ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 712d2340-7596-11dc-b739-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 36 celkem · entity: place 46, work 8, person 97, org 11
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v patek 20. března 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 79.
4 article
Na ranní a odpol. Histy přel, lásí nen v Práze v adinlnistra mě sttrt keta . . . 8 —k s drojí čenánkoe n.. . Ko0k ve filalkách a F 30n na měsíe . Poštou: vněsíe . . . . K eon s drojí zisilkou na mřaje n2 nk oe
nk
5 article Politikové — dlouhé chvile!
Politikové — dlouhé chvile! Překvapující oposiční záchvat pražsko venkovského mínisterského listu, který za vdal podnět k nejdobrodružnějším kombina cím v české politické veřejnosti a o němž jsme se ve středečním odpoledním vydání obširněji zmínili, byl, jak se zdá, jenom poulou třídenní zimnicí. Včera bylo možno na úvodním místě Práškova »Venkova« zji stiti zase teplotu normálu k rozumu přivede ného a poslušného vládního orgánu .. Po jeho bouřlivém nedělním článku »Před rozhodnou chvílí«, ze kterehož zdán livé mluvila stará česká selská hrdost věrnost národu, po úterní pohrůžce nejkraj nějšími důsledky z jednání ministra vojenstvi vůči generálu Dvořákovi v Liberci, po stře- dečním odbojném repotu »poslance české strany agrární na sněmu království českéhoe, z nichž souditi se dalo, že se strana agrárn s největší rozhodností strojí k vypřáhnut z Kramářovy vládní trojky, došlo včera ve »Venkově« k rozčarování z tohoto klamu. Na rozbouřené vlny pražskoagrárnické nalito ministerského oleje vídeňským úvod- níkem, nadepsaným »K situaci«, a dnba míru klene se zase nad lesklou hladinou, o níž by nikdo neřekl, že ještě před čtyři ndvaceti hodinami zmítána byla nejprudšín törnadem oposičním.
Práškův Liberec
6 article
Ovšem vídeňská situační úvaha vlád ního agrárního listu není načisto bez elegi- ckého tónu. Strašně naříká se v ní jako na původ všeho zla — na »klepaření poli tiků z dlouhé chvíle po kuloárech« Tito politikové »dlouhé chvile« nejen že prý zabírají místa svěžím a neúnavným národ- ním pracovníkům, ale snárod a lid český poškozují tím, že z dlouhé chvíle chodí o skupiny poslanců ke skupině, od novinářů k novinářům, dělají krise atd. atd. a pak prý se svět diví, kde prý se berou t různé a často nepochopitelně sensační zvěstí. Piše včerejší »Venkov« Po nepochopitelných sensacích, které četl v neděli, v úterý a ve středu členář pražsko-venkovského organu, neví ani jak mu je po takovém kratochvil ném výkladu o »dlouhé ehvíli«. Z čí dlouh chvíle vznikly sensace ministerského orgánu ográrního ?! Než s výkladem aneb aspoň s ná po- vědí výkladu sensací »Venkova« se v jeho věerejším článku přece jenom setkáváme. Slyšme! Vinou těchto politikůs klepařů z dlonh ebvile — vyprovuje bylo, že něktaré listy přinášely zprávy buď o křisí celěho kabinetu noebo o krisi častečné českých ministrů o přípravách, činěných k jazykovému zákonu a j v. »Zajímavo je,« pokračuje list do- slovně, »že tito politikové dlouhé chvíle ne- jšou bez ambicí, ba mnohdy šil- hají poministerských křeslech A i ti, kteří již je měli, nejvíce kritisují dosavadní činnost ny nějších ministrů, a několikrá denně břjí se v prsa, ubezpeču jíce své udivené poslucbače, ze kdyby se to nebo ono stalo z jich působení, že by ilned po dali demisi.e Jak vidět lečí agrárně ministerský orgán
7 article
»klepaření« docela — homeopa ticky. Ale krom toho jest zřejmo, jak úzce a tak řikajíc »těsnomyslně« pojímány jsou v nejkompetentnějších kruzích nejzásadnější problémy české politiky, kořenící hluboko v existenční otázce národní. Podle nedělních protivládních útoků »Venkova«, podle jeho přísab, že »poslanci agrární zadarmo nebudou nějakou vládu vídeňskou podporovati a také ne za laciné sliby« a že musí strana agrární »viděti a přímo hmatati skutky, musí věděti, co vláda chce nám dáta kdy«, toto »kdy« »že se nesmí zlráceti v parách nejistě budoucnosti«, to že »musí patřiti době přítomné«, že »Beck musí svě rozhodující slovo proněst ihned« a »ne- staneli se tak, pak nezbude nie jiného, než říci otevřeně každý dvojsmysl vylučující slovo: Roz- veďme se!« — podle toho všeho mohl se skutečně myslit, že se chvějí agrární stěžeje »Národního klubu«. A zatím ?l Jest možno přijati výklad, který orgán Jeho Excellence mezi řádky nabízí ku po- rozumění oposičních svých křečí, od neděle do středy trvavších? Co vlastně napovídá „Venkov«? Nějaký politik dlouhé chvile — a »Venkov« ukazuje téměř prstem — měl »ambice« a šilhal po ministerském křesle Jeho Excellence«. A jak může zníti dopově k tomuto — klepaření ze šeredného zákulisí — věru, že to jméno zaslouží — positivní politiky? A poněvadž tento někdo a jeho přátelé tak vypadali, že by se byla mohla »šilhavá ambice« uskutečniti — dal pan mi nistr krajan vedení positivní politiky ochutnati ve svém listu tři oposiční članky A ty neminuly se účinkem takovým, že ministrův orgán byl s to uveřejuiti věern nejůplnější dementi všech zpráv o krisi v českém krajanském mi nisterství, ke kterým snad jediný, ale zajisté nejhlavnější důvod a potvrzení zavdal on sám, »Venkov« Jeho Excellence!
Beck národní klub
8 article
Aěkoli se toto objasnění z řádků vče- rejšího jeho úvodníku přímo nabízí, přece brání se proti němu všechno lepší cítění v českém člověku. Nikoli, tak nízko nemůže ležetí úroveň a ovzduší, na němž žijea jež dýchá české říšské poselstvo Národního klubu. Vysvětiovalo by to sice mnoho, neli všecko, ale bylo by to příliš smutně! Ale poněvadž oposiční záchvat tělesného orgánu pana ministra krajana leží již za ním musila minouti již i příčina záchvatu. O včerejška totiž zase slouží »Venkov« posí tivní polilice, tak jakoby předevčírem ne byl hrozil vyhozením jejich »posic« do po větří. Jako lev hájí oba české ministry dí, že »by to s nimi špatně vypadalo, kdyby čekali, až přijdou »Národní Listy« a jim po- dobné orgány, by podporovaly autoritu váhu českých členů vídeň-kého kabinetu«. »Národní Listy« děkují uctivě za čest jim imputovanou a domnívají se, že nikdy nevypadaly tak, že by hodlaly podporovati něco, co oba čeští ministři daleko od sebe odhoditi musili už před vstoupením do tohoto kabinetu. To »Národní Listy«, jak známo, ponechají oběma berlam positivní politiky, oběma vládním českým lislům.
9 article
oe slern
10 article
Jak zvláště rozumí autoritě a váze če- ského ministra agrární ministerský orgán a vůbec celého českého postavení politického, to dokázal svým právě ukončeným mané- vrem. Jestliže manévr ten byl pouhým po- hrozem, že bude-li velitel agrární strany české chtíti, může třeba již zejtra skončiti celá slavná nádhera posilivní politiky v troskách potom zasluhuje takové počínání nejostřej šího odsouzení. To bylo by snad podporou ministra v jeho osobní krisi, ale zárovei frivolním zahráváním s důstojností a vahou celého národa. Otázka sensačního agrárnického zahráván s celou dosavadní posicí českou na říšské radě vyloučí-li se svrchupsaný výklad jako absurdní zůstává bez odpovědi. Na místě útoků na Becka četli jsme včera již obranu jeho po stupu. List min. krajana nechce již na Beckov srozhodné slovo, hlubokého, pronika vého vlivu« a luštění našich poža davků ihned, nýbrž pise : »Nelze nazvat než slabostí nebo u některých skleslostí když prohlašují bitvu o jazýkové zásady z ztracenou už tím, když mlnisterský před seda pozve si ke konferenei několik úřad níků« O »dvojsmys! vylučujícín rozvodu« agrárníků s Beckem u a ni slov a. . Pláme se, která z podmínek, jež ngrární orgán předsedovi ministerstva pod svatými přísahami kladl pro setrvání strany při pod poře vlády, byla splněna? Neohromí-li orgá ministra krajana český svět dnes aneb v nej bližších dnech rozliodným úspěchem, do saženým buď v otázce universitní aneb v otázce justiční, nebylo jeho extémpor ničím jiným, leč planým horováním, které může míti jenom jediný účinek — despekt směrem nad strany, kompromitování české politiky mezi ostatními stranami a polito- vání ve všech vrstvách politické inteligence v Čechách..
Beck Čechy
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 19. března. (Spolelčný p stup malých parlamentních stra n.) Věerá měli za předsednictví dv. r. posl. Ploje opět poradu maloruští, slovinstí, chorvatští vlušští a rumunští členově rozpočtového výboru, aby se dohodli o společný postup vzhledem k rozpočtu ministerstva osvěty. Jsou to vesměs zástuprové národů, ktéři se marně dosud dovo- lávají takového vybudování jich národníhio škol- ství, na jaké mají právo dle státních základních zákonů a dle své ličtosti. V rozpočtovém vý- boru bude na ministra osvěty opělně vznesena žádost, aby vyhověl spravedlivým požadavkům odstrkovaných národností a postaral se 1. o za- tímné zutrakvisování university Ivovské a po stupné zřízení samostatné university pro 3 1/42 mi lionu ruského obyvatelstva v Rakousku; 2. zřízení samostatné slovinské právnické fnkulty neb akademie v Lublani; 3. aby uznal platnos veškerých zkoušek a diplomů, jichž srpske chorvatstí rakouští poddaní nabudou na univer sitě záhřebské; 4, aby konečně rozřešil otázk vlašské právnické fakulty a 5. aby pro Rumuny bukovinské zřidil aspoň stolici rumunských dě jin literatury při universitě černovecké. Jsouto vesměs přání, oprávněná a nelze pochybovati,
Rumun Praha Rakousko Lublaň univerzita Ivovský
12 article
že dojdou vší možné podpory také u poslaneů českých a polských, neboť ani Poláci nečiní již překážek samestatné universitě ruské Jestliže se tento společný postup malých parlamentních stran osvědčí v rozpočtovém vý- boru, jest prý úmyst přistoupiti k trvalé koopa- raci malých klubů i ve sněmovně, v níž by se takovým způsobem zřídil nový svaz malých klubů, stojících na půdě národní autono- mie. Svaz tento, v němž by hlavní slovo měli Malorusové, Šlovinci a Vlachové z Trentina, dlo- máhajíci se ode dávna národní autonomie, číla by na 80 členů a mohl by se svým počtem slát jednim z rozhodujících činitelů rakouského par lamenlu. V Praze, 19. března. (,Ruská a ukra jinská myšlenka v Rakonskur s tímto tiluikem vydal člen rusko-niárodního par lameutuího klubu, dr. Dmitrij Markov, ve Vidpi brožurku, jež stručně, ale jasně, poučuje o vžniku t. zv. „ruténsíví“ v Haliči a jest tedy vhodným příspěvkem ku porozumění nynějšího sporu ruské a ukrajinské strany v Hlaliči a Buko- vině. Vylíčiv stručně osudy maloruského národa a jeho pravoslavné víry v býv. státé polském. pisatel přechází k r. 1772, kdy nynější východn
Polák Vlach Trentin doktor Markov Praha Halič Hlalič Buka svaz malý klub
13 article
Halič, bývalá Červená Rus, byla spojena s Ra- kouskem. Rakousko hýčkalo nejprvé nové pol dané a jieh jazyk nazýván důsledně až do roku 1848 i v listinách úřadních jazykém ruským („russische Sprache“). Teprve hr. Stadionu zdálo se povážlivým, žé rakouští poddaní užívaj o sobě téhož jména, jako Rusové v říši carské a od té doby vcházi v úřadních listinách rakou- ských v platnost nový název „Ruthenen“, „ru- thenische Sprache“. Známý satirik Saphir, jenž haličské Rusy názýval „věrnými sluhy hr. Sta- diona a do nemožnosti černožlutými“, datoval jeden ze svých listů: „Psáno tři léta po odhalen Ruténů.“ Versvém písemnictví haličtí Rusové užívali až do bachovského absolutismu buď spi- sovného jazyká ruského, neb nářeči mhloruské- ho, psaného písmem cyrillským a pravopisen etymologickým. I to se zdálo vídeňské vládě po vážlivým a tu náš krajan, tehda sekrotář v mini- sterstvě osvěty, Jos. Jireček, pověřen úko lem, napraviti tonto povážlivý slav. Napsal tedy brožura o tom, jak by se „rufenský“ jazyk moh psáti abecedou latinskou, neboí eyrillské písm by nářečí maloruské stále více sbližovalo s ru štinou. Přes to, že návrh Jirečkův velice se z mlouval hr. Agen. Goluchowskému, a Ivovská. zvláště na to zřízená komise navrhla, aby se v Haliči cyriliské písmo vůbec přísně zakázala ministerská anketa se spokojila r. 1859 tím, že v úřadních aklech nařidila psáti maleruštinu ls tinkou, jinak však dovolila užívati i dále cyril lice. Skližování haličských Malorusů s Velko rusy mělo se zabrániti jiným, méně nápadným způsobem. Vlivem polským počalo se mezi balič skými Rusy působiti na kulturní rozdvojení
Rus Saphir Jireček Jirečkův Goluchowský Ivovská Malorus Halič Rakousko
14 article
Malorusů a Velkorusů. Dle thoorie Duchyňského Velkorusům upřen slovanský původ a nárok na ovropskou kulturu, kterou se prý smí honosit pouze Polák, Litvan a Malorus. Malorusům ma lována v budouenosti samostatná, od Moskvy neodvislá Ukrajina, do Haliče přenesena píseř „Šče nevmerla Ukrajina“, psaná už pravopisem fonetickým, jež se stala národní hymnou halič- ských Ukrajinců. Konečně v letech sedmdesá- tých užito k šíření ideje ukrajinské v Haliči spisů Ševčenkových, v nichž mládež našla nadšený obraz příští svobodné Ukrujiny, v níž V drobném prodeji: ranni číslo o sobě si odpoledna . . . . . . . za k l Va dlialkách na veskově: ranní člsto. . . . . . . . 10h odpblodaí . . . . . . . . 4 u Inserát plati so hotově sapř Předplaeení n imrerty přijímá nůminl- strnee v Marinnsk é ulici č . o. Tam nacházojí se těž redakee tiskirna a čxpačlee ,Násodnich L. lstů“ Eukoplvy se nevzacsjí.
Malorus Velkorus Polák Litvan Šec Ukrajinec Ševčenkův Moskva Ukrajina Halič Virginie é ulice Násodnich L
15 article
nebude pána ani podaného. Současně se šíře- ním ideje ukrajinské bylo třeba potlačiti stále se udržující směr rusko-národní a k tomu se na- skytla „vhodná“ příležitost, když obec Hniličky pro spor o přispěvky na filišlní kostel ohlásil . že přestupuje na pravoslaví. Z události té stlučen velezrádný prodes s otcem Naumovičem, dv. radou Ad. Dobrjanským a jeho deerou Olgou Grabarovou, jenž, díky porotcům, skončil osvobozením obžalovaných. Ale směr rusko národní na delší dobu podlomen a r. 1890 mohl ukrajinofilský posl., prof. Rom ančuk, učiniti na sněmě prohlášení, že „haličtí Rusové jsou samostatný národ se svým zvláštnímí nás rodním a politickým rázem a chtějí svou národ- nost v Rakousku pěstovati a rozvijeliv..“ Obraí ve prospěch směru rusko-národniho nastal toprve po desetiletí. Dnosí lento směr nabývá opět pevně půdy i v lidu haličském a vůdeové jeho dbnjí o zachování kulturní a literární jednoty se spo- lečným národem ruským, jehož jsou Malorusové jen větví.
Hnilička Naumovič Grabarová profesor Rom Rus Malorus Rakousko Ada
16 article
Z Pešti, 17. března. (Jos. Madarasza celní územi uherskč.) Dnes objevil se v uherské sněmovně po delší přestávce nejstarši její člen, Joscí Madarasz. Četní poslanci ho pozdravili a mimo jiné také hrabě Theodor Battlyany se ho otázal, co ho přivedlu du sněmovny právě dnes. Posl. Madarafs zn odvé- til: Čotl jsem Košutovu czegledskou řeč a přišel jsem, abych mu poděkoval. Šedesát let už bo- juju za samostatné celní území uherské a byl jsem už přesvědčen, že se ho nedočkám. Nynt mám opět naději, že samostatné celní území uzřím, neboť Košut slibil, že r. 1917 bude zři- zeno. Těch devět let budu ještě míti strpení. Jest třeba značné odvahy k takové trpěli- vosti, uváží-li se, že Madaraszovi jest nyní už 93 let. Mimochodem poznamenáváme, že Joset Madarasz má ještě staršího, 96letého bratra, ži- jícího v Americe, který se nyní chystá psáti své paměti z povstání r. 1848,
Madarasz Theodor Battlyana Posl Košutův Košut Joset Madarasz Pešť Jos Amerika
17 title
Politické zprávy zahraničné.
18 article
V Praze, 18. března.
Praha
19 article
Souboj genorálů Smirnova a Foka. Telegraf oznámil, že v Petrohradě soube- jem se pobili generálové Smirnov a Fok, kteřiž spolu seděli na lavici obžalovaných v procesu pro kapitulaei portarturskou. Věc udála se ná- sledovně; Fok cítil se uražena raportem Smirnova ja- kožte skutečného velitele portarturského, kte rýžto raport byl čten při líčení a vyjadřoval se o Fokovi právě tak nelichotivě, jako o Stösslovi a Reissovi. Fek eítíl se uražena a když z procesu šťastně vyvázl, obdržev pouze důtku, poslal i ke Smirnovu poručíka Podgurského a p. Ksida, aby je vyzvali na souboj. Dožádaní obrátili se prv na gen. Kirějeva jakožto znalce v příčině sou- bojů, a s ním se uradili o dalších krocích. Na to šli ke Smirnovu a představili se. Smirnov jim řekl, že je z počátku měl za posly generáln Stössla, a dal si předložiti Fokovo psani, jímž jej Fok vyzval na souboj. Smirnov psaní přečetl a dal odpovéď, že je zásadným odpůrcem sou- bojů, že však dá věc k rozhodnutí svým před staveným. Fokovi poslové na to, že svých před- stavených musejí se ptáti subalterní důstojníci, nikoli však genorálové. Smirnov setryal při svém stanovisku. Poslové šli sami po představenýeh
Smirnov Fok Stössl Reiss Podgurský Ksid Fokův Posl Petrohrad
20 title
FEUILLETON.
21 article Literatura.
Literatura. Nové kuihy české.
22 article
* Jan Joseí Svátek: „Kočka a jiné po vídky.“ V Praze 1908, nákladem J. R. Vilím kovým Stran 144 za 1 K 50 h. Pan J. J. Svátek je vyslovený turisla. Není vělš cbivilky, kterou mu uvolněnu ponechává jeho žurnali stícké povolání, aby jí nepoužil k zálibné toulce pe širých zákoutích dalekého světa, tu dálné Ameriky nebo civilisovanějších krajů afrických, lu různýcl výrazných končin evropských nebo asijských. Lite- rěrní naše historie v oboru cestopisu zaznamennla tažé již několik barvitě a pestře popisujících knížek
Jan Joseum Svátek Vilím Praha dálný Amerika
23 article
Svátkových, z nichž cestopis „Na Spieberky“ a ne- dšyno vydané líčení „V zemi Faraonů“ patři k nej zřámějším. Přítomná řada povídek je jakousi belle- tnstickou žm těchto Svátkových cesl, neboť živě, vý- račně a téměř exolicky zabarvené pozadí jejich vy věženo jest z geografických a etnografických znalost auterových, jsouc i dějem svým bezprostředně na- věáno na zažilky a příhody turislické. „Na svýcl toulkách světem slal jsem se bezděčně někdy svěd- keju divných události“, píše autor v kratičkém úvod kaihy: „podivné a záhadné příběhy se někdy kolen me předly, jichž nitky někdy i mou rukou pro- běhly... Mnohé z nich zvláště se mi vryly v pamět a snad časem i zarostly trochou obrazotvornosti.“ Z takových případů, někdy opravdu hodně podivu- heslných, snad i fanfastických a bezmála sensačně zalužených upředen je tento milý novellistický v neček, jemuž právě ono cizorodé ovzduší, onen bar vně-exolicky přiřezaný rámec dodává nemalého pů vsbu a originality. Jsou tu některé náměty docela prostých kvalit — sama úvodní povídka „Kočka anebo drobná vzpemínka „Palamidi“ dějem svým niktorak nevystupuje nad běžné niveau průměrné naší novellistiky — a je to pouze zmíněná kresb ptostredí, kresba slejně bohatá jako místopisně vý razná a uchvacující, která drobtům těm dodává mi motíného interessu. Ale jsou tu opět jiné, kler i svými peslře a obralně založenými scenami vzbu zji bezděky nemalý respekt autora, jenž očividno pracoval zběžně, nepříliš kombinovav a upravovav
Svátkův
24 article
Je tu taková podivuhodná piěca, jako na příklad op ezyptologicky zaborvená „Princezna Maa Neů!“ se svojí úžasně suggestivní úzkostí bohy po treslaného vetřelce; je tu krásná, loliovsky založení- čila „Desenchantées“, vylěžená polo z lants sie a jen z pola snad ze skutečného poznání ovzduší calihradských harémů; je tu úchvatná drobnůstka. naxvaná „Pohádkou severu“, črta jistě fanlasií vysněná ve blahé chvilce šťastného okamžiku, snivá pobádka kvalit kipplingovských. A je jich tu více ta- kových, úchvalných a silně působivých při vší pro- slolě základního založení a při všl reální výplni po- znai. Jsou to jakési „ceslopisné novellky“, kleré ne- zlika upemenou na známé „Poutnice“ Bourgelovy (náme je nyni i v češlně), být jejich scenerie neb l lak těsně připoulána jen a jen ke zjevům ženským a byť v základní koncepci celé knihy nevládla stejná unaha po jednotě a vzájemném myšlenkovém pode pření * Arnold Müller: „Konec samostatnosti pol- ské a pokusy o její obnovení.“ (Matice Lidu. ročníku XL. svazek 5. a 6.) V Praze 1907, nákladem F. Šimáčkovým. Stran 320 za 1 K 50 h.
Mao Ne Bourgelův Müller Šimáčkův Praha
25 article
Stručným, pěkně a výrazně rozěleněným, sugge- stivním úvodem seznamuje nás p. Arnold Muller s povšechnými dějinami státu od mlhavých dob hi- sloricky nedeložených jeho začátků až po chvíle, kdy těžkými ranami csudu došlo k pivním otřesům k prvním vážným katastrofám, jež přivodily později naprostý rozvrat silné a mohutné říše. Polska! Jak rozdilnými dojmy působí na nás zvuk tohoto jména, vzpomeneme-li jeho slavné historie, jeho kvetoucích etap, zejména ve stoletích čtrnactém, patnáctém šestnáctém, a vzpomenemeli ho o dvě stolelí po- zději, kdy smrtí Augusta III. (5. října 1763) nastává mu osamžik katastrofálního pádu! Do roku 1795 mocná, samostatná říše evropská, hrdá „rzecz po- spolitá“ a pyšné království — od r. 1815, kdy z rozsáhlých krajů povislavských a podněprovských zbyla jen uzounká čásť při střední Visle, pouhý ne- samoslatný přivěšek Ruska, ubohé „kongressové krá- lovslví“, kterému ze vší slavné minulosti zbyly pouze vzpemínky a křečovitá touha, domoci se jí znovu Příčiny i průběh pádu, jakož i veškeré nešťastné vý sledky věchto křečovilých záchvatů jsou vlastní osno- vou populární, vysoce poutavé knihy Müllerovy, n niž upozorňujeme svoje čtenáře.
Muller Augusta Müllerův Polsko Visla Rusko
26 article
Je to nekonečné pásmo rušných a krutých mo mentů, které vyplnily celých dlouhých sto roků o nichž nám vypravuje aulor. Velíká „Semiramis se veru“, Kateřina II., choť zavražděnéhe ruského cara Petra III., Němka rodem, stala se jejicli bezprostřední vyvolatelkou Nadána přímo šílenou touhou po roz šíření a upevnění své říše, dovedla využitkovali ne uspořádaných poměrů polských, nepřirozeně vybna né moci šlechty i tichých protestů lidu a angažovavš obratným způsebem pro svoji myšlenku i sousedn státy (Prusko a Rakousko), rozrušila poměry tak, ž po četných povstáních a protestních odvetách Poláko ubylo po Irojím délení Polska r. 1795 hodně přes 700.000 km' půdy a hodně přes 12 milionů obyvatel stva. Nové, Napolenonem r. 1807 založené varšavsk vévodství bylo na vídeňském kongresu plipoutáne k Ilusku, jakožto královslví polské (až na republiku krakovskou), a obdrželo r. 1815 konstiluci. Tolo všal nelrvalo dlouho: pouze do r. 1832, kdy bylo po kru- tých a nesmírně pohnutých bojich, po potlnčení revo- luce varšavské, která byla vedena provisorní vládou postupně řízenou Czartoryským, Krnkowickým a Nie- mojewským, nahrazena organiačním slatutem. Před- cházelo nesmírně prudkých výbuchů, krvavé bllvy u Grochowa a Ostrolenky, vzetí Varšavy — — a ce následovalo, bylo ještě horší: čelné deportace na Si- bíř, konfisknce, žalářní rozsudky a přísná policejní hrůzovláda. Druhé povslání z r. 1846 vedlo k oku- pování dosud samostatného Krakovska vládou rakou skou a po třelím, rovněž bezvýsledněm odboji v le tech 1862—1862 nastalo to nejhorší, co Polsko sti hlo: bezohledně porušťování škol i úřadů, ubírán oněch posledních dosud zbylých práv, takže od ledne 1869 plati Polákům už i jen ruský kalendář... Z moc né a slavné Polsky nezbylo těměř nic
Semiramis Kateřina II Němka Nie Polák Prusko Rakousko Polsko Tolo Varšava Ostrolenka km ' půda
27 article
Je to boleslný, ale zároveň varovný výkřik, který zdi se jako zkamenělý viset nad knihou páně Malle- rovou. Peznáváme, že te nebyla pouze dychtivos sousedních slátů, ale v první nadě bezpříkladná anar- chie a přímo zarytá nesjednocenost národních sil která vedla k pozvolnému pádu. Nám Čechům drží zrcadlo tato zajimavá a místy jako ofektně vyhroco- vaný román uchvacující zhiha, která neobrala si z účel vnášeli nová světla do známých dějů a okol- ností, ale podati je v jejich plynulém, tu klidnějším tu zuřivě překolném toku tak, aby podaly jasný přirogeně přesvědčující, poučný obraz pravdy a ja- drné skutečnosti. Autor projevil v ní opravdu bystrý a zajímavě dokumentovaný smysl pro potřeby po pulární, lidové publikace: obrněn dokonalou věcnou znalostí látky, uměi ji srovnati tak, aby přirozeném, chronologicky založeném toku děje vy- nikly její typické a zájem vzbuzující podrobnosti, ale tak, aby celkový obrar neulrpěl. Ileč knihy je jadrná průhledně i prostě vysvěllující a jímavá. Čtyřicátý ročník „Matice Lidu“ ziskal v ní monografii nejenom vysoce cennou a voučnou, a.e i časově zajímající době, kdy po velkém převmalu ruském počínají s v Polsku ozývati nové známky účinnějšího politické- ho živola, znamenaného tohou po bývalé samostat- Anra feháková: Ilalské Silhouslly V Praze. Tiskem Ed. Leschingra. Náklad. vlastním 1907. S 13 obrázky v textu, Stran 306.
Čecho Ed Polsko Ilalský Silhouslla V Praga pán Mall
28 article
Za skremným litulem „Italské Silhouetty“ skrý vá se mnohem vice, než byste tušili! S nevšední pilí s velkým porozuměním, po předcházejícím hlubokém a věcném sludiu snesla aulorka do své kníhy tolik zajímavého, že vás práce její upoulá, ať olevřele knihu její kdekoliv. Nejsou to pouhé cestovní causeri ani povrchní, suchopárně nanesená historická data ale je tu svěžím slohem a vybraným vkusem podán všo, o čem informovati a poučiti by se chitěl turista, podnikající cestu d ovlasti Danln a Tuziana. en Ale bylo by chybou, kdybychom doporučovali knihu Anny Rehákové jenom turistům. Hodí se každému! Pobaví vás jako novella a poučí vás způ- obem nenápadným a příjemným, jako býste pročelli řadu odboných spisů! d Autorka dovede nejen bystře pozorovati, alel i po zorované mistrně říci a všechny své barevné dojmy jež paneramaticky předvádí vaším duševním zrakům. prutkává drobnostmi historickými, anekdotami z svěla uměleckého a lilerárního starýcu slavných don a frakmenty biografickými ať umělců, ať vladařů, te čtele a čtcte bez únavy a se zálihou, neboť každou stránkou se zvyšuje váš zájem. Zkrálka, spisl Anny Řehálkové je pravým opakém všech Bacdekerů, jeh jsou postrachem turistů svojí suchopárností Jasným a pronikavým okem, jež dovede časlr nazirali až za podstnlu věcí, dívá se auloska na lid- ieho zvyky a zlozvyky, na paláce a jejicli historii, na umělecké díla a jejich tvůrce a lehkým a ohebným slohem dovode u čtenáre roznítiti pro celou fu vzne
Rehák Řehálková
30 article
šenou krísu umění a nádhoru prirody, tentý ž nade
31 article
ný plamen obdivu, jakýž i v její citlivé duši hárá. — Kniha má dva díly: Italie a Sicilie a je rozdělenav 10 kapitol, z nichž každá se něčím zamlouvá. Nán libily se nejvíce kapitoly „San Marco ve Florencii-“ „V řimských katakombách“ a „Syrakusy * Burdova žena. Lidová báscň. Sepsal Anlo nín Doubrava. V Olomouci. Nákladem vlastním Autor líčí v této epické básní drama ženy z lidu ženy tkalcovského dělníka Burdy. Poeticky klidnýa šťastný rodinný život Burdův zníči bouře stávky vzpoury proti svévolnému a zpupněmu továrniku jenž nutí dělníky, aby své děti posílali do německo školy; jinak vypovadá je z práce. Burda stane se vůd- cem svých soudruhů a je zabit čelnickou kulí. Žen Burdova sešílí po katastrofě a ve výroční den svého sňatku vrhá se na rov manželův a tam hyne zmrznu- tím ve sněhové závěji Jak je vidět, vzal básník svůj námě: ze součas ného českého života a mnohá scéna zdařila se mu dobře. Celek však neúčinkuje dosti suggestivně. — V básni je mnoho plochých míst a tato místa čtous bez zájmu. Autor nedal svým postavám dosti života dosti psychologického koloritu. Čtete, ale postavy lí čené zůslávají za kulisami — nezjeví se vám Nadání autorovo kloní se více k lyrismu ne k epice. Všecky lyrické pasáže jeho básně, všeck líčení nálad krajinných vyzařují teplo jeho básnickéh talentu. Za přiklad uvádime jen popis lesa na str. 29 A podobných pěkných míst je v knize více. I ta uko lébavka na str. 6. je drobnou perličkou. Jinak má kniha dobrou tendenci a je psána jas- nou a čistou češlinou, prostou zbytečných novo
Burdův Anla Burda Florencie Syrakusy Olomouc Italia Sicílie Sana Marco Burda
32 article
K. Weinfurter, tvarů, * Frant. Soldan: Faunový melodie. Básně Cena 1 K 20 hal. Náklad. A. Píši v Brně. Tiskl Jelínek tamtéž. Básnická vloha Soldanova byla vždycky skrovní a nerozsáhlá. Její individualita, třeba místy původní v motivech, neprojevovala se nikdy důrazněji, utkví vela na jednotvárosti, troskotala na mělkých hří čkách. Dvě jeho knihy (Soumraky — Z mého pano plika) doplněny jsou nyní v třetici „Faunovými melo diemi“ které nezjevují sice úpadku (kremě banáln předmluvy), ale také ne tvůrčího vývoje. Je to pou- h1, nesklenutá řada únavných písní na oslavu smy- slné lásky, jejíž projevování jest auloru důležitou složkou vlastního jeho života. Ženy pomyslně i nad pomyslné, dosažitelné i nedotoužené, ve vodě i v me chu, v lese i všude jinde dobývaně a dosažené, stá vají se zde jedinou náplní scenerie, nedbale zachy cené. Nelze upříli upřímnosti těchto vášnivých projevů i místy oprawdového básnického zanícen (Nové cesty), ale to obé zdá se mi příliš málo na bás- nika, ktorý dobutoval v Mod. Revui, tedy pod patro- nací nejkritičtější naší moderny. Formálně jest knihe Suldonova celkem dokonalá. To však je požadavek který se dnes již rozumí sám sebou O. M. Vyskočil.
K Weinfurter František A Píš Jelínek Soldanův O M Vyskočil Brno h 1
33 article
* Václav Štech: Prožluklé historky. V Pr- ze Vydalo Naklad. družstvo „Máje“, Tiskem Jiřího Jelena na Mělníce. Za 1 K S obvyklou lehkosti a pružností slylovou nov knih Štechova naěrtává pět prozluklých historek z ovzduží malých, neširokých zivotů, jichž nebolest né trampoly líčí aulor pestrými a rozmarnými bar- vami. Typické figurky maloměstské milnou se kolem nás v intrikánské zápletce mílostné „Požár továrny“ zasmějí stejně z pseudosportovního zbožňování národního (Šilný člověk) jako „deteklivního“ pří- běbu „Okurky — okurky!“, zahrozí zertovně v po- vídce „Můj přítel švec“ i výstražně v závěrečné prác „Penize“, jež noněkud vybočuje z jasné linie celkové. Štech i v těchto drobných novellkách vykazuje zletel- ně nejen svoji osvědčenou schopnost pozorovací, ale i vzácný, upřímný soucit s malými svými reky, jenž skryt za lehce irenickým úsměchem, prozařuje přeco všemi stránkami knihy a získává rázem její čtenáře. — Jinak vnější úprava „Prožluklých historek“, při- psaných J. D. Konrádovi, není nikterak represen- talivní.
Štech Jelen Štechův Požár Okurka Konrád Mělník
34 article
O. M. Vyskočil.
O M Vyskočil
35 article
Bibliografie. * Ignát Herrmann v německém rouše. Má-li být cizina seznámena s representanty naší lileratury, jest zapotřebí v prvé řadě přeložiti povídky Ignáta Herr- manna. Jeho „Obrázky z pražskěho života jsou mistrným, do nejhlubších tajů pražského živeta vnikajícím líčením a hodl se tedy nejlépe k přeložení Ve sbírce „Slavische Romanlainl.“ vyšel s názvem „Prager Geschichten“ již 7. sešil těchto povídek, ob sahující pokračování překladu „Pan Melich ar Sbírka vychází nákladem J. Oliy v Praze v sešitech po 32 hal. Týdenník „Máj“ v čísle 25. vzpomíná rázo- vilých plesů pražských umělců na „Žofiině ostrově“. jak se říkalo před více než šedesáli lety. Plesy ly měly své zajímavé pozadí, jak o tom vypravuje sund jediný už z jich pořadatelů Karel Javůrek, Včastníkům dostalc se tanečních pořášků s kresbami předních tehdejších umělců, jichž ukázky a podo- biznu zesnulého presidenta České Akadermie Josel Hlávky“ „Máj“ přináší.
Herrmann Herr Melich Žofiin Javůrek Včastník Josel Hlávek Praha Slavische Romanlainl Český Akadermie Prager Geschichten
36 article
„Solek“, první český humoristisko salyrický časopis ve Vídni. Ročník III. Vydává a za redakci odpovídá J. P. Čech. Majitel J. Němec. Vychází 1. a 15. každého mě,ce ve Vídní VI./2, Morizgasse 5. Na rok 5 * „Diovo“. Nově číslo prvního českoslov. odhior- ného časopisu dřevařského má v ob-ahu význačnější podniky dřevařské, drevo a jeho upotřebení v kolář- ství, dělnictvo u nás a jinde, se zvláštním zřetelem k dělnictvu při obrábění dřeva a mnoho jiných statí odborných. Dále původní návrh moderního zařízení ložnice a 7 vyebrazení v textu. Ukázková čísla na požádání zasílá administrace „Dřeva“ ve Vod- hanech * Alfréd HI. Fried“ „Wien-Berlín“. Ein Vergleich Jos. Lenobei, Verlagsbuchhy. Wien und Leipzig. „Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počálku XIX. sto- letí.“ Vydává Archeologická komise pri České akade- mii cís. Fr. J. pro vědy atd. XXVIII.: „Politický okres vinohradský“. Napsal dr. Ant. Po- dlaha * Václav Eger!: ,Pešlovní a lelegrafn sazby“. 1908. Nákladem vlastnim. Knihtiskárna Fr. Hermana ve Slaném.
Čo Morizgass Diův Alfréd HI Fried František doktor Antonín Eger Vídeň Wien Berlín Francie Eina Vergleich Jos Wien und Leipzig