1
article
Z českých listů.
* »Živa«, jež v deseti svých ročnících vždy hájila
a našemu lidu vštěpovala lásku k opravdové vědecké
práci a úctu k obrovským pokrokům lidského ducha
na poli positivní vědy a světového průmyslu, zůstává
tradicím svým věrna i v novém ročníku a soustavnými
články, duchaplnými přehledy i zajímavými drobno-
stmi seznamuje čtenáře s tím, co v oboru chemie,
biologie, fysiky atd. bylo opravdu nového a platného
vykonáno. Z posledního čísla připomínám článek ju-
bilejní, věnovaný G. Grussem třístaleté památce úmrtí
slavného hvězdáře Tychona Brahe, jejž osud zavál do
Prahy na dvůr císaře Rudolfa II.
»Česká Revue« přináší stručný, ale obsažný
článek Hladíkův o našich stycích s Francif. Pokrok.
vykonaný v posledních letech, je značný a bude míti.
nepřihlížeje k politickému významu, ještě též vliv na
náš literární a společenský život. Máme potřebí vě-
domého přímého styku s jinými národy, neomezeného
pouze na turistické výpravy jednotlivců, ale založe-
ného na vzájemném studiu a poznávání. Je to cesta
trnitá a zvolná, ale tím záslužnější a užitečnější. Zá-
leží jen na našich lidech, aby cizincům, kteří chtějí
nás opravdu poznati, podávali ochotně pomocnou
ruku. Referent nemůže potlačiti v tomto směru vý-
čitku: »My sami bohužel jsme mnoho neučinili. Ne-
máme hybné, podníkavé propagační schopnosti Ma-
ďarů, ani jejich obětavosti a jejich prostředků. Ne-
zmohli jsme se ani na jediného politicko- novinář
ského representanta v Paříži, ba ani na tiskovou
kancelář, po níž se marně volá.«
Čtenář.
Živa
G Gruss
Tychon Brahe
Rudolf II
Hladíkův
Praha
Ma
Paříž
2
article
Slovanské spisy-
* Suton. Napisao Ivo Vojnovič. Život
Knj. I. MCM. Svezek IV. Zagreb.
Letošní třetí sjezd slovanského novinářstva
v Dubrovníce byl zas pěkný krok ku předu v nená-
hlém sbližování dosud tolik rozlehlých světů slovan-
ských vzdělaností. Byla to návštěva v domě chorvat-
ském. A při takových návštěvách mimoděk blíže za-
vadíte o duši rodiny, nahlédnete do její skrytěj-
ších poměrů, do vztahů důvěrnějších. Dubrovník,
jako má uvnitř chorvatského světa svoje osobité dě-
jiny, své nářečí určitě vyhraněné, svoji kulturu
vlastní i své odlišné tradice společenské, jako v době
svého rozkvětu pyšnil se zvučnými jmény vlastní školy
básnické, tak i dnes, oddán jsa snivým vzpomínkám
na slavnou minulost, hraje na varytě chorvatské
krásné spisby jaksi osobitou svoji strunu. Ivo Voj-
novič je mezi poety chorvatskými zcela určitě od-
stíněný Dubrovničan. České obecenstvo poznalo již
blíže sílu i barvu tohoto zajímavého talentu. Na Ná-
rodním divadle s pěkným úspěchem provedeno drama
»Ekvinokce«, obraz mohutných nálad ze života jiho-
slovanského přímoří. Nejnověji básník »Ekvinokcí«
obrátil k sobě pozornost prací, která vyšla ve sbor-
níku chorvatské omladiny umělecké »Život«. Jeto
trilogie, znázorňující poeticky »dlouhé umírání Du-
brovníka v XIX. věku«, jemuž v zápětí přišlo úplné
vyhynutí patricijského života někdejší slovanské re-
publiky. Tedy jakási vlastenecko-historická elegie v po-
době trojdílného scénického obrazu. »Suton« (»Sou-
mrake) tvoří druhou část trilogie.
Vojnovič
Iva
Suton
Zagreb
Dubrovník
3
article
Děj obrazu se odehrává v paláci dubrovnického
vladyky Nikyše Beneše v roce 1832. Je to spíše do-
jemná genrová kresba, nežli drama. Básník nás uvádí
do smutného ovzduší úpadku někdejšího pyšného
domu. Schudlá rodina po bývalém vladykovi, stará
vdova a tři stárnoucí dcery, vedou v ústraní svůj
tichý bezúčelný život. Jen vzpomínkám ještě žijí
a tichému odříkání. Matka Mara, stařenka sedm-
desátiletá, stěží zakrývá své hmotné nesnáze pře
starou služkou, jedinou, která zbyla z počtu
někdejší čeledi panského domu. Dcery Made,
Nikyš Beneš
Mad
4
article
Ore, Pavla s odhodlaností obětovaných vědomě
potichu usychají věrny šlechtickému heslu.
snášet bez odmluvy, bez nářku ten příkaz osudu, od
něhož pomoci není. Autor nezamlčuje nejmenší po-
drobnosti úpravy i nálad na scéně, vnějšího vzezření
i vnitřních stavů osob. Mada je čtyřicet dva roky
stará. Ora třicet šest. Nejmladší Pavla je sedmadva-
cetiletá. Pavla je hrdinkou hry. Ona jediná z obyva-
tel domu souvisí ještě trochu s životem tam venku,
v městě a v kraji, s oným životem, jejž události dějinné
tak tuze byly pozměnily. Pavle ohlásil se host, ka-
pitán námořnictva, Lujo Lasič. Soudruh z jejího
dětství. Před lety měli se spolu rádi, on venkovský
hoch, ona dcerka urozená. Láska mezi nerovnými
neměla však smyslu. Hoch se dal tenkrát na moře,
aby zapomenul. Ale nepodařilo se mu. Po letech se
vrací a opakuje znovu své námluvy. Pavla v nitru
je oddaná svému Lujovi, ale povinnost k rodině jí
brání projeviti svoje city, Byl by to poslední hřebík
do rakve rodinného blaha, kdyby dcera šlechtična
měla se provdati za muže z rodu kmetského. O po-
slední své illuse šlechtického jmena a slávy byla by
tak rodina připravena. Raději bolest a smrt! Pavlina
tetka Marie-Uršula také se kdysi tak nepozorně za-
milovala do kmetského hocha, ale zavřela se za to
do kláštera. Třeba zachovati věrnost své krvi. Pavla
něžně, ale rozhodně odmítá Lujovo naléhání.
Pavel
Lasič
Uršula
Ore
Oro
Pavlin tetka Marie
5
article
Jsou právě hosté v domě vladykových. Společ-
nost lidiček ubohých, duševně i tělesně sešlých.
Polodojemná, polosměšná společnost. Pamétníci
někdejšího šumného života, odumřelí přítomnosti,
jen matnými vzpomínkami na zapadlou v troskách
minulost se krmící.
A s těmi dovedeš žíti? obrací se Lujo
k Pavle.
— I umírati s nimi dovedu! Pavla odhodlaně.
A když Lujo horlí, aby s ním odešla ze společ-
nosti bezduchých mumií, klade mu hrdá šlechtična
v odvetu otázku
jako její teta Marie-Uršula. A před očima stařenky —
mezi tím, co vedle v síni společnost hlučně se
baví — ustřihne si Pavla bohatou kštici svých krás-
ných plavých vlasů.
Tím je symbolicky o její budoucnosti rozhodnuto.
Dojemný obrázek, těhotný tragikou osudu
Štěstí života osobního položené v žertvu předsudku
rodinného.
Ten je asi hlavní děj »Soumraku«.
Obrázek vyniká znamenitou silou svého malebna.
Pavel
Lujo
Marie
Uršula
6
article
Dialog je kondensovaný. Do úzkého rámce jedno-
aktovky stěsnány výrazné obrysy postav, zachycen
duch doby i tragika chvíle. Prostor scény, prochví-
ván lehce příšeřím Maeterlingovských vidin, má zá-
roveň jistou střízlivost realismu Ibranovského. Ale
ideou i látkou je hra svoje, vyrostlá z vlástní půdy
chorvatské, dalmatské, dubrovnické, silně prosycena
vůní místního koloritu. Na jevišti důvěrném, před
obecenstvem vybraným, připraveným, nemohla by
se hra minouti silným účinkem. Na větším divadle
snad by kresebně přesné indikace autorovy dovedly
podrážditi ctižádost umného pořadatele scény. Nebyl
by to úkol pro diletanta takový pokus o scénickou
reprodukci ovzduší dobově i místně tak určitého.
Aspoň jednou něco stranou od napjaté šňůry těch
věčně přešlapovaných šlépějí německých a francouz-
ských!
Podnikavějšímu čtenáři českému nelze ani dost
úsilně doporučovati, aby jen s kuráží se pouštěl do
slovanské četby. Ve směrech a záměrech slovan-
ských je všecka budoucnost našeho dalšího vývoje.
Chorvatská četba jako polská neposkytuje vzdělanci
českému — mimo nedostatek materialií jazykových.
který se snadně přemůže slovníkem — žádných té-
měř obtíží. A prohlubuje zároveň vítaně znalost
vlastního jazyka. Je v tom zvláštní půvab, odkrý-
vati tak znenadání, takřka se prolupovati ke zře-
teinosti básnického krásna v knize, která vám při
pohledu na první stránku připadala ještě tak cizí!
udoi š.
7
article
Ze slovanských listů.
* Literární kritik »HB« p. R. I. Sement-
kovskij zle horší se na ruskou kritiku, která prý
táže se především, kým vlastně jen ten či onen spi-
sovatel: západníkem či slavjanofilem, karatelem či
vlastencem, konservativcem či liberálem, dekadentem
či esthetikem? Podle toho úsudek o spisovateli jest
předem hotov. Ani nadaní kritici nečiní z tohote
pravidla výjimky. Jako příklad uvádí studii Merež-
kovského »I. Tocroň u ocroescniň — Xpncroc
A co ar«. Ze studie té
se dovídame, že Tolstoj jest tajný pozorovatel těla
a Dostojevský tajný pozorovatel ducha, že prvnější
směřuje k oduševnění těla a druhý ku vtělení ducha.
Merežkovskij tedy význam obou velkých spisovatelů
ruských spatřuje v zápase mezi tělem a duchem.
Tato these jest tak obšírná, že se dá pod ní shr-
nouti všecko. Kritik formuluje ji ještě jinak: pohan-
ství jest vítězství těla, křesťanství — vítězství ducha.
Sement
I Tocroň
Tolstoj
Dostojevský
Merežkovský
8
article
Celá literatura prý ve všech dobách a u všech ná-
rodů zosobňuje zápas pohanského principu s kře-
sťanským, ancikrista s Kristem. Merežkovskij se
značnou sečtělostí uvádí z obou spisovatelů vše, co
může potvrditi jeho zamilovanou thesi o nastáva-
jícím »třetím království«, kde nebude ani dobra ani
zla, ani pravdy ani lži, ani ancikrista ani Krista,
nýbrž jenom oduševnělé tělo a vtělený duch. Ostatní
obsah Tolsteho a Dostojevského nemá pro kritika
smyslu. Rozumí se, že jest to stanovisko jedno-
stranné, s nímž daleko se nedostaneme. Merežkov-
skij vidí v Dostojevském proroka, umějícího oceňo-
vati duševní život a světové události se svého pový-
šeného stanoviska. Pan Sementkovskij silně tomu
oponuje. Za příklad uvádí soud Dostojevskéhoo
francouzské republice, které předpovídal brzký konec.
Netřeba prý Dostojovskému připisovati úlohu, jíž na
sebe nebral. Jeho zásluhy o Rusko jsou i tak ne-
ocenitelné. Pro Merežkovského jest Dostojevský
»tajnovidcem«, pro Michajlovského — krutým
talentem, pro jiné kritiky jest velikým jako autor
»Zločinu a trestu«, pochybný jako autor »Bratří
Karamazových« a nepatrný jako autor »Běsů«. Jiní
pak váží si ho právě pro dva poslednější romány.
Slovem, každý vykládá si ho podle svého a nikdo
z kritiků nechce býti objektivním, kloně se k prin-
cipům, na nichž spočívá jeho oblíbená theorie. Do-
stojevskij i Tolstoj zjevili mnohé stránky ruské skuteč-
nosti, ale i tito vynikající duchové zajímají kritiku
jen potud, pokud jsou tlumočníky určitých principů.
Fiat justicia, pereat mundus. Dle té zásady mnozí
váží si tak principů, že nepozorují ani, kterak hyne
svět a zapomínajíce na život, hubí a otravují mládež,
od níž závisí všecka spása v budoucnosti.
Krist
Merežkovský
Dostojevský
Sementkovský
Michajlovský
Karamazová
Tolstoj
Rusko
fiat justicia
9
article
Varšavský »Wedrowiec« posmívá se kama-
rádské kritice některých polských listů. Když Kazimír
Tetmajer vystoupil v Krakově s dramatem »Zawisza
Czarny«, rozlehl se z kruhu jeho přátel hlas, že
takového dramatika nezplodila ještě země polská, že
Shakespeare, Schiller, Slowacki a pod. jsou překo-
náni. Nedávno v Krakově poznali dramatickou fan-
tasii malíře a spisovatele Wyspianského »Wesele«.
Noviny místní i vzdálenější povýšily ho ještě na
většího genia, než je Tetmajer. Jest prý to nadgenij,
nejvyšší výraz lidského genia. Nedávno přednášel
ve Varšavě S. Przybyszewski. Z přednášky té se-
znala polská společnost, že neměla dosud takového
básníka, jako je Jan Kasprowicz, jenž básní »Na
wzgorzu smierci« předstihl prý Mickiewicze, Krasin-
ského, Puškina, Lermontova, Vrchlického a všecky
ostatní slovanské velikány dohromady. O samotném
Przybyszewském jeho přátelé tvrdí, že jest nejzna-
menitějším polským prosaikem. Nic nevadí, že nikdo
té geniální próse nerozumí a že se podobá časem
sténání neurasthenika, souženého halucinacemi. A tak
má prý nyní polská literatura několik patentovaných
geniů a celá řada přátel čeká již na nové patenty a
Slavjanin.
diplomy ! . ..
Tetmajer
Zawisza Czarna
Shakespeare
Schiller
Slowacký
Wyspianského
S Przybyszewský
Kasprowicz
Mickiewicz
Puškin
Lermontov
Vrchlický
Krakov
Wesel
Varšava
Krasinský
10
article
nesdílelt starověcí proletáři. Chtěli se také děliti
s bohatými, ale ne tak o výtěžek práce, jako o ma-
jetek sám, bez práce. A ani státní theorie starověká
nepokladala socialistický stát za ideál. Teprve bá-
sníci v podobě utopie jej malovali. Ten obraz na-
skytá se nám po prvé v antické komedii, hlavně
u Aristofana; později u Euemera v »Svaté kronice«,
u Jambula v »Slunečním státě« a u j.
* »Zeitschrift für Bücherfreunde
uveřejňuje studii E. Ebsteina, jež bude zajímati stej-
nou měrou literárního historika jako umělce a přá-
tele umění vůbec. Je to souborná studie o všech
známých portrétech německého básníka G. A. Bür-
gera, při čemž text vždy jest doprovozen otiskem
toho kterého Bürgerova portretu.
*Táž révue přináší zajímavá sdělení o le-
tošní velké dražbě autografů. Nejvyšší ceny —
1023 zl. — dosáhl list Rafaele Sanzia z r. 1515.
Aristofanés
Euemer
E Ebstein
Bür
Bürgerův
Sanzio
Zeitschrift für Bücherfreunde
Svatá kronika
11
article
Velmi nízko zaplacen byl list známého básníka
Pietra Aretina, totiž pouze 81 zl. Vídeňský, lokalní
patriotism promluvil i při této dražbě: autografy
Grillparzerovy prodávány byly po 95 zl., Raimun-
dovy po 85 zl., za list herečky Wolterové dosaženo
13 zl. 50 kr. Poměrně vysoké ceny dosáhly auto-
grafy svatých. Autograf sv. Vincence, jenž v Paříži
prodáván byl pouze za 200 fr., byl letos prodán za
510 zl.! Devět řádek (bez podpisu) sv. Ignáce za-
koupili belgičtí Bollandistě za 365 zl. Alfons de
Liguori zaplacen byl 165 zl. A tak i ostatní svatí
dosáhli značné ceny, jen sv. Leonard a Porto Mau-
rizio (teprve Piem IX. za svatého prohlášený) nedo-
sáhl větší ceny než 8 zl. Velmi čile šly na odbyt
autografy panovníků, generálů a jiných vynikajících
osobností. Největší cenu dosáhlo 12 řádek Bismarko-
vých (180 zl.), po něm pak podpis Ondřeje Hofera
(96 zl.)!, Franklinův autograf prodán za 121 zl., Ko-
šutův za 18 zl., Valdštýnův za 43 zl., Chopinův za
395 zl., Karla VI. za 74 zl., Mendelssohnův za 30 zl.,
Schuberthův za 390 zl., Rubinsteinův za 31 zl.,
Verdzův za 52 zl., Wagnerův za 53 zl. atd. atd. Cel-
kový výnos dražby byl 19.000 zl.
Aretin
Grillparzerův
Wolter
svatý . Vincenc
Ignác
Alfons jít Liguori
Leonard
Pius
Hofer
Franklinův
Valdštýnův
Chopinův
Karel
Mendelssohnův
Rubinsteinův
Wagnerův
Paříž
Porto Maurizio
Bismarcovýchod
ko
zl
12
article
* Le Tourdu Monde dokazuje ve zvláště
studii, že nový král anglický Edvard jest v Indii nad
míru oblíben, nikoliv proto, že snad Indové doufají
najíti v něm spravedlivého krále, ale proto, že ho
za jeho cesty po Indii poznali jako vášnivého a vý-
tečného — lovce tigrů. A tato vlastnost prý opravdu
přinesla novému králi v Indii popularitu vše-
obecnou.
* Pozoruhodnou studii o Bosně a Hercegovině
na základě vlastního pozorování uveřejňuje Ch. Diehl
v Grande Révue. Autor uznává to, v čem ra-
kouská vláda Bosně a Hercegovině prospěla, ale upo-
zorňuje a s důrazem opakuje, že jedná se v Bosně
i Hercegovině se zřejmou protislovanskou a germa-
nisační tendencí.
* O zavedení mezinárodního zákona o právu
autorském velmi horlivě se zasazuje ve Fort-
nightly Review Herbert Thring. Žákon ten měl
by závaznost pro všechny národy. Doba, po kterou
by právo autorské platiti mělo, určuje Thring na
80 let, jako tomu jest již v Italii a Španělsku. Za-
jímavo jest, že v státech Mexiku, Guatemale a Vene-
zuele jest právo autorské přiznáno na věčné časy!
Je to pro Evropu poněkud zahanbující!
* V téže révui dokazuje H. D. Wells, že ke
konci XX. století celá Angiie nebude ničím jiným než
předměstím Londýna. Stále víc a více se rozvětvu-
jící komunikace zbližuje i největší vzdálenosti a roz-
šiřuje periferii millionového města nad Temží. Dříve
největší vzdálenost od středu Londýna na obvod
města obnášela 4 míle. Omnibusy rozšířily vzdálenost
tu na 8 mil, podzemní dráhy a parníky na 30 mil!
A tak vzdálenost ta den za dnem roste.
* Stěžejným článkem »Review of revie w se
jest ohsáhla studie R. E. C. Longa o Tolstém jako
mysliteli a činiteli. Je to jedna z nejpozoruhodnějších
studií, jež o Tolstém vůbec byly napsány.
Ind
Thring
Wells
Stěžejný
Long
Tolstý
Indie
Boseň a Hercegovina
Grand Révue
Boseň
Fort
Španělsko
Mexiko
Guatemala
Ven
Evropa
Londýn
Temže
Review of revia w
13
article
Bibliografie.
* Stará Praha. 100 akvarelů Václava Jansy.
Popisuje Jan Herain. Seš. 23. Nakladatel Bedřich
Kočí. Obsahuje barevné reprodukce pohledů. Ná-
městí Křižovnické, Klementinum, brána k citadelle
vyšehradské a předdvoří Lobkovického paláce pod
Petřínem, jakož i pokračování průvodního textu.
Časopis společnosti přátel starožitností
českých v Praze. Red. dr. J. V. Šimák, ročníku
IX. čís. 1. Z hojného obsahu vyjímáme zvláště
články dra. F. X. Jiříka »Bývalé zatímní průčelí
chrámu sv.-vítského v Praze«, Th. Antla »Zápisy
kláštera sv. Anny jinak sv. Vavřince ve Starém
městě pražském«. Sešit opatřen jest obrazovými pří-
lohami.
* Český vinař. Orgán vinařského spolku. Na-
kladatel, vydavatel a redaktor Jos. Šimáček, ře-
ditel vinařství J. J. kníž. z Lobkovic. Ještě jeden
z přežitků z oné bohdá už odbyte doby, kdy časo-
pisy v Čechách musily vycházeti dvojjazyčně. Český
vinař vychází měsíčně o dvojím vydání: český sešit
je tlustší, německý tenčí. Ale články německého se-
šitu mají, rozumí se, za autory — české spolu-
pracovníky.
* Čtení Besední. Laciný časopis obrázkový.
Pořádá V. K. Jeřábek. Vydává Fr. V. Pokorný
v Brně. Roč. I. 1901.
* Anarchisté a jich učení. Napsal JUDr. Fr.
Herman. V Praze 1900. Nákladem R. Kotrby.
* Český Mechanik, technologický orgán všech
z kovu pracujících a příbuzných odvětví, vydávaný
Fr. Ant. Vorlíčkem v Žižkově. XVI. roč. Odborně
poučné články. Rubrika živnostenská. Rady a pokyny
pro praktické odborníky.
Jansa
Herain
Kočí
Red
doktor
J V Šimák
Jiřík
Antl
Anna
Vavřinec
Šimáček
V K Jeřábek
V Pokorná
JUDr
Herman
R Kotrba
Vorlíček
Praha
palác pod Petřín
Čechy
Francie
Brno
Žižkov
Klementinum
Lobkovic
14
title
KALENDÁŘ MALEHIO Čn
16
article
A ty, kapitáne, opustil by's loď kdyby
A ty, kapitáne, opustil by's loď kdyby
tonula?
Neopustil bych ! ..
A také Pavia ji neopustí. Je to její rozhodné
slovo. Lujo odjíždí znovu za moře.
Po jeho odchodu propukají Pavliny city. Lujo
slíbil, že se po létech vrátí a znovu za dívku po-
žádá. Ale ona cítí, že by podruhé už jistě neodolala
Sděluje své odhodlání matce. Zavře se do kláštera
Z cizích revuí.
* Velmi poutavě píše Reloch v »Zeitschrift
für Socialwissenschaft« o socialismu a
kommunismu v starověku. Kdo by v dějinách staro-
věku hledal snahy socialistické, dožil by se zkla-
mání. Dnešní ideäl socialistů, kollektivní produkce,
NA ŠKOLNÍ ROK 1901—1902. Redigoval
Fr. S. PROCHÁZKA. Přináší velezají-
mavý zábavný i poučný obsah z péra
osvědčených spisovatelů pro mládež a jest jednou
z nejpřípadnějších odměn mládeží za pěkná vysvěd-
čeni. Váz. výtisk 72 hal., poštou 82 hal. Naklada-
telství Jos. R. Vilímka v Praze.
Pavlin
František
S Procházka
R Vilímek
Pavia
Praha
Zeitschrift für Socialwissenschaft