1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 24. září 1904.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. listy
předp láeí ne
v Frare v adninletrnei
na piěsíe
nn čtvrt lsta . . . . 6 K —h
s drojí čenáškee
a měsíe
na nlta . . : 7 K ooh
ve slislkich: 2 K 3oh
na měcíe .
Peštou:
a mis
lrd: . . . koi
s drojí zězilkon
něst
vr la . . . ke
5
title
Cnešní čísla pra Frahu je o 10 stranách.
6
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 23. září. (C.-B.) Gen.-
lientenant Sacharov telegrafaje gene-
rálnímu štábu z 22. t. m.: Na jižni
frontě armády pozorovati jest offen-
sivu nepřátelských předních stráží
kteréž od obce Baňudze k severn
po silnici, do Fulinu vedoucí, postu-
pují.
L. Z Petrohradu, 23. září, 7.44 hodin
večer. (Původní telegram zvláštního dopisovatele
»Národních Listů«.) U Dalinu sveden byl
druhý už boj. Palba z děl japon
ských byla strašlivá, nicméně
Rusové ztratili pouze 286 mužů
ustoupili pak podle plánu, předem
stanoveného.
Kuropatkin poslal okružník všem
generálům, vyzývaje je, aby nevyv -
lávali u Mukdenu bitvy a aby hleděli
vyvarovati se velikým ztrátám.
Celá armáda obdržela na důkaz
přízně panovníkovy knoflíky s císař-
ským orlem po způsobu těch, jež no-
sily dosud jen gardové pluky.
»Novosti Dne«, vydávané v Moskvě
obdržely telegram z Mukdenu, dle
něhož armáda Kurokiova soustředěna
jest v pásmu Baňupudza-Beulinn
přední stráže nalezají se na cestě
fačunsko-fulinské. Druhé dvě armády
rozloženy jsou i s předními strážemi
v okolí dolů jentajských. Mezi armá-
dami ruskou a japonskou svádějí se
denně šarvátky.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Sacharov
svést
Rus
Kuropatkin
Petrohrad
Moskva
Mukden
7
article
Poláci a Rusové.
Poláci a Rusové.
V poslední době stává se v časopisectvu
ruském i polském rozprava o poměru obou ná-
rodův častější a horlivější. Neni pochyby, že
zuřící na dálném Východě litice válečná nemálo
přispěla k uvolnění myšlenek v této otázce, tak
jako v četných jiných, jež se dotýkají vnitřního
stavu Ruska. Bylo by však nesprávně, hledati
všecek počin pouze v nynější válce, vždyť vy-
šla v létech válce předehozích celá řada studií,
jež se zabývala záležitostí rusko-polskou. Sem
náležejí na př. hlasy V. Věřbického, M. Lan-
geho, Bagnického, dále knižete Ljubomírského,
jenž ve své úvaze ze „Současných dějin“ vy-
slovil přesvědčení, že Rusové a Poláci mohou
se opět státi bratry; pak delší článek Ščavin-
ského „O poměrech rusko-polských“, jenž po-
kládá sblížení rusko-polské za možné na základě
slovanském, na němž se oba národové nejednou
sešli v dobách dávnějších. Ač se přímo neza-
bývá touto otázkou, nutno uvésti i obsažnou
studii jednoho z předáků polských v říši ně-
mecké, J. Koščielského, uveřejněnou v angli-
ckém měsíčníku „National Review“ o pomě-
rech Poláků v říši německé, v níž promlouvá
Polák
Rus
V Věřbický
Bagnický
Ljubomírský
Ščavin
J Koščielský
Rusko
National Review
8
article
se i o hlubších příčinách pádu Polsky, za něž
pokládá vedle hospodářských podmínek bývalé
polské říše přerušení někdejší souvislosti s kul
turou východní.
Neměně hlasů vyskytlo se i v Rusku
z nichž svého času zvláště způsobily pozornost
varšavské dopisy Nov. Vremene“
V době trvání nynější války hlasy tyto
ozvaly se zvláště hojně v časopisu „Rusi“,a
nutno říci, že mezi nimi bylo několik polských
z nichž největšího povšimnutí došel projev hr.
Mniška, dokazující potřebu sblížení Rusů
Poláků z hrozivého vývoje sil středoevropských
Ostatní hlasy polské, z nichž jeden náležel po-
slanci a dlouholetému hodnostovi rakouskému
z Haliče a jiný ruskému Poláku-inženýrovi, do-
žadovaly se nápravy poměru rusko-polského sou
činností ruské žurnalistiky a ruské společnosti.
I tyto hlasy ukazují na hrozivé síly středoevrop-
ské, ač by bylo lépe, kdyby byly
promluvily více z pochopení obou-
stranné potřeby ukončiti spor
oslabující oba národy.
Zvláště pozoruhodný podnět k zahájení roz-
prav a úvah o poměru rusko-polském zavdalo
jmenování knížete Svjatopolka-Mirského ruským
ministrem vnitra, posavadního generálního gu-
bernátora vilenského, jehož úřadní činnost se
dotýkala i Poláků a nezůstavila po sobě nedů-
věru u nich. Nepovažujít nového ruského mi-
nistra vnitra za „pouhého úřadníka bez vlast-
ního politického přesvědčení“, jenž by mecha-
nicky se dal nésti pořádky, po jejichž nápravě
se na Rusi volá čím dále tím hlasitěji. Kníže
Svjatopolk-Mirský také před deputací ruských
redaktorů dal na jevo, ve kterém směru bude
se snažiti zavěst „nový kurs“; program svů
shrnul, jak známo, ve dvě slova, „snášelivost“
a „samospráva“. V podslatě ovšem neobsahuje
tento program pro Rusko nijaké novoty; může
se tudíž týkati pouze způsobu provádění plat-
ných zákonů.
Vremen
Rus
Polák
Kníže
Mirský
Polsko
Rusko
Halič
SvjatopolkaMirský
9
article
Krakovský „Czas“ na př. napsal o novém
ruském ministru vnitra: Jakožto generální gu-
bernátor vilenský mohl použiti celého arsenálu
mimořádných opatření, přísných, mstivých, drá
ždících, ale nesáhl k nim, nevyhledával příleži
testi činit výčitky, pronásledovat nebo škodit
Proto jeho ministerské vlády se nelekáme,a
v nás nevzbuzuje nijakých horkokrevných na
dějí, vždyť to vyžadovati bude dlouhého času
než by pronikly blahodějné účinky směru, jín
ohlášeného.
Nuže, zatím podnikl kn. Svjatopolk- Mirský
zajímavý krok ke sblížení Poláků s Rusy. Právě
v dobu jeho odjezdu z Vilna připadla slavnos
odhalení pomníku carevně Kateřině II., za ní
došlo na první dělení Polsky. Svjatopolk-Mirský
dal v době příprav rozeslati pozvání i Polákům
Co dále následovalo, o tom se píše z Vilna „Slovu
Pel.“, jemuž ovšem ponecháváme odpovědnos
za věrohodnost; náleží ke straně nesmířitelných
Když se dostala zpráva ministru vnitra
který zatím odjel do Petrohradu, že hr. Tyške-
vič slavnosti se nezúčastní, vrátil se a pozval
k sobě vedle obou hrabat ještě sedm vynika-
jících Poláků a pronesl k nim tato slova: „Po-
zval jsem Vás, ctění pánové, abych se vyslovi
zcela upřímně a srdečně. Došly mne zprávy, že
obyvatelé jsou na rozpacích, mají-li se účastnií
odhalení pomníku carevny Kateřiny čili nie.
Rus
Kateřina II
Mirský
Polák
Company
Kateřina
Vilno
Polsko
Petrohrad
Czas
10
article
Pochopuji úplně pocity Polákův, a možná, že
jim to bude těžké, protože pomník připomína
dávnější události. Ale já Vás prosím, pánové
abyste ztlumili hlas srdce a poslechli hlas roz-
umu. Kdyby ten pomník byl postaven ve Var
šavě, pokládal bych to za nevhodné a netaktní
Ale ve Vilně hledí se na pomník se stanovisk
ruské říše jakožto ne znamení uklidnění zdej
šího území a spolu i jako na novou čru úplného
rovného práva pro Vás, po němž zajisté též
toužíte; a to tím spíše v době událostí na dál
ném Východě, kde stejně prolévají krev Rusové
Poláci a Litevci. Prosím, abyste o této nové
éře pro Vás podali zprávy všem svým známým
Znále mne i mé upřímné smýšlení. Snažil jsem
se přiměti pány k účastenství na životě společ-
ném a práci společné; podařilo se mi uvésti Vás
do řady zemských náčelníků, pokud to bylo
možno. A choval-li jsem se tak k Vám, jako
generální gubernátor, tím více Vám mohu pro-
spěti jako ministr vnitra, jako osoba, požívajíe
důvěry a stojící tak blízko imperátora. A když
jsem se v rozmluvě s jeho imperátorskou milosti
dotkl otázky snášelvosti, tu mne pře-
rušil, povstav z křesla a pravil: „Právě p
tom práhnu — to jest správné.“ Ale
abych mohl Vás podporovati, musíte mi býti
nápomocni, musíte přijíti k odhalení pomníku.
aby bratr carův, jenž tu bude přítomen, moh
o tom dáti zprávu. A nebudete-li přítomni
vzbudí to pozornost a způsobí uvažování, jsou-l
Vaše pocity upřímné. Taková jest má prosba;
dejte mně, pánové, tento velmi důležitý posledn
dar na cestu.
Polákův
Rus
Polák
Litevec
carův
Vara
Vilno
11
article
Poláci určité odpovědi nedali, ale svolal
na příšii neděli různé osoby z gubernií vilenské
grodenské, kovenské, miňské a mohylevské.
Naproti tomu, jak oznamuje zmíněný časo
pis, vydal místní komitět „Ligy Narodové“ n
Litvě krátké vyzvání k obyvatelstvu, v němž zra-
zuje od účastenství při odhalení pomníku a vy
slovuje domněnku, že dojde po případě k proti
projevu v den slavnosti.
Jest známo, že Rusové stojí na stanovisku
že země litevské a západoruské, jež kdysi ná
ležely k Polsce, nejsou národním územím pol
ským, což vysloveno nepřímo i v řeči knížete
Svjatopolka-Mirského, když činí rozdil mezi tím
kdyby stál pomník ve Varšavě, a nepokládá jei
za nevhodný ve Vilně.
Projev ruského ministra vnitra způsobil
zahraničných kruzích velikou pozornost, v pol
ských listech haličských pak zahájena o něm
polemika.
Vzpomeneme-li nedávné gratulace, zaslané
z Haliče vyslanci japonskému do Vídně, ne-
můžeme se oddávati přilišným illusím, že se
v polemice té dostane nové posily hlasům, jež
so přimlouvají za smír rusko-polský, ač by
právě ukončené bělehradské slavnosti mohly
býti příkladem, že i mazi Jihoslovany ztráceji
spory na své posavadní příkrosti.
Záležitost vilenského pomníku může snadno
nabýti významu neobyčejného, ať již ve smyslu
smíru či v přiostření posavadních poměrů.
Polák
Narodová
Rus
Mirský
Jihoslovan
Litva
Varšava
Vilno
Halič
Vídeň
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 23. září. (Slovanské po-
bočky ve Slezsku.) Všeněmecká korre-
spondence rozeslala zprávu, že vláda obírá se
již nyní myšlenkou, zrušiti hned koncem prvého
roku, tedy v příštím červenci slovanské pobočky
při učitelských ústavech v Opavě a v Těšíněa
založiti samostatné učitelské ústavy, český a
polský, v některém městě se smíšeným obyva-
telstvem, k čemuž prý by se nejlépe hodila Pl-
ská Ostrava. Zprávu všeněmecké korrespon-
dence máme za zbožné přání slezských něme-
ckých nacionálů, i pochybujeme, že by vláda
jež ještě nedávno před německými deputacem
tak houževnatě hájila svého rozhodnutí, učině
ného „po zralé úvaze“ ve prospěch slezských
Němců, upustila tak rychle od svého přesvěd
čení a učinila to, co vlastně ihned učiniti měla
totiž, že by pro slezské Čechy a Poláky za-
ložila samostatné učitelské ústavy. Že v brzku
na samostatné slovanské učitelské ústavy dojde
ve Slezsku, o tom ovšem nepochybujeme; ale
sídlem ústavů těch musejí zůstati obě hlavní
města, Opava pro západní Slezsko, v němž pře
bývá největší čásť obyvatelstva českého, Těšín
pro Slezsko východní, které je sídlem obyvatel-
stva polského. Polská Ostrava potřebuje sic
střední školy, ale dle poměrů, panujících v tétc
průmyslové části Slezska, hodí se pro ni nejlépe
česká reálka, již se slezští Čechové beztoho také
již dávno domáhají. Narážka všeněmecké kor-
respondence, že pro polský učitelský ústav
nejlépe by se hodila česká Polská Ostrava,
jest tak průzračná, že netřeba dále se jí obírati.
Němec
Polák
Čecho
Praha
Slezsko
Opava
Ostrava
Čechy
Těšín
13
article
V Praze, 23. září. (Uherská oppo
sice a vyrovnáni.) Zpravodaj „Slowa
polsk.“ meškal tyto dni v Pešti, kdež vyslech
mínění zástupcův různých opposičných stran
o příštím zasedáni uherského parlamentua
o tom, jak se hodlají zachovati k vyrovnání s Ra-
kouskem, nebude-li možno vyříditi je v Ra
kousku způsobem parlameniním.
Praha
Pešť
14
article
Pokud se týče přištího zasedání uherskéh
sněmu, možno prý se nadíti klidného rokování
Neboť přes to, že opposice neupusti od svých
národních požadavků ve vojsku, spokojí se pro
nynějšek ústupky, učiněnými loni a připustí do-
konce i projednání 400millionového úvěru na
vojenské potřeby a nové branné předlohy
jestliže hr. Tisza bude s to, zjednati náležitou
platnost maďarskému jazyku v novém vojen
ském trestním řádu. Opposice vysvětlí sice s ná
ležitou obširností svá pia desideria, ale ob-
strukce proti těmto předlohám se nechopí.
Zcela jiná nálada panuje prý ve všech
opposičních skupinách, vyjma klerikální, vzhle-
dem k vyrovnání s Rakouskem. Opposice při-
pustí projednání rakousko-uherského vyrovnání
ve sněmovně jen tehdy, bude-li dříve
schváleno rakouským parlamen-
tem. Kdyby však se vyrovnáni v Rakousku
mělo provésti pomocí § 14. a hr. Tisza přes to
by se odvážil položiti je na jednací pořad sně-
movny uherské, všechny opposiční strany sraz
se v jeden šik, aby projednání předlohy zma-
řily třebas krajni obstrukei. Příčina odporu
proti rakouskému § 14. jest dvojí. Jedna strana,
majíe na paměti slova Deákova, že uherská
ustava bude bezpečna jen tehdy, dokud se bude
i v Rakousku vládnouti ústavně, chce svým
odporem proti § 14. zachovati ústavu i pro R
kousko. Neboť začne-li se v Rakousku vlád-
nouti opět absolutně, stanou se jistě pokusy
o ztenčení ústavních práv uherských. Druhá
strana vidi v odporu proti § 14. nejpohodlnějšt
cestu, po které se dá dojíti k celní rozluee
s Rakouskem a tedy k úplné samostatnosti Uher-
Strana ta jest přesvědčena, že ve Vídni vyrov
nání se parlamentně nyní vyříditi nedá. Čechové
bez ústupků od obstrukce neupusti. Němci, ne-
majíce smyslu pro politiku, k ústupkům nesvolí.
Tisza
Deákův
Čecho
Němec
Rakousko
Uhry
Vídeň
Tisza
15
article
Nynější rakouský kabinet nemá ani odvahy, an
energie, ba ani schopnosti k nějakému činu,
už na pravo nebo na levo. Formulí „vášně pro-
sté vytrvalosti“ halí se vlastně holá neschop-
nost činu a její smysl spočívá v touze, vládnout
co nejdéle bez jakéhokoli rázného rozhodnutí.
V drobném pradejit
nnrí číslo o sobě . . . za S
odpelolní . . . . . . . za 2h
Ve flialkách na venkov
zanní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserň ty
platí se hotevě rapřel
Předplacení a Intesty přijíniá sdmini
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nacházejí se ték rodake
tskársa s ezpočice , Národnich Listů“
Rukopiny se nevracejí.
Inserň
16
article
Pomocí obstrukce uherská opposice snadno pro-
táhne jednání o vyrovnání až do 1. ledna 1907
a tím dnem celní pospolitost s Rakouskem pře-
stane sama sebou. Celní samostatnost bude
Uhry státi trochu obětí, hlavně na poli země-
dělském, ale oběti ty se dají v brzku nahraditi
rozvážnou hospodářskou politikou při uzavírání
nových obchodních smluv. V Uhrách — dodává
pisatel — všechny vrstvy a všechny politické
strany, ani vládu nevyjímaje, snaží se o doko-
nalou samostatnost a neodvislost od Rakouska.
Zmarem vyrovnání posunou se tyto maďarské
tužby o značný krok ku předu.
Uher
Rakousko
Uhry
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 23. září.
Nový attentát v Rusku.
Včera ráno byl v Oděse spáchán vražedný
útok na tamního gradonačalníka Nejgarta v oka-
mžiku, když spolu s carským pobočníkem kn.
Obolenským prohližel si stavby poblíže Puškinova
pomníku. Tu přikročil k němu na šest kroků
mladík asi 19letý v modré bluze a vystřelil po
něm z revolveru, aniž trefil. Než vystřelil po
druhé, kn. Obolenský mu srazil ruku. Grado-
načalník vrhl se na útočníka, jenž se bránil
dýkou, o niž se gradonačalník ranil. Útočník
přemožen a zatčen. Revolver u něho nalezený
je nejnovější soustavy. Jméno své zdráhá se
pověděti.
Puškinův
Praha
Rusko
18
article
Paměti kancléře Bismarka.
Kníže Herbert Bismark nařídil prý v zá-
věti své, aby III díl pamětí otce jeho nebyl
vydán. Jak známo, vyšly dříve již dva díly
pamětí těch, ale již dříve, za života svého,
vydání třetiho svazku, kterýž měl obsahovati
mimo jiné i dějiny pádu kancléře, syn jeho
zadržel,
Svatba německého následníka.
Svatba korunního prince německého konati
se má již v polovici ledna příštiho roku. Novo-
manželé budou bydleti v Postupimi a nikoli
v Hannoveru, jak se nedávno tvrdilo z někte-
rých stran — s tendencí ovšem zřejmou-
Papež a sjezd svobodných myslitelů.
V Římě zasedá od 20. září, výročního t
dne dobyti Říma vojskem sjednocené Iialie,
sjezd svobodných myslitelů, kterýž zabývá se
otázkami v příčině poměru vědy k náboženství,
právními poměry osob bez vyznání atd., v rámci
programu dříve již sděleného. Papež chystá
proti zjezdu »slavnostní« protest a nařídil uza-
vření vatikánských musejí po dobu sjezdu.
Prostředek to zajisté více než malicherný. Vláda
italská proti původnímu úmyslu svému, již ohlá-
šenému, rozhodla se nezúčastniti se oficiálně
sjezdu. Nový to doklad, že mezi ní a mezi
papežem trojspolkovým věje smířlivější vítr.
Přiští sjezd svobodných myslitelův konán bude
1905 v Pařiži, 1906 v Barceloně.
Welíský o hohenzollerský dvůr.
Z welfské strany oproti nedávnému dementi
»Nordd. Allg. Ztg. trvá se na tom, že se mezi
dvorem gmundenským a berlínským o úpravě
otázky hannoverské a brunšvické vyjedná-
valo, ovšem že ale vyjednávání zmařeno bylo
Bismark
Postupim
Hannover
Řím
Pařiž
Barcelona
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heiler.
Heiler
20
article
V době absolutismu.
21
article
(Jak tehda studenti jezdili do Prah
a z Prahy.)
Snad upadá již v zapomenuti, jak se vle
tech padesátých a šedesátých, než vystavěna
byla nynější sit velkých i podružných dráh
z venkova do Prahy a nazpět cestovalo, to jest
jak cestovali a cestovati nuceni byli studenti
zejmena ti, jejichž rodičové žádným majetken
neoplývali.
V době absolutismu bylo z Prahy železniční
spojení jenom po státní (nynější rakousko-uher-
ské) dráze do Vídně a do Drážďan s odbočkou
na Kralupy a Kladno; kdo na těchto tratíeh
sídla neměli, musili jezdit vozmo: poštou, do-
stavníky nebo soukromými povozy. Studentům
chudších kategorii byly rychlíky c. k. pošty pro
svoji drahotu nepřístupny a také dostavníky —
kde vůbec nějaké jezdily — příliš drahými a
při tom špatnými, tak že pro ně zbývaly jenom
košatinové vozy anebo — vlastní pružné nohy.
Když pisatel těchto řádků do Prahy jezdi
začal, projižděly Vlašimi na Prahu a na Víden
jenom těžké a dosti elegantně zařízené poštovní
rychliky, čili uzavřené, černožlutě obarvené vozy
(kočáry) pro spěšnou dopravu cestujících
poštovních zásilek. Tyto vozy dostávaly na každé
poštovní stanici, tedy vždy asi po uražených
dvou zeměpisných milích čerstvé koně a jiného
postillona čili kočího. Vystřídaný postillon za-
přáhl své koně do malinkého košatinového vo
zíku o dvou kolech, tak zvaného kabriolettu,
vsedl do košatiny a jel volným krokem nazpět
do své východní stanice. Na poštovní rychlik,
který ráno, večer a v noci Vlašimí projižděl, hleděl
jsem vždy s jakousi posvátnou úctou, neboť touto
Praha
Vídeň
Drážďany
Kralupy
Kladno
Vlašim
22
article
dle mého tehdejšího soudu skvostnou příležito-
sti jezdili jenom velcí páni. Na kozliku seděl
vždy pestře oděný postillon s vysokými černým
bolami, bílými nebo žlutými (koženými) spodky,
červenou vestou a černým oranžově vroubeným
tráčkem a prohnutým eylindrem se zlutou stu-
hou a pozlaceným orlem. Na černožluté sňůře
visela mu kolem šíje proslulá kruhová poštovní
trubka, na kterouž postillon, když městem pro
jižděl, starou, světoznámou signálovou melodi
jásavě troubil. Rychlik (německy Eilwagen) byl
zjevem obecně známým a tedy všedním; ale
sensaci vzbuzovala vždy zvláštní pošta (tehda
se říkalo jenom Extrapost) to jest mimořádná
poštovní příležilost, kterouž si opravdu vel i
páni jenom pro sebe tu a tam najímali. T
býval v létě z pravidla velký otevřený nebo za-
vřený kočár (Landauer) s parádně vyšňořeným
postillonem, ale někdy také jenom obvyklý, ale
zánovní vůz rychlikový, jehož příchod už z da-
leka hlásilo kromobyčejně slavnostní troubení.
Rychlik měl kupé pro čtyři cestující s měkkými
bílým nebo žlutošedým suknem potaženými se-
dadly a ozdobnými závěsy na pohodlné zapou-
štění rukou, v předu byl polokrytý oddíl pro
konduktora čili úřadního průvodčího pošty
před tímto oddilem teprve kozlik pro postillona.
Konduktorův oddíl i kočův kozlik byly tak po-
hodlny, že měly každý hojně místa pro dvě
osoby. Proto přijímal často konduktor do svého
oddilu cestujícího, jenž si přál jeti na volném
vzduchu aneb jemuž bylo uvnitř přiliš dusno,
a postillon s konduktorovým svolením na svůj
kozlík nějakého »slepého pasažera« čili slepáka.
Rychlik
Eilwagen
Extrapost
Landauer
Konduktorův
23
article
Rychlíkem jeti, bylo v našich očích, jak už
praveno, jízdou pro pány. Jízdného platilo se
za osobu z Vlašimi do Prahy nebo nazpátek
4 zlaté a 30 krejearů stříbra čili asi 9 korun
kromé zpropitného, jež se na každé stanici ob-
vykle dávalo postillonovi.
Na počátku let šedesátých zaveden mez
Čechticemi, Vlašimí, Benešovem a Prahou také,
jakožto soukromý, ale koneesovaný podnik,
první dostavník (čili Stellwagen), jakéž dosu
snad tu a tam ještě lze viděti. Dostavník náš
byl o něco větší než poštovní rychlik, byl také
spodem žlutě a horem černou barvou natřena
vypadal tedy z daleka skoro jako pošta, ale
jenom z daleka. Jeho zařizení bylo velmi prosté
a u porovnání s rychlíkem chatrné, ba hanebně
bídné: dvě černou koži potažené lavice a po-
dlaha — holý silný plech. Okna a dvéře (na
obou stranách) byly vždy roztřeseny, nepřiléhaly
tedy a propouštěly řízné průvany, Osm až dese
osob musilo se do vozu vtěsnat, což bylo v létě
konečně snadné, ale v zimě s velikou obliz
spojeno. Dostavníku používali totiž hned od vy
chodiska nejvíce židé obchodníci, kteří do obrov
ských kožichů zahaleni, každý sám skoro dve
místa zaujímali. Nešťastník, který večer ve Vla
šimi přisedl, musil zaujati už jenom místo
dveří a vytrpěl si cestou do Prahy zimního času
»mučednickou korunu«. Páni Israelité v těžkýcl-
kožiších kouřili téměř bez vyjímky z velkýeh
dýmek a kupé bylo tedy stále naplněno hustým,
štiplavým, ba zrovna žíravým kouřem, jemuž
odolati dovedly jenom silné, naprosto zdravé
nervy a plíce; nebožák z Vlašimi byl po jedné
straně pevně přitlačen k ledově chladné dubové
stěně vozu a roztřeseným oknem a nedovírají
Rychlík
Vlašim
Praha
Čechtice
Benešov
24
article
cími dveřmi fučel mu do tváře a na nohy je
dovatě ostrý, mrazivý větřík. Neseděl-li spoden
v kožichovém nebo plevami naplněném plátě
ném pytli, mrzly mu strašně nohy na železné
podlaze a nebyl-li horem také do tlustého ko
žichu zahalen, promrzal s jedné strany do kosti
pařil se s druhé strany a dušen hrozným
kouřem lapal dychtivě po troškách průvanem
vnikajíeího vzduchu. Často bylo ve voze
tak nesnesitelně dusno, že zoufalý, od Israelitů
vskutku »ke zdi přitlačený« pasažér revoluční
odvahy si dodal a zamrzlě, jinovatkou tlustě po-
kryté okno, jehož otevřiti lze nebylo, obalenou
pěstí prorazil, aby se v »dýmu požárů« ze za
škvařených fajfek a v kožichových výparech ne
zadusil. Dvéře se otevříti nesměly, až na stanici
neboť otevřiti je značilo: držeti je pak celou
další cestu rukama, ježto bez pomoci zkušeného
v těch věcech kočího nikdo jich nedovedl potom
zavřiti. Kromě toho nebyli páni Israelité přátel
čerstvého vzduchu.
Nejhůře bylo s dostavníkem, když leželo
hojně sněhu a byl tuhý mráz. Tu stávalo se
často, že vůz, na jehož kolech sněhové škváry
přimrzaly, z místa nemohl, a tu musili cestujíeí
vystoupit, vlastní ramena nasadit a dostavník ze
závěje vyprostit a pak ještě dále až na konec
návrší vytlačit, sie byli by docela zamrzli. Tato
procodura opakovala se cestou leckdy dvakráte
i třikráte, takže dostavník do Prahy dorazil místo
o 8. hodině ranní až v poledne. V oboru ce-
stovním nepamatují se na nic hroznějšího, než
bývala zimní dobou jizda dostavníkem a tak dělo
se i ostatním. Proto užívali jsme dostavníku
k jízdě do Prahy jenom v případech krajní nut
nosti; k jízdě nazpět domů jsme ho nikdy ne
uživali jednak pro jeho nepohodlnost, jednak pro
jeho na naše finance přílišnou cenu.
Israelitý
Praha
25
article
Bývaly tedy formanské vozy naším vlastním
obvyklým a také oblibeným vehiklem čili do
pravním prostředkem. Rozkoší jsme na nich ne-
zažívali ovšem také žádných, ale za to hojně
poesie a všelijakých dobrodružství. Když se mělo
jeti z velkých prázdnin do Prahy na další stu-
die, smluvilo se dle možnosti několik studentů
tři nebo čtyři, a ti najali si společným nákladem
pro sebe a svoje knfry zvláštního vozku, třeba
jenom s jedním koněm. To pak byla jízda sice
nikoli pohodlná, ale daleko příjemnější, než do
stavníkem. Neveliký košelinový vůz byl třem
nebo čtyřmi velkými kufry bez mála naplněn
tak že na upravení nějakých prostorných sedadei
nebylo pomyšlení. Sedělo se tedy na kufreeh
nebo střídavě na kufrech a pevně sepjatýeh
otepích sena mezi kufry, kouřilo se, vypravo-
valy se veselé historky a prováděla se tu
tam všelijaká nevinná šibalství, zejmena když
se jelo v noci. Že při takověto jízdě o span
nemohlo býti ani řeči, rozumí se samo sebou
Rozkoš
Praha
26
article
Jakožto nájemci povozu byli jsme sice pány
situace, ale nikoli pány neobmezenými, jsouce
vázáni stejně oprávněným míněním majítele po-
vozu. Chtělí-li jsme na příklad zastavitis
v jiné hospodě, než kterou vozka náš obvyklo
v programu měl, musili jsme s ním zahájit
obližné diplomatické vyjednávání, jež z pravidl
končilo nějakým nemastným a neslaným kom
promisem. Ačkoli si mládí a veselá mysl naše
jízdu do Prahy všelijak zpřijemňovaly, neby
návrat do práce a starostí přece nikdy tak ve
selým, jako jízda z Prahy na svátky neb
prázdniny, což je psychologicky zcela pochopi
telno.
Pro mne býval zvláště nepříjemným anek
dokonce i smutným návrat ze svátků, zejmena
ze svátků vánočních. Po několika blažené ztrá.
vených dnech v milém domově, po několika
dnech luzně poetických a také kulinárských po-
žiteích kynula mi děsná cesta do Prahy. By
jsem obyčejně sám, bez soudruha, a okolnosti
nedovolovaly časem, abych jinou přiležitost
cestu vykonal, než s formanem — ovesnářem.
Praha
27
article
To pak byla výprava vskutku truchlivá. O 3. ho-
dině odpolední ovesnář vyjel, maje vůz vrcho-
vatě naložený pytly s ovsem, na nichž vrchem
rozestřena byla silná vrstva sena pro koně. Aby
nikdo v městě mého slavného odjezdu nespatřil
šel jsem napřed parkem a vyšed pak domašín
skou branou na orární silnici, vyčkal jsem tu pří
chodu své příležitosti. Dokud mne nohy ne
bolely, kráčel jsem s ovesnářem vedle koní, pak
ale vylezl jsem vzhůru na pytlovou barykádu
a usadiv se na shrnutou hromádku sena, zaklí-
noval jsem nohy mezi ovsem naplněné pytly a
obložil si kolena suchým, vonným senem. Sedě
takto pevně, jako ve šroubech, rozhlížel jsem se
s výše po smutném kraji kolem, až melancho-
licky zimní soumrak všechno zakryl, jako z milo-
srdenství, svým neprůhledným pláštěm. Nebyl-l
mráz, trousil se obyčejně z hluboce zatažené
oblohy drobounký deštik, jako padající sílná
mlha, a tu hodil mi forman nahoru prázdný
pytel, z něhož jsem si pak udělal po způsobu
pasáků kapuci a pláštěnku. Takto opatřen, pou-
štěl jsem fantasii uzdu a bavil se v duchu luz-
nými obrazy tropických krajin nebo veselých
hodokvasů na rytířských hradech, až mne z toho
blahého snění vyrušil lomozný vjezd našeho
vozu do nádvoří hostince „U české koruny“ v
Benešově. Ve 3 hodiny ovesnář z Vlašimi vyjel
a o 8. hodině byli jsme na první stanici, ura-
zivše za pět plných hodin — dvě zeměpisné
Benešov
Vlašim
28
article
V teplé, čoudivou visací lampou a lojovými
svíčkami osvětlené šenkovně posadil jsem se
kamsi do kouta a požádav o talíř polévkya
„holbu“ piva vyňa jsem z cestovní kabelk
nebo jenom z kapsy zimníku kus studené pečeně
a povečeřel jsem s jakousi tichou, elegickou roz-
koší. Byl jsem ještě příliš mlád, abych se byl
směl někde do hovoru vmísit nebo ve hře
zúčastnit, a takž nezbývalo mi, než pozorovati
tiše a skromně, co se kolem dělo. Nebylo toho
mnoho. U podlouhlých, zeleně natřených stolů
sedělo po několika formanech, kteří z mohut-
ných dýmek bafali a líně hovořili. V karty se
hrávalo až na zpáteční cestě z Prahy, po trhu,
když opasky nebo velké juchtové tobolky byly
plny bankovek. Měli tedy také ovesnáři a voz-
kové cestu do Prahy málo veselou. Každý sněd
nezbytný „šálek“ polévky a kus chleba s mazla-
vým domácím sýrem nebo syrečky a oddal se
pak moudrému rozhovoru o cenách obilí, sen
a slámy, o koních, o špatných cestách a tak
dále, všichni pak zapíjeli řeč dlouhými doušky
z těžkých skleněných půlpint nebo z plechových
„mazáků“. Na každém stole stál vysoký, n
černo vyleštěný dřevěný svícen, jehož spodní
nádržka nacpána byla dlouhými, papírovými
fidibusy na zapalování dýmek, a vedle svícnu
ležel mohutný plechový tratiknot na „utírání
Praha