Strana 2. Cíalo 269.

KATOLIC LISTY

Dne 1. října 1900.

řečník, že Rakousko nás dosud vždy sklamaloa hlavně konstitucí. Cituje výroky Palackého, uvádí, tajné výnosy, boj rakouska r. 1848, napadá soc. demokrecii a končí: Byli jsme před Rakouskema budeme bohdá i po něm. Pan red. Klofáč mluvil za národní dělnictvo. Uvedl, že jsme národem utlačovaným, po němž každý šlape; zmínil se o uzavíraném území, útiscích a protestoval proti všemu tomu. Vláda prý snaží se získati dělnictvo pro sebe, ale to se jí nezdaří. Řeč- ník mluví o nesrovnalostech při uhelné katastrofě. (Při tom byl vládním zástupcem napomenut. Shro- máždění bouří: »Pravda, pravda! Výborně! Vše tle- ská.) Vláda nedokáže, aby dělnictvo se dostalo do tábora centralismu. Dělnictvo je pro státní právoa půjde proti centralismu. (Výborně!) Politikou pod- rývá se právo naší národní existence a při tom prý máme mlčet. Řečník mluví o loňském 17. říjnu, o šosáctví, odstrkování a prohlašuje bezohledný útok proti oněm, kteří šosáctvím otravují náš národ. Pro veliké politické věci, ve chvíli obratu je třeba lidu, dělnictva; duch lásky, skutečného bratrství musí nás pojit. Řečník napadá byrokracii, vyzývá k drobné ná- rodní práci sociální, ke práci spojené, za zápas všemi prostředky dovolenými proti společnému nepříteli. Pan red. Hrubý promluvil za stranu země dělců; uvedl. české miliony, jež přicházejí do Vídně a za něž dostává se nám křivd a útisků, příkoříi násilí. Trpěli jsme dlouho, vlády se měnily, ale systém centralisační pro nás nepřátelský zůstal, ba nepřátelství proti českému národu se stupňovalo.

(Hanba.) Český národ žádá za samostatnost, své právo, reaktivování českého státu, hospodářské i kul- turní neodvislosti. Za ně vstoupíme v boj. (Vstou- píme!) Pak zmiňuje se o úpadku českého sedláka; jejž zavinil centralismus; vlády uherské přivodily krisi agrární, pozvolné umírání selského lidu. Ostře kritisuje řečník sociální demokracii a realisty, kteří pracují proti národu. Pan dr. Baxa za radikální stranu učinil bilanci o odbývaných táborech; přeje si, aby slovům následo- valy skutky. Zmiňuje se o volbách a uvádí, že přes to, že český lid trvá na obstrukci své delegace, již ze řad české šlechty promluveno oněja ké rakouské vlastenecké straně. Řečník je pro odstranění ústředního parlamentu na cestě k do- sažení českého státního práva. Není tomu 30 let, co vůdce tehdejší české šlechty varoval před Vídní, nyní je opak toho. Nutno nyní svolati český sněm před svoláním říšské rady; vždyť jedná seootáz ku následnictví trůnu; je to otázka veřejného práva, na ní bude se vidět, jaké jest právo království českého; tu musí promluvit český sněm. Tu vidna bude svrchovanost českého království. Řečník v dalším vyzývá ke svornosti a slušnosti při budoucích volbách, aby strana proti straně stál čestně a rytířsky. Musí být důslednost a charakter- nost v boji. Na to přijata resoluce: »Majíce na paměti státoprávní postavení koruny české, a jsouce sobě vědomi slávy, moci a lesku. kterouž tato koruna nejen nejasnějšímu rodu králov- skému, ale i celému soustátí povždy propoučelaa propoučí, prohlašujeme slavně a neodvolatelně, že prvním požadavkem naším jest konečné provedení státního prává koruny svatováclavské, za nímž jako jediný muž stojíme a pro něž do skutečného prove- dení jeho upřímně a poctivě pracovati slibujeme.

Přihlížejíce k tomu, že jazyku našemu přísluší dějinná přednost v zemích koruny české, vzpomí- náme s vděčností slavných rodáků českého jihu mistra Jana a bratra Jana Žižky, žádajíce důrazně v šlé- pějích jejich zavedení českého jazyka úředního ve všech oborech veřejné správy. Zejména důrazně žá- dáme, aby jazyku českému v Dolních Rakousícha zvláště ve Vídni bylo poskytnuto to právo, kteréž mu dle zákonů přísluší; zároveň protestujeme proti každému sebe menšímu pokusu zavedení němčiny ja- kožto jazyka státního neb dorozumívacího a poklá- dali bychom každý takový pokus za neodpustitelnou výzvu národa našeho k rozhodné odvetě. Varujeme co nejrozhodněji před jakýmkoli obme zováním politických i občanských práv lidu českého beztoho skrovně vyměřených, naopak žádáme, aby politická práva byla co nejvíce na nejširší vrstvy rozšířena a občanská svoboda i samospráva roz- hojněna a volební právo jakožto všeobecné rozšířeno. Schvalujeme, že poselstvo koruny české prová- dělo obstrukci parlamentární i prohlašujeme, že vo- liti budeme pouza ty, kdož stojíce pod posvátnou ko- rouhví státního práva, samostatnost zemí koruny če- ské a historické postavení jazyka českého neústupně, vší silou, třebas i prostředky nejkrajnějšími vymáhati budou, majíce nezvratné přesvědčení, že konečně do- spěje se k tomu, že jediné uznáním a provedením státního práva zemí koruny české jest možno zame- ziti rozvrat soustátí, beztoho pochybenou politikou germanisační a centralisační na pokraj záhuby přive- deného.«

Zprávy politické. V Praze, 1. října. Trutnovské sjezdy byly tedy včera již od- byty a sice klidně. Nepřátelští němečtí bratří pose- kali se jenom nekrvavě ostrými slovy, na obávané rvačky však nedošlo. Dík nejspíše četnictvu, jež u valném počtu staženo bylo do Trutnova. Sjezd německých pokrokářů, býv. něme- ckých liberálů, navštíven byl dle jejich zpráv velmi četně. Většina města vyzdobila se na počest jeho účastníků velkoněmeckými prapory; přívrženci Wol- fovi demonstrovali zase tím, že nechali své domy beze vší výzdoby. Sjezd sám konán byl ve dvoraně, zbudované v městských sadech, v nichž na straně ku městu byla postavena slávobrána a súčastnilo se ho prý na 12—1500 osob. V 11 hodin zahájil jej jeho předseda poslanec Siegmund. Pravil, že sjezd byl svolán za tím účelem, aby německá pokroková strana mohla jednou již účtovati s nepřátely německého lidu, »feudály, klerikály, Čechy a pak i s oněmi mezi- národními odpůrci, kteří své lidi napadají ze zadu. Na konci bezvýznamné řeči poukázal řečník na to, že by v kakousku snadno mohl býti zjednán dávno kýžený mír, jenom kdyby vláda přísně chtěla proje- viti a udržeti »historický německý ráz« říše.« Po té uvítal účastníky sjezdu trutnovský purk- mistr Rauch, který ve své řeči německo-pokroko- vým poslancům až příliš mnoho podkuřoval, pak k dalšímu vytrvalému boji proti českým »Husitům« jich vyzýval, načež jal se omlouvati pověstný svůj, nejv. kabinetní kanceláři ve Vídni zaslaný telegram, ve kterém žádal za zakázání sjezdu německo- radikálního.

Posl. dr. Pergelt podával pak zprávu o »po- stavení Němců v Rakousku«. Činil zod- povědnu za všecky poslední zmatky v říši slabost vlády, načež dovozoval potřebu a nutnost uzá- konění německé státní čili sprostředkovací řeči. V hlavní půdě zla, v Čechách, musí býti pro- vedeno národnostní rozhraničení a co možná nej- větší národnostní rozdělení správy, státoprávním požadavkům Čechů musí vláda čeliti s jasnostía rozhodností, tak aby jim vzata byla všeliká naděje na uskutečnění jejich požadavků. Vládní politika nesmí býti kolisavou, nýbrž musí býti jasnou a roz- hodnou. Čechové nemají prý žádného práva na českou vnitřní úřední řeč. Jako ostatní Němci, jsou prý také němečtí pokrokovci odhodláni k uzavření smíru, ale i také k pokračování v boji. Daleko většího úspěchu, nezli dr. Pergelt do- cílil posl. dr. Sprinnger, nejlepší, jak známo, politická hlava mezi německými pokrokáři. Mluvil o postavení Němců v zemi. Čechy, ohnisko vnitřní rakouské politiky, trpí věčným jazykovýma národnostním bojem. Každá otázka dochází zbarvení národnostního; tak na př. nejsou rozpočtové položky nic jiného, nežli do číslic přeložená žárlivost obou ná- rodních kmenů. Řečník upíral historické nároky, kte- réž přísluší prý některému národu; každý národ stojí na místě, jež on sám zaujal a jehož mu poskytují jeho zastanci svým konáním a jednáním. Reální po- litika přítomnosti vyžaduje své pomoci v nejlepším smyslu slova. A tato svépomoc musí v německé části Čech nesena býti zásadou: »Národnostní, ohraničení, národní sebeurčení a správa! Na místě pustého boje národů vyvinul by se následkem toho ušlechtilý zápas o lepší úspěch. Ale takovýto stav mohl by nadejíti jen splněním německých požadavků.

Požadavky ty jsou: národnostní ohraničení soudních obvodů, utvoření správních okresů a volebních okresů pro říšskou radu, změnu volebního řádu do sněmu, upravení jazykové otázky v úřadech, uznání němčiny jako sprostředkovací řeči. Řečník poukázal pak na to, jak Čechové ku všem těmto otázkám chovají se prý dvoj- smyslně, protože po sblížení, jímž prokázána byl úplná možnost smíru, vrátili se pojednou ke svým utopistickým (), vše zničujícím (?) a neuskutečnitel- ným (?) zásadám českého českého státního práva. Dr. Ehringer pokoušel se pak — ovšem že marně — upříti podstatu a historičnost tohoto če- ského státního práva a přezval je výkřikem po stát- ním převratu. Německý lid jest následkem toho prý do boje přímo vháněn. Dále polemisoval řečník se soc. demokracií, kteráž snaží se otázku národnostní zlehčovati a sama neznajíc žádného prostředku, kte- rýmž by jazykový boj mohl býti odstraněn, jazy- kovou otázku z programu svých sjezdů prostě vy- pustila. Nezbytný prof. dr. Fournier, o němž jeho voličové nechtějí takřka již ani slyšet, pustil se nej- dříve do »německých bratří«, radikálů, načež hájil svobodomyslné zásady své strany a snažil se dokázati, jak veliké národní, hospodářské a politické škody při- náší Němcům antisemitismus. Řečník hájil také svou stranu proti výčitce, že koná lokajské služby všecko ničícímu kapitalismu, při čemž poukazoval na přísná

opatření, za kteráž prý velkoprůmysl i malořemeslo, ano i dělnictvo děkuje jeho straně. Na konec vyli- čoval řečník rázný boj, kterýž vedla jeho strana proti jazykovým nařízením, načež jal se dokazovati, že jeho strana o mandáty vlastně ani tak příliš mnoho ne- stojí... Proč bude tedy dr. Fournier poznovu kan- didovati? Zemský poslanec dr. Zdeněk Schücker odůvodňoval pak následující resolucí: »Důkladné a brzké ozdravění neutěšených poměrů, kteréž politický a hospodářský život naší vlasti ochromují déle již, než po tři roky a ze všech národů této říše spočívají nejtíže na národu něme- ckém, jest nezbytnou nutností. Všeliké prodlužování krise, každé další odkládání rozhodnutí zvýšeně poškozuje celý stát, kteréžto poškozování státu ne- může býti vyváženo vyřízením jednotlivých hospo- dářských otázek, i když by nyní bylo třeba možné.

Trvalé ozdravění našich státních poměrů jest možné jen tehdy, jestliže snahám, usilujícím již po desíti- letí proti jednotě říše a ústavě, jakož také če- lícím k zatlačení němectví. vzata bude všeliká vyhlídka na uskutečnění. Prohlašujeme proto za základní podmínku pro zjednání spořádaných po- měrů v Rakousku zákonné ustanovení německé státní řeči, jakož také národnostního ohraničení a národnostního rozdělení veškeré správy v Čechách. Považujeme v nynějším okamžiku za nejdůležitější povinnost rakouské vlády, aby otevřeně a jasně položila důraz na práva a zájmy státu vůči nesluš- ným národním a politickým, s říšskou jednotou ne- slučitelným nárokům, zvláště pak vůči snahám po uskutečnění »českého státního práva« a dále aby za uskutečnění oněch práv a zájmů státních zasa- dila se vším vlivem vládní moci. Resoluce tato schválena byla jednohlasně. Prof. dr. Pfersche, všeobecně nazývaný »Jean kudla německé pokrokové strany«, odůvodňoval pak tuto resoluci:

»Želíme co nejhlouběji, že roztříštění Němců v Rakousku ve více stran není překonáno ani v době nejlitějších návalů na naši národnost a vy- slovujeme přesvědčení, že politická síla v Rakousku může platnosti nabyti jenom tehdy, jestliže všichni národně a pokrokově smýšlející Němci, ponecháva- jíce jednotlivé rozlučující otázky stranou, semknou se v organisaci jednotné národní strany. Odmítáme útoky a viny, vrhané na německou pokrokovou stranu a na její zástupce a soukmenovce jako úplně bezdůvodné a prohlašujeme, že v dobách národní obrany od Němců proti Němcům zhusta nedůstojně vedený způsob boje zmenšuje sílu odporu našeho lidu a těžce poškozuje jeho vážnost.« Městský radní z Ústí n. L. Apfel navrhl pak tuto třetí resoluci: »Vyslovujeme dosavadním zástupcům německé pokrokové strany v říšské radě a v českém sněmě své nejplnější uznání a nejvřelejší dík za to, že vždycky a především s plnou silou a věrností účinně hájili oprávněné požadavky a zájmy něme- ckého lidu.« Také tyto obě dvě resoluce byly přijaty jedno- hlasně, načež litoměřický mluvka dr. Funke vřele děkoval za uznání, vyslovené jeho straně a velebil ji jako nejdokonalejší. Proti této straně rozsévána jest jenom nenávist, vypovídán jest ji boj až na zničení, ale ona se neleká ani sebe většího terrorismu. Předseda Siegmund poděkoval pak ještě všem přítomným za jejich účastenství ve schůzi, načež tito odebrali se po jeho vyzvání na náměstí před pomník císaře Josefa II., jejž posl. Siegmund za velikého haj- lování ozdobil věncem a stuhami velkoněmeckými.

Také sjezd německé strany radikální byl navštíven velmi četně, ba listy německo-liberální praví, že nade vše očekávání četně. Ale dostavil se prý většivou jen mladý lid, voličů samých přišlo jen málo. Z poslanců německo-radikálních byli přítomni Wolf, Kittel, Pacher a Kaspar. Poslanec Pacher uvítav shromážděné, prohlásil skutek trutnovského purkmistra (Viz svrchu!) za nekonstituční. Nejlepší odpovědí na to bylo by voliti radikálně. Poslanec Kittel mluvil o zemědělských poměrech a vyslovil přání, aby Němci při obnovování obchodních smluv zasazovali se o uzavření obchodního spolku s Ně- meckem. Po řeči posl. Kaspara slibovalo několik vo- ličů, že rázně budou se zasazovati o zvolení Wolfovo. Po té mluvil Wolf sám. Pravil, že dnešní lidový sjezd podává nejlepší svědectví, že východní Čechy stojí v táboře radikálním. Žádná, ani sebe menší de- nunciace není s to, aby vedla k úpadku radikalismu. Sjezd nebyl svolán za tou příčinou, aby liberální sjezd byl znemožněn, nýbrž proto, aby podán byl důkaz, že Trutnov jest radikální. Na to vyjmenoval Wolf požadavky své strany a pravil na konec, že jeho strana bude čítati v nové říšské radě asi 25 hlasů. Současně konaný sjezd sociálně-demo- kratický dál se ve Starém horním Městě u Trut- nova. Býv. říšský poslanec Kiesewetter pro-