ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6fd28db0-7685-11dc-b9ae-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 36 celkem · entity: place 23, person 98, org 10, work 5
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, v pátek 29. listopadu 1907.
Praha
3 masthead
stton aa leot
4 masthead
lnůrhloňo v os
5 masthead
Číslo 330.
6 article
Naranní a odpol. IIsty předpláci se: v Praze v aiminislran na čorn lota . . . 6 K —h s drojí donáškoe na niěsí sa otla . . . .7 K 50 k ve Hlialách na měsít . . . . . . 2 K 39 h Poštou: p se. . . . . . 2 K 00 za stvri lrta s dvojí sisilke- sa mřete . . . . řtvrt at
Praha
7 article Vyhubit!
Vyhubit! leo
8 article
nn Dnes začiná v poslanecké sněmovně pruské debata o Bülowově předloze, kterouž pruský stát má býti zmocněn k vyvlastnění poznaňské vlasti z rukou polských, ku pře měně rolnického slovanského národa Polákův pod žezlem hohenzollernským v národ bez- zemků, k vystěhování celého národního kmene z jeho starožitného domova a osazení na jeho místo »dobrých Němců«. Jednání o novém zákonu proti Polákům. čili podle pruskooficialní nomenklatury zá- konu o »opatřeních na ochranu němectví ve východním Prusku a Poznani«, zahájené velkou řečí kan- cléře německé říše a předsedy pruského mi- nisterstva kn. Bülowa tohoto úterku dojde dnes svého vlastního rozpředení mezi zá stupci národa katů a mezi zástupci národa katovaného a sotva asi jinak dopadne, než jak se očekává, schválením zákona, který »polovičaté opatření nahražuje úplným« av pruské Ostmarce zavádí mír mezi — něme- ckým hrobařem a polským hrobem. Je známo, v čem záleží Bülowův poža- davek na bezpečné a spolehlivé utracení polského živlu v pruské Ostmarce. Tři sta milionů marek do pokladen poznaňské osa- zovací komise státní a »vyvazovací zákone proti těm polským držitelům polské půdy. kteří ji nechtějí prodati z volné ruky Něm- cům dobrovolně. Kaneléř Bülow ve své úterní řeči vyložil důvody tohoto svého ná kroku, kterým míní zašlápnouti polskou vůl k životu už definitivně. Dosavadní hakati- stická politika prostého vykupování polského pozemkového majetku nevyplatila se a ha- nebným jejím výsledkem netajil se Bülov vůči pruským poslancům.
Bülowův Polákův Němec Polák Bülow Prusko Poznaň Německo poznaňský osa Kaneléř Bülow
9 article
Státní osazovací komisi, jejíž úkolem jest polský majetek vykupovati, hlavně smě- rem k latifundiím, rozbíjeti jej a měniti osady německých rolnických kolonistů dosa- vádních bezzemků z jiných provincií přive zených, nejen že se nepovedlo od r. 1896 do r. 1906 zmenšiti pozemkový majetek pol ský, naopak za tu dobu zvětšila se polská država rolné půdy v Prusku o celých 100.000 hektarů, za jediný rok loňský vy koupeno polské půdy jenom 3421 ha, ale německé prodáno 26.171 hektarů. »Kdyby to šlo takhle dále«, prohlásil kníže Bülow, »sestával by v Ostmarce ně- mecký velkostatkářský majetek za 20 lei jenom ze svěřenských a státních statků. Většího morálního a efektivního bankrotu nelze si ani představiti nad toto doznání kancléřovo; zákon vydaný na potření pol- ského živlu ve východním Prusku, spekula- tivním vykupováním pozemků průběhem de seti let přináší nejen ohromné zvětšení půd ního majetku polského, ale zvrtl se v úplny opak tak, že ponechán svému působení musil by míti ve čtvrtstoletí za následek naprostě vyhynutí nesvěřenského junkerstva německého v končinách polských. Jakým zázračným způsobem podařilo se Polákům kopí obrátiti proti hubiteli? Kníže Bülow nezůstal sněmovně a veřejnosti dlužen vý- klad. Byla to především protiagitace polských spořitelen a společenstev na pevné úvěrn sbel
Bülow Polák Prusko ha
10 article
základně, opřené o fakt, že »polský malý muž, který téměř bez výjimky touží, aby z úspor svých mohl si zakoupiti v domovině kus země, neštítí se krutých splatebních podmínek a nedoplatky své zapravuje pravi- delně v době nejkratší« . . . A královská osazovací komise? Ta potřebuje ročně 30.000 hektarů ke svým účelům, z polské ruky není pro ni kupu, »ježto velkopolská agi- tace každého soukmenovce cej- chuje, který by se odvážil Něm- cům prodati zemi. Tak byla osazovací komise odkázána téměř výhradně na německé velkostatkáře a ježto jejich majetek byl od Poláků vyhledáván pro jejich kolonisaci, vy- vinul se tu konkurenční boj, který obratně vykořistěn nesvědomitou spekulací, vyhání ceny statků skokem do výše.« To jsou slova knížete Bülowa a z nich dýše všechen he- roismus »malého muže« slovanského a sou- časně čpí z nich špinavost německého velko- spekulanta, který si svůj statek dal zaplatiti buď od polského společenstva anebo král. komise za cenu uměle do výše vyhnanou — královskou pruskou vyhlazovací politikou protipolskou . . . a Ale nyní heroismus polského statkáře a zemana má býti vydrážděn na vrchol tu násilím zlomen. Není-li pro král. pruskou komisi z volných polských rukou kupu, bude ze svázaných, vyvazovacím zákonem nařídí se prodej násilím. »Enteignungsrecht« nazývá to Bülow a pozastaviv se nad otáz- kou ústavní přípustnosti svého zákona, ukájí své a svého sněmu svědomí citátem z řeči železného svého předchůdce v úřadě Bismarka, který již r. 1886 pohroziv Polá kům metlou, kterou tělu jich nešťastnému přikládá nyní Bülow, prohlásil, že »expro priace polské šlechty Pruskem« sice hrůzně zní, ale odůvodnil její přípustnost příkladen expropriace při stavbě dráhy, kdy se obětuj domy a hřbitovy, pří stavbě přístavů, ktere stojí celé čtvrti měst atd.
Polák Bülow Německo Prusko
11 article
Každému právníku je jasno, že expro- priace v tomto případě jest nejbídnější práv- nickou etiketou, která redakci Bülowova zá kona byla po ruce. Expropriace, zákonem tímto zaváděná, není vlastně ničím jiným než exekucí polského národa, při níž jedi- ným dražebníkem jest stát, a pohledávka. pro kterou držitele žene na mizinu, jest polská národnost tohoto. Aby státní loupež. taková vnitřní pruská annexe, kteréž není žádný jiný stát na světě schopen, vyjma uherský (kdyby ovšem měl »kolonistů« na majetek nemaďárských národností), vyšla tím zřejměji na jevo, stačí připomenouti, že k jejímu provedení stačí zlomek státních berní, odvedených přímými poplatníky pol skými . .. Lidský jazyk jakoby měl vybrati jeden z nejtěžších svých výrazů na označení to- hoto zločinu, než všechna slova jsou krátká na jeho ohromnost tak gigantickou, že jej možno řaditi jenom k legendárním, takřka předhistorickým událostem, přihodilým se v do- bách, kdy prováděny ještě popravy celých národů hromadně ve lhůtách nejkratších.
Bülowův
12 article
To co chystá expropriačním zákonem Prusko lidu polskému, jest zamýšleno jako hromadná poprava na sucho, vyhubení z kořene bez meče a bez obně. Strašná ta msta za ple- rome mennou a jazykovou odlišnost má temný svůj prapůvod v krvi, a tu závan obrovské tragedie z události té dýšící my Slované po ciťujeme tím žalostněji, že vymýtění stroj se Polanům od potomků slovanských Prusů, na nichž rudovlasá bestie před věky struč nější procedurou provedla to, na čem pra- cuje dnešní výkvět Němectva již od r. 1772 kdy vyhlazovací práci v pruském Polsku za- počal velký král . .. Vydrží bratři naši poznaňští toto nové zadrhnuti plzkých ale rdousivých závitů těla hroznýšova? Pruské listy, které zaznamená vají, že v první schůzi pruské sněmovny. v níž osnova předložena, polští poslanci ne zúčastnili se provolávání »hoch !« svému ny nějšímu králi, sdělují, že na obzvlášť jizlivá a výhrůžná místa řeči Bülowovy odpovídali zástupci polští smíchem... Byl to smích bezpečného doufání, které půldruhastaletým úspěchem zoceleno bez bázně o existene národa hledí budoucnosti vstříc, anebo smích hořkého zoufání? Zajisté, že spíš přijímáme to první, skládajíce plnou naději v osvědčenou tvrdost národa, jehož školním dětem ukládá barbarský porobce heroismus mužů, a jestliže hanebnost, jež se pruský stát dopouští na svých polských poddaných expropriační před- lohou, zasluhovala pečeť obzvláštní podlosti. dostalo se jí takové nezakrytým ujištěním z úst Bülowových, že zákon jest odvetou na školní stávku polských dětí . ..
Slovan Polan Bülowův Prusko Polsko pruský sněmovna
13 article
S bezdechým účastenstvím a horoucím zanícením hledí Slovaně naší říše ku po- znaňské Golgatě, na níž pní největší trpitel mezi slovanskými národy krom Slováků Hněvu a protestu slovanskému proti nahému násilí, na Polácích pruských páchanému nej typičtějším představitelem nebynoucího bar barství evropského plamenného projevu do- dali ve včerejší schůzi poslanecké sněmovny její zástupci slovanští. Tisk rozepisuje se o politických důsledcích tohoto vzrušení slo- vanské delegace zemí na říšské radě za- stoupených a uvažuje o možných účincíeh jeho na zahraničnou politiku říše rakousko uberské. Dokonce mluví se o krystalisačním bodu polské oposice, který by mohl vznik nouti v delegacích proti spojeneckému po- měru se státem, jenž opíraje se o brannou záruku svého míru, Rakouskem poskytovanou. pracuje v mezích svých hranic raflnovaně k výmoru národa totožného s národem nej větší podpory trojspoikové politiky v Ra kousku, našimi Polaky. Zdaž některá z poli tických hlav polských uvážila v těchto dnech že, kdyby Poláci v Rakousku odevždy byli provozovali politiku ryze slovanskou, že by dnešní Prusko nesmělo ani pomysliti na po- dobný zákon, jako jest zákon na výmaz Poláků z tvářnosti Poznaně ? !
Slovák Polák Rakousko Prusko Poznaň
14 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecka sněmovna. (Schůze 38.) Ve Vídni, 27. listopadu. (Původní teleť. zpráva »Nár. Listů«.) Dlouhá schůze, osmihodinná, stále bouřli vá, vesměs však zajímavá. O 4. hodině odpo lední musily býti vyklizeny galerie, kde demon- strovalo posluchačstvo, ve kterém byly četn
Vídeň Poslanecko sněmovna
15 article
te tansnle
16 article
dámy, proti rozhodnuti sněmovny, jež odmítla pilnost sociálně-demokratických návrhů, vyzýva- jících vládu k opatřením proti drahotě životníck potřeb. Rozdíl mezi oběma tábory, mezi blokem. který hlasoval pro pilnost, a mezi blokem, který hlasoval proti ní, není veliký. Činil toliko 15 hlasů. Ke přijetí pilnosti je třeba většiny dvou- třetinové. Jak vidno, nedostávalo se na ni velmi mnoho. Hlasování, jež konalo se dle jmen, bylo klidné. Když však president dr. Weiskirehner vyhlásil, že pro pilnost hlasovalo 207, proti pil- nosti 192 poslanců a že tedy nedosaženo po- třebné dvoutřetinové většiny, strhl sociální de- mokraté jako na povel prudký lomoz, provázený vášnivými a hrozivými pohyby rukou, které na- mířeny byly v pravo proti křesťanským sociálům a v levo proti agrárníkům. Na ministerské lavic hlasovali Abrahamowicz a Peschka proti pil nosti, Prášek a Fiedler před hlasováním vyšli. Ze skupiny sociálních demokratů, kteří sed uprostřed síně, voláno v pravo, v levo: „fujl“ „styďte se, lichváři“, „svůdcové lidu“, „vydě- rači“, „u voleb se shledáme!
doktor Weiskirehner Abrahamowicz Peschek Prášek Fiedler
17 article
Pojednou ozývá se také druhá galerie. Byla plna. Odtamtud křičeno totéž, co dole. Bylo vi- děti velikou masu, která hrozivě roztahovala ruce dolů. To byla druhá serie demonstrací, ni- koliv nejhorších, ty teprve nastaly, když posl. dr. Diamand z dola přiměl sociální demokraty nahoře ke společnému projevu. Mezi zasedae síní a mezi galerií zjednán takto styk, který jes absolutně nepřípustn,. Galerie má právo poslou- chati, ale jest povinna mlčeti ke všemu, ce dole se děje. Bylo-li již chybou, že sociální de- mokratě ve své navyklé nesnášelivosti porušil dole svobodu hlasování, bylo ještě větší chybou. že strhli své stoupence nahoře ke společné de- monstraci proti poslancům, kteří užili svého práva a hlasovali jinak, nežli parlamentní zá- stupcové sociální demokracie. Jako musí být ve sněmovně lidové zachována volnost slova. tak musí býti zachována svoboda vota; jinak jest jakýkoli parlament naprosto nemožným. Po dlouhém čekání, až se vřava utiší a po dlouhém otálení dal president konečně výtržníky a výtržnice na galerii vykliditi. Trvalo dlouho, nežli vl. radovi Kupkovi a četným sluhům, jež si přibral, podařilo se dílem po dobrém, dílem po zlém vyprázdniti prostor, vyhrázený veřej- nosti.
doktor Diamand jítmokrata Kupka
18 article
Dole trval zatím lomoz dále. V zadních la vicích bylo by málem došlo na rvačku. Jenom zakročení bývalého ministra Prada a posl. Wi narského dlužno děkovati, že oddělili na stran jedné německé agrárníky, na straně druhé soci ální demokraty. Rozechvění, povstalé ve sněmo vně z těchto hlučných scén, bylo veliké a proni kavé. Nemůže býti klamu o tom, že věc nen odbyta dnešním hlasováním. Důsledky jeho za neseny budou zajisté do širokých vrstev obyva telstva .. Peslanec dr. Chiari a předsedové všeeh klubů, které jsou ochotny hlasovati jak pro ra- kousko-uherské vyrovnání, tak pro železniee dalmatské a pro zatímní rozpočet, podali dne pilné návrhy, kterými pojistiti se má včasné pro- jednání záležitostí těch. Návrhy těmito má být pracovnímu programu poslanecké sněmovny za- bezpečena přednost před pilnými návrhy jinými které koncem schůze podány byly počtem veliee hojným četnými poslanci radikálními. Jednodu- chým však prostředek ten není. Naopak včasn vyřízení rakousko-uherských smluv vyrovnacích a rozpočtového provisoria, které za pravidelnýel V drobném prodejtt zanni číslo o sole odpoledni . . . . . . . za 2h Vo flialkách na venkověi raaní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserát plati se hotorě zspřel Předplaceni a inserty přijímá zdmlni- strase v Mazianské ulici č. 3. Tam nacháseií ve těž redakee Ulskirna a erpodice „Národnich Listů“ Rukopisy se ntvracsji.
Dole Chiari Mazianský ulice Prado poslanecký sněmovna
20 article
poměrů vyžaduje většiny prosté, nyní učiněno jest závislým na většině dvoutřetinové potud. pokud jí třeba jest ku přijetí pilnosti návrhů vzpomenutých. Tuto dvoutřetinovou většinu musí nyní baron Beck teprve sháněti. Dlužno vy- čkati, zdali ji sežene. Pochybovati o tom jest dovoleno po dnešních scénách, které odehrály se v německo-nacionálním svazu, kde secesí hro- zili poslanci, vedení knížetem Auerspergem, bý- valým místopředsedou sněmovny prof. Kaisrem a posl. Zulegerem. Ministru Peschkovi nastal tím svízelný úkol tlumiti odpor, jenž ozývá se ve straně, kterou v kabinetě zastupuje. Konec schůze věnován politice, která se v poslanecké sněmovně může pěstovati veline skrovně: politice zahraniční, konkretněji řečeno: předlobám, které předevčírem němeeký kancléř kníže Bůlow podal na zemském sněmě pruském, a jichžto zjevný protipolský dosah veřejně byl doznán. Předlohami těmi má býti umlčen v krá- lovství pruském Polák i Čech, nemluví-li něme- cky. Předlohami těmi má býti podle zvůle pru- ských pochopů vyvlastněn státními penězi, na které připlácejí také Poláči, polský majetek, zráčí-li se držitelům moci pruské po něm sáhnouti. Jsou to výminečné zákony nejbrutál- nějšího zrna: nejsurovější germanisace. Jsou to akty nejbarbarštějšího násili nejenom na ná- rodnost, ale i na civilisaci. Jsou to atentáty na jednu z hlavních zásad společnosti a hospodář- ství: na nedotknutelnost soukromého majetku.
Beck Auersperg profesor Kaiser Zuleger Peschek Bůlow Polák Čo nacionální svaz
21 article
Proti těmto pokusům, které mají za sou- hlasu zastupitelstva lidového v německé říši býti v království pruském co nejvydatněji vtěleny v akta, proti pokusům, zacpati Polákům, Če- chům a Neněmcům vůbec v království pruském ústa, chtějí-li promluviti zvukem mateřským, a mimo to státními tolary pruskými Poláky poněm- čiti, ozývaly se ve sněmovně vídeňské projevy rozhodnosti dosud zde neslyšené, projevy nepo- kryté, obrněné, mluvící čiročirou pravdu. Bylo jich čtrnáct. Mluvili po sobě: předseda kola pol- ského Glabiňski, starosta lublaňský Hribar, jmě- nem Starorusů haličských dr. Markov, jménem polských sociálních demokratů Hudec, jménem českých radikálů Klofáč, jménem polských po- slanců, nenáležejících žádnému klubu Breiter, za „Národní klub český“ dr. Kramář, za sionisty dr. Stand, za Vlachy dr. Conci, za polskou stra- nu lidovou Stapiňski, za Slovince klerikální — dr. Krek a za sociální demokraty rusko-haličské Vityk. Všechny tyto projevy získaly si hlučný, jednomyslný souhlas. Byly to manifestace ne- jen pro Poláky poznaňské, pro polské děti, pro polské sedláky, pro polské statkáře, byly to zá- roven skvělé manifestace slovanské vzájemnosti. byly to však také zároveň projevy solidarily všech národů neněmeckých proti německé sve- řeposti, která hrubé ruce své vztahuje po dětech a po hroudě. Ministerská lavice za těchto pro- hlášení zůstala prázdná. Také místopředseda sněmovny prof. dr. Starzyňski opustil své křeslo.
Polák Hribar doktor Markov Klofáč Stand Vlach Slovinec Krek profesor Starzyňski národní klub
22 article
Rusové haličští, vedení profesorem Romančukem a Vasilkem, vyšli hned z počátku. V loži pan- ské sněmovny seděl ministr vyučování koaliční- ho kabinetu dr. Stanislav Madeyski. Tento Polák, když před devíti lety nebožtík dr. Engel jménem české delegace podal na ministerského předsedu hr. Františka Thuna dotaz o vypoví- dání dělníků českých z Pruska, zabránil před- sedovi kola polského Jaworskému, aby dal pod- pis na dotaz společný, na dotaz česko-polský, a vyrobil limonádový zvláštní dotaz polský, na- mítaje, že třeba zachovati proti Prusku mírnost.
Rus Romančuk Vasilko doktor Madeyski Polák Engel Thun Jaworský Prusko
23 title
FEUILLETON.
24 article Literatura.
Literatura. Naše novinky. * O. M. Vyskočil: Modré hory. (Vilíme Praha, 19070) O. M. Vyskočil domácní rychle v naší literatuře Vyhledávaji ho zvláště mladé kruhy a nelají se sym- pallí. Proč, lze lehce uhodnout: Vyskočilovy práce jsou svěže mladě, mladě rozesněně a roztoužené bez posimismu a skepse v život, plný čarovného ro- mantismu, jenž vždy uhladí a zkrásní živolní rozpon a vyleští slova lásky a nadějí, byť je střízlivá sku tečnost sebe více uprášila. Tento odvážný romantik důcha i srdce znovu a znovu spěchá dokázat že dědictví romentismu je nevyčerpatelné a vždy schop- no dát se zmnožit novými postřehy, novými směry a dobovými možnostmi. Čte-li se jen důkaz a přijímá. je samozřejmo, že v české obci ještě starý rod ro- mantiků nevymírá. Pro ten rod mladý autor tvoří. A nadšeně: v šesti letech vedle hojných, cenných i méně cenných příspěvků časopiseckých, napsal pro něj právě třináctou knihu. Spokojoval li se autor do- tud drobnými črtami, básněmi, monolozy a scénami. v třinácté své knize pokouší se o román. Velká plo- cha má se naplnit jakousí synthesou všeho dosavad- ního; po pokusech a částečných formulacích má se vysliňovat celá zpověď mladé tvořivé duše. Zpovídá se u lyrik žonsky jemný a citlivý a hned v úvod přiznává se k víře v svět lepší a krásnějšl, než je ten dnešní. Určuje si jej pohádkově Modrými horami a hledá-li proň epitheta, mysli na souzvuk přírody a vesmíru s vlastním přecitlivým nitrem. Rozboll-li jej drsný život, zná lék proti té bolesti: rozkvětat s jifními květy, zářit podvečerními mlhami, pro- mlouvat s oblaky a bylinami, vzlétat s plačimi dru- žinami a Hlaholit ozvěnami granitových jeskyní.
M Vyskočil Vilím Vyskočilův Praha
25 article
Lék ten není nový, jen recept naň formulován do- bově blízce. Je tu zřejmý důraz na pentheism, na splývání nitra s kosmem a přírodní nádherou — jediným, co neoklame a neubije. Většina českých básníků zná tento lék. Dnes užívá se ho však vášni- věji, důrazněji. Duše znechucené vřavou dne, bez- mocné proti jeho prohlubním a nespokojené t. zv. všedními rozpory, zachraňují se tu útěkem v harmo- nii přírodní a kosmickou. Dospívá se tím nového. moderního a duševně prohloubeného metamorfismu. pro nějž básnickou paralolou jsou zašímavé a po této stránce rozhodně nedoceněné sbírky Karia Teich- manna (První světla, Metamorfosy), a v němž lidské já ztoložňuje se zcela s děním a obměňováním při- rodním, Schellingovec Hálek se svým passem „nie nejsem víc nežli ta růže“ tu moderně ožívá a jeho panthe stická intonace a buddhistická přírodní po- kora stupňuje se a mocní svérázně dál. Tento „smysl harmonického soužití lidského ni- tra s duší vesmíru“ je také základem Vyskočilova nového románu. Neni he dolud v životě mnoho, ale probuzené cillivé lidství se ho zmocní k svému bla- hu a zkrásnění. Je to sen, jenž se může uskutečnit.
Schellingovec Hálek Vyskočilův Karia Teichmann
26 article
dnes snad zdá se fanlastickým, dner snad zvedne se proti němu boj. ale zejtřek — tak věří- aulor — bude jeho. Královna Ismena vnášela jej v skutečne obklopila se kráscu, ale jediná její profanace, styk se všedním Tyrtasem pohřbil ji svévolně do mořských hlubin. Všední skulečnost zmocnila se její krásné říše, a obhájci její tradice, lodivod Halmar s dcerou Myrteou, zachránili se útškem do Modrých hor. Myrten skutečně splynula s majestátem horské přirody, vzdata se pastevci Violenovi, a Halmar za- čal již věřit, že na horách Ismenina říše znovu oží- vá. Stačil však jediný pohled na Tyrtasovo město, jediný pokyn sochaře Ewalda, a víra odňala. Ewald toužil po horském svěžím vzduchu, po horské spolupracovnici, aby mohl vdechnout v mramor nejpyšnější sen. Myrtea porozuměla a spě- chala vdechnout Ewaldovu mramoru svou duši Skutečno a sen splýnuly harmonicky a vítězily Město nepřálo však té harmonii, — sevšednilo Ewpl da, a zrazená Myrtea vrátila se do hor vyžádat si pomstu za své zhrzení. V karnevalové noci ztreslal
Violen Halmar Ewald Ewaldův Ewpl Tyrtasovo město
27 article
Halmar Ewalda, a Modé hory plály radostí, že všed- nost pokorena a jejich Myrtea zachráněna. Nepřišla sice doba Myrtel, sen je dále snem, ale nad poko- řeným městem tušíte vát naděje, že harmonie snu a skutečna je pro život nutná. Myšlenka idealismu — realismu, myšlenka útěků ze skutečna do horských snivých samot, jež osvěžují a sílí, vítězně obhá- jena. Námět je zřejmě romantický a formálně háj také svou povahu. Mluvi řečí zhudebněnou, zkrásně- pou, barevná nádhera nastřádána až hýřivě. Nikde neštete stručného pojmenování věci: vše uvádí se slovně bohatě, cilově vzrušeně, malebně rozmařile Záhadný melancholický král soumraku v říze fia- lové kráčí údolími; noc zvolna po horách rozprostírá svá temně levandalová, hvězdimi vyšitá roucha Jaro tisícerými stříbrnými kličky olvírá přírodě po- klady somen a hladí vlahými obvazy skřehlé ko- řeny.“ Kde Ismeniny nožky dotknou se mramorové podlahy, kámen vzdyclne roztouženě jako zraněné srdce: kudy Myrtea jdo. zůstávají purpurové růže a bílé narcisy na pěšinkách; květ v údivu a pokoře ne změrné kloní navoněnou svou hlavu před její malou nožkou, pták po ní blouzni, oblak se požaslavía mladé haluze vztáhnou váže, aby ji pohladily. A když tajemná hudba hudců neviditelných rozpálí jejl těle, a klesne Violenovi v objetí, v březověm háji melan- cholicky zazvoni stáda beránků a hloh zasypeje krvavě zardělými růžičkami.“ Pochopujete řeč ro- mantika? Má vášnivý smysl pro zrychlený takt větv. zatěžuje se obrazovým bohalstvím, že dospěje leckde až větného gongorismu. Věc známá u Růženy Svo- bodové nebo, abych mladého jmenoval, u Těsnohlid- ka Pohádková něžnost, hudební a barevný doprovod růžová slovní mlha nutně provázejí obdobně mlžnou ideu. Vyskočil zabíhá tu až do symbolismu. Myrica. toť přece sen Modrých hor. Violen sklamaná naděje
Halmar Ewald Růžena Svo Modrý hora
28 article
Halmar, bdící a mstivá síla, Ewald nitro polovičali přelomené v sen a všednost, Tyrtas životní hrubos a daně typický předslavitel pantheismu. Román tedy nejen fantasticky romantický, nýbrž i symbolický Vyskočilův ženský lyrism a psychoromantism musi až sem dospět. Nemýslím, že nám kdy stvoři ce z varu dneška, že vvsloví problemy doby, pokuid slebo skutečno se opírají. Ve Vyskočilovi živě se hlásí zkrá- šlovatel skutečna, činitel, jenž dle snu romanlicky zbarveného touží energicky přehodnotit dobu a uněst ji tempem svého snu a touhy. Poněvadž dnešek nen a sotva bude kdy hotov s dušemi obdobnými, není pochybnost, že tvůrčí sila mladého autora i dál na lezne své přijímatele, — což je konečně pro tvořitele okamžik radestný a k další práci posilující. Román věcně i formálně bojuje o ryzí umění, — a to je zas zisk a radostná chvile pro literaturu, dnes tak čelno zaplavovanou uměleckým průmyslem. Dr. Albert Pražák.
Halmar nitro Vyskočilův Vyskočil doktor Albert Pražák
29 article
F. A. Šubert: Dějiny Národního divadl v Praze 1883—1890. Svazek III. — Čšst I Jen ten, kdo pochopuje význam Národního di vadla pro naše novější dějiny, pro naše obrozenía pro náš pokrok kulturní, jen ten nemůže býti pře- kvapen rozsahem nejnovějšího díla páně Šubertova a bohatstvím látky, v něm podaným. U jiných ná- rodův ani r daleka nemá prvé divadlo předního jejich města význam, který by se mohl rovnati s význa- mem našeho zlatého domu. Nejlepší toho doklad po- dává zdejší německé divadlo, kleréž přese všechny přednosti, jichž požívá jako beatus possidens z doby výlučné své vlády a jako zhýčkané dítě naší zemská samosprávy i pohříchu té části šlechty, jež žádá, aby národ náš podpíral politické snahy její, přece jest Němcům toliko provinciální scénou. Naproti tomu naše Národní divadlo jest dílem celého, snaživého, po vzděláni a osvětě prahnoucího šestimilionového národa, který si v něm postavil repraesentalivní stá- nek uměn, svým svěrázným duchem pěstovaných. Z te přičiny spis páně Šubertův jest jen práv význa- mu Národního divadla svým rozsahem a dodáváme ihned. i sestavením a výběrem látky své Není u nás osobnosti, která by vystihla úplněji obraz, jejž dějiny našeho Národního dívadla podávati mají, nad F. A. Šuberta. Po 17 let řídilt on prvýa tehdy ještě jediný umělecký ústav náš a naň byla vznesena úloha kormidelníka, který by loď umění našeho převedi z mělkounkých vod prozatímného di- vadělka do okeánu Národního divadla. Ovšem okol- nosti tyto po jistou míru oprávňují i přísnější měřítko při posuzování díla jeho.
Šubert Šubertův Němec Praha národní divadlo
30 article
Šubert líčí netoliko dějíny Národního divadla a do chvíle, v níž odstupoval se stolce ředitelského — ve svazku právě vydaném došed až k r. 1892 — nýbrž v zevrubném úvodu jasně a soudně pojednává vůbec o myšlence českého divadla jako jedné z hlav- ních složek našeho národního obro zení. Subert snažil se při tom, aby na malebný obraz, byť i časem za- chmuřený, který vývoj myšlenky divadelní u nás skytá, pohlížel se stanoviska povzneseného, což lze jen schvalovati, ba v zájmu velikého jeho díla, které bude v budoucnosti z nejhledanějších plodů moderní kulturně-historické tvorby české, byli bychoms přáli, aby byl vystoupil ještě výše, čímž by byly pří- krostí své ztratily některé subjektivní úsudky, věcně snad odůvodněné, ale sotva prosté nádechu, upoml- majfcího na neutěšené vnitřní naše zápasy, jichž Ná- rodní divadlo mělo vždy zůstati ušetřeno. Poněkud vyvážena jest tato přední výtka, jíž pouze se stanovi- ska historického objektivismu pronášíme, vřely m, b místy i nadšeným tonem, šehož Subert uživá o osob- nostech i věcech, proti kterýmž sám stál v poměr stranníka Základem díla Šubertova jest způsob, registrující dle chronologického pestupu události a v úplnosti pokud možná největší V čásli právě vydaně, kterou zavírá ličení připrav k prvému verejnému vystoupen českého operního a dramatického umění na divadeln výstavě vídeňské, tči spisovatel prvou dobu Národ ního divadla, zahrnutou pětiletím od 18. listopadu 1883 do 30. června 1898, druhou pak dobu ustanovuje do 8. června 1892. Rozhraním obou dob jest konec prvé smlouvy, již družstvo r. 1833 s ředitelem bylo ujednalo. Spisovatel hledí v líčení obou dob slovem i číslicí znázorniti obrovský vývoj Nár divadla, úzce spjatý s pokrokem naší literatury dramatické a hu- dební, jakož i s obecnými osudy národa. Zevrubně.
Šubert Šubertův národní divadlo rodný divadlo
31 article
věrně a nadšeně tíči Subert obdivuhodný rozmach národní energie i obětavosti, vznicený požárem roku 1831, všenárodní a všeslovanský ráz slavnostního zahájení divadla r. 1883, mohutný dojem události této v národě českém, projevující se divadelními vlaky a důstojně dovršený příjezdem Čechův amerických r. 1885, zaznamenává bedlivě působení divadla v původní českou i slovanskou produkci, jak drama- tiekou tak operni, předvádi soustavně činnost druž- stva jakožto řídící korporace divadelní, veřejnosti jen z části známou, vzpomíná po zásluze vlasteneckého kádru umělců, který v divadle prozatímném s obě- tavosti dosud nedosti oceněnou připravoval výkon- nost budouci veliké scény národní a po zásluze oce- nil i činnost umělcův a umělkyň, kteří vstoupili do svazku zlatého domu za poměrů mnohoná sobně pří znivějších. Svěllo i stín nanášeny jím na obraz, vě- novaný potomstvu, stin ovšem dle možnosti ujasňo- vaný, aby nebyla rušena zádoucí harmonie celku vždyť i politicky anebo umělecky mrtví mají právo na své nil nisi bene. Řada zdařile provedených por trětů doplňuje lext pečlivě sestavený vedle diploma- tické cenné závěrní části, v níž do slova otištěny li- stiny důležité. Se zájmem velikým očekává veřej nost česká brzké pokračování díla, kteréž výmluv něji a názorněji než kterékoli jině zachyeuje dojemný obraz naší snahy o rovnocennost s národy západo evropskými.
Čechův
32 article
Slovanské spisy. * Leonid Andrejev: Jnda Iskarijot i dru gije. S. Petěrburg 1907. — Opětně varovali Ježiše Krista, aby se měl n pozoru před Jidášem Iškariotským, že je muž špatné pověsti. Mnozí učenníci jej sami dobře znali, jiní o něm slýchali, ale nikdo o něm dobré ho slova nepověděl .. Začíná svoji povídku o Jidáši autor, kterého dnešní mladá Rus slaví do své nejpřednější řady. Slova naznačují autorův záměr. Jestli nikdo, chce »dobté slovo« o Jidášoví povědět sám. A vskulku liší se Andrejevův Jidáš pojetím ode všech, kdo se dosud starou lálkou zabývali. Není ani fanatik poli- tický, ani hrabivec nízký, ani podlec závistivý. Není zapálen touhou, sám se vidět považovánu za Spasi tele, nechce sám založit novou říši israelskou, aniž je sám věříci, jenž oklamán byl. Tak a jinak druzí představovali apoštola zrádce. Andrejevův Jidáš je skeptik a anarchista, jenž svou ironií nikoho ne ušetří, ani sebe. Nenávidí člověčenstvo a neuznáva nikoho za bodna. Kdo se hodným nazývá, jen se tak staví, znaje zakrýti své myšlenky a činy — A což tvůj otec a tvoje matka, Jidáši, nebyli snad lidé dobří? ptá se někdo škarohlída. A on, lestně očkama mžouraje — A kdo pak byl vlastně mým otcem? Sna muž, který mne šlehal metlou? Či snad sám dabel nebo kozel neho kohout? Může-li znát Jidáš všecky muže, s nimiž jeho matka občovala? Jidaš mel mnoho otců — o kterém pak mluvíte?
Andrejev Ježiš Krist Jidáš Andrejevův Jnda Iskarijot
33 article
Apoštolem stal se Jidáš svou skepsí. Spasitel je pro něj první člověk, u něhož svým názorem na lidi nepochodil. Jeho osobnost vyvrací z kořene Ji- dášův předsudek. Nie nelze Ježíšovi vytknout, nic na něm peskovat a potupovat. Jidáš vlastně tr pí,. že tak pohrdá vší podstatou lidstva, proto je čistým zjevem Ježíšovým váben. Doopravdy milu je Pána. A hloub a upřímněji, než druzí učenníci jej miluje. Pociťuje s ním hlubokou soustrast. Je pře- svědčen, diíve či později bude Ježíš svou velikou láskou a důvěrou v lidstvo sklamán! Proto věší se mu na paty, snaží se, aby jej o špatnosti lidské přesvědčil. A Ježíš je tak podivný ! Stokrát oklaman, důvěřuje znovu! Aby Pána dohnal do úzkých, sám, jako apoštol, dopustí se banebnosti. Ukradne denáry ze společné pokladnice. Váickni soudruhové jsou svrchovaně pobouřeni. Jenom Ježíš mlčky — od- pouští. Jidáš znovu je poražen. A tak dospívá konečně k myšlence zrady. Prodá mistra za třicet stříbrných. Chvíle veliké zkoušky nadešla! Teď se ukáže, kdo má pravdu! Zač stojí všecko člověčenstvo!
Ježíš Ježíšův Jidáš
34 article
Krista křížují a Jidáš chvěje se a třesa ček na zázrak, jenž má lidem otevříli cči, aby poznali konečně, koho přibili na kříž! Ježiš má vykonati zázrak, má ukázat se lidem v plné slávě, aby se mu klaněli! Zázrak se neslane. Jidáš — zvítězil, Ježíš omírá na kříži a lid klidně dopouští zločin. Chvíli se těsí v duchu ze svého vítězství Jidáš, ale pak jej pojme hrůza. Jakou oběť přinesl svému triumfu A Jidáš snaží se vysvětlit lidem. Miuví marně k vysoké radě, potom k učenníkům. Všude na- prázdno. Rozhodne se konečně sám zemřít. — Jsou pro mne všickni špatní! mluví do sebe. Slyšíš Ježíši! Uvěříš mi teď? Jdu k Tobě. Uvitej mne vlídně, jsem unaven ... Jidáše Iškariota pokládají za umělecky nejčislší dílo Leonita Andrejeva. Nikde nedovedl se autor v zájmu idey tak mirnit výrazem, zdržuje se všuce oblíbených jindy křiklavostí. Postavy mají neobyčei- nou plastiku. Sám Kristus je zdařilý, protože básník odolal svodu a nečiní jej hlasatelem modernismu, jak jiní nedovedli odolati.
Jidáš Ježíš Iškariota Leonita Andrejev Toba sám Kristus
36 article
* Matilde Serao: Tak zmirí läska Konce románů. F. Šimáček v Praze. 1907. Přeložil Bohumil Klika. Stran 89 Nez přijde lékař. Napsali prof. dr. Ru- Beška, docent dr. Ostrčil, dr. Šamberger a MUDr Sarka. Část I. 1907. J. Otto. — Lidové rozpravy le
Šimáček Klik profesor doktor Ostrčil Šamberger Otta Matilde Serao Praha