ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6e94def0-71e2-11dc-8051-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 55, person 51, org 3, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 24. září 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 264.
4 article
Na ranní n odpol. listy předp láeí ne v Frare v adninletrnei na piěsíe nn čtvrt lsta . . . . 6 K —h s drojí čenáškee a měsíe na nlta . . : 7 K ooh ve slislkich: 2 K 3oh na měcíe . Peštou: a mis lrd: . . . koi s drojí zězilkon něst vr la . . . ke
5 title
Cnešní čísla pra Frahu je o 10 stranách.
6 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 23. září. (C.-B.) Gen.- lientenant Sacharov telegrafaje gene- rálnímu štábu z 22. t. m.: Na jižni frontě armády pozorovati jest offen- sivu nepřátelských předních stráží kteréž od obce Baňudze k severn po silnici, do Fulinu vedoucí, postu- pují. L. Z Petrohradu, 23. září, 7.44 hodin večer. (Původní telegram zvláštního dopisovatele »Národních Listů«.) U Dalinu sveden byl druhý už boj. Palba z děl japon ských byla strašlivá, nicméně Rusové ztratili pouze 286 mužů ustoupili pak podle plánu, předem stanoveného. Kuropatkin poslal okružník všem generálům, vyzývaje je, aby nevyv - lávali u Mukdenu bitvy a aby hleděli vyvarovati se velikým ztrátám. Celá armáda obdržela na důkaz přízně panovníkovy knoflíky s císař- ským orlem po způsobu těch, jež no- sily dosud jen gardové pluky. »Novosti Dne«, vydávané v Moskvě obdržely telegram z Mukdenu, dle něhož armáda Kurokiova soustředěna jest v pásmu Baňupudza-Beulinn přední stráže nalezají se na cestě fačunsko-fulinské. Druhé dvě armády rozloženy jsou i s předními strážemi v okolí dolů jentajských. Mezi armá- dami ruskou a japonskou svádějí se denně šarvátky. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Sacharov svést Rus Kuropatkin Petrohrad Moskva Mukden
7 article Poláci a Rusové.
Poláci a Rusové. V poslední době stává se v časopisectvu ruském i polském rozprava o poměru obou ná- rodův častější a horlivější. Neni pochyby, že zuřící na dálném Východě litice válečná nemálo přispěla k uvolnění myšlenek v této otázce, tak jako v četných jiných, jež se dotýkají vnitřního stavu Ruska. Bylo by však nesprávně, hledati všecek počin pouze v nynější válce, vždyť vy- šla v létech válce předehozích celá řada studií, jež se zabývala záležitostí rusko-polskou. Sem náležejí na př. hlasy V. Věřbického, M. Lan- geho, Bagnického, dále knižete Ljubomírského, jenž ve své úvaze ze „Současných dějin“ vy- slovil přesvědčení, že Rusové a Poláci mohou se opět státi bratry; pak delší článek Ščavin- ského „O poměrech rusko-polských“, jenž po- kládá sblížení rusko-polské za možné na základě slovanském, na němž se oba národové nejednou sešli v dobách dávnějších. Ač se přímo neza- bývá touto otázkou, nutno uvésti i obsažnou studii jednoho z předáků polských v říši ně- mecké, J. Koščielského, uveřejněnou v angli- ckém měsíčníku „National Review“ o pomě- rech Poláků v říši německé, v níž promlouvá
Polák Rus V Věřbický Bagnický Ljubomírský Ščavin J Koščielský Rusko National Review
8 article
se i o hlubších příčinách pádu Polsky, za něž pokládá vedle hospodářských podmínek bývalé polské říše přerušení někdejší souvislosti s kul turou východní. Neměně hlasů vyskytlo se i v Rusku z nichž svého času zvláště způsobily pozornost varšavské dopisy Nov. Vremene“ V době trvání nynější války hlasy tyto ozvaly se zvláště hojně v časopisu „Rusi“,a nutno říci, že mezi nimi bylo několik polských z nichž největšího povšimnutí došel projev hr. Mniška, dokazující potřebu sblížení Rusů Poláků z hrozivého vývoje sil středoevropských Ostatní hlasy polské, z nichž jeden náležel po- slanci a dlouholetému hodnostovi rakouskému z Haliče a jiný ruskému Poláku-inženýrovi, do- žadovaly se nápravy poměru rusko-polského sou činností ruské žurnalistiky a ruské společnosti. I tyto hlasy ukazují na hrozivé síly středoevrop- ské, ač by bylo lépe, kdyby byly promluvily více z pochopení obou- stranné potřeby ukončiti spor oslabující oba národy. Zvláště pozoruhodný podnět k zahájení roz- prav a úvah o poměru rusko-polském zavdalo jmenování knížete Svjatopolka-Mirského ruským ministrem vnitra, posavadního generálního gu- bernátora vilenského, jehož úřadní činnost se dotýkala i Poláků a nezůstavila po sobě nedů- věru u nich. Nepovažujít nového ruského mi- nistra vnitra za „pouhého úřadníka bez vlast- ního politického přesvědčení“, jenž by mecha- nicky se dal nésti pořádky, po jejichž nápravě se na Rusi volá čím dále tím hlasitěji. Kníže Svjatopolk-Mirský také před deputací ruských redaktorů dal na jevo, ve kterém směru bude se snažiti zavěst „nový kurs“; program svů shrnul, jak známo, ve dvě slova, „snášelivost“ a „samospráva“. V podslatě ovšem neobsahuje tento program pro Rusko nijaké novoty; může se tudíž týkati pouze způsobu provádění plat- ných zákonů.
Vremen Rus Polák Kníže Mirský Polsko Rusko Halič SvjatopolkaMirský
9 article
Krakovský „Czas“ na př. napsal o novém ruském ministru vnitra: Jakožto generální gu- bernátor vilenský mohl použiti celého arsenálu mimořádných opatření, přísných, mstivých, drá ždících, ale nesáhl k nim, nevyhledával příleži testi činit výčitky, pronásledovat nebo škodit Proto jeho ministerské vlády se nelekáme,a v nás nevzbuzuje nijakých horkokrevných na dějí, vždyť to vyžadovati bude dlouhého času než by pronikly blahodějné účinky směru, jín ohlášeného. Nuže, zatím podnikl kn. Svjatopolk- Mirský zajímavý krok ke sblížení Poláků s Rusy. Právě v dobu jeho odjezdu z Vilna připadla slavnos odhalení pomníku carevně Kateřině II., za ní došlo na první dělení Polsky. Svjatopolk-Mirský dal v době příprav rozeslati pozvání i Polákům Co dále následovalo, o tom se píše z Vilna „Slovu Pel.“, jemuž ovšem ponecháváme odpovědnos za věrohodnost; náleží ke straně nesmířitelných Když se dostala zpráva ministru vnitra který zatím odjel do Petrohradu, že hr. Tyške- vič slavnosti se nezúčastní, vrátil se a pozval k sobě vedle obou hrabat ještě sedm vynika- jících Poláků a pronesl k nim tato slova: „Po- zval jsem Vás, ctění pánové, abych se vyslovi zcela upřímně a srdečně. Došly mne zprávy, že obyvatelé jsou na rozpacích, mají-li se účastnií odhalení pomníku carevny Kateřiny čili nie.
Rus Kateřina II Mirský Polák Company Kateřina Vilno Polsko Petrohrad Czas
10 article
Pochopuji úplně pocity Polákův, a možná, že jim to bude těžké, protože pomník připomína dávnější události. Ale já Vás prosím, pánové abyste ztlumili hlas srdce a poslechli hlas roz- umu. Kdyby ten pomník byl postaven ve Var šavě, pokládal bych to za nevhodné a netaktní Ale ve Vilně hledí se na pomník se stanovisk ruské říše jakožto ne znamení uklidnění zdej šího území a spolu i jako na novou čru úplného rovného práva pro Vás, po němž zajisté též toužíte; a to tím spíše v době událostí na dál ném Východě, kde stejně prolévají krev Rusové Poláci a Litevci. Prosím, abyste o této nové éře pro Vás podali zprávy všem svým známým Znále mne i mé upřímné smýšlení. Snažil jsem se přiměti pány k účastenství na životě společ- ném a práci společné; podařilo se mi uvésti Vás do řady zemských náčelníků, pokud to bylo možno. A choval-li jsem se tak k Vám, jako generální gubernátor, tím více Vám mohu pro- spěti jako ministr vnitra, jako osoba, požívajíe důvěry a stojící tak blízko imperátora. A když jsem se v rozmluvě s jeho imperátorskou milosti dotkl otázky snášelvosti, tu mne pře- rušil, povstav z křesla a pravil: „Právě p tom práhnu — to jest správné.“ Ale abych mohl Vás podporovati, musíte mi býti nápomocni, musíte přijíti k odhalení pomníku. aby bratr carův, jenž tu bude přítomen, moh o tom dáti zprávu. A nebudete-li přítomni vzbudí to pozornost a způsobí uvažování, jsou-l Vaše pocity upřímné. Taková jest má prosba; dejte mně, pánové, tento velmi důležitý posledn dar na cestu.
Polákův Rus Polák Litevec carův Vara Vilno
11 article
Poláci určité odpovědi nedali, ale svolal na příšii neděli různé osoby z gubernií vilenské grodenské, kovenské, miňské a mohylevské. Naproti tomu, jak oznamuje zmíněný časo pis, vydal místní komitět „Ligy Narodové“ n Litvě krátké vyzvání k obyvatelstvu, v němž zra- zuje od účastenství při odhalení pomníku a vy slovuje domněnku, že dojde po případě k proti projevu v den slavnosti. Jest známo, že Rusové stojí na stanovisku že země litevské a západoruské, jež kdysi ná ležely k Polsce, nejsou národním územím pol ským, což vysloveno nepřímo i v řeči knížete Svjatopolka-Mirského, když činí rozdil mezi tím kdyby stál pomník ve Varšavě, a nepokládá jei za nevhodný ve Vilně. Projev ruského ministra vnitra způsobil zahraničných kruzích velikou pozornost, v pol ských listech haličských pak zahájena o něm polemika. Vzpomeneme-li nedávné gratulace, zaslané z Haliče vyslanci japonskému do Vídně, ne- můžeme se oddávati přilišným illusím, že se v polemice té dostane nové posily hlasům, jež so přimlouvají za smír rusko-polský, ač by právě ukončené bělehradské slavnosti mohly býti příkladem, že i mazi Jihoslovany ztráceji spory na své posavadní příkrosti. Záležitost vilenského pomníku může snadno nabýti významu neobyčejného, ať již ve smyslu smíru či v přiostření posavadních poměrů.
Polák Narodová Rus Mirský Jihoslovan Litva Varšava Vilno Halič Vídeň
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 23. září. (Slovanské po- bočky ve Slezsku.) Všeněmecká korre- spondence rozeslala zprávu, že vláda obírá se již nyní myšlenkou, zrušiti hned koncem prvého roku, tedy v příštím červenci slovanské pobočky při učitelských ústavech v Opavě a v Těšíněa založiti samostatné učitelské ústavy, český a polský, v některém městě se smíšeným obyva- telstvem, k čemuž prý by se nejlépe hodila Pl- ská Ostrava. Zprávu všeněmecké korrespon- dence máme za zbožné přání slezských něme- ckých nacionálů, i pochybujeme, že by vláda jež ještě nedávno před německými deputacem tak houževnatě hájila svého rozhodnutí, učině ného „po zralé úvaze“ ve prospěch slezských Němců, upustila tak rychle od svého přesvěd čení a učinila to, co vlastně ihned učiniti měla totiž, že by pro slezské Čechy a Poláky za- ložila samostatné učitelské ústavy. Že v brzku na samostatné slovanské učitelské ústavy dojde ve Slezsku, o tom ovšem nepochybujeme; ale sídlem ústavů těch musejí zůstati obě hlavní města, Opava pro západní Slezsko, v němž pře bývá největší čásť obyvatelstva českého, Těšín pro Slezsko východní, které je sídlem obyvatel- stva polského. Polská Ostrava potřebuje sic střední školy, ale dle poměrů, panujících v tétc průmyslové části Slezska, hodí se pro ni nejlépe česká reálka, již se slezští Čechové beztoho také již dávno domáhají. Narážka všeněmecké kor- respondence, že pro polský učitelský ústav nejlépe by se hodila česká Polská Ostrava, jest tak průzračná, že netřeba dále se jí obírati.
Němec Polák Čecho Praha Slezsko Opava Ostrava Čechy Těšín
13 article
V Praze, 23. září. (Uherská oppo sice a vyrovnáni.) Zpravodaj „Slowa polsk.“ meškal tyto dni v Pešti, kdež vyslech mínění zástupcův různých opposičných stran o příštím zasedáni uherského parlamentua o tom, jak se hodlají zachovati k vyrovnání s Ra- kouskem, nebude-li možno vyříditi je v Ra kousku způsobem parlameniním.
Praha Pešť
14 article
Pokud se týče přištího zasedání uherskéh sněmu, možno prý se nadíti klidného rokování Neboť přes to, že opposice neupusti od svých národních požadavků ve vojsku, spokojí se pro nynějšek ústupky, učiněnými loni a připustí do- konce i projednání 400millionového úvěru na vojenské potřeby a nové branné předlohy jestliže hr. Tisza bude s to, zjednati náležitou platnost maďarskému jazyku v novém vojen ském trestním řádu. Opposice vysvětlí sice s ná ležitou obširností svá pia desideria, ale ob- strukce proti těmto předlohám se nechopí. Zcela jiná nálada panuje prý ve všech opposičních skupinách, vyjma klerikální, vzhle- dem k vyrovnání s Rakouskem. Opposice při- pustí projednání rakousko-uherského vyrovnání ve sněmovně jen tehdy, bude-li dříve schváleno rakouským parlamen- tem. Kdyby však se vyrovnáni v Rakousku mělo provésti pomocí § 14. a hr. Tisza přes to by se odvážil položiti je na jednací pořad sně- movny uherské, všechny opposiční strany sraz se v jeden šik, aby projednání předlohy zma- řily třebas krajni obstrukei. Příčina odporu proti rakouskému § 14. jest dvojí. Jedna strana, majíe na paměti slova Deákova, že uherská ustava bude bezpečna jen tehdy, dokud se bude i v Rakousku vládnouti ústavně, chce svým odporem proti § 14. zachovati ústavu i pro R kousko. Neboť začne-li se v Rakousku vlád- nouti opět absolutně, stanou se jistě pokusy o ztenčení ústavních práv uherských. Druhá strana vidi v odporu proti § 14. nejpohodlnějšt cestu, po které se dá dojíti k celní rozluee s Rakouskem a tedy k úplné samostatnosti Uher- Strana ta jest přesvědčena, že ve Vídni vyrov nání se parlamentně nyní vyříditi nedá. Čechové bez ústupků od obstrukce neupusti. Němci, ne- majíce smyslu pro politiku, k ústupkům nesvolí.
Tisza Deákův Čecho Němec Rakousko Uhry Vídeň Tisza
15 article
Nynější rakouský kabinet nemá ani odvahy, an energie, ba ani schopnosti k nějakému činu, už na pravo nebo na levo. Formulí „vášně pro- sté vytrvalosti“ halí se vlastně holá neschop- nost činu a její smysl spočívá v touze, vládnout co nejdéle bez jakéhokoli rázného rozhodnutí. V drobném pradejit nnrí číslo o sobě . . . za S odpelolní . . . . . . . za 2h Ve flialkách na venkov zanní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserň ty platí se hotevě rapřel Předplacení a Intesty přijíniá sdmini strace v Marianské ulici č. 3 Tam nacházejí se ték rodake tskársa s ezpočice , Národnich Listů“ Rukopiny se nevracejí.
Inserň
16 article
Pomocí obstrukce uherská opposice snadno pro- táhne jednání o vyrovnání až do 1. ledna 1907 a tím dnem celní pospolitost s Rakouskem pře- stane sama sebou. Celní samostatnost bude Uhry státi trochu obětí, hlavně na poli země- dělském, ale oběti ty se dají v brzku nahraditi rozvážnou hospodářskou politikou při uzavírání nových obchodních smluv. V Uhrách — dodává pisatel — všechny vrstvy a všechny politické strany, ani vládu nevyjímaje, snaží se o doko- nalou samostatnost a neodvislost od Rakouska. Zmarem vyrovnání posunou se tyto maďarské tužby o značný krok ku předu.
Uher Rakousko Uhry
17 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 23. září. Nový attentát v Rusku. Včera ráno byl v Oděse spáchán vražedný útok na tamního gradonačalníka Nejgarta v oka- mžiku, když spolu s carským pobočníkem kn. Obolenským prohližel si stavby poblíže Puškinova pomníku. Tu přikročil k němu na šest kroků mladík asi 19letý v modré bluze a vystřelil po něm z revolveru, aniž trefil. Než vystřelil po druhé, kn. Obolenský mu srazil ruku. Grado- načalník vrhl se na útočníka, jenž se bránil dýkou, o niž se gradonačalník ranil. Útočník přemožen a zatčen. Revolver u něho nalezený je nejnovější soustavy. Jméno své zdráhá se pověděti.
Puškinův Praha Rusko
18 article
Paměti kancléře Bismarka. Kníže Herbert Bismark nařídil prý v zá- věti své, aby III díl pamětí otce jeho nebyl vydán. Jak známo, vyšly dříve již dva díly pamětí těch, ale již dříve, za života svého, vydání třetiho svazku, kterýž měl obsahovati mimo jiné i dějiny pádu kancléře, syn jeho zadržel, Svatba německého následníka. Svatba korunního prince německého konati se má již v polovici ledna příštiho roku. Novo- manželé budou bydleti v Postupimi a nikoli v Hannoveru, jak se nedávno tvrdilo z někte- rých stran — s tendencí ovšem zřejmou- Papež a sjezd svobodných myslitelů. V Římě zasedá od 20. září, výročního t dne dobyti Říma vojskem sjednocené Iialie, sjezd svobodných myslitelů, kterýž zabývá se otázkami v příčině poměru vědy k náboženství, právními poměry osob bez vyznání atd., v rámci programu dříve již sděleného. Papež chystá proti zjezdu »slavnostní« protest a nařídil uza- vření vatikánských musejí po dobu sjezdu. Prostředek to zajisté více než malicherný. Vláda italská proti původnímu úmyslu svému, již ohlá- šenému, rozhodla se nezúčastniti se oficiálně sjezdu. Nový to doklad, že mezi ní a mezi papežem trojspolkovým věje smířlivější vítr. Přiští sjezd svobodných myslitelův konán bude 1905 v Pařiži, 1906 v Barceloně. Welíský o hohenzollerský dvůr. Z welfské strany oproti nedávnému dementi »Nordd. Allg. Ztg. trvá se na tom, že se mezi dvorem gmundenským a berlínským o úpravě otázky hannoverské a brunšvické vyjedná- valo, ovšem že ale vyjednávání zmařeno bylo
Bismark Postupim Hannover Řím Pařiž Barcelona
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heiler.
Heiler
20 article
V době absolutismu.
21 article
(Jak tehda studenti jezdili do Prah a z Prahy.) Snad upadá již v zapomenuti, jak se vle tech padesátých a šedesátých, než vystavěna byla nynější sit velkých i podružných dráh z venkova do Prahy a nazpět cestovalo, to jest jak cestovali a cestovati nuceni byli studenti zejmena ti, jejichž rodičové žádným majetken neoplývali. V době absolutismu bylo z Prahy železniční spojení jenom po státní (nynější rakousko-uher- ské) dráze do Vídně a do Drážďan s odbočkou na Kralupy a Kladno; kdo na těchto tratíeh sídla neměli, musili jezdit vozmo: poštou, do- stavníky nebo soukromými povozy. Studentům chudších kategorii byly rychlíky c. k. pošty pro svoji drahotu nepřístupny a také dostavníky — kde vůbec nějaké jezdily — příliš drahými a při tom špatnými, tak že pro ně zbývaly jenom košatinové vozy anebo — vlastní pružné nohy. Když pisatel těchto řádků do Prahy jezdi začal, projižděly Vlašimi na Prahu a na Víden jenom těžké a dosti elegantně zařízené poštovní rychliky, čili uzavřené, černožlutě obarvené vozy (kočáry) pro spěšnou dopravu cestujících poštovních zásilek. Tyto vozy dostávaly na každé poštovní stanici, tedy vždy asi po uražených dvou zeměpisných milích čerstvé koně a jiného postillona čili kočího. Vystřídaný postillon za- přáhl své koně do malinkého košatinového vo zíku o dvou kolech, tak zvaného kabriolettu, vsedl do košatiny a jel volným krokem nazpět do své východní stanice. Na poštovní rychlik, který ráno, večer a v noci Vlašimí projižděl, hleděl jsem vždy s jakousi posvátnou úctou, neboť touto
Praha Vídeň Drážďany Kralupy Kladno Vlašim
22 article
dle mého tehdejšího soudu skvostnou příležito- sti jezdili jenom velcí páni. Na kozliku seděl vždy pestře oděný postillon s vysokými černým bolami, bílými nebo žlutými (koženými) spodky, červenou vestou a černým oranžově vroubeným tráčkem a prohnutým eylindrem se zlutou stu- hou a pozlaceným orlem. Na černožluté sňůře visela mu kolem šíje proslulá kruhová poštovní trubka, na kterouž postillon, když městem pro jižděl, starou, světoznámou signálovou melodi jásavě troubil. Rychlik (německy Eilwagen) byl zjevem obecně známým a tedy všedním; ale sensaci vzbuzovala vždy zvláštní pošta (tehda se říkalo jenom Extrapost) to jest mimořádná poštovní příležilost, kterouž si opravdu vel i páni jenom pro sebe tu a tam najímali. T býval v létě z pravidla velký otevřený nebo za- vřený kočár (Landauer) s parádně vyšňořeným postillonem, ale někdy také jenom obvyklý, ale zánovní vůz rychlikový, jehož příchod už z da- leka hlásilo kromobyčejně slavnostní troubení. Rychlik měl kupé pro čtyři cestující s měkkými bílým nebo žlutošedým suknem potaženými se- dadly a ozdobnými závěsy na pohodlné zapou- štění rukou, v předu byl polokrytý oddíl pro konduktora čili úřadního průvodčího pošty před tímto oddilem teprve kozlik pro postillona. Konduktorův oddíl i kočův kozlik byly tak po- hodlny, že měly každý hojně místa pro dvě osoby. Proto přijímal často konduktor do svého oddilu cestujícího, jenž si přál jeti na volném vzduchu aneb jemuž bylo uvnitř přiliš dusno, a postillon s konduktorovým svolením na svůj kozlík nějakého »slepého pasažera« čili slepáka.
Rychlik Eilwagen Extrapost Landauer Konduktorův
23 article
Rychlíkem jeti, bylo v našich očích, jak už praveno, jízdou pro pány. Jízdného platilo se za osobu z Vlašimi do Prahy nebo nazpátek 4 zlaté a 30 krejearů stříbra čili asi 9 korun kromé zpropitného, jež se na každé stanici ob- vykle dávalo postillonovi. Na počátku let šedesátých zaveden mez Čechticemi, Vlašimí, Benešovem a Prahou také, jakožto soukromý, ale koneesovaný podnik, první dostavník (čili Stellwagen), jakéž dosu snad tu a tam ještě lze viděti. Dostavník náš byl o něco větší než poštovní rychlik, byl také spodem žlutě a horem černou barvou natřena vypadal tedy z daleka skoro jako pošta, ale jenom z daleka. Jeho zařizení bylo velmi prosté a u porovnání s rychlíkem chatrné, ba hanebně bídné: dvě černou koži potažené lavice a po- dlaha — holý silný plech. Okna a dvéře (na obou stranách) byly vždy roztřeseny, nepřiléhaly tedy a propouštěly řízné průvany, Osm až dese osob musilo se do vozu vtěsnat, což bylo v létě konečně snadné, ale v zimě s velikou obliz spojeno. Dostavníku používali totiž hned od vy chodiska nejvíce židé obchodníci, kteří do obrov ských kožichů zahaleni, každý sám skoro dve místa zaujímali. Nešťastník, který večer ve Vla šimi přisedl, musil zaujati už jenom místo dveří a vytrpěl si cestou do Prahy zimního času »mučednickou korunu«. Páni Israelité v těžkýcl- kožiších kouřili téměř bez vyjímky z velkýeh dýmek a kupé bylo tedy stále naplněno hustým, štiplavým, ba zrovna žíravým kouřem, jemuž odolati dovedly jenom silné, naprosto zdravé nervy a plíce; nebožák z Vlašimi byl po jedné straně pevně přitlačen k ledově chladné dubové stěně vozu a roztřeseným oknem a nedovírají
Rychlík Vlašim Praha Čechtice Benešov
24 article
cími dveřmi fučel mu do tváře a na nohy je dovatě ostrý, mrazivý větřík. Neseděl-li spoden v kožichovém nebo plevami naplněném plátě ném pytli, mrzly mu strašně nohy na železné podlaze a nebyl-li horem také do tlustého ko žichu zahalen, promrzal s jedné strany do kosti pařil se s druhé strany a dušen hrozným kouřem lapal dychtivě po troškách průvanem vnikajíeího vzduchu. Často bylo ve voze tak nesnesitelně dusno, že zoufalý, od Israelitů vskutku »ke zdi přitlačený« pasažér revoluční odvahy si dodal a zamrzlě, jinovatkou tlustě po- kryté okno, jehož otevřiti lze nebylo, obalenou pěstí prorazil, aby se v »dýmu požárů« ze za škvařených fajfek a v kožichových výparech ne zadusil. Dvéře se otevříti nesměly, až na stanici neboť otevřiti je značilo: držeti je pak celou další cestu rukama, ježto bez pomoci zkušeného v těch věcech kočího nikdo jich nedovedl potom zavřiti. Kromě toho nebyli páni Israelité přátel čerstvého vzduchu. Nejhůře bylo s dostavníkem, když leželo hojně sněhu a byl tuhý mráz. Tu stávalo se často, že vůz, na jehož kolech sněhové škváry přimrzaly, z místa nemohl, a tu musili cestujíeí vystoupit, vlastní ramena nasadit a dostavník ze závěje vyprostit a pak ještě dále až na konec návrší vytlačit, sie byli by docela zamrzli. Tato procodura opakovala se cestou leckdy dvakráte i třikráte, takže dostavník do Prahy dorazil místo o 8. hodině ranní až v poledne. V oboru ce- stovním nepamatují se na nic hroznějšího, než bývala zimní dobou jizda dostavníkem a tak dělo se i ostatním. Proto užívali jsme dostavníku k jízdě do Prahy jenom v případech krajní nut nosti; k jízdě nazpět domů jsme ho nikdy ne uživali jednak pro jeho nepohodlnost, jednak pro jeho na naše finance přílišnou cenu.
Israelitý Praha
25 article
Bývaly tedy formanské vozy naším vlastním obvyklým a také oblibeným vehiklem čili do pravním prostředkem. Rozkoší jsme na nich ne- zažívali ovšem také žádných, ale za to hojně poesie a všelijakých dobrodružství. Když se mělo jeti z velkých prázdnin do Prahy na další stu- die, smluvilo se dle možnosti několik studentů tři nebo čtyři, a ti najali si společným nákladem pro sebe a svoje knfry zvláštního vozku, třeba jenom s jedním koněm. To pak byla jízda sice nikoli pohodlná, ale daleko příjemnější, než do stavníkem. Neveliký košelinový vůz byl třem nebo čtyřmi velkými kufry bez mála naplněn tak že na upravení nějakých prostorných sedadei nebylo pomyšlení. Sedělo se tedy na kufreeh nebo střídavě na kufrech a pevně sepjatýeh otepích sena mezi kufry, kouřilo se, vypravo- valy se veselé historky a prováděla se tu tam všelijaká nevinná šibalství, zejmena když se jelo v noci. Že při takověto jízdě o span nemohlo býti ani řeči, rozumí se samo sebou
Rozkoš Praha
26 article
Jakožto nájemci povozu byli jsme sice pány situace, ale nikoli pány neobmezenými, jsouce vázáni stejně oprávněným míněním majítele po- vozu. Chtělí-li jsme na příklad zastavitis v jiné hospodě, než kterou vozka náš obvyklo v programu měl, musili jsme s ním zahájit obližné diplomatické vyjednávání, jež z pravidl končilo nějakým nemastným a neslaným kom promisem. Ačkoli si mládí a veselá mysl naše jízdu do Prahy všelijak zpřijemňovaly, neby návrat do práce a starostí přece nikdy tak ve selým, jako jízda z Prahy na svátky neb prázdniny, což je psychologicky zcela pochopi telno. Pro mne býval zvláště nepříjemným anek dokonce i smutným návrat ze svátků, zejmena ze svátků vánočních. Po několika blažené ztrá. vených dnech v milém domově, po několika dnech luzně poetických a také kulinárských po- žiteích kynula mi děsná cesta do Prahy. By jsem obyčejně sám, bez soudruha, a okolnosti nedovolovaly časem, abych jinou přiležitost cestu vykonal, než s formanem — ovesnářem.
Praha
27 article
To pak byla výprava vskutku truchlivá. O 3. ho- dině odpolední ovesnář vyjel, maje vůz vrcho- vatě naložený pytly s ovsem, na nichž vrchem rozestřena byla silná vrstva sena pro koně. Aby nikdo v městě mého slavného odjezdu nespatřil šel jsem napřed parkem a vyšed pak domašín skou branou na orární silnici, vyčkal jsem tu pří chodu své příležitosti. Dokud mne nohy ne bolely, kráčel jsem s ovesnářem vedle koní, pak ale vylezl jsem vzhůru na pytlovou barykádu a usadiv se na shrnutou hromádku sena, zaklí- noval jsem nohy mezi ovsem naplněné pytly a obložil si kolena suchým, vonným senem. Sedě takto pevně, jako ve šroubech, rozhlížel jsem se s výše po smutném kraji kolem, až melancho- licky zimní soumrak všechno zakryl, jako z milo- srdenství, svým neprůhledným pláštěm. Nebyl-l mráz, trousil se obyčejně z hluboce zatažené oblohy drobounký deštik, jako padající sílná mlha, a tu hodil mi forman nahoru prázdný pytel, z něhož jsem si pak udělal po způsobu pasáků kapuci a pláštěnku. Takto opatřen, pou- štěl jsem fantasii uzdu a bavil se v duchu luz- nými obrazy tropických krajin nebo veselých hodokvasů na rytířských hradech, až mne z toho blahého snění vyrušil lomozný vjezd našeho vozu do nádvoří hostince „U české koruny“ v Benešově. Ve 3 hodiny ovesnář z Vlašimi vyjel a o 8. hodině byli jsme na první stanici, ura- zivše za pět plných hodin — dvě zeměpisné
Benešov Vlašim
28 article
V teplé, čoudivou visací lampou a lojovými svíčkami osvětlené šenkovně posadil jsem se kamsi do kouta a požádav o talíř polévkya „holbu“ piva vyňa jsem z cestovní kabelk nebo jenom z kapsy zimníku kus studené pečeně a povečeřel jsem s jakousi tichou, elegickou roz- koší. Byl jsem ještě příliš mlád, abych se byl směl někde do hovoru vmísit nebo ve hře zúčastnit, a takž nezbývalo mi, než pozorovati tiše a skromně, co se kolem dělo. Nebylo toho mnoho. U podlouhlých, zeleně natřených stolů sedělo po několika formanech, kteří z mohut- ných dýmek bafali a líně hovořili. V karty se hrávalo až na zpáteční cestě z Prahy, po trhu, když opasky nebo velké juchtové tobolky byly plny bankovek. Měli tedy také ovesnáři a voz- kové cestu do Prahy málo veselou. Každý sněd nezbytný „šálek“ polévky a kus chleba s mazla- vým domácím sýrem nebo syrečky a oddal se pak moudrému rozhovoru o cenách obilí, sen a slámy, o koních, o špatných cestách a tak dále, všichni pak zapíjeli řeč dlouhými doušky z těžkých skleněných půlpint nebo z plechových „mazáků“. Na každém stole stál vysoký, n černo vyleštěný dřevěný svícen, jehož spodní nádržka nacpána byla dlouhými, papírovými fidibusy na zapalování dýmek, a vedle svícnu ležel mohutný plechový tratiknot na „utírání
Praha