1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v patek 20. března 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
přel, lásí nen
v Práze v adinlnistra
mě
sttrt keta . . . 8 —k
s drojí čenánkoe
n.. . Ko0k
ve filalkách a F 30n
na měsíe .
Poštou:
vněsíe
. . . . K eon
s drojí zisilkou
na mřaje
n2 nk oe
nk
5
article
Politikové — dlouhé chvile!
Politikové — dlouhé chvile!
Překvapující oposiční záchvat pražsko
venkovského mínisterského listu, který za
vdal podnět k nejdobrodružnějším kombina
cím v české politické veřejnosti a o němž
jsme se ve středečním odpoledním vydání
obširněji zmínili, byl, jak se zdá, jenom
poulou třídenní zimnicí. Včera bylo možno
na úvodním místě Práškova »Venkova« zji
stiti zase teplotu normálu k rozumu přivede
ného a poslušného vládního orgánu ..
Po jeho bouřlivém nedělním článku
»Před rozhodnou chvílí«, ze kterehož zdán
livé mluvila stará česká selská hrdost
věrnost národu, po úterní pohrůžce nejkraj
nějšími důsledky z jednání ministra vojenstvi
vůči generálu Dvořákovi v Liberci, po stře-
dečním odbojném repotu »poslance české
strany agrární na sněmu království českéhoe,
z nichž souditi se dalo, že se strana agrárn
s největší rozhodností strojí k vypřáhnut
z Kramářovy vládní trojky, došlo včera ve
»Venkově« k rozčarování z tohoto klamu.
Na rozbouřené vlny pražskoagrárnické
nalito ministerského oleje vídeňským úvod-
níkem, nadepsaným »K situaci«, a dnba
míru klene se zase nad lesklou hladinou,
o níž by nikdo neřekl, že ještě před čtyři
ndvaceti hodinami zmítána byla nejprudšín
törnadem oposičním.
Práškův
Liberec
6
article
Ovšem vídeňská situační úvaha vlád
ního agrárního listu není načisto bez elegi-
ckého tónu. Strašně naříká se v ní jako na
původ všeho zla — na »klepaření poli
tiků z dlouhé chvíle po kuloárech«
Tito politikové »dlouhé chvile« nejen že prý
zabírají místa svěžím a neúnavným národ-
ním pracovníkům, ale snárod a lid český
poškozují tím, že z dlouhé chvíle chodí o
skupiny poslanců ke skupině, od novinářů
k novinářům, dělají krise atd. atd. a
pak prý se svět diví, kde prý se berou t
různé a často nepochopitelně sensační zvěstí.
Piše včerejší »Venkov« Po nepochopitelných
sensacích, které četl v neděli, v úterý a ve
středu členář pražsko-venkovského organu,
neví ani jak mu je po takovém kratochvil
ném výkladu o »dlouhé ehvíli«. Z čí dlouh
chvíle vznikly sensace ministerského orgánu
ográrního ?!
Než s výkladem aneb aspoň s ná po-
vědí výkladu sensací »Venkova« se v jeho
věerejším článku přece jenom setkáváme.
Slyšme! Vinou těchto politikůs klepařů z dlonh
ebvile — vyprovuje bylo, že něktaré listy
přinášely zprávy buď o křisí celěho kabinetu
noebo o krisi častečné českých ministrů
o přípravách, činěných k jazykovému zákonu
a j v. »Zajímavo je,« pokračuje list do-
slovně, »že tito politikové dlouhé chvíle ne-
jšou bez ambicí, ba mnohdy šil-
hají poministerských křeslech
A i ti, kteří již je měli, nejvíce
kritisují dosavadní činnost ny
nějších ministrů, a několikrá
denně břjí se v prsa, ubezpeču
jíce své udivené poslucbače, ze
kdyby se to nebo ono stalo z
jich působení, že by ilned po
dali demisi.e
Jak vidět lečí agrárně ministerský orgán
7
article
»klepaření« docela — homeopa
ticky. Ale krom toho jest zřejmo, jak úzce
a tak řikajíc »těsnomyslně« pojímány jsou
v nejkompetentnějších kruzích nejzásadnější
problémy české politiky, kořenící hluboko
v existenční otázce národní. Podle nedělních
protivládních útoků »Venkova«, podle jeho
přísab, že »poslanci agrární zadarmo nebudou
nějakou vládu vídeňskou podporovati a také
ne za laciné sliby« a že musí strana
agrární »viděti a přímo hmatati skutky,
musí věděti, co vláda chce nám dáta
kdy«, toto »kdy« »že se nesmí zlráceti
v parách nejistě budoucnosti«, to že »musí
patřiti době přítomné«, že »Beck musí svě
rozhodující slovo proněst ihned« a »ne-
staneli se tak, pak nezbude nie
jiného, než říci otevřeně každý
dvojsmysl vylučující slovo: Roz-
veďme se!« — podle toho všeho mohl
se skutečně myslit, že se chvějí agrární
stěžeje »Národního klubu«. A zatím ?l
Jest možno přijati výklad, který orgán
Jeho Excellence mezi řádky nabízí ku po-
rozumění oposičních svých křečí, od neděle
do středy trvavších? Co vlastně napovídá
„Venkov«? Nějaký politik dlouhé chvile —
a »Venkov« ukazuje téměř prstem — měl
»ambice« a šilhal po ministerském křesle
Jeho Excellence«. A jak může zníti dopově
k tomuto — klepaření ze šeredného zákulisí
— věru, že to jméno zaslouží — positivní
politiky? A poněvadž tento někdo a jeho
přátelé tak vypadali, že by se byla mohla
»šilhavá ambice« uskutečniti — dal pan mi
nistr krajan vedení positivní politiky ochutnati
ve svém listu tři oposiční članky
A ty neminuly se účinkem takovým, že
ministrův orgán byl s to uveřejuiti věern
nejůplnější dementi všech zpráv
o krisi v českém krajanském mi
nisterství, ke kterým snad jediný, ale
zajisté nejhlavnější důvod a potvrzení zavdal
on sám, »Venkov« Jeho Excellence!
Beck
národní klub
8
article
Aěkoli se toto objasnění z řádků vče-
rejšího jeho úvodníku přímo nabízí, přece
brání se proti němu všechno lepší cítění
v českém člověku. Nikoli, tak nízko nemůže
ležetí úroveň a ovzduší, na němž žijea
jež dýchá české říšské poselstvo Národního
klubu. Vysvětiovalo by to sice mnoho, neli
všecko, ale bylo by to příliš smutně!
Ale poněvadž oposiční záchvat tělesného
orgánu pana ministra krajana leží již za ním
musila minouti již i příčina záchvatu. O
včerejška totiž zase slouží »Venkov« posí
tivní polilice, tak jakoby předevčírem ne
byl hrozil vyhozením jejich »posic« do po
větří. Jako lev hájí oba české ministry
dí, že »by to s nimi špatně vypadalo, kdyby
čekali, až přijdou »Národní Listy« a jim po-
dobné orgány, by podporovaly autoritu
váhu českých členů vídeň-kého kabinetu«.
»Národní Listy« děkují uctivě za čest
jim imputovanou a domnívají se, že nikdy
nevypadaly tak, že by hodlaly podporovati
něco, co oba čeští ministři daleko od sebe
odhoditi musili už před vstoupením
do tohoto kabinetu. To »Národní
Listy«, jak známo, ponechají oběma berlam
positivní politiky, oběma vládním českým
lislům.
10
article
Jak zvláště rozumí autoritě a váze če-
ského ministra agrární ministerský orgán a
vůbec celého českého postavení politického,
to dokázal svým právě ukončeným mané-
vrem. Jestliže manévr ten byl pouhým po-
hrozem, že bude-li velitel agrární strany české
chtíti, může třeba již zejtra skončiti celá
slavná nádhera posilivní politiky v troskách
potom zasluhuje takové počínání nejostřej
šího odsouzení. To bylo by snad podporou
ministra v jeho osobní krisi, ale zárovei
frivolním zahráváním s důstojností a vahou
celého národa.
Otázka sensačního agrárnického zahráván
s celou dosavadní posicí českou na říšské radě
vyloučí-li se svrchupsaný výklad jako absurdní
zůstává bez odpovědi. Na místě útoků na
Becka četli jsme včera již obranu jeho po
stupu. List min. krajana nechce již na Beckov
srozhodné slovo, hlubokého, pronika
vého vlivu« a luštění našich poža
davků ihned, nýbrž pise : »Nelze nazvat
než slabostí nebo u některých skleslostí
když prohlašují bitvu o jazýkové zásady z
ztracenou už tím, když mlnisterský před
seda pozve si ke konferenei několik úřad
níků« O »dvojsmys! vylučujícín
rozvodu« agrárníků s Beckem u
a ni slov a. .
Pláme se, která z podmínek, jež ngrární
orgán předsedovi ministerstva pod svatými
přísahami kladl pro setrvání strany při pod
poře vlády, byla splněna? Neohromí-li orgá
ministra krajana český svět dnes aneb v nej
bližších dnech rozliodným úspěchem, do
saženým buď v otázce universitní aneb
v otázce justiční, nebylo jeho extémpor
ničím jiným, leč planým horováním, které
může míti jenom jediný účinek — despekt
směrem nad strany, kompromitování české
politiky mezi ostatními stranami a polito-
vání ve všech vrstvách politické inteligence
v Čechách..
Beck
Čechy
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. března. (Spolelčný p
stup malých parlamentních stra n.)
Věerá měli za předsednictví dv. r. posl. Ploje
opět poradu maloruští, slovinstí, chorvatští
vlušští a rumunští členově rozpočtového výboru,
aby se dohodli o společný postup vzhledem
k rozpočtu ministerstva osvěty. Jsou to vesměs
zástuprové národů, ktéři se marně dosud dovo-
lávají takového vybudování jich národníhio škol-
ství, na jaké mají právo dle státních základních
zákonů a dle své ličtosti. V rozpočtovém vý-
boru bude na ministra osvěty opělně vznesena
žádost, aby vyhověl spravedlivým požadavkům
odstrkovaných národností a postaral se 1. o za-
tímné zutrakvisování university Ivovské a po
stupné zřízení samostatné university pro 3 1/42 mi
lionu ruského obyvatelstva v Rakousku; 2.
zřízení samostatné slovinské právnické fnkulty
neb akademie v Lublani; 3. aby uznal platnos
veškerých zkoušek a diplomů, jichž srpske
chorvatstí rakouští poddaní nabudou na univer
sitě záhřebské; 4, aby konečně rozřešil otázk
vlašské právnické fakulty a 5. aby pro Rumuny
bukovinské zřidil aspoň stolici rumunských dě
jin literatury při universitě černovecké. Jsouto
vesměs přání, oprávněná a nelze pochybovati,
Rumun
Praha
Rakousko
Lublaň
univerzita Ivovský
12
article
že dojdou vší možné podpory také u poslaneů
českých a polských, neboť ani Poláci nečiní již
překážek samestatné universitě ruské
Jestliže se tento společný postup malých
parlamentních stran osvědčí v rozpočtovém vý-
boru, jest prý úmyst přistoupiti k trvalé koopa-
raci malých klubů i ve sněmovně, v níž by se
takovým způsobem zřídil nový svaz malých
klubů, stojících na půdě národní autono-
mie. Svaz tento, v němž by hlavní slovo měli
Malorusové, Šlovinci a Vlachové z Trentina, dlo-
máhajíci se ode dávna národní autonomie, číla
by na 80 členů a mohl by se svým počtem slát
jednim z rozhodujících činitelů rakouského par
lamenlu.
V Praze, 19. března. (,Ruská a ukra
jinská myšlenka v Rakonskur
s tímto tiluikem vydal člen rusko-niárodního par
lameutuího klubu, dr. Dmitrij Markov, ve
Vidpi brožurku, jež stručně, ale jasně, poučuje
o vžniku t. zv. „ruténsíví“ v Haliči a jest tedy
vhodným příspěvkem ku porozumění nynějšího
sporu ruské a ukrajinské strany v Hlaliči a Buko-
vině. Vylíčiv stručně osudy maloruského národa
a jeho pravoslavné víry v býv. státé polském.
pisatel přechází k r. 1772, kdy nynější východn
Polák
Vlach
Trentin
doktor
Markov
Praha
Halič
Hlalič
Buka
svaz malý klub
13
article
Halič, bývalá Červená Rus, byla spojena s Ra-
kouskem. Rakousko hýčkalo nejprvé nové pol
dané a jieh jazyk nazýván důsledně až do roku
1848 i v listinách úřadních jazykém ruským
(„russische Sprache“). Teprve hr. Stadionu
zdálo se povážlivým, žé rakouští poddaní užívaj
o sobě téhož jména, jako Rusové v říši carské
a od té doby vcházi v úřadních listinách rakou-
ských v platnost nový název „Ruthenen“, „ru-
thenische Sprache“. Známý satirik Saphir, jenž
haličské Rusy názýval „věrnými sluhy hr. Sta-
diona a do nemožnosti černožlutými“, datoval
jeden ze svých listů: „Psáno tři léta po odhalen
Ruténů.“ Versvém písemnictví haličtí Rusové
užívali až do bachovského absolutismu buď spi-
sovného jazyká ruského, neb nářeči mhloruské-
ho, psaného písmem cyrillským a pravopisen
etymologickým. I to se zdálo vídeňské vládě po
vážlivým a tu náš krajan, tehda sekrotář v mini-
sterstvě osvěty, Jos. Jireček, pověřen úko
lem, napraviti tonto povážlivý slav. Napsal tedy
brožura o tom, jak by se „rufenský“ jazyk moh
psáti abecedou latinskou, neboí eyrillské písm
by nářečí maloruské stále více sbližovalo s ru
štinou. Přes to, že návrh Jirečkův velice se z
mlouval hr. Agen. Goluchowskému, a Ivovská.
zvláště na to zřízená komise navrhla, aby se
v Haliči cyriliské písmo vůbec přísně zakázala
ministerská anketa se spokojila r. 1859 tím, že
v úřadních aklech nařidila psáti maleruštinu ls
tinkou, jinak však dovolila užívati i dále cyril
lice. Skližování haličských Malorusů s Velko
rusy mělo se zabrániti jiným, méně nápadným
způsobem. Vlivem polským počalo se mezi balič
skými Rusy působiti na kulturní rozdvojení
Rus
Saphir
Jireček
Jirečkův
Goluchowský
Ivovská
Malorus
Halič
Rakousko
14
article
Malorusů a Velkorusů. Dle thoorie Duchyňského
Velkorusům upřen slovanský původ a nárok na
ovropskou kulturu, kterou se prý smí honosit
pouze Polák, Litvan a Malorus. Malorusům ma
lována v budouenosti samostatná, od Moskvy
neodvislá Ukrajina, do Haliče přenesena píseř
„Šče nevmerla Ukrajina“, psaná už pravopisem
fonetickým, jež se stala národní hymnou halič-
ských Ukrajinců. Konečně v letech sedmdesá-
tých užito k šíření ideje ukrajinské v Haliči
spisů Ševčenkových, v nichž mládež našla
nadšený obraz příští svobodné Ukrujiny, v níž
V drobném prodeji:
ranni číslo o sobě
si
odpoledna . . . . . . . za k l
Va dlialkách na veskově:
ranní člsto. . . . . . . . 10h
odpblodaí . . . . . . . . 4 u
Inserát
plati so hotově sapř
Předplaeení n imrerty přijímá nůminl-
strnee v Marinnsk é ulici č . o.
Tam nacházojí se těž redakee
tiskirna a čxpačlee ,Násodnich L. lstů“
Eukoplvy se nevzacsjí.
Malorus
Velkorus
Polák
Litvan
Šec
Ukrajinec
Ševčenkův
Moskva
Ukrajina
Halič
Virginie
é ulice
Násodnich L
15
article
nebude pána ani podaného. Současně se šíře-
ním ideje ukrajinské bylo třeba potlačiti stále
se udržující směr rusko-národní a k tomu se na-
skytla „vhodná“ příležitost, když obec Hniličky
pro spor o přispěvky na filišlní kostel ohlásil .
že přestupuje na pravoslaví. Z události té stlučen
velezrádný prodes s otcem Naumovičem,
dv. radou Ad. Dobrjanským a jeho deerou
Olgou Grabarovou, jenž, díky porotcům,
skončil osvobozením obžalovaných. Ale směr
rusko národní na delší dobu podlomen a r. 1890
mohl ukrajinofilský posl., prof. Rom ančuk,
učiniti na sněmě prohlášení, že „haličtí Rusové
jsou samostatný národ se svým zvláštnímí nás
rodním a politickým rázem a chtějí svou národ-
nost v Rakousku pěstovati a rozvijeliv..“ Obraí
ve prospěch směru rusko-národniho nastal toprve
po desetiletí. Dnosí lento směr nabývá opět pevně
půdy i v lidu haličském a vůdeové jeho dbnjí
o zachování kulturní a literární jednoty se spo-
lečným národem ruským, jehož jsou Malorusové
jen větví.
Hnilička
Naumovič
Grabarová
profesor
Rom
Rus
Malorus
Rakousko
Ada
16
article
Z Pešti, 17. března. (Jos. Madarasza
celní územi uherskč.) Dnes objevil se
v uherské sněmovně po delší přestávce nejstarši
její člen, Joscí Madarasz. Četní poslanci ho
pozdravili a mimo jiné také hrabě Theodor
Battlyany se ho otázal, co ho přivedlu du
sněmovny právě dnes. Posl. Madarafs zn odvé-
til: Čotl jsem Košutovu czegledskou řeč a přišel
jsem, abych mu poděkoval. Šedesát let už bo-
juju za samostatné celní území uherské a byl
jsem už přesvědčen, že se ho nedočkám. Nynt
mám opět naději, že samostatné celní území
uzřím, neboť Košut slibil, že r. 1917 bude zři-
zeno. Těch devět let budu ještě míti strpení.
Jest třeba značné odvahy k takové trpěli-
vosti, uváží-li se, že Madaraszovi jest nyní už
93 let. Mimochodem poznamenáváme, že Joset
Madarasz má ještě staršího, 96letého bratra, ži-
jícího v Americe, který se nyní chystá psáti své
paměti z povstání r. 1848,
Madarasz
Theodor Battlyana
Posl
Košutův
Košut
Joset Madarasz
Pešť
Jos
Amerika
17
title
Politické zprávy zahraničné.
18
article
V Praze, 18. března.
Praha
19
article
Souboj genorálů Smirnova a Foka.
Telegraf oznámil, že v Petrohradě soube-
jem se pobili generálové Smirnov a Fok, kteřiž
spolu seděli na lavici obžalovaných v procesu
pro kapitulaei portarturskou. Věc udála se ná-
sledovně;
Fok cítil se uražena raportem Smirnova ja-
kožte skutečného velitele portarturského, kte
rýžto raport byl čten při líčení a vyjadřoval se
o Fokovi právě tak nelichotivě, jako o Stösslovi
a Reissovi. Fek eítíl se uražena a když z procesu
šťastně vyvázl, obdržev pouze důtku, poslal i ke
Smirnovu poručíka Podgurského a p. Ksida, aby
je vyzvali na souboj. Dožádaní obrátili se prv
na gen. Kirějeva jakožto znalce v příčině sou-
bojů, a s ním se uradili o dalších krocích. Na
to šli ke Smirnovu a představili se. Smirnov
jim řekl, že je z počátku měl za posly generáln
Stössla, a dal si předložiti Fokovo psani, jímž
jej Fok vyzval na souboj. Smirnov psaní přečetl
a dal odpovéď, že je zásadným odpůrcem sou-
bojů, že však dá věc k rozhodnutí svým před
staveným. Fokovi poslové na to, že svých před-
stavených musejí se ptáti subalterní důstojníci,
nikoli však genorálové. Smirnov setryal při svém
stanovisku. Poslové šli sami po představenýeh
Smirnov
Fok
Stössl
Reiss
Podgurský
Ksid
Fokův
Posl
Petrohrad
21
article
Literatura.
Literatura.
Nové kuihy české.
22
article
* Jan Joseí Svátek: „Kočka a jiné po
vídky.“ V Praze 1908, nákladem J. R. Vilím
kovým Stran 144 za 1 K 50 h.
Pan J. J. Svátek je vyslovený turisla. Není vělš
cbivilky, kterou mu uvolněnu ponechává jeho žurnali
stícké povolání, aby jí nepoužil k zálibné toulce pe
širých zákoutích dalekého světa, tu dálné Ameriky
nebo civilisovanějších krajů afrických, lu různýcl
výrazných končin evropských nebo asijských. Lite-
rěrní naše historie v oboru cestopisu zaznamennla
tažé již několik barvitě a pestře popisujících knížek
Jan
Joseum
Svátek
Vilím
Praha
dálný Amerika
23
article
Svátkových, z nichž cestopis „Na Spieberky“ a ne-
dšyno vydané líčení „V zemi Faraonů“ patři k nej
zřámějším. Přítomná řada povídek je jakousi belle-
tnstickou žm těchto Svátkových cesl, neboť živě, vý-
račně a téměř exolicky zabarvené pozadí jejich vy
věženo jest z geografických a etnografických znalost
auterových, jsouc i dějem svým bezprostředně na-
věáno na zažilky a příhody turislické. „Na svýcl
toulkách světem slal jsem se bezděčně někdy svěd-
keju divných události“, píše autor v kratičkém úvod
kaihy: „podivné a záhadné příběhy se někdy kolen
me předly, jichž nitky někdy i mou rukou pro-
běhly... Mnohé z nich zvláště se mi vryly v pamět
a snad časem i zarostly trochou obrazotvornosti.“
Z takových případů, někdy opravdu hodně podivu-
heslných, snad i fanfastických a bezmála sensačně
zalužených upředen je tento milý novellistický v
neček, jemuž právě ono cizorodé ovzduší, onen bar
vně-exolicky přiřezaný rámec dodává nemalého pů
vsbu a originality. Jsou tu některé náměty docela
prostých kvalit — sama úvodní povídka „Kočka
anebo drobná vzpemínka „Palamidi“ dějem svým
niktorak nevystupuje nad běžné niveau průměrné
naší novellistiky — a je to pouze zmíněná kresb
ptostredí, kresba slejně bohatá jako místopisně vý
razná a uchvacující, která drobtům těm dodává mi
motíného interessu. Ale jsou tu opět jiné, kler
i svými peslře a obralně založenými scenami vzbu
zji bezděky nemalý respekt autora, jenž očividno
pracoval zběžně, nepříliš kombinovav a upravovav
Svátkův
24
article
Je tu taková podivuhodná piěca, jako na příklad op
ezyptologicky zaborvená „Princezna Maa
Neů!“ se svojí úžasně suggestivní úzkostí bohy po
treslaného vetřelce; je tu krásná, loliovsky založení-
čila „Desenchantées“, vylěžená polo z lants
sie a jen z pola snad ze skutečného poznání ovzduší
calihradských harémů; je tu úchvatná drobnůstka.
naxvaná „Pohádkou severu“, črta jistě fanlasií
vysněná ve blahé chvilce šťastného okamžiku, snivá
pobádka kvalit kipplingovských. A je jich tu více ta-
kových, úchvalných a silně působivých při vší pro-
slolě základního založení a při všl reální výplni po-
znai. Jsou to jakési „ceslopisné novellky“, kleré ne-
zlika upemenou na známé „Poutnice“ Bourgelovy
(náme je nyni i v češlně), být jejich scenerie neb l
lak těsně připoulána jen a jen ke zjevům ženským
a byť v základní koncepci celé knihy nevládla stejná
unaha po jednotě a vzájemném myšlenkovém pode
pření
* Arnold Müller: „Konec samostatnosti pol-
ské a pokusy o její obnovení.“ (Matice Lidu.
ročníku XL. svazek 5. a 6.) V Praze 1907,
nákladem F. Šimáčkovým. Stran 320 za
1 K 50 h.
Mao Ne
Bourgelův
Müller
Šimáčkův
Praha
25
article
Stručným, pěkně a výrazně rozěleněným, sugge-
stivním úvodem seznamuje nás p. Arnold Muller
s povšechnými dějinami státu od mlhavých dob hi-
sloricky nedeložených jeho začátků až po chvíle, kdy
těžkými ranami csudu došlo k pivním otřesům
k prvním vážným katastrofám, jež přivodily později
naprostý rozvrat silné a mohutné říše. Polska! Jak
rozdilnými dojmy působí na nás zvuk tohoto jména,
vzpomeneme-li jeho slavné historie, jeho kvetoucích
etap, zejména ve stoletích čtrnactém, patnáctém
šestnáctém, a vzpomenemeli ho o dvě stolelí po-
zději, kdy smrtí Augusta III. (5. října 1763) nastává
mu osamžik katastrofálního pádu! Do roku 1795
mocná, samostatná říše evropská, hrdá „rzecz po-
spolitá“ a pyšné království — od r. 1815, kdy
z rozsáhlých krajů povislavských a podněprovských
zbyla jen uzounká čásť při střední Visle, pouhý ne-
samoslatný přivěšek Ruska, ubohé „kongressové krá-
lovslví“, kterému ze vší slavné minulosti zbyly pouze
vzpemínky a křečovitá touha, domoci se jí znovu
Příčiny i průběh pádu, jakož i veškeré nešťastné vý
sledky věchto křečovilých záchvatů jsou vlastní osno-
vou populární, vysoce poutavé knihy Müllerovy, n
niž upozorňujeme svoje čtenáře.
Muller
Augusta
Müllerův
Polsko
Visla
Rusko
26
article
Je to nekonečné pásmo rušných a krutých mo
mentů, které vyplnily celých dlouhých sto roků
o nichž nám vypravuje aulor. Velíká „Semiramis se
veru“, Kateřina II., choť zavražděnéhe ruského cara
Petra III., Němka rodem, stala se jejicli bezprostřední
vyvolatelkou Nadána přímo šílenou touhou po roz
šíření a upevnění své říše, dovedla využitkovali ne
uspořádaných poměrů polských, nepřirozeně vybna
né moci šlechty i tichých protestů lidu a angažovavš
obratným způsebem pro svoji myšlenku i sousedn
státy (Prusko a Rakousko), rozrušila poměry tak, ž
po četných povstáních a protestních odvetách Poláko
ubylo po Irojím délení Polska r. 1795 hodně přes
700.000 km' půdy a hodně přes 12 milionů obyvatel
stva. Nové, Napolenonem r. 1807 založené varšavsk
vévodství bylo na vídeňském kongresu plipoutáne
k Ilusku, jakožto královslví polské (až na republiku
krakovskou), a obdrželo r. 1815 konstiluci. Tolo všal
nelrvalo dlouho: pouze do r. 1832, kdy bylo po kru-
tých a nesmírně pohnutých bojich, po potlnčení revo-
luce varšavské, která byla vedena provisorní vládou
postupně řízenou Czartoryským, Krnkowickým a Nie-
mojewským, nahrazena organiačním slatutem. Před-
cházelo nesmírně prudkých výbuchů, krvavé bllvy
u Grochowa a Ostrolenky, vzetí Varšavy — — a ce
následovalo, bylo ještě horší: čelné deportace na Si-
bíř, konfisknce, žalářní rozsudky a přísná policejní
hrůzovláda. Druhé povslání z r. 1846 vedlo k oku-
pování dosud samostatného Krakovska vládou rakou
skou a po třelím, rovněž bezvýsledněm odboji v le
tech 1862—1862 nastalo to nejhorší, co Polsko sti
hlo: bezohledně porušťování škol i úřadů, ubírán
oněch posledních dosud zbylých práv, takže od ledne
1869 plati Polákům už i jen ruský kalendář... Z moc
né a slavné Polsky nezbylo těměř nic
Semiramis
Kateřina II
Němka
Nie
Polák
Prusko
Rakousko
Polsko
Tolo
Varšava
Ostrolenka
km ' půda
27
article
Je to boleslný, ale zároveň varovný výkřik, který
zdi se jako zkamenělý viset nad knihou páně Malle-
rovou. Peznáváme, že te nebyla pouze dychtivos
sousedních slátů, ale v první nadě bezpříkladná anar-
chie a přímo zarytá nesjednocenost národních sil
která vedla k pozvolnému pádu. Nám Čechům drží
zrcadlo tato zajimavá a místy jako ofektně vyhroco-
vaný román uchvacující zhiha, která neobrala si z
účel vnášeli nová světla do známých dějů a okol-
ností, ale podati je v jejich plynulém, tu klidnějším
tu zuřivě překolném toku tak, aby podaly jasný
přirogeně přesvědčující, poučný obraz pravdy a ja-
drné skutečnosti. Autor projevil v ní opravdu bystrý
a zajímavě dokumentovaný smysl pro potřeby po
pulární, lidové publikace: obrněn dokonalou
věcnou znalostí látky, uměi ji srovnati tak, aby
přirozeném, chronologicky založeném toku děje vy-
nikly její typické a zájem vzbuzující podrobnosti, ale
tak, aby celkový obrar neulrpěl. Ileč knihy je jadrná
průhledně i prostě vysvěllující a jímavá. Čtyřicátý
ročník „Matice Lidu“ ziskal v ní monografii nejenom
vysoce cennou a voučnou, a.e i časově zajímající
době, kdy po velkém převmalu ruském počínají s
v Polsku ozývati nové známky účinnějšího politické-
ho živola, znamenaného tohou po bývalé samostat-
Anra feháková: Ilalské Silhouslly
V Praze. Tiskem Ed. Leschingra. Náklad. vlastním
1907. S 13 obrázky v textu, Stran 306.
Čecho
Ed
Polsko
Ilalský Silhouslla V Praga
pán Mall
28
article
Za skremným litulem „Italské Silhouetty“ skrý
vá se mnohem vice, než byste tušili! S nevšední pilí
s velkým porozuměním, po předcházejícím hlubokém
a věcném sludiu snesla aulorka do své kníhy tolik
zajímavého, že vás práce její upoulá, ať olevřele
knihu její kdekoliv. Nejsou to pouhé cestovní causeri
ani povrchní, suchopárně nanesená historická data
ale je tu svěžím slohem a vybraným vkusem podán
všo, o čem informovati a poučiti by se chitěl turista,
podnikající cestu d ovlasti Danln a Tuziana. en
Ale bylo by chybou, kdybychom doporučovali
knihu Anny Rehákové jenom turistům. Hodí se
každému! Pobaví vás jako novella a poučí vás způ-
obem nenápadným a příjemným, jako býste pročelli
řadu odboných spisů! d
Autorka dovede nejen bystře pozorovati, alel i po
zorované mistrně říci a všechny své barevné dojmy
jež paneramaticky předvádí vaším duševním zrakům.
prutkává drobnostmi historickými, anekdotami z
svěla uměleckého a lilerárního starýcu slavných don
a frakmenty biografickými ať umělců, ať vladařů, te
čtele a čtcte bez únavy a se zálihou, neboť každou
stránkou se zvyšuje váš zájem. Zkrálka, spisl Anny
Řehálkové je pravým opakém všech Bacdekerů, jeh
jsou postrachem turistů svojí suchopárností
Jasným a pronikavým okem, jež dovede časlr
nazirali až za podstnlu věcí, dívá se auloska na lid-
ieho zvyky a zlozvyky, na paláce a jejicli historii, na
umělecké díla a jejich tvůrce a lehkým a ohebným
slohem dovode u čtenáre roznítiti pro celou fu vzne
Rehák
Řehálková
30
article
šenou krísu umění a nádhoru prirody, tentý ž nade
31
article
ný plamen obdivu, jakýž i v její citlivé duši hárá. —
Kniha má dva díly: Italie a Sicilie a je rozdělenav
10 kapitol, z nichž každá se něčím zamlouvá. Nán
libily se nejvíce kapitoly „San Marco ve Florencii-“
„V řimských katakombách“ a „Syrakusy
* Burdova žena. Lidová báscň. Sepsal Anlo
nín Doubrava. V Olomouci. Nákladem vlastním
Autor líčí v této epické básní drama ženy z lidu
ženy tkalcovského dělníka Burdy. Poeticky klidnýa
šťastný rodinný život Burdův zníči bouře stávky
vzpoury proti svévolnému a zpupněmu továrniku
jenž nutí dělníky, aby své děti posílali do německo
školy; jinak vypovadá je z práce. Burda stane se vůd-
cem svých soudruhů a je zabit čelnickou kulí. Žen
Burdova sešílí po katastrofě a ve výroční den svého
sňatku vrhá se na rov manželův a tam hyne zmrznu-
tím ve sněhové závěji
Jak je vidět, vzal básník svůj námě: ze součas
ného českého života a mnohá scéna zdařila se mu
dobře. Celek však neúčinkuje dosti suggestivně. —
V básni je mnoho plochých míst a tato místa čtous
bez zájmu. Autor nedal svým postavám dosti života
dosti psychologického koloritu. Čtete, ale postavy lí
čené zůslávají za kulisami — nezjeví se vám
Nadání autorovo kloní se více k lyrismu ne
k epice. Všecky lyrické pasáže jeho básně, všeck
líčení nálad krajinných vyzařují teplo jeho básnickéh
talentu. Za přiklad uvádime jen popis lesa na str. 29
A podobných pěkných míst je v knize více. I ta uko
lébavka na str. 6. je drobnou perličkou.
Jinak má kniha dobrou tendenci a je psána jas-
nou a čistou češlinou, prostou zbytečných novo
Burdův
Anla
Burda
Florencie
Syrakusy
Olomouc
Italia
Sicílie
Sana Marco
Burda
32
article
K. Weinfurter,
tvarů,
* Frant. Soldan: Faunový melodie. Básně
Cena 1 K 20 hal. Náklad. A. Píši v Brně. Tiskl
Jelínek tamtéž.
Básnická vloha Soldanova byla vždycky skrovní
a nerozsáhlá. Její individualita, třeba místy původní
v motivech, neprojevovala se nikdy důrazněji, utkví
vela na jednotvárosti, troskotala na mělkých hří
čkách. Dvě jeho knihy (Soumraky — Z mého pano
plika) doplněny jsou nyní v třetici „Faunovými melo
diemi“ které nezjevují sice úpadku (kremě banáln
předmluvy), ale také ne tvůrčího vývoje. Je to pou-
h1, nesklenutá řada únavných písní na oslavu smy-
slné lásky, jejíž projevování jest auloru důležitou
složkou vlastního jeho života. Ženy pomyslně i nad
pomyslné, dosažitelné i nedotoužené, ve vodě i v me
chu, v lese i všude jinde dobývaně a dosažené, stá
vají se zde jedinou náplní scenerie, nedbale zachy
cené. Nelze upříli upřímnosti těchto vášnivých
projevů i místy oprawdového básnického zanícen
(Nové cesty), ale to obé zdá se mi příliš málo na bás-
nika, ktorý dobutoval v Mod. Revui, tedy pod patro-
nací nejkritičtější naší moderny. Formálně jest knihe
Suldonova celkem dokonalá. To však je požadavek
který se dnes již rozumí sám sebou
O. M. Vyskočil.
K Weinfurter
František
A Píš
Jelínek
Soldanův
O M Vyskočil
Brno
h 1
33
article
* Václav Štech: Prožluklé historky. V Pr-
ze Vydalo Naklad. družstvo „Máje“, Tiskem Jiřího
Jelena na Mělníce. Za 1 K
S obvyklou lehkosti a pružností slylovou nov
knih Štechova naěrtává pět prozluklých historek
z ovzduží malých, neširokých zivotů, jichž nebolest
né trampoly líčí aulor pestrými a rozmarnými bar-
vami. Typické figurky maloměstské milnou se kolem
nás v intrikánské zápletce mílostné „Požár továrny“
zasmějí stejně z pseudosportovního zbožňování
národního (Šilný člověk) jako „deteklivního“ pří-
běbu „Okurky — okurky!“, zahrozí zertovně v po-
vídce „Můj přítel švec“ i výstražně v závěrečné prác
„Penize“, jež noněkud vybočuje z jasné linie celkové.
Štech i v těchto drobných novellkách vykazuje zletel-
ně nejen svoji osvědčenou schopnost pozorovací, ale
i vzácný, upřímný soucit s malými svými reky, jenž
skryt za lehce irenickým úsměchem, prozařuje přeco
všemi stránkami knihy a získává rázem její čtenáře.
— Jinak vnější úprava „Prožluklých historek“, při-
psaných J. D. Konrádovi, není nikterak represen-
talivní.
Štech
Jelen
Štechův
Požár
Okurka
Konrád
Mělník
34
article
O. M. Vyskočil.
O M Vyskočil
35
article
Bibliografie.
* Ignát Herrmann v německém rouše. Má-li být
cizina seznámena s representanty naší lileratury, jest
zapotřebí v prvé řadě přeložiti povídky Ignáta Herr-
manna. Jeho „Obrázky z pražskěho života
jsou mistrným, do nejhlubších tajů pražského živeta
vnikajícím líčením a hodl se tedy nejlépe k přeložení
Ve sbírce „Slavische Romanlainl.“ vyšel s názvem
„Prager Geschichten“ již 7. sešil těchto povídek, ob
sahující pokračování překladu „Pan Melich ar
Sbírka vychází nákladem J. Oliy v Praze v sešitech
po 32 hal.
Týdenník „Máj“ v čísle 25. vzpomíná rázo-
vilých plesů pražských umělců na „Žofiině ostrově“.
jak se říkalo před více než šedesáli lety. Plesy ly
měly své zajímavé pozadí, jak o tom vypravuje sund
jediný už z jich pořadatelů Karel Javůrek,
Včastníkům dostalc se tanečních pořášků s kresbami
předních tehdejších umělců, jichž ukázky a podo-
biznu zesnulého presidenta České Akadermie Josel
Hlávky“ „Máj“ přináší.
Herrmann
Herr
Melich
Žofiin
Javůrek
Včastník
Josel Hlávek
Praha
Slavische Romanlainl
Český Akadermie
Prager Geschichten
36
article
„Solek“, první český humoristisko salyrický
časopis ve Vídni. Ročník III. Vydává a za redakci
odpovídá J. P. Čech. Majitel J. Němec. Vychází 1. a
15. každého mě,ce ve Vídní VI./2, Morizgasse 5. Na
rok 5
* „Diovo“. Nově číslo prvního českoslov. odhior-
ného časopisu dřevařského má v ob-ahu význačnější
podniky dřevařské, drevo a jeho upotřebení v kolář-
ství, dělnictvo u nás a jinde, se zvláštním zřetelem
k dělnictvu při obrábění dřeva a mnoho jiných statí
odborných. Dále původní návrh moderního zařízení
ložnice a 7 vyebrazení v textu. Ukázková čísla na
požádání zasílá administrace „Dřeva“ ve Vod-
hanech
* Alfréd HI. Fried“ „Wien-Berlín“. Ein
Vergleich Jos. Lenobei, Verlagsbuchhy. Wien und
Leipzig.
„Soupis památek historických a uměleckých
v království českém od pravěku do počálku XIX. sto-
letí.“ Vydává Archeologická komise pri České akade-
mii cís. Fr. J. pro vědy atd. XXVIII.: „Politický
okres vinohradský“. Napsal dr. Ant. Po-
dlaha
* Václav Eger!: ,Pešlovní a lelegrafn
sazby“. 1908. Nákladem vlastnim. Knihtiskárna Fr.
Hermana ve Slaném.
Čo
Morizgass
Diův
Alfréd HI
Fried
František
doktor
Antonín
Eger
Vídeň
Wien
Berlín
Francie
Eina Vergleich Jos
Wien und Leipzig