ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 6e517b80-764f-11dc-ae56-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 11 celkem · entity: person 51, place 19, org 2, work 1
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu 277. ze dne 8. října 1908
2 masthead Z kulturní ciziny.
Z kulturní ciziny. Podzimní Salon.
3 article
—e. Z Paříže. (Pův. zpr.) V nejbližších dnech bude otevřen nejsměrodatnější z pařížských velikých Salonů, Salon d'Automne, k němuž rok za rokem se hledí s většími nadějemi. Jako v předešlých letech přinese i letošní Podzimní Salon několik větších souborů jednotlivých umělců a jsou to z ma- lířů Monticelli (asi 120 děl) a Greco (20 obrazů), z grafiků pak Bresdin a Chiffl art. kteří jsou zastoupeni většími kollekcemi, shrnujícími celé jejich životní dílo. Značnou pozornost upoutají i velké fresky, určené pro výzdobu hrobky, jichž autorem jest René Piot a pak zejmena pět vel- kých dekorativných ploch Maurice Denise, po- depsaných »Historie Psychy« a objednaných do Ru- ska Z cizinců zastoupení jsou v první řadě Finové svou výstavou současného umění, k níž připojena jsou v Paříži dosud nevystavená díla loni zemřelého Edelfelta. České umění representují zejmena dvě jména velmi čestně: totiž F. Šimon, jenž vysta- vuje pět obrazů, mezi nimi i pohled na Karlův most v zimě a řadu barevných a černých leptů a své pražské album, nedávno Topičem vydané, pak Bo- humil Kafka, vystavující 16 plastik, mezi nimi z poslední doby zejmena portret pí. K., návrh pomníku paní Kvapilové, dekorativní plastiku pro Pardubice určenou a znamenitou studii býka a mimo to i řadu plaket.
Automne Monticelli Greco Piot Mauric Denis Edelfelt Šimon Kafka Kvapil Paříž Karlův most Bo Pardubice
4 article
V Petrohradě otevřen byl letošní podzimní Salon 27. (14.) září v Passáži na Něvském pro- spektě. Výstava je bohatěji obeslána, než v po- sledních třech letech a má něco přes 500 čísel. Ale výstava letošní nemá nic zvlášť pozoruhodného či překvapujícího, jak praví »Rěč«. Z pozoruhodnějších jsou práce Kondratěnka, Brodského, Velce (Čecha), Fedorova (krajiny), Svjatoslav- ského, Donitrijeva, Veščilova, Vladi- mirova a j. Skulptur je celkem málo, za to bo- hatý je oddíl karřikatur, kde stojí za zmínku kollekce mladého Žukova a celá serie šarží, zobrazujících různé »zloby dne« od Zlotnikova. Výstava má letos mnoho portretů, z nich velmi dobrý Gorkého od J. Grinma na. V Petrohradě otevřena jest právě všeruská výstava umění stavitelského a archi- tektury — se zajímavým oddělením retrospektiv- ním. Výstava, uspořádaná v části města, zvané Ka- menný ostrov, spojená s velikým koncertním sálem, v němž paní M. J. Gorlenko-Doli ná umělkyně známá ve slovanském světě z několika svých pěveckých zájezdů, pořádá serii večerů r uské písně. Paní Doliná, která platí dnes za nejlepší Klobouky a cylindry vlastní výroby, jakož i klobouky z nej- přednějších světových továren dopor. O. F. HESS, Celetná ul. a Na příko pě. Ceny v obou závodech jsou stejné.
Kondratěnko Brodskij Velc Čecho Fedorov Svjatoslav Veščilův Vlad Žukův Gorký J Grinma Gorlenko Doliná O F Hess Petrohrad Ka Celetná ulice
5 article
interpretku ruské písně národní i umělé, slaví na těchto večerech veliké triumfy umělecké. V Národním divadle záhřebském stu- dují operu tamního kapelníka Mukviče „Uskok“ Hrdinou opery jest jeden z těch „Uskoků“, kteř v XVI. a ještě XVII. století se z Bosny a ze Srbska z pod jařma tureckého uchylovali do Chorvatska. tady však brzy zdivočili a živili se skoro výhradně dobrodružnými výpravami, loupeží a pirátstvím n Jaderském moři. V Linci bude 11. října odhalen pomník horno- rakouskému básníku dialektu a bývalému herci ně- meckému Fr. Stelzhamerovi (žil v letech 1802 až 1874). Pomník jest uměleckým dílem prof. Fr. Metznera. Před několika měsíci mnoho poplachu vzbudíla v německé žurnalistice zpráva, že císař Vilém, jenž zakoupil býv. letohrádek zesnulé rakouské císařovny Alžběty na ostrově Korfu, dal nařízení, aby odtud odstraněn byl pomník Heinricha Heina. Zprá- va, která budila v literárních kruzích německých mnoho zlé krve; se nyní vyvrací. Pomník bude jen přenesen na jiné místo, a na místě, kde se dosud vypíná, bude umístěn pomník císařovny rakouské.
Stelzhamer profesor Metzner Vilém Alžběta Hein Bosna Srbsko Chorvatsko Linec Francie Korf národní divadlo záhřebský sto
6 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Vodopády na Labradoru Američané Delano a Washburn navrátili se z cesty k proslulým obrovským vodopádům na Labradoru do Nového Fundlandu a přinášejí o nich podrobné zprávy. Existence těchto vodopádů byla zjištěna roku 1859 Mac Leanem, zřízencem společnosti Hudson Bay. Mac Lean prošel rozsáhlou pustinu labrador- skou od zálivu Hudsonského a přišel k ohromnému vodopádu, jenž jest mnohem širší a hlubší než Niagara. Vylíčení Mac Leanovo v listech společnosti Hudson Bay zůstalo skoro úplně nepovšimnuto, až teprve r. 1890 nalezl někdo ve starých papírech tuto zprávu o velkých vodopádech a sdělil světu, že byly objeveny v zadním Labradoru. Indiáni ovšem tyto vodopády znali, ale neradi o nich mluvili, neboť panovala mezi nimi podivná pověra, že každý, kdo vodopády spatřil, musí do roka zemříti. Na svých velkých výpravách a lovech činili velké okliky kolem vodopádů. Na otázky při- znali sice neradi, že vodopády existují, ale nedali se přiměti, aby o nich sdělili něco bližšíbo. V Hamilton Inletu na Labradoru však žil až do roku 1895 starý polokrevný Indián, jenž byl přů- vodcem Mac Leana a ten dokázal nesmyslnost po- věry. Nejen že do roka nezemřel, nýbrž žil skoro sto let. Udal také Američanu Bryantovi nutná data, aby mohl k vodopádům dospěti, je změřiti a nakre- sliti. Po šestnáct let byli Bryant a jeho průvodce Apell jedinými žijícími lidmi, kteří vodopády viděli. Angtická výzkumná výprava, která si vytkla obtížný úkol dospěti k vodopádům, musila se vrátiti s nepo- řízenou a také výpravu Glacierovu v roce 1897 stihl stejný osud.
Američan Delano Washburn Mac Lean Mac Leanův Indián Bryant Apell Labrador Niagara Hamilton Inlet Hudson Bay
7 article
Žmínění Američané Delano a Washburn byli jediní, kteří se v posledních deseti letech odvážili opět k výpravě a vykoupili úspěch svého podniku hroznými námahami a strádáním. Vodopády nalé- zají se 480 kilometrů od Hamilton Inletu ve vnitro- zemí. Hamilton Inlet t. j. mořský záliv táhne se sám 232 kilometrů do vnitrozemí a jest splavný pro parníky. Od konce zálivu musejí cestovatelé pokra- čovati v plavbě na kanoích, jež jest velmi stěžována tím, že řeka Hamilton má velmi křivolaký toka četné vodopády. Oba Američané potřebovali k této cestě na vzdá- lenost pouhých 480 kilometrů deset neděl a při tom ztratili jeden kanoe. Vzali ssebou tři průvodce a ří- díli se mapou, kterou zhotovil Bryant. Zjistili, že vodopády jsou asi 250 stop široké a 1300 stop hlu- boké. Hučící proud žene se několik mil hlubokými roklemi a končí v šymícím víru. Cestovatelé slyšeli hukot vodopádu n vzdálenost třiceti kilometrů. Celá krajina jest následkem vodního prachu ze tří- štících se vodních spoust stále zahalena mlhou, takže jen v nejkrásnější dny poskytne slunce, proni- kající mlhou, dosti světla k fotografování vodopádů. Profesor Bryant, první objevitel vodopádů, na- lézá se letos náhodou také na Labradoru a sice pátrá na severním pobřeží po stopách starých Nor- manů, kteří prý asi před tisíci lety toto území ob- jevili. Bryant soudí, že Labrador je onou zemí, která se v normanských pověstech nazývá Helluland nebo země »nahých skal«.
Američan Delano Hamilton Bryant Labrador Labrador Helluland
8 article
=Z praze babylonských lékařů. Zajímavá sdělení o honorářích a zákonné povinnosti ručení babylonských lékařů před 4150 lety podává dr. Hol- sten. Známe nejen chirurgické nástroje starověku, nýbrž i výši honorářů lékařských v určitých přípa- dech před několika tisíci lety. Při vykopávkách, které Francouzi podnikli v Susách v letech 1897 a 1899, byly nalezeny zákony, jež vydal krá! Hammurabi kolem roku 2250 před Kristem. V těchto zákonech nalézají se následující ustanovení: „Způsobí-li lékař někomu operačním nožem těžkou ránu a uzdraví jej, nebo otevře-li někomu operačním nožem nádor a oko zůstane zachováno, má dostati 10 sekelů stříbra. Byl-li to propuštěnec, obdrží 5 sekelů. Byl-li to něčí otrok, má jeho vlastník dáti lékaři 2 sekely“. „Vy- hojí-li lékař zlomenou kost nebo něčí choré měkké části, má nemocný dáti lékaři 5 sekelů stříbra. Byl-li to propuštěnec, má dáti 3 sekely. Byl-li to otrok, má jeho vlastník dáti lékaři 2 sekely.“ Kolik tehdy platil sekel stříbra, není známo, ale výši honoráře možno odhadnouti srovnáním s jinými cenami téhož zákon- níka. Tak má obdržeti loďař, jenž někomu vystaví loď o 60 gurech, 2 sekely stříbra a kdo loď stejné nosnosti najme, má za to zaplatiti 1/% sekelu stříbra jako denní nájemné. Není to žádná malá loď, nebot se rozeznávají ještě dva druhy lodí, pro něž je sta- noveno menší nájemné. Naproti těmto patrně vy- sokým honorářům stojí však povinnosť ručení se strany lékaře. „Způsobí-li lékař někomu operačním nožem těžkou ránu a usmrtí jej, nebo mu při operaci zničí oko, mají mu býti utaty ruce.“ „Způsobí-li lékař
doktor Francouz Susa
10 article
Proč asi matka jeho, kteráž byla tak laskavá, tak rozumná, tak zkušená, nemohla hned z počátku paní Mortierové porozuměti? Neosmělil se zlobiti na vdovu čalouníkovu pro ne- spravedlivý její úsudek o matce. Byla to zajisté pouhá pomluva, neboť matka jeho nikdy pyšnou nebyla. Snad nechtěla však toho dne hluboké své pohnutí předčasně dáti na jevo. V těchto poznámkách Emiliiných byly to zvláště dvě věty, na něž René zapomenouti nemohl, jež mu při- padaly, jakoby na tom zažloutlém papíru ohnivými lite- rami byly napsány »Bojí se snad, že by mohl býti její manžel pode- zříván ?« »Což nemůže býti někdo usmrcen jiným nějakým nástrojem, jenž jest kladivu podoben ?«- Myšlenku tu týmiž skoro slovy proslovila již paní Mortierová, když se jednalo o záležitosti Pauvelově. Což snad tato zakořenělá představa o nástroji kla- divu podobném svedla vdovu čalouníkovu ku pošetilým domněnkám, k neodůvodněnému podezřívání? René si umínil, že se co možná brzo o tom pře- svědčí a pustil se opět dále do čtení. Cecilie, kteráž viděla, jak se zamyslil a jak mu rozčilením tváře hoří, přivětivě se naň usmívala, ale neli- tovala ho pro namahání, kteréž na se vzal. Vždyť štěstí jejich a štěstí obou rodin na odhalení jeho záviselol Paní Mortierová pokračovala ve své zprávě o ná- vštěvě u paní z Monterey a zmínila se také o tom, že ji oznámila čísla uloupených bankovek.
Mortier Emiliin René Mortierová Cecilie Monterey
11 article
bledý, smutný obličej otcův, jenž spočíval vedle mého na - téže podušce, dříve než policie na dvéře naše zaklepala. Pamatuji se pouze na polibek, jejž jsem od otce loučí- cího se s námi obdržela a jenž — na to přísahám — nepocházel od zločince. Vzpomínám si pouze na modlitby, kteréž jsem se společně s matkou modlila a na smuteční šaty, jež tehda matka nosila a kterých až po dnešní dobu neodložila. Co bych ti měla ještě říci? Otec můj tane mi stále na mysli jako vzor laskavosti, odříkání a trpěli- vého utrpení. Milovala jsem jej vroucněji a něžněji než děti v mém věku obyčejně milovati dovedou, protože bol a žal, jež jsem viděla, učinily mne bystrozrakou. Tak, to jest vše, co vím! Více ti říci nemohu.« Cecilie nechtěla plakati a ježto násilně slzy potla- čovala, mluvila chvějícím se hlasem. René záviděl jí těch smutných a přece tak čistých, zbožných upominek na dětská leta. Záviděl jí, že byla tak bystrozrakou a otce svého ctila a milovala, kdežto on byl tak bystrozrakým, že o pravdomluvnosti otcově po- chyboval. »Zůstaň tu u mne!« opakoval René nalehavě. »Pro- sím tě za to !« »O, prositi mne nemusíš, ráda tu zůstanu!« odvě- tila dívka vesele, »ale dělej, jako by mne tu nebylo. Já budu dávati pozor, zdali nikdo nejde, neboť teď teprve naprosto si přeji, aby úmysl náš zůstal v tajnosti.« Potom sedla si k oknu, u něhož obyčejně seděla a vzala do ruky začaté vyšívání, aniž se však jehly dotkla. Majíc ruce v klíně a hlavu o křeslo podpírajíe, seděla tu tiše, dávajíc pozor a přece sníc. Brzo dívala se. na mladého svého přítele, jenž se opět dal do čtení za- žloutlých novin, brzo pátravě pohlížela do zahrady, aby „Ocelové kladivko.-
Cecilie René