Strana 2. Číslo 280.

KATOCÉ LIErY

Dne 12. října 1900.

tvrdí, že dosud se vláda nerozhodla pro svolání sněmů, že však zamýšlí je svolati ke třídennímu zasedání, by vyřídily prozatimní rozpočet. Památka zrušení jazykových nařízení 17. října bude v některých městech moravských s české strany konána a vysvětlen jejich význam. Hr. Bedřich Schönborn, president správ- ního soudu, bývalý místodržitel moravský a ministr spravedlnosti, vstoupil do popředí diskuse politických listů svojí delší audiencí, kterou měl včera odpoledne u J. V. císaře. J. Ex. dr. Bedřich hrabě Schönborn náleží k předním politikům konservativním a pří- vržencům pravice v panské sněmovně. Vypovězený irredentista. Konečně vláda rakouská se odhodlala irredentistům zabraňovati v je- jich rejdech, což se stalo právě vypovězením vyda- vatele protirakouského listu »Alto Adige« Giuseppe Corghettiho v Tridentu. Jest příslušníkem rakouským v Trbízi. Vypovězený podá rekurs proti rozsudku. Pěkní spojenci. Komisař v Myslovicích v pruském Slezsku dal od 1. června do 1. října po- slati postrkem pět set osob do Rakouska, poněvadž se tam zdržovali bez dovolení nebo se stali obtížnými. Vládní president v Opolí dovolil hutím myslovickým, aby 150 dělníků haličských bylo dále zaměstnáne do 1. dubna příštího roku. Poněmčovací snaha v Poznaňsku. Státní ministerstvo pruské konalo včera schůzi za předsedni- ctví knížete Hohenlohe zabývajíc] se poněmčovacím prostředky v Poznaňsku. Říšský sněm německý bude svolán 22. li- stopadu a bude se obírati v přední řadě předlohou o výpravě čínské. Bude to tvrdý oříšek pro všecky strany říšského sněmu.

Biskup a ministr. V Arrasu ve Francii uvítal ministra obchodu Milleranda mimo jiné též místní biskup megr. Villiez těmito slovy: »Vy se obíráte, pane ministře, se zálibou nízkými a dělníky Vaše péče náleží tedy hlavně chráněncům evangelia. Klerus nemůže si dáti ujíti těm, kteří republiku tak dobře zastupují, za to vděčnými býti.« Na to odpo- věděl ministr: »Pane biskupe! Poněvadž péče ducho- venstva o ty, které nízkými nazýváte, tatáž jest jako ona, která nás prochvívá, nemůžete pochybovati o dobré shodě, která jest mezi vámi a vládou. Tak také zůstane, dokud se omezíte na obor, kde máme vykonati společně tak četné služby.« To znamená, vláda bude se k vám chovati přátelsky, dokud se nebudete míchati do politiky. Zřejmě řečeno. Úsudek o dnešní Anglii. Spisovatelka Q tida vydala politické studie o dnešní Anglii (Critical stu- dies). Mezi jiným praví o Anglii: »Angličané sami musí se přiznati, že by celá Anglie za 14 dní byla vyhladověna, kdyby námořní loďstvo některé evrop- ské velmoci zadrželo dovoz obilí z Ameriky do An- glie. Tato okolnost není zajisté pro Anglii potěšitel- nou. Nikdo neví, zda by anglické válečné lodi zvítě- zily, poněvadž dosud není prakticky dokázáno, jak by se válečné obrovské lodi v boji osvědčily. Nikdo dnes neví, jak by se chovali národové v Iudii, kdyby dnes Anglie byla zapletena do války s některou velmocí v Evropě. Většina Indů nese jen s velikou nevolí anglické jařmo. V Irsku doutná nenávist k Anglii mnohem nebezpečněji, než jindy. Kanada může býti lehce příčinou, že vzplane válka mezi Anglií a se- verní Amerikou. Krátce a dobře Anglie má dnes tolik

nepřátel a tolik zápletek na celém světě, že jednou pod jich tíhou klesne. K tomu ke všemu vyšlo na jevo, jak bledě to vypadá s armádou britskou. Na místo starých šlechtických lordů zaujali dnes vládu v Anglii lordové bursovní. Všecko se žene za ziskem a mamonem. Budoucnost Anglie je velice pochmurná.« — Úsudek ten z péra anglické ženy není příliš rů- Kteří misstonáři jsou spoluvinnými na čínské vzpouře. Jsou, kdož vinu na čínských ne- pokojích svalují na missionáře, zejména — katolické. Záminku k tomu berou z výroku ministrpresidenta Salisburyho, který prohlásil, že jedna z příčin čín- ské nevraživosti na cizince jsou missionáři, ale za- mlčel říci: anglikánští. Ovšem, Salisburymu bylo lehce nejmenovati zevrubněji missionářů, každý v An- glii ví, že mluvil o anglikánských. Ale u nás jináče. Náš lid je zvyklý při pojmu »missionář« mysliti na missionáře katolické, a tak se řekne u nás: katoličtí missionáři to zavinili. Zatím, co je pravda? Před- chůdce Kettelera von Brandt, který jistě je kompe- tentním, poněvadž osobně čínských zápletek znalý, to tvrdí. Doznává též on, že vina je také na missio- nářích, ale dokládá »hlavně protestautských, kteří se vtírají a nedostihovali kázně a obezřetnosti missionářů katolických«. A na jiném místě dí: »K chybám, jichž bude se třeba budoucně v Čině uvarovati, ná- leží rozhodně unáhlenost missionářů, zvláště prote- stantských, anglických a amerických, které bude dlužno odkázati na mírumilovnější cesty.« Pro pravdu toho mluví dále tento fakt: Známa jest nakloněnost, jakou alespoň ukazoval mladý čínský císař vůči sv.

Otci Lvu XIII. Tato přízeň došla výrazu i v tom, že v březnu minulého roku povoleny katolíkům jisté výhody, kterých protestantští missionáři svým a sobě nebyli ještě vymohli. Ale i jim měly taktéž býtia byly by bývaly přiřknuty — kdyby neskromným anglikánům nebyly nepatrnými a nebyli jich bývali ostentantivně zamítli. Chtěli hned stavěti svou hra- bivost na odiv i tu. Žádali mnoho. Čím spokojili se katolíci, nechtěli spokojiti se oni. Odtud ta zášť Číňanů proti cizincům a missiím zvláště. Tedy, kteří missionáři jsou spoluvinnými čínských nepokojů? — Protestantští, A my dodáváme — zednáři. kterých bude také v Číně více než dost. Svalte vše na katolické kněz, pobijte je, vyhlaďte, zavděčili jste se zednářům, došli by svého cíle. To chtějí. To dělají i boxeři. Missionáři jsou jim záminkou, kato- líky chtějí vyhladiti. Katolicismus jest jim prazdrojem nového náboženství, čínský budhismus jest jim plá- štíkem; naprosté pohanstvo, sobeckost, požitkářství cílem. To jsou konce žednářů. Konečně: V rukou koho jsou všechny protestantské tak zvané missie — ne-li zednářů, bohopustých revolucionářů, odpadlíků, zapřísáhlých odpůrců katolické či jak vytýkají »řím- ské« církve? Ti mají své nejrozsáhlejší tajné spo lečnosti, shromažďují se z celého světa, osnují nej. prohnanější plány, svádějí války, matou celý svět, provádějí největší herostratství, vidí, že církev jediná ještě neochvějně jim vzdoruje, je prohlédá, jich v pa- tách sleduje, je v týl napadá, potírá — odtud jejich zavilost, a když vidí, že rakovinou jejich prožírané větve dosud křesťanské Evropy samy sebou lehce odpadávají a zdá se jim, že odpadnou, vrhají se jako draví supi na větve živoucí, mladé, jaré katolických missií a chtějí zahlodati se ještě do nich, pak že

žový. budou již brzy s katolickou církví hotovi, pak že budou — vládnouti — oni a obrátí svět ... Hero- strati! Ti nesou jistě vilu a to hlavní vinu na čín- ském krveprolití. To jsou ti »missionáři«.

Zprávy církevní. Pouť do Říma. Kdo hodlá jeti v říjnu do Říma současně s cestou ndp. biskupa Brynycha, hlavně z diecése královéhradecké a chtěl by cestu tu nastoupiti již z Vídně ve větší společnosti, nechť se korrespondenčním lístkem oznámí podepsanému, jenž dle svých zkušeností z cest po Italii vypracuje přesný cestovní plán a obstará nocleh v hotelích. Cesta bude se konati okružním lístkem II. třídy a vyměřena jest na 14—18 dní, dle toho, míní-li cestovatelé navští- viti na zpáteční cestě též některá památnější města italská. Přihláška nestojí nic a také není závaznou, ježto si každý zaplatí lístek i útratu sám. Audience u sv. Otce jest nám slíbena. Cestu bychom nastou- pili 21. října ráno, abychom mohli již 27. října před- staviti se ndp. biskupovi v české kolleji v Římě (via Sistina č. 128). — Přihlášeným bude sdělen plán i cena lístku. Cesta bude státi přibližně 120 zl. ve ThDr. František Reyl, II. třídě. řiditel b. Borromea v Hradci Králové.

Zprávy římské. »Oiservatore Romano« ozna- muje, že sv. Otec přijal tyto dny mimo biskupa Strossmayera také jeho světícího biskups dra. Vor. šaka s jeho příbuznými ve slyšení. Dále byly při- jaty od sv. Otce princezna Liechtensteinová s dvěma dcerami, princezna Windischgrätzová, hraběnka Za- moyská, dvorní dáma arcivévodkyně Marie Josefy. Blahořečení ve Vatikáně. Minulé neděle ko- nalo se v domě sv. Petra blahořečení ctihodné sestry Marie Crescencie Höss, představené sester sv. Fran- tiška v Kaufbeurenách v Bavorsku, která zde půso- bila. Narozena byla roku 1682, zemřela roku 1744. Toto blahořečení je poslední slavností toho druhu v letošním jubilejním roce. Slavnosti té byli přítomni z bavorského episkopátu: biskupové Petr Hötal z Augšpurku, Ferdinand Schlör z Würzburku a Jo- sef Schork, arcibiskup bamberský.

Samostatná dlecése v Bukovině. Buko- vina náleží se svými katolickými příslušníky k arci- diecési lvovské, tak že jest nemálo stíženo řízení tan- ních záležitostí. Proto již dříve byly činěny kroky, aby byla zřízena samostatná diecése katolická v Čer- novicích. Právě nyní je k tomu příhodná chvíle, po- něvadž jest lvovské arcibiskupství uprázdněno. Kato- lický živel by nemálo získal jmenováním vlastního biskupa, kterým podle našich věrohodných zpráv má býti světící biskup ve Lvově dr. Weber. Týž jest rodem Němec z jisté vesnice u Radovců v Bukovině, mluví však plynně jazykem polským a jest přízniy snahám polským. Zvláštního semináře by nebylo po- třebí zříditi, poněvadž lvovský seminář by vychovával dále bohoslovce určené pro Bukovinu. Poláci nejsou tomuto odštěpení nakloněni, poněvadž by tím pozbyli vlivu na celé vévodství. Proti vůli jejich asi sotva roz- dělení bude provedeno. Církevní slavnost. Dnes je sv. Maimi- liana. Narodil se dle podání v Celji z bohatých křesťanských rodičů v 3, stol., po jejichž smrtl roz- dělil zděděně statky chudým a zasvětil se službě Boží. Kol r. 257 byl zvolen biskupem v Laureaku

vyznati ani nalézti účtů z předešlých let. Knihy školních příjmů jsem neviděl. Kapetán do ní nic ne- zapisoval a proto ji nemohl ani nalézti. Hned po mém příchodu bylo posláno pro kapetána a zkázáno mu, aby také uvědomil místního dozorce. Kapetán přišel ku konci inspekce. Poněvadž neměl v pořádku ani knihy příjmů, ani knihy vydání, nařídil jsem mu, aby ihned vše to sepsal a donesl do Kolašína, kam jsem chtěl odjeti na inspekci. Když jsem dojel do Kolašína, byl tam již místní dozorce s knihou vý dajů. V knize té bylo po pořádku uvedeno vše, co se vydalo pro školu, ale poněvadž kapetán nedal místnímu dozorci celý školní plat — proto byla škola většinu dlužna a mnohé položky nebyly ani vypla- ceny, ani v protokolu uvedeny. Prohlédnuv knihu, nařídil jsem písemně, aby se sepsaly příjmy a kapetán aby dal místnímu dozorci školní plat, a tento ať zaplatí všechny dluhy a urovná účty a potom ať pošle knihy do pořádku uvedené hlavní školní správě na Cetyň, a to nejdéle do 15. června t. r. Kdyby to kapetán nechtěl učiniti, ať dá místní dozorce správu o tom hlavní školní radě na Cetyni. Stav školní budovy a bytu učitelova jest v dosti dobrém pořádku. Učírna obsahuje 80.95 krychl. m. a připadá na jedno dítě 1.76 krychl. m. Škola nemá skoro žádných učebních pomůceka není divu. Na pomůcky jest potřeba peněz a ty spo- třebuje kapstán pro své domácí potřeby. Z toho lze viděti, jak koná kapetán své po- vinnosti. Naproti tomu místní dozorce dosti se ujímá svého

úřadu a kdyby měl svědomitějšího kapetána, byl by to jeden z nejlepších místních dozorců. Ve zprávě o škole ve Štitariči se praví Celkový prospěch: sotva dostačí. Předmětům nebylo vyučováno dle předepsané osnovy. To co bylo probráno, stalo se jen povrchně, což svědčí buď o nedbalosti neb nezpůsobilosti učitelově. Způsobilost učitelova jest slabá a vědomosti malé. Při zkoušce ukázaly se chyby a nedostatky ve všech předmětech. Čtení jest tak slabé a chybné, že by mnoho času a práce potřeboval i ten nejlepší učitel, aby mohl vykořeniti všecky ty chyby. Při čtení nedbá se žádné správnosti a nehledí se na zna- ménka mezi jednotlivými slovy. Jedním slovem: celé vyučování jest chybné. O methodice nelze ani mluviti. Za to velmi uspokojivě vypadla inspekce ve škole v Milač c e: Celkový prospěch ve všech III. odděleních skoro výtečný. Všem předmětům bylo vyučováno dle přede- psaného plánu. Mechanismu ani v nejmenším nepo- zorovati. Čtení přirozené. Otázky učitelovy jsou jasny a zřetelny. Učitel jest velmi pilný a snaží se přizpů- sobiti žákům, obzvláště v nejnižším oddělení. Má po- třebné knihy a pomůcky. Pilně navštěvoval všechny učitelské schůze a konference. Kázeň má vzornou. U lidu jest oblíben a vážen. Škola jest umístněná v domě kmeta Basila Kujoviče, jenž ji bezplatně pro- půjčil. V témž domě bydlí i učitel. Místním dozorcem jest Marko M. Petkovič. Jeho starost o školu zaslu- huje pochvaly. O otop starají se rodiče dítek. Bylo

by třeba, aby pre příští školní rok zvýšila se školní přirážka na 30 proc. daně na otop a školní potřeby. Školní světnice jest přiměřena počtu dítek a jest na vhodném místě uprostřed obce. Když jsme dokončili zkoušku ve škole Milačské, odebrali jsme se z 22. na 23. květen do večerní školy v Šimači. Školu tuto otevřel p. Štěpán M. Medenica ve svém domě. Simač jest malá dědinka o 10 domech. Občané jsou většinou chudobní a ne- mohou posílati dítky do vzdálené Morače. Každý večer svolávají se žáci vojenskou troubou. Vyučuje se každý večer 2—-3 hod. Prospěch: náboženství 5, srbský jazyk 4, počty 5, zeměpis 5, tělověda 5, zpěv 4, krasopis 4, kreslení 4. Všeobecný prospěch velmi dobrý. Všechny dítky mohou postoupiti do II. oddělení. Učitel navštěvuje pilně učitelské schůze a stará se vzorně o dítky. Jest to příkladný mladík a vší chvály hodný. Dvakráte svolal rodiče do školy na přednášky. Na počátku školního roku mluvil o pravidelné návštěvě školya 14. ledna o významu sv. Sávy. Jak tedy vidno, Černohorci chápou se dílaa mohli by ve mnohém býti příkladem i tam, kde škol- ství již dávno kvete. Arciť jsou zde ještě mnohé překážky, jako nedostatek sil učitelských, školních budov, pomůcek, nevšímavost mnohých rodičů a ne- dbalost představených. Avšak i tomu se hledí odpo- moci radikálními prostředky. Přednášky, které bývají častěji pořádány ve školách, mají vzbuditi u rodičů zájem pro školu, nedbalci bývají veřejně káráni. Ne- dbalí kapetáni a dozorci bývají staveni na pranýř.