1
masthead
28. června 1901.
3
title
1LIDKA LITERÁRNÍ.
Lidka
4
article
ZVLÁSTNÍ
ZVLÁSTNÍ
k číslu 176.
7
article
Memoiry.
Málo jest knížek, které by se v určitých
kruzích intelligence těšily takové oblibě, jako
memoiry, paměti, zápisky, denníky a jak se ještě
takové přímé zprávy autorovy o sobě a svých
jmenují. Literárního historika vábí jejich přímost
dojmu a nezkalený odraz myšlení autorova, gour-
mandy literatury baví jejich pikantnost a klepa-
vost, širší vrstvy novost obsahu a jeho zajíma-
vost. Ve Francii proto, kde vkus literární ve
značné míře jest určován vskutku čtoucím obe-
censtvem, ne — jako leckdy u nás — potřebou
materialu k tisku, memoiry jsou snad nejčastější
a nejrozšířenější druh literatury. Od Napoleona
až po desátníka v krymské válce, od vážného
akademika až po posledního lokalkáře, všechna
jmena jsou mezi memoiristy zastoupena a od
chladných, posmrtných memoirů Sainte-Beure-
ových, v jednotlivých troskách aforismů, táhne
se netržitá řada až k nejnovějším memoirům
dekadentního autora, jenž vám popisuje dojmy
své — svatební noci.
Francie
SainteBeure
svatební noc
8
article
Proti této rozsáhlé literatuře, mnohdy, ba
pravidelně, cenné i literarně, naše písemnictví
nemá jaksi v memoirech štěstí. Některé »Paměti«
zůstaly vůbec nedokončeny — zápisky dra. Meli-
chara a j., jiným hrozí týž osud — zápisky Tur-
novského, Kosinovy mohou býti příkladem, jiné
jsou jen trosky větších děl — »zápisky« Jung-
mannovy na př., jiné konečně po dnes nemohou
býti vydány úplně — Palackého, Tomkovy a j.
A přece obecenstvu takové denníky autorů se
líbí — překlad Smetanových »Pamětí«, dílko
literárně velmi prostřední, vydán dokonce dva-
krát — čím to, že máme málo takových čtyř-
svazkových prací, jako nechal po sobě J. V. Frič?
A čím to, že naši autoři — ani Palackého ne-
vyjímaje — píší daleko nejvíce o době svého
dětství a jinošství, kdy sami byli jen nepatrné
kolečko v ústrojí společnosti a tak málo o době,
kdy sami vkládali ruku na kolo dějin a určovali
osudy národní?
Kosinův
Jung
Palacký
Tomkův
Smetanův
J V Frič
9
article
Zdá se mi, že toho příčinou je jakési pře-
ceňování literatury v mládí a zase podceňování
její v stáří. Dvacítiletý jinoch nemyslí takřka
než na slávu literární — dnes arci sport jí činí
silnou konkurenci — hledí, aby jeho jmeno
stkvělo se někde vytištěno, třebas jen v pseudo-
nymu, není-li mu ještě oněch dvacet jar a bdí-l
nad ním s otcovskou péčí jeden § disciplinár-
ního řádu gymnasijního; naproti tomu čtyřiceti-
letý muž pokládá všechno psaní »literatury«,
toho totiž, co nepatří přísně do jeho odboru,
za hříšné mrhání časem a neplodné hračkářství.
Jemu je psaní memoirů asi tak protivné, jako
vyřezávání lupenkou nebo skládání archilošských
strof; obojí se omluví u chlapce, ale hyzdí
muže. A jako jen s hrůzou dovede pomysliti
takový autor činný veřejně, že by se mohlo
jméno jeho objeviti v rubrice rozluštitelů rebusů
nebo koníčků rodinných týdenníků, zrovna s ta-
kovým uleknutím zažehnává autor učenec nebo
literát myšlenku psáti memoiry.
A přece, tento ostych je škodlivý. Vychá-
zejí memoiry osob, které pět nebo deset le
šedivěly na národa roli dědičné a již své pří-
hody pokládají za neodvratitelný předmět péra
Herodotova, zjevují se vzpomínky a zápisky
osob, které hledí nedostatek své literární čin-
nosti nahraditi tímto genrem, tak pohodlnýma
lehounkým. A široké obecenstvo, pokud si věci
vůbec povšimlo, nemajíc kontroly, přijímá tyto
»paměti« za historii a tak místo historie roste
legenda. Legendy mívají arci jisté pretium affec-
tionis, ale pravdy v nich obyčejně historik ne-
hledává.
Herodotův
10
article
Nejstarší memoiry naší literatury zanechal
nám Hus; jsou to rozmanité obrany proti ža-
lobám, náčrtky pře s hierarchií, kusy vlastního
životopisu atd., velmi vzácné a velmi důležité.
Jsou psány arci latinsky a byly již asi čtyřikrát
vydány. Naše nevšímavost memoirová jeví se
i tu — tyto vzácné fragmenty zpráv přímýcha
bezpečných podnes zůstávají české literatuře
cizí — není dosud překladu českého těchto
důležitých kusů, není jejich výtahu — naše
Ústřední, Světové, Rodinné, Zábavné atd.
knihovny mají patrně jiné, neodkladné potřeby.
nějaký španělský román nebo norská novella
je literatuře zajisté nutnější a důležitější nežli
díla jejího prvního zakladatele.
Dixi.
České spisy-
* Václav Vlček: Zlato v ohni. Román.
— Po půlnoci. Román. Sebrané spisy. F. Ši-
máček v Praze, 1900, 1901.
Proudy literatury naší zvedají na čas autory
i díla, na čas je zase ponořují, když se mody kři-
žují anebo bouřlivý příliv nových vzorů nastane. Je
to zkouška autorů a děl. Mnoho toho zůstane pod
vodou, zaslouženě i nezaslouženě, ale kde se živá
síla útlaku zapomenutí brání, dočká se, že ji potřeba
času na povrch vytáhne a k službě nové zavolá.
Vkus i záliba se vracejí, jako se vracejí situace.
Hus
Dix
Vlček
Praha
11
article
Zvláště plodní spisovatelé mnohosvazkoví nabývají
svou dobou tolik ztráveni, kolik jí přinesli, a musí
zase na ně dojíti. Není tedy zcela lhostejno, kdy
se Sebrané spisy některého autora vydají.
Že naše doba nynější tolik Sebraných spisů
spotřebuje, to je věru jenom dobré znamení, nebot
všecky pospolu představují hlavní voj nové naší lite-
ratury, stavící se mocnou hradbou proti záplavě
všedně zábavných překladů a proti pseudoliteratuře
vyvolané nadbytkem tisku a poptávek. Bez tohoto
voje sebraných spisů autorů dobře již známých
oblíbených by také neobstál ruch, způsobený ve čte-
nařstvu knihovnami.
V hlavním tom voji zaujal Václav Vlček důle-
žitou posici a to tak pevně, že ji dlouho zaujíma
sám. Je svého způsobu zákopníkem na poli románu
kulturně historického a společenského. Jeho hlav-
ním předmětem jsou ideje, jak se zjevují a splňují
v jednotlivých uzlech historických, jichž pásma taju
plně se sbíhající vyhledává a jich osuduplný a da
lekosáhlý význam v národním vývoji našem kon-
krétně, tedy umělecky znázorňuje.
Přišel do literatury cítě neodolatelné puzení vy-
pravovatelské síly, jejíhož zvláštního povolání si
arci nebyl bned vědom, ale záhy se k němu začal
propracovávati. Začal kolem r. 1860, a už 1863 ro-
mánem Po půlnoci ono své zvláštní povolání určitě
naznačil. Osuduplnou událostí významu daleko-
sáhlého pro národ náš jest zde bitva u Kolína, Ro-
mán má tedy úkolem vylíčiti, jak se věci měly, že
k ní došto, a proč dopadla tak, jak dopadla, to jest,
proč byli Prusové poraženi. Látka je historická, ale
román Vlčkův hledaje její ideu, nezabývá se tak tou
historií, jako líčením pohybů života lidového a ruchu
několika málo tehdejších probuzenců.
Vlček
Prus
Vlčkův
Kolín
ro
12
article
Obrysy konkrétní formy ideje jsou zcela patrny
a správny: byla půlnoc našeho narodního úpadku
lid český ujařmen tělesně i duševně, poskytuje obraz
praubohý, žalostný a zoufalý. Na tento stav lidu,
zbytku bývalého národa, pohlíží teskným zrakem
mnich kronikář s okna svého kláštera. Ta jeho kro-
nika, toť jediná žíla, kterou z minulosti živá kre
dosud proudí a vědomí bdící udržuje v hrstce vzdě-
lanějších čtenářů. A vznět vlastenecký toho mnicha,
a jeho obětavost, způsobí, že Prusové u Kolína ne-
zvítězí a že neudeřila Čechám hodina poslední.
Rafije tajuplného osudu přeskočila hodinu dva-
náctou a udeřila hned hodina první zas. Nastala
možnost nového rána.
To je cenné jádro tohoto Vlčkova románu. Je to
plod mladistvé energie, svěží doby autorovy i ná-
rodní. Bude míti dvojí ctenářstvo: jedněm může býti
úplně novinkou, jiným zajímavým dokumentem kul-
turního stupně našeho vývoje v létech svého sepsání.
Jeho fabule i úprava, způsob řečí jednajících osoba
některé napínavé situace, to vše svědčí o romanti-
čnosti jakési typické, jaká byla u nás kdysi modou.
Vedle ní vznáší se však nad tímto dílem vzor
jiného druhu romantičnosti, veliký vzor autora, my-
slím, že Bídníků a velkolepé jejich bitvy u Waterloo.
Prus
Kolín
Čechy
Waterloo
13
article
Ona dějinna idea samostatná, vlastní nález autorů,
je v nejhlubším smyslu mystickofatalistická: lidské
jednotky dělají, jakoby se pohybovaly vlastní vůlía
silou, zatím však nejsou než ubohé figurky k tahům
určeným vůlí moci neviditelné. Něco tedy jako ve
Vojně a míru. Ale Hugova bitva u Waterloo se stala
závislou na osudu dragounského oddělení: náhoda,
totiž neznámý hluboky úvoz způsobí neštěstí celé
bitvy. Tak jsou »veliké věci způsobeny malými pří-
činami«. Také bitva u Kolína nějak podobně pomocí
dragounů se líčí.
K tomuto románu přidruženo »Zlato v ohni«
právě z té příčiny, že je ideovost autoru věcí přední,
a že se ideami oba romány stýkají. Onde osudná,
málem že ne zkázonosná bitva u Kolína, zde rovněž
taková bitva u Hradce. Vojna sedmiletá a vojna
roku 1866, obě s Prusy, a v obou běželo o bytía
nebyti českého království.
Ač se však takto v myšlence stýkají, v prove-
dení a ceně umělecké se rozcházejí nadobro. »Po
půlnoci« je obraz romanticko-historický individuál-
ního života slabého, protože většinou vymyšleného,
kdežto »Zlato v ohni« je román společenský života
silně individuálního, na základech realních, jehož
idyllickému obrazu je válka r. 1866 více jen po-
zadím, ale pozadím takovým, které dodává všemu
líčenému životu hlubšího významu, totiž kulturního,
a také nálady, rozpínajíc nad dejem hrozivě rudou
oblohu, plnou teskných obav a nejhorších znamení.
Hugův
Kolín
Hradec
14
article
Autor stanoviv tento rámec a ideu osudovou.
šel pro všechen obsah rámce do živé, věcné sku-
tečnosti, do života českého venkova na východě.
Shledal množství zajímavých lidí okrsku soukromého,
ale života plného, obecného, genrového; a nezobra-
zuje jich jen potud, pokud toho historická idea daná
žádá, nýbrž tak, jakoby mu nešlo, než právě o život
těch lidí a jejich zvláštní zajímavost.
Že je vojna víc jen pozadím, o tom svědčí už
to, že má realní skutečnost těch lidí našich vesni-
ckých vlastně svou vlastní ideu, zcela jinou, ideu,
kterou zastupují oba faráři, katolický Čacký a pro-
testant Svoboda. A vlastně jen Čacký. On je tím
zlatem, zdravou, silnou povahou, v ohni svůdného
lákání a zase vítězného úspěchu, krutě vyzkoušené.
Zprvu to není zlato ani čisté; různé příměsky
bezcenné a škodlivé je pronikají, jako nesnáše-
livost náboženská až směšně a odporně podivínská,
schválně autorem tak nanesena stínem, že se to ka-
tolictví Čackého divně vyjímá proti šlechetnosti pro-
testanta Svobody. Ale dokladů realných má autor
pro své líčení dost. Lidé sousedští a kostelničtí atd.
jsou zcela po právu silným stínem obdařeni. V jich
hlouposti a zlosti vězí pravá výheň trpkých zkoušek
intelligenci, která mezi nimi žije a působí.
Tu podává román našim lidem zrcadlo: takhle
vypadáte, krajané milí, když běží o to, dokazovat
své náboženství skutky. Ubohé náboženství, to
vypadá!
Smutný by to byl obraz vesměs, nebýti postav
utěšenějších, radostnějšího života a idealnějšího ruchu.
Čacký
15
article
To jsou dámy. Jak je román do světla staví, v tom
vězí kromě vypravovatelské ještě zvláštní schopnost
autorova. Ty zjevy opravdu žijí. Největší síla je
v konversaci. Analysou se román mnoho nezabývá,
zevrubnostmi obyčejů a zvyků rovněž ne, nenít
účelem jeho evokace zevního zjevu života, nýbrž po-
stižení vývoje života vnitřního, jistých totiž myšlenek,
snah a povah zvolených lidí. Fabule románová je tu
také: umělkyně Albina Tichá a její skryté vztahy
k duši faráře Čackého. Místy tato fabule silně vy-
niká, až na romantičnost se sesilňuje (scéna na př.
kde se chce Albína vrhnouti se skály do propasti),
ale to je strava jen pro slabší čtenářstvo.
Také román pudivítra Pudila a paní Potocké je
toho druhu. Ta dáma je v prvním dílu nejzajímavější
vlastně osobou, ale v druhém díle ustupuje Albíně,
a na konec se dostane, neočekávaně a jistě neza-
slouženě, Pudilovi. Tato povaha zatanula asi panu
autorovi jinak v mysli a plánu, než ji románová
forma podává. Čtenáři, jenž nezná žádného vzoru
podobného ze skutečnosti, nemůže býti tento Pudil
tolik sympatickým, aby byl hoden takové odměny«.
Zač? Vždyť ta jeho láska dochází všude jen výrazu
velice pochybné ceny.
Výjevy z vojny jsou velmi pravdivé, živě a bar-
vité, zcela tak, jak jich zažil lid s prostého svého
stanoviska; hrůzy utíkání, špehounů kutění, skrývání
se v lesích, zmatek v domácnostech, vše, i nezbed-
nosti různých českých i německých individuí zvyšují
poutavost četby. Pravdivý je také duch toho zmatku
ve většině obecenstva jen strach všedně egoistický,
o majetky a o kůži, jen v nejhlubších několika málo
duších strach o budoucnost a osud české vlasti, také
tou vojnou krutě zkoušené, jako — Zlato v ohni.
Vbk.
Albin Tichá
Albín
Pudil
Potocká
16
article
České spisy.
České spisy.
* Adolf Srb, Od nastoupení Badenova
do odstoupení Thunova. Politické dějiny národa
českého od r. 1861. Díl II. Nakl. F. Šimáček. Ne-
bylo by možno napsati již nyní vědecké, všechen
materiál vyčerpávající politické dějiny éry Badenovy
a Thunovy. Bylo možno podati toliko kroniku udá-
losti této doby, jež počíná volební öpravou a zave-
dením páté kurie, jejíž podstatným znakem však
jest vydání jazykových výnosů a jež končí jich od-
voláním. V obsažném, rozsáhlém svém díle uvádí
autor znění pramenů většinou v textu doslovném,
což jest zcela správné. Kniha jest psána slohem ja-
zykově pěkným, obsahově jasným, každému pří-
stupným a tónem, který se při žádné příležitosti
nedá vyrušiti z klidu a autor snaží se, zachovati
plnou objektivnost.
Jaroslav Borotínský, Potlouklo.
Adolf Srb
Badenův
Thunův
F Šimáček
Jaroslav borotínský
17
article
Veselohra o čtyrech jednáních. Repertoir českých di-
vadel LXXXV. Nakl. F. Šimáček. Hra tato byla
provozována na předměstí. Provedení kusu i na
menším jevišti nepůsobí valných obtíží. Každému
aktu připojen náčrtek scény.
* Kazimír Przerwa-Fetmajer, Anděl
smrti. Román. Se svolením spisovatele přeložil Fr.
J. Pavlišta. Nakl. J. R. Vilímek. Román ze
života uměleckého, bohatý dějem a vzrušující tra-
gickým koncem. Autor dovede líčit prostředí, s velkou
péčí věnuje se psychologické analyse a dovede čte-
náře upoutati až do konce svým zajímavým vypra-
vováním. Bohatá rozmanitost charakterů dodává ději
neobyčejné životnosti, vypravování plyne bystřea
rychlým spádem. Překlad jest plynný.
* Bohumil Brodský, Z vojny. Povídky.
Nakl. Jos. R. Vilímek. Deset povídek z bouřlivých
prvních dob okupace Bosny. Autor líčí názorně zemi
a lid. Zajímavého poskytuje tento kraj se svým ná-
rodně sic jednotným, ale nábožensky se různícím
obyvatelstvem dost a dost, obzvláště v dobách tak
pohnutých. Jsou to historie dost romantické a
mnohdy jste v pokušení, ponechati autoru zodpověd-
F Šimáček
Przerwa
Fetmajer
J Pavlišta
Vilímek
Brodská
R Vilímek
Francie
Bosna