím
Italia
19
article
počítati s nikým jiným, nežli s Italií a — s ra-
kouskými Slovany. Anglie, jež hrála obojet-
nou roli, měla býti v pravé chvíli
od účasti v tomto zápase fran-
couzsko-germánském odvrácena
nadějí na některé kolonie pora-
žené Francie, zvláště v Zadní In-
dii. Odtud Roosevelt, jelikož Amerika v touze
své, býti časem první moci námořní, nepřeje
si, aby vedle Anglie vyvstal jí také ještě v Ně-
mecku světovládný činitel, tak horlivě usiloval
o mír mezi Ruskem a Japonskem, ač by ji-
nak držiteli Filipin úplné vyčerpání sil ruských
japonských dalším zápasem nekonečným bylo
bývalo jen vhod. Odtud také prý ochota, s ja-
kouž Rusko přistoupilo na podnět Rooseveltův,
ačkoliv ještě krátce před tim odmítlo
podobný důvěrný podnět jeho jako vměšování
se do »vlastní své záležitosti«. Relata refero ...
V každém případě běží o informace z prostředi.
kteréž římské kruhy neponechávají bez náležité
informace a bez náležité direktivy, da-
leky »vzoru«, jejž skýtají někteří politikové češti,
ponechávajíce organisátory našich hnutí v temnu.
Protože pak počítá se velmi vážně s tímto ne-
bezpečím germánským i mezi těmi kruhy, které
ještě včera věřily ve spojence z r. 1866 —
dnes sám i vlažný »Piccolo« již upozorňuje čte-
náře své vlašské na to, jak Německo křižuje
plány italské již i v Tripolisu, povzbuzeno jsouc
svým okřiknutím Francouzů v Marokku —
protože i dnes v kruzích italských bojí se přízrako
nového germánského Barbarossy, vyvstávajícího
nad svahy Adrie, i Vlachové terstští, ovšem
mimo tábor fanatiků, neodmítají již, vzdor svému
tuhému a vášnivému zápasu se Slovinci a priori
myšlénku na kompromis provisorní a později
snad i na koalici s veškerenstvem Slovanstva
proti germánskému nebezpečí!
Leč o tom jindy
Roosevelt
Rooseveltův
Francouz
Barbarossa
Adrie
Vlach
Anglie
Francie
zadní Ina
Amerika
Rusko
Japonsko
Filipíny
Piccolo
Německo
Tripolis
Maroko
Slovinec
20
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Vyhazov našich poboček z Opavy je
tedy věcí zpočetěnou, Polská Ostrava dostane
celý učitelský ústav český a český národ musí (
se spokojiti vědomím, že zahájena éra vyhazo-
vání jeho kulturních ústavů z hlavních měst
českých zemí. České právo na vlast k libosti
německé neustále zkracované, obdrželo novou
ránu takovým ochranným opatřením německého
rázu hlavního města opavského, které už tako-
vým doznáním samo sebou za nic nestojí. Ale ne-
jen to, náhrada za zrušené pobočky, úplný ústav
polskoostravský vložený do rukou českých v od-
měnu za souhlas s vystěhováním z Opavy jest
v nebezpečí, že bude úplně zparalysován něme-
ckým plánem na zdokonalení českých
jazykových kursů při německém
ústavě opavském zřízených, tak aby němečtí
kandidáti kursy tyto navštěvující nabyli kvalifi-
kace i pro české školy slezské. Tím
polskoostravský ústav český bude naprosto zne-
hodnocen, neboť je jisto, že opavský absolven
při známém složení školských úřadů obdrží
přednost před českým vždy tam, kde v zájmu
jazykové politiky slezských Prušáků jednati se
bude o to, aby místo obdržel odřezanec k úkolu
demoralisace svěřených českých dítek nacvičený
v opavských jazykových kursech. Když Němei
stáli na tom, aby české pobočky byly vystěho-
vány, když nedopustili, aby zřízen byl v Opavě
řádný ústav český, zasluhuje jich ošidný plán
nejen odmítnutí s české strany, ale také od vy-
učovací správy v zájmu zdravého lidského roz-
umu, jemuž se musí hnusiti tyto německé snahy.
směřující vlastně ke znovuzřízení českých po-
boček ovšem podle německého gusta na zabit
českého psedagogia.
Němei
Opava
Ostrava
český škola slezský
21
article
— Němečli oxekutoři na Duchoovsku. Ne-
jen na místa kancelářských a konceptních úřad-
níků u státních úřadů v Duchcově dosazují se
lidé, pro svou jazykovou neznalost k úřadu to
mu absolutně nezpůsobili, nýbrž tak děje se
i pokud jde o místa sluhů a pomocného perso-
nálu. Z jednotlivých státních úřadníků přicház
dojista nejčastěji do styku s obecenstvem a to
do styku, pro obecenstvo velmi nepříjemného,
berní exekutor, jehož objevení se mnohdy za-
vdává příčinu stranám k tomu, že tyto dají se
po případě strhnouti k činům trestním. To tím
spíše se však stává, jestliže se tento berní exe
kutor nezná v jazyku strany a jestliže jí násled-
kem toho nedovede vysvětliti, oč vlastně jde.
Můžeme ve příčině té poukázati na některé při
pady, které se ve zdejším okolí sběhly a ktere
v zápětí měly, že strana byla žalována pro zlo
Duchcov
22
article
čin veřejného násilí nebo pro urážku úřadni
osoby a také odsouzena, k čemuž jen proto do-
šlo, že nerozuměla exekutorovi a exekutor zase
jí. — U berního úřadu v Duchcově jsou již dva
exekutoři, kteři naprosto česky nejen nemluví,
ale ani nerozumějí, kdežto exekutora, který by
češtinu slovem i písmem ovládal, u berního
úřadu ani v Duchcově vůbec není. V nejbližší
dcbě má býti obsazeno místo dalšího berního
exekutora, a tu by každý si myslil, že v zájmu
poplatnietva českého, které je v obvodu berního
úřadu v Duchcově tak četno, jakož i v zájmu
rychlé a hladké služby bude aspoň při této
příležitosti postaráno, aby místo to bylo obsa-
zeno osobou, která jest i jazykově pro to způ-
sobilá a která zejmena umí dobře česky ve
slově i písmě. Avšak tomu tak není. Místo ber-
ního exekutora bylo vypsáno pouze v něme-
ekých časepisech a také vyhláška, místa toho
se týkající, u berního úřadu je sepsáne jazykem
německým. Nevíme, kdo se všechno o místo ře-
čené uchází, ale z toho, že místc ono inserováno
bylo pouze v německých časopisech, soudíme
již předem, že se o miste to budou ucházeti
zase jenom takové osoby, ktoré jsou mocny ja-
zyka německého, které však česky naprosto ne-
rozumějí a proto ke službě takové jsou na-
prosto nezpůsobilé. Upozorňujeme na tuto okol-
nest slavné zemské finanční ředitelství, aby
zjednalo nápravu ve věci té a aby neudělilo vy-
psané místo exekutore takové osobě, která není
jazyka českého úplně mocna, ježto exekutor
takový se stranami se dorozuměti nemůže a vede
to často jen ke stížnostem a konfliktům. Bylo
by nejlépe, kdyby konkurs byl znovu vypsána
kdyby vypsání to stalo se i v časopisech če-
ských, tak aby na míste te byly upozorněny
osoby, které oba zemské jazyky dokonale
ovládají.
Duchcov
23
article
— Dochazí nás slížnost na nový případ
nedbání rovného práva českého jazyka se strany
c. k. ředitelství státních drah v Praze. Ukázala
se totiž nutnost vyzvati průmyslové závody,
aby vzhledem ke zvýšení dopravy, jež lze
každoročně očekávati po sklizni, zařídily se tak,
aby doby menšího zatížení drah využitkovaly
k zásobení se materialemi a surovinami pokud
lze. Českým průmyslovým závodům, zejmena
cukrovarům, jimž se v c. k. vyzvání ředitel-
ském věnuje zvláštní odstavec, zaslána tiskovina
německá pod českou adresou, aby nevážnost
k českému jazyku, takto dopuštěná, tím zřej-
mější a vědomější se stala. Kdyby byly české
závody a zejmena cukrovary jednomyslně po-
slaly takové německé vyzvání zasílateli svorně
zpět jako nesrozumitelné, snad by se dalo c. k.
ředitelství státních drah v Praze na příště po-
hnouti, když ne k zdvořilosti, tedy aspoň k še-
tření právoplatných zákonných ustanovenío
rovnoprávnosti českého jazyka před úřadem.
— Spolek pro zbudování Žižkova pomníku
na Žižkově vykazuje za měsíc červenec násle-
dující příjmy: Jednota „Slovan“ v Mnichově
(Bavorsko) K 2.—, český psolek „Lumír“v
Bělehradě (Srbsko) K 110.—, český spolek
„Barák“ v Míšni (Sasko) K 5.—, okresní výbor
v Lomnici n. Luž. K 10.—, okresní výborv
Chotěboři K 20.—, okresní výbor mělnický
K 50.—, obecní úřad na Skalsku K 10.—,
obecní úřad Sudoměř-Valovice K 10.—, dů-
chod král. města N. Brodu K 10.—, těl. jednota
„Sokol“ ve Val. Meziříči K 5.—, těl. jednot
„Sokol“ v Golč. Jenikově K 5.—, těl. jednot
„Sokol“ Žleby K 2.—, těl. jednota „Sokol““
v Polné K 8.—, těl. jednota „Sokol“ v Sezemi-
cích K 2.—, těl. jednota „Sokol“ v Brozanech
K 2.—, těl. jednota „Sokol“ v Uh. Brodě
K 10.—, těl. jednota „Sokol“ v Bakově K 2.—,
Žižkův
Barák
Praha
Žižkov
Mnichov
Bavorsko
Lumír
Bělehrad
Srbsko
Sasko
Lomnice
Luže
Chotěboř
Skalsko
Sudoměř
N . Brod
Val
Polná
Seze
Uh . Brod
Bakov
Slovan
mělnický K 50
obecní úřad
Valovice K 10
Sokol
Meziříč K
24
article
Městská spořitelna příbramská K 20.—, Okr.
hospodářská záložna v Chrudimi K 10.—, Spo-
lečenstvo kožešníků v Praze K 5.—, Společen-
stvo mistrů zednických a kamenických v Praze
K 10.—, dr. H. Černý ze sporu K 20.—, pří-
spěvky členské, v měsíci červenci vybrané
K 188.94. Jmění spolku ke dni 1. srpna obnáší
K 72.431.92, jež uloženo jest v Zemské bance
království českého.
— Z kruhů lékařských. MUDr. dr. Leiss Fran-
tišek, em assistent c. k. dětské kliniky prof. Pešiny,
em. el.-operateur kliniky porodnické a ženských ne-
mocí prof. Pawlíka a chirurgické kliniky prof. Maydla,
zahájí dne 15. srpna t. r. lékařskou praxi jako ope-
rateur a odborný lékař pro choroby ženské, dětskéa
porodnictví v Plzni, Smetanovy sady č. 12.
— Osobní. „Dosavadní disponent firmy R. Smí
chovský v Praze, odborný závod pro zařizování
grafických ústavů všech odvětví a závodů knihař-
ských, pan Rudolí Polůk, majitel domů a realit,
stal se včerejším dnem podílníkem téže firmy
— Zprávy rodinné. Pan MUDr. Frant. Černý,
pokladniční lékař v Praze-VII., s chotí Antonií, roz.
Kadlecovou z Vinohradů, slavili v červencí t. r.
sňatek manželský.
doktor
H Černá
MUDr
profesor
Pešina
Pawlík
Maydl
Rudolit
František
Černá
Antonia
Kadlecův
Chrudim
spo
Praha
Společit
Leiss Fran
Plzeň
Smetanův sad
25
article
— K hoji o Jablonec nad Jizerou. Krásné, útulné
městečko je Jablonec nad Jizerou; klid horské přírody
vládne nad ním i kolem něho. Však uvnitř není toho
klidu; zaměněn je v tuhý zápas a vytrvalý boj
zachování českosti města na jedné straně a o po-
němčení jeho na druhé straně. Je to místo povždy
české, avšak rozvojem průmyslu vydané v posledních
létech útokům Němectva. Síly horských vod vůbec
a Jizery zvláště nedovedl doposud využíti český ka-
pitál, a proto využívá jí nepřátelský nám kapitál
německý. Bylo by bolno pohlédnouti na mapu kata-
stru jabloneckého, na níž vyznačtny by byly různými
barvami pozemky dle toho, jsou-li v rukou českých
nebo německých: Němectvo ovládá skoro všechny po-
zemky při řece. Pro obec průmyslovou fakt ovšem
vážný! Tento rozvoj němectví v Jablenci nad Jizerou
je patrný ze sčítání lidu, i při školství. Roku 1880
bylo napočílá no v Jablonci 775 Čechů, 86 Němců
v roce 1890 Čechů 956, Němců 257, r. 1900 Čechů
1011, Němců 375. Bylo tedy Němců v iétech těeh
Němectva
Čecho
Němec
Jablonec nad Jizera
Jizera
Jablenec nad Jizera
Jablonec
26
article
10%, 219%, 279%. Obecná škola dříve Schulvercinská.
byla zveřejněna roku 1899 (jedna třída), loni zveřej-
něna byla třída druhá. Škola ta má přes 100 dět
avšak část jest českých, část jest z cizích školních
obcí; přes to fakt, že byla obec nucena převziti o
Schuivereinu obě třídy, je povážlivý pro obec až do
nedávna zcela českou. Trváť organisovaný postu
Němců v Jablonci nyní právě dvacet let (1885 ote-
vřena německá škola). V době té dovedli se Němi
ob čas uplatniti i v obecní správě. Tak roku 1887
bylo z 12 členů obecního zastupítelstva 5 Němcůa
toliko 7 Čechů, což trvalo do roku 1894, kdy nezvolen
ani jediný Němec. Od té doby podařilo se vždy při
volbách uhájiti českost zastupitelstva obecního. Tak
také bylo při volbách v breznu 1. 1902, kdy v I. sbor
obdrželi Němci 10 hlasů, Češi pak 14, v čemž ovšem
jsou zahrnuty i hlasy čestných občanů. Bohu díky
zůstává zastupitelstvo jablonecké zcela
českým i nyní, po vykonaných právě volbách.
Volba ve III. sboru vykonána byla ve středu, v
II. a v I. sboru ve čtvrtek dne 3. srpna. Němci voleh
těchto vůbec so nezůčastnili a zvoleni tedy čeští kan
Němec
Čecho
Čech
Jablonec