ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6f032690-71e1-11dc-878d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 33, person 77, org 7, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 2. záři 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 242.
4 article
Na ranní a odpol. list předplácí ses v Praze v aduinislra a něe n dtrrt nái s dvojí denánko ma ni- n: : :: 7 ve nlialkáeh nnksk . páštouí n vrk neis dvojí záeuk nřl
Praha
5 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 1. září. (C.-B.) [Úřadní. G.-l. Sacharov telegrafoval dnes hlav nímu štábu: Dnešní noc minula klidně Do 6. hod. ranní nestřílelo se s naši ani s japonské strany Dle došlé zprávy Kurokovo voj- sko používá pontonů k přepravě přes řeku Tajci. Jedno oddělení jeho pod- niklo dnes u Sakanu a Kankvantunu, kde řeka zahýbá, přechod na pravý břeh Tajce. O 5. hod. ranní naše hlídky zpozorovaly, že nepřátelská pěší divise s dělostřelectvem a jízdou táhne brodem. Japonci postupovali dvěma směry a to na západ a směrem na jantajské báně. Vojsko, jež přešlo řeku, posta- vilo strážní oddíly k ochraně pře- chodu následujícího vojska. U vojska, posunutého do předu. rozzuřil se 31. srpna rozhořčený boj, jenž trval od 8. hod. večerní až do půlnoci. Po tom nastal úplný klid. Také včerejší boj skoněil úplným úspěchem našeho vojska. Udrželi jsme všecka svá posunutá do předu postavení bez vý- minky. Boj zuřil zvlášť prudceu divise g. m. Kondratoviče. Naše voj- sko, vystavené celý den nepřátelskému ohni, hájilo s neobyčejnou tvrdo- šijností svěřená sobě postavení. Ne- přítel obořil se opětně na naše posice. Naše nejkrajnější postavení ociťovala se opětně po tvrdošijné obraně v ne- přátelských rukou, avšak naše bodáky jich vždy zase vyde- byly.
Sacharov Kankvantun Japonec Petrohrad
6 article
Nepřátelské ztráty jsou asi velmi značné. Naše nejsou dosud zjištěny. ale budou také asi velmi velké. Mezi raněnými je g-m. Mrozovský. G- bar. Stakelberg utrpěl kontuzi, al zůstal v šiku. Mnoho japonské zbraně dostalo se do našich rukou. Z Čifa, 1. září. (»Reuter«.) Číňa jenž opustil Port Artar 29. m. m. oznamuje, že 27. srpna zuřil tam prudký boj. Japonci pokonšeli se o tvrz Pelunčan, ale dva těžké útoky byly odraženy a Japonci ztratili při tom 1010 m. mrtvých a raněných. Dne 26. m. m. Japonci obořili se na novou silnou tvrz č. 6, ně byl vystaveni prudké křížové střelbě sousedních tvrzí. Po 3hodinném ne- přetržitém boji podařilo se jim — prý — vniknouti do tvrze ě 6. Rusové ustoupili do tvrzí sousedních a seu- středivše oheň na tvrz č. 6., Japonce z ní zase vypudili. Z Petrohradu, 1. záři. (Pův. telegram »Nár. Listů«.) »Novoje Vremja« obdrželo zprávu z Ljaojanu, datovanou dne 31. srpna o 4. hod. 36 min. ráno. Ja- ponci činí zoufalé útoky na opev- nění Ljaojanu. Pětkráte byli odra- ženi. Vojíni jsou nadšeni a s vý- křikem »urá« vrhají se na ne- přítele. Ztráty japonské artil- leriejsou hrozné. Devátá di- vise ztratila všechny důstoj- níky. Nad Ljaojanem vznášel s balou, na nějž Rusové stříleli, ale nedosáhli ho. Celý Ljaojan se otřásí ranami dělovými. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi na straně 4)
G bar Japonec Rus Devátá Čifo Petrohrad Reuter Novoj Vremja
7 article Körbrova Ivovská řeč.
Körbrova Ivovská řeč. Po libeznostech a sladkostech, jakými po hostinnost polská v Krakově a ve Věličce za- hrnovala dra. Körbra, potkala Jeho Excellenci v úterý 31. srpna ve Lvově mrzutá přihoda. Dostavilyť se k němu dvě deputace Rusů halič ských, aby mu přednesly stížnosti a požadavky svého národa, sídlícího ve východní Haliči a Bukovině počtem tři millionů duší, ale nezastou- peného v říšské radě než mizící hrstkou po- slanců lidových. Jelikož vlastním politickým účelem cesty Körbrovy do Haliče jest, aby sobě získal pro svůj režim trvalou přízeň a podporu kola polského, byla mu deputace Rust haličských ve Lvově ovšem málo vítána a proto ji přijal zcela jinak, než dosavadní deputaee polské. S tváře jeho zmizela mžikem lahoda libeznost přitele lidu haličského a Rusové spa- třili škrobeně upjatou, chladnou Excellenci, která jim domlouvala, aby působili k umírnění národ- ních protiv v zemi a odkázala je s jejich ná rodními tužbami a stížnostmi na místo držitele, hr. Potockého, který prý zná zá- mysly vlády, nesoucí se po uspokojení všech kmenů národních a zajisté prý dle nich i vůči Rusům jednati bude. Lze si pomysliti, jak takové odbytí dojalo národovce ruské, shromážděné touž dobou na valněm sjezdu národnímve Lvově.
Körbrův Rus Rust Potocki Krakov Vělička Halič Lvov
8 article
Průvod 4000 Rusův táh! za zpěvu písní národních k mistodržitelské budově, s jejíhož pavlánu dr. Körber shlížel a z tisícerých hrdel zahřmělo: »Hanba Körbrovi ! Abzug Körber !e Rozumí se, že ihned se vyřitila policie na de- monstranty a počsla bezohledně do zástupu sekat a kde koho na pochmat zatýkat. Však ani když policie dokonala svou práci necitilse dr. Körber dosti bezpečným, aby jel ku presi- dentu vrchního soudu na hostinu hlavními uli- cemi v kočáře otevřeném, nýbrž dal se tam pod eskortou policistů dovézti až později, v ko- čáře zavřeném ulicemi postranními. Hle, cose někdy velkým pánům na cestách i v Haliči přiházívá ! — Snad že byla Jeho Exeellence tímto ne- zvyklým dobro družstvím cestovním poněkud přivedena z míry, anebo že ji z ostatní řiše dostihující zprávy kratou pohmurností svou vytrhly z blahých líbánek, zkrátka u večer
Rusův doktor Körber Körbr Abzug Körber Halič
9 article
téhož dne na banketu u zemského maršálk haličského hraběte Stanislava Baden povstal dr. Körber, aby promluvil z oken ni- koliv do Haliče, nýbrž do zemí koruny české na obranu svého systému polemiku sametovou a tišící vůči Němeům, nakvašenou, drsnou a jitřící proti nám Čechům. Počátkem řeči své skrýval — ve společ- nosti slovanské — opatrně německého cen- tralistu a byrokrata, tváře se skromným a spra- vedlivým, až milo. Děkoval polským hodno- stům, že s ním všude mluvili po německu litoval toho velmi (?), že neumí polsky. »Cestou po vaší zemi« — pravil, »utvrzovalo se ve mně vždy víc a více poznání, kterak by a s pon c. k. úřadníci, při všem hájení své národ- nosti, měli rozuměti několika z em- ským jazykům! Jako jste se vy nestali proto horšími Poláky, že se mnou mluvite po německu, rovněž tak nepotřebuje se nikdo zpro- nevěřit proto ještě svémů národu, naučí-li se ještě druhému a třetímu jazyku. Pro mír v řiši bylo by největším štěstím, kdyby stát měl po ruce veliký zástup úřadníkův schopných, aby se mohli s příslušníky jiného národa dorozumí- vati živým slovem. « — Zcela správně. K těmuž rozumnému ná- hledu dospěl již před 35 lety jeden čelný ně- mecký ministr rakouský, a sice nikdo jiný, než sám vůdce Němcův zdejších, dr. Eduard Herbstl
Baden Körber Čecho Polák Němcův doktor Herbstl Halič
10 article
Tento úhlavní náš odpůrce národní i poli- tieký, jehož poprsí postaveno v parlamentní budově Cislajtanie, uznal ve zvlášt ním dobrém zdání, jež byl r. 1869 vlastno- ručně sepsal jako ministr rakouské justice pro radu ministerskou, že jest záhodno, aby v zemích českých, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, po- žadována byla ode všech státníc úřadníků znalost obou zemských jazyků, poněvadž toho vymahá nezbytn potřeba dobré státní správy těch zemí.« Doku- ment ten leží podnes v archivu ministeriálním, ale jakživ nikdo ho nedbal, až teprv r. 1897 odhodlal se vyhověti této nezbytné potřebě státní hrabě Badeni svým jazykovým nařízením o způsobilosti jazykové státních úřadníků pro království české ze dne 5. dubna 1897, v němž stanovilo se, že »úřadníci, kteli budou ode dne 1. července r. 1901 při úřa- dech státních v království českém ustanoveni, mají prokázati znalost obou zemských jazyků slovem i písmem.« Jakkoli toto nařízení pro- vádělo jen platný zemský zákon český, dle něhož již od 8. dubr 1848 »všickni úřadové veřejní a všecky soudy v Čechách mají býti ohsazeni jedině osobami obojí řeči zemské mocnými a jakkoli dle sa- mého svědectví dra. Herbstova vyhovovalo ne- zbytné potřebě spořádané státní správy v ze- mích našich, nieméně pro zuřivý odpor něme- ckých obstrukčníků pozdější vláda rakouská, v níž seděl též dr. Körber, je zrušila v nic obrátila, nedbajíc jaké pohoršení hluboké a spravedlivé vzbudí tim v mysli českého národa.
Baden Herbstův Körber Čechy Morava Slezsko Doka Cislajtanie
11 article
Nuže, dospěl-li dnes dr. K örbe za své cesty haličské ku poznání, že mě h r. Badeni pravdu, že jeho nařízení byl moudré a provedení jeho že by bylo štěstín Rakouska: pak jest zajisté jeho povinnosti jako počestného ministra rakouského, osvědčiti aspon dobrou vůli k napraveni křivdy ná- rodu našemu učiněné a prohlásiti: Če- chové stojí na správném stanovisku, když praví, že úřadové a úřadníci jsou k vůl lidu zde a nikoliv naopak, že tedy v zemích osídlených dvěma národy mají státní úřadníci býti v slově i písmě znali obou zemských ja- zvků, aby se mohli s lidem živým slovem bez tlumočníků dorozumět a což neméně důležito jest, aby mohli každou záležitost ve vla st. ním jazyku podání strany vše m instancemi projednat, rozhodnou a vyřídit.
doktor Baden Rakousko
12 article
Na to má každý národ dle základního článku 19. ústavy rakouské nepopíratelné rovně právo, tudíž i šestimillionový národ český, ani kdyby mu nad to nesvědčil ještě zvláštní jeho zákon zemský ze dne 8. dubna 1848.« — Ale kdež, aby dr. Körber takto prostě, logieky a poctivě promluvil ! Na místě toho jen opět plané dušování se, že prý jeho vláda nechce žádné rakouské národnosti ublížiti, že vše, co se mu v tom vzhledě vytýká, je prý buď zkrou- ceno neb zlovolně vymyšleno. Už by si mohl dáti věru s takými banálními pokusy obhajoby a sebechvály pokoj. Což mysli, že je pamět nás Čechův tak krátká a politický zrak náš tak zemdlený, abychom zapomněli a nepostřehli všech těch skutkův úporných, veškeré té práce vlád- ního systému na újmu našeho národa v kaž- dém ohledu? Misto aby nám dle přikazu zákonů zjednávala rovnoprávnost ve školství, v úřadech a všem životě veřejném, vláda páně Körbrova svou mocí vý- konnou činila opak toho, ohrožujíc nezákonným vypuzováním českých úřadníků z tak zvaného uzavřeného území celistvost a budoucnost naší vlasti jako svým zlehčováním důstojnosti a váhy sněmu království českého (vzpomeňme jen na její čín ze dne 16, června t. r.) urážela přikře vlastenecký cit národa našeho, ať ani nemluvíme o bezcitné odpovědí dra. Körbra rolnictvu če- skému, zbědovanému živelní pohromou loňskou na českém jihu. — Jen v takové vzdálenosti od Prahy může si pan dr. Körber dovolit s vy- pjatou hrudí mluvit o své stejné lásce ke všem národům této říše. Když ale potom nám obla- šuje, že za žádných poměrů neo- hodlá se ku národním koncesím, nanejvýs jen ke kulturním, avšak nikdy že nedopustí, aby národní država
doktor Körber Čechův Körbrův Praha
13 article
Němeův byla zkrácena: stačilo by nám vzlti jej za slovo a říci mu: My nežádáme pro sebe na vládě žádných národních koncessí, nýbrž jen své práv dobré, iež námpodle platných zá- konů ústavních patří a přísluší Ale za to Němci žádají pro sebe celou řadu národních koncessí, jež v platných zákonech nejsou odůvodněny, jako: národní rozhraničení a rozdělení správy Čech, národní rozdělení krajův i okresů, národní rozdělení sněmu čoského, dvojí právo jazykové v úřadec českých, pasování němčiny na státní jazy k Ci- lajtanie atd. Tomu všemu musí tedy dr. Körber na dále odporovat. Za to však musí dle svých slov vyhováti nejdůvodnějšímu kulturnímu požadavku šesti millionového národa našeho po druhé české universitě na Moravě, kterouž přece ta milá ná- rodní država Němců nebude v praničem zkrácena. Ostatně by se teprv musila t národní država Němeů dříve defi- novat. Státní základní zákony ústavní, k te- rých my nikterak rušit a bořit ne- V drobném prodeji: ranní číslo o zobs odpolední . . : nii Ve flialkách na venkori panní. al. Inseráty latí ze hotově nspřed Předrlscení alnterty pljinád inl- Ten nachárejí ze tež reás ko tlskárna a expedíce „Národnich Listi“, Bukopisy so novraosji
Němec doktor Körber Čechy Morava Národnich List
14 article
hodláme, ale které naopak chceme míti konečně poctivě prováděny, neznajía nevymezují žádné národní državy Némcův v ten. smysl, aby na příklad Čech v tak zvaném uzavřeném německém území ne- měl práv všem občanům státním zaručených, nýbrž zákon všem a všude stejně svědčiti má. A na tom trváme vůči Němcům právě my Čechové, žádajíce pro sebe ve vla- stech našich všude stejnou svobodu, jakou pře- jeme jim. Poněvadž se nám však odpírá, proto jsme v boji sebeobranném i vůči nim i vůči vládě Körbrově, která jim straní proti nám.
Němec Čecho Čechy
15 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Z Vídně, 1. září. (995 mrtvých, 104.744 raněných.) „Arbeiterztg.“ vyjímá ze zprávy o zabitích a úrazech, které v Rakousku utrpěli dělníci v r. 1901 a o kterých teprve nyní vy- dána úplné zpráva, hlavní číslice, ukazující, jak ohromnému nebozpočí lidé jsou vydáni v šanc ve službách průmyslu. Tedy 995 mrtvých a 104.744 raněných. Ale r. 1901 nebyl ješte zvláště bohat nehodami v práci. Byl to docela obyčejný, normalný rok. Dělníků v průmyslo- vých závodech Rakouska přibylo v posledním desítilotí 84%, ale nehody vzrostly o 196 9%. V posledních 10 létech 8505 dělníků bylo při práci usmrceno, 775.248 utrpělo větší menší úrazy. Z Krakova, 1. září. (Jaké národnosti je ředitel polských parallelek v Těšíně.) Bylo oznamováno, že ten pán je Polák. Vláda prý chtěla osvědčiti Polákům větší přízeň, než Čechům, jejichž parallelky v Opavě spravovati bude prostě německý ředitel něme- ckého ústavu. Těšínská „Silesia“ pověděla na ředitele těšínského pedagogía Armanda Karella, že je Němec, a to Němec, o svou národní věc velmi zasloužilý. Zásluh těch si dle „Silesie“ dobyl organisováním německých i slovan- ských (roz. poněmčováním) škol. Jinak je pol- ského jazyka v slově i písmě úplně znalý.
Ted Polák Čecho Karell Němec Vídeň Rakousko Krakov Těšín Opava Silesia
16 article
Z Oseku, 29. srpna. (Demonstrac e.) V sobotu večer došlo v našem klidném a až tuze loyalném městě k demonstracím, jichž předmě- tem byl tajemník finančního úřadu Krcivoj, týž, jenž v den narozenin císařových dal v Dakově neslýchaným způsobem s berního úřadu strhnouti chorvatský prapor. Osečané čekali na jeho příjezd. Demonstrace platila také oseckým Němcům a renegátům, jakož i rodakci časopisu „Slavonische Presse“, přod níž uspořádána kočičina. Redaktor „Drau“ Selinger byl vy- pískán na cestě. — Dnes osecká policie odsou- dila pro sobotní demonstrace 5 osob ku pokutě po 30 K a 4 k třídennímu vězení. — Pověstný nyní Krcivoj je roden. Chorvat, syn chorvat. ského úřadníka, dříve vlastenčil. Ze Lvova, 31. srpna. (Německé gym- nasium v Brodech.) V Brodech konala se důvěrná schůze mužů polských i ruských. Ro- kováno o gymnasiu v Brodech, jež jest něme- cké, ačkoli zactvem jeho jsou Poláci a Rusové, a jaké kroky měly by být učiněny, aby se to napravilo. Dr. Bardach navrhl jménem Rusů, aby na brodském gymnasiu, až bude popolštěno, zřízeny byly ruské parallelky. Poláci tento návrh zamítli, načež Rusové odešli ze schůze. Poláci, zůstavše sami, usnesli se podati potici obecnímu zastupitelstvu brodskému a sněmu haličskému, aby se postaraly o popolštění brodského gymna- sia. Zemská školní rada bude požádána, aby tuto snahu podporovala. — Gymnasium brodské
Němec Selinger Chorvat Polák Rus doktor Bardach Osek Drau Lvov Brod Slavonische Presse
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Umění bavreutské. Dojmy lalkovy. Divadlo bayreutské není divadlem v sou- dobém slohu několikapatrovém. Není loží, není galerií, není balkonu, není míst ke stání. Je to dvorana, silně vzestupná. Docela nahoře jsou oddělení pro rodinu Wagnerovu a její hosti. Výzdob není žádných. Jest jako v moderníeh sálech koncertních. Nic, co by oko poutalo, co by je odvracelo kamkoliv od jeviště. Neodhaduji nízko, pravím-li, že dobré čtyři pětiny diváků jsou tu poprvé. A přece, jakkol není žádného domácího řádu, není v celé síni jediného sluhy, všichni příchozí zachovávají ne- psaná pravidla, jakáž ukládá vzdělanci pobyt ve svatyni uměn. Nebuší se spuštěnými sedadly, neharaší se za hry cedulemi, texty — ve kte- rých ostatně nelze pro tmu číst — ani kornouty s cukrovinkami, nešpitá se hlasitě, nezpívá se známý nápěv, nic neruší člověka. Každý nejen pociťuje, ale je si jasně vědom, kde jest a jak si tam musí počinati. Není před počinem hrobové ticho, není však také hluku a lomozu, které jsou mi v divadle vždy odporny; jest jakýsi šum, pokud možno, tlumený. Billetour ukáž navštěvovateli jen pořadí, sedadlo najíti si must sám. Nenabízí se v hledišti nic: ani programy, obroubené garniturou insertů, ani kukátka, ani libretla, ani pokroutky, ani voda, ani limonád , ani sušenky. Do bayreutského divadla necho se ani pít, ani jíst, ani mlsat, nýbrž poslouch a hledět. Fysické potřeby ukojují se za pře- stávek, půl až tři čtvrti hodiny trvajících. O vše je postaráno a dlužno doznati, že ceny jsou mírny, zcela normální a že také gourmandům poskytuje se, co hrdlo ráčí.
Wagnerův
18 article
Na první pohled nemile překvapuje mal jevišlé. Nen široké, ale hluboké a délkou na- hražuje se nedostatek rozměru druhého. Opon není. Scéna olevirá se portierami, jež odhrnují se v pravo a v levo a jež také v opeře videňsk jsou pořízeny. Co svedou v Bayreutě na ne- valném prostoru jeviště takového malíři, dekora- téři, mechanikové, pyrotechnikové a divadelní technikové vůbec, jest úžasno a zasluhuje uznání největšího, podivu a pozoru plného- Snsd bude zdát se paradoxem, ba dokonce blas- femií, pravím-li, že mise-en-scěne, že výprava, že effekty veškery scenerie, zkrátka, že všechny pomůcky a podpory oper Wagnerových jsou Bayreutě na vyšším stupni dokonalosti nežli vý- kony pěvecké, jak solistické, tak sborové, a nežli výkony v orkestru. Richard Wagner uměl užiti všech oboru výtvarného uměni, všech vymožeností, všech pokroků v jednotlivých oborech těch k rozhoj- nění a stupňování dojmu hudebního a jeho na stupci následují jej v tom věrně a vydalně.
Wagnerův Wagner
19 article
Při tom ekonomie vykonává se v ten způsob, že ton a hlas, ton nástrojový a hlas lidský zůstávají věcí hlavní, vše ostatní: balet, účinky světelné strojové, živé obrazy, komparsy a všecek ostatní fundus posunut je do řadý druhé, do podruží a že veškery síly hybné spojují se v harmoni- cký celek, v jednu ladnou výslednici a že ze všeho vyznívá jediný, jednotný dojem, „vše- umělecký“ Všem operám Wagnerovým, vesměs r- mantickým a mytickým, dáno je roucho do krajní minuciosnosti realistické. Podobá se, že verism je svrchovaným článkem v režijním ko- dexu bayreutském. Jak krásné, přírodě blízky jsou měsíe v posledním aktě „Tannhäusera“ a slunce jarní v zázraku Velikého pátku v posled- ním aktě „Parsifala“! Jak imposantně přesunují se kulisy při otevřené scéně v tomto díle! V prv- ním aktě „Tannhäusera“ poletují jevištěm vla- šťovky a ke konci tohoto jednání objeví se s lovci dvanáct honicích psů. Wartburg není na plátně, je tělesem — pěkná miniatura, ozářená jednou světlem denním, po druhé svitem luni- ným, po třeti červení zořinou. „Tannhäuser“ počíná se a končí v kraji lesnatém. V jednání prv- ním je Vesna, v posledním podzim. Onou na- značena je naděje v záchranu a spásu
Wagnerův Tannhäuser Parsifal
20 article
Tannhäusera, tímto zmar nadějí těch. Ale tento rozdíl je vidět. Jarní les je svěže zelený, podzimní, pokud nejde o stromy jehličnaté, rudě povadlý. Tolikéž květiny. „Všiml jste si,“ ptal se mne na cestě z divadla jeden z nejzaměst- nanějších členů vídeňského barrcau, „jak byly keře, v prvním aktě kvetoucí, před hradem wart- burským, v posledním ztemněny nějakým zá- vojem?“ a když přisvědčil jsem, dodal: „U nás je les les.“ Tím více zarazila nás chudoba Kundřiny čarovné zahrady, jejíž dekorace jsou zastaraly a křiklavy, postrádajíce vlídnýcha líbezných barev, které moderní secesse učinila nezbytným přídatkem na divadelních sufitácha plátnech a bez kterých tyto zůstávají kusými.
Tannhäuser
21 article
Chorem, statisty, lidem vládne se v Bay- reutě způsobem, následování hodným. Za ge- nerální zkoušky v opeře vídeňské slyšel jsem jednou ředitele Mahlera, volajícího, když vy- běhly rusalky v šiku, jako pravítko přimočar- ném: „Pro pána boha živého! To je jako při vojenské parádě na Schmelzi! Nevyběhnete přece všecky najednou!“ Škola Meiningenských nezůstala bez příznivých následků na Bayreut. Tam hraje každý jedinec v masse, každý se účastní děje, ale každý svým pohybem, svým podílem. Není tu pedantické ztrnulosti, lepen- kové zkostnatělosti, neumělecké nemotornosti. Paní Kozima přikáže každému jeho krok, jeho posun, jeho rozmach a celek je sumou výkon drobných.
Mahler Meiningenský Kozim Bay
22 article
Orkestr bayreufský je velmi hluboce po- ložen. Kromě toho je přikryt, aby neviditelným byl také obecenstvu, sedícímu v řadách prvních. Že se tím seslabuje dynamika jeho ještě víc. je patrno. Posice nástrojů pod úroveň jeviště není nálezem R. Wagnera, který je pouze po- kračovatelem kollegy francouzského,?) ale také tu měla býti výstrahou stará pravda: Dobrého po málu. Neosobuji si, býti rozhodčím, zdali se snáší takové stlačení hudebního doprovodu s úkoly zpěvohry, operního dramatu, hu- debního dramatu a jaké jsou všechny distinkc slovné a věcné, zdali se snáší se žádoucím nezbytným kontaktem a souladem osob, jedna- jících nahoře a osob, jednajících dole, zdali se doporučuje prakticky a zdali je na prospěch konečnému effektu, plynoucímu z výkonů všech faktorů, soudím jen dle skutečného dojmu svého. Tudíž subjektivně. A tu soudím takto: tuze dolů snížený orkestr není tomuto effektu na prospěch, není vůbec ziskem. Pravda: posluchače — diváka odvracejí o poslouchání pohledy na dirigenta, leckdy ko- micky drastického v házení rukama, odvracejí pohyby houslistů, bubeníků, harfeniků často na minuty. Pravda: pohyby tyto nejsou zrovna .
R Wagner
23 article
1) Známý skladatel Vílém Kienzi v illustrované monografii „Richard Wagner“, při všech nadsázkách střízlivé, píše po té stránce: „Idea neviditelného or- kestru není výmyslem Wagnera, ale on byl prvním. jenž ji uskutečnil. Vlachové Vecchi a Cavaliieri do- poručovali již koncem 16. věku, by se hudební ná- stroje obecenstvu ukryly. Grétry (1741—1813) žádal pro nové divadlo pokrytý orkestr, aby diváci neviděli ani hudebníkův ani světel na pultech. vždycky esteticky krásné. Pravda také: hudba silná, je-li nahoře, kryje často nejen zpěv so- listů, nýbrž také sboru tak, že hlasy všech osob zanikají ve vřavě nástrojové. Obě tyto vady dají se však podstatně zmírnit, ba docela uklidit, vady orkestru tuze hlubokého, zejmena není-li v nástrojích smyčcových hojně obsazen, nedají. Nelze upřiti: hudba z dola zní slavně jako z hrobu, jako z jiného světa, neviditelnost or- kestru působí tajemně, mysticky a má svoje kouzlo. Ale vlny této hudby nejsou stejnya nežli doniknou některé k vlnám, které se nesou s jeviště, roztřepí a rozptýlí se tak, že z nich dospěje k dalekému posluchači buď nemnoho ncho nedospěje docela nic. Zajisté je tomu tak při pianě houslovém a zajisté je tomu ještě více tak při fortissimu, při kterém všechny tony s je- viště a všechny zvuky houslí, čell, fléten, harí a pikol utonou ve lomozné spoustě bombardonů, ve víření bubnů, v součinnosti kovů a napjaté kůže. Nevím, jak početným jest orkestr bay- reutský, ale odhadují jej dle sluchu na dvě tře- tiny t. zv. wagnerovského orkostru opery ví- deňské. Ovšem nelze z kvantity činiti žádných důsledků na kvalitu. Orkestr našeho divadla v této rovná se, podle soudů, napsaných r. 1892 za vídeňské divadelní a hudební výstavy, víden- ské filharmonii a také jakost orkestru bayreut- ského je znamenitá.
Wagner Vlach Vecchi Cavaliieri Grétry Vílý Kienz
24 article
Solisté ve zpěvu nebyli však stejnocenní. Dámy byly lepší nežli páni. Nejhůře bylo s te- nory. Tannhäuser byl temně zbarvený, jakkoli mladý věkem, přece již vyšeptalý, tenor, o kte- rém pravil jeden medik, že je stížen chroni- ckým katarem, Wolfram z Eschenbachu mdlý a nejehabější v přednesu písně o večernici. lantkrabě nesrozumitelný brundivál. „To je náš Heš jiný chlapík!“ prohodila dcera vídeňského redaktora ke mně, u toho je rozuměti každém slovu.“ Pěvkyně naproti tomu byly všechny výborny, ba výtečny. Jak materiálem hlasovým, nevydaným a vytrvalým, tak vyškolením jeho. Vokalisace u nich hyla lepší, text jasnější, de- klamace slyšitelnější než u pánů, ze kterých co nejčestněji dlužno vyjati Bertrama, hrají- cího a zpívajícího chorého krále Amforta v pravdě velkolepě. Škoda tohoto barytonisty, že si nemůže navyknouti spořádanému životu. „Parsifal“, jehož titulní role není svěřena pěvci, majícímu plný fond hlasový, má předem de- fekt. „Tannhňusera“ slyšel jsem německy ně- „Parsifal“ kolikrát, „bühnenwoihfestspiel“ pročetl jsem si dvakráte před samým předsta- vením, ale byla celá místa, kde jsem neroz- uměl jedinému slovu. A přece seděl jsem jevišti dosti blizko. To je nepopíratelně veliký a ci- telný nedostatek, není-li viděti zároveň ani slova v librettu nebo v partituře. To je nedo- statek rušivý, to je prohřešení ještě více ve- „wort — ton — drama“ Wagnerově, to je ne- dostatek ohledů na publikum, to je zásadná chyba v dramatě vůbec. Dole musí býti slyšet a rozeznat, co se nahoře zpívá nebo mluví. Tomu kategoriekému imperativu rozuměli již Řekové a Laube, nejlepší dramaturg vídeňských divadel dvorských, jej formuloval ve slova: „Kdo nenaučil se mluviti zřejmě tak, aby mu rozuměl při dobré akustice též dívák na po- slodní galerii, tomu by se měl dáti špejl do úst
Tannhäuser Wolfram Bertram Parsifal Wagnerův Dole Řek Laub Eschenbach
25 article
Tento deficit solistů, jak již podotčeno, zvláště mužských, v Bayreutě jest arci vysvětli- telným, ale neomluvitelným. Vídeňský Winkel- mann byl r. 1882 Parsifal, jehož „hlas a tvář- nost slušely neobyčejně čirému blondu“.2) Ale 22 let nemíne bez účinku na hlas i tvářnost. A kdyby toho nebylo ani, p. Winkelmann ne- mohl býti získán a jak on, tak i jiní. Z důvodu dvojího. Za málo peněz je málo muziky a za nepatrnou náhradu tenoři, barytoni a basi s platem ročním 36.000—40.000 K na celý měsíc debutovat nechtějí. Kromě toho jest ja- kési napjetí, nevím proč, mezi Bayreutera Vídní, kteréž asi mělo v zápětí, že v poslední chvíli vídeňský tenor a vídeňská altistka na- psali pí. Kozimě, že nepřijedou. Konečně Mni- chov pro svoje každoroční slavnostní hry, za- hajované 1. srpnem, věnované také Mozartovi a Weberovi a královským dvorem bohatě ob- dařené, odloudí z německých měst Bayreutu lidi nejlepší. V tomto neměli by zapomínati na tři věci. Jednou, že člověk za 20 marek nechce slyšeti pěvce druhého neb třetího řádu nebo dokonce takového, kterého lze vůbec dostati. Za druhé, že bayreutské hry mají býti nejen slavnýmia slavnostními, ale také vzorně dokonalými, svr- chovaně vytříbenými, krajně vyspělými a podati netoliko Německu, ale celému světu důkaz, ze 7) Kienzl o premieře „Parsifala“ v připomenutě knize, letos vydané.
Parsifal Winkelmann Mozart Weber Kienzl Winkel Německo Bayreuter Vídeň