Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXV.

2

V Praze, ve čtvrtek dne 7. září 1905.

Praha

3

Číslo 246.

4 article

Na rannt a odpol. Histy předplácí sei v Praze v alministrael a něsíc na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoli donáškou Jale na čtnt ieta . . . . 7 K 5ok ve tlialkách: 2 K 9oh na raěsíe . . P'oštout na peěsic na čtvrt lefa “ . . . . s droji zásllkou a měst n čtnt la . . . K ek

Praha Jal

5 article Osvědčení nemaďarských ná- rodů v Uhrách.

Osvědčení nemaďarských ná- rodů v Uhrách. Probouzí-li se hukotem příboje všeněme- ckého lid náš slovanský na ohrožené hrázi slezské — probouzejí se rovněž v Uhrách národové nemaďarští, z mdloby mnohalet vyburcovaní rachotem bořícího se dualismu klerý byl jejich hrobkou. Důvěrníci národních stran slovenské rumunské a ralikálně srbské usnesli se svorně na tom, svolávati lid svůj bez pro dlení na četné veřejné schůze a tá- bory po všech krajích a oblastech, v nichž sídlí, aby všude se ozýval za své dobré právo národní a politi- cké v této vážné krisi Uher, aby zmužile po- věděl Maďarům i vládě své stížnosti, své žaloby jako své požadavky spravedlivé a nedal se chabě a němě překvapit událostmi, plnými ne- bezpečí pro budoucnost a osud nemaďarské vět šiny v říši sv. Štěpána. K těmto táborům, jichž dnes už přes dese ohlášeno pro nejbližší neděle v okresech trnav- ském, vrbovském, zvolenském a kulpinském, v dali dotčení vůdcové společný návrh reso- luce, která má být schválena, po případě mo- difikována samými stranami. Resoluce ta uveřejněna v jeden a týž den v rumunském, slovenském i radikálně rrbském časopisectvu, čte se jako nanifest politických názorů, přesvědčení, tužeb a vůle nemaďarských ně-odností v době, pro Uhry tak osudně a proto nutno ji seznati slove za slovem. Počíná diagnosou veřejných poměrův a pří čin dočasné krise uherské, i praví věru zají mavě:

Maďar Štěpán Uhry

6 article

„Jsme hluboce přesvědčeni, že o prav- dová příčina dnešní krise nemá se hle- dat ve vojenských otázkách a že povole nim madarského komanda — ani re- šena býti nemů že. Je to jen náhoda, že krise započala se právě při vojenských otázkách, neboť všecky n aše poměry jsou tak nezdravé, že jestli s tomu co nejdříve neodpomůže, musí v čase nej- kratším nadejíti ještě větší krise. — Pravou příčinou dnešní politické krise je jen stav, který způsobily základní zákony z r. 1867 (o dualismu) a jmenovitě jich provt- dění do života, a ten politický směr, který v nedostatku zaruču- jících zákonův, anebo jejich vad mohl k vítězství dovésti výlučnou hegemenii menovo u. — Maďaři musili roku 1867 ze svých původ- ních požadovků mnoho slevit, ale za to do- stali od Rakouska lé osudné kon- cese, že mohou nemaďarské národ- nosti naší vlasti dle libosti po- tlečov atl Vyrovnání s Rakouskem nusilo pro Uher- sko nepříznivě skončit, neboť Uhersko samo se aslabilo, když uzavřelo vyrovnán proti národnostem, tedy proti většině svého vlastního obyvatelstva. Odtud je jasné. že Uhersko může zlepšení svých státoprávních poměrů tím dříve docílit, čím dříve své potlačen síly, t. j. nemaďarské národnost učiní svobodný mi.

Maďar Rakousko Uhry

7 article

Šovinistický směr, ve kterém od pesledních 38 let pohybuje se naše celá politika, přivedl naši vlast do neblahého polo- žení. Za celý ten čas ještě nikdy žádná vláda (maďarská) nenavrhla králi v dobách krise, a by vyslechl též zástupcův národnost ních stran. Dnes je všeobecné položení tal těžké, že by další setrvání v tomto šovinistickém směra za nedlouhou dobu vésti musílo ke kata- strofě. Následkem toho žádáme, aby otázka národnosti řešena byla na zá- kladě spravedlivosti a rovnopráv nosti, abychom — osvobozeni od vnitř ních třenic a bojův — společnými silam mohli přikročit k řešení všelikých nerozluště ných anebo zvráceně rozřešených otázek. Odsuzujeme počínání si koalice, nebo nás tato svým šovinismem pohoršuje Koalice snažít se ještě i vo je n s k

8 article

otázky, na př. řečplukovní, řešit způso- bem nepřirozeným, se stanoviska maďari- sace. Koalice zapomíná, že my nemůžem se nadchnout pro nový obrat věc a nemůžeme se podjati společného boje, poněvadž ten obrat je namířen proti nám. Politické principy nejsou koneč ným cílem, nýbrž konečný cíl má záležet v tom aby všichni národevé a obyvatelé ve státě byl uspokojeni na základě jistých politických zása Odsuzujeme vládu, která chce koalici uspokojit tím, že vydá jí v obět nás nemaďarské národy. Odsuzujeme ji zejmena i proto, poněvadž za toutéž příčinou ve svých nařízeních zasazuje se z pomaďarštění národních a střed- ních škol. Zatracujeme vládu konečněi proto, že zamýšlí předložit nový vo- lební řád s výslovnou tendenci, aby nemaďarští národové poměr- ně ještě méně veličův měli, než do- po su dl Co do voleb sněmovních, žádáme vše- obecné tajné hlasování po obeích, při poměrném zastoupení menšin bez všelikého obmezování, které se nezakládá na věku a mravnosti. Vzhledem k tomu, že nejsme v tom položení, abychom podporovali bu koalici nebo vládu, považovali jsme za svou svatou povinnost označit právě nyní v prvém bodu této resoluce stanovisko, které vý hradně a jedině jes s to, aby odstranilo pravou Osvědčujíce, že za toto spravedlivé stano- visko nezvratně bojovat budeme, pronik- nuti jsme pevnou nadějí, že maďar- ský národ ze svého středu postav v čelo takové patrioty, ktoři budou na- dáni schopností, aby poznali pravé zájmy vlasti a kleří nebudou proti nám, ale s námi spolupracovat na zbudování bezpečné a šťastné budouenosti naší vlasti.“ — Tak doslovně manifest spojených stra národů slovenského, rumunského a srbskéhov Uhrách.

Uhry

9 article

Druhdy by ho byli politikové aďarští obou táborův, vládního jako opposičního, odbyli po směchem a pohrdáním. Avšak dnes, tuším oběma táborům maďarským není do frivolníh pošklohku a smíchu, zalehne-li v jejich spor po- dobný varovný a důtklivý hlas z lůna tak dlouh týraných a tudíž tak hluboce roztrpčených ná- rodův vlasti pospolité. Není vítán ani Fejer várovi, ani Košutovi, ani Banffovi, ani Appo- nyovi, ani Andrássovi: ale počítat s ním musejí všichni. Zhola neupřímnou Komedii tropí zajiste vláda Fejérvárova na pokyn z Vídně s vnadou všeobecného práva hlasovacího, již proti koalie nadhazuje massám lidu uherského; proto nás srdečně těší, že vůdcové Slovákův, Srbův, i Ru- munův bystře prohlédli tento vládní trik a ne- sednou panu Kristoffovi na vějíčku, nýbrž od mršťují jeho kebuli reformy volebního řádu s patřičnou nedůvěrou, že by oloupil nemadar- ské národy svou volební reformou ještě o po- měrně větší počet voličstva, než je olupuje vo lební řád dosavadní.

Košut Banff Appa Slovákův Srbův Kristoff Vídeň všeobecný práv hlasovací

10 article

Trefně spražují lstivou jeho nabídku svým požadavkem všeobecného tajnéh hlasovacího práva všech zachovalých občanův po obcích, při němž by se i menšinám, správným výkladem volby, zjednalo spravedlivě poměrného zastoupení v parla- mentě, jak to již před 30 lety doporučoval hájil náš šlechetný Karel Sladkovský. — Avšak jako se nedají zvábit vládní Cha- rybdou, tak vůdci nemaďarských národův ne- stočí loď svou také do podezřelých vírův koaliční Seylly, nýbrž praví jí ve tvář: „Chceš-li docílie zlepšení státoprávních poměru uherské říše vůči Rakousku, vyrvi dříve ze srdce svého do kořene to hloži šovini- stické své nepřízně a křivdící zpupnosti proti nám, většině národův nemaďarských: učiř nás svcbodnými a rovnoprávný m s maďarskými našimi spoluobča- ny: nechtěj nás vyhubit, alébrž nech nás svobodně žíti a my pak ra dostně budemo s tebou se domáha t i n ei

Sladkovský Rakousko

12 article

větší státní samostatnosti naší vlasti spo- lečné.“ — Kdyby dnes ještě starý Košut Ludvík žil. nepochybujeme, že by s celou vervou působil pro spravedlivé vyrovnání se s ná- rody nemaďarskými; neboť s vrcholku věku svého jasně poznával pravdu, kterou dnes vyslovili opět v manifestu svém vůdcové potla. čených národů nemaďarských: že budouenost. moc a sláva samostatné říše uherské cele na tom závisí, ustanou-li Maďaři v čas od své bru- tální, křivdicí pýchy oproti svým nemaďarským spoluobčanům, dopřejou-li jim poctivou rovno- právnost a svobodu ve vlasti pospolité.

Ludvík Maďar

13 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. Ze Záhřeba, 4. září. (Nařízení vlá dy o veřejných depositech.) „Pokret“ cznamuje, že chorvatská vláda nařídila dne 15. července t. r., aby od 1. října t. r. všechna veřejná deposita, dosud uložená u chorvat- ských spořitelen, byla deponována u po- štovní spořitelny uherské v Pešti. Jdetu o sumu 3—4 millionů korun. „Pokret“ očekúvá. že na chorvatském sněmu bude o této záložitost porokováno Ze Záhřeba, 5. září. (Demonstrace proti dru. Frankevi ve Spletu.) Tak zv. „čistá“ chorvatská strana práva, jinak velko- chorvatská, strana fanatismu protisrbského a protislovanského, nemůže se smířiti s faktem, že rozumní politikové a skuteční rodomilové chorvatští pojímají do svého programu smír se Srby, a že se to děje i v Dalmacii. „Čistí“, aby proti tomu působili, položili si sjezd do Spletu. Několik dní před sjezdem roznesl se po Spletě hlas, že přijede i dr. Frank. Celé město vzpla- nulo. Frank ve Spletu! Není možná, neboť při- jde-li — tak oznamují „Obzoru“ — buď jej snědí mořské ryby, anebo nesmí na spletskou půdu vstoupiti. Jeho přívrženci, bojíce se o svou hlavu, upokojovali občanstvo ujišťováním, že dr.

Srba doktor Frank Záhřeb Pešť Dalmacie

14 article

Frank do Spletu nepřijede, nýbrž zůstane v Nině u kněze Zanchia, předsedy dalmatských „či- stých“. Na to se Splet upokojil. Ale sotva se upokojil, Frank druhého dne, když se ho nikdo nenadál, přibyl do Spletu a s ním dr. Mile Star- čevič a Pavelič. Sjezd „čistých“ se konal, ale nebyl téměř nikým navštíven. Přívrženci jeho chtěli pro radost uspořádati aspoň malou ovaci a sehnali několik mladých lidí, kteří se postavil před hotel, kde Frank odsedl, a provolali mu „živio“. Ale neminulo ani několik minut as všech stran ozývalo se pískání a volání proti Frankovi. Voláno všelicos, ale nejmír nějš pokřik (píše „Obzor“) byl: „Ven z Dalm- cie!“ „Ven ze Spletu!“ Ne náměstí shro- máždilo se mnoho lidu, mezi ním mnoho advo- kátů, lékařů, obchodníků, statkářů atd. Nastala všeobecná velká demonstrace proti Frankovi lidé by se byli provalili de hotelu, kdyby se ne- byli objevili žandarmové na ochranu dra. Franka. To postačilo k ochraně osoby Frankovy, ale nezastavilo demonstraci ani potom, když ně- kolik lidí zatčeno. Na to velitel žandarmů po- radil Frarkovi, aby co nejdříve se odklidil ze Spletu, protože celé město je proti němu. Frank slíbil, že tak učiní druhého dne časně ráno.

Zanchia Frank Mil Pavelič Franco Frankův Frark

15 article

Čtyři žandarmové zůstali před hotelem až do jeho odjezdu, načež jej doprovodili na stanici. odkudž odjel do Šibenika. Z Krakova, 6. září. (Polské z kuše- nosti z těšinského „věcu“.) Pan Frie- del od let vynakládá všecko úsili na to, aby Po- láky v Haliči přesvědčil, že Čechové ve Slezsku. obzvláště těšínském, jsou horšími nepřáteli Po- láků, než Němci. Nic tak neusvědčuje pana Friedla ze lži, jako zkušenosti, které si- Poláei haličští odnesli v neděli z Těšína. Něco z nich jsme uvedli včera. Dnes se dočítáme v „Glosu Narodu“ dalších podrobností. „Věc“ měl se ko- nati na louce, která patří ke komoře arciknížecí. jež jest lénem koruny české (v originále vlastně: bývala majetkem Piastů.) Správa komory v před- večer „věcu“ zakázala, aby louka byla propůj- čena k jeho konání. Zákaz byl chytrým kouskem Němců těšínských, neboť převážná většina úřad- níků komory jsou nejzarytější Němci, germanisá- toři a prusofilové. Poláci slezští tak jsou roz- hořčeni tímto skutkem arciknížecí komory, že hrozí bojkotováním arciknížecího piva. Němci Těšíně dále najali uličníky, opatřili jim píšťalk a řehtačky a když lid polský se ubíral z Národ- ního domu ulicemi na „věc“, byl přivítán pe- kelnou kočičinou německých výrostků. Totéžse opakovalo, když se Poláci vraceli. Hůře ještě se vedlo těm Polákům, kteří šli jednotlivě. N ěme napadali aa ně, trhali jim odznaky tahali a strkali je. Chyby tisku. Ve včerejší zprávě „Ze Zá- hřeba“ na počátku je vytištěno: „Splelská svo- bodal; má býti: Spletská „Svoboda“ atd. Dále vytištěno: z péra dra. Smovlaky; má býti: Smodlaky. Dále: Dokud jedni Chorvati; má být Chorvaté.

Frie Čecho Němec Friedl Piast Polák Chorvat Krakov Halič Slezsko Těšín

16 title

Politické zprávy zahraničné.

17 article

V Praze, 6. záři.

Praha

18 article

Mír podepsán. Mir podepsán. Ruská armáda rozejde s domů a na dálném Východě nebude ponecháne ruského vojska víc, než co je míremo ustanoveno k ochraně ruské železné dráhy. Více vojska tan Pusko nesmí mít, a bude to méně, než měle před válkou k ochraně mandžurské dráhy. O - gán radikálných professorů, „Naša Žizň“, jenž se tolik Ruska naobviňoval pro jeha nepřipra vonost, nyní nalehá, aby Rusko odtud vzalo snad všecko vojsko vůbec, protože prý by pone chání na dálném Východě bylo pro ně tre- stom (!), jehož si nezasloužilo! Ti lidé div ne- pláčou, že se nesplnily krásné sny, s kterými Ja- ponci začali válku, když prohlašovali, že chtěj zabrali Sibiř až po Bajkal. Bude tedy Rusko na dálném Východě „ne- připraveno“ zas. Před válkou bylo nepřipraveno. že příliš spolehalo na svou moc a nevěřilo, že by se Japonci pustili de války s ním, když ne- budou žádným způsobem od Ruska drážděnía když Rusko nebude překážeti jejich obchodním stykům na asijské pevnině. Po válce Rusko ne- bude míti práva býti připraveno na novou válku s Japonskem, jež bude naproti němu v ještě větší výhodě blizkosti, než tomu bylo před vál- kou. Počítáme-li pak se zkušeností novodobého válečnictví, jebož historie od války německo- francouzské nezaznamenala ani jediné vítězné války na straně napadené, na defensivu odká- zané, a ví jen c vítězstvích armád útočných, ne- můžeme si mysliti, že by Rusko bylo st samo nazpět dobyti toho, co ztratile ve pro- spěch Japonců. Bude tedy Rusku v Asii na- stoupiti politiku alliancí, a protože není možná aby bylo v jiné allianci v Asii a v jiné v Evropě, bude politika a tudíž i historie obou těchto dílo světa v nejbližši budoucnosti smířena, při čemž není vyloučeno, že Evropa najednou ukáže se historicky vedle Asie tím, čím jest vedlen geograficky: její nepatrnou částí.

O gán Japonec Rusko dálný východ Sibiř Bajkal Japonsko Asie Evropa Mir

19 article

Co Rusko mírem ztrácí, správně vyjadřuje „Svět“, jenž praví: „Přijmutí japonských pod- mínek ukáže se na celé další historii Ruska, neboť osud tomu chtěl, aby třistalet snaha Ruska o nezamrzající moř byla nyní zastavena. Že Japonsko upustilo od požadavku, aby mu bylo vydáno několik ru- ských lodí, internovaných v neutrálných přísta- vech, nemá žádného významu, právě jako ho nemá zachránění vladivostockých pevnost protože Vladivostok v hlubině zavřeného moř nemůže míti vážného významu zvláště po tom, když oba břehy Laperuzova průlivu budou v ja ponských rukou. Vše v podsťatě důle žité ustoupeno Japoncům. Ve smlou- vě zapovídá se Japoncům zřizovati opevnění n jižním břehu Sachalinu u Laperuzova průlivu. Ale v době míru opevnění netřeba a v případě války Japonci si je postaví bez ohledu na smlou- vu, anebo založí v průlivu miny. Co se týče rozdělení Sachalinu, není pochyby, že Japonei hospodářsky zachváti i severní jeho polo vinu. Válečné kontribuce Japonsko neobdrželo. protože na ni nemělo práva. Nehledíc k tomu, Ja ponsko dobylo válkou s námi ohromně mnobo jak ve vzhledě hmotném, tak i mravném. Sta- nulo nyní pevnou nohou na asijské pevnině získalo ovládající položení na všem dálném Vý- chodě. Korea, tato asijská Italie, stává se vlastně državou Japonska. Všechna exploatace přírod- ního bohatství Mandžurie přejde v ruce Ja- ponců a politika otevřených dveří, o kterou tak se vynasnažovala Amerika, ukáže se v praxi pří zračnou, jakmile všecky mandžurské železno dráhy budou v japonských rukou.o Jsou tedy rány, Rusku Japonskem zasazené velice těžké. Kdyby se to Rusko nechtělo při- znati, znova by jednalo podle zvyku pštrosího Jestliže mu protivníci lichotí, že mírem získal

Ruska Laperuzův Japonec Japonei Rusko Japonsko Vladivostok Sachalin Korea Amerika

20 article

V drebném prodejie ransí číslo o sobě . . . za 6h odpoledni . . . . za 2h Ve filialkách na venkově: ranní číalo. . . . . . . . 30 oěpolední . . . . . . . . 8 h Inserá ty platí se hotově napřed. Přodplaoení a insorty přijímá sdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakre tiskárna n ozpedice „Národnich Listů“ Rukopisy se novzapejl.

21 article

a osvědčilo za zeleným stolem diplomatů tako- vou obratnost, která mu nahražuje, co prohrálo na bojišti, to je lépe považovati za potutelný vý- směch, než za upřímné mínění. Stejně falešné jsou ty hlasy, které Rusku radí, aby ze nyní vzdálilo z Asie a přeneslo svou činnost do Evropy. To je tolik, jako kdyby radili Anglii, aby upustila od Indie a soustředila se na svůj původní velkobritanský ostrov. Indie a vůbec kolonie dávají Anglii bohatství a moc. Podobně je s jinými státy. Dokud se Rusko znova neupovní v Asii, ne- bude ani v Evropě státi pevně. Potíže v norsko-švédském vyjednávání. Otázka opevnění pohraničních způsobí za- jisté značné ještě potíže v norsko-švédském vy jednávání, jež vede se mezi delegáty obou států v Karlstadu. Švédský tisk žádá totiž úplné zru- šení a nikoliv odzbrojení pevnosti, včetně histo- rických pevností Fredriksteinu a Kongavingeru. Tvrdiť o nich, že mají ofensivní ráz a že jsou stálou hrozbou Švédsku. Norové namítaljí ale že k účelu ofensivnímu pevnosti ty nebyly sta- věny a že jest nesmyslem, jako by oni pomý- šleli na válku proti Švédsku ať sami neb ve spolku s jiným státem. Ve »Verdensgongu« do- kazuje znalec jeden, že pevnosti mají ráz čistě defensivní. Oproti tomu ale právě zrušení jejich usnadnilo by švédský útok proti Norsku. A prá- vem se poukazuje také k tomu, že zatím, co žádají zrušení pevností norských, Švédové uva- žují o stavbě vojenské dráhy poděl norské hra- nice a o zřízení lodní stanice v Bohuslaenu, zcela blízko hranice norské.

Noro Švéda Rusko Asie Evropa Anglie Indie Karlstad Švédsko Norsko Fredrikstein Kongavinger

23 article

Bude-li sultán dále trvati na svém odmí- tavém stanovisku proti požadavkům Francie, odvolá tato svého vyslance Taillandiera a vyšle dva křížáky do marockých vod. Dalši kroky učiněny budou na alžírsko-marockých hranicích. Velitel shoru v jižním Oranu, generál Lyanté, přerušil již svou dovolenou a vrátí se do Alžíru. Zakročení armády francouzské, zejmena obsa- zení Ušdy, bylo by ještě účinnější, nežli ná- mořní demonstrace, k níž se konají přípravy v Toulonu. Avšak doufá se, že již námořní de- monstrace stačí, aby sultán byl přinucen k po- volnosti. Sultán nechce ustoupiti od základníh islamského zákona, dle něhož každý mohame- dán, ať je jakéhokoliv původu, je poddaným islamského panovníka, v jehož zemi žije, a proto pokládá Bu Mziana za marockého pod- daného. »Temps« pojednává na úvodním místěo možném odjezdu francouzského vyslance z Fezu. Ujišťuje se, že zakročení francouzské vlády bude neobmezené. Francie použije příležitosti télo k další akci. Vláda francouzská chces zjednati náležitou vážnost. Nemá prý nijakých úmyslů anexních, nechce těžiti pro svou extensi.

Lyanté Francie Oran Alžír Toulon

24 article

Ale Francie ukáže maghzenov železnou ruku — píše »Temps« —a donutí sultána, aby se sklonil před její právem. Tím bude učiněno zadost Francii, jež nebude chtít dále využitko- vati svého vítězství. Repressalie omezí se pouze na to, aby sultánovi byla připomenuta autorita a síla Francie. Abdul Asiz hledí vstříc zklamání. Domníval se mylně, že události posledních mě- síců mu dovolují, aby nedodržoval dále smlouvy. Brzy nahlédne svůj klam. Spoléhal, že německá intervence mu bude na prospěch. Dnes však ví, že Německo a Francie se již do- rozuměly o programu konference. Reformy budou neodvolatelně provedeny přes všechno odkládání. Z Pařiže se oznamuje poloúřadně, že odpověď Marokka na ultimatum Francie v záležitosti Bu Mzianov dojde teprve zejtra neb v sobotu. »Matin« se obává, že musulmanšti fanati- kové v okolí aultánově, obávající se, že konfe- rence ohrozí jejich prospěch, donutí sul- tána k prohlášení svaté války, je- již následky by byly nedozírné. V »Humanité« opětně Jaurés se obraí proti válečným poplachům a tvrdí, že francouz- ským zájmům poslačí mezinárodní konference, ovšem když její usnesení budou vážně brána. Z Tangeru se oznamuje: Noc na 6. t. m., kdy na hlavních ulicích města byly rozestaveny stráže, uplynula klidně. Avšak r o zechvě n

Abdul Asiz Jaurés Francie Německo Maroko Tanger

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. U Rembrandta. Frankfurtská črta.

Rembrandt

26 article

Frankfurťané koupili „Oslepeného Sim- sona“. Umístili obraz ve Städelově Institutě ve zvláštním oddílu. Nežli otevřeli obrazárnu, tlačil se už houf lidí nedočkavě u dveří. Pak se vše hrnulo k obrazu. Každý Frankfurťan šel se ví- tězoslavně podivat na vzácnou kořisť, kterou město ulovilo. „Osvětlení je znamenité! A barvy!.. . Ale vypadáte vy teď znamenitě, má zlatá! . .. „Nu, jsem teď spokojena se svým zdravím Ale ještě si mnoho slibuji od Baden-Badenu. „Ach, vy tedy ztrávite léto v Baden- Ba denu? A delší dobu snad? A s rodinou?“ „Ne všichni, Adolf, Oskar .. Obě dámy se totiž přišly také oddat umě leckým požitkům. Jejich hlasitá rozmluva mno poněkud rozrušila. Pozoruji teď přitomné. Malý mužík s nervosnou přísností srovnává popis v nějakém časopise s obrazem. Přizval na pomoc vedle slojící dámu. „To přece není modré světlo, co tam do- padá na Simsonovy nohy? To je zelene!“ „Nu, ano, není docela modré. Přecház z modra do fialova.“

Adolf Oskar Simsonův Baden Städelov institut

27 article

„Fialové rozhodně ne. Zelené je. „Ano, ano, máte pravdu, přechází do ze „Ne, je čistě zelené. — A což Simsonův obličej. To jde tak de žluta.“ Dáma již nemá chuti odhadovat odstíny barev. Vypůjčuje si časopis, „aby to také stu dovala“. Dva staří pánové, spokojeni, si vykládají, o vídeňském tisku. Je prý tak roztrpčen. Po- ručík vedle zařinčel ostruhami. Vážná matrona se čtyřmi dcerami nemůže pochopit, jak ta jedna ruka se octla pod Simsonovým krkem. Někdo věc ochotně vysvětluje. Generál znalecky při- mhuřuje jedno oko, ke druhému přikládá jako kukátko sevřenou ruku. Sluha obrazárny sta- rostlivě obchází. „Raději bych zde nebyl,“ povídá. „Prosím vás, taková zodpovědnost! Tři sta tisíc marků To jsou peníze. Šourám se do jiných místností obrazárny. Jsou dnes hodně opuštěny. Teď má kurs jenom náš Rembrandt. Jen cizince tu vidět. A vidět tu přece krásné věci: Velasquez, Ruisdael, Hals Holbein, Jan van Eyek, Teniers, Brouwer, Jar Steen. Z Italů: Moretto, Correggio, Ribera, Ve- rcechio. V místnosti s novějšími díly mohu klidně prohlížet Lenbachova Bismarka, Moltka. císaře Viléma I. a Liebermanna, Böcklina Fritze von Uhde.

Fiala Simsonův Rembrandt Ruisdael Hals Holbein Eyek Teniers Brouwer Steen Italos Moretto Ribera Lenbachův Vilém Liebermann Böcklin Uhde Correggio

28 article

lena. Vrátil jsem se opět k Rembrandtovi. V velkém rámci nejvíce do popředí vystupuje po- stava zbrojnoše s namířenou halapartnou proti prsoum Simsonovým. Ten leží převrácen k tělu muže, jenž ho ze zadu uchopil a strhl k zemi S posledním napjetím sil vzpírá se silácké tělo levou nohou o zemi, pravou bezmocně kope do prázdnéhe vzduchu. Pravou ruku, sepjatou ře- tězem, kroti pochop. Za ním v pozadí ještě druhý je hotov vrhnouti se do boje. Hlavu Sim- sonovu podržuje si hlavní vykonavatel za mocný vous a pravou rukou vráží do oka Simsonova křivou dýku. Dalila vítězoslavně mává uloupe- ným chumáčem vlasů. Je cosi barbarského, hrubého v obraze. Obnažené ruce, rozhalená prsa, bosé nohy — vše bezbranno v posledním boji proti obrněným zbrojnošům, proti přesile ozbrojené. Zvláště hrubá, bosá noha tak křečovitě vztažená vzhůru. právě ve středu obrazu! Zvláštní příšerné osvě- tlení. Rozhrnutou záclonou padá proud jasných paprsků na výjev. V plném světle stojí Dalila. Paprsky volně prosvitují hrsť vlasů Simsonových a široký rukáv jak s její ruky visí. Padají n tělo Simsonovo a převrácenou hlavu. Obličei stojí za celý ostatní obraz. Zsinalá, ztrhaná tvák s hrůzně vyceněnými zuby křičí všechnu bídu, vztek, bolest a neštěstí. Ale i pomsta již pro- bleskuje.

Rembrandt Simsonův Sim Dalila

29 article

Obličej zaujal mne nejvíce. Celkově má obraz v sobě něco neforemného. Postavy veli- kostí nezdají se patřit k sobě. Zvláště stojíe žoldnéř mne zarazil. Překvapí též zkrácení těla Simsonova. Leží kolmo k diváku a nepodaří s v každém okamžiku vidět je průměrně, přiro- zeně. Zdá se být příliš krátké. Obličej Dalilin je povrchní, prázdný. Myslím, že obraz zakoupen zvláště pro svou historickou cenu. Obecenstvo ovšem u po- myšlení na zaplacenou cenu, uvidí v něn mnohem více. Vycházím z obrazárny. Jdu po nábřeží, po mostě. Těžce naložené lodi kolébají se na vlnách Mohanu, rozsáhlá skladiště na březícb hemží se lidem, vlaky na všech stranách jeden za druhým odfukují bílý kouř, pronikavě hvízdají a v dálce kyne celý háj továrních kominů! A dále v ulicích: banka. banka, banka! Pyšné bankovní paláce, chladné sklenčné obchodní domy! Frankfurtský dojemí Vzpomínám na tiché, soukromé obrazárny ví- deňské. Schönbornova, Harrachova, Lichten steinova, Czernínova. Bývá tam tak klidno, za miklo, tak mrtvo. Arci tu padá příliš do mysli jak tu všechno je ze starších, zaniklých dob Jediného novějšího obrazu není! Přáli předkov dnešní šlechty umělecké tvorbě z porozuměn anebo z pouhé libůstky, anebo jen k vůli — chloubě? Kdož ví; jisto je pouze, že dnešn šlechta už jí vůbec nepřeje. V myšlenkách vidím obraz Jana van Meer, tuším, z Czernínovy obrazárny: malíř v atelieru

Simsonův Dalilin Schönbornův Harrachův Lichten steinův Czernínův Meer Mohan Czernínův banka . banka

30 article

na svém díle! Idealisuje poněkud ten krásný, jemný obrázek. Dělá z malíře kněze. Ale k tomu potřebí je, aby umělec opíral se o něcu vněj- šího, aby byl podporován při tvorbě krásna. Kde nenalezá podpory, tar odchází. A zde jsem tedy ve Frankřurtě, ve městé obchodu. Jdu kolem nového, nádherného „Schauspielhausu“, pak krásným, stinným zas pestře vysázeným pásem parku, kol vnitř- ního města. Docházím ohromného Opernhausu, jehož výkony řadí se dnes po bok berlínské opeře, v pouličních výkladech obchodních lá- kají celé výstavy uměleeko-průmyslovýeh vý- robků. A Palmengarten? Symfoniemi barev zpí- vají tu ohromné záhony tulipánů, celé zahrady azalek! Nádherné sklenníky musí vychovávat smysl krásna, aspoň vzbuzoval touhu po při- rodě. A třeba všechno zřízenc bylo jen pro chloubu, z pouhého protzovství nebo pro ob- cnod!... Ve Vídni zatím pustnou někdejší šlechtické obrazárny. Mužský portrét od Holbeina, Ruben- sův „Neptun a Amfitrité“, prodány do Berlina, Dürerův „Kristus na kříži“ do Drážďan, Van Dyckův „Karel I. s manželkou“ také někam do Německa. Ano, celé soukromé sbírky odeházejí do ciziny: Pribramova, Preyerova, Friesova, Colaltova! A státní ústavy a musea nemají pe- něz! Právě že tak zrovna udrží, co majíl

Holbein Ruben Neptun Amfitritý Dürerův Kristus Van Dyckův Pribramův Preyerův Friesův Colaltův Schauspielhaus Vídeň Berlín Drážďany Německo