1
masthead
16 března 1900.
2
masthead
Příloha „Národnich Listu
5
article
Z literatury.
Z literatury.
Plány a práce.
Nezdá se vám tak někdy — v ten čas.
kdý se zavíráme doma; když venku vítr c hučí.
snh se sype a natáhneme nohy pohodlně ke
kannům — nezdá se vám tak někdy, že je
potřebi naši literaturu zreformovati, zrevoluciono-
vati, vytknouti linie jejího postupu, načrtnonti
kontury budonelho dila »l'oeuvré«, jak o něm
horoval Zola . . . krátce navrhnouti plán, na-
skizzovati program ? A nepřipadá někdy naše li-
terštura-belletrie, věda, umění . . tak mali-
cherná proti těmto velikým programům, vysokým
požadavkům, širokým obzorům, jež si tak le-
hounce prstem ve vzduchu rýsujete?. oh se
Ano — francouzská, anglická, ruská, ně-
mecká literatura! Pah! Kam pak naši omeze-
nečkové se svými kolibřími rozoumky! Kam pak
naše desorganisovaná věda, kam naše malá bel-
keirie! Ano, takhle Carlyle a Macanlay, takble
Ksrámzin nebo Pypin, takhle Tolstoj nebo
Saiermann, takhle Littré nebo Quidde, takhle
Taina nebo Lindner . . . ale ti naši, chamra-
dna! Kobosil měl pravdu!
A přece nenl k tomu nic potřebí než
rozvrhu, plánu, hlavně programu, který zde tak
lehce vrhám na papír a k němuž není již po-
třebí, než aby ti omezenečkové jej realisovali
Bože, to je přece věc tak lehká, realisovati plán
již hotový! Málem byste se sami do toho dali,
ale když je tolik potřeba zase jinde načrinouti
clle, rozšířiti horlzont! A konečně, Vy přece
nejste vědecký nádenník, tu sprostou robotu
nechte těm za Vámi — sobě vyhraďte dozor
a kritiku!
Zola
Carlyle
Macanlay
Ksrámzin
Tolstoj
Saiermann
Littrý
Quidde
Tain
Lindner
Kobosil
Pah
6
article
A noříte se v duchu v myšlenkách deset,
patnáet, dvacet let nazad, co již takověhle pro-
gruny národu stavíte před oči, co plujete prot
proudu, co kážete, ano křičite na trzích i ulicích
nemáme dějin filosofie, potřebujeme „ kulturní
historie, není sociologie naší společnosti, pro-
hlédejme krilicky naše obrození, revidujme poli-
tieké dějiny, zpracujme vědecky literaturu, shle-
dejme bibliografii, vydejme sebrané spisy našich
velikánů . . . a hlavně organisujme naši práci
naukovou, kritisujme a analysujmed
A jaký výsledek těch desíti, dvacíti let
Huba povídati! Nikdo těchhle věcí nevykonal
zejténa ne lidé »naši«. Vznikla sice v době
této díla veliká, monumentální díla české vědy.
přcha národa — ale Vy jste jich nebyli účastni,
dila ta nebyla účastna Vaších plánův a pro-
gramův, jsou zcela jinak vybudována a vysla
věna, a skoro byste řekli — kdybyste nechtěli
držeti své vypjaté cile, své vysoké hledisko —
že jsou lépe a praktičtěji uzpůsobena, nežl
všecky Vaše programy.
Skoro se Vám zdá, že za deset let nikdo
po těch Vašich programech nezastůně, kdežto
po velikých těch kaceřovaných příručnicíeh
bude sháňka čím dále uim větší.
A vídíte dále, že ti pracovníci, kteří sku-
tečně robotují a pracují, Vašich programůva
method nepotřebuji, že je ignorují, ano že se
několika slůvky, pod čarou a en passant, nad
Vašimi myšlénkami jenom usmívají. Poznávále,
že každý, kdo se do práce nějské zabořil
napracoval, methodu i program si určí z da-
ných fakt mnohem lépe a příhodněji, nežli mu
od zeleného stolu Váš hofkřiegsrath předpisuje.
Vaš
7
article
Vy běžite za rozjetým rychlovlakem a myslite,
že Vaše volání muurčuje cil a rychlost. —
Venku se vítr utišuje, vločky sněhové
kladou se zvolna na kraj a zasypávají pomalu,
pomalu všecko, vrchy, doly, lesy, role i domy.
Tak Vám připadají na mysl Zolovi Fromontové
ve Fécondité, jak svou prací zasypali pomalu
továrnu mlýn i banku, jak zavodnili celý krah
francouzský ano až do Afriky zanesli své pů-
sobení — a jak bídně skončili všichni theoreti
kově, kleří jim předpovídali nouzi a zkázu
A zdá se Vám, že není nám potřebí ani tal
programův a návrhů k budoucímu kulturnímu
dějepisu, k budoucí historii literatury, k budoucí
filosofii.. ., jako spíše pracovníků a dělníků.
Zdá se Vám, že mnozí recensenti mnohem více
uškodili nežli prospěli, že mnohé časopisy
místo positivní práce hledí si jen kritiky, jejíž
výslední větu víte již napřed, jakmile si přečtete
jméno kritisovaného autora.
Nezdá se i Vám, že literatura naše trp
hyperprodukeí programů, atrofií práce? Že bylo
by dobře, trochu omeziti plané povídání a za
to rozšířiti pole skutečným pracovníkům?
Zola
Afrika
9
article
* Novely. Napsal Sv. Hurban-Vajansky
K českému vydání upravil Karel WolL. Nákladem
J. Otty. Před nějakými dvaceti lety předčasně ze
mlelý spisovatel Rudolf Pokorný upřímně se přičiňo-
val, aby literární plody umných bratří tatranských
našly trochu odbytu také v Čechách a na Moravě.
Vždyť slovenčina je pouhým nářečím češtiny, od níi
se neliší ani tak, jako mnohý dialekt německý od
spisovné němčiny. A v Němcích se píše a vydává
v dislektu dosti knih. Tehdy, roku 1880, vyšla v Tur-
činském Sv. Martině sbírka básní Vajanského »Tatry
a more« v úpravě ku podivu pěkné (»Tlačou kníh
tlačiarského účastinárského spolku«) a leckterý z nás
chnivých harcovníků v zájmu světlýchl ideí, má knihu,
vnoranou Adolfu Heydukovi, z těch čas památkou
Hevdnkův »Cymbál a husle« a dra. Jaroslava
Vlčka »Literatura na Slovensku« značí hřeben vlaky
klerou vydechla nad stojatou hladinu náblá silnějš
účast naše pro Slováky. Vlnka se však rozplynula
ve vlnách docela jinak zbarvených. A odtud je zl
a pořád hůře. Zejmena se znalostí literatury sloven-
ské a s hmotnou podporou jejího rozvoje. V tomto
případě »podporovati literaturu« není stanoviskem
překonaným, spíše národním imperativem, jehož však
neposloucháme.
Došlo se slovácko-českým bratrstvím až tam
že si slovenské spisy — překládáme. A je to sna
konečně jediná cesta z kleté pustiny, na níž se
ocilla česko slovenská sboda. Jaké že jsou poměry?
Hurban
Woll
J Ott
Pokorná
Němec
Martina sbírka
Vajanský
Heyduk
Vlček
Slovák
Čechy
Morava
Slovensko
Tatra
10
article
Řikaii jsme, že knihy, které se píšou a vydávají na
Tatrách a pod Tatrami, jsou našimi knihami. Ale
nekopovali a neznali jsme jich. Slovákům pěje
hezký lum vynikajících básníků — a vzácné věci
z remánové tvorby se vydávají v severních Uhrách.
Na náš trh literární však nedocházejí, ačkoliv jsou
čislí lteratury české. Zmotaný svazek bratrský ! Tak
zmetaný, že nám pomalu nejsou literáti slovenšt
ani jmenem známi a že o domácnosti slovenské
také ničeho nevíme. — Proto — ačkoliv je čirý
opporlunismem »upravovati« slovenské spisy na česko,
opportunism ten jedině v bídě pomáha. Řekne se
jací to jsou bratři, nerozumějí-li si? Ale doufejme.
že si posléze přece porozumíme.
Uzavřev objemný svazek Vajanského Novel,
český čtenář marně usiluje odehnati od sebe směsíci
dojmů docela mimořádných, bodavých, dojmů, ne-
majících s uměním pranic společného. Klidnou úvabu
o uměleckém profilu spisovatelově, o síle, kterou je
nadán, o prostředcích, jichž užívá, a o účinu, jeho
se dodělává, dojmy ony sveřepě udolávají. A pomoci
Slovák
Tatry
Uhry
Vajanský novela
11
article
není, než nechat je, aby se vybouřily. Český čtená
skutečně teprv poznává Slovensko. Slovensko, v němž
je »pustota, hynutí a smutek kol do kola« ! Kořínek
Slovenska — prostý lid — nu, len je zdráv a tuhý
má život. V jakém však kamení krní a scvrká se —
bez slunce a bez vláhy! Vajanský ostatně o slo-
venském lidu málo v Novelách plše. Šmahem skoro
o vrstvě vyšší, na jejíchž bedrách spočívá jinde úkol.
representovat národ před světem. A tu právě vězí
zřídlo černých dojmů, jež derou se do nitra čtená“
řova: Lid slovácký representován je tak — uboze
Vizte v novele »Podrost«, v jakém stadiu trč
buditelská práce slovenských probuzencůl! Je to
malý obrázek snah našich, tak asi z let třicátých.
Hestka osvícených studentův usmyslí si vydobýt
o prázdninách rodného městečka pro národní věc.
Sbubnuje událost neslýchanou, dalekosáhlou. Uspo-
řádá výlet a sehraje po slovensku divadlo! Výsledek
se skutečně dostavi. Všemocný vliv maďaronského
služněho, jenž »drží na provázku čtyři tisíce dobrých
slovanských duší«, pobořen na padrť! Aspoů
na čas.
Slovenská mládež tedy čacky napomáhá ná-
rodnímu dechu z udupaných prsou. I jinde se o tom
ve knize dočtete. Maďarská gymnasia však bez mi-
losti decimují nadšence. Poclivý Slovák, člen intel-
ligence, pošle syna do Prešpurku na studie. Za čs
obdrží od něho dopis — maďarský. Otec se diví
psančko vrátí. Nový i další dopis synův opět je
maďarský: »Kedves apěm.« Hrom do toho! — talik
zaklne... ale co počít? Konečně se to omrzelo —
jemu. Sám si posteskl: Takoví jsme my bo-
Vajanský
Slovák
Hrom
Slovensko
Prešpurk
13
article
hatýři !...
To, co ze slovenské mládeže v maďarských
školách obstojí, většinou se rozplizuje v mlhách
utopického blouznění a la Neždanov z Turgeněvovy
Noviny. V důvěrných kroužeích, na fantastických
schůzkách horuje se o »společné věci“. Tato spo
lečná věc jest i na Slovensku cosi beztvárného,
svatého, čemuž těžko příjíti na kloub. Dva zanícení
mladí lidé sem tam o ní slůvko prořeknou, požalují
si, na tajemné výlety se vydávájí, budice plno
splechtů v pomaďařeném městečku, rozděleném na
dvě prudce nepřátelské strany: žlutě růžovou pod
komandem notářové a krinolinovou pod velením
kupcové Kratiknotové. Jde prý mladíkům o sbírky
na panslávské gymnasium: Hrůzná věc! Pan-
slávským rozumě) slovácké gymnasium. S pan-
slavismem dopadá to ostalně tak žalostně, že ne-
zřídka už mláď podlehá zoufalé resignaci a —
do nedávna divost sama — klesá v ponurý my
slicism.
Slovensko
Turgeněvův novina
14
article
Ceho nepotřelo maďarské gymnasium, to dodě
lává na Slovensku praktický živol. V měslech če
pýří se maďaronské, někdy též němčourské bejlí, na
zemanských dvorcích zívá prapodivný, úplně tupý
indiferenlism, v sídlech panstva, na zámcích huláká
maďarism výbojný, s opovržením se dívající na slo-
vácký lid. Chudáci učitelé nejsou s to spoustu zdo-
lati, o probudilých kněžích vůbec se nedočítáte. Z
to o romanticky blouznívé šlechtické dívce, která
zavrhuje muže milovaného, poněvadž muž ten ne-
cítí národně. (Babí léto.)
Takové je to pod Tatrami. Důrazně však třeba
vytknouti, že Vajanský je dalek sentimentalismu
že po didaktice v jeho novelách neni sledu. Umě-
lecká díla to jsou. Skvostné kusy realistické
tvorby. Moment národního nebo nenárodního cíténí
jest autorovi právě tak složkou k uměleckému účinu,
jako láska, jako hlubiny srdce vůbec. Není jeho
vinou, že český čtenář prožívá jeho historie dvojako
jako báseň i jako obraz bratrského života.
Ce
Vajanský
Slovensko
Tatry
Uma
15
article
Jsou v knize též novelly beze všeho národnost
ního třídění. A maďarsko-sloväcký antagonism nent
vůbec pointou hlavní ze sedmi novell ani v jediné.
Nejvýš staffáží, černou niti ve tkanině zlaté.
Ruská dumavost, heroické sebeobětování al jakási
zatvrdlost duše provívá nověllami vedle maďarské
buršikosnosti a vedle líbezné měkkosli čistě slovácké.
Naleznete v knize krásné květy mistrné kresby rea-
listické. Znamenité typy, mužské i ženské —
zvláště ženské. Z nich specielně bravurní typy dívek.
do nichž i čtenář se zamiluje. Osnova novell je po
vždy směle nahozena, obratně sepředena i vyvrcho-
lena. Rozuzlení — až na dva případy (V malém
městě a Bouře v zátiší) hladce a přesně podle prae-
miss proveďeno. — Kniha náleží k četbě sílné,je
souborem novell výborných a dělá literatuře slovon-
ol a omoo —ís—
ské plnou čest.
* Bibliotéka klassíků řeckých a římských.
vydávaná III. třídou České akademie
císaře Františka Josefa pro vědy, slc-
vesnost a umění. Číslo 1. O. Curtiu
Rufus: O činech Alexandra Velikého,
krále macedonského. Přeložil Fran! Št
Kott. Pomocí České akademie. V Praze 1899. Tiskem
a nákladem A. Wiesnera.
František Josef
O Rufus
Fran
Kott
A Wiesner
Praha
Český akademie císař
Český akademie
16
article
Potřeba řádných překladů řeckých a římských
klassiků byla uznávána u nás již za skvělé písem
nické periody XVI. století, a když pak znovuzrození
národa našeho zaplašilo péče o budoucnost jeho
opět a s důrazem potřeba tato dovozována. Pohříchu
nebylo dosti porozumění pro nalehavou potřebu pře
kladů ve čtoucím obecenstvu a tak vydávány byly
sice některé velmi cenné překlady, jako Vinařického
překlad básní Vergiliových, Škodova Iliada, Mejsna
rova Odysseia a Oresteia, ano dvakráte stal se pokus
založili nákladnou sbírku překladů klassických, roku
1863 J. Kvíčalou a o dvacet let později J. Králem,
ve kterýchž sbírkách i zdařilé překlady důležitých
klassikův uloženy: ale jednotlivé pokusy neodolaly
zapomenutí a obě sbírky živoří pro nedostatek úča
stenství. Proto vítán jest vážný pokus České aka-
demie, třetí třídou podnícený, aby založena byla
pod aegidou Akademie a s hmoutnou i duševní její
podporou sbírka nová, k dosavadním úkolům se při-
mykající, která by dle určitě pojatého plánu litera-
turu obou národů klassických do českého roúcha
odůla a českému čtenářstvu přístupnou učinila.
Vergiliův
Mejsna
J Kvíčala
J Král
Škodův Iliada
Odysseia
Oresteia
17
article
Počátek učiněn překladem známého rheloricky
vyšperkovaného spisu římského rytíře O. Curtia Rufa
o činech Alexandra Velikého, který sice nevyrovnává
se co do historické ceny spisu Arrianovu, ale tím
jest důležitý, že zachoval některé údaje z literatury
soudruhův Alexandrových, které jsou odleskem přísně
makedonského smýšlení, mnohé činy geniálního vý-
bojce kárajícího. Úlohy té podjal se zasloužilý ve-
terán českého písemnictví, prof. Kott, který již do
Kvíčalovy sbírky podal výborný překlad historických
spisů Tacitových. Z úpravy Kottova překladu dlužno
si vyšetřovati zásady, jimiž říditi se hodlá akade-
mická komise, k řízení sbírky této určená, při čemž
nemůžeme opomenouti přání, aby na obálce jedno-
tlivých svazků otištěny byly program komise, jeji
vůdčí myšlenky a zvláště seznam klassických spisu
jichž překlady jsou již předem buď k tisku připra-
veny buď překladateli odevzdány.
Prof. Kott podává úvod o životě a spisech Cu-
tlových, načež následuje svěží a pokud možno k ori
ginálu věrně se přimykající překlad s četnými věc
nými poznámkami a vysvětlivkami pod čarou
z těchto poznámek, které vesměs podávají důkaz
vzorné překladatelovy pečlivosti, mohly by někter
býti upraveny přesněji, aby právy byly nynějšímu
stavu jednollivých disciplin.
O Rufus
Veliký
Arrianův
profesor
Kott
Kvíčalův
Tacitův
Kottův
Cu
18
article
Neváháme uznati, že počátek překladem Kotlovým
zahájený jest mnohoslibný, tu však vidí se nám po-
třebou příčiniti některé dobře míněné pokyny pro
da ší pokračování. Ježto komise dotud veřejně pro-
gramu svého neohlásila, není nám známo, dle kte-
rých zásad miní se říditi v dalším výběru klassiků,
toliko bylo kdesi oznámeno, že klassikové dotud v pře-
kladech vydaní zatím z programu akademické komise
jsou vypuštěni. Tu dovolujeme si podolknouti, že tato
zásada, sama v sobě zcela přirozená, hleděti může
toliko k překladům ukončeným; klassické spisy,
jen z části přeložené, bylo by záhodno pokládati za
nepřeloženy. Při velikém rozsahu latinské i řecké
literatury dlužno pomýšleti především na překlady
spisů po věcné stránce nejdůležitějších, k těm pal
počítáme veškery básnické spisy, spisy bistorické.
historicko-politické a filosofické. Vždyť dotud nemáme
překladu spisu Thukydidova, Polybiova, Aristotelo-
vých Politik a jeho nedávno objeveného spisu o státě
athenském, nemáme překladu Platonových Zákonů
ani valné části spisů Ciceronových a Dějepisců doby
císařské. Ovšem, u některých z těchto překladů vy
skytnou se i důležité potřeby věcné, jichž nedbati
nebylo by sbírce s prospěchem. Míníme tím přílohy
názorné, hlavně mapky a plány; těžko zajisté čte-
náři dějin Thukydidových vmysliti se do situace
bojův o Syrakusy bez plánku města tohoto a okoli
Dr. J. V. Prášek.
Thukydidův
Polybiov
Aristotet
Platonův
Ciceronův
doktor
J V Prášek
Syrakusy
20
article
jeho.
* Fr. Herites, Vlny života. Povídky, L
ciná knihovna národní serie XXIII. NáklademJ
Otty. Autor, známý svým bystrým líčením malo
městského života, přestěhovav se do Prahy, jal se
studovati též život velkoměstský se stejným úča
stenstvím. Dokladem toho jest první povídka téhoto
svazku »Vlastní dráhy«. Líčí v něm život pražských
studentek: konservatoristek, kandidátek učitelství atd.
Je to pochmurný obrázek existence plné bídy a strá-
dání, líčený s oným upřímným, vřelým soucitem, auto-
rovi vlastním. Ostatní dvě povídky »Dnové smutku«.
tklivá historie, v níž jakoby se obrážel kus vlastního
života autorová a pochmurná povídka »Opuštěno
hnízdo« zavádějí násopět do života maloměstského
* Jaroshav Hilbert, Psanci. Dramao
třech dějstvích. Nakladatelé Bursík a Kohou
Již v prvním svém dramatu »Vina«, jevil auto
dobrý smysl pro scénické účinky, a zajímavý konflikt
V přítomném dramatu kráčí ve stopách Ibsenových
Je to kus pochmurný, s těžkou atmosférou zločino
spáchaných v minulosti, mládí, otrávené sképsí
nudou, neschopné života, cynická frivolnost lehko
myslné ženy, to jsou elementy tohoto kusu s pří
krými efekty s trhanou, hádankovitou mluvou.
* Prokop Chocholoušek, Přivitan,
kmet staropražský. Historická povídka. Čitárna
českého lidu, svazek II. Nakladatelé Bursík
Kohout. V povídce obrážejí se smutné doby dějin
národa českého v bratrovražedných bojích mezi ná-
padutky o knlžecí stolec v rodině Přemyslovců, jež
způsobily v zemi spousty tak hrozné a kde lio
musil pýkat za hříchy svých knížat. Vlastenecka
vroucnost Chocholouškova nalezá tu tklivé tóny př
líčení bídy v zemi české a romantická jeho fantasic
dochází tu plné platnosti. Opět jedna z knih, jež
jsou vítány pro nejširší kruby čtenářstva, jichž po
třebám plnou měrcu vyhovuje.
Herites
Náklademj Ott
Jaroshav Hilbert
Bursík
Ibsenův
Prokop Chocholoušek
Přivitan
Chocholouškův
Francie
Praha
ciná knihovna národní série XXIII
Vino
21
article
* Edm. Lepelletier, Syn Napoleonův
Historický román. Přel Antonín Koudelka. Ma-
tice Lidu r. XXXIV. č. 1. a 2. Nakl. dr. Ed. Grégr
Tragický osud syna korsického dobyvatele, jenž po
pádu otce svého vychováván byl ve vyhnanství
zemřel tu v mladém věku, ode dávna lákal četné
spisovatele a nejnověji zpracoval E. Rostand historii
smláděte orlova« (L' Aiglon) na drama pro Saru
Bernhardtovu. Kniha Lepelletierova jest líčením
polou historickým, polou romantickým s pohnutým
dějem a napínavými zápletkami, jehož děj odehrává
se jednak v Paříži, jednak ve Vídni, pohnuté výjevy
z ulic, jako na př. červencová revoluce v Paříži.
střídají setu s tajemnými historkami za kulisami
velkého světa.
* Jan Štraberger, Perspektivné kres
lení dle přirody. Se 36 obrazci: Nakl. I. L
Kober. Autor, odborný učitel, podává ve knížce
stručnými rysy nejen všeobecnou theorii perspektivy.
týkající se krajinářství, ale i četně praktické rady.
čeho dbáti při kreslení krajinářském. Vykládá způ-
sobem jasným a snadno pochopitelným nejprve vše-
obecné pojmy, pak o stanovisku, o správnosti obrazu
o obzoru, o zdánlivé velikosti předmětu, o rovno
běžkách, o porovnávání délek, zkracování ploch, po
zorování předmětů zrcadlení ve vodě, rozdélení
obrazu a provádění kreseb. Kuížka jest vhodno
pomůckou pro začátečníky v kreslení krajiná
ském.
* V. R. Sušický, Hodinářství. S 24 vy
obrazeními. Nakl. I. L. Kober. Podav stručnou
historii vynálezů hodinových strojů, podává autor
odborný učitel, theoretický a praktický výklad tech
niky hodinářské, pojednává o různých druzích hodi
nových strojů a o zásadách jich konstrukce. Knihou
rozmnožena naše odborná literatura řemeslnická
nové cenné dílo.
Lepelletier
Napoleonův
Koudelka
doktor
Ed
Grégr
E Rostand
L Aiglon
Sar
Bernhardtův
Lepelletierův
Štraberger
I L Kober
Sušický
Ma
Paříž
Vídeň
22
article
Z českých listů.
V »Novém životě« J. Karnlk připojuje svůj hla
k těm, již volají po šíření české knihý v našem lidu
Píše: »Kníh dost — leč dobrých málo. A ty dobré
nutno lidu přímo vnucovat; máť namnoze již zka
žený vkus a nerozeznává mezi dobrem a zlem. Rol-
nický lid čte vůbec málo, za to dělnický přímo
hltavě .. a přece ten nejchudší lid dlužno vycho
vávati poesií .. . Pořiďme si nékný výběr z našich
nejlepších básníků, pro lid záživné věci, ovšem
hlavně z epiky, vydejme ho spojenými silami, pro-
dávejme za pár krejcarů, vnuťme lio všem lidovým
knihovnám, rozšiřujme ho mezi známými čtenáři
každé vesnici. Jsem jist, že kniha taková by se lí-
bila a přinesla dobré ovoce.« Tento návrhi na opravdu
laciné dobré výběrv, vhodně kolportování, opakuje
se v našém časopisectvu již od několika let v růz
ných formách, byl řešen již několikerými pokusy.
ale přes to schází, zdá se dosud ještě, kouzelny
proutek, jímž by bylo možno vyčarovati vzorné ta
kové výběry a rozhodit je vskutku po celé české
vlasti.
K několika našim listům pro mládež druží s
nový, jenž chce býti na rozdíl od ostatních »prv
ními novinami« dětí. Vychází pod názvem »Mlady
Čech« ve dvou oddílech. První arch jsou noviny
druhý pěkná lileratura. Z prvního čísla líbí se m
vyzvání »Učme se slovanským jazykůme
psané prostě, ale velice národně. Népodepsaný auto
ukazuje, jak snadno může se naše mládež, třeba ne
hned systematicky, seznamovati se slovanskými
řečmi, bez přilišného namáhání. Bylo opravdu dobré,
kdyby naši lidé dovedli čísti jazyky stovanské,k
čemu opravdu není třeba zvláštních odborných vě
domostí, jen trochu trpělivosti a času: soukromým
cvičením v mládí dalo by se toho nejsnáze dosíci.
J Karnlk
Rol
Mlada Čo
23
article
* Trochu podivnou zprávu o užívání kinemato
grafu ve vědě oznamuje z Ameriky »Fotografický
obzor«, ač není-li to »vědecká poesie« některého z
zahraničních listů, které si v různých vybásněných
vynálezech rádylibují. Jde tu o fotografování vzrů-
stu rostlin. Klnematograf hodinu co hodinu činí
jednu snímku květiny, před kterou je postaven
(v noci při elektrickém osvětlení), a tak za měsíc na
devíti stech negativů postupně ofotografuje vyrůsta-
jící a rozvíjející se květ. Zrychleným tempem při
promítání se obrazů dá se pak celý proces vzrůstu
a květu znázorniti v několika minutách. Jméno pod-
nikavého učence bohužel Obzor neudává.
* »Typografia« otiskuje malou přehlídku časo-
pisů, vycházejících v Kodani a charakterisuje ostř
jednotlivé listy. Zajímavo je na příklad, že vládní
orgán »Berlingske Tidende« vydělal již milliony vý-
sadou, že smí uveřejňovati úřadní zprávy, nebo rychlý
vzrůst nového velkého zillustrovaného listu »Fram“,
jenž energickou reklamou dosáhl hned v prvních
týdnech asi 80.000 () předplatitelů. Nentěšená je
charakteristika sensačního tisku, jímž se Kodaň jen
hemží. Krvavé a pikantní plátky jsou velice rozší-
řeny a předstihují se svojí honbou po sensaci, hmotným
slohem i divokými illustracemi. Nekonečné loupežné
a napínavé romány, útočné feuilletony, řádící zle
v životě soukromém, jsou jich hlavní atirakcl.
Berlingske
Fram
Amerika
Kodaň
24
article
V »České Revui« referuje B. Prusík o francouz
ském článku J. Finota pod názvem: »Francie před
jazykovou válkou«. Cituji několik význačných drob
ností z počátku dosud uveřejněného: »Vláda jazy-
ková znamená i nadvládu socialní, literární, národo-
hospodářskou a velmi často i politickou : . . Jazyk
toť proud spojující a sbližující národy. On slouží
nejen k nejvyššímu výrazu jejich mravního a inte-
lektuálního života, leč on též jest nástrojem k výmě-
nám materiálním. A tak čím více kult jistého jazyka
má adeplů, tím jistější jest jeho budoucnost a jeho
záře ve světě. Čím více lidí mluví tim oním jazykem,
tím více jest naděje k rozmnožení a spotřebě jeho
ideií. Stejně jako jest nutno pro velikost státu, aby
se množilo jeho obyvatelstvo, tak stejně je nutno vý-
sadné situaci literatury, aby měla úctyhodný počei
vzdělavatelů a neméně ovšem i čtenářů a odbě-
ratelů . . .« Autor předpokládá námitku, že důležitost
jazyka není v množství lidí, kteří jím mluví, ale v ja-
kosti jeho. Nerozhoduje počet spisů, ale jich cena.
B Prusík
J Finota
Český revue
25
article
Björnson, Ibsen, z malého národa pronikli do celého
světa. Autor však ukazuje na to, že tito spisovatel
v cizině čtou se vesměs jen v překladech, bez nichž
by nepronikli. A tu na příklad, jak výborní spiso
vatelé, nepřeložení do rozšířených jazyků, málo jsou
známi, uvádí p. J. Finot autory české.
Zajímava je též statistika, ovšem jen příbližná
jíž autor naznačuje rozvoj vlády toho kterého evrop
ského jazyka. V XV. století vládne frančin
všude, mluví jí 10 millionů lidí a počet ten stoupá
do XVIII. století na 31 millionů. Ruština, němčina,
angličina, španělština a vlaština vzrůstají v té dob
rovněž, nepřemahají však frančinu. Až po pádu
Napoleonově nastavá převrat. Angličina ovládá 116
millionů, pak ruština 80 millionů, němčina 80, fran
čina pouze 52, španělština 44, vlaština 34. Čís
lice ty jsou asi hodně problematické, ale poměr, který
naznačují, není asi daleko pravdy.
Členář.
Björnson
Ibsen
J Finot
Napoleonův
26
article
*»O působení židů na Slovensku«. Vy
pravuje v »Osvětě« pozoruhodné věci. Karel Kálal
sKráčím dědinou. Odevšad zírá bída, jakéž u nás
neuvidíme. Pojednou přijdu k stavení zděnému.
»Komu patří toto gazdovstvo?« »Rosenzweigovi,
velkomožný paně.«— Patrně mě pasák pokládal za
exekutora nebo jiného pána. Jda od Rosenzweiga
dále potkám člověka na pohled řádného, i žádám
ho, aby mě provodil dědinou. Přišli jsme opět k pě-
knému zděnému stavení. »Komu patří toto stavení ?«
»Rosenzweigovi.« »Má tedy Rosenzweig 2 stavení?.
»Jaj, to není ten Rosenzweig, co jste nahoře viděl,
tu je Rosenzweigů více, je to velké přibuzenstvo
jsou po celé dědině tak rozloženi. Tuto bydlí Rosen-
zweig Šmulo; ten má krčmu, kupecký krám, trafiku,
velký obchod s dřívím a též zabíjí. Výše něho je
Rosenzweig Gabriš; to obchodník s truňky, masař a
velký dřevokupec. Třetí je Rosenzweig Karol; ten
má jen dřevokupectvo a peníze půjčuje. Tomu již
tak kšeft nejde. Jeho hlavním kšeftem byly karty
v kterých míval velké štěstí, ale už se mu to štěstí
obrátilo. Tamto zase bydlí Rosenzweig Alois; ten
má krčmu a obchod s dřívím.« »Pojďme k němu
blíže,« pravím. Poznal jsem, že Rosenzweig Aloie
má gazdovstvo zvlášť pěkné. »To je zajisté veliký
boháč?« táži se svého průvodce. »Ano, dnes veliký
boháč,« odpovídá, »ale před šesti roky byl věru chu-
dobnější, než jsem já. Když osvícené panstvo (mínil
žida barona Poppra) počalo tamto v K.... růbat
lesy, pan lesmistr vzal si Aloisa Rosenzweiga ku
pomoci, svěřil mu růbání, a hned mu obrostly boky
Kálal
Rosenzweig
Jaj
Rosen
Rosenzweig Gabriš
Alois
Poppr
Slovensko
27
article
Před tím měl jen takovou kuču, jako já mám. Však
ještě bohatší jest jeho syn Roseu zweig Henry, tamto
v údolí, který také najednou zbohatl. Půl toho údol
patřilo ještě před několika roky křesťanu Kordošovi,
jenž měl velký obchod s dřevem; ale nyní, prosím
vás, už není po Kordoších ani jmena, všeckoje
Henry a Henry, a celé údolí je mu po uši zadlu
ženo, a kde jaký kus lepší role a syhly (louky)
všeho užívá Henry za interes. Pokud tam Kordos
hospodařil, bývalo to nejbohatší údolí v našem kraji
dnes je tam samá všivač, nebo je všecko v pazou-
rech Henryových.« Stesky na židy slýchával auton
na Slovensku vždy, ale nikdy zlo tak dobře nepo-
chopil jako z vypravování tohoto průvodce. Tu s
mu vyvíjel velký obraz v sytých barvách, jejž i čte-
nářům nezměněný předstírá, doufaje tak nejnázor
něji představiti působení židů na Slovensku , ..
Ze slovanských listů-
* Po zesnulém románopisci D. V. Grigor -
vičovi našla se značná literární pozůstalost. Mez
množstvím netištěných dosud rukopisů jsou cestopisy
z Benátek, Monaka, Monte Karla, Nizzy, veliký
denník, hojně náčrtků ku dramatům, několik povídel
a charakteristik vynikajících mužů, s nimiž zesnulý
se stýkal a pod. Mnohé z praci těch záhy objeví s
v tisku.
Dvacetipětileté jubileum umělecké činnosti
M. G. Saviny bylo úřadně oslaveno koncem ledna
v Marijinském divadle. Program obsahoval několik
scén ze 4. jednání »Revisora«, z Turgeněvovy »Ven-
kovanky«, z komedií Ostrovského »Poslední oběť«a
»Vlci a ovces, a poskyll vzácné umělkyni příležitos
zaskvěti se v podivuhodné rozmanitosti svého talentu.
Předslavení co do vnějšího lesku bylo rovněž vzácnou
událostí ve společenském životě petrohradském.
Roseu
Henry
Kordoš
Henryová
Steska
D V Grigor
Karel
M G Savin
Turgeněvův
Vlk
Slovensko
Benátky
Monako
Monte
Nizza
Marijinský divadlo
28
article
Umělkyně byla v pravém smyslu slova zasypána
květinovými i jinými drahocennými dary. Za správu
divadla oslovil umělkyni režisér státních divadel
p. J. P. Karpov. Představení byla přítomna též
carská rodina, jež v meziaktí pozvala umělkyni do
své lóže. Berlínská kolonie ruská zaslala k jubileu
velikou hedbávnou korouhev s iniciálkami umělkyně
a s významným nápisem »Scena — moja žizň.«
* Po Dostojevského »Idiotu«, »Zločinu a trestu-
objevil se na ruské scéně román Turgeně v ů
»Otcové a děti«. U Rusů nabývají obliby dramati-
sované scény z populárních prací velikých mistrů
ruských. Třeba že při podobném zdramatisování
dílo umělcovo nemůže býti vystiženo plně, obecen-
stvo rádo vidí před sebou známé postavy a hrdiny
s nimiž trpělo a strádalo při čtení románu. Tím se
vysvětluje úspěch dramatisovaných románů ruských
Turgeněvu v tom ohledu dařilo se zvláště dobře.
Již dříve bylo zdrámatisováno z něho »Šlechtické
hnízdo«, »Dým«, »Rudin« a »Stepní král Lear«.
G. Nikolskij uvedl na scénu celé dialogy z »Otcůa
dětí«, čímž zajistil si předen značný úspěch. Scěny
sehrány byly v »Malém divadle« petrohradském.
* Varšavské lidové divadlo prosperuje
znamenitě. Příjem jeho dostoupil 8500 rublů mě-
síčně, tak že všechny obavy před deficitem jsou
šťastně zažehnány. Sehráno bylo dosud 18 prací,
mezi těmi pouze dvě přeložené a dvě lokalisované.
Kontrakty s herci končí v květnu a správa pomýšlí
již na nové. Pro letní saisonu bude potřebí nové
místnosti, k níž stavební pozemek poskytne město.
* »Kasa literacka«, pečující o zájmy polského
spisovatelstva, vydala první publikaci s heslém
»Sami sobie«. Dílo obsahuje větší i menší příspěvky
několika set spisovatelů, vyniká pečlivou úpravou
dochází neobyčejně vlídného přijetí, tak že záhy
bude rozebráno.
Karpov
Dostojevský
Rus
Turgeněv
Rudin
Lear
G Nikolský
Kasa
Sam
Malý divadlo
varšavský lidový divadlo
Turgena v ů
29
article
* Odborné kruhy polské zabývají se horlivě my
šlénkou, aby konečně přistoupilo se k vypracování
a vydání právnické terminologie polské
Přípravné práce vykonány již byly zvláštním komi-
tétem r. 1874, ale od té doby věc jaksi usnula.
Nyní, když byla již ustálena polská terminologi
přírodnická a lékařská, bylo by netečností otáleti s ter-
minologui právnickou.
* V denním tisku Ivovském dominující posta-
vení zabírá »Slowo Polskie«, jež zakládá již
třetí odnož, nový denník »Wiek XX.« Bude to vlastně
večerník »Polského Slowa«, nesoucí zvláštní název
proto, že má býti pro sebe jakýmsi celkem, určeným
pro třidy méně zámožné
* Nová práce pl. G. Zapolské »Z pamiet
ników mřodej mežátki« nalezla milosti před vážnějš
kritikou. Kdyby tato smladá mužatka« byla podo-
biznou a typem, praví W. Gomulicki (Kraj), ne
zbývalo by než zalomiti rukama nad celou spo
lečností. Na štěstí hrdinka pí. Zapolské jest pr
z dobré polovice kopií z pařížských boulevardníci
románů.
Slavjanin.
Cizí spiey.
* Dopls z Paříže. (Od našeho zvlášt
ního zpravodaje.) Z Paříže, 2. března 1900
Znamenitý a proslulý filosof Irancouzský p. Charles
Renouvier uveřejnil v knihkupectví Armand
Colina zajímavé dílo, na něž bych rád upozornil sv
čtenáře. Novinkami se ovšem trh literární jen hemží
vychází nesčetně knihy od Pierre Souse afrodisiackých
epopejí až k nejlehčímu zboží vaudevillů a operet
Ale to vše netlumočí pravou, zdravou myšlenku fran
couzskou, a tak když se octne ve vašich rukou vážn
myšlenkové dílo jako »Victor Hugo — filosof«, byl
by hříchem nerozepsati se o něm.
G Zapolský
W Gomulicki
Zapolský
Renouvier
Armand Colin
Pierre Sousa
Hugo
Paříž
Slowo Polskie
Wiek XX
30
article
Pan Charles Reneuvier je zajisté jeden z našich
nejdistinguovanějších myslitelů. Jeho dílo je jemné
důkladné. Žije v ústraní cela oddán svým filosofi
ckým meditacím, obrácsným do minulosti, směřují-
cím do budoucnosti. Naší filosofové moderní nejsou
dosti známi. Od eklektismu Victora Cousina, jímz
otřásl mocně Taine, dělí se naše filosofie na školu
čistě idealní a transcendentní a školu čistě realisti
ckou, která chce luštiti problemy duše praktickou
vědou. Pan Renouvier je francouzský žák Kantův
patří mezi duchy podslatně metafysické. Vedle něho
stojí pp. Ranaisson-Mollieu, člen akademie, Lachelie
a zejmena Emil Bontroux, rovněž členové akademi
věd, kteří vesměs mají velký vliv na mládež fran-
couzskou. Když ještě uvedu pp. Ribota a Paula Ja
neta, psycho-fysiologisty, p. Brocharda, učeného
professora staré filosofie a jemného estetika Gabriela
Seaillesa, jmenoval jsem snad, ovšem neůplně, hlavní
předslavitele francouzské filosofie nynější
Pan Charles Renouvier je vážný, starší pán.
občas se zabývá literárními otázkami. Před časem
vydal pěknou knihu kritickou »Victor Hugo — básník«.
V nejnovějším svém díle zabývá se timtéž velkým
poetou a vystihuje filosolický význam jeho díla.
Victor Hugo nazval se sám »snílkem« a aby vy
světlil jeho sen pan Renouvier sleduje krok za kro-
kem etapy jeho života, vidí, jak je zachvácen mysti
cismem, jak vzniká v něm pessimismus, jak nevy
jadřuje se již jinak, nežli symboly, jak došel k svému
stálému hromadění antithes. Objevuje nám filosota
Reneuvier
Cousin
Renouvier
Kantův
Bontroux
Ribot
Paul já
Brochard
Gabriel Seaillesa
Hugo
31
article
v magovi a maga v básníkovi. Chce vůbec pod
vysvětlení básníka.
Pan Renouvier snaží se jako obyčejně dojíti až
do mezí své psychologie a býti co možná pravdivým
a přesvědčivým. Avšak je otázka, zdali Victor Hugo
hodí se dobře k tomuto studiu.
Hugo byl obdařen největším geniem tvůrčím a
tím byl velmi intuitivním. Mluví o nekonečném,a
vidí je, myslí na nicotnost a vysvětluje ji obrazně.
Všechno se mění v jeho mysli ve vidění, která právě
jej zbavují té korrupce metafysické, bez níž není
filosofie. Řenouvier je přívrženec Kantův, velká my-
šlenka německá z konce 18. století měla největší vliv
na jeho filosofii,
Podle něho není prý velkého rozdílu mezi Hugem
a Göthem. Zajisté Hugo trpěl v životě svém, po-
znal dusnost exilu, přemítal před velkými obzory,
ale myšlenka metafysická rodlla se v něm dojmy
z přírody, kdežto příroda nebyla přístupna Göthovi
leč prismatem jeho myšlenky. A pak Hugo byl. ro-
mantikem. Obraznost vstoupla do takové výše exalto-
vaností nedá se analysovati. Filosof může nalézti
ve Vignyovi hluboký pessimismus a skoro vědecký
obraz živola v Sully Prudhommovi, v Lamartinovi
okřídlený, vzletný cit křesťanství. Ale v Hugovi ne-
najde ideu, najde jich tisíc. To mate jej, přivádí na
scestí
Velmi poutavá je psychologická analysa Renou-
vierova duchu Revoluce z r. 1830. Je to jiný obraz.
než jaký nám podává Flaubert v »Sentimentální vý-
chově«. Jeden analysuje duši, druhý analysuje jako
lékař pylvající orgán nějaký. Kniha Renouvierova
poskyluje hluboké pohledy do doby romantismu
nyniká neobyčejně stylem i ideovostí.
Renouvier
Hugo
Kantův
Hug
Göth
Lamartine
Flaubert
Renouvierův
Hug
Rena
32
article
Ve světě hudebním vzbudila velký zájem opera
mladého skladatele p. Charpentiera »Louisa« se-
hraná v »Komické Opeře«. Jeho dílo je živé, ori-
kinální. Někteří kritikově vytýkají mu nedostatek
raffinovaně techniky. Hrdinkou opery je chudá
sličná dělnice zamilovaná do básníka. Sujet je
prostý, ale plný poetického kouzla. Něktaré obrazy
ze života bohěmy, zejmena korunovace musyz
Montmartru a vzývání krás Paříže oběma milenci
mají rozkošný půvab pravdy. Charpentier dokázal,
Albert Emil Sorel.
že je opravdový umělec.
Charpentier
Louisa
Sorel
Montmartre
Paříž
33
article
Z cizích divadel.
34
article
* A ještě o dvou dánských hrách třeba
se zmíniti. Je to drama P. A. Rosenberga »Dvůe
Dönvig«, sídlo pastora Tbörilda, jenž žije v šťastném
manželství a přece přímo před svatbou mladého
děvčete, svede je. Děvče se utopí, rodina penězi je
přiměna k mlčení a ženich — učitel — jako dobrý
křesťan mičí dobrovolně. Pastor zemře a jeho syn
nastoupí na jeho místo. O tom, co se stalo, nemá
tušení (bylť v cizině) a ctí otce svého jako ne-
dotknutelný ideál, až spor s obcí o pozemek donese
mu celou událosť k sluchu. A právě v čas. Neboť to
mu otevře oči, že hnedle byl by se dopustil téhož,
čeho jeho otec se dopustil a že o málo byl by
bratru svedl nevěstu. Kajicně opouští faru, necitě
se hodným úřadu svého. Kus má všude silný a
trvalý úspěch. — Druhá hra je veselohra Henrika
Christietnsona »Dolly«; nemanželské dítě starého
hraběte, naivní holčička Dolly, tráví mládí v ate-
lierovém ovzduší a přece uchová si naivnosť a ne-
vinnost. Ctihodná dáma ji vysvobodí z této sféry,
ale milá Dolly nemá ráda klášterní vychování a
proto nevděčně uteče zas k svému příteli malíři,
který se s ní též ožení. Hra působí hlavně dobrými
Mr. Penn.
zas l
episodami.
Rosenberg
Tbörild
Christietnson
Dollo
Dvů Dönvig
35
article
Z cizích revui.
36
article
»Das litterarische Echo« přináší ná-
zornou studii J. C. z Hösslinu o novořeckém
divadle. Průměrný Řek nové doby nečte básníky
ani tak vynikající jako jsou Solomos a Palamas. Že
se v lidu jeví přece nějaký zájem pro poesii, jest
děkovati jedině zálibě Řeků v divadle. Divadla řecká
ve svém zevnějšku zůstala si věrna. Jako za dob
klassických se hrálo pod širým nebem, tak tomu je
podnes. Hraje se ovšem v letních měsících. Hlavní
druh her jsou tak zv. »dramatické idylly«, čili lehčí
hry ze života řeckého venkova, trochu s lyrickým
nádechem, a vždy částečně hudbou doprovázené.
J C
Řek
Solomos
Palamas
divadlo řecký
37
article
Obzvláště vytknouti sluší spisovatele Bernardaka,
jehož tragedie »Antiope« slavila hlučný úspěch. Ob-
sahem hry jsou osudy královny Antiopy, jež od krá-
lovny Dírky byla do vězení uvržena a teprve po
létech pomocí svých synů-kněží může se Dirce po-
mstíli. Bernardakes vpletl do tragedie i chor i tance,
zcela jak tomu bylo za starodávna. Euripides, tol
vzor Bernardakův, Ibsena vyvolil si za ideál Xeno-
pulos, mathematik z povolání. Věc je tím podivnější,
ježto mezi smýšlením hellenským a severským zeje
nepřekonatelná propasť. Proto také Xenopulos ne-
může se vykázati úspěchy u širokých vrstev. Nej-
lepší jeho kus jest poslední »Třetí«. Nadaný archl-
tekt, zasmušilý hloubavý duch, pojme za ženu zdravě
a veselé děvče, které nemá tolik intelligence, aby
mohlo sledovati jeho věčné filosofování, za to ale
má tím více chuti k životu. Tuto dissonanci duševní
brzo postřehne architekt a pozná nad to, že jeho
přítel hodí se zcela svou mělkou, ale veselou po-
vahou k jeho ženě. Začíná cítit, že je tu tím třetím,
nepotřebným tvorem, který oběma stojí v cestě a
zabije se. — A třetím vynikajícím dramatickým spi-
sovatelem moderní Hellady jest Jannis Kambysis,
znamenitý pozorovatel povrchního řeckého měšťáctva.
Kambyšis pracuje právě na trilogii, jejíž první část
bude líčiti Recko před tureckou válkou, druhá bude
malovati válku samu a třetí stav po válce. Kambysia
jest zástupcem nejsamostatnějšího směru novořeckého
dramatu, jenž ani nežije ze zásob minulosti ani ne-
hledá své vzory za hranicemi Řecka.
Bernardak
Antiopa
Bernardakes
Bernardakův
Ibsen
Xena
Jannis Kambysis
Kambyšis
Ob
Řecko
40
article
* Mladý Čech, list pro zábavu i poučení mlá-
deže dospívající. Redaktor Jan Dolenský, vyda-
vatel Boh. Šimáček. Nákladem F. Šimáčka. Noviny
mládeže už moderní, která neshání se jen po zá-
bavné četbě, ale chce již také věděti, co se ve světě
děje. Vychází každých čtrnáct dní o dvou arších.
* Almanach královského hlavního města
Prahy vyšel v roč. III. na rok 1900. V komisi knih-
kupectví Bursíka a Kohouta. Praktická pomůcka jako
adresář městské agendy i jako archiv v oboru obecní
politiky pro své chronologické zápisky o věcech po-
litických, obecních, spolkových, uměleckých a míst-
ních (v tomto ročníku za ruk 1895)0Z příspěvků l-
terárních obsaženy jsou dějiny městského musea
pražského (s vyobr.) a příspěvky k místopisu praž-
skému od dra. Jos. Teigen.
* Právo domovské a ostatní svazky obecní
v ohledu osobním. Vykládá Kamil Harmach.
Nákl. okres. výboru v Litomyšli.
* Tobolka Z. Dr.: Karla Havlíčka Bo
rovského: Politické spisy. Sešít 1. Nákladem
Laichtera na Kr. Vinohntadech.
Dolenský
Šimáček
F Šimáček
Bursík
Harmach
doktor
Havlíček
Kristus
Vinohntady
Praha
Litomyšl
Mladá Čechy
královský hlavní město
41
article
* Groulík Jos. a Ulehla Jos.: Přírodo-
pís měštanské školy divčí. Třetí stupeň. Lidské
tělo. Říše živočišná, rostlinná a nerostná. 201 vy-
obrazení. Nákladem J. Prombergra, knihkupce v Olo-
miouci
* Prof. Fr. Dlouhý: Léčivé rostliny (her-
bář). Popis, pěstování a upotřebení. Sestaveno n
z st. Jé různých spisů s 28 barev. tabulemi a čet-
nými vyobr. v textu. Sešit 10—13
* Acler František: Mythologie Řeků a
Římanů. S použilím stejnojmenného spisu Sashy-
Grotha.
* Klicperovy vybrané spisy. Pořádá
dr. J. V. Novák. Sešit 5. Lhář a jeho rod, vese-
lohra. Ptáčník, veselohra
* Paměti starého vlastence. SpisovatelJ.
L. Turnovský počne co nejdříve vydávati novou
knihu, nazvanou »Paměti starého vlastence«. Při bo
hatých zkušenostech i dovednosti tohoto literáta
možno očekávati dílo velice zajímavě.
Nákladem knihkupectví I. L. Kobra:
* Štraberger Jan: Perspektivní kre-
sloní dle přírody.
* W. H. Abraham: Z dějin anglického
dělníka. Zpracoval Jan / áňa.
* Holeček Ant.: Kapesní kniha pro in-
ženýry, žáky průmyslových škol a praktické stroj-
níky. Druhé vydání. 270 pův. obrazců.
* Hof J.: Slovniček cizojazyčných citátů,
slov okřídlených sentenci aj.
Groulík
J Prombergr
profesor
Dlouhý
František
Mythologie
Řek
Říman
Groth
Klicperův
doktor
J V Novák
Kobr
Abraham
Jan
Holeček
Jos
Ola
Francie
knihkupectví I . L
Štraberger Jan
Hof J