1
article
chodem řečeno hanebným — Loüvsových prací?
Kolika lidem vadil úplný překlad memoirů Casanovy,
Chevaliera Faublasa, vydávaných pro nejširší vrstvy
z pohnutek více než průzračných? Zdá se mi, že
z této literatury, která dnes má býti určena jen pro
literárního historika, mnohem větší nebezpečí hrozí
ethickým zásadám, než z Wildových spisů. Nechci
tím říci, že by měly býti překládány jeho romány,
a zvláště ne pro »širší vrstvy«. Umění jeho je příliš
složité, vybroušené, řekl bych příliš umělecké, než
aby upoutalý k sobě širší zájem a svedly naše
podnikavé obchodníky s literárními sensacemi k publi-
kaci. Merrill končí svůj článek upřímnými slovy;
»Volám při smrti člověka, nejnešťastnějšího v této
době, po soucitu a vzývám zapomnění. To, čím byl
trestanec C 3. 3., je na vždy vězněm velké žalářnice.
Nechť se nám od nynějška jeví díla O. Wilda v jasné
kráse anonymity. Buďme alespoň tak soucitní jako
hrob.«
Čtenář.
Casanova
Chevalier Faublasa
Wildův
O Wild
2
article
Ze slovanských listů.
3
article
* V Moskvě zemřel ještě jeden populární mil-
lionář Kuzma Těrenťjevič Soldatěnkov.
Příčinou jeho popularity nebylo však jen jeho bo-
hatství, nýbrž i ta okolnost, že byl posledním zá-
stupcem slavné družiny Hercenovy, Bělinskéhoa
Granovského. Jako prostý kupec seznámil se se
slavnými mysliteli a přilnul k nim vytrvalým přátel-
stvím. Rozumí se, že nejednomu z nich stal se ště-
drým mecenášem. Vychování dostalo se mu velmi
povrchního, přes to však neutratil vzněty své čisté,
hluboké a prosté duše v honbě za ziskem, ale oblíbil
si z celé duše pokrok a osvětu, snaže se dle sil svých
všude je podporovati. Jsa povoláním průmyslníkem
a továrníkem, zamiloval si literaturu a přičinil se
nemálo o to, aby dobrá kniha vnikla do nejširších
vrstev lidu. S takovým účelem vydal spisy Bělin-
ského a překlady vynikajících děl cizích. Knihy jím
vydané, po většině poučná a nákladná díla, tvoří
pěknou knihovnu a zajišťují »pologramotnému« kupci
pěknou vzpomínku v literatuře. Mimo to Soldatěnkov
skupil slušnou galerii ruských mistrů, druhou po
známé obrazárně treťjakovské a rovněž odkázal ji
městu Moskvě. Spisovatelé i umělci nalezali v něm
pravého přítele. Pomáhal Surikovu, Bělinskému, Le-
vitovu, Něhedovu, Karoninu, Černyševskému a mno-
hým jiným. Listy se hemží podobnými upomínkam
na tuto prostosrdečnou »staroruskou« duši, která
věřila do posledního okamžiku v dobro a snažila se
je všude konati.
Hercenův
Surikov
Bělinský
Le
Karonin
Černyševský
Moskva
Bělinskéhoa Granovský
Bělina
4
article
* Známý spisovatel Vladimír Spasovič
slaví 35leté jubileum své advokátní činnosti. Z té
příčiny některé polské i ruské listy přinášejí podrobný
jeho životopis a líčí jeho literární činnost, vyplýva-
jící z upřímné snahy po rusko-polském sblížení. Špa
sovič narodil se 16. ledna 1829 v Rěčicí, v minské
gub., kde otec jeho byl lékařem. Vystudovav gymna-
sium, věnoval se právům na universitě petrohradské
a obhájiv magisterskou dissertaci »O pravach neutralj-
nago flaga«, přednášel na universitě, jako soukromý
docent, dějiny polského práva občanského až do roku
1861. Dosáhnuv r. 1863 doktorátu knihou »Učebnik
ugolovnago prava«, stal se professorem v Kazani.
ale brzo vzdal se professury a věnoval se advokacii,
v níž ještě více vynikl, těše se zároveň nevšední re-
putaci i jako kritik, historik a publicista. Drobnější
články své vydal v knize »Za mnoho let.« 1859 až
1871. Mimo to o sobě vydal »Padesátiletí petro-
hradské university«, »Nejnovější dějiny Rakouska«.
»Pokus základů sociologie«, »Markýz Wielepolský«.
»O autorském právu«, »Puškin a Mickiewicz u po-
mníku Petra Velikého«, »Byronismus u Puškinaa
Lermoutova«, »Černá Hora a zákonník Bogišičův«.
U nás jsou nejznámější jeho »Dějiny polské litera-
tury«. Po několik let vydával ve Varšavě časopis
»Ateneum« a jest též pilným spolupracovníkem
»Věstníku Jevropy«.
Záhřebský »Vienac« přináší delší referáto
knize Františka Kvapila »Životem k ideálu«. Refe-
rent přimlouvá se, aby stať Mažuraničova byla pře-
ložena do chorvatštiny. Delší studii o Brožíkovi uve-
Slavjani n.
řejnila sarajevská »Nada«.
Spasovič
Wielepolský
Puškin
Mickiewicz
Petro Veliký
Bogišičův
Kvapil
Mažuraničův
Brožík
Slavjan
Rěčice
Kazaň
Rakousko
Puškinao Lermoutov
Černá Hora
Varšava
6
article
rozsáhlou a státem bohatě podporovanou literaturou
zeměpisnou, paterou universitou, čtverými vysokými
školami polytechnickými, nesčíslnými vyššími ško-
lami, nedocenitelnými umělecko technickými pro-
středky státní tiskárny a generálního štábu, těchto
deset millionů nepustilo se dotud na dílo, jež v ná-
rodě českém podnikla soukromá společnost mužů pro
pěstování vědy na národním základě zanícených a obě-
tavý vlastenecký nakladatel! Nákladu podjal se J. Otto,
technické pak provedení připadlo grafické společnosti
»Unii«. Oba tito činitelé úlohu svou vykonali vzorně.
Jasnost textu, vkus ve výběru barev a označení, pře-
hlednost a ladný způsob písma ve všech jeho dru
zích — jsou hlavní přednosti prvých map atlantu
našeho.
Lví podíl v práci připadl ovšem redakci, již
»Česká společnost zeměvědná« svěřila prof. dru. Jin-
dřichu Metelkovi. Koncepce map, rozvrhy úkolův,
péče o správnou nomenklaturu i jednotné názvosloví
a kontrola, aby mapy jednotlivé dbaly nejnovějšího
stavu zeměpisných vědomostí — toť úloha, již dr.
Otta
profesor
doktor
Metelka
7
article
Metelka na se vzal a znamenitě i provedl. Nomen-
klatura jest základem česká nebo slovanská, což
zplna schvalujeme, rovněž i, že bez újmy přehled-
nosti podány jsou aequivalenty jinojazyčné, mnohdy
i dvojí, jako na mapě Anglie, kdež jmena v Canalu
jsou anglická i francouzska. Také názvosloví upra-
veno pečlivě, při čemž užito označení buď tvořených
v duchu jazyka českého, anebo přejatých ze slovan-
ských jazyků, zejmena z ruského. V názvosloví země-
pisném má býti zřejma konkretnost jazyka našeho a
proto by bylo si přati, aby i poslední zbytky z Ně-
mecka k nam pronikající abstraktnosti, zejmena mon-
strosní pojem »úžiny«, ze zeměpisného atlantu če-
ského byly vymýtěny. Veliký foliový formát map pře-
vyšuje formát všech německých atlantů kromě starší
již kartografické publikace zeměpisného ústavu vý-
marského. Na mapě číslo listu 3 znázorněny jsou
planigloby s tvárností půdy i rostlinstvem na země-
kouli a se zeměmí kol severní točny, na mapě číslo
listu 29 podán jest obraz ostrovů britských se třemi
menšími mapkami, průmyslnou oblastí středního
Skotska, hlavní průmyslnou oblastí anglickou a okolím
londýnským. První mapu zpracoval prof. dr. Fr. Brdlík,
druhou prof. Otakar G. Paroubek. K atlantu přidána
bude »Rukověť zeměpisu«, která nahradí nám nedo-
statek vědecky zpracovaného kompendia země-
pisného.
Nebudiž české školy, české pisárny, české úřa-
dovny, českého spolku, české vzdělané rodiny, která
by odepírala podpory své prvnímu velkému českému
atlantu.
Metelka
profesor
doktor
Brdlík
G Paroubek
Anglie
Canal
Skotsko
Francie
český spolek
8
article
Z cizích spisů.
Z cizích spisů.
* R. Muther: »Studien und Kritikene
Wiener Verlag, 1900. I. 8°. 10 K.
Muther je u nás dosti znám. Jeho dějiny malíř-
ství 19. věku, dějiny francouzského malířství a pře-
hled tohoto umění od nejstarších dob až do dnes,
uveřejněný v malé sbírce Göschenově, hojně bývá
čten. Muther chce si také všímati Čechů. Je to dnes
v Německu úkaz dosti vzácný. A tak nalezámev
jeho nejnovější silné knize mezi skizzami z vídeň-
ského umělecbéko života, mezi vzpomínkami na mrtvé
umělce, recensemi uměleckých knih a j. také několik
stránek, věnovaných Schwaigrovu albu »Volných
Směrů«. Muther je nadšen Schwaigrem; neskrblí
obdivem a lichotnými epithety, píše česky i s klič-
kami »Volné Směry« a »Jindřichův Hradec«, dobré
vůle tudíž není nedostatek — ale ty informace ne-
šťastné! Bůh ví, mají-li v Prusku špatné mapy, či
je-li tak těžko vypraviti se do Čech nebo na Moravu
— ale zdá se, kdybychom leželi mezi Tjencinema
Kiao-Čan, že by byli v Německu o nás lépe infor-
mováni. Jen poslyšte: »V Jindřichově Hradci, malém
místě jihočeském, byl (Schwaiger) 1854 narozen,
v onom Slovácku, kde krajina je ještě tak špinavě
šedá a kde chudý, prostý lid ještě žije v týchž ha-
drech, v téže otupělosti (Stumpfsinn) jako před sta-
letími.« Je k tomu potřebí opravdu dosti — odvahy.
nahromadit tolik, řekněme podivností najednou. Jižní
R Muther
Muther
Čecho
Schwaigrův
Schwaigr
Kiao Čan
Schwaiger
Stumpfsinné
Německo
Jindřichův Hradec
Čechy
Morava
Jindřichov Hradec
Slovácko
Studien und Kritiken Wiener Verlag
bůh vědět
9
article
Čechy před staletími v hadrech, Stráž, Hluboka,
Krumlov, Rožmberk, Jindř. Hradec, Třeboň, Tábor —
krajina špinavě šedá, tradicionální zabedněnost lidu,
v němž měl nejsilnější oporu husitism — avšak
možná, že se mýlím. Možno, že Muther mluví tu ne
o českém lidu, ale o těch několika německých osa-
dách kolem Jindřichova Hradce; nechci o nich pro-
nášet tak ukvapený soud jako Muther, ale ukázky,
které jsem z tohoto území viděl v Jindř. Hradci, ne-
odporovaly tak docela Mutherovu líčení. Jak se dostal
Muther s Jindřichovým Hradcem na Slovácko, je mi
prostě — záhadou. Písařská chyba to není. Opakuje
s důrazem o několik řádek níže, že kulhaví, hrbatí,
blbci, které Schwaiger viděl v Nizozemí na obrazech
starého Brueghela, byli titíž jako »ubozí, zvířečtí (l)
slováčtí sedláci, které znal z Hradce«. Je téměř ne-
pochopitelno, jak může intelligentní muž podlehnout
vlivu špinaveho tisku a takhle škodit sám své dobré
pověsti nestranného a dobře informovaného kritika,
jíž jinak právem požívá.
Muther
Mutherův
Schwaiger
Čechy
Krumlov
Rožmberk
Jindřichův
Hradec
Třeboň
Tábor
Jindřichov Hradec
Jindřichův Hradec
Slovácko
Nizozemí
starý Brueghel
10
article
dobýti si tuhým bojem místa, aby si dobyl zároveň
mladé dívky, již miluje a jejíž existenci chce zajistit.
Ukazují nám též jitřní dobu mladého básníka, jehož
příští díla měla jej na první ráz povznésti na vrchol
slávy a jenž důvěřuje již ve svoji hvězdu, tvoří pro
vlastní svoji potřebu komentáře ke Corneilleovu
»Cidu«, při čemž mu v zápětí připadá myšlenka,
porovnávat se s ním.
»Chceš-li vědět,« píše kdesi své nevěstě, Adéle
Foucherové, »chceš-li vědět, kterak si mohu stvořiti
neodvislou existenci, přinutila bys mne, abych Ti
líčil Viktora Huga, jakého neznáš. Je to Viktor Hugo,
jemuž vojenská hodnost otcova dává právo, objeviti
se všude jako rovný komukoli, jenž děkuje několika
pokusům velmi slabým výhody a nepříjemnosti před-
časné slávy, o němž ve všech salonech se domnívají,
že se zabývá vážnými záměry, kdežto on sní toliko
o mladé dívce, něžné, roztomilé, ctnostné a na štěstí
pro ni neznámé salonům.«
Konec tohoto listu, jemná chvála nevěsty, nahra-
žuje, co v počátku jest poněkud příliš osobníhoa
řekněme hned, poněkud ješitného. Ale nemá-liž právo,
býti ješitným ten, kdo jest »báječným dítětem«, jak
jej naznačil Lamartine skorem v téže době a kdo
splní, a více než sliboval, toto slavné označení?
Co se týče Adély Foucherovy, hrdinky, jíž platí
tyto dopisy, cítíme prosvítati její duši v této dlouhé
korrespondenci a cítíme též, kterak jsou pravdivaa
správně použita epitheta, jimiž mladík poctívá svoji
roztomilou nevěstu.
Cid
Foucherová
Hug
Hugo
Lamartine
Foucherův
11
article
Jest to mladá dívka, něžná, roztomilá, cnostná,
především věrná této lásce, jež jest jejím životem,
stavíc proti všem překážkám vůli něžnou, ale ne-
zvratnou, jsouc bezpečna, že na konec zvítězí nad
odporem svých rodičů, poněvadž jest především bez-
pečna stálostí své lásky. Adéla Foucherova jest sku-
tečnou hrdinkou lásky, jež nepostrádá nijakých vlast-
ností, jimiž si zasloužily tohoto titulu jiné, jež ji
nepředstihly ani láskou ani heroismem.
Bylo-li pro ni velkou nehodou, že se stala že-
nou slavného muže a právě tím podrobena byla za-
stínění, jaké přináší s sebou postavení, vzbuzující
takovou závist a přece mnohdy tak bolestné, pří-
tomná kniha ukazuje, že byla v každém ohledu
hodna skvíti se po boku svého slavného manželaa
osvětluje fysiognomii ženy, jež náleží rovněž literární
historii, zasluhu,e zejmena, aby náležela historii
lidstva.
M. Wolff.
Z cizích revuí-
* Nouvelle Révue otiskuje informativní
studii A. Godfernauxa o vzniklém nedávno ve Špa-
nělsku novokatolicismu. Původcem hnutí toho je kněz
Pey Ordeix. Jeho požadavky jsou zřízení reformy
u vnitřní správě, utvoření ve Španěísku zvláštní
církve, jež by byla samosprávnou a jež by papeže
považovala pouze za nejvyššího rozhodčího a zákono-
dárce v oboru dogmatickém. — Táž révue otiskuje
dva zajímavé a dosud nevydané listy malíře Cour-
beta, z nichž jasně vyniká, v jaké finanční tísni ne-
zřídka se geniální umělec nacházel.
* Révue des deux Mondes přináší zna-
menité vylíčení onoho pochodu duševního, jímž při-
veden byl Tacit k rozhodnutí oddati se dějepisnému
spisování. Autorem této výborné literárně-psycho-
logické studie jest G. Boissier.
Foucherův
M Wolff
A Godfernauxa
Pey Ordeix
Tacit
G Boissier
Špa
Nouvelle Révue
12
article
* W. T. Stead pronáší v Révue de Paris
velice otevřený úsudek o budoucnosti, jež čeká krále
Edvarda VII. na trůně anglickém. O politické hod-
notě nového mocnáře nemá anglický žurnalista val-
ného mínění. Je to dle něho prostě starý pán, jenž
má rád pokoj a jenž vše nechá běžeti svými kole-
* »Quarterly Review« přináší životopisné
příspěvky o zesnulé královně Viktorii. Její oblíbeným
autorem byl vždy Walter Scott, její pýchou — byli
Stuartovci! Ona sebrala veškeré pamatky, vztahující
se ke Karlovi I., Karlovi II. a Jakubovi II. Netrpěla,
aby v její přítomnosti byla vláda Stuartovcův od-
suzována. Hudbu milevala velice. Nejmilejším skla-
datelem byl jí Mendelsohn, za to Wagnera a Brahmsa
nikterak nechápala.
* Spanělská révue »Lectura« seznamuje nás
s literárním ruchem v Katalonii. Jest především vy-
volán několika znamenitými básníky, jimž v čele
stojí Margall autor proslulé sbírky »Visions y cants«,
největší naděje Katalonie, a pak básník Apeles Mestres,
autor idyll dle vzoru Theokritova.
* »Nuestro Tiempo« referuje o tom, jak
se ve Španělsku vzmáhá směr sociálně demokratický.
Roku 1891 bylo jen 5000 voličů socialistických, roku
1899 bylo jich již 23.000. Ústředním orgánem strany
té jest madridský list »El Socialista«.
* »La Révue« přináší hojnou sbírku myšlének
Lva N. Tolstého o významu života. Aforismy vyňal
ze spisů Tolstého A. Čertkov. Hlavní z nich považují
za cíl životní sloužiti bohu a vybavovati lidí od
hříchu a utrpení. Čertkov vydá v krátce v Londýně
celou knihu aforismů, vybraných ze spisů L. Tol-
Mr. Penn.
stého.
Stead
Edvard VII
Walter Scott
Stuartovec
Jakub II
Stuartovcův
Wagner
Brahmsa
Apeles Mestres
Theokritův
Tiempo
Tolstý A Čertkov
Penn
Révue jít Paris
Karel II
Španělsko
Londýn
Quarterly Review
Viktoria
El socialista
Le Révue
myšlénka Lev N . Tolstý
15
article
* Český atlas zeměpisný. Když v letech
třicátých a čtyřicátých minulého století energiea
světový rozhled Františka Palackého určovaly přední
potřeby budoucího kulturního života českého, jme-
nován vedle české encyklopaedie na prvém téměř
místě český zeměpisný atlas a za prvých let pade-
sátých stal se i prvý pokus řízením Merklasovým.
který přes experimentativní povahu svou zůstane
vždy vzácným památníkem duševních snah našich.
Od té doby netoliko kruhové odborní toužili
u nás po samostatném českém atlantu. Ale poměry
nebyly příznivy myšlence ani tehdy, když založením
české university a později České Akademie dostalo
se duševnlm, zejmena pak vědeckým snahám našim
nového a doufejme i trvalého vzpružení. Nebylo na
snadě umělecko-technických sil, ku provedení po-
dobného díla nezbytných, nebylo zorganisovaných
v pevný vědecký šik zeměpisných interessentůva
nebylo ani nakladatele, který by s energií a myslí
vlasteneckou podjal se díla velikého.
Palacký
Merklasův
Český akademie
16
article
V Táboře firma Janského šťastný učinila po-
čátek v samostatné kartografii české vydáváním Erbe-
nových map království českého a jednotlivých poli-
tických okresů, v Praze pak dřevorytec Vilím vzbudii
radostné překvapení prvou velikou mapou království
českého, již sám dle návrhů Kotyškových vyryl a ti-
skárna Wiesnerova provedla. Znamenitý úspěch
tento opravňoval naději, že lze výlučně českými si-
lami poříditi i veliký český atlas zeměpisný, který
by vyhovoval všestranně vědeckým i uměleckým po
žadavkům doby. Myšlenka stala se také předním
heslem »České společnosti zeměvědné«, jež sou-
středivši v sobě největší část zeměpisných inter-
essentů českých jala se systematicky řešiti otázku.
Společným úsilím české vědy, českého umění a pod-
nikavosti české umožněno dílo, jímž nemůže se do-
posud prokázati žádný národ rakouský. Deset mil-
lionů rakouských Němců, honosících se bohatě na-
danou akademií věd, říšským ústavem zeměpisným.
Vilím vzbudie
Kotyškův
Wiesnerův
Němec
Praha
daný akademie věda
17
article
* Dopis z Paříže. Viktora Huga Do-
pisy nevěstě. Nakl. Charpentier. Zase pěkná
kniha, jež připomíná jako vznešená inspirace dopisy
Micheleta a Quineta, o nichž jsem se onehdy zmínil.
K tomu ještě sám předmět, věk a osobnost hrdin
připojují vůni půvabu a poesie, jež činí tuto sbírku
poutavou.
»Dopisy nevěstě« jsou listy, jež zasílal Vikton
Hugo zcela mladý, skorem ještě dítě, po dvě léta.
1820 až 1822 té, jež se měla stát jeho ženou, ale
po řadě překážek, starostí o kariéru, jichž veškeré
podrobnosti nám líčí přesně tyto dopisy. (Jsou tudíž
především, a to není nejmenší jejich zásluhou, velm
zajímavým příspěvkem k historii prvních let slav-
ného básníka.)
Sesíleny vystupují zde některé známé rysy bás-
níkovy povahy. Jest známo, že Viktor Hugo po celý
svůj dlouhý život byl pravidelným pracovníkem. Do-
pisy jeho ukazují jej připravujícího se k velkému
úkolu; jeví nám jej, kterak se odhodlaně vrhá do
výhně, mladý, horoucí, neznámý, avšak odhodlaný
Hug
Charpentier
Michelet
Quinet
Hugo
Paříž
18
article
* Ottův Atlas zeměpisný. Pomocí řady od-
borníků vydává Česká společnost zeměvědná. Redi-
guje prof. dr. Jindřich Metelka. Seš. 1. Nakl. J.
Otto. Planigloby: tvárnost půdy a rostlinstvo na
zeměkouli; země kol severního pólu. Britské ostrovy,
průmyslová oblasť středního Skotska, hlavní průmy-
slová oblasť Anglie, okolí Londýna. Text obsahuje
stať »Z dějin kartografie«.
* Václav Brožik. Prémie »Zlaté Prahy«. Nakl.
J. Otto. První sešit alba obsahuje reprodukce obrazů:
»Karel IV. odmítá návrhy tribuna Coly di Rienzi«
v barvách, dále »V lese«, »Jaro« a »Večer«, prove-
dené barevným tónovým tiskem. Průvodní text K. B.
Madla.
Vady a řeči a jak se jich chrániti,
Napsal MUDr. Zikmund Janke, odborný lékař.
Bibliotéka lék. klas. spisů, IV. Rediguje MDr. D. Pa-
nýrek. V Praze, Hejda a Tuček, 1902.
Dr. Václav Melichar: »Karlstein«.
1901. Im Selbstverlage des Verfassers.
Ottův
profesor
doktor
Metelka
Otta
Brožik
Karel Iva
Col Rienzi
Madla
MUDr
Janke
Hejda
Tuček
Václav Melichar
Skotsko
Anglie
Londýn
Praha