Císlo 34.

„Nový Jihočeský Dělník.“

Strana 3.

SOCIALNÍ POMĚRY SLOVANU.

(Pokračování .) Zaměstnání jich bylo rolnictví a řemeslo Co však přepych nebo rozmařilost podporovalo tomu se nevěnovali. Zejména vyhýbali se ho- stinství, kejklířství, řemeslné hudbě, malířství, ale i nepřáli kupectví a mečířství. Mravnost byla u nich základem života, pro- stota a jednoduchost vládla. Rodinný život opí- ral se o manželství, v kterém byli si úplně rovni, a mělo býti vždy slušné a řádné. Pro snahy ty šlechta je vítala a přijímala jako do- bré tiché pracovníky, ač na druhé straně byli zase prudce potíráni jako kacíři a mandáty, proti nim vydávány; dokonce měli býti násilím potlačeni. Ovšem, bylo to již v 16. století, kdy fanatismus náboženský nedal vrchnostem kato- lickým spáti, kdy hledaly zásluhy u boha ve štvaní a pronásledování těchto lidí. Scházívali se na sjezdech, které nejméně jednou za rok konali. Na nich upravovali si své věroučné články i svů j život. Hájili vždy svou samostatnost a varovali se splynutí s jinými církvemi. Byli nositelé onoho demokratismu v církv oné rovnosti — kterou Rím tak porušil. Auto- rity církevní neuznávali.

Časem však Jednota se zmohla, a tu pr- votní tuhé řády nebyly volny všem, došlo k od- poutání jich více a více. Na sněmu r. 1490 v Brandýse nad O. a na pozdějších již svět- štější ráz zvítězil, již K úřady světské mohl bratr přijati; konečně dovolilo se i bratřím pří- sahati. Nezapovídalo se jim ani jíti na vojnu z povinnosti. Směr ten učinil Jednotu života schopnější, jejž pak pevně sorganisoval poč. 16. stol. br. Lukáš, Jan Augusta a Jan Blaho- slav. Vliv tehdejší náboženské zahraniční re- formace na Jednotu byl patrný. Uvolnění starých úzkých názorů a vchod do světa. Sociální směr však ustupoval; formální církevní nabýval vlivu, šlechta a měšťanstvo v Jednotě již rozhodo- vala. Kněží již neživili se „prací rukou svých“, byli podporováni šlechtou,ale i od ní odvisl Slechta a měšťansvo konečně Jednotu strhlo do bojů i politických, v nichž Jednota úplně byl zničena. Po porážce českého povstání 8. listo- padu 1620 na Bílé Hoře končí její život. Roz- kazy královskými byli bratři konečně r. 1627 z Čech a Moravy vypuzeni. Rozptýlili se po všech zemích. Posledním jejím biskupem byl nej- větší paedagog a učitel národů Jan Amos Ko- menský. Proti klerikálnímu sjezdu nečiní ofielní, svo- bodomyslná společnost měšťácká ničeho. Jen so- ciální demokracie volá k boji proti tmě a zpá- tečnictví, alarmuje schůze k odražení útoků žold- néřů Ríma na školství a zdravý lidský rozum. Taková schůze bude dne 15. září i v Budějo- vicích.

Nezapomínejte na sbírky milionového fondu!

TÁBORSKÝ KRAJ TÁBOR. DOPIS Z „HUSITSKÉHO“ TÁBO- RA. „Budeme dělat sami pro sebe a města u- mřou hlady!“ říkají agrárníci, nemohou-li dostat za své zboží, co žádají. To samé rozumoval pantatínek Kvěchů, nemoha dostati laciné pra- covní síly na žně! Tábor chce samé továrny, lid se z venkova stěhuje do města a my, abychom dřeli sami, co pak to může být? Slova panta- tínka Kvěchů rozhodla, abych navštívil nové prů- myslové podniky, které, dle pantatínka Kvěchů, rostou jako houby po dešti. Došel jsem proza- tím do té naší konservovky. Panu správci Lait- montovi a kuchaři Holfertovi představil jsem se co český oekonom, páni se po německu ušklíbl a pustili mne dál, aniž by se o mne starali, sel jsem tedy na zdařbůh závodem, až jsem došel k první skupině žen, které pečlivě, vylupovaly hrách z lusek, a rozpředu s nimi hned hovor. Příjemná práce a jistě hodně placená? Otázaná pohlédla zkoumavě na mne, pak na své družky a spustila: „Pane inspektor (za toho mne asi považovala), bylo by potřeba nápravy. S panem správcem a Kuchařem nemůžeme nic navařit! Neumějí česky, jenom nadávat.“ V čem je tedy potřeba u vás náprava, otázal jsem se mimoděk.

Předně musíme moc dlouho pracovat, odpovědě- la tázaná. V pracovním řádě sice stojí, že pra- covní doba jest od 7 hodin, ráno do 12. hod. polední a od 1—6 večer. Pan správec a Kuchař patrně asi nerozumí českým hodinám a proto nařídili, že se začne pracovat jak se rozední a přestane se, až nebude na práci vidět. Máte snad ale za práci přes čas zvláštní plat? podo- týkám. To máme, odpověděla tázaná, jenže p. správec nedá, co komu patří, ale co komu tiát chce. Není-li to některé dělnici vhod, tož ji přidá pár nadávek, pohrozí, že nám spřeráží kosti a na konec hrozí vyhazovem. Vedle toho musíme pracovat i v neděli a za to máme plat jen jako ve všední dny, podotkla ještě mluvčí. Na- mítl jsem, že snad u jiných prací v této to- Várně jsou snesitelnější poměry, leč ženy a dívlky záporně odpověděly. Jsme zde všichni otroc, jako za dob roboty, prohodila opět jiná .. . Dal nám jsem Němce, abychom jim nerozuměly,a oni nám... V tom vešel do pracovny p. sprá- vec, který zočil, že docela přátelsky promlou- vám s dělnicemi, i udělal na mne tak kyselý obličej, že jsem se co nejrychleji poroučel, hby toho pána snad nenapadlo, naložit mne do kon- Koudelka. „TABOR“ NA TO VYZRAL. V posledním svém čísle opět jezovitsky hájí zločinné hlaso- vání mladočeských poslanců pro branné před- lohy. Ovšem, dělá tak chytře, nevyslovuje se přímo otevřeně, aby se nedostal do rozporu celou řadou svých stoupenců, činí tak mezi řád- serv.

ky, Aby oslabil již nějak roztrpčení voličstva nad postupem mladočeských poslanců, chytá se všeho možného, jen aby mohl něco uvést též proti sociálním demokratům. Cituje proti našim poslancům „České Slovo“. Dje toho jest „č. S.“ táborské redakci alfou a omegou, a proto se nijak nedivíme, naopak jest nám nynlí jasným, že se „T.“ chýtá všeho, hájí kažďou špatnost, je-li namířena proti sociální demokracii. Své po- slance však tími od zrady na zájmech lidu ne- očistí. Aby lid prohlédl, o to již se přičiníme. PLENARNI SCHOZE všech daň strany pla- tících soudruhů a soudružek koná se v sobotu 24. srpna o 8. hod. večer „U hasiče“. Na pro- gramu nachází se: 1. Zpráva funkcionářů. 2. Do- plňovací volba členů sboru důvěrníků a různé.

Každý člen má povinnost plenární schůze navště- vovati. Z TABORSKÉ KONSERVKY. Veřejnost mo- hla se z místních časopisů „T.“ a „Č. J.“ do- vědět o moderním, technickém i hygienickém zařízení továrny, ale nedověděla se dosud, jaké poměry v této nové továrně panují, pokud se pracovních a mzdových poměrů týče. Pověděly- li tedy místní časopisy o zařízení, jaké v to- várně jest, pouze tam, kde se to více soukr. majitelů továrny týká, chceme my též povědět něco o poměrech, jež týkají se zaměstnaných v témže závodě. A tu musíme říci, že v továr- ně panují poměry ne moderní, ale horší než za feudálního zřízení, kde malý lid žil v nevolni- ctví. Dle toho také panují v továrně poměry opravdu robotnické. Pracovní doba jest, ale je- nom někde ga papíře. Dělnice jsou nuceny chodit ráno již od 5 hodin a pracovat večer do 8 —o hodin za žebráckou mzdu. Pan správec L aitmont a kuchař Holfetl myslí, že mají pod komandem nějaké galejní otrokyně a ne dělnice, s nimiž má být slušně zacházeno. Chtějí-li tedy pánové, aby konservka byla chloubou našeho města, nechť se starají též upravit tyto poměry.

NA TÝDENNÍ TRH V TÁBORE, konaný de 14. srpna t. r., dopraveno bylo 180 kusů pod- svinčat k chovů a prodával se kus za 16 —22 kor. Velké kusy k zabití přivezeny nebyly. VYROCNÍ TRII na hovězí dobytek, koně ostatní tržní zboží v Táboře, t. zv. Bartolo- mějský, konal se ve středu 21. srpna t. r. Pří- hon hovězího dobytka kol 2500 kusů. DOLNÍ CEREKEV. Jedním z těch, kterým jest naše pol. organisace trnem v oku, jest pý- valý „kaprál“ od militer, p. Ant. Prochá - k a. Naše organisace konala v neděli 11. t. m. vycházku do lesa „U studánky“. Pan Procház- ka, dozvěděv se o této vycházce, řekl s po- hrdlivým úsměvem: „A to mají výlet ti kořa- lečníci?!“ Pane Procházko, podruhé si podobné výstřednosti nechte pro někoho jiného, třeba pro některého člena z vašeho klerikálního ovčince. Členové naší organisace jsou lidé pořádní a po- ctiví a nenechají si něco podobného podruhé lí- bit. Místní politická organisace soc. dem.

BESÍDKA.

HAJNÝ-POLITIK. Na veřejné schůzi lidu, uspořádané soc dem. organisací 15. t. m. „U Kremersbachů“ Suchdole, promluvil redaktor soudr. Kříž o zem- ském sněmu českém, jeho činnosti, vlastně ne- činnosti, o jeho reformě a daních. Rečník objasnil stav českého sněmu nyní, je- ho nesprávné složení, a vysvětlil stanoviskoa požadavky soc. demokracie vůči sněmu. Mezi přítomnými posluchači poslouchal zrovna ná- božně i—občan H., takto knížecí švarcember- ský hajný v Benátkách. Přes celou řeč seděl jako putička, nemaje ničeho k namítání — an tehdy, když předseda soudr. Beníšek na sklon- ku schůze vyzval přítomné k projevení námitek. Ale sotva p. H. opustil místnost a ocitl se průvodu jistého chasníka, též Benátčana, na čer- stvém vzduchu, spíše řečeno „za větreme vjela do něho kuráž a oposiční odvaha. Zají- mavý jest úryvek, zachycený z jistě ducha- plné řeči po vyjití z hostince: „Nic nes ve- do u!“ povídá mladší politik, „k dly by s e b rá-

Sklad klatovského prádla

Doporučujeme! Doporučujeme nili zuby nehty a drželi se jak chtě- Ii, prohrají to!“ A občan H. povídá: „Je to pěkný, takový spolek — ale proč pak tam neříkal, že u nich několik židů a těch hlavních z toho mají nej- víc? Proč to neřekne? Úryvek tento, zaslechnutý z duchaplné řeči obou mudrců-politiků, dokumentuje znamenitě uvědomělost našich zastrčených zálesáků. Pan hajný slyšel někde něco zvonit — jistojistě má moudrost všechnu s kazatelny anebo z ně- jakého klerikálního plátku — nu, a moudrost tu též dovede uplatnit, ovšem ne veřejně, ale za větrem, aby nebyl nikým zkraden. Pan H. jdoucí ze „slova božího“, z kostela, zašel poslechnout taky „slovo nevěřící“ — řeč neznabožského soc. demokrata, a to neměl dělat, protože má ted hřích a přijde každopádně, jestli se pořádně ne- vyzpovídá a pokání nevymodlí, do pekla! Když už do schůze šel, měl jako hrdina a ne baba (hajný se nesmí ani báby bát!), pěkně vystoupit, a říci to řečníkovi pěkně do očí, on by mu to byl s těmi židy a hlavními vůdci vysvětlil. Ale pan vrchnostenský politik a ob- hájce, to neučinil. On je velký pán, v lese po ělnické prádlo, stálé novinky nákrčníků veškeré přípravy pro švadleny, krajk

zajících největší, dostává za své plahočení vrch- nostenskými lesy několik stovek — při tom tiše hrbí hřbet, otročí, honí báby, sbírající chrasti a má se dobře. Jeho vědomosti a poli ické chytrosti přestávají u hranic jeho lesa —a kdyby se jej kdo zeptal a vyzval jej, aby jme- noval ty židy, které mínil, těžko by hledal od- povědi. Kolik takových hajných politiků na našem jihočeském venkově dělá veřejné mínění o so- ciální demokracii? Jejich politický bacilus je ovšem neškodný. Byly doby, kdy se nás báli a kdy na venkově se před sociálními demokraty zavírali dvéře jako před cikány. Dnes již cho- dí do našich schůzí a těžko chápající, ubitá, u- tlačovaná česká duše, neschopná logicky myslet. až do konce, zavírající oči před skutečnostm a toužící po odplatě „tam nahoře“, jde ze ko- ciálně demokratické schůze a uvažuje o tom, co se na schůzi mluvilo. 1 kdyby z tohou- važování vyplývaly falešné závě ry, je v tom pokrokl Bývaly doby, kdy „lid“ vůbec ne- myslil a neuvažoval. Jdeme — ku předu ladislav Jomec, srrrres eské Budějovice