5
article
mělo v uplynulém školním roce 602 žáky, z nich
355 Poláků. Při tak velkém počtu žactva bylo
by spravedlivo místo tohoto německého ústavu
zříditi dvě gymnasia, polské a ruské. — Gymna-
sium brodské jest odvislé od tamní městské
rady. Umístěno v budově, kterou pořídilo město.
město mimo to na jeho vydržování připlácí
vládě ročně 10.000 K a mimo to rozhodujeo
školním fondu 38.125 zl., jenž podle statutu
má býti ústavu odňat, změní-li se jeho vyučovaei
jazyk.
Ze Lvova, 31. srpna. (Ruské připo
menutí Körbrovi.) »Galičanin« pozname-
nává k pěkné frási Körbrově o spravedlnosti.
kterou pronesl v Krakově: Soudnictví v Halič
strádá právě těmi nedostatky, o kterých ministn
se zmínil. Bývají případy, ikdy přísnosť nebo
mírnosť rozsudku závisí od národnosti, od poli-
tiekého přesvědčení, náboženství nebo stavu ob-
žalovaného. Bývá také, že na rozsudek mají vliv
politické kruhy, od kterých soud jest odvislý.
Letos na jaře porota v Krakově rozbírola př
konduktorů krakovské železnice, kteří dlouhou
dobu vykrádali věci ze zavazadel cestujících.
Jeden z obhajců obžalovaných staral se obměk-
čiti srdce porotců tím způsobem, že uvedl, že
obžalovaní okrádali »Moskaly«, což dle jeho mi-
nění není trestné. Zvláště ve východní Haliči,
kde žije ruské obyvatelstvo a kde působí poli-
tické soudy, je třeba nápravy-
Ale podle výroku »Kurýra Lvovského«
včera zde citovaného, náprava úřadních neřádů
v Haliči je nemožna. Tím nemožnější, dodáváme.
že p. Körbrovi vážně o žádnou nápravu nejde
Jemu jde jen o to, aby se udržel v čele mini
sterstva a aby co možná všecky ressorty sou-
středil ve svých rukou, čímž by nabyl v tomto
neblahém státě všemohoucnosti.
Polák
Moskal
Lvov
Krakov
Halič
6
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Jak v Rakousku vítají ruské sbčhy.
Židé ani v Rusku nejsou pro válku s Ja
ponskem nadšeni a ruští vojáci Mojžíšova vy
znání často utíkají od praporů na rakouské
území. Zajímavo je, jak je vítají jejich sou-
věrci na hranicích Haliče. V Husjatýně žin
Kapeller zorganisoval celou bandu svých sou-
věrců, kteří se zabývají převáděním sběhů přes
hranice a snad je také k desercím svádějí.
Jakmile je převedou přes hranice, oloupí je
o všecku hotovost, hrozíce, nedají-li se
svléknouti, že je vydají ruské hraniční žan-
darmerii !
Spojenci — na výpověd.
K historii rostoucího napjetí mezi Italil
Rakouskem podává vidimský dopisovatel pařížské
»Patrie« ještě některé velmi zajímavé dodatky
Píše: Mysli na obou stranách hranie jsou tak
podrážděny, že nemine dne bez nějaké příhody
kterou obě vlády hledí ututlati aneb aspoř
umírniti. (Příhod takých zaznamenali jsme v po-
slední době celou řadu. Pozn. red.) Každé
chvíle jsou na italském území zatčeni důstojníci
neb vojáci rakouští, i bývají opět propuštěni, ač
mívají v kepsách podezřelé popisy, i ačkolivse
dopustili četných vyzývavostí proti pokojnému
obyvatelstvu. Bylo nutno dáti hlídkám ponaučení
a karabinníkům nejpřísnější instrukce, aby bylo
vyvarováno konfliktům, jichž důsledky znesnad-
nily by ještě více styky mezi Italií a spojencem
jejím. Dáno heslo přimhuřovati oči a povolovati
více volnosti z obavy, aby nestalo se ještě ob-
tížnějším vyjednávání ve Vallombrose o smlouvě
obehodní, jež slibuje býti pro Italii málo vý-
hodnou.
Mojžíšův
Rakousko
Rusko
Halič
Patria
Italia
7
article
Jedno z opatření, jež vláda učinila, aby
dospěla ve věci té k výsledku, jest, že působí
prostředníky svými na Riciotta Garibalda, aby
prohlásil, že nemá úmyslu zorgani so v at
výpravu rudokošiláčů do Albanie.
Rovněž dolehá se na něj, aby zřekl se úmyslu
zahájiti v Italii zapisování se dobrovolníků, kter
v Bayreutě hraje se ne každý rok a hraje-li se.
tož jen měsíc sic, ale pak že hraje se tak, aby
divák a posluchač odešel s dojmem nezkaleným
a s plným uspokojením, t. j. s objektivním po-
znáním a přesvědčením, že viděl a slyšel díl
po každé stránce dovršené. Konečně a hlavně.
že není „gesamtkunstwerk“, není dílem vše-
obecně uměleckým, o jaké šlo Wagnerovi vůbec
a v Bayreutě zvláště, zanedbává-li se zpěvní
part a dává-li se misto pěvců řádných surogat je-
jich. To je zrovna tak, jako kdyby k pultům prv-
ních houslistů posadili drnkaly, vrzaly a břin-
Špatní solisté zkazili mně celý požitek
„Tannhäusera“. Od první noty titulního hrdiny
jsem se mrzel a po prvním aktu souhlasilo nás
několik hostí z Cislajtanie,*) že jsme pěvci zkla-
máni. Tato passivní položka v bilanci o této
opeře byla však vyvážena všemi ostatními.
vesměs positivními. Produkci tanečnice Dun-
eanovy nečítám k nim. Se dvěma družkami
představovala gracie. Vše bylo ladné, vnadně.
graciosní, decentní, nic nesahalo z rámce hry.
ale divák nemohl zhostiti se obavy, že co chvíli
může se tak státi. Nic však nebylo bosonohou
kněžnou Terpsichořinou a její výkony zvikláno,
Celá trojice gracií jakoby se byla baletu v hoře
Venušině, svižně tančenému, připletla. Zajisté,
Richard Wagner by slč. Duncanovu do „Tann-
häusera“ nebyl pustil a také jeho rodině nelze
činiti výtku, že tak učinili z nízké ziskuchti-
vosti. Slč. Duncanova nabídla se a její nabídka
byla přijata.
Garibald
Wagner
Tannhäuser
Venušin
Duncanův
Albánie
Cislajtanie
Tann
8
article
Pro „Tannhäusera“ nebo pro některou
z oper, které se hrají také jinde, nikdo nejede
do Bayreutu. Též ve Vídni provozují všechna
díla Wagnerova nezkrácena. Naposledy otevřeln
také místa „Tannhäusera“, dosud škrtnutá. Ne-
vím, nebyly-li škrty na prospěch, a nevím také
je-li třeba, prodlužovati divý rej před spícím
Tannhäuserem do nekonečna, protože v prvním
výjevě „Tannhäusera“ vyličuje se nám konee
jeho pobytu ve sluji Venušině. Ale dobrá, budiž.
Nepotlačí-li se žádná nota „Mistrů pěvců norim-
berských“, žádná „Tristana a Isoldy“, pak at
řekne nám p. Mahler, z jakého rozumného dů-
vodu vypouští druhou polovinu úvodního sboru
v „Prodané nevěstě“ a druhou sloku zpěvu
Kecalova počátkem druhého jednání. A přece
trvá nejpopulárnější komická opera Smetanova
*) Nebylo nás „Rakušanů“ mnoho. Kromě mne
ještě jen jako druhý Čech soudcovský úřadník * Mo
ravy.
Tannhäuser
Wagnerův
Venušin
Tristan
Isolda
Mahler
Smetanův
Rakušan
Bayreut
Vídeň
Čechy
10
article
by hotovi byli ujati se zbraní pro přípa
války s Rakouskem.
Rieciotti Garibaldi neměl ovšem nikdy úmy
slu, publikovati seznamy zapsaných, neboť by
tím vydal šikanám úřadův rakouských a italskýel
mladé muže, odhodlané utvořiti sbor dobrovol
nický, jenž by snažil se dobyti země italské.
dosud Rakouskem obsazené. Ví se však přece
že od dvou let přes sto padesát tisíc pře
běžných přihlášek bylo posláno Ricciotlovi Ga-
ribaldovi. A Conzio sám (svak Rieciottiův), ad
jest velice zaměstnán sám předsednictvím Spo-
lečenstva přístavního v Janově, prohlásil v listu
uveřejněném již, že se připojí k Ricciottovi
kdyby tento překročil hranice rakouské. (Tak
toto prohlášení Conziovo bylo zde již sděleno
Pozn. red.)
Zároveň vláda italská rozhodla se, že vě-
nuje skorem million franků n
opravy, jež vyžadují tvrze na hra-
nici severovýchodní. Jest to jen po-
čátek, neboť osoby kompetentní pokládají teprve
obnos 50 millionů za dostatečný, aby uchráni
Italii proti překvapení z Rakouska.
Konečně signalisováno bylo křižování vá
lečných lodí italských před Puljí a křižákův ra
kouských před Benátkami, za temných nocí po-
sledních, i když — odmyslíme si tu, co přěfíst
dlužno na účet obrazotvornosti — dost je toho,
co dokazuje značnou nervosnost v nynějšíeh
stycích mezi Rakouskem a Italí. Nejmens
neopatrnost ze strany té neb one
vlády vyvolala by jistě roztržku.
Hererské povslání.
Generállientenant Trotha, velitel vojska ně-
meckého v jihoafrické osadé sděluje, že selnina
Welkova napadla 28. m. m. četu Hererův
Okamuy a že ukořistila 400 kusů dobytka. He
rerové měli 14 mrtvých. Němci neutrpěli prý
žádných ztrát. Hererové vyklidili Otjekongo
odtáhli prý různými směry, na sever, východ
severovýchod.
Conzio
Rieciottiův
Němec
Herero
Otjekongo
Rakousko
spo
Janov
Benátky
Generállientenant Trotha
Hererův Okamuy
11
article
V Praze, 1. září.
Praha
13
article
Josef Srb-Debrnov
Josef Srb-Debrnov
Z řad našeho hudebnictva odešel opět rázo
vitý typ, jeden z členů staré gardy, které viděla
podporovala, spoluvytvářela a v kruhu svém
soustředila vzník onoho podivuhodného vývoje
uměleckého, který vyspěl ke zvláštní osobitosti
národní a hrdě dnes před světem nese jméno
„české hudby“. Odešel muž ideálního snažení
ryzího vlastenectví.
Včera o páté hodině ranní zemřel česk
hudební spisovatel, věrný druh Bedřicha Sme-
tany — Josef Srb-Debrnov. Zvěčnělý
narodil se 18. září 1836, studoval v Praze na
universitě, byl nějakou dobu supplentem akad.
gymnasia, pak vychovatelem v rodině Bondyů
posléze v jednom z pražských sirotčích ústavů
Přišed u vykonávání povinnosti svých k úrazu
začal postonávati, zotavil se sice ještě na čas.
ale poslední léta upoután byl skoro úplně na
lůžko, kde pod údery krutých bolestí hroutil
se jeho mohutná postava, kdysi tak význačná
svým zjevem. Zůstaly mu do posledních chvi
jen živé, dobré oko v tváři, silným plnovousen
vroubené, jenž dodával zjevu Srbovu čehos.
poutnického, zvučný, velící hlas a neoblomný
duch. Ano, byl Srb jakýmsi poutníkem, vy-
trvalým, neunavným — za uměním, jemuž od-
dán byl celou duší. Zesnulý byl spoluzakladate-
lem pražského „Hlaholu“, dlouholetým jed-
natelem jeho a stálým, vždy obětavým pracov-
níkem při všech národních podnicích, kdekoli
pomoci jeho bylo žádáno. Dlouhá léta tvořil
takořka ohnisko všeho hudebního ruchu praž-
ského. Byl věrným druhem Karla Bendla, s nímz
již jako student v pěveckém kvartettu v Čechách
a na Moravě na různých místech koncertoval,
Josef Srb
Bedřich Sme
Debrnov
Bondy
Srbův
Srb
Bendl
Praha
Čechy
Morava
Hlahol
14
article
Byl obětavým, do smrti věrným přítelem Sme-
sctva 21/4 hodiny, normální opery Wagnerovy
čas dvojnásobný. Divíme se, že p. Heš trpí tyto
zkomoleniny vůbec a své role zvláště.*) Ke
všemu třeba ještě bráti v kalkul, že v Bayreutě
jsou tempa neslýchaným způsobem zpomalena.
Proč, je záhadou. Je pouhopouhou domněnkou.
že v úmyslu, by tvorba Wagnerova mohla být
snáze pojata.
Vzdávati souhlas a pochvalu Komukoli
z porsonálu výkonného nedovoluje se a tak
nikomu, objevovati se před portierami — na-
povědy a jeho budky v Bayreutě není. Proto
netleskalo a nevolalo se: bravo! Po „Tann-
häuseru“ však objevily se před budovou diva-
delní vyhlášky, že Richard Wagner dovolil so-
listům, aby po skončeném představení ukázal
se ve scéně závěrečné. Ale jen jednou. Všechny
hlučné pokusy, po „Parsifalu“, který je po-
slední hrou v každé serii a také poslední v celé
kampani, způsobiti nějaký proslov a projev
k obecenstvu, buďsi členem rodiny Wagnerovy
nebo dirigentem, byly marny.
Wagnerův
Heš
Wagner
Parsifal
Tann
Sme
15
article
Jest otázkou všech otázek: jsou-li výkon
bayreutské, posouzeny jako celek, a je-li spe-
ciálně provedení „Parsifala“ umělecky tak cen-
nými, tak vzácnými, tak památnými, tak zvlášt
ními, aby laik již v březnu za 48 K zajistil si
sedadla dvě v Bayreutě- a tam jel v době, kdy
tráví se obyčejně dovolená někde na tichém
venkově neb u moře severního. Na otázku tuto
z přesvědčení poctivého odpovídám: přese
všechny výhrady ano. Na otázku speciální:
zdali je, nepravím nezbytno, nepravím ani po
třebno, ale pravím žádoucno, užitečno a pro-
spěšno ředitelům oper, dirigentům a režisérům
aby shledli vlastníma očima složité, na jeden
effekt však namířené umění bayreutské, srov-
nali s ním umění divadla, na kterém sami pů
sobí, a potom usoudili, zdali je třeba doma
korrektury podle methody bayreutské, pro Wag
nerovy opery originální, autentické a jvzorné.
čili nic, odpovídám ještě rozhodněji: ano. Pro
laiky a pro všechny jednotlivce připomenutých
kategorií v Bayreutě není umění ani Wagnerovo,
ani bareutské, ani německé, nýbrž umění,
které je všude, také v národních barvách a
Jos. Penížek
kostymech, jenom jedno.
Parsifal
Wagnerův
Penížek
16
article
) Byl jsem náhodou v Mnichově, když tam vy
stoupil p. Heš jako Sarastro. Jaký měl úspěch v di
vadle, je mi nepovědomo, ale ve hlavním listě resi
dence bavorské četl jsem posudek, že p. Heš nemá a
výšky ani hloubky. Tak psalo se o hosti, jenž pomoh
podniku mnichovskému v tísní a nouzi c basistu.
tanovým. Obcoval dlouhá léta s Dvořákem, Ná
pravníkem, Laubem, Hřímalým, později s mlad
šími skladateli našimi Kličkou, Knittlem. Všen
byl dobrým rádcem, nenahraditelným přítelem.
Prvotiny skladeb Bendlových, Dvořákových
Smetanových a j. byly v bytě jeho v Jirchářieh
v kruhu úzkém ponejprvé provozovány. Zde
dán podnět k celé řadě hudebních podniků, od-
tud vycházela inspírace k mnohým skladbám, ze-
jmena sborovým, k nimž Srb-Debrnov namnoze
sám psal texty. Jest mnoho menších i větších
sborů a příležitostných skladeb, mnoho písní
psáno na slova jeho. Upravoval a překládal ze-
jmena pro „Hlahol“ texty sborů cizích a to až
do svého ochuravění, ba nepřestal ani v těžké
chorobě bráti účastenství na všech podnicích.
zvláště hudby české se týkajících.
Heš
Sarastro
Dvořák
Laub
Hřímalá
Klička
Knittl
Bendlův
Dvořákův
Smetanův
Srb
Mnichov
17
article
Zesnulý byl přispěvatelem hudebních listů
domácích i cizích, napsal různá samostatná díla
i množství drobných článků, týkajících se hu-
debního a uměleckého života v Čechách. Z
spisů jeho jmenujeme dosud v rukopise ulo-
žený objemný slovník hudebních umělců svě-
tových a samostatný slovník hudebníků a skla-
datelů českých, obsahující mnoho cenného,
pečlivě sebraného materiálu, dále „Stručné dě-
jiny české hudby“ (vyšly r. 1891 nákladem
Matice české), spis o „Instrumentaci“ nákladem
F. Urbánka r. 1883, spolu s jinými napsal
vydal praktické školy pro různé nástroje hu-
dební, s Ferd. Tadrou vydal „Památník praž-
ského Ilaholu“ na oslavu 25leté činnosti spolku
(1886), dále „Stručné dějiny konservatoře praž-
ské“ za dobu 1808—1878 a velmi cenné pří-
spěvky k životopisu zakladatele české školy hu-
dební „Z denníku Bedřicha Smotany“ (knihovna
Dalibora, 1902). V rukopise zanechal kromě
již uvedených slovniků články o houslařství,
varhanářství, zvonařství českém, poslední se
seznamem a popisem zvonů. Známy jsou Srbovy
bohaté sbírky manuskriptů, zvláště korrespon-
deneí s čelnými hudebními umělci našimi.
F Urbánek
Tadra
Bedřich Smotana
Dalibor
Srbův
Čechy
český škola hu
18
article
V dopisech jeho leží kus důležité historic česk
hudby. Listy Smetanovy, jemu psané, rovněž
Bendlovy a j. podávají cenné dokumenty biogra-
fické. Také museum české chová ve své sbíree
hudebnin a rukopisů přečetné dary jeho na če-
ských rukopisech hudebních. Při požáru Ná-
rodního divadla byl to Srb, který pamětliv ruko-
pisů Smetanových opor, přičinil se o jich za-
chránění. Rukopisy ty přechovával starostlivě
pak po dleuhá léta a opatřil jich věrné přepisy
pro divadlo.
Srb-Debrnov byl pracovníkem pilným, obě-
tavým do vyčerpání všech svých sil, hudební
život český ztrácí v něm vzácného průkopníka.
Trvalá paměť buď zachována jeho jménu
Pohřeb zesnulého konán bude z kostela
sv. Tomáše v sobotu, jak na jiném místě blíže
jest udáno. Pochován bude na hřbitov vyšehrad-
ský poblíže věrného druha svého Bedřicha
Smetanův
Bendlův
Srb
svatý . Tomáš
Bedřich
19
article
Smetany.
Smetany.
— Maďarská armáda. Chef generálního
štábu pan Beck i ostatní páni nechť se př
různých bankelech třeba umluví, dnes, kdo
jen poněkud hloub vnikne do výnosu minister-
stva války ve příčině užívání maďarštiny ve
stycích vojska s úřady civilními, nikým již se
přesvědčiti nedá, že aranjuezští dnové »jednoty
armády« již minuly. Dosud byla dle názoru
vojenských kruhů pojítkem řadového vojska
v celé monarchii němčina, výnosem páně Pit-
reichovým přestala ji býti nadobro. Vojenšti
úřadové a různá komanda ne pouze že nyní
nuceni jsou maďarské přípisy přijímuti, ale musí
je též maďarsky vyřizovati, Bez ohledu na to,
kde takový úřad nebo komando se nalezá.
S tím ovšem rozdílem, že nemaďarské vojenské
sbory, kde se znalost tohoto jazyka nedá před-
pokládali, povinny budou německý kon-
cept k vyřízení zaslati zvláštnímu překládacímu
úřadu, který pak maďarský překlad jako auten-
tieké znění příslušnému uherskému úřadu sám
zašle. Je tedy po vojenské němčině, aspoň po-
kud se týče druhé poloviny říše Ba ještě více
se strany rozhodující poprve
uznáno, že je rozdíl mezi vojen-
skými sbory, jež rekrutují se v
obvodu státu uherského — vyjma
Chorvatsko a Slavonii — a mez
ostatním vojskom Jeho Veličen-
stva. Úřadní jazyk, pokud jde
zevnější službu, je ve sborech vo-
jenských z Maďarie nyní maďarský.
u ostatních německý, však i nemaďarští
úřadové a sbory vojenské respektovati musí, jak
již naznačeno, maďarštinu. — Rozumí se samo
sebou, že úspěch ten byl uvilán v Uhrách téměh
veškerým tiskem s plným zadostučiněním, vždyí
i listy nejradikálnější nemohou jinak, než uznati
že výnosem Pitreichovým stal se veliký pokrok
My pak Maďarům úspěchu toho nezávidíme.
Smetan
Beck
Pitreichův
Maďar
Chorvatsko
Slavonie
Uhry
Maďarie
pán Pito
20
article
Nyní patrno, kdo zůstal v zápase o maďarštinu
v armádě vítězem. Máme příčinu opětněs
obdivovati dobré kořisti chytré maďarské poli-
liky, ve kteréž všechny strany, třeba na oko se
na vzájem potíraly, pracují ke společnému eíli
Nechť se těší ti, již v tradicionální slabosti
v tomto připadě nuceni byli se pokořiti, že
Maďaři nedosáhli všechno, oč usilovali. Dosáhli
totiž dobrých 60 procent a prorazivše »princip«,
nemají zapotřebí dnes nic jiného, než nastavit
klin, aby jim do něho spadlo to ostatní. Fetiš
jednotné armádní němčiny je stržen s vojen-
ského oltáříku, maďarština slaví triumfální vjezd
do společné armády a tím protržena definitivně
německá hradba, kterouž armáda dosud byla
obehnána. A jak naproti tomu stojíme zde my?
Je nám dovoleno těšiti se ze známého výnosu
Pitreichova stran řeči plukovní, který ale,
jak rozumí se v Rakousku samo sebou, se ne-
respektuje. V témž okamžiku, kdy maďarština
usazuje se v řadovém vojště, nutí političtí úřa-
dové v Cislajtanii české obecní starosty s vým
podpisem potvrzovati v německých knížkách
četnických obchůzky. V témž okamžiku, kdy
vnejmizernější maďarské vesnie
dostane se vyřízení maďarského
i od vojenského úřadu atd., jemuž
madarština je tímtéž co finština
a japonština, ukládá se funkcio-
nářům českých obcí podepisovat
to, čemu nerozumí. Četnictvo se totiž oeí-
tilo divným řízením osudu u nás pod komandem
ministerstva zemské obrany a poněvadž i v tomto
vojště v Cislajtanii všechno je německé, co se
služby týče, musejí býti německé i knížky pánů
žandarmů. Tážeme se, kde zůstal odpor náš
proti tomuto jazykovému znásilňování? Jak skon-
čila tato výprava naše? Jako celá řada jiných
Maďar
Rakousko
21
article
Dnes již se o tom nemluví. Je to smutný zjev
ale v národním našem životě stále se opakující.
Vzplaneme, ale záhy náš odpor pro nepatrné
nepříjemnosti z toho vzniklé z pravidla za
krátko ustane. Tímto způsobem mnoho toho
nedokážeme.
— Německá Staatssprache. Ve slezském
Frývaldově konán byl minulou neděli sjezd
»roztrpčených« slezsko - rakouských vlastenců,
aby protestovali důrazně i slavně proti úmyslu
Körbrovy vlády zříditi v Opavě a v Těšíně pod
německou správou a s vyučovací řečí ve dvou
předmětech německou při tamějších německých
paedagogiích slovanské parallelky. Sjelo se tam
též několik slezsko-německých poslanců, kteř
sice o úmyslu vlády dávno věděli a proti němu
nijak se nestavěli, již ale přes to dnes se
»slezsko německým lidem« s náramnou rozhoř-
čeností protestují a tim celé té komedii dodá
vají ještě grotesknějšího pozadí, než jaké sama
sebou již má. Je to věru k smíchu, čtel
člověk výbuchy německého hněvu, jakýchse
na sjezdě tom událo několik, jakkoli láva z roz-
bouřených německých sopek, které dle výroku
jakéhosi dra. Lindnera, jenž na sjezdě tom také
mluvil, každý opravdový Němec v Rakousku
dnes ve své hrudi má, dříve, než natropila
škod na všech stranách, šťastně byla pivem
uhašena. Plameny ovšem šlehaly vysoko a roz-
kácené německé duše nešetřily ani svých p. t.
Körbrův
Lindner
Němec
Frývaldov
Opava
Těšín
Rakousko
22
article
zástupců, ba jeden z vysoce ctěných řečníkůa
voličů na sjezdě tom roztrpčeně prohlásil, že
poslanci němečtí nejsou zvyklí dodržeti to,co
ve volebních schůzích voličům slibují a tože
příčinou všeho neštěstí. Vláda prý to ví, vláda
z toho kořistí a dělá prý si co chce. Je ovšem
hádankou, co by dr. Körber ještě dělati měl,
aby s ním byli slezští a jiní Němci spokojeni
všem faktem je, že roztomilým našim krajanům
druhého jazyka v »sudetských« zemích to všechno
ještě málo. Páni poslanci na sjezdě ve Frýval
dově nebyli také v nejrůžovější náladě, jakkol
právě oni tureckými bubny a bombardony tvr
diti tam chtěli muziku, nejlépe ještě vykrouti
se z nepříjemné situace pan Kaiser, z Körbrovy
milosti první místopředseda vídeňského parla-
mentu. Ponechal velikomyslně svým pánům kol-
legům, aby si lámali zuby slovanskými paral-
lelkami ve Slezsku, sám obral si pole mnohem
vděčnější a bezpečnější. Jal se totiž kázatio
německé státní řeči, té že se Němci domoc
musí, neboť té když dobudou, všechno ostalní
jim samo sebou do klína sletí. Německá Staats-
sprache musí prý býti alfou i omegou v ně
mecké národní politické abecedě, proti té je zří
zení slovanských parallelek jen nepatrnou udá
losti. A skutečně řval rozlícený chorus panu
Körber
Němec
Kaiser
Körbrův
Slezsko
23
article
Kaisrovi pochvalu, aspoň tak dlouho, dokud
neujal se slova jiný řečník, aby opět zarejdoval
na pole, jež »pánům zástupcům slezského lidue
nebylo po chuti. Nebývá to často, že s panem
Kaisrem souhlasíme, však tentokráte doznáváme
bez mučení, že pravdu má, tvrdí-li, s německou
státní řečí že by všechno ostatní Němeům do
klina sletělo. Víme to přiliš dobře, víme, že
zákonem prohlášená němčina jako státní řeč
v tomto slátě neznamenala by nie, než zákonem
proklamované národně německé Rakousko. Do
vedeme si předslaviti, co by se potom dělo
kdyby národové neněmečií dali si libiti klidně
toto násilí, víme ale též, že by den, kdy by se
Vídeň odvážila násilí toho na národech, žijícíeh
v tomto státě, jejž ze slarého zvyku nazýváme
dosud Rakouskem, byl počátek konce. Zdás
ovšem, že je osudem tohoto státního útvaru, roz
bíti se o tvrdou hlavu svých řiditelů, kteří nedo
vedou pochopiti, že dnes je to šílenstvím, namahat
se, aby tato říše stala se německou, kdyby ale kata-
strofu tu uspíšiti chtěli, nic vhodnějšího by učinit
nemohli, než vyhovět tužbám páně Kaisrovým.
Kaisrův
Kaiser
Rakousko
Vídeň
24
article
Týž ovšem není tak pošetilým, aby netušil, co
by se po tom dělo, však to právě jest speku-
lace německá, že z chaosu a z bouří, jež by se
potom rozpoutaly, vynořilo by se na konec
pravdě a ve skutečnosti to, co dnes pánův
těch je pouhým sladkým snem. I nejotupělejš
národové snesou příkoři a křivdy jen po určitou
mez. I ti národové, kteři nechávají na sobě,
jak se říká, dříví štípat, dovedou se povznést
k netušené energii, poznají-li, že jde o jejich
existenci. A je li nynější Rakousko dost silné.
aby dovolilo právě těm, jimž na osudu této
říše ničeho nesejde, kteří dávno již své německé
srdce jinam zašantročili, pohrávati si s pochodní
právě tam, kde plno prachu, na to nechť od
povědí ti, již mají v první řadě zájem na zacho
vání této říše. Arsenál náš obstrukcí vyčerpán
není. To nechť si páni Kaisrové a jiní za ucho
— Eisenkolbova a Hochstetterova záš
proti Čechům. „Die Wariburg“, německo-evan
gelický týdenník, úřadní časopis německo-evan
gelického bundu pro Ostmarku pro Čechy vy
dávaný drem. Eisenkolbem v Ústí n. L. a redigo
vaný farářem Hochstetterem, bývalým vikářem
v Třebenicích, píše
Kaiser
Hochstetterův
Čecho
Hochstetter
Rakousko
Čechy
Třebenice
die Wariburg
25
article
„Pražské listy přinesly zprávu, že primas český
kardinál arcibiskup bar. Skrbenský, na církevní po
třeby Čechů ve Vídni daroval 1000 K. Nikoli dar
jako takový, nýbrž ta okolnost, že arcibiskup pražský
jehež diécese se, jak známo, neprostírá až do Vídně
použil příležitosti, aby pod pláštíkem církevního vě-
nování okázale své sympatie dolnorakouským Čechům
osvědčil, nabývá tu významu i má dokonce povahu
zamýšlené národní demonstrace vzhledem k svěžín
upomínkám na neslýchanou vyzývavost, s jakou
češství teprve před nedávnem vystoupilo ve Floris-
dorfě s velikou (!!) slovanskou slavností za protestu
všech německých stran. Kníže arcibiskup Skrbenský
jest rozhodný Čech (!!) a tuhý podporovatel (ll
utiskování německého živlu v římském kléru v Če
chách. Národnostnímu ohraničení biskupství a fan
položil nejrozhodnější (?) odpor a o jeho protiněme-
ckém smýšlení nezůstavuje žádné pochyby projov jeho
vůle proti zamýšlené tehdá nové úpravě poměrů, uči-
něný nepopřeným dosud jeho výrokem, „že je nemožno
učiniti českému lidu násilí a dáti mu zahynouti v ně-
meckých biskupstvích. O nějakém daru vídeňského
arcibiskupa Němcům v Praze, v Lublani, anebo
Pešti, až dosud jsme neslyšeli.
Skrbenský
Čecho
Němec
Vídeň
Čechy
Praha
Lublaň
Pešť
26
article
Co je evangelickému bundu pro Ostmarku
a jeho klerikálnímu orgánu po arcibiskupském
sic, nikoli však knížecím dárečku, jímž mají
být uhraženy kostelní potřebnosti vídeňských
Čechů?! Nevíme sic na vlas, jak jsou valné tyto
potřeby, ale tolik je jisto, že pěti stovkami ne-
budou asi ukryty. Více než čtyři sta tisíe vídeň-
ských Čechů, z největší většiny katolíků, nemá
svých kostelů, ani bohoslužeb, kdežto sedmnáce
tisíc pražských Němců, z dvoutřetinové většiny
židů, má tolik katolických kostelů, co všichni
čeští katolíci v Praze dohromady, neboť ani je
den z pražských kostelů není prost servitutu ně-
zapíšou.
meckých bohoslužeb, ač krom pánaboha a pana
Čecho
Němec
Praha
27
article
pátera a několik českých babiček a dědečků, n
bývá při nich nikoho, vyjma kostelních lavie
jimž, dík jejich dubovosti, je asi jedno, káže-li
se jen česky anebo německy. To češství našeh
pana kardinála a jeho energický odpor prot
rozdělení království českého trefil všeněmeck
evangelický klerikál do černého — až hanb
mluvit !
— Schůze voličů. Poslanec dr. Bedřieh
Pacák svolává po ukončení své prázdněp
15. září ve všech svých pěti volebních okreskc
schůze voličů a sice: 1. dne 18. září v Chotě
boři; 2. dne 25. záři v Habrech; 3. dn
27. září v Uhlířských Janovicích;
4. dne 9. října v Čáslavi a 5. dne 23. říjn
na Horách Kutných.
— Tenorista Karel Veselý mrtev. Operní ursění
české utrpělo citelnou ztrátu úmrtím tenoristy p. Karl
Veselého. Zemřel na letním zátiší v Týnici nad Sáz-
vou, kde hledal vyléčení a zotavení z těžké chorohy
plicní. Ztráta vynikajícího tohoto umělce jest lírr bo
lestnější, ježto tenorista Veselý byl v plné síle svého
uměleckého tvoření. Se jménem jeho spojeny jsou
četné skvělé stránky dějin našeho Národního divadl
Kdož nepamatoval by se na velkolepé výpravy Ni-
rodního divadla v létech devadesátých do Vídně, kde
tenorista Veselý slavil skutečné triumfy! A nejen z
hranicemi své domoviny — Národní divadlo po řadu
let čítalo jej mezi nejpřednější umělce, který slávu
a dobrou pověst české opery vydatnou měrou šíř
doktor
Bedřieh Pacák
Veselá
Veselý
Habr
uhlířský Janovice
Čáslav
Kutná
Týnice nad Sázava
Vídeň
národní divadlo
28
article
Počátky pěveckého umění svého zdokonali! Veselý
v Pivodově škole, načež pobyl krátký čas v ensembiu
divadelní společnosti Pokorného. V roce 1885 přijal
engagement u Národního divadla a vystoupil poprvé
v úloze Manrica v Troubadouru, jímž docílil dokona-
lého úspěchu. Od té doby vynikl v celé řadě titulních
roli operních a stal se miláčkem divadelního obecen-
stva, zejmena jako Jeník v „Prodané nevěstě“, dále
v Daliboru“, „Hubičce“, v „Sedláku kavalírovi“
„Carmen“, v „Rofímannových povídkách“ atd. N
vrcholi svého působení uměleckého byl tenorista Ve-
selý stižen zarputilou chorobou luberkulí plic, kterí
se tak šířila, že měla v zápětí krvácení. Umělec
zotavenou odjel do Nizzy, ale když kýženého uzdra-
vení nenabyl, vstoupil do výslužby. Choroba zmařila
angažování jeho ke dvorní opeře, kde nastoupit měl
jako lyrický tenor na místě Fr. Navala. V poslední
době hledal Veselý zotavení na různých místech v Če-
chách, zvláště na konec i v Týnici nad Sázavou, kd
včera o 6. hod. ranní dotrpěl, maje věku teprv
43 let. Opera česká zachová zesnulému tenoristovi
vděčnou pamět! Zprávu o pohřbu a jeho vypraven
podáme v čísle odpoledním
— Osobní. Pan MUDr. V. Peyr, býv. vícelelý
lékař všeobecné nemocnice, hospitant berlínské kli-
niky pro choroby ženské a žaludeční, vrátil se
z cest a ordinuje opět od 9—10. a 1—3. v Praze,
na Moráni, nároží Karlova náměstí. — Prof. dr.
Frankenberger, odborný lékař, dlíti bude o
4. do 26. září mimo Prahu. — Správce policejního
komisařství na dol. Novém městě rada pan Král
z Dobré Vody vstoupil do výslužby. Řízení tohoto
komisařství převzal rada p. Židlický, dosud správc
komisařství v Karlíně. Vedení kariínského komisař-
ství svěřeno bylo p. vrch. komisaří Fialovi.
Veselá
Pivodův
Jeník
Dalibor
kavalír
Carmen
MUDr
V Peyr
Moráň
profesor
doktor
Frankenberger
Král
Židlický
Fiala
Nizza
Francie
Týnice nad Sázava
Praha
Karlov náměstí
Karlín
Pokorný
národní divadlo
všeobecný nemocnice
29
article
— Rodinné zprávy. V těchto dnech slavil praž-
ský knihkupec p. dr. Frant. Bačkovský se svou
chotí ve své ville v Benátkách stříbrnou svatbu
jeho rodiče zlatou.
— Úmrtí. Včera ráno zemřel ve stáří 80 let
pan Karel Hlavsa, poštmistr ve Velimi. Pohřben
bude v neděli dne 4. září odpoledne na hřbitově
velimském. — V Praze zemřel včera pan František
Slabý, továrník a majitel domu.
— Pohřeb. Z kostela u sv. Jindřicha konal se včera
o 3. hod. odpoledne pohřeb dvorního dodavatele a ma-
jitele obuvnického závodu p. Josefa Skruž ného.
Účastenství obecenstva v konduktu bylo přečetné. Ko-
vová rakev s ostatky předčasně tak tragickým způ-
sobem zesnulého spočívala na katafalku, bohatou ze-
lení obklopeném a několika řadami svící ozářeném.
Množství drahocenných věnců se stuhami barev ná-
rodních bylo položeno před katafalkem. Po obřadech
pohřebních, které za četné assistence vykonal farář
P. Janků, byla rakev snesena do zlatého šestispřežníno
vozu pohřebního, podél něhož tvořili pohyblivý špalír
zřízenci pohřebního ústavu K. Fuchsa z Betlémského
náměstí. Průvod zaháji! Spolek pomocníků obuvni-
ckých s praporem a za rakví kromě členů rodiny
příbuzných ubírali se zástupci četných spolků, jichž
členem byl p. Skružný. U musea vykonán opětný
výkrop, načež byla rakev s ostatky zesnulého od-
vezena na hřbilov olšanský
— Shor obecních starších král. hlav. města Prahy
svolán je ke schůzi na ponděli dne 5. září. Na
jednacím pořadu kromě četných stížností návrh na
povolení subvence 5000 K pro representační dům
řemeslnický, na povolení 7900 K na vylažení sousoší
sv. Františka z Vitavy atd.
doktor
František
Bačkovský
Hlavsa
Slabá
Jindřich
Josef
K Fuchsa
Skružná
svatý . František
Benátky
Praha
ko
betlémský náměstí
Olšanský
pohřební ústav
Shor obecní starý král
30
article
— Pražský magistrát pokutoval pražského obec-
ního slaršího. V kruzích stavitelských, zejmena všal
v kruzích sboru obecních starších nemalou pozornost
vzbuzuje afléra obecního staršího, stavitele p. An
Novotného, příslušníka staročeského klubu obecních
starších. Pan Novotný staví v assanačním obvodu ve
čtvrti sv.-vojtěšské tři domy. Při místní komisi před-
ložil plány, dle kterých měl býti v každém domě
sklepní byt. Slavební komise sklepní byty však ne-
povolila a proti stavbě ostatní ničeho nenamítala.
Začal tedy stavitel p. Novotný stavět a když domy
byly postaveny, sděleno bylo magistrátu, že pan
obecní starší, vzdor zákazu, vystavěl sklepní bytya
že je také dal obývati. Na místo vypravila se komis
a shledala, že oznámení zakládá se na pravdě. V jed-
nom bytě bydlel fotograf, v ostatních dvou domov-
níci. Pan stav. Novotný byl předvolán na radnici
k výslechu a udal, že místnosti dal obývati jen pro-
zatímně, než se provedou některé úpravy v domech
a zavázal se, že místnosti obývané dá vykliditi
nařízené změny že provede. Skutečně také oznámil
později magistrátu písemně, že místnosti jsou již vy-
prázdněny a nařízené změny provedeny. Do dom
vydala se nová komise, jaké však bylo překvapení její
členů, když nalezli v domech stav úplně nezměněný.
t j. místnosti stále obydlené! Záležitost byla sdělen
ve včerejší schůzi pražského magistrátu, který usnes
se, aby p. stav. Novotnému pro neoprávněné obydlení
zakázaných místností byla vyměřena pokuta v obnosu
po 50 kor. za každý dům, tedy celkem 150 korun
Novotný
Novotná
31
article
Definitivní vyřízení této záležitosti očekává se s ne-
malým napjetím
— Národní kolek. Vzhledem k četným dotazům
o akci Národního kolku dlužno na to upozorniti, ž
poučení vydává se toliko proti hražení 20hal. kolku
jímž brožura jest opatřena. Veškerá bližší objasněni
podá ochotně úřadovna Národní rady, kde jest třeb
hlásili se všem těm, kteří chtějí dostati kolekd
komise. Dosaváde svěřen byl kolek k prodeji: Praha
II. J. Chadraba, Vladislavská ul. 20, Ed. Trunška, Ma-
rianská ul. 2. tab. prodejna sl. K. Šrámkovy, Mysli-
kova ul. 22. Jindl. Hradec: Těl. jednola „Sokol“
Krušovice: Fr. Sajner, obchodník, Ledeč: Václav
Veselý, maj. velkoskl. tabáku, Liberec: Fr. Pitro,
papírník, Roudnice n. L.: Karel Zikmund, modni
obchod, Ústí n. Orl.: A. Pacholík, knihkupec, Svě-
tecu Bíliny: Jos. Horčic, účetní, Brandýs n. L
Václav Knop, Kralovice u Plzně: Fr. Štěrba.
knihař, Čáslav: Leop. Horáček, knihkupec, Kla-
tovy: Bohumil Sobotka, droguista. Veškeré objed-
návky a nabídky vyřizují se v úřadovně Národní rady,
Praha II., Vladislavská ul. 20, Měšťanská beseda, II. n.
Klub národní strany svobodomyslné
— Seznam osob k porotnímu úřadu způsobilých
v obvodu král. hlav. města Prahy vyložen jes
k veřejnému nahlédnutí od 3. do 10. září na staro-
městské radnici v II. patře č. 30.
— Na výpravu dítek z Pošumaví dále přispěli:
Vlastenecká společnost rytířů Smiřických »U Mon-
tágů« v Praze—III. 13 K, V. Šlechta, restauratér v
Stromovce 5 K, Barbora Rezáčová v Praze—II. 10 K
H. Cibulka v Praze—I. 10 K, Ant. Tesařová- Hirschove
v Praze 6 K, A. Mašek, velkotovárník v Klatovec
J Chadraba
Ed
K Šrámkův
Sajner
Ledeč
Veselá
Pitra
Karel Zikmund
Horčic
Knop
Štěrba
Leop
Horáček
Kl
V Šlechta
Rezáčová
H Cibulka
Tesařová
A Mašek
Vladislavský ulice
Ma
Hradec
Francie
Liberec
Roudnice
Orlický
Brandýs
Kralovice
Plzeň
Čáslav
Praha
Pošumaví
Stromovka
Praha 6 K
Klatovec
národní rada
Praha II
Sokol “ Krušovice
Jos
Bohumil Sobotka
rytíř Smiřický
U Mona
Svtec Bílina