1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 28. září 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIsty
předplácí se
v Praze v ndministrael
šsle
na čivrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čenáške
na měsíe
Bk čtrrt leta . . . . 7 K 50h
ve mlialkách: a K 90h
na měeíe ..
Poštou:
a mřa
nva . . : : 3 k ooi
s drojí sleilkoe
nt:. . KBi
Praha
5
article
Onešní čísle pro Prahu je o 12 stranácb.
Onešní čísle pro Prahu je o 12 stranácb.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde ve čtvrtek dne
29. září t. r. v obvyklou ho-
dinu ranní.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Paříže, 27. září. (C.-B.) »Matin
zvěděl prý z Petrohradu, že posledn
útok Japonců na Port Artur byl od-
ražen. Japonci utrpěli ztráty ne-
smírné.
Z Petrohradu, 27. září. (C.-B) [Úřadní.
G.-l. Sacharov telegrafoval věera hlav
nímu štábu: Předvojové vojsko ne-
přátelské — asi prapor pěchoty a dvě
škadrony jízdy — vjalo se 25. t. m.
nejspíše za vyzvídkou offensivy v kraji
mezi mandarinskou silnicí a návrším
u vesnice Tumince. Naše vojsko zn-
drželo tento postup, odrazilo nepřítele
na celé čáře a jízda ho pronásle-
dovala.
Severně od Davanu nepřítel n
pravém břehu řeky Ljao nepostupuje
ku předu, ale pozornje se, že bylo
rozmnoženo jeho vojsko v čjantan-
ském okoli a že vyskytuje se japon-
ská jizda v poříčí Pucha.
Z Petrohradu, 27. záři v 8.55 hod
večer. (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.
»Ruskému Slovu« telegrafuje se dnes
z Mukdenu: Očekává se ofen-
sivní pohyb japonský na
celé frontě.
Rusové užívají balonů připou-
taných, aby studovali posice nepřá-
telské (Bylo i minule již sděleno. Pozn. red.)
ale Japonci dovedon dobře zakrývati
tajné posice své předními strážemi.
daleko v před posunutými.
Japonec
Sacharov
Rus
Paříž
Petrohrad
Davan
Ljao
Matin
Puch
7
article
Číňané, terrorisovaní Japonci, od-
pírají poskytovati Rusům zboží i za
veliké obnosy. Z Mukdenu odcházejí
mnohé ženy a děti.
Vzhledem na ranní chladno, ano
již i mrazíky, intendance zabývá se
zvláště dodávkami teplého oděvu.
Kuropatkin poděkoval intendanci te-
legraficky za dobré její služby.
Z Varšavy odjelo včera padesát
lékařů na bojiště.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Zřízení samostatné právnické
fakulty italské v Inšpruku,
Kurátor západní polovice soustátí rakou
ského uznal za vhod, zříditi v Inšpruku samo-
statnou fakultu právnickou s vyučovacím as
vnitřním úřadním jazykem ilalským. Národnost
italská má počátkem nového roku školního kus
samostatné university ve hlavním městě tyrol-
ském. Vládní výnos nazývá zřízení italské fa-
kulty právnické jakožto úplně samostatného uče-
liště v Inšpruku opatřením zatimním. V tom
slově obsaženo jest mnoho stránek, jež nejno-
vější skutek vlády Körbrovy do sebe má a jež
mu dávají zvláštní význam.
Především dlužno zastaviti se u okolnosti.
uznává-li vláda Körbrova žádost národnosti italské
v Rakousku, aby pro ni byla zde zřízená zvláštní
Číňan
Japonec
Rus
Körbrův
Mukden
Varšava
Rakousko
8
article
universita s vyučovacím jazykem italským z
oprávněný požadavek kulturní,
proč se splněním jeho otálela až do letošního
podzimku? Vždyť splnění tohoto oprávněného
požadavku svého Ilalové nejen v Tyrolích ale
i v přímořských krajích a zemích rakouskýeh
usilovně domáhají se už dávno; zejmena od
onoho dne, kdy vesla vládního ve Vídni ujalse
p. dr. Körber, tedy nyní už bezmála pět le
dovolávají se ho důrazem zvýšeným.
Loňské i letošní bouře, jichžto jevištémse
staly nejen uníversitní budovy, ale i ulice inš
prucké, jsou posud obecně ve svěží paměti
Však vláda. p. Körbrova postavila se ku poža-
davku a právu italskému na stanovisko odmí-
tavé. Kdyby už tehdy byla pomýšlela a uvažo-
vala, že mu vyhoví, ať už letos, nebo za rok.
nebo třeba ještě později, neměla by nyní po-
třebí, při zřízení samostalné právnické fakulty
italské v Inšpruku mluviti o »prozatímnosti«.
byla by připravovala definitivum, jako svého
času se stalo při zřízení zbytečné university
německé v Černovcích. Ale vláda páně
Körbrova nepřipravovala pro zřízení ani toho
kousku italské university v Inšpruku po pěe
let zhola nie.
doktor
Körber
Körbrův
Tyroly
Vídeň
Černovec
právnický fakulta
9
article
Odkud tedy náhlé rozhodnuti její ? Náhle
jest a nepopíratelný s pěch, v němž se stalo,
sám způsobil, že vláda sama vtiskla mu na čelo
znak »zatímnosti«, provisoria. Ale toho spěchu
bylo při něm už svrchovaně potřebí. A to
z několika příčin. Předně časopisy vládní samy
prohlašují, že poměry na posavadní německé
universitě inšprucké jsou na dále »neudržitelny«.
O naprosté další »neudržitelnosti poměrův« na
učilištích státních za vlády páně kuratorovy
uslyšeli jsme ze síní vládních slovo letos také
za jiné příležitosti, a jest věc velice významná.
že právě za vlády p. dra. Körbra »naprosté
neudržitelnosti« poměrů v tom, onom oboru
správy státní a činnosti ministerské se hromadí.
a že není zde ani dobré vůle ani mravní od-
hodlanosti k nápravě těch poměrův dřive, až
to s nimi dále vůbec nejde! Poměry »naprosto
neudržitelné« zajisté zavládly ve všem, co ode-
vzdáno bylo rukám páně kuratorovým. Drží se
to všude jen potud, až to praskne.
10
article
Na německé universitě inšprucké už to také
dále nešlo podle receptu všeněmeck
državy. Ani od provisoria náhle zřízené
samostatné právnické fakulty italské znalci po-
měrův neslibují si návratu k někdejšímu veřej-
nému klidu ve hlavním městě tyrolském. Ale
vláda páně Körbrova zcela bezpečně očekává
od svého zatímního opatření mnohem více, než
klid na ulicích a v universitních učebnách
inšpruckých. A tu přicházíme ke druhé a ke
třetí příčině velikého spěchu, v němž kus
samostatné první university italské v obvodu
říše habsburské vstupuje do života. Obhájcí
vykladači politiky páně Körbrovy pospíšili si už
eskomptovati italskou fakultu právnickou v Inš-
pruku pro jeho potřeby »parlamentní«, doka-
zujíce sami, že účel té fakulty není kul-
turní, ale politický, že zřízujíc ji vláda
dra. Körbra neměla na mysli národní, jazykové
právo Italův rakouských, nýbrž vlastní tísen
svou v parlamentě vídeňském. Zkrátka řečeno.
pán
Körbr
Italův
11
article
Ilalové v Rakousku mají za svou fakultu inš-
pruckou seřaditi se v novém zasedání říšské
rady vídeňské pod prapor Körbrův a pomoe
mu zřídit většinu poslancův proti obstruke
poselstva českého. Že této většiny parlamentn
dr. Körber má potřebí jako soli, proto honem
bez dalších příprav, provisorně, dal jednu samo
statnou fakultu v Tyrolích Italům, jichžto po
slanci poslední dobou příliš silně byli se odchý
lili od jeho levice.
A časopisy jeho slibují jim po této » poli-
tické« splátce ještě více: úplnou italskou
universitu v Terstu. Tu jsme u třet
příčiny spěchu, jevícího se v provisoriu vlád-
ního opatření stran samostatné právnické fakully
italské v samém středu německého Tyrolska.
Nejen naprosto neudržitelné po-
měry v rakouské politice vnítřn
ale i velice zachmuřený obzor jej
zahraničný dohnaly vládu Körbrovu ke
kroku, jehož po pět let tak urputně a »s vy-
trvalostí prostou vší vášně« byla se vzpírala.
Včerejší »Neue Fr. Pr.« praví, že ne
zbude než zříditi rakouským Ilalům úplnou
universitu v Terstu, a slibuje Rakousku
z tohoto činu věrnost Italův domácích a přízei
Italův zahraničních. Jakmile prý se to slane.
poznají prý Italové v Rakousku, že jsou zde
doma a že se budou zde eítit jako doma.
»Všechna nebozpečí, jichž prý někteří se obá-
vají ze zřízení university italské v Terstu, ob
jeví prý se jen jako plody obraznosti několik
byrokratův . . . « —
Vida, vida, jak vílaným zbožím počínaj
býti panstvu vídeňskému sympatie národnost
italské, domácí i zahraničné a jak pod věž
svatoštěpánskou obrací se vítr ! Sám »Fremden-
blatt«, jenž obsluhuje p. dra. Körbra v kura
torské činnosti jeho s horlivosti někdy až pro
stořekou, uhodil na tuto zajímavou strunu ital
ské jeho mandoliny . ..
Körber
Italos
Neue
Italův
Rakousko
Tyroly
Terst
Francie
Körbrův
12
article
Zřízení třeba jen provisorního kusu samo-
statné university italské jest novým, veliee
silným důvodem pro zřízení university české na
Moravě. I zde posavadní poměry jsou nadále
»zhola neudržitelny«, abychom mluvili po pří
kladu pana kuralora západní poloviny říše habs
burské.
Poslanec pan dr. Pantůček
o politické situaci.
Klub Novoměstských voličů uspořádal včera večer
v zahradním salonu restaurantu Choděrova členskou
schůzi, do níž pozval říšského poslance p. dra. Ferd.
doktor
Pantůček
Choděrův
zřízený univerzita český na Morava
13
article
Pantůčka, aby promluvil o politické situaci před
zahájením říšské rady a sněmu král. českého. Četné
účastenství na schůzi svědčilo o zájmu členů klubu
o záležitosti politické. Mezi přítomnými byli obecn
starší pp. prvý náměstek starosty měst pražských dr
Groš, posl. Březnovský, administrátor potravní daně
Mellan, Kasalický, inž. Zvělina, Maděra, dr. Frič, H
vlíček, Koubek, řed. Kreutzer, Šule, Ticháček, dále
pesl. prof. dhi. G. Blažek
Předseda klubu p. dr. Groš uvítal vřele přítomn
poslance, i členstvo klubu, které po letní prázdni v tak
čelném počtu zahájilo dobu práce. Správní výbor
klubu svolal tuto schůzi, aby porokováno bylo osi
tuaci našeho národa, v níž nenastala žádná změna
vůči rozhodujícím činitelům vídeňským. Jest znám
že v poslední době na své haličské cestě předsed
ministerstva dr. šl. Körber způsobem zřejmým pro
nlásil, že nemíní se datr na ústup. V těto době by
náhle svolán sněm král. českého a klub uznal okamži
tento za vhodný, aby poslance svě požádal o sdělení
jak oni nazírají na siluaci.
Na to ujal se slova Híšský poslanec p. dr. Fer
Pantáček a pravil: Doba parlamentních našicl
prázdnin bliží se ke konci. Již na den 6. října svolár
jest zemský sněm král. českého, by v něm opět s
stal pokus plodné práce a snad za nedlouho otevř
se i arena vídeňská, kde podstupovati jest nám bo.
za naše práva národní.
Pantůček
Groš
Březnovská
Mellan
Ing
Zvělin
Maděra
doktor
Frič
H vlíček
Koubek
Kreutzer
Ticháček
profesor
G Blažek
Pantáček
14
article
Co především našeho staroslavného sněmu se do
týče, chví se na rtech každého stopovatele události po
litických otázke: Bude plodně pracová noč
opět obstiuováno
Na otázku tuto dávají odpověď resoluce dochá
zející z různých kruhů a končin německých, resolue
končící buď retrainem: „Bez říšské rady ni
žádný zemský sněml“ nebo bojovnějším ješte
heslem: „Obstrukce na tak dlouho, doku
všem německým přáním nebude vyho
věno!“ Řečník dokazuje věenou neodůvodněnost
ba i svévolnost lohoto německého stanoviska, připo
míná, že původně zahájili Němci obstrukci je
proto, aby zmařili zamýšlenou reformu volehníh
řádu do obcí, brzo ale celý les časopisectva něme-
ckého ozýval se heslem: „Bez říšské rady
nižádný český zemský sněm!“, později při-
pojili k podmínce, žádající zastavení naší obstrukc
vídeňské, ještě podmínky další t. j. splnění jejich přán
po zabezpečení kuriátního vota a obsazení všech
Němec
15
article
úřadů zemských z polovice Němci, a hlásají, ž
jen tenkráte, když jim bude ve všech těchto směrech
vyhověno, od obstrukce své uslanou.
Bylojiž na jiných místech poukázáno na n
prostou nemístnost i nesprávnost pokusů, srovnávat
obstrukci naši na radě říšské s obstrukcí německou
na sněmě. Dokázáno, že je-li obstrukce naše ve Vídn
aktem nutné sebeobrany nebo zbraní k odvrácení bez
právných útoků na naše statky národní podnikaných
jest obstrukce německá i při svém nejnovějším vý
kladu jen aktem msty, jen aktem násilí, čelícím k tomu
abychom donuceni byli upustiti od svého spravedli
vého žádání za uznání a výkon svých práv.
Soudím, že by bylo marno kázati o právu a bez
práví a přesvědčovati Němce o nelogičnosti, nopravdi
vosti a nesprávnosti jejich obstrukce. Musíme spíše
počílati s fakty jak jsou nám dána. a připravitis
na to, že ač-li nezvítězí strana německých agrárníků
kteří aspoň věc nevzovou přejí si míti projedna
nou, již první den sněmování zemskéhe
přinese nové vydání starých scén ob
strukčních.
Co nás se týče, nás nechává tato obstruk
chladnými. Víme velmi dobře, že škodí-li nám, škod
také a snad ještě více Němcům ji provádějícím
chtějí-li dobrovolně na sebe vzíti následky toho, že
znemožní, aby pořádek v zemi zejmena v ohledu
finančním byl zaveden, jest to jejich věcí.
Němec
16
article
Míní-li však, že nátlakem cbstrukce
sněmovní denutí nás ke změně našeh
postavení ve Vídni, jsou na omylu. M
nebudeme sledovati Němce v jejich myšlenkovén
chodu a uváděti chování se na sněmu a na říšsk
radě v souvislost, nýbrž rozhodneme se vždycky tak
jak nám rozumná úvaha a svědomí, jakož i ohl
na naše zájmy rozkáže.
Co týče se našeho postavení v parlamentě, moh
své úvahy navázali ne slova svá, která jsem již jed
nou v ct. shromáždění vašem pronésti si dovolil.
Obstrukce česká zůstala formálně vítěznou, ježto
se jí podařilo dosíci svého účelu, totiž zmařiti kaž
jakékoli jednání o vládních předlohách; však tím bo
věcně rozhodnut nebyl. Strany stojí proti sobě tak
jako dříve a nálada jejich bojovná trvá nezkrácená
a nezměněná dále.
Vyskytli se ovšem během mezidobí parlamen
ního hlasové, vybízející ukončiti válku nějakým smí-
rem mezi Čechy a Němci uzavřeným. Ale hlasy lytc
zůstaly zvukem pouště. Ne snad proto, že by na
straně naší nebylo ochoty v poctivou dohodu. Náro
náš netoužil a netouží po boji, neodmítá podati ruk
k smíru, však jen ke smíru poctivému t. j. ta-
kovému, který by při šetření rovného
a stejného práva obou národnoslí vla
sti naše obývajíclch klidné spolužit
jejich jako dobrých sousedů a přá te
zebezpečoval a vylučeval ksždé zná-
silňování druha druhem.
Němec
Vídeň
Čechy
17
article
Než dokud Němci budou rozuměti „doh -
dou“ jen takovou úpravu poměrů, která by jim n
věky zabezpečovala, aby stali se v krajích převážn
německých výlučnými pány, v končinách pal
českých kmenem prvním a privilegova
ným, jest každá možnost dorozumění se a prior
vyloučena.
Prato jsou laké všechny zprávy šířené o nějaké
chystané námi akci dorozumívací, zejmena zprávy
že prý v lůně naší strany vypracován
byl detailní projekt krjského zřízení
který chceme Němcům nabídnouti, nebe
že prý mnou byl připravován nový ná-
vrh jazykový o jednojazyčnost se opí-
rající, jen prázdnou a nepodstatnou
smýšlenkou
V otázce ja zykově stojí strana na slanovisk
dvojjazyčnosti, které došlo výrazu v elaborátu ji
dne 22. března 1903 uveřejněném a od české veřj
nosti bez odporu přijatém
Otázky tyto nejsou dnes aktuální, poněvadž p
dnešních poměrech jest smírné dohodnutí luzným sice
však nesplnitelným snem.
Ostatně snil-li kdo tento sen, byl z něho dojist
událostmi doby poslední, zejmena afférou če-
skýcha polských parallelek na učitelských
ústavech slezských a projevem pana ministerského
předsedy v Haliči nemile vyburcován.
V drobném prodejl
nansí čílo e neb5 . . . ma 8k
vspolední .
. . . . na 2k
Va filslkách na venkové
rauní čhalo
sspolednt
. . . . . . . 3h
Inserát
platí se kotově napře
Přečplacení a inserty přijímá v ěmjni-
strape v Marianské ulici č.2
Tam nnch ázají ze též rodlakee
tiskárna a expodics ,Národnich List-
Rukopisy se novrnceji
Němec
Prata
Halič
Virginie
18
article
Když vláda místo žádaných samostatných ústavi
slovanských toliko pouhé pobočky zřídila, jednal
nejen ve formální dohodě s Němci, nýbrž i ve věcném
jejich zájmu a jestliže přes to se ihned volalo na po-
plach a vyzýváni všichni bojovníci němečtí do zbraně
k obraně proti tomuto prý vpádu do državy německé.
byl to dojista jen líčený odpor
Mělo tu býti opakováno totéž, co stalo se po vy-
dání jazykových nařízení, která taktéž Němcům v ni-
čem neubližovala a Čechům jen nepatrný drobet je-
jich práv poskytovala.
Ovšem tentokráte neustoupila vláda tak daleko.
že by povolení poboček vůbec opět odvolala, než
aspoň pospíšila si jednak vnitřní organisací jejich a
podrobením jich pod německý vliv, účinek svého opa-
tření co možno paralysovati, jednak Němce i při této
příležitosti o své blahovůli ubezpečiti
Pro nás z této afféry plyne dvojí: jednak nový
doklad, že příčinou všech nynějších politických Irudů
jsou Němci, kteří ani uspokojení těch nejprimitiv-
nějších potřeb národům slovanským dopřáti ne-
chtějí, hned to ze svůj útisk i znásilnění prohlašujíce
jednak že ve všeu vláda jen vůlí Němců se řídí
a tím sama k. zmalkům těmto pomáhá
Měl-li kdo by snad ještě o pravdě této nějaké po-
chybnosti, toho dojista z nich vyvedl projev pana
ministerského předsedy, který při banketu pořádaném
u zemského maršálka haličskéhe jasně prohlásil, ž
nynější vláda pokládá za svoji vážnou povinnost „ná-
rodní državu Němců neumenšiti“.
Němec
Čecho
19
article
Projevem tim poprvé přijímá vláda onen program,
který dosud od Němců byl hlásán, za svůja
tím se poprvé způsobem zcela officiál-
ním za vykonavatelku idey německé
vyhlašuje. Projevem tímto přestala nynější
vláda, která fakticky již dávno na levo se přiklonila,
však nominálně za neutrálnou se vyčávala i
nominálně býti kabinetem mimo strany stojícíma
stala se vládou německou.
Vsak ještě větší význam než talo, abych tak
řekl formální či theoretická změna. má věcný obsah
nově hlásaného programu vládního
Poněvadž program tento jest jen akceplováním
myšlenky Němci propagované, nutno, máme-li jej
vystihnouti, představiti a uvědomiti si, co všechn
Němci slovem „národní država“, jejíž ne
ztenčené trvání zachovati p. min. předsoda za svů
úkol poklá dá, zahrnují.
U nich neznamená termin „Besitzstand“ jen fak-
tickou možnost výkonů všech práv, klerá jim
na základě zákonů ústavních přísluší,
jen kruh oné politické a národní moci
klerou podle těchto zákonů ve společ-
nosti rovnoprávných národů říši tuto tvo
Hících jsko jeden člen společnosti tét
mohou vykonávati.
Němec
20
article
Oni zahrnují slovem „národní država
souhrn nejen veškeré politické a ná-
rodní moci, klerou jim vlždy dřívější
na úkor zákona propůjčily i oné, kterou
si obstrukcí svojí usurpovali, nýbrz
i právo vládu v říši vůbec vykonávati a
každého jiného ve vlivu na úkony vlád-
ní obmezova ti.
A poněvadž vliv ostatních členů společnosti ná-
rodů stát rakouský tvořících na osudy říše řídí se
mírou politické polence dotčeného národa.
pokládají Němci v dalších důsledcích za část své
državy i právo obmezovati rozvoj této
potence a uvažujíce, že každým kulturním, hospo-
dářským i národním povznesením národa českéhos
jeho vliv na úkor nadvlády jimi vindikované uplat-
ňuje, prohlašují za čásť svých práv a tudíž za svoji
državu i právo souhlasu nebo veta, kdykol
ide o ukojení jakékoli nové potřeby če-
ského národa přirozeným jeho rozvo-
jem vzbuzeni.
Než co znamenalo by odepříti národu ukojenl
jeho potřeb rozvojem jeho vzbuzených?
Zajisté vedlo by k jeho úpadku, poněvadž kdo
nejde do předu, zůstává z pět a jde-li o národ,
který jako národ český, jest ve svých potřebách jen
chatrně opatřen, kterému schází celá řada nutných
obecných, středních, odborných i vysokých škol, je-
hož jazyková práva čekají svého provedení, jehož
zastoupení ve sborech zákonodárných a úřadech cen-
Němec
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
masce věrouky.
Časové připomínky. Podává Fr. P
V jedné ruce evangelium, v druhé meč, tak
nesli národu našemu učení Kristovo. Jméno
Boha na rtech — v srdci na mysli podmanění.
nadvládu. Postrach šířili všude tito apoštolové,
kde se objevili. Káceli bůžky, rozmetávali obě-
tiště a Bohu jedinému zapalovali k uctění ves-
nice i města, obětovali životy statisíců. Starou
víru vzali, novou nedali. Nemohli dáti, neuměli
se dorozuměti s přemoženými. Teprve dlouhým
pochodem věků vžilo se křesťanství na rumech
krví prosáklých. Zatím zanechali zbědované
národy nevědoucí, komu se kořiti. Když Cyrill
a Method začali kázati lidu slova svaté pravdy
jazykem srozumitelným, obviněni byli z blud-
ného učení! Hle, bludné učení: budeš etít Boha,
budeš vždy jednat, aby se Bohu libilo! Když
to jest bludné, pak zřejmo, co bylo pravé učení
Boha necti, nejednej dobře!
Říci to tak otevřeně, nešlo. Řeklo se
jinak.
„Zavádějí bohoslužby srozumitelné lidu
tím popuzují proti vyšší duchovní správě.
Co říci nesměli, činili. Byli živi na obecn
pohoršení. Měli moc v rukou, směli moc dále
rozvádět. Co se příčilo moci, bylo — kacířství!
Když Hu. kázal evangelium a porovnával a káral
život panstva, když učil, jak žíti, aby se to
Bchu libilo, také on jako bratří solunšti obžalo-
ván. „Pro Boha jediného“ vrhli se naň, aby jej
zničili. Co bylo cizozemcům po něm, což jim
škodila jeho kázání — kterých ani neznali?
Jest a byla vždy jedna liga — liga moc-
ných. Dotkneš se zde a ozve se protest «3 na
konci světa. Liga není ve spolkových zákonech
Kristův
bůh
Cyrill
Hu
Francie
22
article
jmenována, nemá stanov ani jména, ale jest.
žije a tyje a jest velice citliva. Různé elementy
se v ní vystřídají, ale vždycky ty, které zastupují
moc. Někdy moc nad právem.
Ve společném šiku proti Husovi nacházím
preláty, biskupy, císaře a pány různých národ-
ností. Což také páni kázali slovo boží? Proč
stavěli se proti kazateli a oprávci? Či se cíti
ohrožen císař Zikmund ve svém panství Huso-
vým učením? Podivno, Hus navádí ke ctění
téhož Boha, v nějž věří papež, biskupové, císai
a přece jest upálen! Oč tedy šlo? O učení, jak
milovati Boha, či o panství nad lidem? Kdo lidu
ukazoval rozdil mezi Bohem a vrchnostmi, mu-
sil ustoupiti, třeba násilím. V jednoho Boha
s Husem věřili a přec na smrt jej odsoudili.
Kristus hlásal lásku a odpuštění, dobyvatelé
jen pro jméno hlásali totéž. Cíl jejich byl jiný
panovačnost, nadvláda — jménem Páně! „Je
diný Bůh — k vůli nám!“ Co nebylo pro ně
pro jejich cíle, třeba i táž víra, nedoznalo mi
losti, nebylo dobré. Vše podle příležitosti.
Vlastnosti plemenné záhy se objevují a při-
bývá jim síly s řadou pokolení.
Jako kobylek přihnalo se vyznavačů Allah
na křesťanskou Evropu. Půlměsíc hrozil vyhubiti
kříž. Jméno Boha jednoho stálo proti jménu
druhému. Za každým Bohem (t. zv.) množstv
vyznavačů, hotových bíti se, dáti životy i statky
přísahajících, že ten, ve kterého sami věří, jes
pravý, jediný Bůh.
„Nebudeš míti Bohů jiných mimo mne!“
jedni.
„Není Boha mimo Allaha!“ druzí.
A kdyby byli třetí, čtvrtí, všichni b
volali:
„Jen náš jest pravý, náš, náš...!
Ve jménu Allaha vražděno, páleno, loupeno
Leč ani Allah toho nežádal.
Hus
Zikmund
bůh
Kristus
Páně
Allah
Evropa
23
article
Kruté, hrozné uplatňování božstva!
Bůh křesťanů zvítězil nad Allahem Turků
V šílené zoufalosti hnali se ctitelé koranu zpět
do svých vlastí. Rvali, že je Allah opustil. S B
hem přišli, spoustu zanechali.
Kdyby byl zvítězil Allah, rozlili by se mos-
limové po Evropě. Nelze říci, co by bylo. Snad
by Allah ovládl svět, na potřené by se jen vzpo-
mínalo, že tu kdysi byli. Padl půlměsíc, zazáři
kříž. S křížem a křesťanstvím zvítězila větš
míra vzdělanosti a kultury. Bůh zvítězil nad
Bohem.
Však Bůh ani žádný nebojoval, nemoh
také zvítěziti, nemohl být poražen. Jen vyzna-
vači se utkali v boji za svojí představu Boha.
za představu dobra a dokonalosti. Krváceli
jedni a byli přemoženi, ale nekrvácel Bůh jejich.
leda v nich samých. Přemožena jen idea, jim
živená, buď lepší a vznešenější, neb méně dobrá
a vznešená. Zvítězili křesťané a s nimi před
stava Boha Kristova. Zvítězilo větší dobro, do-
konalejší představa o Bohu. Kdo dovede větš
dobro si představiti a dle toho jednati, má i do-
konalejšího Boha, více se Bohu přiblížil. Jal
kdo chce. Dobro jest Bůh.
Proti sobě kříž a kalich. Dvě vojska kře
sťanská v nenávistné zlobě. Fanatikové vyzna-
vači jednoho a téhož Boha, jež sídlí v nebesích
stvořil svět, velí den sváteční světit a praví: ne-
zabiješ!
Obě strany věří v něj, ale nepřátelstv
vzplálo mezi nimi. Hrozí jední druhé povraždit
Zase ne pro Boha, představitele dobra.
míru, lásky. Nežádá Bůh nepřátelství, ani vražd.
ani krve prolévání! Nežádá vypleněných krajů
nežádá teď, aniž kdy žádal, aniž kdy žádat
budel
Jen pro způsob uctívání měl vzplanouti boj-
V některých částech jen o otázku, jak bíi
Krutá
Turek
Allah
bůh
Kristův
Evropa
24
article
poctivě a spravedlivě živu, aby se Bohu líbilo
„Cnostný a bohabojný život“, heslo jedněch
„Moc a sláva“ — druhých.
Není pochyby: která strana přála si větš
mravnosti, poctivosti a spravedlnosti, byla blíze
Bohu — dobru.
Nemělo o tom býti sporu! A přece, spon
tak krutý. Zabývaly se jim celé sněmy, hýbal
myslemi národů, vyžádal si mučedníky a způ-
sobil mnoho zla v zemi.
A zase tu cos jiného rozhodovalo, než jměn
Boha!
Záležitost čistě domácí, vnitřní. Chtěl-
národ ctíti Boha, jak sám rozuměl: vroucněji.
zbožněji. Nikomu neubližoval, leda že druhým
dával vzor k následování. Mohli jej následovat
— a — nemusili. Co bylo těm ze všech kout
světa zverbovaným žoldákům křižáckým do
toho, jak chce býti národ ve své domovině živ
jak se chce doma zaříditi? Přišli, aby opanovali
aby loupili, pálili a vraždili.
Tak kříž a kalich stály proti sobě v poli
Vyznavači jednoho a téhož pojmu Boha utkají se
v zuřivém zápasení, které skončí porážkou
vyhlazením národa.
Jaký bohumilý účell
Jako dravci slétli se ze všech krajů, růz
ných národností a jazyků; nerozumějí si navzá
jem, ale v tom účelu se shodli. Účel posvěcuje
prostředky ..
Stalo se však, čeho se nenadáli. Hordy bez
kázně a vznětu, bez citu a opravdové víry
utkaly se s lidem pevným, ukázněným, vírou
silným. A ten zmohl jejich přesilu a chasa ei
zácká opouštěla kříž a s krvavými hlavami utí-
kala domů, za hranice.
Zase kalich vítězil, kříž podléhal. Nikol
však Bůh byl poražení
Poražena panstvíchtivost, loupeživosta
choutky po nadvládě. Ty utíkaly s křižáky ze
země.
bůh
Nikol
25
article
Míjely věky. Dlouho držel se kalich, a
musil zase ustoupiti mocnějšímu kříži. S ka-
lichem padla samostatnost národa. Cizí nad-
práví zvítězilo a v zemi chvěli se hrůzou. Těžce
dolehla zloba vítěze na ubohý lid. Msta byla
vůdcem a rádcem za to, že tak dlouho zneuzná-
váno panství, že tak dlouho o ně bylo zápoliti.
Msta přivodila konfiskace, popravy a vyhánění
nejlepších, kteří chtěli doma, ve svém, dle svého
zbožně žíti. Vše pro Boha jedinéhol
Msti-li se Bůh?
Nemstí se — odpouští, ačkoli: „Místa ná-
leží Hospodinu!“ Bůh nemstí se, protože jest
mocný. Místa jest vlastností slabochů.
Bůh neměl příčiny, se mstiti, na něj nebylo
útočeno. Bůh nikoho noučinil svým mstitelem.
Zas věky přešly. Vyčistil se obzor, světlo
svobody proniklo světem. Domnívali jsme se již
býti bezpečnými se svými názory o svobodě my-
šlenky a svědomí. Nebude jitřeni, nebude ne-
vražení, ani donucování pro víru. Konejšili jsme
se: každý své dobro, svého Boha, ať volně dle
svého uctívá!
A přece ne! Zas vyvstává mrak na severu.
Ne sice již houfy ozbrojenců, ale jejich po-
t. mei, vždy výbojní a vlády chtiví! A opět ni-
koli čisté pohnutky je vedou k nám. Požár
idejný, jejž rozdmychují, má zakrýti starou žá-
dost moci, nadvlády a panství. Nesmí býti pokoj
a mír, nesmí si oddychnouti vlast, nesmí na-
stati klid. Bůh již tolikrát vyzvednut na štit,
aby kryl nízké choutky. Však Bůh, který jest
dobro, jako nikdy neopustil svůj lid, pomůže
i dále. Jest jeden a jest všech bez rozdílua
nikdo nemá na něj více práva, než druhý. Bůh
jest dobro, dobro jest pravda a pravda vítězíl
bůh