1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu 277. ze dne 8. října 1908
2
masthead
Z kulturní ciziny.
Z kulturní ciziny.
Podzimní Salon.
3
article
—e. Z Paříže. (Pův. zpr.) V nejbližších dnech
bude otevřen nejsměrodatnější z pařížských velikých
Salonů, Salon d'Automne, k němuž rok za
rokem se hledí s většími nadějemi. Jako v předešlých
letech přinese i letošní Podzimní Salon několik
větších souborů jednotlivých umělců a jsou to z ma-
lířů Monticelli (asi 120 děl) a Greco (20
obrazů), z grafiků pak Bresdin a Chiffl art.
kteří jsou zastoupeni většími kollekcemi, shrnujícími
celé jejich životní dílo. Značnou pozornost upoutají
i velké fresky, určené pro výzdobu hrobky, jichž
autorem jest René Piot a pak zejmena pět vel-
kých dekorativných ploch Maurice Denise, po-
depsaných »Historie Psychy« a objednaných do Ru-
ska Z cizinců zastoupení jsou v první řadě Finové
svou výstavou současného umění, k níž připojena
jsou v Paříži dosud nevystavená díla loni zemřelého
Edelfelta. České umění representují zejmena dvě
jména velmi čestně: totiž F. Šimon, jenž vysta-
vuje pět obrazů, mezi nimi i pohled na Karlův most
v zimě a řadu barevných a černých leptů a své
pražské album, nedávno Topičem vydané, pak Bo-
humil Kafka, vystavující 16 plastik, mezi nimi
z poslední doby zejmena portret pí. K., návrh
pomníku paní Kvapilové, dekorativní plastiku
pro Pardubice určenou a znamenitou studii býka a
mimo to i řadu plaket.
Automne
Monticelli
Greco
Piot
Mauric Denis
Edelfelt
Šimon
Kafka
Kvapil
Paříž
Karlův most
Bo
Pardubice
4
article
V Petrohradě otevřen byl letošní podzimní
Salon 27. (14.) září v Passáži na Něvském pro-
spektě. Výstava je bohatěji obeslána, než v po-
sledních třech letech a má něco přes 500 čísel. Ale
výstava letošní nemá nic zvlášť pozoruhodného či
překvapujícího, jak praví »Rěč«. Z pozoruhodnějších
jsou práce Kondratěnka, Brodského, Velce
(Čecha), Fedorova (krajiny), Svjatoslav-
ského, Donitrijeva, Veščilova, Vladi-
mirova a j. Skulptur je celkem málo, za to bo-
hatý je oddíl karřikatur, kde stojí za zmínku kollekce
mladého Žukova a celá serie šarží, zobrazujících
různé »zloby dne« od Zlotnikova. Výstava má
letos mnoho portretů, z nich velmi dobrý Gorkého
od J. Grinma na.
V Petrohradě otevřena jest právě všeruská
výstava umění stavitelského a archi-
tektury — se zajímavým oddělením retrospektiv-
ním. Výstava, uspořádaná v části města, zvané Ka-
menný ostrov, spojená s velikým koncertním
sálem, v němž paní M. J. Gorlenko-Doli ná
umělkyně známá ve slovanském světě z několika
svých pěveckých zájezdů, pořádá serii večerů r uské
písně. Paní Doliná, která platí dnes za nejlepší
Klobouky a cylindry
vlastní výroby, jakož i klobouky z nej-
přednějších světových továren dopor.
O. F. HESS,
Celetná ul. a Na příko pě.
Ceny v obou závodech jsou stejné.
Kondratěnko
Brodskij
Velc
Čecho
Fedorov
Svjatoslav
Veščilův
Vlad
Žukův
Gorký
J Grinma
Gorlenko
Doliná
O F Hess
Petrohrad
Ka
Celetná ulice
5
article
interpretku ruské písně národní i umělé, slaví na
těchto večerech veliké triumfy umělecké.
V Národním divadle záhřebském stu-
dují operu tamního kapelníka Mukviče „Uskok“
Hrdinou opery jest jeden z těch „Uskoků“, kteř
v XVI. a ještě XVII. století se z Bosny a ze Srbska
z pod jařma tureckého uchylovali do Chorvatska.
tady však brzy zdivočili a živili se skoro výhradně
dobrodružnými výpravami, loupeží a pirátstvím n
Jaderském moři.
V Linci bude 11. října odhalen pomník horno-
rakouskému básníku dialektu a bývalému herci ně-
meckému Fr. Stelzhamerovi (žil v letech 1802
až 1874). Pomník jest uměleckým dílem prof. Fr.
Metznera.
Před několika měsíci mnoho poplachu vzbudíla
v německé žurnalistice zpráva, že císař Vilém, jenž
zakoupil býv. letohrádek zesnulé rakouské císařovny
Alžběty na ostrově Korfu, dal nařízení, aby odtud
odstraněn byl pomník Heinricha Heina. Zprá-
va, která budila v literárních kruzích německých
mnoho zlé krve; se nyní vyvrací. Pomník bude jen
přenesen na jiné místo, a na místě, kde se dosud
vypíná, bude umístěn pomník císařovny rakouské.
Stelzhamer
profesor
Metzner
Vilém
Alžběta
Hein
Bosna
Srbsko
Chorvatsko
Linec
Francie
Korf
národní divadlo záhřebský sto
6
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Vodopády na Labradoru
Američané Delano a Washburn navrátili se
z cesty k proslulým obrovským vodopádům na
Labradoru do Nového Fundlandu a přinášejí o nich
podrobné zprávy.
Existence těchto vodopádů byla zjištěna roku
1859 Mac Leanem, zřízencem společnosti Hudson
Bay. Mac Lean prošel rozsáhlou pustinu labrador-
skou od zálivu Hudsonského a přišel k ohromnému
vodopádu, jenž jest mnohem širší a hlubší než
Niagara. Vylíčení Mac Leanovo v listech společnosti
Hudson Bay zůstalo skoro úplně nepovšimnuto, až
teprve r. 1890 nalezl někdo ve starých papírech tuto
zprávu o velkých vodopádech a sdělil světu, že byly
objeveny v zadním Labradoru.
Indiáni ovšem tyto vodopády znali, ale neradi
o nich mluvili, neboť panovala mezi nimi podivná
pověra, že každý, kdo vodopády spatřil, musí do
roka zemříti. Na svých velkých výpravách a lovech
činili velké okliky kolem vodopádů. Na otázky při-
znali sice neradi, že vodopády existují, ale nedali se
přiměti, aby o nich sdělili něco bližšíbo.
V Hamilton Inletu na Labradoru však žil až do
roku 1895 starý polokrevný Indián, jenž byl přů-
vodcem Mac Leana a ten dokázal nesmyslnost po-
věry. Nejen že do roka nezemřel, nýbrž žil skoro
sto let. Udal také Američanu Bryantovi nutná data,
aby mohl k vodopádům dospěti, je změřiti a nakre-
sliti. Po šestnáct let byli Bryant a jeho průvodce
Apell jedinými žijícími lidmi, kteří vodopády viděli.
Angtická výzkumná výprava, která si vytkla obtížný
úkol dospěti k vodopádům, musila se vrátiti s nepo-
řízenou a také výpravu Glacierovu v roce 1897 stihl
stejný osud.
Američan
Delano
Washburn
Mac Lean
Mac Leanův
Indián
Bryant
Apell
Labrador
Niagara
Hamilton Inlet
Hudson Bay
7
article
Žmínění Američané Delano a Washburn byli
jediní, kteří se v posledních deseti letech odvážili
opět k výpravě a vykoupili úspěch svého podniku
hroznými námahami a strádáním. Vodopády nalé-
zají se 480 kilometrů od Hamilton Inletu ve vnitro-
zemí. Hamilton Inlet t. j. mořský záliv táhne se
sám 232 kilometrů do vnitrozemí a jest splavný pro
parníky. Od konce zálivu musejí cestovatelé pokra-
čovati v plavbě na kanoích, jež jest velmi stěžována
tím, že řeka Hamilton má velmi křivolaký toka
četné vodopády.
Oba Američané potřebovali k této cestě na vzdá-
lenost pouhých 480 kilometrů deset neděl a při tom
ztratili jeden kanoe. Vzali ssebou tři průvodce a ří-
díli se mapou, kterou zhotovil Bryant. Zjistili, že
vodopády jsou asi 250 stop široké a 1300 stop hlu-
boké. Hučící proud žene se několik mil hlubokými
roklemi a končí v šymícím víru. Cestovatelé slyšeli
hukot vodopádu n vzdálenost třiceti kilometrů.
Celá krajina jest následkem vodního prachu ze tří-
štících se vodních spoust stále zahalena mlhou,
takže jen v nejkrásnější dny poskytne slunce, proni-
kající mlhou, dosti světla k fotografování vodopádů.
Profesor Bryant, první objevitel vodopádů, na-
lézá se letos náhodou také na Labradoru a sice
pátrá na severním pobřeží po stopách starých Nor-
manů, kteří prý asi před tisíci lety toto území ob-
jevili. Bryant soudí, že Labrador je onou zemí,
která se v normanských pověstech nazývá Helluland
nebo země »nahých skal«.
Američan
Delano
Hamilton
Bryant
Labrador
Labrador
Helluland
8
article
=Z praze babylonských lékařů. Zajímavá
sdělení o honorářích a zákonné povinnosti ručení
babylonských lékařů před 4150 lety podává dr. Hol-
sten. Známe nejen chirurgické nástroje starověku,
nýbrž i výši honorářů lékařských v určitých přípa-
dech před několika tisíci lety. Při vykopávkách, které
Francouzi podnikli v Susách v letech 1897 a 1899,
byly nalezeny zákony, jež vydal krá! Hammurabi
kolem roku 2250 před Kristem. V těchto zákonech
nalézají se následující ustanovení: „Způsobí-li lékař
někomu operačním nožem těžkou ránu a uzdraví jej,
nebo otevře-li někomu operačním nožem nádor a
oko zůstane zachováno, má dostati 10 sekelů stříbra.
Byl-li to propuštěnec, obdrží 5 sekelů. Byl-li to něčí
otrok, má jeho vlastník dáti lékaři 2 sekely“. „Vy-
hojí-li lékař zlomenou kost nebo něčí choré měkké
části, má nemocný dáti lékaři 5 sekelů stříbra. Byl-li
to propuštěnec, má dáti 3 sekely. Byl-li to otrok, má
jeho vlastník dáti lékaři 2 sekely.“ Kolik tehdy platil
sekel stříbra, není známo, ale výši honoráře možno
odhadnouti srovnáním s jinými cenami téhož zákon-
níka. Tak má obdržeti loďař, jenž někomu vystaví
loď o 60 gurech, 2 sekely stříbra a kdo loď stejné
nosnosti najme, má za to zaplatiti 1/% sekelu stříbra
jako denní nájemné. Není to žádná malá loď, nebot
se rozeznávají ještě dva druhy lodí, pro něž je sta-
noveno menší nájemné. Naproti těmto patrně vy-
sokým honorářům stojí však povinnosť ručení se
strany lékaře. „Způsobí-li lékař někomu operačním
nožem těžkou ránu a usmrtí jej, nebo mu při operaci
zničí oko, mají mu býti utaty ruce.“ „Způsobí-li lékař
doktor
Francouz
Susa
10
article
Proč asi matka jeho, kteráž byla tak laskavá, tak
rozumná, tak zkušená, nemohla hned z počátku paní
Mortierové porozuměti?
Neosmělil se zlobiti na vdovu čalouníkovu pro ne-
spravedlivý její úsudek o matce. Byla to zajisté pouhá
pomluva, neboť matka jeho nikdy pyšnou nebyla. Snad
nechtěla však toho dne hluboké své pohnutí předčasně
dáti na jevo.
V těchto poznámkách Emiliiných byly to zvláště
dvě věty, na něž René zapomenouti nemohl, jež mu při-
padaly, jakoby na tom zažloutlém papíru ohnivými lite-
rami byly napsány
»Bojí se snad, že by mohl býti její manžel pode-
zříván ?«
»Což nemůže býti někdo usmrcen jiným nějakým
nástrojem, jenž jest kladivu podoben ?«-
Myšlenku tu týmiž skoro slovy proslovila již paní
Mortierová, když se jednalo o záležitosti Pauvelově.
Což snad tato zakořenělá představa o nástroji kla-
divu podobném svedla vdovu čalouníkovu ku pošetilým
domněnkám, k neodůvodněnému podezřívání?
René si umínil, že se co možná brzo o tom pře-
svědčí a pustil se opět dále do čtení.
Cecilie, kteráž viděla, jak se zamyslil a jak mu
rozčilením tváře hoří, přivětivě se naň usmívala, ale neli-
tovala ho pro namahání, kteréž na se vzal. Vždyť štěstí
jejich a štěstí obou rodin na odhalení jeho záviselol
Paní Mortierová pokračovala ve své zprávě o ná-
vštěvě u paní z Monterey a zmínila se také o tom, že ji
oznámila čísla uloupených bankovek.
Mortier
Emiliin
René
Mortierová
Cecilie
Monterey
11
article
bledý, smutný obličej otcův, jenž spočíval vedle mého na -
téže podušce, dříve než policie na dvéře naše zaklepala.
Pamatuji se pouze na polibek, jejž jsem od otce loučí-
cího se s námi obdržela a jenž — na to přísahám —
nepocházel od zločince. Vzpomínám si pouze na modlitby,
kteréž jsem se společně s matkou modlila a na smuteční
šaty, jež tehda matka nosila a kterých až po dnešní dobu
neodložila. Co bych ti měla ještě říci? Otec můj tane
mi stále na mysli jako vzor laskavosti, odříkání a trpěli-
vého utrpení. Milovala jsem jej vroucněji a něžněji než
děti v mém věku obyčejně milovati dovedou, protože bol
a žal, jež jsem viděla, učinily mne bystrozrakou. Tak, to
jest vše, co vím! Více ti říci nemohu.«
Cecilie nechtěla plakati a ježto násilně slzy potla-
čovala, mluvila chvějícím se hlasem.
René záviděl jí těch smutných a přece tak čistých,
zbožných upominek na dětská leta. Záviděl jí, že byla
tak bystrozrakou a otce svého ctila a milovala, kdežto on
byl tak bystrozrakým, že o pravdomluvnosti otcově po-
chyboval.
»Zůstaň tu u mne!« opakoval René nalehavě. »Pro-
sím tě za to !«
»O, prositi mne nemusíš, ráda tu zůstanu!« odvě-
tila dívka vesele, »ale dělej, jako by mne tu nebylo. Já
budu dávati pozor, zdali nikdo nejde, neboť teď teprve
naprosto si přeji, aby úmysl náš zůstal v tajnosti.«
Potom sedla si k oknu, u něhož obyčejně seděla
a vzala do ruky začaté vyšívání, aniž se však jehly
dotkla. Majíc ruce v klíně a hlavu o křeslo podpírajíe,
seděla tu tiše, dávajíc pozor a přece sníc. Brzo dívala se.
na mladého svého přítele, jenž se opět dal do čtení za-
žloutlých novin, brzo pátravě pohlížela do zahrady, aby
„Ocelové kladivko.-
Cecilie
René