ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7118a420-92d2-11dc-87e0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 17 celkem · entity: person 34, place 11, work 2
1 masthead
28. června 1901.
2 masthead
Číslo 9
3 title
1LIDKA LITERÁRNÍ.
Lidka
4 article ZVLÁSTNÍ
ZVLÁSTNÍ k číslu 176.
5 title
POHA „NÁRODNIC
6 title
LISU
Lisa
7 article
Memoiry. Málo jest knížek, které by se v určitých kruzích intelligence těšily takové oblibě, jako memoiry, paměti, zápisky, denníky a jak se ještě takové přímé zprávy autorovy o sobě a svých jmenují. Literárního historika vábí jejich přímost dojmu a nezkalený odraz myšlení autorova, gour- mandy literatury baví jejich pikantnost a klepa- vost, širší vrstvy novost obsahu a jeho zajíma- vost. Ve Francii proto, kde vkus literární ve značné míře jest určován vskutku čtoucím obe- censtvem, ne — jako leckdy u nás — potřebou materialu k tisku, memoiry jsou snad nejčastější a nejrozšířenější druh literatury. Od Napoleona až po desátníka v krymské válce, od vážného akademika až po posledního lokalkáře, všechna jmena jsou mezi memoiristy zastoupena a od chladných, posmrtných memoirů Sainte-Beure- ových, v jednotlivých troskách aforismů, táhne se netržitá řada až k nejnovějším memoirům dekadentního autora, jenž vám popisuje dojmy své — svatební noci.
Francie SainteBeure svatební noc
8 article
Proti této rozsáhlé literatuře, mnohdy, ba pravidelně, cenné i literarně, naše písemnictví nemá jaksi v memoirech štěstí. Některé »Paměti« zůstaly vůbec nedokončeny — zápisky dra. Meli- chara a j., jiným hrozí týž osud — zápisky Tur- novského, Kosinovy mohou býti příkladem, jiné jsou jen trosky větších děl — »zápisky« Jung- mannovy na př., jiné konečně po dnes nemohou býti vydány úplně — Palackého, Tomkovy a j. A přece obecenstvu takové denníky autorů se líbí — překlad Smetanových »Pamětí«, dílko literárně velmi prostřední, vydán dokonce dva- krát — čím to, že máme málo takových čtyř- svazkových prací, jako nechal po sobě J. V. Frič? A čím to, že naši autoři — ani Palackého ne- vyjímaje — píší daleko nejvíce o době svého dětství a jinošství, kdy sami byli jen nepatrné kolečko v ústrojí společnosti a tak málo o době, kdy sami vkládali ruku na kolo dějin a určovali osudy národní?
Kosinův Jung Palacký Tomkův Smetanův J V Frič
9 article
Zdá se mi, že toho příčinou je jakési pře- ceňování literatury v mládí a zase podceňování její v stáří. Dvacítiletý jinoch nemyslí takřka než na slávu literární — dnes arci sport jí činí silnou konkurenci — hledí, aby jeho jmeno stkvělo se někde vytištěno, třebas jen v pseudo- nymu, není-li mu ještě oněch dvacet jar a bdí-l nad ním s otcovskou péčí jeden § disciplinár- ního řádu gymnasijního; naproti tomu čtyřiceti- letý muž pokládá všechno psaní »literatury«, toho totiž, co nepatří přísně do jeho odboru, za hříšné mrhání časem a neplodné hračkářství. Jemu je psaní memoirů asi tak protivné, jako vyřezávání lupenkou nebo skládání archilošských strof; obojí se omluví u chlapce, ale hyzdí muže. A jako jen s hrůzou dovede pomysliti takový autor činný veřejně, že by se mohlo jméno jeho objeviti v rubrice rozluštitelů rebusů nebo koníčků rodinných týdenníků, zrovna s ta- kovým uleknutím zažehnává autor učenec nebo literát myšlenku psáti memoiry. A přece, tento ostych je škodlivý. Vychá- zejí memoiry osob, které pět nebo deset le šedivěly na národa roli dědičné a již své pří- hody pokládají za neodvratitelný předmět péra Herodotova, zjevují se vzpomínky a zápisky osob, které hledí nedostatek své literární čin- nosti nahraditi tímto genrem, tak pohodlnýma lehounkým. A široké obecenstvo, pokud si věci vůbec povšimlo, nemajíc kontroly, přijímá tyto »paměti« za historii a tak místo historie roste legenda. Legendy mívají arci jisté pretium affec- tionis, ale pravdy v nich obyčejně historik ne- hledává.
Herodotův
10 article
Nejstarší memoiry naší literatury zanechal nám Hus; jsou to rozmanité obrany proti ža- lobám, náčrtky pře s hierarchií, kusy vlastního životopisu atd., velmi vzácné a velmi důležité. Jsou psány arci latinsky a byly již asi čtyřikrát vydány. Naše nevšímavost memoirová jeví se i tu — tyto vzácné fragmenty zpráv přímýcha bezpečných podnes zůstávají české literatuře cizí — není dosud překladu českého těchto důležitých kusů, není jejich výtahu — naše Ústřední, Světové, Rodinné, Zábavné atd. knihovny mají patrně jiné, neodkladné potřeby. nějaký španělský román nebo norská novella je literatuře zajisté nutnější a důležitější nežli díla jejího prvního zakladatele. Dixi. České spisy- * Václav Vlček: Zlato v ohni. Román. — Po půlnoci. Román. Sebrané spisy. F. Ši- máček v Praze, 1900, 1901. Proudy literatury naší zvedají na čas autory i díla, na čas je zase ponořují, když se mody kři- žují anebo bouřlivý příliv nových vzorů nastane. Je to zkouška autorů a děl. Mnoho toho zůstane pod vodou, zaslouženě i nezaslouženě, ale kde se živá síla útlaku zapomenutí brání, dočká se, že ji potřeba času na povrch vytáhne a k službě nové zavolá. Vkus i záliba se vracejí, jako se vracejí situace.
Hus Dix Vlček Praha
11 article
Zvláště plodní spisovatelé mnohosvazkoví nabývají svou dobou tolik ztráveni, kolik jí přinesli, a musí zase na ně dojíti. Není tedy zcela lhostejno, kdy se Sebrané spisy některého autora vydají. Že naše doba nynější tolik Sebraných spisů spotřebuje, to je věru jenom dobré znamení, nebot všecky pospolu představují hlavní voj nové naší lite- ratury, stavící se mocnou hradbou proti záplavě všedně zábavných překladů a proti pseudoliteratuře vyvolané nadbytkem tisku a poptávek. Bez tohoto voje sebraných spisů autorů dobře již známých oblíbených by také neobstál ruch, způsobený ve čte- nařstvu knihovnami. V hlavním tom voji zaujal Václav Vlček důle- žitou posici a to tak pevně, že ji dlouho zaujíma sám. Je svého způsobu zákopníkem na poli románu kulturně historického a společenského. Jeho hlav- ním předmětem jsou ideje, jak se zjevují a splňují v jednotlivých uzlech historických, jichž pásma taju plně se sbíhající vyhledává a jich osuduplný a da lekosáhlý význam v národním vývoji našem kon- krétně, tedy umělecky znázorňuje. Přišel do literatury cítě neodolatelné puzení vy- pravovatelské síly, jejíhož zvláštního povolání si arci nebyl bned vědom, ale záhy se k němu začal propracovávati. Začal kolem r. 1860, a už 1863 ro- mánem Po půlnoci ono své zvláštní povolání určitě naznačil. Osuduplnou událostí významu daleko- sáhlého pro národ náš jest zde bitva u Kolína, Ro- mán má tedy úkolem vylíčiti, jak se věci měly, že k ní došto, a proč dopadla tak, jak dopadla, to jest, proč byli Prusové poraženi. Látka je historická, ale román Vlčkův hledaje její ideu, nezabývá se tak tou historií, jako líčením pohybů života lidového a ruchu několika málo tehdejších probuzenců.
Vlček Prus Vlčkův Kolín ro
12 article
Obrysy konkrétní formy ideje jsou zcela patrny a správny: byla půlnoc našeho narodního úpadku lid český ujařmen tělesně i duševně, poskytuje obraz praubohý, žalostný a zoufalý. Na tento stav lidu, zbytku bývalého národa, pohlíží teskným zrakem mnich kronikář s okna svého kláštera. Ta jeho kro- nika, toť jediná žíla, kterou z minulosti živá kre dosud proudí a vědomí bdící udržuje v hrstce vzdě- lanějších čtenářů. A vznět vlastenecký toho mnicha, a jeho obětavost, způsobí, že Prusové u Kolína ne- zvítězí a že neudeřila Čechám hodina poslední. Rafije tajuplného osudu přeskočila hodinu dva- náctou a udeřila hned hodina první zas. Nastala možnost nového rána. To je cenné jádro tohoto Vlčkova románu. Je to plod mladistvé energie, svěží doby autorovy i ná- rodní. Bude míti dvojí ctenářstvo: jedněm může býti úplně novinkou, jiným zajímavým dokumentem kul- turního stupně našeho vývoje v létech svého sepsání. Jeho fabule i úprava, způsob řečí jednajících osoba některé napínavé situace, to vše svědčí o romanti- čnosti jakési typické, jaká byla u nás kdysi modou. Vedle ní vznáší se však nad tímto dílem vzor jiného druhu romantičnosti, veliký vzor autora, my- slím, že Bídníků a velkolepé jejich bitvy u Waterloo.
Prus Kolín Čechy Waterloo
13 article
Ona dějinna idea samostatná, vlastní nález autorů, je v nejhlubším smyslu mystickofatalistická: lidské jednotky dělají, jakoby se pohybovaly vlastní vůlía silou, zatím však nejsou než ubohé figurky k tahům určeným vůlí moci neviditelné. Něco tedy jako ve Vojně a míru. Ale Hugova bitva u Waterloo se stala závislou na osudu dragounského oddělení: náhoda, totiž neznámý hluboky úvoz způsobí neštěstí celé bitvy. Tak jsou »veliké věci způsobeny malými pří- činami«. Také bitva u Kolína nějak podobně pomocí dragounů se líčí. K tomuto románu přidruženo »Zlato v ohni« právě z té příčiny, že je ideovost autoru věcí přední, a že se ideami oba romány stýkají. Onde osudná, málem že ne zkázonosná bitva u Kolína, zde rovněž taková bitva u Hradce. Vojna sedmiletá a vojna roku 1866, obě s Prusy, a v obou běželo o bytía nebyti českého království. Ač se však takto v myšlence stýkají, v prove- dení a ceně umělecké se rozcházejí nadobro. »Po půlnoci« je obraz romanticko-historický individuál- ního života slabého, protože většinou vymyšleného, kdežto »Zlato v ohni« je román společenský života silně individuálního, na základech realních, jehož idyllickému obrazu je válka r. 1866 více jen po- zadím, ale pozadím takovým, které dodává všemu líčenému životu hlubšího významu, totiž kulturního, a také nálady, rozpínajíc nad dejem hrozivě rudou oblohu, plnou teskných obav a nejhorších znamení.
Hugův Kolín Hradec
14 article
Autor stanoviv tento rámec a ideu osudovou. šel pro všechen obsah rámce do živé, věcné sku- tečnosti, do života českého venkova na východě. Shledal množství zajímavých lidí okrsku soukromého, ale života plného, obecného, genrového; a nezobra- zuje jich jen potud, pokud toho historická idea daná žádá, nýbrž tak, jakoby mu nešlo, než právě o život těch lidí a jejich zvláštní zajímavost. Že je vojna víc jen pozadím, o tom svědčí už to, že má realní skutečnost těch lidí našich vesni- ckých vlastně svou vlastní ideu, zcela jinou, ideu, kterou zastupují oba faráři, katolický Čacký a pro- testant Svoboda. A vlastně jen Čacký. On je tím zlatem, zdravou, silnou povahou, v ohni svůdného lákání a zase vítězného úspěchu, krutě vyzkoušené. Zprvu to není zlato ani čisté; různé příměsky bezcenné a škodlivé je pronikají, jako nesnáše- livost náboženská až směšně a odporně podivínská, schválně autorem tak nanesena stínem, že se to ka- tolictví Čackého divně vyjímá proti šlechetnosti pro- testanta Svobody. Ale dokladů realných má autor pro své líčení dost. Lidé sousedští a kostelničtí atd. jsou zcela po právu silným stínem obdařeni. V jich hlouposti a zlosti vězí pravá výheň trpkých zkoušek intelligenci, která mezi nimi žije a působí. Tu podává román našim lidem zrcadlo: takhle vypadáte, krajané milí, když běží o to, dokazovat své náboženství skutky. Ubohé náboženství, to vypadá! Smutný by to byl obraz vesměs, nebýti postav utěšenějších, radostnějšího života a idealnějšího ruchu.
Čacký
15 article
To jsou dámy. Jak je román do světla staví, v tom vězí kromě vypravovatelské ještě zvláštní schopnost autorova. Ty zjevy opravdu žijí. Největší síla je v konversaci. Analysou se román mnoho nezabývá, zevrubnostmi obyčejů a zvyků rovněž ne, nenít účelem jeho evokace zevního zjevu života, nýbrž po- stižení vývoje života vnitřního, jistých totiž myšlenek, snah a povah zvolených lidí. Fabule románová je tu také: umělkyně Albina Tichá a její skryté vztahy k duši faráře Čackého. Místy tato fabule silně vy- niká, až na romantičnost se sesilňuje (scéna na př. kde se chce Albína vrhnouti se skály do propasti), ale to je strava jen pro slabší čtenářstvo. Také román pudivítra Pudila a paní Potocké je toho druhu. Ta dáma je v prvním dílu nejzajímavější vlastně osobou, ale v druhém díle ustupuje Albíně, a na konec se dostane, neočekávaně a jistě neza- slouženě, Pudilovi. Tato povaha zatanula asi panu autorovi jinak v mysli a plánu, než ji románová forma podává. Čtenáři, jenž nezná žádného vzoru podobného ze skutečnosti, nemůže býti tento Pudil tolik sympatickým, aby byl hoden takové odměny«. Zač? Vždyť ta jeho láska dochází všude jen výrazu velice pochybné ceny. Výjevy z vojny jsou velmi pravdivé, živě a bar- vité, zcela tak, jak jich zažil lid s prostého svého stanoviska; hrůzy utíkání, špehounů kutění, skrývání se v lesích, zmatek v domácnostech, vše, i nezbed- nosti různých českých i německých individuí zvyšují poutavost četby. Pravdivý je také duch toho zmatku ve většině obecenstva jen strach všedně egoistický, o majetky a o kůži, jen v nejhlubších několika málo duších strach o budoucnost a osud české vlasti, také tou vojnou krutě zkoušené, jako — Zlato v ohni. Vbk.
Albin Tichá Albín Pudil Potocká
16 article České spisy.
České spisy. * Adolf Srb, Od nastoupení Badenova do odstoupení Thunova. Politické dějiny národa českého od r. 1861. Díl II. Nakl. F. Šimáček. Ne- bylo by možno napsati již nyní vědecké, všechen materiál vyčerpávající politické dějiny éry Badenovy a Thunovy. Bylo možno podati toliko kroniku udá- losti této doby, jež počíná volební öpravou a zave- dením páté kurie, jejíž podstatným znakem však jest vydání jazykových výnosů a jež končí jich od- voláním. V obsažném, rozsáhlém svém díle uvádí autor znění pramenů většinou v textu doslovném, což jest zcela správné. Kniha jest psána slohem ja- zykově pěkným, obsahově jasným, každému pří- stupným a tónem, který se při žádné příležitosti nedá vyrušiti z klidu a autor snaží se, zachovati plnou objektivnost. Jaroslav Borotínský, Potlouklo.
Adolf Srb Badenův Thunův F Šimáček Jaroslav borotínský
17 article
Veselohra o čtyrech jednáních. Repertoir českých di- vadel LXXXV. Nakl. F. Šimáček. Hra tato byla provozována na předměstí. Provedení kusu i na menším jevišti nepůsobí valných obtíží. Každému aktu připojen náčrtek scény. * Kazimír Przerwa-Fetmajer, Anděl smrti. Román. Se svolením spisovatele přeložil Fr. J. Pavlišta. Nakl. J. R. Vilímek. Román ze života uměleckého, bohatý dějem a vzrušující tra- gickým koncem. Autor dovede líčit prostředí, s velkou péčí věnuje se psychologické analyse a dovede čte- náře upoutati až do konce svým zajímavým vypra- vováním. Bohatá rozmanitost charakterů dodává ději neobyčejné životnosti, vypravování plyne bystřea rychlým spádem. Překlad jest plynný. * Bohumil Brodský, Z vojny. Povídky. Nakl. Jos. R. Vilímek. Deset povídek z bouřlivých prvních dob okupace Bosny. Autor líčí názorně zemi a lid. Zajímavého poskytuje tento kraj se svým ná- rodně sic jednotným, ale nábožensky se různícím obyvatelstvem dost a dost, obzvláště v dobách tak pohnutých. Jsou to historie dost romantické a mnohdy jste v pokušení, ponechati autoru zodpověd-
F Šimáček Przerwa Fetmajer J Pavlišta Vilímek Brodská R Vilímek Francie Bosna