2
masthead
V Praze, v úterý dne 30. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpláčí set
v Praze v administrnci
a něsíe . . . . ..
ntnri lsta . . . . 6 K —
s dvoji donáškou
z něsl
n änt leta . . . .
ve filislkách
za něs4e . . . . . -
Poštou:
a něsle
Praha
6
article
nitvrt lela . . .
s drojí zisilkeu
na něsl
udtut keta . . . k oh
7
article
Válka.
Válka.
Z Berlína, 29. srpna. Petrohradský
dopisovatel »Local-Anzeigru« sděluje
Dle zpráv z Ljaojanu zahájen dne
časně z rána boj dělostřelectva. A
do této doby boj se plně nerozvinul.
L. Z Petrohradu, (Pův. tel. zvl. dop.
»Nár. Listů«.) 8. sbor armádní, rozlo-
žený v oděsském obvodu a sestávající
ze 14. a 15. divise s brigádami dělo-
střeleckými, bude poslán na bojiště.
K historii výjezdu loďstva port-
arturského sděluje se uyní: Eskadra
s admirálem Vitgeftem v čele měla
vyplouti za bouře, poněvadž bylo by
bývalo Japoncům nemožno mířitia
stříleti. Admirál Vitgeft ale trpěl ne-
mocí mořskou s dávením žluče i roz-
hodl se nevyplouti za počasí tako-
vého.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy via
na straně 3.)
Japonec
Vitgeft
Berlín
Ljaojan
Petrohrad
LocalAnzeigra
8
article
Před rozhodnou bitvou?
Před rozhodnou bitvou?
Kdo by si vzal práci, sbírati veškerat
proroctví japonských, anglických, amerických,
německých a maďarských »vojenskýcb odbor-
níkův« o konečném výsledku nynější války ja
ponsko-ruské, shledal by s jakou povrchnost
ba slepotou usuzuje a předpovídá vášeň stran-
nická o věcech nejvážnějších, berouc vlastní
přání za hotový skutek, nadsazujíe úspěe
svého chráněnce a podceňujíc protivníka v kaž
dém ohledu.
Kdy již byl dle těchto prorokův »žlutéh
tisku« i Port Artur i Kuropatkin ztracen? Již
počátkem července, tedy před dvěma měsíei
znameniti oni »strategové« japanofilci viděli
Kuropatkina u Dašičaa nebo Haičenu zaskoče-
ného a celou jeho armádu buď zajatu, nebo
rozprášenu a na divokém útěku do pouští mon-
golských. Tolikéž hradby Port Arturu padaly již
v červenci před »geniálním« japonským mar-
šálkem jako hradby Jericha před troubam
vojska starých Hebrejeův, vítězoslavní Japonei
již v Tokiu diktovali »poraženému« Rusku nej-
zpupnější a nejsměšnější podmínky míru. —
Nuž, zalím nachyluje se srpen ke kone
— a Port Arlur dosud hrdinně a vítězně od
ráží neustálé, přímo šílené nájezdy Japoneů
jeho tvrze a hradby dosud nejsou tím pekelným
a v dějinách snad dosud nevídaným bombardo-
váním rozstříleny, ale za to vůkol nich veškery
svahy a stráně jsou prosáklé krvi 65.000 padšíeh
tu Jsponcův.
Artur
Kuropatkin
Jericho
Tokio
Rusko
9
article
Po veškerém krajním napjetí sil oblehatelů.
po veškerém tom bramarbasování žlutého tisku
po obětování celých hekatomb životů zfanatiso-
vaných válečníků japonských, musí na konec
dnes panstvo v Tokiu mrzutě před světem do-
znati, že dobytí Port Arturu, které chtěl mit
slavný mikado do 23. srpna »stůj co stůj« —
není tak snadným, jak se myslilo
a jak si toho slávy lačná netrpělivost japonských
šovinů a rusožroutská chtivost evropských i ame-
riekých jejich souspřežencův z té duše žádala
a přála. —
Však možno-li ještě horší blamáže dožili
se ti šlechetní proroci a mudrci od východu se
svým prorokováním bídného osudu a konce
srmády Kuropatkinovy na dráze mandžurské.
Tento byl po bitvě u Dašíčaa dle nich »tak
neodvratně rozhodnut a zpečetěn« jako osu
Artur
Tokio
10
article
Port Arturu. »Spojeně tři armády japonské
svou ohromnou přesilou Kuropatkina sevřou do
kleští a umačkají. Neunikne jim více, nebot
pravé křídlo Japoncův již mu mezi Ljaojanem
a Mukdenem zaskočilo ústupní čáru.« Takse
hlásalo a jistilo v nesčetných tučných telegra-
mech japonské provenience »z bojiště mandžur
ského« před měsícem do obou světa hemisfér.
Leč pojednou — co to?
Všecky ty tři »vítězné« armády japonské
vzdor svému spojení a vzdor své přesile náhle
ustaly ve svém postupu za couvajícím Kuro-
patkinem jako přimrazeny, ba počaly ustupova
zase do hor. Prý k vůli nastalému deštivému
počasí. »Ale což nevěděli generálové japonšt.
kdy nadejde v Mandžursku období dešťů, že
nehleděli před ním donutit Kuropatkina ku
rozhodné bitvě?« reptali zaraženi, v komickém
vzteku zdejší Japonofilci a neblahá předtucha
věcí příštích začala se ukládat na sklíčené jieh
mysle. »Za těch okolností snad naposled přece
jen Kuropatkin unikne z pasti a vyhne se roz
hodné bitvě před Ljaojanem !« — počali teskni
a tratit barvu, šlechetníci.
Avšak konečně se trojnohá přesila japonská
přece zase hnula! Dnem 26. srpna počaly veškeré
tři armády japonské opět postupovati bojovno
proti celé frontě armády Kuropatkinovy. »Nyn
tedy dojde bezpečně již k té tak dávno vytou-
žené rozhodné bitvě před Ljaojanem!« zaplesal
na první zvěst horkokrevnější stratégové žlutého
Artur
Mukden
Kuropatkin
Ljaojan
11
article
Leč brzy zatajil se jim dech. Ne proto jen
že Rusové odráželi na celé čáře postup jejich
tak rázně a mařili veškeré japonské pokusy zá-
skočné tak bystře, že jim sami zaskočili a zničili
celé kolony, ale ještě více proto, že panstvos
dozvědělo, kterak poměr obapolných
sil není již pro Rusy tak krutě nevýhodný
jako býval a kterak Kuropatkin nad to během
získané doby několika měsíců proměnil okol
Ljaojanu u velkolepě opevněný bran-
ný tábor na způsob Plevna, jejž
svými 178.300 muži a 514 děly může zname-
nitě brániti proti nájezdům sebe větší armády
japonské. Tato však po ztrátách zatím utrpě
ných dnes sotva čítá asi více než 230.000 boje
sehopných mužů.
„Nuž a to je rozhodně málo k na-
dějnému útočení na rozsáhlý, opevněný tábor
ruský“ — strachují se nyní rekové „Neue Freie
Prosse“, to nestačí nikterak k vážení rozhodné
bitvy s nepřítelem, jakým je Rus. A proto chtěj
doufat a věřit — v rozvahu a prozíravou opatr
nost generálů japonských, že v „těchto, pod-
statně změněných okolnostech nepořiti střem-
hlav v rozhodný boj, v němž by mohli drazí Ja-
ponci přijíti o vaz!“ „Pozor, neukvapujte sel“
volají pojednou, „dokud nepadne Port Artur
Teprv, až budete posíleni po jeho pádu muž-
stvem i oblehacími děly odtamtud, pak teprv mů-
žete se proti Kuropatkinovi odvážit rozhodné
bitvy, dřive ne!“ Hle, kdo by to byl po všech
těch fanfáronádách řekl, že vzejde den, kdy
budou japanofilci naši takto pískat! Ale jes
otázka, zdali Port Artur tak brzo padne a zdal
Kuropatkin tak dlouho počká!
Rus
Neue Frei
Artur
Kuropatkin
Rus
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Krakova, 28. srpna. (Dr. Körbe
v Krakově.) Můžeme-li věřiti »Czasu«, v Kra
kově Körber na Poláky a Poláci na Körbra
učinili nejpříznivější dojem. Körber podle svého
obyčeje měl na jazyku samý med a nešetřil
sliby. Odpovidaje starostovi krakovskému na
uvítací řeč Körber pravil, že nutno najíti shodu
mezi tradicí a požadavky pokroku. To si » Czase
vykládá ve svém konservativném smyslu; po-
kroku prý je v Haliči dost, neboť Poláci prý
mu otevírají dvéře dokořán, může prý se tedy
slovům ministrovým rozuměti pouze tak, že chce
aby pokrok k vůli shodě s tradicí trochu ustoupi
»zdravému a světlému konservatismu.« Když
mu starosta města přednesl, řadu postulátů.
Körber odpověděl, že by jim rád šmahem vy
hověl, že však »nedělnost« parlamentu staví
přízni vlády hráz, které překročiti nemůže.«
Narážka tato na politické poměry nedošla odpo
vědi s polské strany, ale ani nezmenšila har
monii, která mezi Körbrem a Poláky zavládla
hned, jak se sešli. Podle »Czasu« uvítán
Körbrovo v Krakově vyšinulo se vysoko nad
šablonu slavnosti podobného druhu.
Polák
Körber
Krakov
Halič
14
article
Po celé cestě min. Körbrova Haličí budou
se mu představovati deputace obyvatelstva a
přednášeti mu jeho přání a potřeby. »Gazet
Narodowa« jim připomíná, aby od něho žádaly
jen to, co spadá do kompotence úřadův ústřed-
ních a nezadávaly kompetence zemských úřado
samosprávných.
V jiném článku tento list opětně varuje
Poláky, aby s Körbrem po čas jeho návštěvy
v Haliči nečinili žádného ujednání o politice v
Vídni, již proto, že v Haliči, tím méně zpředu.
nelze věděti, co se bude díti ve Vídni, až bude
říšská rada svolána, a jaké taktiky bude tam
která strana užívati. Bylo by tedy nepolitické.
kdyby v Krakově nebo ve Lvově stvořen byi
fait aecompli, který by potom polskému zastu-
pitelstvu vázal ruce. O otázkách tohoto druhu
může se usnášeti pouze celé »Kolo polskie-
ve Vídni v době zasedání říšské rady. Všeliké
projevy, které za návštěvy Körbrovy učiní bud
jednotliví členové »K. pol.«, buď členové ko-
mise parlamentní, nemohou míli jiného významu.
leč jako vyjádření osobního mínění, ale nemohou
býti závazna pro politiku celého kola.
Polák
Halič
Vídeň
Krakov
Lvov
Gazeta Narodow
15
article
Ze Záhřeba, 26. srpna. (0 slovans ký
obřad.) Dr. Mazzura v »Obzoru« pokračuje
v polemice s »Katolickým Listem« o slovanský
obřad v církvi katolické. Cituje poslání papeže
Jana VIII. z června r. 880 Svatoplukovi Velko-
moravskému, v němž papež nejen prohlašuje
že pismo slovanské, vynalezené někdy »filoso-
fem Konstantinem«, schvaluje, nýbrž i přika-
zuje, aby týmž jazykem (eadem lingua) Ho-
spodin byl oslavován. Příkaz tento v poslání
papeže Jana VIII. dále se rezvádí slovy: »Při-
kazujeme, aby po všech chrámech na
země (in omnibus ecelesiis terra vestrae) peo
větší slávu boží evangelium čteno bylo nejprve
latinsky, potom pak ve slovanském překladu
pro národ, latinsky nerozumějlcí.«
Ze Záhřeba, 27. srpna. (Proti násled-
kům sucha.) Dnes konala se zde za před
sednictví bana Pejačeviče porada o nouzi o píci
jež je následkem letošního sucha. Nápadno bylo.
že do porady nebyli pozváni žádní hospo
dáři. Záhřebské denní listy, chtějíce býti v tétc
příčině zemské vládě pomocny, poslaly do po-
rady své zpravodaje. Ban ale jim nedovolil při
stupu, ano vůbec jim odepřel všelikou zprávu
o rokování a výsledcích porady.
Z Pešti, 27. srpna. (Pangerma nské
hnutí ve Slavonii.) »Budapesti Hirlape
povšiml si článku »Agr. Tagbl.« o tomlo před
mětě a dodává k němu: »Němci jsou hlavními
vinníky nesvárů mezi Chorvaty a Srby. Štvou
jedny proti druhým a mezilím jedny i druhé
poněmčují. To znamená nebezpečí i pro nás
Maďary. My jsme jedovatý zub velkoněmectv
jedva vykořenili z Uher a již se na nás cen
za našimi zády, ve Slavonii! Ve Slavonii je
případ ještě horší, než byl v Uhirách. Tam
Němci pracují všemi možnými způsoby a pro-
středky a nikdo nepřekáží jejich protinárodním
a protistátním snahám. Od německé propagandy
nemají škodu jen Chorvatě a Srbové, nýbr
Maďaři a uherská státní jednota.
doktor
Mazzura
Jan VIII
Velko
Konstantinos
Němec
Chorvat
Srba
Maďar
Záhřeb
Bana
Pešť
Slavonie
Uhry
Budapest Hirlape
16
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 29. srpna.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 29. srpna.
Německé modlitby za vílězsíví v Africe.
Královským úkazem ze dne 19. t. m. na
řízeno bylo v Prusku, aby do všeobecné eír
kevní modlitby evangelíků až na dále vřaděna
byla i prosba za německé bojovníky v jižn
Africe.
»Münch. Neueste Nachrichten«, kteréž
v tomže čísle posmívajíce se »bigotnosti ruské«.
protože v »Moskev. Vědomostech« Posseljanin
radil k modlitbám za záchranu Port Arturu
zprávu o tomto opatření v církvi evangelické
zaznamenávají bez poznámky.
Poslední »úspěchy« německé v jižní Africe
listy anglické nepřijímaji tak optimisticky, jak
se v Německu namnoze děje. »Morning Post-
přiznává možnosť poslední porážky hererské
ale dokládá : čím kočovnější jest některý kmen.
tím méně lze ho donutiti jediným vítězstvím,
aby upustil od pokračování v boji. V jižn
Africe, kdež rozkládá se ohromné pusté územ
a kdež domorodci mohou se rychleji pohybovat
nežli vojsko evropské, lze válku, jak ji Něme
vyvolali, jen s obrovskými potížemi zakon-
čiti.« List poukazuje na bezůspěsnost podobného
pokusu anglického v Somalsku a praví zcela
případně: »Némecko zakončilo by válku mno-
hem spíše odstraněním příčin, jež
vedly k povstání hererskému, nežli půltuctem
vítězství nad Mahararou a jeho bojovníky.«
Münch
Artur zpráva
Praha
Afrika
Prusko
Moskva
Německo
Neueste Nachrichten
Morning Post
17
article
Anglické zálusky na Persii.
Podnikavý místokrál indický lord Cur zon
svou výpravou do Tibelu uskutečnil jen jednu
čásť četných, ale i nebezpečných plánů svých
na rozpjeti panství britského v Asii. Kdežto
Francouzové stěžují si na stálé mísení se vlivů
angliekých do vnitřních věcí Siamu na východě
Indie a na ohrožování francouzského postavení
v Asii, Curzon používá nynějších nesnází Ruska
proti jeho vlivu a obchodu nejen v Tibetu a Afga-
nistanu, nýbrž také v Persii. Vyšle do Persie co
nevidět »obchodní missii«. Vláda indická do
hodla se o věci té s hlavními obchodními ko
morami indickými: bombayskou, hornoindickou
a bengálskou. Anglický konsul v Kermanu bude
poselstvo ono všemožně podporovati. Poselstvo
to vybere se koncem září z Bender-Abbasu a ode-
bere se nejprve na sever do Saidabadu a Bahra-
mabadu, hlavnímu obchodnímu středisku pro
bavlnu v télo provineii. Tam odtud odebere s
do Kermanu. Na to má zamířiti jihovýchodně
do Bamu a Nermorimu, důležitých to míst na
obchodní trati bender-abbasko-seistanské. Prä-
smykem Girbu dosáhne konečně nejvzdálenějšího
okrsku, úrodného údoli řeky Bampura. Nazpět
ubírati se bude missie přes Kuhek a Kejtal do
Guaduru neb Pami na pobřeží mekronském
Místa uvedená sama již naznačují význam tohoto
poselství anglického. Jaké pak konečné cíle tyto
»obchodní« missie mívají, netřeba ani dokládati
Svízele Angličanův v Tibetu.
Nesnázemi, minule vypočtenými, nevyčer
pali jsme ovšem ještě jiných svízelů a nebez
pečí anglické výpravy v Tibetu. Pokud se pře
padání anglických vojákův a důstojníků týče,
hledí, jak »Daily Mail« sděluje, Angličané půso
biti odstrašujícím způsobem tím, že následkem
přepadení setníkův Kellya a Yomya nařídili, aby
mniši tibetatí zůstali uvěznění ve svých sídleeh
Cur
Francouz
Curzon
Bahr
Kerman
Angličanův
Angličan
Persie
Asie
Siam
Indie
Rusko
Bender
Saidabad
Bam
Bampura
Daily Maila
18
article
V orebném prodeji
raani čí-lo o zobá . . . za 8 b
odpolodni . . . . . . . za 2 b
Ve flialkich na vankově
rausí čílo. . . . . . . . 10h
odpolední.
. . . . . . . 3h
Inseráty
plati se hotevě rapřei
Předplaceni a inserty přijími zdmini-
strace v Mnrianské uliel č. 3.
Tam nachízejí se též rodabee
tiskárna a sxpeules „Národních Listů“.
Rukopisy se nevracaji.
19
article
ve Lhasse a do města a okolí aby nevycházeli.
Zvláště veliké nesnáze skýtala otázka zásobování.
Po velikém teprve úsilí a vyhrůžkách podařilo
se Angličanům sehnati zásoby na 14 dní. Jak
bude ale po 14 dnech! A jak bude v zimě?
Ač zima se blíži, vyjednávání s Tibeťany
totiž napořád nepostupuje. Z celé osnovy
smlouvy, již Angličané Tibeťanům předložili,
přijato až dosud jedinké prvé ustanovení o pro-
pustění dvou dlouho v zajetí držených podda-
ných anglických a to také vyjednávači, jež dřive
neb později uprchlý dalaj lama, hlava Tibetu,
může prostě desauovati. Rimbači, jedenz
čelných tibetských učitelů bohoslovi, vyšel sice
Angličanům po dlouhém zdráhání vstříc a pro-
hlásil, že byl dalaj lamou písemně vyzván, aby
spor s Angličany spořádal, že také dalaj lama
státní pečeť při útěku svém ve své residenci ve
Lhasse zanechal, co ale zanechati zapomněl, že
jest plná moc pro něj, pro Rimbača, aby směl
státní pečetě i používati a také i pokyny, dle
nichž by se měl při vyjednávání s Angličany
říditi. »Vysoká rada« že tudíž pečeť prostě
uzavřela a že on, Rimbači sám, neví nyní, kudy
kam! A tak Angličané, kteří se mněli býti
aspoň na počátku, jsou zase již — v koneích u
O pobytu v anglickém táboře, těsně přimo
před Lhassou, píše ještě dopisovatel »Daily
Angličan
Tibeťan
Rimbača
Rimbač
20
article
Mailu«: Tábor náš leží západně od Lhassy. Až
dosud nesměl z nás nikdo vstoupiti do vnit
města. Čínský zástupce ve Lhasse — amban
— navštívil plukovníka Younghusbanda a cho-
val se velmi přátelsky a smířlivě. Ale lamové
jsou ještě co nejodbojnější. Bojovnící tibetští,
kteří stáli ve Lhasse počtem asi 5000 mužův,
v noci před naším přichodem odtáhli. Ve dne
pak shromáždilo se sice kol 10.000 mnichůva
tvářili se, jakoby Angličanům chtěli mocí vstup
do města zabrániti, ale na zrazování poslův
dalajlamových záhy se rozplýlili. Situace není
ale, dokládá dopisovatel anglický, nijak ješlě
snadná. Ruský agent Dorjev »uprchl« prý sice
již v květnu do Sibíře, ale i dalaj lama zmizel
a uchýlil se prý do třileté dobrovolné osamo-
cenosti do jistého kláštera. Rozhodující osob-
nosti tibetské prohlašují ale napořád, jak i na-
hoře v druhém případě navrženo bylo, že bez
plné moci dalaj lamovy a bez dorozumění s ním
nemohou uzavírati s Angličany žádných smluv
o trvalé platnosti.
Younghusband
Angličan
Dorjev
Maila
Tábor
Lhassy
Lhass
Sibíř
21
article
Deklamator.
Deklamator.
I největší odpůrce dra. Körbra uzná, že
mluvit, velmi pěkně mluvit pán tento opravdu
umí. Kdyby jen z poloviny tak jednal, jako
při různých příležitostech vykládá, jinak by
to v Rakousku vypadalo. Žel, že na dru.
Körbrovi jsou jen slova, nic než slova. —
Sotva že byl vyslovil tu nejkrásnější zásadu,
obrátí se a jedná zcela naopak. Proti tomu, c
jiným za povinnost ukládá, způsobem frivolním
hřeši a co velebí ve své deklamaci všim prá
vem jako nejvznešenější úkol toho, jemuž svě
řeno pečovati v povolání svém o veřejné blaho,
to sám bez ohledu i beze studu nohama šlape.
Či domnívá se dr. Körber, že jen okresní hejt
mani a komisaři povinni jsou býti spravedli-
vými? Ministr že z povinnosti té se pohodlně
vyzouti může? Vizme jen, co vykládal pan cheí
kabinetu, jenž je zároveň ministrem vnitraa
spravedlnosti, krakovským úřadníkům: »Nes ml
býti nijaké lsti ve vykládání zá-
kona, nijakého rozmaru. Státni
úřadník musí býti především spra-
vedlivým.« — Vezměte do ruky seznam
jmenování soudních úřadníků v Čechách a pře-
svěděle se, jak je tam státní úřadník
spravedlivým, jak bezelstně s trká
doktor
Körber
Rakousko
Čechy
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Umění bevreutské.
Dojmy laikovy
Paní Kozima Wagnerová, dcera Fr. Liszta,
Hanušem Bülowem velkomyslně reformátoru
opery postoupená, může býti výsledky letošn
bayreutské stagione úplně spokojena, ba hrda.
Všemi. Osobními, hmotnými, uměleckými. On
je duší her v bavorském městě, jimi proslulém.
Její vůle je rozhodující, protože opírá ji o tradic
nebožtíkovu.
Ba věru, žádné královně neholduje se, jak
ji. Vysoká její postava je každou chvíli viditelna
jinde v obecenstvu za přestávky mezi jednotli-
vými akty. Vdova dosud jest odéta ve smutek
Vodle ní syn Richard je pravá protiva. Malý
rostem, malý duchem,2) bílý šatem.
Kozim Wagnerová
Liszt
Bülow
Richard
Francie
23
article
Zajisté důvodná pýcha naplňuje nitro této
v Beyreutě všemohoucí paní, této vládkyně ve
Walníriedě, bydlišti a pohrobišti její chotě, po-
hliží-li s nevysokého návrší, na kterém vybudo-
nal Semper zevně rudé, vnitř neúčelné sic, ale
akustické, pouze přízemní divadlo, dolů na ne-
šitokou třídu, vedoucí z města. Na té povozje
za povozem. Po třetí hodině odpolední shro-
mažďují se diváci. Takové řady kočárů, taková
paráda, taková ceremonie jsou jen u dvorských
plesů. Tady však tisícové z celé Evropy přišli
se poklonit výkonům muže, s jehož jménem
sloučeno její jméno na vždy. Rozešed se s první
ženou, Minou, která dle jeho biografů neměla
1) Hrob Fr. Liszla na starém hřbitově bayreut-
ském je chudičký. Na kryptě leží stříbrný věnec ru-
ských skladateů. Němci a Maďaři mohli by velikému
umělci, který jest oběma reklamován, zříditi důstoj-
Děiší památník.
) Aristokratka, chot cizího diplomata, původce pa-
málného výroku o koalici prusko-italské r. 1866, sdě
lila v Hayreutě přiteli mému, vidouc Wagnera ml.
„Ten vypadá jako karikatura nějakého commis
voyageur! Jeho tatík se vyslovil ke mně jednou
o něm: „Ten kluk (s epitetem, které není ornans.
k niřemu není — nejjednodušší moji melodii si ne
pamalujel“
Němec
Maďar
Wagner
Evropa
Francie
24
article
smyslu a porozumění pro jeho snahy a boje
pojal, sedmapadesátník, 25. srpna r. 1870 pan
Bülowovu za manželku, dámu, pro jeho intence
nadšenou, svoji „buditelku“, svoji Musu, dámu
vzácné energie, pevnosti, za kulisami diktá-
torku,3) k nostem laskavou, stále usměvavou, vý-
tečnou ředitelku, režisérku a pokladnici v jedné
osobě.
Díváme se na ni. Bývalý rakouský vele-
vyslanec s celou rodinou se jí blíží. Všichni j
libají ruku. Jako dědička trůnu se ukláni. Pán
smekají před ní — nastane všeobecné ztišení,
ujme-li se slova, by žádný zvuk z úst její ne-
unikl. Přijímá všechny tyto projevy úcty klidně
— jako věc samozřejmou, jako tribut, kterýj
náleží, protože „Jej“ povzbuzovala, protože ji
miloval a protože je vykonavatelkou jeho testa-
mentu, pokračovatelkou jeho pronikavé čin-
nosti.
Bülowův
25
article
Syna téměř nikdo si nevšímá. Sedí v re-
staurantu, obklopen kruhem operních pěvkyň
Sestru Evu nelze shlednouti. Provdá se za ka-
pelníka, který věnem dostane řízení části bay-
reutské kampaně. Dobrá partie navzájem. Pan
Kozima — tak se ji říká — je praktickou
matkou. Nač platiti dirigentům cizím. Kapelník
se přižení a přiživí. Umění Wagnerovo vyplácí
se tak, že zbude místo ještě pro jednoho. Tato
ženitba velice pohněvala starou gardu dirigentů.
Hanuš Richter, pořáde juný, je z nich nejstarší.
Pociťují, že bude nastolen nový régime choro-
vodů mladých. Nabídka je velikou a ta stlačuje
ceny všude a vždycky. Také v umění a také
v Bayreutě, kde se o penězích málo mluví, ale
kde vše určuje toliko moment materiální.
Též na jevišti bayreutském usedl autokrn
mamon. Jeho povelům podrobuje se i paní Ko-
zima. Zapomenuto je, že Richard Wagner opero-
vati chtěl jen umělci-dobrovolníky, přivedenými
nikoli honorářem, ale snahou, být účastnu cti,
hrát a zpívat pod jeho žezlem, zapomenuty de
ficity, jimiž byl stižen podnik bayreutský ně-
*) „Sem již nikdy nepřijdu!“ volá rozhořčená so-
pranistka nejsevernějšího divadla německého v roz-
mluvě s vídeňským recensentem: „Tady musila jsem
svléci celou svoji individualitu. Tady je všechno jen
cepování Cdrilr).
Eva
Kozim
Wagnerův
Richter
ko
Wagner
Bayreuta
26
article
kolik let, zapomenuto, že Wagner dlouhoje
hradil, nechtěje žádného získu ni výdělku, ji-
nými příjmy, zapomenuta je celá minulost, hovi
se materialistickému rázu doby a hledají se zá-
ruky rentability v budoucnosti. O té promlu-
víme dole.
Mezi příchozími do Beyreutu Němci jsou
v menšině. Vlachův a Francouzů je poskrovnu.
Několik dlouhovlasých bosonožců bez klobouku
slyšel jsem mluviti rusky. Také německé Ra-
kousko je chudě zastoupeno. Největší kontin
gent, snad dvoutřetinovou většinu, dodávaji
Angličané. Letos měli stejně převahu jako jindy.
Při tom bylo procento Američanů neumenšeno
a těm věnována největší pozornost. „Parsifal““
hlavní atrakce v produkcích bayreutských, hrán
o Velikonocích v Novém Yorku. Ale Bayreutu
toto extempore ředitele Konrieda nezpůsobile
újmy nižádné. Monopol Bayreutu na „Parsifala“
nebyl tím dotčen ani dost málo.
Změnily se podstatně poměry v Bayreute
proti dřívějšku. Zlepšily se. Život je tam po-
hodlným, dobrým a laciným. Samosprávné úřady
samy postihly, že nezměrné vydírání hostí ohro-
žuje existenci nejen divadla, nýbrž města. Uči-
nily všelikým zlořádům přítrž. Ceny bytů a po
travin jsou levny. Všude je vzorný pořádek, nej
pečlivější čistota, nejochotnější obsluha, všudo
úsilí, zpříjemniti pobyt, byť jen dvoudenní,
všude péče, aby nic neodstrašovalo, ale vše
zvalo k opětné návštěvě. Přece však stala se nám
tato přihoda. V pause prosila mě choť čelného
soudce ve Vídni, bych jí donesl sklenici piva.
Dostav ji, tážu se, co za ni. „Deset feníků —
bez zpropitného,“ byla odpověď. Zasmáli jsme se
chutě neomalené té hlouposti a zpropitného
Wagner
Němec
Vlachův
Francouz
Angličan
Američan
Parsifal
Bayreuta
Konrieda
Nový York
Uč
Vídeň
27
article
Bayreut za saisony žije jen Wagnerem, jen
pro Wagnera. Všecko je naparáděno, na ulicích
stany s pohlednicemi, jeho děl se týkajícími, ve
výkladních skříních obchodů samý Wagner, Gra
lovým kalichem počínaje a jehlicí s Wagnero-
vým poprsím konče. Drobný průmysl je ve své
vynalezavosti po té stránce nevyčerpatelným.
A všude vane picta, vděčnost a láska k tomuto
zápasníku, který Bayreut, avoliv jej sídlem svého
nedali.
divadla, povznesl, proslavil, obohatil, vane smý
šlení v pravdě sváteční.
Ale obyvatele tohoto bývalého sídla mar
krabat brandenburských počíná pojímati nenáhle
obava, dlouho-li potrvá tato sláva, dlouho-li po-
trvá zlatý déšť s ni spojený. Ne, že by přítažli-
vost skladeb Wagnerových, tady provozovanýel
vůbec a „Parsifala“ zvláště, který nebyl ješte
na žádném jiném jevišti evropském, přestávala
neb ukazovala mezery. Naopak. Po celý měsíe
bylo Wagnerovo divadlo plno do posledního
místa, ba skorem celé vyprodáno již v dubnu.
A každé sedadlo bez rozdílu representuje dvaeet
marek = 24 korun. Kromě toho dlužno míti na
zřeteli, že se k „Parsifalu“ samotnu legitimace
nevydávají. Kdo chce toto dílo vidět a slyšet.
musí si koupiti také právo býti přítomnu předsta-
vení předehozímu, pro které volí se — tuším
— obyčejně „Tannhäuser“. Zajímavé to junktim
a dobře vymyšlené. Paní Kozima myje ruce
nevině, hrnou-li se proto na ni výtky. Ona nie,
to její Richard určil tak a bylo by neprominu-
telným prý hříchem, kdyby porušila jeho
disposice.
Wagner
Gr
Bayreut
Wagnerův
Parsifal
Tannhäuser
Kozim
Richard
Wagnero
28
article
Ještě je tu jeden moment, dynastii Wagne-
rově a Bayreutu příznivý. Nazval bych jej histo-
ricko-statistickým. Frekvence totiž od r. 1882
kdy byla premiéra „Parsifala“, jehož posledn
akt řídil sám skladatel — dokončil partituru
13. dubna v Palermě a již 26. července byly
prviny — rostla. Poptávka je tak velikou
ovšem toliko pro „Parsifala“, že nabízena v čer
venci za sedadlo k němu desateronásobná sum
ceny původní. Opatřeními pak, jimiž na ráz po-
tlačeno olupování cizinců neuvěřitelnou drahotou
v hotelech a jídelnách, stoupl příliv posluchač
stva, zejmena v létech posledních.
Příčina strachu, ve kterém Bayreuťané jsou
solidárními spoluinteressenty s potomstven
Wagnerovým, teď o kapelníka rozmnoženým,
není tuchnoucí zájem hudebního světa, nen
tuchnoucí jeho platební síla, není také konku
rence Mnichova, kde kromě „Parsifala“ pro-
vozují všechny opery Wagnerovy nyní, se sou-
hlasem a v dohodě s paní Kozimou, ve zvláštním
„slavnostním“ cyklu, sedadlo parketové také z
dvacet marek a, stejně, jako v Bayreutě, se so
listy a s ensemblem ze všech končin německé
říše, ba německého Rakouska sebranými, nýbrž
autorské právo paní Kozimy a její příslušníků.
Parsifal
Wagnerův
Kozima
Palerma
Mnichov
Rakousko
29
article
R. Wagner zemřel, zaujat průpravami k nové
serii her bayreutských, v Benátkách náhle 13.
února r. 1883. Po 13. únoru r. 1913 může tedy
každé divadlo, neplatíc nižádných tantiem, pro
vozovati všechny jeho skladby operní, „Parsi-
fala“ v to čítaje. Zbývajících do toho terminu
devíti let užije se — tak bylo vypravováno —
v ten způsob, že bude se hráti v Bayreutu každý
rok a „Parsifal“ co nejhojněji. Ale co potom,
až nadejde kritická chvíle, kdy Wagner stane se
nejen umělecky-duševním, ale také finančním
obecným statkem a majetkem všech Němců,
celé Evropy, veškerého světa? Pak je veta po
výsadě Bayreutu a čas, nezdolný ten velikán,
roztrhá na cáry závěť Wagnera, že jeho „Par-
sifal“ je vyhražen pouze tomuto městu, ne-
najde-li se prostředek, jímž tato privilej potvr-
zuje a prodlužuje se. Do kdy? Na časy věčné.
A jak? Říšským zákonem. Ne takový se pomýšlí.
R Wagner
Parsifal
Wagner
Němec
Benátky
Evropa
30
article
Jest arci pochybno, zdali pro návrh, obsahující
takovou přeměnu provisoria v nezměnně defini-
tivum, najde se většina. Kdyby nalezla se, pro
země mimo Německo legistické toto monstrum
nemělo by závaznosti. Za devět roků „Parsifal“
bude novinkou, ne-li v Německu, tož mimo ně.
Že však účinek a přijeti tohoto posledního vele-
díla mistrova nebude jinde, jakým je v Bay-
routě, osmělují se určitě předpovídati, neboje se,
že budu prorokem falešným. „Parsifal“ srostl
ne mechanicky, ale organicky s Bayreutem. Jen
ve svatyni jeho divadla ad hoc, jen v jeho
atmosféře, v jeho světle a teple se mu daři.
V každé chladnější půdě pozbude právě oněch
atributů, které mu v Bayreutu dodávají specifi-
ckého rázu domorodosti a tím váhy a hodnoty.
Pro velikou veřejnost je faktem takřka lho-
stejným, je-li v Bayreutě r. 1904 pořáde ještě
tak, jak bylo r. 1884, kdy přední chefové oper
a nejslavnější solisté obého pohlaví účinkovali
tam rádi zadarmo, kdy pěvci a pěvkyně prvního
řádu nadšeně šli zpívat do sboru ve službách
Wagnerových a kdy sami skladatelé, jako
Humperdinek, spolupůsobili v nich na zastrče-
ných schodech, či platí-li se v Bayreutě jako
Parsifal
Wagnerův
Německo