ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6e8e44b0-71e1-11dc-87ed-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 57, person 82, work 3, org 3
1 masthead
Ročník XXXXIV
2 masthead
V Praze, v úterý dne 30. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 239.
4 article
Na ranní a odpol. listy předpláčí set v Praze v administrnci a něsíe . . . . .. ntnri lsta . . . . 6 K — s dvoji donáškou z něsl n änt leta . . . . ve filislkách za něs4e . . . . . - Poštou: a něsle
Praha
5 article
2 K 90k
6 article
nitvrt lela . . . s drojí zisilkeu na něsl udtut keta . . . k oh
7 article Válka.
Válka. Z Berlína, 29. srpna. Petrohradský dopisovatel »Local-Anzeigru« sděluje Dle zpráv z Ljaojanu zahájen dne časně z rána boj dělostřelectva. A do této doby boj se plně nerozvinul. L. Z Petrohradu, (Pův. tel. zvl. dop. »Nár. Listů«.) 8. sbor armádní, rozlo- žený v oděsském obvodu a sestávající ze 14. a 15. divise s brigádami dělo- střeleckými, bude poslán na bojiště. K historii výjezdu loďstva port- arturského sděluje se uyní: Eskadra s admirálem Vitgeftem v čele měla vyplouti za bouře, poněvadž bylo by bývalo Japoncům nemožno mířitia stříleti. Admirál Vitgeft ale trpěl ne- mocí mořskou s dávením žluče i roz- hodl se nevyplouti za počasí tako- vého. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy via na straně 3.)
Japonec Vitgeft Berlín Ljaojan Petrohrad LocalAnzeigra
8 article Před rozhodnou bitvou?
Před rozhodnou bitvou? Kdo by si vzal práci, sbírati veškerat proroctví japonských, anglických, amerických, německých a maďarských »vojenskýcb odbor- níkův« o konečném výsledku nynější války ja ponsko-ruské, shledal by s jakou povrchnost ba slepotou usuzuje a předpovídá vášeň stran- nická o věcech nejvážnějších, berouc vlastní přání za hotový skutek, nadsazujíe úspěe svého chráněnce a podceňujíc protivníka v kaž dém ohledu. Kdy již byl dle těchto prorokův »žlutéh tisku« i Port Artur i Kuropatkin ztracen? Již počátkem července, tedy před dvěma měsíei znameniti oni »strategové« japanofilci viděli Kuropatkina u Dašičaa nebo Haičenu zaskoče- ného a celou jeho armádu buď zajatu, nebo rozprášenu a na divokém útěku do pouští mon- golských. Tolikéž hradby Port Arturu padaly již v červenci před »geniálním« japonským mar- šálkem jako hradby Jericha před troubam vojska starých Hebrejeův, vítězoslavní Japonei již v Tokiu diktovali »poraženému« Rusku nej- zpupnější a nejsměšnější podmínky míru. — Nuž, zalím nachyluje se srpen ke kone — a Port Arlur dosud hrdinně a vítězně od ráží neustálé, přímo šílené nájezdy Japoneů jeho tvrze a hradby dosud nejsou tím pekelným a v dějinách snad dosud nevídaným bombardo- váním rozstříleny, ale za to vůkol nich veškery svahy a stráně jsou prosáklé krvi 65.000 padšíeh tu Jsponcův.
Artur Kuropatkin Jericho Tokio Rusko
9 article
Po veškerém krajním napjetí sil oblehatelů. po veškerém tom bramarbasování žlutého tisku po obětování celých hekatomb životů zfanatiso- vaných válečníků japonských, musí na konec dnes panstvo v Tokiu mrzutě před světem do- znati, že dobytí Port Arturu, které chtěl mit slavný mikado do 23. srpna »stůj co stůj« — není tak snadným, jak se myslilo a jak si toho slávy lačná netrpělivost japonských šovinů a rusožroutská chtivost evropských i ame- riekých jejich souspřežencův z té duše žádala a přála. — Však možno-li ještě horší blamáže dožili se ti šlechetní proroci a mudrci od východu se svým prorokováním bídného osudu a konce srmády Kuropatkinovy na dráze mandžurské. Tento byl po bitvě u Dašíčaa dle nich »tak neodvratně rozhodnut a zpečetěn« jako osu
Artur Tokio
10 article
Port Arturu. »Spojeně tři armády japonské svou ohromnou přesilou Kuropatkina sevřou do kleští a umačkají. Neunikne jim více, nebot pravé křídlo Japoncův již mu mezi Ljaojanem a Mukdenem zaskočilo ústupní čáru.« Takse hlásalo a jistilo v nesčetných tučných telegra- mech japonské provenience »z bojiště mandžur ského« před měsícem do obou světa hemisfér. Leč pojednou — co to? Všecky ty tři »vítězné« armády japonské vzdor svému spojení a vzdor své přesile náhle ustaly ve svém postupu za couvajícím Kuro- patkinem jako přimrazeny, ba počaly ustupova zase do hor. Prý k vůli nastalému deštivému počasí. »Ale což nevěděli generálové japonšt. kdy nadejde v Mandžursku období dešťů, že nehleděli před ním donutit Kuropatkina ku rozhodné bitvě?« reptali zaraženi, v komickém vzteku zdejší Japonofilci a neblahá předtucha věcí příštích začala se ukládat na sklíčené jieh mysle. »Za těch okolností snad naposled přece jen Kuropatkin unikne z pasti a vyhne se roz hodné bitvě před Ljaojanem !« — počali teskni a tratit barvu, šlechetníci. Avšak konečně se trojnohá přesila japonská přece zase hnula! Dnem 26. srpna počaly veškeré tři armády japonské opět postupovati bojovno proti celé frontě armády Kuropatkinovy. »Nyn tedy dojde bezpečně již k té tak dávno vytou- žené rozhodné bitvě před Ljaojanem!« zaplesal na první zvěst horkokrevnější stratégové žlutého
Artur Mukden Kuropatkin Ljaojan
11 article
Leč brzy zatajil se jim dech. Ne proto jen že Rusové odráželi na celé čáře postup jejich tak rázně a mařili veškeré japonské pokusy zá- skočné tak bystře, že jim sami zaskočili a zničili celé kolony, ale ještě více proto, že panstvos dozvědělo, kterak poměr obapolných sil není již pro Rusy tak krutě nevýhodný jako býval a kterak Kuropatkin nad to během získané doby několika měsíců proměnil okol Ljaojanu u velkolepě opevněný bran- ný tábor na způsob Plevna, jejž svými 178.300 muži a 514 děly může zname- nitě brániti proti nájezdům sebe větší armády japonské. Tato však po ztrátách zatím utrpě ných dnes sotva čítá asi více než 230.000 boje sehopných mužů. „Nuž a to je rozhodně málo k na- dějnému útočení na rozsáhlý, opevněný tábor ruský“ — strachují se nyní rekové „Neue Freie Prosse“, to nestačí nikterak k vážení rozhodné bitvy s nepřítelem, jakým je Rus. A proto chtěj doufat a věřit — v rozvahu a prozíravou opatr nost generálů japonských, že v „těchto, pod- statně změněných okolnostech nepořiti střem- hlav v rozhodný boj, v němž by mohli drazí Ja- ponci přijíti o vaz!“ „Pozor, neukvapujte sel“ volají pojednou, „dokud nepadne Port Artur Teprv, až budete posíleni po jeho pádu muž- stvem i oblehacími děly odtamtud, pak teprv mů- žete se proti Kuropatkinovi odvážit rozhodné bitvy, dřive ne!“ Hle, kdo by to byl po všech těch fanfáronádách řekl, že vzejde den, kdy budou japanofilci naši takto pískat! Ale jes otázka, zdali Port Artur tak brzo padne a zdal Kuropatkin tak dlouho počká!
Rus Neue Frei Artur Kuropatkin Rus
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Z Krakova, 28. srpna. (Dr. Körbe v Krakově.) Můžeme-li věřiti »Czasu«, v Kra kově Körber na Poláky a Poláci na Körbra učinili nejpříznivější dojem. Körber podle svého obyčeje měl na jazyku samý med a nešetřil sliby. Odpovidaje starostovi krakovskému na uvítací řeč Körber pravil, že nutno najíti shodu mezi tradicí a požadavky pokroku. To si » Czase vykládá ve svém konservativném smyslu; po- kroku prý je v Haliči dost, neboť Poláci prý mu otevírají dvéře dokořán, může prý se tedy slovům ministrovým rozuměti pouze tak, že chce aby pokrok k vůli shodě s tradicí trochu ustoupi »zdravému a světlému konservatismu.« Když mu starosta města přednesl, řadu postulátů. Körber odpověděl, že by jim rád šmahem vy hověl, že však »nedělnost« parlamentu staví přízni vlády hráz, které překročiti nemůže.« Narážka tato na politické poměry nedošla odpo vědi s polské strany, ale ani nezmenšila har monii, která mezi Körbrem a Poláky zavládla hned, jak se sešli. Podle »Czasu« uvítán Körbrovo v Krakově vyšinulo se vysoko nad šablonu slavnosti podobného druhu.
Polák Körber Krakov Halič
14 article
Po celé cestě min. Körbrova Haličí budou se mu představovati deputace obyvatelstva a přednášeti mu jeho přání a potřeby. »Gazet Narodowa« jim připomíná, aby od něho žádaly jen to, co spadá do kompotence úřadův ústřed- ních a nezadávaly kompetence zemských úřado samosprávných. V jiném článku tento list opětně varuje Poláky, aby s Körbrem po čas jeho návštěvy v Haliči nečinili žádného ujednání o politice v Vídni, již proto, že v Haliči, tím méně zpředu. nelze věděti, co se bude díti ve Vídni, až bude říšská rada svolána, a jaké taktiky bude tam která strana užívati. Bylo by tedy nepolitické. kdyby v Krakově nebo ve Lvově stvořen byi fait aecompli, který by potom polskému zastu- pitelstvu vázal ruce. O otázkách tohoto druhu může se usnášeti pouze celé »Kolo polskie- ve Vídni v době zasedání říšské rady. Všeliké projevy, které za návštěvy Körbrovy učiní bud jednotliví členové »K. pol.«, buď členové ko- mise parlamentní, nemohou míli jiného významu. leč jako vyjádření osobního mínění, ale nemohou býti závazna pro politiku celého kola.
Polák Halič Vídeň Krakov Lvov Gazeta Narodow
15 article
Ze Záhřeba, 26. srpna. (0 slovans ký obřad.) Dr. Mazzura v »Obzoru« pokračuje v polemice s »Katolickým Listem« o slovanský obřad v církvi katolické. Cituje poslání papeže Jana VIII. z června r. 880 Svatoplukovi Velko- moravskému, v němž papež nejen prohlašuje že pismo slovanské, vynalezené někdy »filoso- fem Konstantinem«, schvaluje, nýbrž i přika- zuje, aby týmž jazykem (eadem lingua) Ho- spodin byl oslavován. Příkaz tento v poslání papeže Jana VIII. dále se rezvádí slovy: »Při- kazujeme, aby po všech chrámech na země (in omnibus ecelesiis terra vestrae) peo větší slávu boží evangelium čteno bylo nejprve latinsky, potom pak ve slovanském překladu pro národ, latinsky nerozumějlcí.« Ze Záhřeba, 27. srpna. (Proti násled- kům sucha.) Dnes konala se zde za před sednictví bana Pejačeviče porada o nouzi o píci jež je následkem letošního sucha. Nápadno bylo. že do porady nebyli pozváni žádní hospo dáři. Záhřebské denní listy, chtějíce býti v tétc příčině zemské vládě pomocny, poslaly do po- rady své zpravodaje. Ban ale jim nedovolil při stupu, ano vůbec jim odepřel všelikou zprávu o rokování a výsledcích porady. Z Pešti, 27. srpna. (Pangerma nské hnutí ve Slavonii.) »Budapesti Hirlape povšiml si článku »Agr. Tagbl.« o tomlo před mětě a dodává k němu: »Němci jsou hlavními vinníky nesvárů mezi Chorvaty a Srby. Štvou jedny proti druhým a mezilím jedny i druhé poněmčují. To znamená nebezpečí i pro nás Maďary. My jsme jedovatý zub velkoněmectv jedva vykořenili z Uher a již se na nás cen za našimi zády, ve Slavonii! Ve Slavonii je případ ještě horší, než byl v Uhirách. Tam Němci pracují všemi možnými způsoby a pro- středky a nikdo nepřekáží jejich protinárodním a protistátním snahám. Od německé propagandy nemají škodu jen Chorvatě a Srbové, nýbr Maďaři a uherská státní jednota.
doktor Mazzura Jan VIII Velko Konstantinos Němec Chorvat Srba Maďar Záhřeb Bana Pešť Slavonie Uhry Budapest Hirlape
16 article Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. srpna.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. srpna. Německé modlitby za vílězsíví v Africe. Královským úkazem ze dne 19. t. m. na řízeno bylo v Prusku, aby do všeobecné eír kevní modlitby evangelíků až na dále vřaděna byla i prosba za německé bojovníky v jižn Africe. »Münch. Neueste Nachrichten«, kteréž v tomže čísle posmívajíce se »bigotnosti ruské«. protože v »Moskev. Vědomostech« Posseljanin radil k modlitbám za záchranu Port Arturu zprávu o tomto opatření v církvi evangelické zaznamenávají bez poznámky. Poslední »úspěchy« německé v jižní Africe listy anglické nepřijímaji tak optimisticky, jak se v Německu namnoze děje. »Morning Post- přiznává možnosť poslední porážky hererské ale dokládá : čím kočovnější jest některý kmen. tím méně lze ho donutiti jediným vítězstvím, aby upustil od pokračování v boji. V jižn Africe, kdež rozkládá se ohromné pusté územ a kdež domorodci mohou se rychleji pohybovat nežli vojsko evropské, lze válku, jak ji Něme vyvolali, jen s obrovskými potížemi zakon- čiti.« List poukazuje na bezůspěsnost podobného pokusu anglického v Somalsku a praví zcela případně: »Némecko zakončilo by válku mno- hem spíše odstraněním příčin, jež vedly k povstání hererskému, nežli půltuctem vítězství nad Mahararou a jeho bojovníky.«
Münch Artur zpráva Praha Afrika Prusko Moskva Německo Neueste Nachrichten Morning Post
17 article
Anglické zálusky na Persii. Podnikavý místokrál indický lord Cur zon svou výpravou do Tibelu uskutečnil jen jednu čásť četných, ale i nebezpečných plánů svých na rozpjeti panství britského v Asii. Kdežto Francouzové stěžují si na stálé mísení se vlivů angliekých do vnitřních věcí Siamu na východě Indie a na ohrožování francouzského postavení v Asii, Curzon používá nynějších nesnází Ruska proti jeho vlivu a obchodu nejen v Tibetu a Afga- nistanu, nýbrž také v Persii. Vyšle do Persie co nevidět »obchodní missii«. Vláda indická do hodla se o věci té s hlavními obchodními ko morami indickými: bombayskou, hornoindickou a bengálskou. Anglický konsul v Kermanu bude poselstvo ono všemožně podporovati. Poselstvo to vybere se koncem září z Bender-Abbasu a ode- bere se nejprve na sever do Saidabadu a Bahra- mabadu, hlavnímu obchodnímu středisku pro bavlnu v télo provineii. Tam odtud odebere s do Kermanu. Na to má zamířiti jihovýchodně do Bamu a Nermorimu, důležitých to míst na obchodní trati bender-abbasko-seistanské. Prä- smykem Girbu dosáhne konečně nejvzdálenějšího okrsku, úrodného údoli řeky Bampura. Nazpět ubírati se bude missie přes Kuhek a Kejtal do Guaduru neb Pami na pobřeží mekronském Místa uvedená sama již naznačují význam tohoto poselství anglického. Jaké pak konečné cíle tyto »obchodní« missie mívají, netřeba ani dokládati Svízele Angličanův v Tibetu. Nesnázemi, minule vypočtenými, nevyčer pali jsme ovšem ještě jiných svízelů a nebez pečí anglické výpravy v Tibetu. Pokud se pře padání anglických vojákův a důstojníků týče, hledí, jak »Daily Mail« sděluje, Angličané půso biti odstrašujícím způsobem tím, že následkem přepadení setníkův Kellya a Yomya nařídili, aby mniši tibetatí zůstali uvěznění ve svých sídleeh
Cur Francouz Curzon Bahr Kerman Angličanův Angličan Persie Asie Siam Indie Rusko Bender Saidabad Bam Bampura Daily Maila
18 article
V orebném prodeji raani čí-lo o zobá . . . za 8 b odpolodni . . . . . . . za 2 b Ve flialkich na vankově rausí čílo. . . . . . . . 10h odpolední. . . . . . . . 3h Inseráty plati se hotevě rapřei Předplaceni a inserty přijími zdmini- strace v Mnrianské uliel č. 3. Tam nachízejí se též rodabee tiskárna a sxpeules „Národních Listů“. Rukopisy se nevracaji.
19 article
ve Lhasse a do města a okolí aby nevycházeli. Zvláště veliké nesnáze skýtala otázka zásobování. Po velikém teprve úsilí a vyhrůžkách podařilo se Angličanům sehnati zásoby na 14 dní. Jak bude ale po 14 dnech! A jak bude v zimě? Ač zima se blíži, vyjednávání s Tibeťany totiž napořád nepostupuje. Z celé osnovy smlouvy, již Angličané Tibeťanům předložili, přijato až dosud jedinké prvé ustanovení o pro- pustění dvou dlouho v zajetí držených podda- ných anglických a to také vyjednávači, jež dřive neb později uprchlý dalaj lama, hlava Tibetu, může prostě desauovati. Rimbači, jedenz čelných tibetských učitelů bohoslovi, vyšel sice Angličanům po dlouhém zdráhání vstříc a pro- hlásil, že byl dalaj lamou písemně vyzván, aby spor s Angličany spořádal, že také dalaj lama státní pečeť při útěku svém ve své residenci ve Lhasse zanechal, co ale zanechati zapomněl, že jest plná moc pro něj, pro Rimbača, aby směl státní pečetě i používati a také i pokyny, dle nichž by se měl při vyjednávání s Angličany říditi. »Vysoká rada« že tudíž pečeť prostě uzavřela a že on, Rimbači sám, neví nyní, kudy kam! A tak Angličané, kteří se mněli býti aspoň na počátku, jsou zase již — v koneích u O pobytu v anglickém táboře, těsně přimo před Lhassou, píše ještě dopisovatel »Daily
Angličan Tibeťan Rimbača Rimbač
20 article
Mailu«: Tábor náš leží západně od Lhassy. Až dosud nesměl z nás nikdo vstoupiti do vnit města. Čínský zástupce ve Lhasse — amban — navštívil plukovníka Younghusbanda a cho- val se velmi přátelsky a smířlivě. Ale lamové jsou ještě co nejodbojnější. Bojovnící tibetští, kteří stáli ve Lhasse počtem asi 5000 mužův, v noci před naším přichodem odtáhli. Ve dne pak shromáždilo se sice kol 10.000 mnichůva tvářili se, jakoby Angličanům chtěli mocí vstup do města zabrániti, ale na zrazování poslův dalajlamových záhy se rozplýlili. Situace není ale, dokládá dopisovatel anglický, nijak ješlě snadná. Ruský agent Dorjev »uprchl« prý sice již v květnu do Sibíře, ale i dalaj lama zmizel a uchýlil se prý do třileté dobrovolné osamo- cenosti do jistého kláštera. Rozhodující osob- nosti tibetské prohlašují ale napořád, jak i na- hoře v druhém případě navrženo bylo, že bez plné moci dalaj lamovy a bez dorozumění s ním nemohou uzavírati s Angličany žádných smluv o trvalé platnosti.
Younghusband Angličan Dorjev Maila Tábor Lhassy Lhass Sibíř
21 article Deklamator.
Deklamator. I největší odpůrce dra. Körbra uzná, že mluvit, velmi pěkně mluvit pán tento opravdu umí. Kdyby jen z poloviny tak jednal, jako při různých příležitostech vykládá, jinak by to v Rakousku vypadalo. Žel, že na dru. Körbrovi jsou jen slova, nic než slova. — Sotva že byl vyslovil tu nejkrásnější zásadu, obrátí se a jedná zcela naopak. Proti tomu, c jiným za povinnost ukládá, způsobem frivolním hřeši a co velebí ve své deklamaci všim prá vem jako nejvznešenější úkol toho, jemuž svě řeno pečovati v povolání svém o veřejné blaho, to sám bez ohledu i beze studu nohama šlape. Či domnívá se dr. Körber, že jen okresní hejt mani a komisaři povinni jsou býti spravedli- vými? Ministr že z povinnosti té se pohodlně vyzouti může? Vizme jen, co vykládal pan cheí kabinetu, jenž je zároveň ministrem vnitraa spravedlnosti, krakovským úřadníkům: »Nes ml býti nijaké lsti ve vykládání zá- kona, nijakého rozmaru. Státni úřadník musí býti především spra- vedlivým.« — Vezměte do ruky seznam jmenování soudních úřadníků v Čechách a pře- svěděle se, jak je tam státní úřadník spravedlivým, jak bezelstně s trká
doktor Körber Rakousko Čechy
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Umění bevreutské. Dojmy laikovy Paní Kozima Wagnerová, dcera Fr. Liszta, Hanušem Bülowem velkomyslně reformátoru opery postoupená, může býti výsledky letošn bayreutské stagione úplně spokojena, ba hrda. Všemi. Osobními, hmotnými, uměleckými. On je duší her v bavorském městě, jimi proslulém. Její vůle je rozhodující, protože opírá ji o tradic nebožtíkovu. Ba věru, žádné královně neholduje se, jak ji. Vysoká její postava je každou chvíli viditelna jinde v obecenstvu za přestávky mezi jednotli- vými akty. Vdova dosud jest odéta ve smutek Vodle ní syn Richard je pravá protiva. Malý rostem, malý duchem,2) bílý šatem.
Kozim Wagnerová Liszt Bülow Richard Francie
23 article
Zajisté důvodná pýcha naplňuje nitro této v Beyreutě všemohoucí paní, této vládkyně ve Walníriedě, bydlišti a pohrobišti její chotě, po- hliží-li s nevysokého návrší, na kterém vybudo- nal Semper zevně rudé, vnitř neúčelné sic, ale akustické, pouze přízemní divadlo, dolů na ne- šitokou třídu, vedoucí z města. Na té povozje za povozem. Po třetí hodině odpolední shro- mažďují se diváci. Takové řady kočárů, taková paráda, taková ceremonie jsou jen u dvorských plesů. Tady však tisícové z celé Evropy přišli se poklonit výkonům muže, s jehož jménem sloučeno její jméno na vždy. Rozešed se s první ženou, Minou, která dle jeho biografů neměla 1) Hrob Fr. Liszla na starém hřbitově bayreut- ském je chudičký. Na kryptě leží stříbrný věnec ru- ských skladateů. Němci a Maďaři mohli by velikému umělci, který jest oběma reklamován, zříditi důstoj- Děiší památník. ) Aristokratka, chot cizího diplomata, původce pa- málného výroku o koalici prusko-italské r. 1866, sdě lila v Hayreutě přiteli mému, vidouc Wagnera ml. „Ten vypadá jako karikatura nějakého commis voyageur! Jeho tatík se vyslovil ke mně jednou o něm: „Ten kluk (s epitetem, které není ornans. k niřemu není — nejjednodušší moji melodii si ne pamalujel“
Němec Maďar Wagner Evropa Francie
24 article
smyslu a porozumění pro jeho snahy a boje pojal, sedmapadesátník, 25. srpna r. 1870 pan Bülowovu za manželku, dámu, pro jeho intence nadšenou, svoji „buditelku“, svoji Musu, dámu vzácné energie, pevnosti, za kulisami diktá- torku,3) k nostem laskavou, stále usměvavou, vý- tečnou ředitelku, režisérku a pokladnici v jedné osobě. Díváme se na ni. Bývalý rakouský vele- vyslanec s celou rodinou se jí blíží. Všichni j libají ruku. Jako dědička trůnu se ukláni. Pán smekají před ní — nastane všeobecné ztišení, ujme-li se slova, by žádný zvuk z úst její ne- unikl. Přijímá všechny tyto projevy úcty klidně — jako věc samozřejmou, jako tribut, kterýj náleží, protože „Jej“ povzbuzovala, protože ji miloval a protože je vykonavatelkou jeho testa- mentu, pokračovatelkou jeho pronikavé čin- nosti.
Bülowův
25 article
Syna téměř nikdo si nevšímá. Sedí v re- staurantu, obklopen kruhem operních pěvkyň Sestru Evu nelze shlednouti. Provdá se za ka- pelníka, který věnem dostane řízení části bay- reutské kampaně. Dobrá partie navzájem. Pan Kozima — tak se ji říká — je praktickou matkou. Nač platiti dirigentům cizím. Kapelník se přižení a přiživí. Umění Wagnerovo vyplácí se tak, že zbude místo ještě pro jednoho. Tato ženitba velice pohněvala starou gardu dirigentů. Hanuš Richter, pořáde juný, je z nich nejstarší. Pociťují, že bude nastolen nový régime choro- vodů mladých. Nabídka je velikou a ta stlačuje ceny všude a vždycky. Také v umění a také v Bayreutě, kde se o penězích málo mluví, ale kde vše určuje toliko moment materiální. Též na jevišti bayreutském usedl autokrn mamon. Jeho povelům podrobuje se i paní Ko- zima. Zapomenuto je, že Richard Wagner opero- vati chtěl jen umělci-dobrovolníky, přivedenými nikoli honorářem, ale snahou, být účastnu cti, hrát a zpívat pod jeho žezlem, zapomenuty de ficity, jimiž byl stižen podnik bayreutský ně- *) „Sem již nikdy nepřijdu!“ volá rozhořčená so- pranistka nejsevernějšího divadla německého v roz- mluvě s vídeňským recensentem: „Tady musila jsem svléci celou svoji individualitu. Tady je všechno jen cepování Cdrilr).
Eva Kozim Wagnerův Richter ko Wagner Bayreuta
26 article
kolik let, zapomenuto, že Wagner dlouhoje hradil, nechtěje žádného získu ni výdělku, ji- nými příjmy, zapomenuta je celá minulost, hovi se materialistickému rázu doby a hledají se zá- ruky rentability v budoucnosti. O té promlu- víme dole. Mezi příchozími do Beyreutu Němci jsou v menšině. Vlachův a Francouzů je poskrovnu. Několik dlouhovlasých bosonožců bez klobouku slyšel jsem mluviti rusky. Také německé Ra- kousko je chudě zastoupeno. Největší kontin gent, snad dvoutřetinovou většinu, dodávaji Angličané. Letos měli stejně převahu jako jindy. Při tom bylo procento Američanů neumenšeno a těm věnována největší pozornost. „Parsifal““ hlavní atrakce v produkcích bayreutských, hrán o Velikonocích v Novém Yorku. Ale Bayreutu toto extempore ředitele Konrieda nezpůsobile újmy nižádné. Monopol Bayreutu na „Parsifala“ nebyl tím dotčen ani dost málo. Změnily se podstatně poměry v Bayreute proti dřívějšku. Zlepšily se. Život je tam po- hodlným, dobrým a laciným. Samosprávné úřady samy postihly, že nezměrné vydírání hostí ohro- žuje existenci nejen divadla, nýbrž města. Uči- nily všelikým zlořádům přítrž. Ceny bytů a po travin jsou levny. Všude je vzorný pořádek, nej pečlivější čistota, nejochotnější obsluha, všudo úsilí, zpříjemniti pobyt, byť jen dvoudenní, všude péče, aby nic neodstrašovalo, ale vše zvalo k opětné návštěvě. Přece však stala se nám tato přihoda. V pause prosila mě choť čelného soudce ve Vídni, bych jí donesl sklenici piva. Dostav ji, tážu se, co za ni. „Deset feníků — bez zpropitného,“ byla odpověď. Zasmáli jsme se chutě neomalené té hlouposti a zpropitného
Wagner Němec Vlachův Francouz Angličan Američan Parsifal Bayreuta Konrieda Nový York Uč Vídeň
27 article
Bayreut za saisony žije jen Wagnerem, jen pro Wagnera. Všecko je naparáděno, na ulicích stany s pohlednicemi, jeho děl se týkajícími, ve výkladních skříních obchodů samý Wagner, Gra lovým kalichem počínaje a jehlicí s Wagnero- vým poprsím konče. Drobný průmysl je ve své vynalezavosti po té stránce nevyčerpatelným. A všude vane picta, vděčnost a láska k tomuto zápasníku, který Bayreut, avoliv jej sídlem svého nedali. divadla, povznesl, proslavil, obohatil, vane smý šlení v pravdě sváteční. Ale obyvatele tohoto bývalého sídla mar krabat brandenburských počíná pojímati nenáhle obava, dlouho-li potrvá tato sláva, dlouho-li po- trvá zlatý déšť s ni spojený. Ne, že by přítažli- vost skladeb Wagnerových, tady provozovanýel vůbec a „Parsifala“ zvláště, který nebyl ješte na žádném jiném jevišti evropském, přestávala neb ukazovala mezery. Naopak. Po celý měsíe bylo Wagnerovo divadlo plno do posledního místa, ba skorem celé vyprodáno již v dubnu. A každé sedadlo bez rozdílu representuje dvaeet marek = 24 korun. Kromě toho dlužno míti na zřeteli, že se k „Parsifalu“ samotnu legitimace nevydávají. Kdo chce toto dílo vidět a slyšet. musí si koupiti také právo býti přítomnu předsta- vení předehozímu, pro které volí se — tuším — obyčejně „Tannhäuser“. Zajímavé to junktim a dobře vymyšlené. Paní Kozima myje ruce nevině, hrnou-li se proto na ni výtky. Ona nie, to její Richard určil tak a bylo by neprominu- telným prý hříchem, kdyby porušila jeho disposice.
Wagner Gr Bayreut Wagnerův Parsifal Tannhäuser Kozim Richard Wagnero
28 article
Ještě je tu jeden moment, dynastii Wagne- rově a Bayreutu příznivý. Nazval bych jej histo- ricko-statistickým. Frekvence totiž od r. 1882 kdy byla premiéra „Parsifala“, jehož posledn akt řídil sám skladatel — dokončil partituru 13. dubna v Palermě a již 26. července byly prviny — rostla. Poptávka je tak velikou ovšem toliko pro „Parsifala“, že nabízena v čer venci za sedadlo k němu desateronásobná sum ceny původní. Opatřeními pak, jimiž na ráz po- tlačeno olupování cizinců neuvěřitelnou drahotou v hotelech a jídelnách, stoupl příliv posluchač stva, zejmena v létech posledních. Příčina strachu, ve kterém Bayreuťané jsou solidárními spoluinteressenty s potomstven Wagnerovým, teď o kapelníka rozmnoženým, není tuchnoucí zájem hudebního světa, nen tuchnoucí jeho platební síla, není také konku rence Mnichova, kde kromě „Parsifala“ pro- vozují všechny opery Wagnerovy nyní, se sou- hlasem a v dohodě s paní Kozimou, ve zvláštním „slavnostním“ cyklu, sedadlo parketové také z dvacet marek a, stejně, jako v Bayreutě, se so listy a s ensemblem ze všech končin německé říše, ba německého Rakouska sebranými, nýbrž autorské právo paní Kozimy a její příslušníků.
Parsifal Wagnerův Kozima Palerma Mnichov Rakousko
29 article
R. Wagner zemřel, zaujat průpravami k nové serii her bayreutských, v Benátkách náhle 13. února r. 1883. Po 13. únoru r. 1913 může tedy každé divadlo, neplatíc nižádných tantiem, pro vozovati všechny jeho skladby operní, „Parsi- fala“ v to čítaje. Zbývajících do toho terminu devíti let užije se — tak bylo vypravováno — v ten způsob, že bude se hráti v Bayreutu každý rok a „Parsifal“ co nejhojněji. Ale co potom, až nadejde kritická chvíle, kdy Wagner stane se nejen umělecky-duševním, ale také finančním obecným statkem a majetkem všech Němců, celé Evropy, veškerého světa? Pak je veta po výsadě Bayreutu a čas, nezdolný ten velikán, roztrhá na cáry závěť Wagnera, že jeho „Par- sifal“ je vyhražen pouze tomuto městu, ne- najde-li se prostředek, jímž tato privilej potvr- zuje a prodlužuje se. Do kdy? Na časy věčné. A jak? Říšským zákonem. Ne takový se pomýšlí.
R Wagner Parsifal Wagner Němec Benátky Evropa
30 article
Jest arci pochybno, zdali pro návrh, obsahující takovou přeměnu provisoria v nezměnně defini- tivum, najde se většina. Kdyby nalezla se, pro země mimo Německo legistické toto monstrum nemělo by závaznosti. Za devět roků „Parsifal“ bude novinkou, ne-li v Německu, tož mimo ně. Že však účinek a přijeti tohoto posledního vele- díla mistrova nebude jinde, jakým je v Bay- routě, osmělují se určitě předpovídati, neboje se, že budu prorokem falešným. „Parsifal“ srostl ne mechanicky, ale organicky s Bayreutem. Jen ve svatyni jeho divadla ad hoc, jen v jeho atmosféře, v jeho světle a teple se mu daři. V každé chladnější půdě pozbude právě oněch atributů, které mu v Bayreutu dodávají specifi- ckého rázu domorodosti a tím váhy a hodnoty. Pro velikou veřejnost je faktem takřka lho- stejným, je-li v Bayreutě r. 1904 pořáde ještě tak, jak bylo r. 1884, kdy přední chefové oper a nejslavnější solisté obého pohlaví účinkovali tam rádi zadarmo, kdy pěvci a pěvkyně prvního řádu nadšeně šli zpívat do sboru ve službách Wagnerových a kdy sami skladatelé, jako Humperdinek, spolupůsobili v nich na zastrče- ných schodech, či platí-li se v Bayreutě jako
Parsifal Wagnerův Německo