2
masthead
V Praze, v pátek dne 4. srpna 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předelací se
v Praze v administrani
na měsie
na čtvrt lota . . . . 5 K. —k
s dvejí čenáškee
nř
etnkte . . . . 7 K no
ve dlíalkáchn
Ba mřic . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na s i. . . . . 9 K 60h
s drojí zásilkos
na něsk . . . . . 3 k
nk čtrrt lete-
Praha
5
article
Hořké zklamání
Hořké zklamání
Nejžiravějším pocitem lidské duše jest vě-
domí utrpené křivdy, stupňované přesvědčením.
že není možnost zadostučinění, nápravy. Jes
dobře známa ta palčivá bolest mysle, ohlašujíe
se zhusla i utrpením fysickým, při niž vyschlé
hrdlo stísněno jest hořkým sevřením, takže se
sotva slina polyká, kdy člověk chodí dny a mě-
síce s hnětlivým trudem v prsou a živou mocí
nemůže zapomenout. Takovým brutálním poru-
šením vyloženého práva, zklamáním nejsprave-
dlivějších nadějí, jistotného očekávání bez od-
mluvy, bez zadostučinění, ano i bez práva v-
řejného slesku, stiženo bylo koncem minulého
měsíce více nož 70 českých právních prakti-
kantů, kteří po dvouleté bezplatné službě n
nejnižším stupni justiční správy, po čtyři měsíce
s napjetím čekali jako na spád many rajské, jak to
dopadne s obsazením 124 míst auskultantskýeh
ze 178 v Čechách systemisovaných.
Po čtyři měsíce byly tyto naděje noviců
bohyně spravedlnosti předmětem účastenslv
české veřejnosti i přetřesu v tisku všech če-
ských stran a když se proneslo, že ku jmeno-
vání dojde až v čas parlamentárních prázdnin,
aby se vláda vyhnula rekriminacím českých po-
slanců z volné parlamentní tribuny, vědělo se
sice, že pověstný dobrý genius českého národa
zase čertovskou dratví šije nové překvapení če-
skému lidu. Ale sbor praktikantů, stojící v před
domí Justicie, nespouštěl očí se »zlatě brány«.
na níž napsáno »XI. třída hodnostní«, napjate
naslouchal, kdy v ní zarachotí klíč, kdy olevře
stu a několika štastliveům vstup do úřadnického
ráje, kde skutkem státi mělo se toužebné slovo
»adjutum ! « Veřejně, slavně !
Čechy
6
article
Leč pohříchu! Než se nadáli, scházelo
z jich praktikantských řad náhle 44 soudruhů
zmizeli tak tajuplně, beze všeho hluku, ja ko by
se byli propadli z bědného stavu praktikant-
ského. Vědělo se ihned, kolik uhodilo, nebot
vedle veřejného řádného vehodu existují ještě
pověstná zadní vrátka, jimiž hrstka vyvo-
lenců vpuštěna tak nenápadně, že do včerejšk
událost stála ještě v pochybě. Ačkoli no v
jmenování auskultantů stalo se již
dne 21. července, přece zjištěný fakt zapirá
se na místech úřadních houževnatě jako státn
tajemstvi, z něhož nemá býti veřejnosti svěřeno
ani slůvko, dokud sám »Verordnungsblatt« ne
přinese — zvěst Jobovu!
A justiční správa obvodu vrchního zem
ského soudu pražského má všechnu příčinu
tajiti se se svým nadělením a popřáti veřejnosti
české, aby vybouřila se zatím na kusých zprá
vách z Malé strany zalétlých a konečně snáze
snesla dekret sám, kterýž vedle kruté křivdy.
způsobené více než padesáti procontům soudníeh
praktikantů, potvrdí opětně českému národu
cejch jeho nerovnorodosti v zemích koruny
české, potupu rovného práva, jeho národnosti
v úřadě, rovnocennosti jeho plemene s něme-
ckým a nové svědeetví, kterak s právn
rozdělení země podle národnost
i v justiční správě pozvolna ale
jistě postupuje via factil
Soukromě, sebe trpčí zklamání oněch se-
dmdesáti či více soudních praktikantů, kteři
vůči vysoké člslici neobsazených auskultantských
míst na základě své roční až dvouleté praxe,
měli veškeré právo doufati, že přiblížil se oka-
mžik, který po jejich čtrnáctileté přípravě n
chléb podá jim první jeho skývu, samo sotva
by stačilo na vybouření veřejného svědomi, jako
sociální hřích státu. Třeba se nemohlo očeká-
vat, že bude všech 124 uprázdněných míst do
Jobův
7
article
posledního obsazeno, přece jenom okolnost, že
dvě třetiny auskullantských míst neubsazeno zů-
stává, že stát hodlá od 80 praklikantů v Če-
chách i na dále s tváří dobrodince přijímati do-
brodiní neplacené práce, stačila by k hanbení
se státních přislušníků navzájem za — stát
Pro mnohou existenci, pro mnohou rodinu,
která čtrnáct a třeba i více let nesla břímě vý-
chovy, vzdělání budoucího a vydržování hotového
již c. k. státního »služebníka« bude opětné
nejmenování auskultantův znamenati ka
tastrofu a snad i tragedii, jež se ovšem nepíšl
nýbrž zahrnují hromadným jménem prakti
kantské bídy. Ale událost stává se ihned
záležitostí cti celého národa, pohlédne-li se n
ni se stanoviska národního.
Ze 44 jmenovaných c. k. auskultantů jes
28 Čechů, 16 Němců. Těchto 28 Čechů mělo
ovšem nesporný nárok jako nejstarší čekatel
na postup do úřadnického korpusu justičního
Jinak s Němci. Ze 16 nových německýeh
auskultantů jenom šest mělo s českými če-
kateli rovné právo vzhledem k omezenému počtu
nových jmenování; ostalních deset jmenováno
neprávem na újmu a s přeskočením da-
leko lépe kvalifikovaných o celé
roky děle bezplatně praktikuji-
cích českých kandidátů, nejmladš
z těchto nově jmenovaných německých auskul-
tantů dr. Kreuter, syn soudního rady, s prax
sotva 10měsíční, přeskočil 27 svých če-
ských předáků s bezplatnou soudní praxí
z pravidla více než dvouletou. Jiným
slovy, z Němců jmenováni nejen všich n
kandidáti, kteří vzhledem k tomu, že se
jednalo o obsazení 44 míst ve zřetel přišli, ale
dalších deset, na jichž místa měli býti jme-
nováni Češi, z nichž každý měl aspoň 27krále
větší právo na auskultantské místo než nejmladší
Čecho
Němec
doktor
Kreuter
Čech
8
article
Němec. S nevýslovnou hořkosti vzali tito vy-
loučenci na vědomí své vyděděnství z podilu
řádně vyslouženého, z něhož ustoupiti musili —
Němci, a jsou-li mezi nimi slabší povahy, za-
stesklo se jim nad jich národním původem
kterýž i v nejlepším karakteru mezi nimi a
čím lepším, tím hlouběji byl uražen. Lze ovšem
doufati, že žádný z těchto hrubě postiženýel
našinců ani tentokráte ani kdy na své potomn
kariéře neuposlechne těžee znemravňujíeího po
kynu, ležícího v nehodě stihnuvší jej na po
čátku jeho dráhy úřadnické, pokynu to, že po
stup může býti po případě i premiem z
odřezanectví. ..
Že jmenování auskultanta v Čechách zn
jistých okolnosti jest politicum, zvěděli jsme
už lelošního února u příležitosti famosní odpo
vědi správce spravedlnosti Kleina na Bergrovu
interpellaci v příčině jmenování Čecha Václava
Hromádka auskultantem v Jablonci, právě z roz-
pačitého prohlašování Kleinova. Nové jmenování
44 auskultantů v Čechách jest událost
politickou, povahy prvniho řádu,
třeba by se událo rukou ryt. Vessellého, presi-
denta vrch. zemského soudu, neboť jest příliš
znatelno, že ruka jeho vedena byla rukou jeho
vídeňského chefa a páži tohoto svírala zase
hladká hrsť barona Gautsche.
Bezprávným jmenováním deseti německých
auskultantů, z nichž šest neumi ani slova če-
ského, kdežto všichni opomenuti Češi mají
řádnou německou kvalifikaci, čtyři z nich do-
konce i německá právnická studia, odměněn
bohopustý, vytrvalý řev německých štváčů po
úřadnících národnosti německé, extra sta-
tum povýšených. Z tohoto nového činu vlád-
ního vyzírá zeela patrně další postup p r ak
Němec
Klein
Bergrův
Čecho
Hromádka
Kleinův
Gautsch
Čech
Čechy
Jablonec
9
article
tického provedení německého po
žadavku po vlastním úřadnickém
statutu pro uzavřené území, je-
hož administrativní existenci v personalilch
nepřímo, ale zřejmě uznal bar. Klein ve své
uvedené již omluvě na interpellaci Bergrovu dne
8. února t. r. Princip povýšení na základě kvali-
fikace a délky praxe porušen tentokráte př
hromadném jmenování auskultantů poprvé v tom
rozsahu, tak okázale a nejdvojsmyslně. Bude-l
tato planouci urážka české národnosti se strany
české veřejnosti přijata klidně, roznesou naš
Němci s vládou střechu nad hlavou a provedou
nám beze všech vyrovnacích výborů, punktae
a našeho souhlasu administrativní rozdělen
Čech takřka potmě, zatím co spíme a ráno bu-
deme moci slavili odhaloní hotového — pomníku
naší lhostejnosti a polítického nedbanství. Vy
háněji nás z uzavřeného území do české reser
vace uvnitř královstvi, výhánějí nás z hlavních
měst zemí českých, chceme-li po bok německých
kulturních instilucí postaviti tu české, vlasln
syny naše vyhánějí z úřadů jako parobky, aby
si do nich sednout mohl panský synek pán-
ského »edelvolku«.
Klein
Bergrův
Němec
Čechy
10
article
A co my na to? Jaksi tupě a unaveně
přihližíme k tomu a ve vyčerpanosti svých politi-
ckých sil ani se nedovedeme sami sebe oplati
»To-li je cesla k české samostatnosti ?« —
Půjdeme-li touto cestou dále, pak se ko-
nečně můžeme octnouti v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku v takovém asi veřejno- i soukromo
právním postavení, jaké zaujímají ve Spojených
státech tamní barevné racy. Zatím co za Lílav-
kou národ sebe vědomý klade poslední vrcholný
klenák k budově samostatné vlasti od švóbstv
očištěné .
Mythus vypravuje o králi, který moře ztre-
stal za bouři krutou, tohle švihnuti bičem do
stojatých vod politické nálady v Čechách mělo
by vzbuditi v nich, když na bouři, tož přece
aspoň řádně zvlnění, aby bylo viděti, že přece
jen beznadějně — nezbahněly!
Čechy
Morava
spojený stát
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 3. srpna. (Zemské sněmy.
Podobně jako o sněmu království českého, tvrd-
některé časopisy též o sněmu dalmatském, že
nebude na podzim svolán, poněvadž vláda prý
se obává, že chorvatští poslanci by žádali za
sloučení Dalmacie s Chorvatskem. Biankinův
„Nar. List“ odpovídá na to, že ministr vnitr
hr. Bylandt-Rheidt ubezpečil říšské po-
slance z Dalmacie ještě ve Vídni, že, budou-li
svolány i oslatní zemské sněmy, bude na podzim
a sice v září svolán i sněm dalmatský. Změna
v tomto vládním pláně mohla by nastati v tom
případé, kdyby neočekávané události v Uhrách
učinily nezbytným svolání říšské rady hnedv
září; v tom případě sešly by se všechny zemské
sněmy a tedy i sněm dalmatský později.
V Práze, 3. srpna. (K rozkladu uher-
ské liberální strany.) Včerejší porady
skupiny členů liberální strany, v níž vzaty na
přetřes otázky, má-li liberální strana trvati dále,
nebo se rozejíti, účastnili se poslanci bar. Arn.
Dániel, Baltazar Semsey, Fr. Nagy,
Edm. Miklos, Emer. Szivak, hr. Štěpán
Wenckheim, bar. Šim. Revay, bar. Ivan
Stojanovič, bar. Ivor Dánicl, Pavel
Sandor, Vikt. Iszekutz, Mik. Osztro-
luczky, Aladar Reisz a jiných desel méně
známých poslanců. Schůzi zahájil svolavate
Semsey a předsedal jí bar. Arnošt Dániel. Před-
seda vysvětlil účel porady, za který prohlási
obnovení dohody mezi korunou a národem.
Usnesení musí se předložiti celé straně, aby
Biankinův
Semsey
Nagy
edm
Miklos
Emer
Szivak
Wenckheim
Revay
Stojanovič
Ivor Dánicl
Pavel Sandor
Viktoria
Aladar Reisz
Dániel
Praha
Dalmacie
Chorvatsko
Nara
Vídeň
Uhry
Francie
Mik
12
article
i ta měla příležitost o něm se vysloviti a po pří
padě svým souhlasem dodati mu větší váhy.
Pak promluvil svolavatel Semsey a po jeho
řeči rozpředla se živá debata. V ní projevován
jednomyslně názor, že účastníci této konference
nepřipojí se k žádné jiné politické straně, ze-
jmena také ne ke stranám koaličním, stojícím
na půdě zákonů z r. 1867, v tom případě,
kdyby se liberální strana vůbee
rozešla, anebo kdyby větší čásť členů z ní
vystoupila. Pak přistoupeno k otázce, má-li
předsednictvo strany býti vyzváno, aby svolalo
kenferenei celé liberální strany, anebo nemají-li
účastníci této schůze čekati na konferenci celé
strany a vystoupiti z ní hned nyní. Při tom opět
uvažováno, nemá-li se liborální straně na-
vrhnouti, aby se rozešla, poněvadž pod svým
nynějším názvem nemůže již míti patřičného
vlivu na veřejně záležitosti uherské, aneb má-li
se znova ustaviti pod jiným jménem a s jiným
programem. Někteří mluvčí se přimlouvali, aby
pro případ, kdyby většina celé strany trvala na
další existenci liberální strany s nynějším pro-
gramem, účastníci této schůze ze strany vystou-
pili a ustavili se hned jako samostatná skupina.
13
article
Po delším rozhovoru přijat návrh, aby se přod-
sednictvo liberální strany požádalo, by svolalo
konferenci celé strany na den 17. srpna a do
tě doby aby nikdo z účastníků schůze z libe-
rální strany nevystupoval. Zvolen pak osmi-
členný výbor s bar. Arn. Dánielem v čele, jemuž
utoženo, aby pro plenární konferenci připravi
návrh, v němž se žádá, aby se krise rozřešila
na půdě vyrovnání z r. 1867 a za povinnos
každého poslance se prohlašuje pod-
porovati ten způsob řešení krise, jejž má na
mysli koalice. Jestliže plenum tento návrh za-
mítne, pak skupina Semseyova opustí liberální
stranu.
V Praze, 3. srpna. (Agitace Banffo-
vy.) Neobvyklá za psích dnů čilost bar. Banff
vzbudila ve Vídni opět domnění, že bývalý po-
věstný ministerský předseda kuje cosi za zády
koalice a že výsledkem jeho akce může býti
rozbití télo koalice. Orgán dissidentů hájí sice
bar. Banífa před nařčením, že by kul tajné plány
proti koalici a vysvětluje jeho nynější agitační
činnost „příliš živým politickým temperamen-
tem, jenž Banffovi nedá zaháloti ani za letního
parna.“ Chystaná Banffova návštěva u hlavního
vůdce koalice, hr. Jul. Andrássye, jest prý nad
to neklamným důkazem, že bar. Banífy stoji
věrně při koalici a nesmýšlí ničeho nekalého
proti ní. Ale v dalších odstavcích téhož listu
prokmit přece jen nedůvěra v záměry bar.
Semseyův
Jula
Andrássy
Banífa
Praha
Vídeň
14
article
Banffa, jehož činnost v době, kdy byl minister-
ským předsedou, mají všechny ostatní koaličn
strany dosud v živé paměti. „Koruně — píše
„Budap. Tagbl.“ — namlouvá se neustále, že
tmel, spojující koaliční strany, je nepevný a že
koalice se jistě rozpadne, ne-li dnes, tedy zejtra.
Proto pokládáme za nezbytné, aby bar. Banffy
prohlásil přímo a rozhodně, že trvá při svazku
kr alice.“ Není prý takového prohlášení třeba
v Uhrách, kde se Banffovi „věří“, ale jest t
nutno vzhledem k Vídni, která se chápe každé
příležitosti, jen aby mohla trvati ve svém od-
poru proti koalici.
Z Lublaně, 2. srpna. (Vyzvání k slav-
nosti Prešernově.) Zdejší slovinské listy
uveřejňují vyzvání výboru pro postavení památ
níku Prešernova, podepsané starostou Iv. Hri
barem jako předsodou a Fr. Trdinou jako jed
natelem. Výbor zve slovinské občanstvo k hoj
nému účastenství při slavnostním odhalení pa-
mátníku dne 10. září t. r. Slavnost poskytne
příležitost všem Slovincům, aby se spolu
s hostmi slovanskými poklonili mánům dušev-
ního velikána, který jest chloubou malého ná-
V črobném prodeji:
sně číile o sobě . . . za 8
. . za 2l
polední
Va ftialkách na venkově
zanní čhilo. . . . . . .
vepslední .
Inserát
platí ze hotové zapřel
5plscení a lasesty přijíná admísi-
strace v Harianské ulici č. z.
Tam nacházají se ték redakee
Uskárna a ezpedice „Národ nách Lista“
Rukoplay so nevraesji.
Prešernov
Iva
Trdiný
List
Rukoplay
Uhry
Vídeň
Lublaň
Francie
Harianský ulice
15
article
roda slovinského. Dr. France Prešeru nemá pro
Slovince pouze význam velikého básníka, nýbrž
i proroka a politického buditele. „Nezapomeňme
— praví se v provolání — že nám v okamžicích
největšího útisku, když mu srdce krvácelo nad
křivdami, páchanými nad slovinským národem,
volal pln prorockého ducha, že i nad námi se
nebe vyjasní a plamennými slovy vytknul směr
celé naší politiky, když konstatoval, že větší dí
světa ve Slovanech vídí jen otroky.
Z Mor. Ostravy, 2. upna. (Příprav
k zápisu do škol na Ostravku. —
Z Rychvaldu.) (Pův. zpr.) Na celém Ostrav-
sku zahajují Němci zuřivý hon na české děti.
Zvlášť ve Vítkovicích a v Přívoze. Dělníci jsou
předvoláváni ke svým nadřízeným, kteří slaví
jim alternativu: „Buďdáte děti do něme-
ckých škol, anebo propustíme vás
z práce“. Odbor Národní rady pro Ostravsko
svolává na čtvrtek schůzi všech českých pra-
covníků na Ostravsku, na níž stane se usnesení
o krocích proti tomuto násilí. — V Rychvaldu
na Těšínsku jest nejzuřivější — česko-polský
boj. Poláci, již jsou u vesla obecní vlády, mají
Čecha v takové nenávisti jako „moskala“, jak
vyjádřil se nedávno tamní polský kaplan. Ze-
jmena čeští hasiči v polském Rychvaldě jsou
solí v očích našim polským bratřím. V noci z
pátku na sobotu vypukl v obci požár. Čeští ha-
siči se k ohni dostavili. Když se vrátili, poznali
podle doutnání nebezpečí požáru. Při prohlídee
skladiště našli založený oheň u dřevěné
stěny skladiště; hromada třísek byla zapátena.
Na štěsti mohli hasiči oheň uhasit a tak pře-
kazit zločinné dilo některého nepřítele českýeh
hasičů.
Franc Prešera
Slovinec
Němec
Polák
Čecho
Morava
Ostrava
Rychvald
Vítkovice
Ostravsko
Těšínsko
odbor národní rada
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 3. srpna.
Marocká olázka.
Praha
18
article
Z officiosních kruhů pařížských se ozna
muje, že memorandum, odevzdané německému
vyslanci kníželi Radolinovi, vypočítává reformy.
jež jsou nutné v Marokku dle náhledů fran-
couzské vlády, a probírá různé spadající sem
otázky, avšak nenaznačuje, jakou vládou mají
býti reformy provedeny.
Zdá se, že se s konferenci marockou ne-
pospichá a že přípravy k zevrubnému seslavení
programu konference se přiliš protahují, čímž
ze zavinilo opělné rozčilení pařížských kruhů
žurnalistických a bursovních. Znovu počaly ko-
lovati pessimistické zprávy po burse a chování
se Némecka je posuzováno s velkou nedůvěrou.
»Temps« psal s důrazem proti marockým
čachrům německého vyslance Tattenbacha. Ci-
lovali jsme včera výpad orgánu z boulevardu
des Ilaliens na německého zástupce v Tangeru.
Dnes prohlašuje »Temps«, podle telegraflcké
zprávy pařížského dopisovatele »Berliner Tag-
blattu«, že z jistých vývodů officiosního tisku
německého nahlíží, že německá vláda se nijak
nestotožňuje s panem z Tattenbachu. Kdyby
prý německá vláda nedesavouovala Tattenbacha,
podala by nejen francouzská vláda, ale i kabi-
nety v Londýně, Washingtoně, Madridu a Římě
protest, neboť jen se zárukou nezištného cho-
vání Německa svolily tyto vlády ke konferenci.
Německý císař tyto nezištné úmysly tak zřejmě
prohlásil, že jednání Tattenbachovo jeví s
přímo v urážlivém odporu proti císařovu pro-
hlášení.
Rozčilení francouzských žurnálů pro udě-
lení přístavních prací v Tangeru německé firmě
snaží se uchlácholiti »Times« vysvětlením, jež
podává jejich tangerský dopisovatel. Stavbav
Tattenbach
Maroko
Tanger
Londýn
Washington
Madrid
Řím
Německo
Berliner tag
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
Heller
20
article
V době přechodné.
XII
21
article
(Sensační události, jež rozvrat ve stát
ním hospodářství odhalily a ke změně
systému půdu připravil y.)
V minulých článcích vypsal jsem, jaký byl
průběh události v sesilené říšské radě, jenž
vedl k úplné změně systému, k pádu absolu-
tismu a zavedení konstitučního života vydáním
manifestu, diplomu a prováděcích cisařských de-
kretů ze dne 20. října 1860. Učinil jsem tak
prolo, že v širších kruzích našeho obecenstv
v té příčině jsou namnoze představy mlhavé
kusé, aneb i docela mylné.
Avšak i tolo moje líčení bylo by do jisté
míry omylné, kdybych mlčením pominul některe
události, jež říšskou radu předeházely a její ro-
kování provázely, to jest události, jež starým
systémem mocně otřásly, opravním snahám
většiny řišské rady půdu připravily a jejím zá-
věrečným návrhům důrazu dodaly.
Značnou sensaci způsobila také v Praze
dne 9. března telegrafická zpráva z Vídně, že
se tam v noci ze dne 7. na den 8. března
oběsil náčelník vojenské admini-
strace v italské válce minulého
roku, podmaršálek August baron
Eynatten. O této události přinesla úřadní
»Wiener Zeitung« dne 9. března tulo zprávu
»Vojenskému úřadu nastala před nedávnem poli-
tování hodná nutnost, na podmaršálka Angusta
svob. pána z Eynattenů, kterýž se podezřelým
stal, že ve vojenské administraci, jež mu za
války roku 1859 svěřena byla, hrubých ne-
správností se dopustil, vazbu a vyšetřování
dle válečného práva uvaliti. Brzy po zahájení
této akce cítil se svob. pán Eynatten nucena
učiniti doznání, po kterých nezůstala žádná po-
chybnost o zločinném zneužití úřadu, jehožse
obviněný dopustil. Ačkoli byl úřad pro všechny
připady z opatrnosti opatření učinil, nalezl svob
kret
August
Eynatten
Praha
Vídeň
Wiener Zeitung
22
article
pán Eynatten, patrně pod tlakem těžce zatíže-
ného svědomí prostředky, aby se v noci ze dne
7. na den 8. března samovraždou vyhnul trestu
který ho očekával a zůstavil list, v němž obno-
vuje své doznáni s výrazem hluboké litosti svého
těžce uraženého cisaře a pána za odpuštěn
úpěnlivě prosí.e
Tato zvěsť způsobila všude velké překva
pení, ježto se nebyla dosud o celé záležitost
na veřejnost dostala ani nejmenší zprávička
O samovraždě bar. Eynattena uveřejnila pakv
deňská »Presse« tyto podrobnosti: Vězeň obě-
sil se závěsní šňůrou své hulánské uniformy n
mříži u okna. Šňůra se přetrhla a tělo spadlo
na zem. Stráže přikvapily a našly vězně už
mrtvého. Když byla mrtvola svlékána, nalezena
u srdce zabodnutá zlatá jehlice, kterouž se ba-
ron Eynatten nejspíše usmrtit chtěl. V pasu ko-
lem života ovinutém nalezeny fotografie členů
generálovy rodiny. Své poslední projevy zapsal
obviněný na prázdné listy tištěné knihy a použil
ku psaní, jak se zdá, opálených sirek. Ve svém
projevu žádá některé svoje přátele, aby ve pro-
spěch jeho pozůstalé rodiny o císařskou milost
prosili, svého lékaře pak prosí, aby jeho choti
smrt vylíčil jako následek mrtvice. Pohřeb bar.
Eynatten
23
article
Enattena vykonán dne 11. března o půl 7. h.
večerní. Mrtvola byla dovezena ve voze, za nímž
jenom služebnictvo jeho domu následovalo, na
hřbitov předměští Waehringu a tam zcela po
tichu pohřbena.
Sensace, samovraždou podmaršálka barona
Eynattena způsobená, byla ještě zvýšena, když
dne 10. března ve Vídni zatčen byl hla vn
ředitel Úvěrniho ústavu (Oesterr. Cre-
ditanstalt) František Richter pro pode-
zření jakési spoluviny v manipulacích bar. Ey-
nattena. Toto zatčení vzrušilo také pražské mě-
šťanské, zejmena německé kruhy, neboť Richten
byl zde jakožto dlouholetý místopředseda ob-
chodní komory pražské obecně znám a požíval
jakožto vynikající finančník a jakožto zástupce
českého a rakouského průmyslu na celních kon-
gressech atd. velké vážnosti. Správní rada Úvěr-
ního ústavu vydala sice hned druhého dne ve-
řejné prohlášení, že zatčení Fr. Richtra s ob-
chody Úvěrního ústavu nikterak nesouvisí a že
způsobeno bylo pro o sobni poměry Richtrovy
(k baronu Eynattenovi), ale to nedovedlo zame-
zit, aby domnělé spojení velikého rakouského
peněžního ústavu s Eynattenovou událostí ne-
podnítilo zrovna apokalyplickou spoustu pověsl
a kombinací.
Enatten
Eynatten
Oesterr
Richter
Richtrův
Eynattenová
Waehring
Vídeň
Francie
Úvěrni ústav
24
article
Dne 12. března rozhlášeno po Vídni, že se
zastřelil (den před tím) generál Reichlin z Mel-
deggu a ještě jiný generál, kterážto zpráva však
byla novinami popřena. Ale což byla ta proti
ostatním slechům! Vypravovalo se, že každým
vlakem jižní a severní dráhy přicházejí do Vídné
s vojenskou eskortou četní zajatci, že bylo
mnoho vojenských hodnostů již vojenským
soudem odsouzeno, že byly úřadovny Úvěrního
ústavu soudní komisí zapečetěny (ve skutečnosti
byla zároveň se zatčením vrchního ředitele
Richtra zapečetěna toliko ředitelská úřadovna.
ale již druhého dne zase k vůli prohlídce
Richtrových papírů rozpečetěna), že byla i bu-
dova Úvěrního ústavu u vídeňské spořitelny
zastavena, že byly milliony a milliony pod rukou
vojenských pánů a s nimi spolčených úřadníků
rozebrány atd. Každý den přinášel slechyo
nových samovraždách, o podařených a zmaře-
ných utěcích, o zatýkání vysoce postavených
osobnosti vojenských i civilních, lid viděl ve
všem všudy spustlou korrupci, každý případ
úmrtí ve vyšších kruzích vykládán jako hara-
kiri, každě onemocnění jako pokus otravy, kdc
jen dost málo s vojenskými úřady a s obcho
dem ve spojení byl, stával se podezřelým a pro-
padal nedůvěře i svých nedávných přátel, zkrátka
rozpoutaná fantasie lidu a jeho pobouřený ci
neuznávaly žádných mezí a nezastavovaly se
ani u kruhů a firem, jež dosud neobmezené
důvěře se těšily a největší solidností slynuly
Reichlin
Richter
Richtrův
Vídeň
Mel
úvěrní ústav soudní komise
25
article
Noviny dle možnosti chlácholily, ale těm lid ne
věřil soudě, že mají od vlády nařízeno
aby co možná popíraly a konejšily. Mnoho-
na tehda kolovavších pověstech pravdy a ne-
pravdy bylo, nedalo se zjistit, ježto tisk sku-
tečně ještě spoután byl a úřady zcela nepo-
chybně mnoho zamlčovaly a utajovaly.
Proti Frant. Richtrovi zavedeno po návrhu
vyšetřujícího soudce speciální vyšetřování pro
zločin svádění k zneužiti moci úřadní (§ 105.
tr. zák.) a uvalena naň vyšetřovací vazba dle
§ 156 tr. ř. Vyhlášením tohoto fakta byla tato
osobní afféra prozatím do pozadí odsunuta az
veřejných rozprav na čas vyloučena. Zároveň
přestaly noviny — nejspíše na pokyn vlády —
psáti o všem, čímž by znepokojení lidu bylo
jitřeno nebo aspoň živeno, přestaly i vyvracet
a před lehkověrností varovat a takž zdálo se
potom na pohled, že nastalo jakési utišení, b
věřilo se za krátko, že lid začíná zapominat.
Dne 24 března uveřejnila »Wiener Zei-
tung« výzos ve příčině vy psání pětipro-
centové loterní půjčky obnosem
200 millionů zlatých na uplacení ban-
kovních záloh z r. 1859 a úhradu válečných
výdajů — slavné losy z r. 1860. Tím vržen
byl do obecenstva nový zajímavý předmět a
politisujících kruzích zavládla napjatá zvědavost,
s jakým výsledkem se asi vydání těchto nových
státních dluhopisů setká?
František
Richter
Wiener
26
article
Půjčka 200 millionů zlatých byla stano-
vena již císařským nařízením ze dne 29. dubna
1859, ale její vydání vyhrazeno tehda pozdějš
době. To stalo se cís. rozhodnutím ze dne 15.
března 1860, uveřejněným dne 24. téhož mě-
síce. Upisování mělo dnem 27. března začít
a dnem 7. dubna skončeno býti. Ale poněvad
se upisování špatně dařilo, ohlásila
dne 6. dubna úřadní »Wiener Zeitung«, že ve-
řejným, státnímu dozoru podrobeným fondům
učiní-li větší úpisy na novou půjčku, na jejieh
žádost povolen bude zvláštní platební termin
do 15. října 1861. Zároveň byla lhůla k upi-
sování »pro korunní země« prodlou žen
do 14. dubna a stanoveno, že bude výsledek
subskripee dnem 21. dubna veřejně vyhlášen
A skutečně oznámila dne 22. dubna »Wie-
ner Zeitung«, že bylo od 20.000 upiso-
vatelů v Rakousku a v cizine
upsáno celkem 76,177.800 zlatých,
To bylo kolossální flasko, jehož ohromující do-
jem ničím nebylo lze oslabit. »Wiener Zeilunge
pokusila se o to výkladem, že Národní banka.
jež byla na novou půjčku vládé poskylla zá
lohy obnosem 133 millionů zlatých, převzala
za 34 millionů prioritních a vyvazovacích obli-
gac, tak že se záloha na novou půjčku sevrkla
na 99 millionů, na ty pak že dostane Národa
banka hojnou úhradu 120 millionů v no v ých
Wiener
Wie
Rakousko
Wiener Zeitung
národní banka
million
ner Zeitung
27
article
úpisech, kteréž jí ihned odevzdány budou,
jakmile bude jejich tisk ukončen.
Zároveň projevila »Wiener Zeitung« důvěr-
nou naději, že tyto úpisy (čili losy), jež Ná-
rodní banka bude musit převziti, po 1. listo-
padu 1861 snadno a s výhodou lze bude od-
byti a prohlásila, že státní potřeby vzhledem
ku vážně zamýšleným a již také zahájeným
úsporám lze považovati za kryté a že sesílená
říšská rada, jež co nejdřive bude svolána, svůj
úkol: zjednati rovnováhu ve státním hospodář-
stvi s to bude provésti. Rozumí se samo sebou,
že tento růžový nálepek na žalostném obrazu
situace nic nezměnil a to tím méně, ježtov
patách za ním přišla událost, která celým f-
nančním »světem« rakouským hluboce otřásla.
Wiener Zeitung
28
article
Dne 23. dubna večer roznes! telegraí
z Vídně zprávu, že finanční ministr
Karel Ludvík svobodný pán Bruck,
raněn byv mrtvicí, o 5. hod. a 10 min. odpole-
dne zemřel. Ráno pak následujícího dne
uveřejnily vídeňské časopisy (vládou jim dodané
nebo diktované) podrobné zprávy o skonu sťát-
nika, který po 12 let ve státním životě Rakou-
ska jeden z nejdůležitějších úkolů zastával. Vy-
pravovaly: baron Bruck byl v neděli v poledne
přitomen v dobročinné akademii v divadle na
Vídeňce a večer pak v představení italské opery.
Po divadle pi zdráv a vesel v rodinném kruhu
čaj a odebral se pak na lože. K ránu dostavily
se u něho návaly krve k hlavě a způsobily zá-
chvat mrtvice. Přivolaní lékaři shledali stav
nemocného povážlivým a nařídili, aby mu pu-
štěno bylo žilou. Po celý den zůstali dva lékaři
u nemocného, u něhož se nalezali laké jeho
dva synové. Odpoledne konala se lékařská po-
rada a k 5. hodině pocítil nemocný, jenž dosud
jaksi byl bez sebe, takovou úlevu, že mu mohlo
býti podáno trochu polévky. Ale brzy na to do-
stavilo se vrhnuti a záchvat mrtvice se opa-
koval. O 6. hodině mělo se konati nově lékat-
ské konsilium, při němž by přitomen byl pro-
fessor Oppolzer; ale když lékaři přišli, byl bar.
Bruck již mrtev . ..
To všechno ale bylo lež. Plné
tři dni byla veřejnost balamucena hloupými
vládními výmysly o přirozené smrti bar. Brucaa,
ačkoli rychle leticí pověsť Vídeňanům již pravý
Karel Ludvík
Bruck
Vídeňan
Vídeň
Vídeňka