1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 2. záři 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí ses
v Praze v aduinislra
a něe
n dtrrt nái
s dvojí denánko
ma ni-
n: : :: 7
ve nlialkáeh
nnksk . páštouí
n vrk neis
dvojí záeuk
nřl
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 1. září. (C.-B.) [Úřadní.
G.-l. Sacharov telegrafoval dnes hlav
nímu štábu: Dnešní noc minula klidně
Do 6. hod. ranní nestřílelo se s naši
ani s japonské strany
Dle došlé zprávy Kurokovo voj-
sko používá pontonů k přepravě přes
řeku Tajci. Jedno oddělení jeho pod-
niklo dnes u Sakanu a Kankvantunu,
kde řeka zahýbá, přechod na pravý
břeh Tajce. O 5. hod. ranní naše
hlídky zpozorovaly, že nepřátelská
pěší divise s dělostřelectvem a jízdou
táhne brodem.
Japonci postupovali dvěma směry
a to na západ a směrem na jantajské
báně. Vojsko, jež přešlo řeku, posta-
vilo strážní oddíly k ochraně pře-
chodu následujícího vojska.
U vojska, posunutého do předu.
rozzuřil se 31. srpna rozhořčený boj,
jenž trval od 8. hod. večerní až do
půlnoci. Po tom nastal úplný klid.
Také včerejší boj skoněil
úplným úspěchem našeho
vojska. Udrželi jsme všecka svá
posunutá do předu postavení bez vý-
minky. Boj zuřil zvlášť prudceu
divise g. m. Kondratoviče. Naše voj-
sko, vystavené celý den nepřátelskému
ohni, hájilo s neobyčejnou tvrdo-
šijností svěřená sobě postavení. Ne-
přítel obořil se opětně na naše posice.
Naše nejkrajnější postavení ociťovala
se opětně po tvrdošijné obraně v ne-
přátelských rukou, avšak naše
bodáky jich vždy zase vyde-
byly.
Sacharov
Kankvantun
Japonec
Petrohrad
6
article
Nepřátelské ztráty jsou asi velmi
značné. Naše nejsou dosud zjištěny.
ale budou také asi velmi velké. Mezi
raněnými je g-m. Mrozovský. G-
bar. Stakelberg utrpěl kontuzi, al
zůstal v šiku.
Mnoho japonské zbraně dostalo
se do našich rukou.
Z Čifa, 1. září. (»Reuter«.) Číňa
jenž opustil Port Artar 29. m. m.
oznamuje, že 27. srpna zuřil tam
prudký boj. Japonci pokonšeli se
o tvrz Pelunčan, ale dva těžké útoky
byly odraženy a Japonci ztratili při
tom 1010 m. mrtvých a raněných.
Dne 26. m. m. Japonci obořili se
na novou silnou tvrz č. 6, ně byl
vystaveni prudké křížové střelbě
sousedních tvrzí. Po 3hodinném ne-
přetržitém boji podařilo se jim —
prý — vniknouti do tvrze ě 6. Rusové
ustoupili do tvrzí sousedních a seu-
středivše oheň na tvrz č. 6., Japonce
z ní zase vypudili.
Z Petrohradu, 1. záři. (Pův. telegram
»Nár. Listů«.) »Novoje Vremja« obdrželo
zprávu z Ljaojanu, datovanou dne
31. srpna o 4. hod. 36 min. ráno. Ja-
ponci činí zoufalé útoky na opev-
nění Ljaojanu. Pětkráte byli odra-
ženi. Vojíni jsou nadšeni a s vý-
křikem »urá« vrhají se na ne-
přítele. Ztráty japonské artil-
leriejsou hrozné. Devátá di-
vise ztratila všechny důstoj-
níky. Nad Ljaojanem vznášel s
balou, na nějž Rusové stříleli, ale
nedosáhli ho. Celý Ljaojan se otřásí
ranami dělovými.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi
na straně 4)
G bar
Japonec
Rus
Devátá
Čifo
Petrohrad
Reuter
Novoj Vremja
7
article
Körbrova Ivovská řeč.
Körbrova Ivovská řeč.
Po libeznostech a sladkostech, jakými po
hostinnost polská v Krakově a ve Věličce za-
hrnovala dra. Körbra, potkala Jeho Excellenci
v úterý 31. srpna ve Lvově mrzutá přihoda.
Dostavilyť se k němu dvě deputace Rusů halič
ských, aby mu přednesly stížnosti a požadavky
svého národa, sídlícího ve východní Haliči a
Bukovině počtem tři millionů duší, ale nezastou-
peného v říšské radě než mizící hrstkou po-
slanců lidových. Jelikož vlastním politickým
účelem cesty Körbrovy do Haliče jest, aby sobě
získal pro svůj režim trvalou přízeň a podporu
kola polského, byla mu deputace Rust
haličských ve Lvově ovšem málo vítána a proto
ji přijal zcela jinak, než dosavadní deputaee
polské. S tváře jeho zmizela mžikem lahoda
libeznost přitele lidu haličského a Rusové spa-
třili škrobeně upjatou, chladnou Excellenci, která
jim domlouvala, aby působili k umírnění národ-
ních protiv v zemi a odkázala je s jejich ná
rodními tužbami a stížnostmi na místo
držitele, hr. Potockého, který prý zná zá-
mysly vlády, nesoucí se po uspokojení všech
kmenů národních a zajisté prý dle nich i vůči
Rusům jednati bude. Lze si pomysliti, jak takové
odbytí dojalo národovce ruské, shromážděné
touž dobou na valněm sjezdu národnímve
Lvově.
Körbrův
Rus
Rust
Potocki
Krakov
Vělička
Halič
Lvov
8
article
Průvod 4000 Rusův táh! za zpěvu písní
národních k mistodržitelské budově, s jejíhož
pavlánu dr. Körber shlížel a z tisícerých hrdel
zahřmělo: »Hanba Körbrovi ! Abzug Körber !e
Rozumí se, že ihned se vyřitila policie na de-
monstranty a počsla bezohledně do zástupu
sekat a kde koho na pochmat zatýkat. Však
ani když policie dokonala svou práci necitilse
dr. Körber dosti bezpečným, aby jel ku presi-
dentu vrchního soudu na hostinu hlavními uli-
cemi v kočáře otevřeném, nýbrž dal se tam
pod eskortou policistů dovézti až později, v ko-
čáře zavřeném ulicemi postranními. Hle, cose
někdy velkým pánům na cestách i v Haliči
přiházívá ! —
Snad že byla Jeho Exeellence tímto ne-
zvyklým dobro družstvím cestovním poněkud
přivedena z míry, anebo že ji z ostatní řiše
dostihující zprávy kratou pohmurností svou
vytrhly z blahých líbánek, zkrátka u večer
Rusův
doktor
Körber
Körbr
Abzug Körber
Halič
9
article
téhož dne na banketu u zemského maršálk
haličského hraběte Stanislava Baden
povstal dr. Körber, aby promluvil z oken ni-
koliv do Haliče, nýbrž do zemí koruny
české na obranu svého systému polemiku
sametovou a tišící vůči Němeům, nakvašenou,
drsnou a jitřící proti nám Čechům.
Počátkem řeči své skrýval — ve společ-
nosti slovanské — opatrně německého cen-
tralistu a byrokrata, tváře se skromným a spra-
vedlivým, až milo. Děkoval polským hodno-
stům, že s ním všude mluvili po německu
litoval toho velmi (?), že neumí polsky. »Cestou
po vaší zemi« — pravil, »utvrzovalo se ve mně
vždy víc a více poznání, kterak by a s pon
c. k. úřadníci, při všem hájení své národ-
nosti, měli rozuměti několika z em-
ským jazykům! Jako jste se vy nestali
proto horšími Poláky, že se mnou mluvite po
německu, rovněž tak nepotřebuje se nikdo zpro-
nevěřit proto ještě svémů národu, naučí-li se
ještě druhému a třetímu jazyku. Pro mír v řiši
bylo by největším štěstím, kdyby stát měl po
ruce veliký zástup úřadníkův schopných, aby
se mohli s příslušníky jiného národa dorozumí-
vati živým slovem. « —
Zcela správně. K těmuž rozumnému ná-
hledu dospěl již před 35 lety jeden čelný ně-
mecký ministr rakouský, a sice nikdo jiný, než
sám vůdce Němcův zdejších, dr. Eduard
Herbstl
Baden
Körber
Čecho
Polák
Němcův
doktor
Herbstl
Halič
10
article
Tento úhlavní náš odpůrce národní i poli-
tieký, jehož poprsí postaveno v parlamentní
budově Cislajtanie, uznal ve zvlášt ním
dobrém zdání, jež byl r. 1869 vlastno-
ručně sepsal jako ministr rakouské
justice pro radu ministerskou, že
jest záhodno, aby v zemích českých, tedy
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, po-
žadována byla ode všech státníc
úřadníků znalost obou zemských
jazyků, poněvadž toho vymahá nezbytn
potřeba dobré státní správy těch zemí.« Doku-
ment ten leží podnes v archivu ministeriálním,
ale jakživ nikdo ho nedbal, až teprv r. 1897
odhodlal se vyhověti této nezbytné potřebě
státní hrabě Badeni svým jazykovým
nařízením o způsobilosti jazykové státních
úřadníků pro království české ze dne 5. dubna
1897, v němž stanovilo se, že »úřadníci, kteli
budou ode dne 1. července r. 1901 při úřa-
dech státních v království českém ustanoveni,
mají prokázati znalost obou zemských jazyků
slovem i písmem.« Jakkoli toto nařízení pro-
vádělo jen platný zemský zákon
český, dle něhož již od 8. dubr
1848 »všickni úřadové veřejní a všecky soudy
v Čechách mají býti ohsazeni jedině osobami
obojí řeči zemské mocnými a jakkoli dle sa-
mého svědectví dra. Herbstova vyhovovalo ne-
zbytné potřebě spořádané státní správy v ze-
mích našich, nieméně pro zuřivý odpor něme-
ckých obstrukčníků pozdější vláda rakouská,
v níž seděl též dr. Körber, je zrušila
v nic obrátila, nedbajíc jaké pohoršení hluboké
a spravedlivé vzbudí tim v mysli českého
národa.
Baden
Herbstův
Körber
Čechy
Morava
Slezsko
Doka
Cislajtanie
11
article
Nuže, dospěl-li dnes dr. K örbe
za své cesty haličské ku poznání, že mě
h r. Badeni pravdu, že jeho nařízení byl
moudré a provedení jeho že by bylo štěstín
Rakouska: pak jest zajisté jeho povinnosti jako
počestného ministra rakouského, osvědčiti aspon
dobrou vůli k napraveni křivdy ná-
rodu našemu učiněné a prohlásiti: Če-
chové stojí na správném stanovisku, když praví,
že úřadové a úřadníci jsou k vůl
lidu zde a nikoliv naopak, že tedy v zemích
osídlených dvěma národy mají státní úřadníci
býti v slově i písmě znali obou zemských ja-
zvků, aby se mohli s lidem živým slovem bez
tlumočníků dorozumět a což neméně důležito
jest, aby mohli každou záležitost ve vla st.
ním jazyku podání strany vše m
instancemi projednat, rozhodnou
a vyřídit.
doktor
Baden
Rakousko
12
article
Na to má každý národ dle základního
článku 19. ústavy rakouské nepopíratelné
rovně právo, tudíž i šestimillionový národ český,
ani kdyby mu nad to nesvědčil ještě zvláštní
jeho zákon zemský ze dne 8. dubna 1848.« —
Ale kdež, aby dr. Körber takto prostě, logieky
a poctivě promluvil ! Na místě toho jen opět
plané dušování se, že prý jeho vláda nechce
žádné rakouské národnosti ublížiti, že vše, co
se mu v tom vzhledě vytýká, je prý buď zkrou-
ceno neb zlovolně vymyšleno. Už by si mohl
dáti věru s takými banálními pokusy obhajoby
a sebechvály pokoj. Což mysli, že je pamět
nás Čechův tak krátká a politický zrak náš tak
zemdlený, abychom zapomněli a nepostřehli všech
těch skutkův úporných, veškeré té práce vlád-
ního systému na újmu našeho národa v kaž-
dém ohledu? Misto aby nám dle přikazu
zákonů zjednávala rovnoprávnost ve
školství, v úřadech a všem životě
veřejném, vláda páně Körbrova svou mocí vý-
konnou činila opak toho, ohrožujíc nezákonným
vypuzováním českých úřadníků z tak zvaného
uzavřeného území celistvost a budoucnost naší
vlasti jako svým zlehčováním důstojnosti a váhy
sněmu království českého (vzpomeňme jen na
její čín ze dne 16, června t. r.) urážela přikře
vlastenecký cit národa našeho, ať ani nemluvíme
o bezcitné odpovědí dra. Körbra rolnictvu če-
skému, zbědovanému živelní pohromou loňskou
na českém jihu. — Jen v takové vzdálenosti
od Prahy může si pan dr. Körber dovolit s vy-
pjatou hrudí mluvit o své stejné lásce ke všem
národům této říše. Když ale potom nám obla-
šuje, že za žádných poměrů neo-
hodlá se ku národním koncesím,
nanejvýs jen ke kulturním, avšak nikdy
že nedopustí, aby národní država
doktor
Körber
Čechův
Körbrův
Praha
13
article
Němeův byla zkrácena: stačilo by
nám vzlti jej za slovo a říci mu:
My nežádáme pro sebe na vládě žádných
národních koncessí, nýbrž jen své práv
dobré, iež námpodle platných zá-
konů ústavních patří a přísluší
Ale za to Němci žádají pro sebe celou řadu
národních koncessí, jež v platných
zákonech nejsou odůvodněny, jako: národní
rozhraničení a rozdělení správy Čech, národní
rozdělení krajův i okresů, národní rozdělení
sněmu čoského, dvojí právo jazykové v úřadec
českých, pasování němčiny na státní jazy k Ci-
lajtanie atd. Tomu všemu musí tedy dr. Körber
na dále odporovat.
Za to však musí dle svých slov vyhováti
nejdůvodnějšímu kulturnímu požadavku šesti
millionového národa našeho po druhé české
universitě na Moravě, kterouž přece ta milá ná-
rodní država Němců nebude v praničem zkrácena.
Ostatně by se teprv musila t
národní država Němeů dříve defi-
novat. Státní základní zákony ústavní, k te-
rých my nikterak rušit a bořit ne-
V drobném prodeji:
ranní číslo o zobs
odpolední . .
: nii
Ve flialkách na venkori
panní. al.
Inseráty
latí ze hotově nspřed
Předrlscení alnterty pljinád inl-
Ten nachárejí ze tež reás ko
tlskárna a expedíce „Národnich Listi“,
Bukopisy so novraosji
Němec
doktor
Körber
Čechy
Morava
Národnich List
14
article
hodláme, ale které naopak chceme
míti konečně poctivě prováděny, neznajía
nevymezují žádné národní državy Némcův v ten.
smysl, aby na příklad Čech v tak zvaném
uzavřeném německém území ne-
měl práv všem občanům státním
zaručených, nýbrž zákon všem a všude stejně
svědčiti má. A na tom trváme vůči Němcům
právě my Čechové, žádajíce pro sebe ve vla-
stech našich všude stejnou svobodu, jakou pře-
jeme jim. Poněvadž se nám však odpírá, proto
jsme v boji sebeobranném i vůči nim i vůči
vládě Körbrově, která jim straní proti nám.
Němec
Čecho
Čechy
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 1. září. (995 mrtvých, 104.744
raněných.) „Arbeiterztg.“ vyjímá ze zprávy
o zabitích a úrazech, které v Rakousku utrpěli
dělníci v r. 1901 a o kterých teprve nyní vy-
dána úplné zpráva, hlavní číslice, ukazující, jak
ohromnému nebozpočí lidé jsou vydáni v šanc
ve službách průmyslu. Tedy 995 mrtvých a
104.744 raněných. Ale r. 1901 nebyl ješte
zvláště bohat nehodami v práci. Byl to docela
obyčejný, normalný rok. Dělníků v průmyslo-
vých závodech Rakouska přibylo v posledním
desítilotí 84%, ale nehody vzrostly o 196 9%.
V posledních 10 létech 8505 dělníků bylo při
práci usmrceno, 775.248 utrpělo větší menší
úrazy.
Z Krakova, 1. září. (Jaké národnosti
je ředitel polských parallelek v
Těšíně.) Bylo oznamováno, že ten pán je
Polák. Vláda prý chtěla osvědčiti Polákům větší
přízeň, než Čechům, jejichž parallelky v Opavě
spravovati bude prostě německý ředitel něme-
ckého ústavu. Těšínská „Silesia“ pověděla na
ředitele těšínského pedagogía Armanda Karella,
že je Němec, a to Němec, o svou národní věc
velmi zasloužilý. Zásluh těch si dle „Silesie“
dobyl organisováním německých i slovan-
ských (roz. poněmčováním) škol. Jinak je pol-
ského jazyka v slově i písmě úplně znalý.
Ted
Polák
Čecho
Karell
Němec
Vídeň
Rakousko
Krakov
Těšín
Opava
Silesia
16
article
Z Oseku, 29. srpna. (Demonstrac e.)
V sobotu večer došlo v našem klidném a až tuze
loyalném městě k demonstracím, jichž předmě-
tem byl tajemník finančního úřadu Krcivoj, týž,
jenž v den narozenin císařových dal v Dakově
neslýchaným způsobem s berního úřadu
strhnouti chorvatský prapor. Osečané čekali na
jeho příjezd. Demonstrace platila také oseckým
Němcům a renegátům, jakož i rodakci časopisu
„Slavonische Presse“, přod níž uspořádána
kočičina. Redaktor „Drau“ Selinger byl vy-
pískán na cestě. — Dnes osecká policie odsou-
dila pro sobotní demonstrace 5 osob ku pokutě
po 30 K a 4 k třídennímu vězení. — Pověstný
nyní Krcivoj je roden. Chorvat, syn chorvat.
ského úřadníka, dříve vlastenčil.
Ze Lvova, 31. srpna. (Německé gym-
nasium v Brodech.) V Brodech konala se
důvěrná schůze mužů polských i ruských. Ro-
kováno o gymnasiu v Brodech, jež jest něme-
cké, ačkoli zactvem jeho jsou Poláci a Rusové,
a jaké kroky měly by být učiněny, aby se to
napravilo. Dr. Bardach navrhl jménem Rusů,
aby na brodském gymnasiu, až bude popolštěno,
zřízeny byly ruské parallelky. Poláci tento návrh
zamítli, načež Rusové odešli ze schůze. Poláci,
zůstavše sami, usnesli se podati potici obecnímu
zastupitelstvu brodskému a sněmu haličskému,
aby se postaraly o popolštění brodského gymna-
sia. Zemská školní rada bude požádána, aby
tuto snahu podporovala. — Gymnasium brodské
Němec
Selinger
Chorvat
Polák
Rus
doktor
Bardach
Osek
Drau
Lvov
Brod
Slavonische Presse
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Umění bavreutské.
Dojmy lalkovy.
Divadlo bayreutské není divadlem v sou-
dobém slohu několikapatrovém. Není loží, není
galerií, není balkonu, není míst ke stání. Je to
dvorana, silně vzestupná. Docela nahoře jsou
oddělení pro rodinu Wagnerovu a její hosti.
Výzdob není žádných. Jest jako v moderníeh
sálech koncertních. Nic, co by oko poutalo, co
by je odvracelo kamkoliv od jeviště.
Neodhaduji nízko, pravím-li, že dobré čtyři
pětiny diváků jsou tu poprvé. A přece, jakkol
není žádného domácího řádu, není v celé síni
jediného sluhy, všichni příchozí zachovávají ne-
psaná pravidla, jakáž ukládá vzdělanci pobyt
ve svatyni uměn. Nebuší se spuštěnými sedadly,
neharaší se za hry cedulemi, texty — ve kte-
rých ostatně nelze pro tmu číst — ani kornouty
s cukrovinkami, nešpitá se hlasitě, nezpívá se
známý nápěv, nic neruší člověka. Každý nejen
pociťuje, ale je si jasně vědom, kde jest a jak si
tam musí počinati. Není před počinem hrobové
ticho, není však také hluku a lomozu, které
jsou mi v divadle vždy odporny; jest jakýsi
šum, pokud možno, tlumený. Billetour ukáž
navštěvovateli jen pořadí, sedadlo najíti si must
sám. Nenabízí se v hledišti nic: ani programy,
obroubené garniturou insertů, ani kukátka, ani
libretla, ani pokroutky, ani voda, ani limonád ,
ani sušenky. Do bayreutského divadla necho
se ani pít, ani jíst, ani mlsat, nýbrž poslouch
a hledět. Fysické potřeby ukojují se za pře-
stávek, půl až tři čtvrti hodiny trvajících. O vše
je postaráno a dlužno doznati, že ceny jsou
mírny, zcela normální a že také gourmandům
poskytuje se, co hrdlo ráčí.
Wagnerův
18
article
Na první pohled nemile překvapuje mal
jevišlé. Nen široké, ale hluboké a délkou na-
hražuje se nedostatek rozměru druhého. Opon
není. Scéna olevirá se portierami, jež odhrnují
se v pravo a v levo a jež také v opeře videňsk
jsou pořízeny. Co svedou v Bayreutě na ne-
valném prostoru jeviště takového malíři, dekora-
téři, mechanikové, pyrotechnikové a divadelní
technikové vůbec, jest úžasno a zasluhuje
uznání největšího, podivu a pozoru plného-
Snsd bude zdát se paradoxem, ba dokonce blas-
femií, pravím-li, že mise-en-scěne, že výprava,
že effekty veškery scenerie, zkrátka, že všechny
pomůcky a podpory oper Wagnerových jsou
Bayreutě na vyšším stupni dokonalosti nežli vý-
kony pěvecké, jak solistické, tak sborové, a nežli
výkony v orkestru.
Richard Wagner uměl užiti všech oboru
výtvarného uměni, všech vymožeností, všech
pokroků v jednotlivých oborech těch k rozhoj-
nění a stupňování dojmu hudebního a jeho na
stupci následují jej v tom věrně a vydalně.
Wagnerův
Wagner
19
article
Při tom ekonomie vykonává se v ten způsob, že
ton a hlas, ton nástrojový a hlas lidský zůstávají
věcí hlavní, vše ostatní: balet, účinky světelné
strojové, živé obrazy, komparsy a všecek ostatní
fundus posunut je do řadý druhé, do podruží
a že veškery síly hybné spojují se v harmoni-
cký celek, v jednu ladnou výslednici a že ze
všeho vyznívá jediný, jednotný dojem, „vše-
umělecký“
Všem operám Wagnerovým, vesměs r-
mantickým a mytickým, dáno je roucho do
krajní minuciosnosti realistické. Podobá se, že
verism je svrchovaným článkem v režijním ko-
dexu bayreutském. Jak krásné, přírodě blízky
jsou měsíe v posledním aktě „Tannhäusera“ a
slunce jarní v zázraku Velikého pátku v posled-
ním aktě „Parsifala“! Jak imposantně přesunují
se kulisy při otevřené scéně v tomto díle! V prv-
ním aktě „Tannhäusera“ poletují jevištěm vla-
šťovky a ke konci tohoto jednání objeví se
s lovci dvanáct honicích psů. Wartburg není na
plátně, je tělesem — pěkná miniatura, ozářená
jednou světlem denním, po druhé svitem luni-
ným, po třeti červení zořinou. „Tannhäuser“
počíná se a končí v kraji lesnatém. V jednání prv-
ním je Vesna, v posledním podzim. Onou na-
značena je naděje v záchranu a spásu
Wagnerův
Tannhäuser
Parsifal
20
article
Tannhäusera, tímto zmar nadějí těch. Ale
tento rozdíl je vidět. Jarní les je svěže zelený,
podzimní, pokud nejde o stromy jehličnaté, rudě
povadlý. Tolikéž květiny. „Všiml jste si,“ ptal
se mne na cestě z divadla jeden z nejzaměst-
nanějších členů vídeňského barrcau, „jak byly
keře, v prvním aktě kvetoucí, před hradem wart-
burským, v posledním ztemněny nějakým zá-
vojem?“ a když přisvědčil jsem, dodal: „U nás
je les les.“ Tím více zarazila nás chudoba
Kundřiny čarovné zahrady, jejíž dekorace jsou
zastaraly a křiklavy, postrádajíce vlídnýcha
líbezných barev, které moderní secesse učinila
nezbytným přídatkem na divadelních sufitácha
plátnech a bez kterých tyto zůstávají kusými.
Tannhäuser
21
article
Chorem, statisty, lidem vládne se v Bay-
reutě způsobem, následování hodným. Za ge-
nerální zkoušky v opeře vídeňské slyšel jsem
jednou ředitele Mahlera, volajícího, když vy-
běhly rusalky v šiku, jako pravítko přimočar-
ném: „Pro pána boha živého! To je jako při
vojenské parádě na Schmelzi! Nevyběhnete
přece všecky najednou!“ Škola Meiningenských
nezůstala bez příznivých následků na Bayreut.
Tam hraje každý jedinec v masse, každý se
účastní děje, ale každý svým pohybem, svým
podílem. Není tu pedantické ztrnulosti, lepen-
kové zkostnatělosti, neumělecké nemotornosti.
Paní Kozima přikáže každému jeho krok, jeho
posun, jeho rozmach a celek je sumou výkon
drobných.
Mahler
Meiningenský
Kozim
Bay
22
article
Orkestr bayreufský je velmi hluboce po-
ložen. Kromě toho je přikryt, aby neviditelným
byl také obecenstvu, sedícímu v řadách prvních.
Že se tím seslabuje dynamika jeho ještě víc.
je patrno. Posice nástrojů pod úroveň jeviště
není nálezem R. Wagnera, který je pouze po-
kračovatelem kollegy francouzského,?) ale také
tu měla býti výstrahou stará pravda: Dobrého
po málu. Neosobuji si, býti rozhodčím, zdali se
snáší takové stlačení hudebního doprovodu
s úkoly zpěvohry, operního dramatu, hu-
debního dramatu a jaké jsou všechny distinkc
slovné a věcné, zdali se snáší se žádoucím
nezbytným kontaktem a souladem osob, jedna-
jících nahoře a osob, jednajících dole, zdali se
doporučuje prakticky a zdali je na prospěch
konečnému effektu, plynoucímu z výkonů všech
faktorů, soudím jen dle skutečného dojmu
svého. Tudíž subjektivně. A tu soudím takto:
tuze dolů snížený orkestr není tomuto effektu
na prospěch, není vůbec ziskem.
Pravda: posluchače — diváka odvracejí o
poslouchání pohledy na dirigenta, leckdy ko-
micky drastického v házení rukama, odvracejí
pohyby houslistů, bubeníků, harfeniků často na
minuty. Pravda: pohyby tyto nejsou zrovna .
R Wagner
23
article
1) Známý skladatel Vílém Kienzi v illustrované
monografii „Richard Wagner“, při všech nadsázkách
střízlivé, píše po té stránce: „Idea neviditelného or-
kestru není výmyslem Wagnera, ale on byl prvním.
jenž ji uskutečnil. Vlachové Vecchi a Cavaliieri do-
poručovali již koncem 16. věku, by se hudební ná-
stroje obecenstvu ukryly. Grétry (1741—1813) žádal
pro nové divadlo pokrytý orkestr, aby diváci neviděli
ani hudebníkův ani světel na pultech.
vždycky esteticky krásné. Pravda také: hudba
silná, je-li nahoře, kryje často nejen zpěv so-
listů, nýbrž také sboru tak, že hlasy všech osob
zanikají ve vřavě nástrojové. Obě tyto vady dají
se však podstatně zmírnit, ba docela uklidit,
vady orkestru tuze hlubokého, zejmena není-li
v nástrojích smyčcových hojně obsazen, nedají.
Nelze upřiti: hudba z dola zní slavně jako
z hrobu, jako z jiného světa, neviditelnost or-
kestru působí tajemně, mysticky a má svoje
kouzlo. Ale vlny této hudby nejsou stejnya
nežli doniknou některé k vlnám, které se nesou
s jeviště, roztřepí a rozptýlí se tak, že z nich
dospěje k dalekému posluchači buď nemnoho
ncho nedospěje docela nic. Zajisté je tomu tak
při pianě houslovém a zajisté je tomu ještě více
tak při fortissimu, při kterém všechny tony s je-
viště a všechny zvuky houslí, čell, fléten, harí
a pikol utonou ve lomozné spoustě bombardonů,
ve víření bubnů, v součinnosti kovů a napjaté
kůže. Nevím, jak početným jest orkestr bay-
reutský, ale odhadují jej dle sluchu na dvě tře-
tiny t. zv. wagnerovského orkostru opery ví-
deňské. Ovšem nelze z kvantity činiti žádných
důsledků na kvalitu. Orkestr našeho divadla v
této rovná se, podle soudů, napsaných r. 1892
za vídeňské divadelní a hudební výstavy, víden-
ské filharmonii a také jakost orkestru bayreut-
ského je znamenitá.
Wagner
Vlach Vecchi
Cavaliieri
Grétry
Vílý Kienz
24
article
Solisté ve zpěvu nebyli však stejnocenní.
Dámy byly lepší nežli páni. Nejhůře bylo s te-
nory. Tannhäuser byl temně zbarvený, jakkoli
mladý věkem, přece již vyšeptalý, tenor, o kte-
rém pravil jeden medik, že je stížen chroni-
ckým katarem, Wolfram z Eschenbachu mdlý
a nejehabější v přednesu písně o večernici.
lantkrabě nesrozumitelný brundivál. „To je náš
Heš jiný chlapík!“ prohodila dcera vídeňského
redaktora ke mně, u toho je rozuměti každém
slovu.“ Pěvkyně naproti tomu byly všechny
výborny, ba výtečny. Jak materiálem hlasovým,
nevydaným a vytrvalým, tak vyškolením jeho.
Vokalisace u nich hyla lepší, text jasnější, de-
klamace slyšitelnější než u pánů, ze kterých
co nejčestněji dlužno vyjati Bertrama, hrají-
cího a zpívajícího chorého krále Amforta v
pravdě velkolepě. Škoda tohoto barytonisty, že
si nemůže navyknouti spořádanému životu.
„Parsifal“, jehož titulní role není svěřena pěvci,
majícímu plný fond hlasový, má předem de-
fekt.
„Tannhňusera“ slyšel jsem německy ně-
„Parsifal“
kolikrát, „bühnenwoihfestspiel“
pročetl jsem si dvakráte před samým předsta-
vením, ale byla celá místa, kde jsem neroz-
uměl jedinému slovu. A přece seděl jsem jevišti
dosti blizko. To je nepopíratelně veliký a ci-
telný nedostatek, není-li viděti zároveň ani
slova v librettu nebo v partituře. To je nedo-
statek rušivý, to je prohřešení ještě více ve-
„wort — ton — drama“ Wagnerově, to je ne-
dostatek ohledů na publikum, to je zásadná
chyba v dramatě vůbec. Dole musí býti slyšet
a rozeznat, co se nahoře zpívá nebo mluví.
Tomu kategoriekému imperativu rozuměli již
Řekové a Laube, nejlepší dramaturg vídeňských
divadel dvorských, jej formuloval ve slova:
„Kdo nenaučil se mluviti zřejmě tak, aby mu
rozuměl při dobré akustice též dívák na po-
slodní galerii, tomu by se měl dáti špejl do
úst
Tannhäuser
Wolfram
Bertram
Parsifal
Wagnerův
Dole
Řek
Laub
Eschenbach
25
article
Tento deficit solistů, jak již podotčeno,
zvláště mužských, v Bayreutě jest arci vysvětli-
telným, ale neomluvitelným. Vídeňský Winkel-
mann byl r. 1882 Parsifal, jehož „hlas a tvář-
nost slušely neobyčejně čirému blondu“.2) Ale
22 let nemíne bez účinku na hlas i tvářnost.
A kdyby toho nebylo ani, p. Winkelmann ne-
mohl býti získán a jak on, tak i jiní. Z důvodu
dvojího. Za málo peněz je málo muziky a za
nepatrnou náhradu tenoři, barytoni a basi
s platem ročním 36.000—40.000 K na celý
měsíc debutovat nechtějí. Kromě toho jest ja-
kési napjetí, nevím proč, mezi Bayreutera
Vídní, kteréž asi mělo v zápětí, že v poslední
chvíli vídeňský tenor a vídeňská altistka na-
psali pí. Kozimě, že nepřijedou. Konečně Mni-
chov pro svoje každoroční slavnostní hry, za-
hajované 1. srpnem, věnované také Mozartovi
a Weberovi a královským dvorem bohatě ob-
dařené, odloudí z německých měst Bayreutu
lidi nejlepší.
V tomto neměli by zapomínati na tři věci.
Jednou, že člověk za 20 marek nechce slyšeti
pěvce druhého neb třetího řádu nebo dokonce
takového, kterého lze vůbec dostati. Za druhé,
že bayreutské hry mají býti nejen slavnýmia
slavnostními, ale také vzorně dokonalými, svr-
chovaně vytříbenými, krajně vyspělými a podati
netoliko Německu, ale celému světu důkaz, ze
7) Kienzl o premieře „Parsifala“ v připomenutě
knize, letos vydané.
Parsifal
Winkelmann
Mozart
Weber
Kienzl
Winkel
Německo
Bayreuter Vídeň