1
masthead
21. června 1901.
2
masthead
stohrul sirnlí
4
masthead
ditovonlal
tl
sn znioo
dnveln
loc štav
5
masthead
1IÍDKA LITERMK
Iídek
6
masthead
e ban o
fale
žlo
8
masthead
ROEANARODNC
ROEANARODNC
k číslu 169.
11
article
Žurnalism.
22— O málokteré duševní práci jsou úsudky
tak rozdílné jako o žurnalismu. Z jedné strany
slyšíte zprávy o světové velmoci, o mohutné
síle, vznešeném poslání, vysokých úkolech den-
ního tisku, a z druhé strany nezaslechnete slov
»žurnalista« vysloviti než s malým odstínem
pohrdání, s jakousi shovívavostí, která má v sobě
notnou dávku nevážnosti. Zvlášť vědečtí pracov-
níci s oblibou považují žurnalism za nutné zlo
a ve většině případů nesrovnali by ani se svou
ctí přispět článkem, byť odborným, do žurnálu
Odkud ty dva úsudky, tak naprosto si odporu-
jící?
Žurnalism je svůj zvláštní genre literární.
jehož podstatnou známkou je, že těsně přiléhá
k denním událostem, že diktována mu lhůta
kdy se má objevit, že víc než kdokoliv jes
vázán heslem »všecko hned«. Tato železná nut-
nost určuje též jeho hlavní přednosti — i vady.
Nutí k dokonalému ovládání stylu, k jasnému
stručnému výrazu, k přesnosti a dochvilnosti
k soustředěné, úsilné práci, ale svádí též k ukva-
peným závěrům, nedokonalým informacím, chvatné
stylisaci — celkem však nečiní ze žurnalismu
genre horší ostatních.
Z těsného spojení se životem vzniká též
jeho moc. Mluví k mnoha lidem o věcech, které
je právě zajímají, a má tím veliký vliv na ve-
řejné minění, může vštěpovati určité názory,
určité přesvědčení, z pouhého referenta stává s
vůdcem, nevypravuje jen, ale přesvědčuje, je
representantem jisté vrstvy, jistého množství, z
něž mluví.
Žurnalism
12
article
Z toho těsného přilnutí k životu vzniká
však též pohrdání, jež se často vůči žurnalismu
jeví. Většina lidí vidí pouze, že žurnalism koná
práci jen den ze dne, práci, jež den za dnem
zapadá v zapomenutí, slouží jen k chvilkové
potřebě jednotlivce a massy. Ať již je jedno-
tlivcem tím čtenář, který hledá novinky,či
hodnosta, jenž chce viděti své jméno mezi
účastníky slavnosti, či banka, neb jiný ústav
jenž se domnívá, že denní listy jsou k tomu,
aby bez námitky otiskovaly zaslané jim zprávy
že všichni vidí v denním listu, v žurnalistovi jen
prostředek vyhovující okamžité potřebě, aniž by
uvážili, že každý list značí jistou společenskou
hodnotu, s kterou třeba počítati právě tak, jako
s kteroukoliv jinou silnou institucí, a že zástupci
listu mají tatáž práva, jako zástupci jiných institueí
společenských, zvláště tam, kde jich je potřebí,
kde konají své po olání. Neboť je to povinností
listu, aby referoval o všem z vlastního názoru
a vlastními informacemi, ať již je to slavnost,
kniha, obraz, cokoliv jiného. Dnes s oblibou
rozmáhají se u všech, kdo mají denních listů
potřebí, »šimly«. Ústav pošle si dlouhou lito-
grafovanou zprávu, že se v něm konala slavnost
tak a tak, nakladatel pošle vám s knihou, ča-
sopisem hotový referát hned v dvojím vydání.
13
article
veřejný podnik napíše si o své výbornosti po-
chvalu a přinese ji v pevném přesvědčení, že
v zájmu veřejnosti je list povinen ji otisknout,
a tak každý nejraději užil by listu k šíření
svého názoru pod pláštěm moci, které list
nabyl, ale na druhé straně naopak naprosto ne-
respektuje ani mínění, ani práv listu, jehož chce
užití, neuznávaje, že bezprostřední informace
o všem co má tisknouti, je prvním právem
každého listu. y
Dívají-li se obchodníci, průmyslníci, umělci,
vůbec lidé k veřejnosti se obracející, na denní
list, jako na pouhý prostředek k šíření vlastníeh
zájmů, vidi v něm učenci a odborní pracovníc
pravidelně svého nepřítele — aspoň u nás. Dne
otázky vědecké často jsou na denním pořádku
a týkají se nejrozmanitějších oborů vědních.
14
article
Obecenstvo chce býti informováno, žádá o vy-
světlení termínů, problémů, chce referáty odbor
ných listů, a tak ani denní list nevyhne se
otázkám vědeckým. Tu však je zajímavo, jak
málo odborní pracovníci snaží se sami svým
přispěním postarati se, aby informace denních
listů byly i odborně správné. Mezi žurnálya
vědou zdá se, že u nás stojí ještě jakási čín
ská zed.
Proti tomu je jen jediná pomoc: klidně
vyčkat času. Naši obchodníci, umělci, průmysl-
níci atd. časem pochopí, že denní list, když
činí o nich zmínky při kterékoliv příležitosti
činí to jen potud, pokud toho vyžaduje vše-
obecný zájem, a vědečtí pracovníci časem
dojdou kúsudku, že nejlepším prostředkem,
aby naše denní listy byly dokonale v tom neb
onom oboru vědeckém informovány, jest, psát
jim informační články ze své vlastní vědy
Ovšem formou, jaká v denním listě pro široké
čtenářstvo určeném jedině je na místě, tedv
lehce přístupnou — žurnalistickou. A to je
otázka nejen pouhého chtění, ale také —
umění.
ndyani onlalanje
Hlavo
inanal zei tlev
me
šlá České spisy.
* Dr. Jaroslav Vlček, Dějiny české lite
ratury. Sešit 9—11. V Praze 1900—1901.
O dosavadních sešitech velikého díla Vlčkova r-
feroval jsem již v »Národních Listech« podrobně.
Zmínil jsem se i o přednostech, cenných a vzácných.
této literární rukověti, jakož i o některých stinných
stránkách jejích dosti obšírně, tak že postačí nyn
jen kratší zmínka.
Hlava
doktor
Vlček
Praha
15
article
Přítomné sešity, k nimž slíbený dvanáctý posu
nevyšel, obsabují století XVIII. hlavy čtvrtou, pátou.
šestou, sedmou a osmou; hlava devátá dosud ukon-
čena není. V hlavě IV. líčí se stručnými, ale rázo-
vitými črtami druhá polovice století XVIII., při čem
autor patrně s největší zálibou prodlévá při josefin-
ském osvícenství, nezůstávaje arci nepřístupen někte-
rým steskům na ně, zejmena na jeho doktrinářství.
Vylíčiv takto všeobecně ráz evropské společnosti a
také vládnoucích vrstev rakouských, všímá si v hlavě
V. podrobně tehdejší společnosti pražské, napřed arc
její intelligence a aristokracie, soustředěné zvláště ve
Společnosti nauk. Tu vystupuje nejvíce do popředí
jasná postava Dobrovského a jeho přátel i stoupenců.
Hlava VI. vypisuje podrobně »rokoko v české poesíi«
správně charakterisuje první novočeskou školu bás-
nickou — Puchmajera a jeho družinu, sedmá pak
nlava zabývá se »vlastenci z boudy« a »českou expe-
dicí«. Tato náleží k nejinstruktivnějším a nejpouč-
nějším; správně zejmena jest líčen i Kramerius
jeho všecky názory. Známější již obsahem a zpra-
cováním jsou »osvícenské obrany jazyka a národ-
nosti«, jimž věnována jest hlava VÍII., začátek pak
hlavy deváté, nejpracnější a nejdůležitější, líčí »Slo-
vensko josefinské«.
Rozsáhlá sčetlost autorova, obratné užití dosa-
vadního zkoumání, stručná a plná karakteristíka doby
i lidí jeví se zase v těchto sešitech měrou nejpřízni-
vější. Že dojem práce nebyl tak veliký a pronikavý
jako u dřívějších částí, vyplývá z té okolnosti, že
největší část celého díla vyšla již dříve, ve zpracová-
ních doslovně stejných v Českém Časopise histori-
ckém a jinde (na tyto dřívější otisky nyní Víčekv
přehledech literatury neupozorňuje).
Dobrovský
Puchmajer
Kramerius
16
article
Již jsem upozornil na některé zvláštnosti jazy-
kové, jež u Vlčka shledáváme. S oblibou užívá ně-
kterých přebroušených tvarů — na př. »v textě«
(místo »v textu«) atd., ačkoli ne vždycky etymologie
vládne výhradně v jazyce českém, vytrvale píše
,česká literatura, „český jazyk“ atd., ačkoli vešker
praxe a přední autoři čeští svědčí proti této novotě.
S oblibou uvádí v literatuře dále jen díla a články
sobě milé, o prácech ostatních pomlčuje . . . To
jsou všechno věci, které jsme již konstatovali a které
naleží k tuhé disciplině strany autorovy. V celku
zůstává i tu Vlček v mezích a rozměrech svých
dosavadních prací. Táž jest i methoda i tendence,
jako dříve.
Jen v jedné věci pokročil dále, patrně vlivem
Voigta, Burdacha a nyní zvláště Rich. Meyera. Při
obrazku doby všímá si nyní zevrubně i hmotných
jejích stránek, také módy a soudnictví, charakteri-
suje dojem literární často výňatky z kritik nebo
ohlasů doby tehdejší a hledí literární fysiognomii
nalézti i v podobiznách a silhouettách autorů. Ně-
která místa (str. 200 a j.) dělají takřka dojem vol-
ného pabásnění úvodů Meyerových k jeho decen-
niím německé literatury XIX. století — i postup
scenerie i výraz slovný jest někde doslovně stejný.
Voigt
Burdach
Rich
Meyer
Meyerův
17
article
Jinak zůstává v platnosti výtka, již bylo možno
činiti sešitům dřívějším. Vlček kreslí příliš široce
obrysy literární, jeho kniha je spíše plán, v němž
stejně přesně je zaznamenáno zbořeniště jako chrám,
neúrodná půda jako široká silnice, není však mapou,
na které by byly komunikace a budovy monumen-
tální kresleny pro přehled ve zvýšeném měřítku a
díla menší váhy odbyta poznámkou nebo pominuta
mlčením. Oč nabýva tím dílo větší důležitosti vě-
decké, o to ztrácí na přehlednosti a zajímavosti pro
obecenstvo širší. To jsou přednosti, jež mění se ve
vady a jež snad růzností tisku bylo by lze odkliditi.
tomu ale vzpírá se snad autorův literární demokra-
V. Flajšhanz.
tismus.
V Flajšhanz
18
article
* Zpráva Výboru pro pořádání lidových
přednašek české university Karlo-Ferdinandovy za
roky 1898—9 a 1899—1900. Praha 1901.
Před nedávnem měli jsme příležitost referovati
o úspěšné činnosti naší extense universitní dle refe-
rátu, uveřejněného v jedné z francouzských revuí.
Vyslovili jsme při tom podivení, že extense neposta-
rala se sama o officiální výkaz a statistiku své čin-
nosti, v níž by jistě dalo se vybrati mnoho všeobe-
cně zajímavého. Naše přání bylo splněno dříve ještě,
než vysloveno. Neunavný předseda komise přednáš-
kové, prof. Hostinský, jehož práci a vytrvalosti máme
z valné části co děkovati, že podnik lidových před-
nášek vůbec se mohl uskutečniti, vydal velice po-
drobnou, pečlivou statistikou opatřenou zprávu, která
pouhým nedopatřením administračním teprve ně-
kolik neděl po vytištění dostala se na veřejnost.
Ferdinandův
profesor
Praha
český univerzita Karla
19
article
Pokud úvoda se týče, shoduje se se zprávou, o níž
jsme již referovali, statistika její je však mnohem
podrobnější a přihlíží zvláště k zevrubnému roztří-
dění a popisu posluchačstva, které se kursů účast-
nilo. Z překážek, které se tomuto záslužnému pod-
niku stavěly v cestu, nemůžeme pominouti jednu,
až příliš nápadnou. Universitní extense — která dle
stanov nesmí užívati poslucháren v universitní bu-
dově samé — marně hledala místa, kde by předná-
šela. Musila najímati sál konviktský, užívati poho-
stinství sv.václavské záložny, ale marně se namá-
hala získati vhodné místnosti na školách středních,
měšťanských a obecných. Zpráva nezabíhá do trap-
ných podrobností, ale srovnává Vídeň s Prahou. Ve
Vídni konala se, vyjímaje přednášky v universitních
ústavech, extense převalnou většinou v budovách
středních, měšťanských a obecných škol. Zdá se
z toho, že u nás mame ještě vlivné kruhy, kteréo
důležitosti universitních přednášek pro lid nejsou
s dostatek přesvědčeni. Doufejme, že je tato první
zpráva výboru poučí o jiném.
* p. B. Shellev. Výbor lyriky. Přeložil
Jaroslav Vrchlický. Světová knihovna, redaktor
Jar. Kvapil, čís. 213.—214. Nakl. J. Otto. Básník
revolucionář, umělec naskrz původní, jeví se nam
stejně velikým a zajímavým v krátkých svých bá-
sních tyrických, jako ve svých dramatech a velkých
epických basních. Neskonalé nadšení pro svobodu,
nenávisť vůči všemu útisku a tyranství a chmurny
pessimismus jsou příznačnými motivy jeho lyriky.
Vrchlický
Kvapil
Otta
Vídeň
Praha
20
article
Bohatá, květnatá řeč a účinná stručnost dodávají
básním relief velkolepým myšlenkám. Ale právě na-
sledkem těchto vlastností poskytuje překlad nesko-
nalé obtíže. Překlad Vrcalického pěkně se čte a jest
prost temných, těžko srozumitelných míst.
* Dr. E. Babak, O činnosti mozku a ner-
vové soustavy vůbec s 23 vyobrazeními. Lidové roz-
pravy lékařské, red. MUDr. Lad. Haškovec, čísla
18—19. Nakl. J. Otto. Autor přítomného spisku,
asistent fysiologického ústavu české university, vy-
kládá způsobem populárním nejprv o nervstvua
nervové soustavě ústrojenců nižších a nejnižších,
aby na základě tomto objasnil povahu nervové čin-
nosti u člověka. Tato průpravná čásť výkladu po-
dána jest stručně, ale zajímavě a názorně, načež ná-
sleduje přehled o činnosti míchy a vlivu mozku na
ni, o skladbě jednotlivých částí mozku, o různých
typech choromyslnosti při nemocech velkého mozku,
o vědomí a ústředním nervstvu, o spánku, o nerv-
stvu sympatickém atd.
* F. A. Slavík, Pruské usilování o země
české. Studie dějepisná. Nakl. F. Šimáček.
Druhé vydání. Kniha založena na důkladných stu-
diích historických, ukazuje názorně, kterak hned po
podlomení svobody českého státu po bitvě bělohor-
ské počaly cizí mocnosti usilovati o země české,
kterak urvána obojí Lužice a kterak Braniborsko již
v sedmnáctém století snažilo se zabrati Slezsko.
V dalších statích líčí autor usilování o země české
za Bedřicha II. r. 1740—1742, jak se jednalo dále o
země české za Marie Terezie, za Josefa II., i po-
zději, připomíná, kterak Prusko r. 1866 snažilo se
zabrati země české a poukazuje k nynější agitaci
mezi Němci v Čechách a pozvedá varovný hlas,
jenž měl vlastně již dávno být slyšen na místech
rozhodujících.
Bohatá
doktor
MUDr
Lada
Otta
Slavík
F Šimáček
Bedřich
Marie Terezia
Josef
Němec
Lužice
Slezsko
Čechy
fyziologický ústav český univerzita
21
article
* Josef B. Pešek, František Škroup.
S podobiznou Škroupovou a dvěma facsimily jeho
rukopisu. Nakl. F. Šimáček. Spisek vydán ke
stému výročí narozenin skladatele první české pů-
vodní zpěvohry a národní hymny »Kde domov
můj«, jenž povoláním svým odkázán byl na jeviště
německé a jenž zemřel r. 1862 jako kapelník opery
v Rotterdamu. Autor s pietou líčí snahy Škroupovy
o česká operní představení na pražském divadlea
skladatelskou jeho činnost, zejmena jako skladatele
první české opery »Dráteník« a písně »Kde domov
můj« na základě librett a současných zpráv časopi-
seckých i na základě studie prof. Hostinského
z r. 1884.
nto
* Dr. Zikmund Janke, Vady řečí a jak
se jich chrániti. Bibliotéka lékařských spisů po-
pulárních, red. dr. D. Panýrek. Sv. IV. Nakl.
Hejda Tuček. Autor, odborný lékař, vzhledem
k tomu, že dosud nemáme českého spisu, jenž by
souborně a systematicky pojednaval o vadách řečí,
obral si za úkol, sestaviti tyto vady mluvy v určity
celek a učinil tak způsobem, jaký shledal v knihácn
nejpřednějších odborných spisovatelů národů jiných.
Popisuje jednotlivé druhy vad řeči i dětskou bez-
řečnost a vzácnější poruchy řeči, pojednává způso-
bem populárním o krocích ochranných a dáva
i vhodné rady rodičům, čeho dbáti, aby vady řeči
oznenahlu byly napravovány.
Pešek
Škroup
Škroupův
F Šimáček
profesor
doktor
Janke
D Panýrek
Hejda Tuček
Rotterdam