1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v pátek 29. listopadu 1907.
Praha
4
masthead
lnůrhloňo v os
6
article
Naranní a odpol. IIsty
předpláci se:
v Praze v aiminislran
na čorn lota . . . 6 K —h
s drojí donáškoe
na niěsí
sa otla . . . .7 K 50 k
ve Hlialách
na měsít . . . . . . 2 K 39 h
Poštou:
p se. . . . . . 2 K 00
za stvri lrta
s dvojí sisilke-
sa mřete . . . .
řtvrt at
Praha
7
article
Vyhubit!
Vyhubit!
leo
8
article
nn
Dnes začiná v poslanecké sněmovně
pruské debata o Bülowově předloze, kterouž
pruský stát má býti zmocněn k vyvlastnění
poznaňské vlasti z rukou polských, ku pře
měně rolnického slovanského národa Polákův
pod žezlem hohenzollernským v národ bez-
zemků, k vystěhování celého národního
kmene z jeho starožitného domova a osazení
na jeho místo »dobrých Němců«.
Jednání o novém zákonu proti Polákům.
čili podle pruskooficialní nomenklatury zá-
konu o »opatřeních na ochranu
němectví ve východním Prusku
a Poznani«, zahájené velkou řečí kan-
cléře německé říše a předsedy pruského mi-
nisterstva kn. Bülowa tohoto úterku dojde
dnes svého vlastního rozpředení mezi zá
stupci národa katů a mezi zástupci národa
katovaného a sotva asi jinak dopadne, než
jak se očekává, schválením zákona, který
»polovičaté opatření nahražuje úplným« av
pruské Ostmarce zavádí mír mezi — něme-
ckým hrobařem a polským hrobem.
Je známo, v čem záleží Bülowův poža-
davek na bezpečné a spolehlivé utracení
polského živlu v pruské Ostmarce. Tři sta
milionů marek do pokladen poznaňské osa-
zovací komise státní a »vyvazovací zákone
proti těm polským držitelům polské půdy.
kteří ji nechtějí prodati z volné ruky Něm-
cům dobrovolně. Kaneléř Bülow ve své
úterní řeči vyložil důvody tohoto svého ná
kroku, kterým míní zašlápnouti polskou vůl
k životu už definitivně. Dosavadní hakati-
stická politika prostého vykupování polského
pozemkového majetku nevyplatila se a ha-
nebným jejím výsledkem netajil se Bülov
vůči pruským poslancům.
Bülowův
Polákův
Němec
Polák
Bülow
Prusko
Poznaň
Německo
poznaňský osa
Kaneléř Bülow
9
article
Státní osazovací komisi, jejíž úkolem
jest polský majetek vykupovati, hlavně smě-
rem k latifundiím, rozbíjeti jej a měniti
osady německých rolnických kolonistů dosa-
vádních bezzemků z jiných provincií přive
zených, nejen že se nepovedlo od r. 1896
do r. 1906 zmenšiti pozemkový majetek pol
ský, naopak za tu dobu zvětšila se polská
država rolné půdy v Prusku o celých
100.000 hektarů, za jediný rok loňský vy
koupeno polské půdy jenom 3421 ha, ale
německé prodáno 26.171 hektarů.
»Kdyby to šlo takhle dále«, prohlásil
kníže Bülow, »sestával by v Ostmarce ně-
mecký velkostatkářský majetek za 20 lei
jenom ze svěřenských a státních statků.
Většího morálního a efektivního bankrotu
nelze si ani představiti nad toto doznání
kancléřovo; zákon vydaný na potření pol-
ského živlu ve východním Prusku, spekula-
tivním vykupováním pozemků průběhem de
seti let přináší nejen ohromné zvětšení půd
ního majetku polského, ale zvrtl se v úplny
opak tak, že ponechán svému působení
musil by míti ve čtvrtstoletí za následek
naprostě vyhynutí nesvěřenského junkerstva
německého v končinách polských. Jakým
zázračným způsobem podařilo se Polákům
kopí obrátiti proti hubiteli? Kníže Bülow
nezůstal sněmovně a veřejnosti dlužen vý-
klad. Byla to především protiagitace polských
spořitelen a společenstev na pevné úvěrn
sbel
Bülow
Polák
Prusko
ha
10
article
základně, opřené o fakt, že »polský malý
muž, který téměř bez výjimky touží, aby
z úspor svých mohl si zakoupiti v domovině
kus země, neštítí se krutých splatebních
podmínek a nedoplatky své zapravuje pravi-
delně v době nejkratší« . . . A královská
osazovací komise? Ta potřebuje ročně 30.000
hektarů ke svým účelům, z polské ruky není
pro ni kupu, »ježto velkopolská agi-
tace každého soukmenovce cej-
chuje, který by se odvážil Něm-
cům prodati zemi. Tak byla osazovací
komise odkázána téměř výhradně na německé
velkostatkáře a ježto jejich majetek byl od
Poláků vyhledáván pro jejich kolonisaci, vy-
vinul se tu konkurenční boj, který obratně
vykořistěn nesvědomitou spekulací, vyhání
ceny statků skokem do výše.« To jsou slova
knížete Bülowa a z nich dýše všechen he-
roismus »malého muže« slovanského a sou-
časně čpí z nich špinavost německého velko-
spekulanta, který si svůj statek dal zaplatiti
buď od polského společenstva anebo král.
komise za cenu uměle do výše vyhnanou —
královskou pruskou vyhlazovací politikou
protipolskou . . . a
Ale nyní heroismus polského statkáře
a zemana má býti vydrážděn na vrchol
tu násilím zlomen. Není-li pro král. pruskou
komisi z volných polských rukou kupu,
bude ze svázaných, vyvazovacím zákonem
nařídí se prodej násilím. »Enteignungsrecht«
nazývá to Bülow a pozastaviv se nad otáz-
kou ústavní přípustnosti svého zákona,
ukájí své a svého sněmu svědomí citátem
z řeči železného svého předchůdce v úřadě
Bismarka, který již r. 1886 pohroziv Polá
kům metlou, kterou tělu jich nešťastnému
přikládá nyní Bülow, prohlásil, že »expro
priace polské šlechty Pruskem« sice hrůzně
zní, ale odůvodnil její přípustnost příkladen
expropriace při stavbě dráhy, kdy se obětuj
domy a hřbitovy, pří stavbě přístavů, ktere
stojí celé čtvrti měst atd.
Polák
Bülow
Německo
Prusko
11
article
Každému právníku je jasno, že expro-
priace v tomto případě jest nejbídnější práv-
nickou etiketou, která redakci Bülowova zá
kona byla po ruce. Expropriace, zákonem
tímto zaváděná, není vlastně ničím jiným
než exekucí polského národa, při níž jedi-
ným dražebníkem jest stát, a pohledávka.
pro kterou držitele žene na mizinu, jest
polská národnost tohoto. Aby státní loupež.
taková vnitřní pruská annexe, kteréž není
žádný jiný stát na světě schopen, vyjma
uherský (kdyby ovšem měl »kolonistů« na
majetek nemaďárských národností), vyšla tím
zřejměji na jevo, stačí připomenouti, že
k jejímu provedení stačí zlomek státních
berní, odvedených přímými poplatníky pol
skými . ..
Lidský jazyk jakoby měl vybrati jeden
z nejtěžších svých výrazů na označení to-
hoto zločinu, než všechna slova jsou krátká
na jeho ohromnost tak gigantickou, že jej
možno řaditi jenom k legendárním, takřka
předhistorickým událostem, přihodilým se v do-
bách, kdy prováděny ještě popravy celých
národů hromadně ve lhůtách nejkratších.
Bülowův
12
article
To co chystá expropriačním zákonem Prusko
lidu polskému, jest zamýšleno jako hromadná
poprava na sucho, vyhubení z kořene bez
meče a bez obně. Strašná ta msta za ple-
rome
mennou a jazykovou odlišnost má temný
svůj prapůvod v krvi, a tu závan obrovské
tragedie z události té dýšící my Slované po
ciťujeme tím žalostněji, že vymýtění stroj
se Polanům od potomků slovanských Prusů,
na nichž rudovlasá bestie před věky struč
nější procedurou provedla to, na čem pra-
cuje dnešní výkvět Němectva již od r. 1772
kdy vyhlazovací práci v pruském Polsku za-
počal velký král . ..
Vydrží bratři naši poznaňští toto nové
zadrhnuti plzkých ale rdousivých závitů těla
hroznýšova? Pruské listy, které zaznamená
vají, že v první schůzi pruské sněmovny.
v níž osnova předložena, polští poslanci ne
zúčastnili se provolávání »hoch !« svému ny
nějšímu králi, sdělují, že na obzvlášť jizlivá
a výhrůžná místa řeči Bülowovy odpovídali
zástupci polští smíchem... Byl to smích
bezpečného doufání, které půldruhastaletým
úspěchem zoceleno bez bázně o existene
národa hledí budoucnosti vstříc, anebo smích
hořkého zoufání? Zajisté, že spíš přijímáme
to první, skládajíce plnou naději v osvědčenou
tvrdost národa, jehož školním dětem ukládá
barbarský porobce heroismus mužů, a jestliže
hanebnost, jež se pruský stát dopouští na
svých polských poddaných expropriační před-
lohou, zasluhovala pečeť obzvláštní podlosti.
dostalo se jí takové nezakrytým ujištěním
z úst Bülowových, že zákon jest odvetou
na školní stávku polských dětí . ..
Slovan
Polan
Bülowův
Prusko
Polsko
pruský sněmovna
13
article
S bezdechým účastenstvím a horoucím
zanícením hledí Slovaně naší říše ku po-
znaňské Golgatě, na níž pní největší trpitel
mezi slovanskými národy krom Slováků
Hněvu a protestu slovanskému proti nahému
násilí, na Polácích pruských páchanému nej
typičtějším představitelem nebynoucího bar
barství evropského plamenného projevu do-
dali ve včerejší schůzi poslanecké sněmovny
její zástupci slovanští. Tisk rozepisuje se
o politických důsledcích tohoto vzrušení slo-
vanské delegace zemí na říšské radě za-
stoupených a uvažuje o možných účincíeh
jeho na zahraničnou politiku říše rakousko
uberské. Dokonce mluví se o krystalisačním
bodu polské oposice, který by mohl vznik
nouti v delegacích proti spojeneckému po-
měru se státem, jenž opíraje se o brannou
záruku svého míru, Rakouskem poskytovanou.
pracuje v mezích svých hranic raflnovaně
k výmoru národa totožného s národem nej
větší podpory trojspoikové politiky v Ra
kousku, našimi Polaky. Zdaž některá z poli
tických hlav polských uvážila v těchto dnech
že, kdyby Poláci v Rakousku odevždy byli
provozovali politiku ryze slovanskou, že by
dnešní Prusko nesmělo ani pomysliti na po-
dobný zákon, jako jest zákon na výmaz
Poláků z tvářnosti Poznaně ? !
Slovák
Polák
Rakousko
Prusko
Poznaň
14
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecka sněmovna.
(Schůze 38.)
Ve Vídni, 27. listopadu.
(Původní teleť. zpráva »Nár. Listů«.)
Dlouhá schůze, osmihodinná, stále bouřli
vá, vesměs však zajímavá. O 4. hodině odpo
lední musily býti vyklizeny galerie, kde demon-
strovalo posluchačstvo, ve kterém byly četn
Vídeň
Poslanecko sněmovna
16
article
dámy, proti rozhodnuti sněmovny, jež odmítla
pilnost sociálně-demokratických návrhů, vyzýva-
jících vládu k opatřením proti drahotě životníck
potřeb. Rozdíl mezi oběma tábory, mezi blokem.
který hlasoval pro pilnost, a mezi blokem, který
hlasoval proti ní, není veliký. Činil toliko 15
hlasů. Ke přijetí pilnosti je třeba většiny dvou-
třetinové. Jak vidno, nedostávalo se na ni velmi
mnoho. Hlasování, jež konalo se dle jmen, bylo
klidné. Když však president dr. Weiskirehner
vyhlásil, že pro pilnost hlasovalo 207, proti pil-
nosti 192 poslanců a že tedy nedosaženo po-
třebné dvoutřetinové většiny, strhl sociální de-
mokraté jako na povel prudký lomoz, provázený
vášnivými a hrozivými pohyby rukou, které na-
mířeny byly v pravo proti křesťanským sociálům
a v levo proti agrárníkům. Na ministerské lavic
hlasovali Abrahamowicz a Peschka proti pil
nosti, Prášek a Fiedler před hlasováním vyšli.
Ze skupiny sociálních demokratů, kteří sed
uprostřed síně, voláno v pravo, v levo: „fujl“
„styďte se, lichváři“, „svůdcové lidu“, „vydě-
rači“, „u voleb se shledáme!
doktor
Weiskirehner
Abrahamowicz
Peschek
Prášek
Fiedler
17
article
Pojednou ozývá se také druhá galerie. Byla
plna. Odtamtud křičeno totéž, co dole. Bylo vi-
děti velikou masu, která hrozivě roztahovala
ruce dolů. To byla druhá serie demonstrací, ni-
koliv nejhorších, ty teprve nastaly, když posl.
dr. Diamand z dola přiměl sociální demokraty
nahoře ke společnému projevu. Mezi zasedae
síní a mezi galerií zjednán takto styk, který jes
absolutně nepřípustn,. Galerie má právo poslou-
chati, ale jest povinna mlčeti ke všemu, ce
dole se děje. Bylo-li již chybou, že sociální de-
mokratě ve své navyklé nesnášelivosti porušil
dole svobodu hlasování, bylo ještě větší chybou.
že strhli své stoupence nahoře ke společné de-
monstraci proti poslancům, kteří užili svého
práva a hlasovali jinak, nežli parlamentní zá-
stupcové sociální demokracie. Jako musí být
ve sněmovně lidové zachována volnost slova.
tak musí býti zachována svoboda vota; jinak
jest jakýkoli parlament naprosto nemožným.
Po dlouhém čekání, až se vřava utiší a po
dlouhém otálení dal president konečně výtržníky
a výtržnice na galerii vykliditi. Trvalo dlouho,
nežli vl. radovi Kupkovi a četným sluhům, jež
si přibral, podařilo se dílem po dobrém, dílem
po zlém vyprázdniti prostor, vyhrázený veřej-
nosti.
doktor
Diamand
jítmokrata
Kupka
18
article
Dole trval zatím lomoz dále. V zadních la
vicích bylo by málem došlo na rvačku. Jenom
zakročení bývalého ministra Prada a posl. Wi
narského dlužno děkovati, že oddělili na stran
jedné německé agrárníky, na straně druhé soci
ální demokraty. Rozechvění, povstalé ve sněmo
vně z těchto hlučných scén, bylo veliké a proni
kavé. Nemůže býti klamu o tom, že věc nen
odbyta dnešním hlasováním. Důsledky jeho za
neseny budou zajisté do širokých vrstev obyva
telstva ..
Peslanec dr. Chiari a předsedové všeeh
klubů, které jsou ochotny hlasovati jak pro ra-
kousko-uherské vyrovnání, tak pro železniee
dalmatské a pro zatímní rozpočet, podali dne
pilné návrhy, kterými pojistiti se má včasné pro-
jednání záležitostí těch. Návrhy těmito má být
pracovnímu programu poslanecké sněmovny za-
bezpečena přednost před pilnými návrhy jinými
které koncem schůze podány byly počtem veliee
hojným četnými poslanci radikálními. Jednodu-
chým však prostředek ten není. Naopak včasn
vyřízení rakousko-uherských smluv vyrovnacích
a rozpočtového provisoria, které za pravidelnýel
V drobném prodejtt
zanni číslo o sole
odpoledni . . . . . . . za 2h
Vo flialkách na venkověi
raaní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
plati se hotorě zspřel
Předplaceni a inserty přijímá zdmlni-
strase v Mazianské ulici č. 3.
Tam nacháseií ve těž redakee
Ulskirna a erpodice „Národnich Listů“
Rukopisy se ntvracsji.
Dole
Chiari
Mazianský ulice
Prado
poslanecký sněmovna
20
article
poměrů vyžaduje většiny prosté, nyní učiněno
jest závislým na většině dvoutřetinové potud.
pokud jí třeba jest ku přijetí pilnosti návrhů
vzpomenutých. Tuto dvoutřetinovou většinu
musí nyní baron Beck teprve sháněti. Dlužno vy-
čkati, zdali ji sežene. Pochybovati o tom jest
dovoleno po dnešních scénách, které odehrály
se v německo-nacionálním svazu, kde secesí hro-
zili poslanci, vedení knížetem Auerspergem, bý-
valým místopředsedou sněmovny prof. Kaisrem
a posl. Zulegerem. Ministru Peschkovi nastal
tím svízelný úkol tlumiti odpor, jenž ozývá se
ve straně, kterou v kabinetě zastupuje.
Konec schůze věnován politice, která se
v poslanecké sněmovně může pěstovati veline
skrovně: politice zahraniční, konkretněji řečeno:
předlobám, které předevčírem němeeký kancléř
kníže Bůlow podal na zemském sněmě pruském,
a jichžto zjevný protipolský dosah veřejně byl
doznán. Předlohami těmi má býti umlčen v krá-
lovství pruském Polák i Čech, nemluví-li něme-
cky. Předlohami těmi má býti podle zvůle pru-
ských pochopů vyvlastněn státními penězi, na
které připlácejí také Poláči, polský majetek,
zráčí-li se držitelům moci pruské po něm
sáhnouti. Jsou to výminečné zákony nejbrutál-
nějšího zrna: nejsurovější germanisace. Jsou to
akty nejbarbarštějšího násili nejenom na ná-
rodnost, ale i na civilisaci. Jsou to atentáty na
jednu z hlavních zásad společnosti a hospodář-
ství: na nedotknutelnost soukromého majetku.
Beck
Auersperg
profesor
Kaiser
Zuleger
Peschek
Bůlow
Polák
Čo
nacionální svaz
21
article
Proti těmto pokusům, které mají za sou-
hlasu zastupitelstva lidového v německé říši býti
v království pruském co nejvydatněji vtěleny
v akta, proti pokusům, zacpati Polákům, Če-
chům a Neněmcům vůbec v království pruském
ústa, chtějí-li promluviti zvukem mateřským, a
mimo to státními tolary pruskými Poláky poněm-
čiti, ozývaly se ve sněmovně vídeňské projevy
rozhodnosti dosud zde neslyšené, projevy nepo-
kryté, obrněné, mluvící čiročirou pravdu. Bylo
jich čtrnáct. Mluvili po sobě: předseda kola pol-
ského Glabiňski, starosta lublaňský Hribar, jmě-
nem Starorusů haličských dr. Markov, jménem
polských sociálních demokratů Hudec, jménem
českých radikálů Klofáč, jménem polských po-
slanců, nenáležejících žádnému klubu Breiter,
za „Národní klub český“ dr. Kramář, za sionisty
dr. Stand, za Vlachy dr. Conci, za polskou stra-
nu lidovou Stapiňski, za Slovince klerikální —
dr. Krek a za sociální demokraty rusko-haličské
Vityk. Všechny tyto projevy získaly si hlučný,
jednomyslný souhlas. Byly to manifestace ne-
jen pro Poláky poznaňské, pro polské děti, pro
polské sedláky, pro polské statkáře, byly to zá-
roven skvělé manifestace slovanské vzájemnosti.
byly to však také zároveň projevy solidarily
všech národů neněmeckých proti německé sve-
řeposti, která hrubé ruce své vztahuje po dětech
a po hroudě. Ministerská lavice za těchto pro-
hlášení zůstala prázdná. Také místopředseda
sněmovny prof. dr. Starzyňski opustil své křeslo.
Polák
Hribar
doktor
Markov
Klofáč
Stand
Vlach
Slovinec
Krek
profesor
Starzyňski
národní klub
22
article
Rusové haličští, vedení profesorem Romančukem
a Vasilkem, vyšli hned z počátku. V loži pan-
ské sněmovny seděl ministr vyučování koaliční-
ho kabinetu dr. Stanislav Madeyski. Tento
Polák, když před devíti lety nebožtík dr. Engel
jménem české delegace podal na ministerského
předsedu hr. Františka Thuna dotaz o vypoví-
dání dělníků českých z Pruska, zabránil před-
sedovi kola polského Jaworskému, aby dal pod-
pis na dotaz společný, na dotaz česko-polský,
a vyrobil limonádový zvláštní dotaz polský, na-
mítaje, že třeba zachovati proti Prusku mírnost.
Rus
Romančuk
Vasilko
doktor
Madeyski
Polák
Engel
Thun
Jaworský
Prusko
24
article
Literatura.
Literatura.
Naše novinky.
* O. M. Vyskočil: Modré hory. (Vilíme
Praha, 19070)
O. M. Vyskočil domácní rychle v naší literatuře
Vyhledávaji ho zvláště mladé kruhy a nelají se sym-
pallí. Proč, lze lehce uhodnout: Vyskočilovy práce
jsou svěže mladě, mladě rozesněně a roztoužené
bez posimismu a skepse v život, plný čarovného ro-
mantismu, jenž vždy uhladí a zkrásní živolní rozpon
a vyleští slova lásky a nadějí, byť je střízlivá sku
tečnost sebe více uprášila. Tento odvážný romantik
důcha i srdce znovu a znovu spěchá dokázat že
dědictví romentismu je nevyčerpatelné a vždy schop-
no dát se zmnožit novými postřehy, novými směry
a dobovými možnostmi. Čte-li se jen důkaz a přijímá.
je samozřejmo, že v české obci ještě starý rod ro-
mantiků nevymírá. Pro ten rod mladý autor tvoří.
A nadšeně: v šesti letech vedle hojných, cenných
i méně cenných příspěvků časopiseckých, napsal pro
něj právě třináctou knihu. Spokojoval li se autor do-
tud drobnými črtami, básněmi, monolozy a scénami.
v třinácté své knize pokouší se o román. Velká plo-
cha má se naplnit jakousí synthesou všeho dosavad-
ního; po pokusech a částečných formulacích má se
vysliňovat celá zpověď mladé tvořivé duše. Zpovídá
se u lyrik žonsky jemný a citlivý a hned v úvod
přiznává se k víře v svět lepší a krásnějšl, než je
ten dnešní. Určuje si jej pohádkově Modrými horami
a hledá-li proň epitheta, mysli na souzvuk přírody
a vesmíru s vlastním přecitlivým nitrem. Rozboll-li
jej drsný život, zná lék proti té bolesti: rozkvětat
s jifními květy, zářit podvečerními mlhami, pro-
mlouvat s oblaky a bylinami, vzlétat s plačimi dru-
žinami a Hlaholit ozvěnami granitových jeskyní.
M Vyskočil
Vilím
Vyskočilův
Praha
25
article
Lék ten není nový, jen recept naň formulován do-
bově blízce. Je tu zřejmý důraz na pentheism, na
splývání nitra s kosmem a přírodní nádherou —
jediným, co neoklame a neubije. Většina českých
básníků zná tento lék. Dnes užívá se ho však vášni-
věji, důrazněji. Duše znechucené vřavou dne, bez-
mocné proti jeho prohlubním a nespokojené t. zv.
všedními rozpory, zachraňují se tu útěkem v harmo-
nii přírodní a kosmickou. Dospívá se tím nového.
moderního a duševně prohloubeného metamorfismu.
pro nějž básnickou paralolou jsou zašímavé a po
této stránce rozhodně nedoceněné sbírky Karia Teich-
manna (První světla, Metamorfosy), a v němž lidské
já ztoložňuje se zcela s děním a obměňováním při-
rodním, Schellingovec Hálek se svým passem „nie
nejsem víc nežli ta růže“ tu moderně ožívá a jeho
panthe stická intonace a buddhistická přírodní po-
kora stupňuje se a mocní svérázně dál.
Tento „smysl harmonického soužití lidského ni-
tra s duší vesmíru“ je také základem Vyskočilova
nového románu. Neni he dolud v životě mnoho, ale
probuzené cillivé lidství se ho zmocní k svému bla-
hu a zkrásnění. Je to sen, jenž se může uskutečnit.
Schellingovec Hálek
Vyskočilův
Karia Teichmann
26
article
dnes snad zdá se fanlastickým, dner snad zvedne
se proti němu boj. ale zejtřek — tak věří- aulor —
bude jeho. Královna Ismena vnášela jej v skutečne
obklopila se kráscu, ale jediná její profanace, styk se
všedním Tyrtasem pohřbil ji svévolně do mořských
hlubin. Všední skulečnost zmocnila se její krásné
říše, a obhájci její tradice, lodivod Halmar s dcerou
Myrteou, zachránili se útškem do Modrých hor.
Myrten skutečně splynula s majestátem horské
přirody, vzdata se pastevci Violenovi, a Halmar za-
čal již věřit, že na horách Ismenina říše znovu oží-
vá. Stačil však jediný pohled na Tyrtasovo město,
jediný pokyn sochaře Ewalda, a víra odňala. Ewald
toužil po horském svěžím vzduchu, po horské
spolupracovnici, aby mohl vdechnout v mramor
nejpyšnější sen. Myrtea porozuměla a spě-
chala vdechnout Ewaldovu mramoru svou duši
Skutečno a sen splýnuly harmonicky a vítězily
Město nepřálo však té harmonii, — sevšednilo Ewpl
da, a zrazená Myrtea vrátila se do hor vyžádat si
pomstu za své zhrzení. V karnevalové noci ztreslal
Violen
Halmar
Ewald
Ewaldův
Ewpl
Tyrtasovo město
27
article
Halmar Ewalda, a Modé hory plály radostí, že všed-
nost pokorena a jejich Myrtea zachráněna. Nepřišla
sice doba Myrtel, sen je dále snem, ale nad poko-
řeným městem tušíte vát naděje, že harmonie snu
a skutečna je pro život nutná. Myšlenka idealismu
— realismu, myšlenka útěků ze skutečna do horských
snivých samot, jež osvěžují a sílí, vítězně obhá-
jena. Námět je zřejmě romantický a formálně háj
také svou povahu. Mluvi řečí zhudebněnou, zkrásně-
pou, barevná nádhera nastřádána až hýřivě. Nikde
neštete stručného pojmenování věci: vše uvádí se
slovně bohatě, cilově vzrušeně, malebně rozmařile
Záhadný melancholický král soumraku v říze fia-
lové kráčí údolími; noc zvolna po horách rozprostírá
svá temně levandalová, hvězdimi vyšitá roucha
Jaro tisícerými stříbrnými kličky olvírá přírodě po-
klady somen a hladí vlahými obvazy skřehlé ko-
řeny.“ Kde Ismeniny nožky dotknou se mramorové
podlahy, kámen vzdyclne roztouženě jako zraněné
srdce: kudy Myrtea jdo. zůstávají purpurové růže a
bílé narcisy na pěšinkách; květ v údivu a pokoře ne
změrné kloní navoněnou svou hlavu před její malou
nožkou, pták po ní blouzni, oblak se požaslavía
mladé haluze vztáhnou váže, aby ji pohladily. A když
tajemná hudba hudců neviditelných rozpálí jejl těle,
a klesne Violenovi v objetí, v březověm háji melan-
cholicky zazvoni stáda beránků a hloh zasypeje
krvavě zardělými růžičkami.“ Pochopujete řeč ro-
mantika? Má vášnivý smysl pro zrychlený takt větv.
zatěžuje se obrazovým bohalstvím, že dospěje leckde
až větného gongorismu. Věc známá u Růženy Svo-
bodové nebo, abych mladého jmenoval, u Těsnohlid-
ka Pohádková něžnost, hudební a barevný doprovod
růžová slovní mlha nutně provázejí obdobně mlžnou
ideu. Vyskočil zabíhá tu až do symbolismu. Myrica.
toť přece sen Modrých hor. Violen sklamaná naděje
Halmar Ewald
Růžena Svo
Modrý hora
28
article
Halmar, bdící a mstivá síla, Ewald nitro polovičali
přelomené v sen a všednost, Tyrtas životní hrubos
a daně typický předslavitel pantheismu. Román tedy
nejen fantasticky romantický, nýbrž i symbolický
Vyskočilův ženský lyrism a psychoromantism musi
až sem dospět. Nemýslím, že nám kdy stvoři ce
z varu dneška, že vvsloví problemy doby, pokuid
slebo
skutečno se opírají. Ve Vyskočilovi živě se hlásí zkrá-
šlovatel skutečna, činitel, jenž dle snu romanlicky
zbarveného touží energicky přehodnotit dobu a uněst
ji tempem svého snu a touhy. Poněvadž dnešek nen
a sotva bude kdy hotov s dušemi obdobnými, není
pochybnost, že tvůrčí sila mladého autora i dál na
lezne své přijímatele, — což je konečně pro tvořitele
okamžik radestný a k další práci posilující. Román
věcně i formálně bojuje o ryzí umění, — a to je zas
zisk a radostná chvile pro literaturu, dnes tak čelno
zaplavovanou uměleckým průmyslem.
Dr. Albert Pražák.
Halmar
nitro
Vyskočilův
Vyskočil
doktor
Albert Pražák
29
article
F. A. Šubert: Dějiny Národního divadl
v Praze 1883—1890. Svazek III. — Čšst I
Jen ten, kdo pochopuje význam Národního di
vadla pro naše novější dějiny, pro naše obrozenía
pro náš pokrok kulturní, jen ten nemůže býti pře-
kvapen rozsahem nejnovějšího díla páně Šubertova
a bohatstvím látky, v něm podaným. U jiných ná-
rodův ani r daleka nemá prvé divadlo předního jejich
města význam, který by se mohl rovnati s význa-
mem našeho zlatého domu. Nejlepší toho doklad po-
dává zdejší německé divadlo, kleréž přese všechny
přednosti, jichž požívá jako beatus possidens z doby
výlučné své vlády a jako zhýčkané dítě naší zemská
samosprávy i pohříchu té části šlechty, jež žádá, aby
národ náš podpíral politické snahy její, přece jest
Němcům toliko provinciální scénou. Naproti tomu
naše Národní divadlo jest dílem celého, snaživého,
po vzděláni a osvětě prahnoucího šestimilionového
národa, který si v něm postavil repraesentalivní stá-
nek uměn, svým svěrázným duchem pěstovaných.
Z te přičiny spis páně Šubertův jest jen práv význa-
mu Národního divadla svým rozsahem a dodáváme
ihned. i sestavením a výběrem látky své
Není u nás osobnosti, která by vystihla úplněji
obraz, jejž dějiny našeho Národního dívadla podávati
mají, nad F. A. Šuberta. Po 17 let řídilt on prvýa
tehdy ještě jediný umělecký ústav náš a naň byla
vznesena úloha kormidelníka, který by loď umění
našeho převedi z mělkounkých vod prozatímného di-
vadělka do okeánu Národního divadla. Ovšem okol-
nosti tyto po jistou míru oprávňují i přísnější měřítko
při posuzování díla jeho.
Šubert
Šubertův
Němec
Praha
národní divadlo
30
article
Šubert líčí netoliko dějíny Národního divadla a
do chvíle, v níž odstupoval se stolce ředitelského —
ve svazku právě vydaném došed až k r. 1892 —
nýbrž v zevrubném úvodu jasně a soudně pojednává
vůbec o myšlence českého divadla jako jedné z hlav-
ních složek našeho národního obro zení. Subert snažil
se při tom, aby na malebný obraz, byť i časem za-
chmuřený, který vývoj myšlenky divadelní u nás
skytá, pohlížel se stanoviska povzneseného, což lze
jen schvalovati, ba v zájmu velikého jeho díla, které
bude v budoucnosti z nejhledanějších plodů moderní
kulturně-historické tvorby české, byli bychoms
přáli, aby byl vystoupil ještě výše, čímž by byly pří-
krostí své ztratily některé subjektivní úsudky, věcně
snad odůvodněné, ale sotva prosté nádechu, upoml-
majfcího na neutěšené vnitřní naše zápasy, jichž Ná-
rodní divadlo mělo vždy zůstati ušetřeno. Poněkud
vyvážena jest tato přední výtka, jíž pouze se stanovi-
ska historického objektivismu pronášíme, vřely m, b
místy i nadšeným tonem, šehož Subert uživá o osob-
nostech i věcech, proti kterýmž sám stál v poměr
stranníka
Základem díla Šubertova jest způsob, registrující
dle chronologického pestupu události a v úplnosti
pokud možná největší V čásli právě vydaně, kterou
zavírá ličení připrav k prvému verejnému vystoupen
českého operního a dramatického umění na divadeln
výstavě vídeňské, tči spisovatel prvou dobu Národ
ního divadla, zahrnutou pětiletím od 18. listopadu
1883 do 30. června 1898, druhou pak dobu ustanovuje
do 8. června 1892. Rozhraním obou dob jest konec
prvé smlouvy, již družstvo r. 1833 s ředitelem bylo
ujednalo. Spisovatel hledí v líčení obou dob slovem
i číslicí znázorniti obrovský vývoj Nár divadla, úzce
spjatý s pokrokem naší literatury dramatické a hu-
dební, jakož i s obecnými osudy národa. Zevrubně.
Šubert
Šubertův
národní divadlo
rodný divadlo
31
article
věrně a nadšeně tíči Subert obdivuhodný rozmach
národní energie i obětavosti, vznicený požárem roku
1831, všenárodní a všeslovanský ráz slavnostního
zahájení divadla r. 1883, mohutný dojem události této
v národě českém, projevující se divadelními vlaky
a důstojně dovršený příjezdem Čechův amerických
r. 1885, zaznamenává bedlivě působení divadla
v původní českou i slovanskou produkci, jak drama-
tiekou tak operni, předvádi soustavně činnost druž-
stva jakožto řídící korporace divadelní, veřejnosti jen
z části známou, vzpomíná po zásluze vlasteneckého
kádru umělců, který v divadle prozatímném s obě-
tavosti dosud nedosti oceněnou připravoval výkon-
nost budouci veliké scény národní a po zásluze oce-
nil i činnost umělcův a umělkyň, kteří vstoupili do
svazku zlatého domu za poměrů mnohoná sobně pří
znivějších. Svěllo i stín nanášeny jím na obraz, vě-
novaný potomstvu, stin ovšem dle možnosti ujasňo-
vaný, aby nebyla rušena zádoucí harmonie celku
vždyť i politicky anebo umělecky mrtví mají právo
na své nil nisi bene. Řada zdařile provedených por
trětů doplňuje lext pečlivě sestavený vedle diploma-
tické cenné závěrní části, v níž do slova otištěny li-
stiny důležité. Se zájmem velikým očekává veřej
nost česká brzké pokračování díla, kteréž výmluv
něji a názorněji než kterékoli jině zachyeuje dojemný
obraz naší snahy o rovnocennost s národy západo
evropskými.
Čechův
32
article
Slovanské spisy.
* Leonid Andrejev: Jnda Iskarijot i dru
gije. S. Petěrburg 1907.
— Opětně varovali Ježiše Krista, aby se měl n
pozoru před Jidášem Iškariotským, že je muž špatné
pověsti. Mnozí učenníci jej sami dobře znali, jiní
o něm slýchali, ale nikdo o něm dobré ho
slova nepověděl ..
Začíná svoji povídku o Jidáši autor, kterého
dnešní mladá Rus slaví do své nejpřednější řady.
Slova naznačují autorův záměr. Jestli nikdo, chce
»dobté slovo« o Jidášoví povědět sám. A vskulku
liší se Andrejevův Jidáš pojetím ode všech, kdo se
dosud starou lálkou zabývali. Není ani fanatik poli-
tický, ani hrabivec nízký, ani podlec závistivý. Není
zapálen touhou, sám se vidět považovánu za Spasi
tele, nechce sám založit novou říši israelskou, aniž
je sám věříci, jenž oklamán byl. Tak a jinak druzí
představovali apoštola zrádce. Andrejevův Jidáš je
skeptik a anarchista, jenž svou ironií nikoho ne
ušetří, ani sebe. Nenávidí člověčenstvo a neuznáva
nikoho za bodna. Kdo se hodným nazývá, jen se
tak staví, znaje zakrýti své myšlenky a činy
— A což tvůj otec a tvoje matka, Jidáši, nebyli
snad lidé dobří? ptá se někdo škarohlída.
A on, lestně očkama mžouraje
— A kdo pak byl vlastně mým otcem? Sna
muž, který mne šlehal metlou? Či snad sám dabel
nebo kozel neho kohout? Může-li znát Jidáš všecky
muže, s nimiž jeho matka občovala? Jidaš mel
mnoho otců — o kterém pak mluvíte?
Andrejev
Ježiš Krist
Jidáš
Andrejevův
Jnda Iskarijot
33
article
Apoštolem stal se Jidáš svou skepsí. Spasitel je
pro něj první člověk, u něhož svým názorem na
lidi nepochodil. Jeho osobnost vyvrací z kořene Ji-
dášův předsudek. Nie nelze Ježíšovi vytknout, nic
na něm peskovat a potupovat. Jidáš vlastně tr pí,.
že tak pohrdá vší podstatou lidstva, proto je čistým
zjevem Ježíšovým váben. Doopravdy milu je
Pána. A hloub a upřímněji, než druzí učenníci jej
miluje. Pociťuje s ním hlubokou soustrast. Je pře-
svědčen, diíve či později bude Ježíš svou velikou
láskou a důvěrou v lidstvo sklamán! Proto věší se
mu na paty, snaží se, aby jej o špatnosti lidské
přesvědčil. A Ježíš je tak podivný ! Stokrát oklaman,
důvěřuje znovu! Aby Pána dohnal do úzkých, sám,
jako apoštol, dopustí se banebnosti. Ukradne denáry
ze společné pokladnice. Váickni soudruhové jsou
svrchovaně pobouřeni. Jenom Ježíš mlčky — od-
pouští. Jidáš znovu je poražen.
A tak dospívá konečně k myšlence zrady. Prodá
mistra za třicet stříbrných. Chvíle veliké zkoušky
nadešla! Teď se ukáže, kdo má pravdu! Zač stojí
všecko člověčenstvo!
Ježíš
Ježíšův
Jidáš
34
article
Krista křížují a Jidáš chvěje se a třesa ček
na zázrak, jenž má lidem otevříli cči, aby poznali
konečně, koho přibili na kříž! Ježiš má vykonati
zázrak, má ukázat se lidem v plné slávě, aby se mu
klaněli!
Zázrak se neslane. Jidáš — zvítězil, Ježíš omírá
na kříži a lid klidně dopouští zločin. Chvíli se těsí
v duchu ze svého vítězství Jidáš, ale pak jej pojme
hrůza. Jakou oběť přinesl svému triumfu
A Jidáš snaží se vysvětlit lidem. Miuví marně
k vysoké radě, potom k učenníkům. Všude na-
prázdno. Rozhodne se konečně sám zemřít.
— Jsou pro mne všickni špatní! mluví do sebe.
Slyšíš Ježíši! Uvěříš mi teď? Jdu k Tobě. Uvitej mne
vlídně, jsem unaven ...
Jidáše Iškariota pokládají za umělecky nejčislší
dílo Leonita Andrejeva. Nikde nedovedl se autor v
zájmu idey tak mirnit výrazem, zdržuje se všuce
oblíbených jindy křiklavostí. Postavy mají neobyčei-
nou plastiku. Sám Kristus je zdařilý, protože básník
odolal svodu a nečiní jej hlasatelem modernismu,
jak jiní nedovedli odolati.
Jidáš
Ježíš
Iškariota
Leonita Andrejev
Toba
sám Kristus
36
article
* Matilde Serao: Tak zmirí läska
Konce románů. F. Šimáček v Praze. 1907. Přeložil
Bohumil Klika. Stran 89
Nez přijde lékař. Napsali prof. dr. Ru-
Beška, docent dr. Ostrčil, dr. Šamberger a MUDr
Sarka. Část I. 1907. J. Otto. — Lidové rozpravy le
Šimáček
Klik
profesor
doktor
Ostrčil
Šamberger
Otta
Matilde Serao
Praha