Číslo 346.

V Praze, dne 18 prosince 1900.

Ročník IV.

Redskos, zdminírtrves 6zpsdice: Praha. Pštrossova ulice, číslo 200—II. Retrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Kozapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně 1 při častější inserci po- skytujeme výhody. Pýcházejí denně o šesté

NAl hodině ranní V pondělí a po svátku vy dysnácté ho- lední Jsdnotlive číslo za 8 Telefon redakce č. 1126

UILKE Lle

Předplstne pro Pralw a donko. do domu: mesíčno. . . . . K 2.80 čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtyrtletně . . . K 9.— celoročně. . . . K 98.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Franote, Švýcarska, Italie, Bel- zle. Anglie a Ruska: 18.20 čtvrtletně celoročně K 52.88 Telefon rodakce č. 1126

Slunce vychází v 7 hodin 55 minut ráno. Slunce zapadá ve 3 hodiny 57 minut večer.

Úterý:

S v. Gracia n a. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Salvatora v semináři od 18.—22. t. m.

„Svoboda“ v Německu. V Praze, 17. prosince. = Zajímavý, však pro nás bolestný boj se vede právě v Německu o — svobodu náboženskou! V poslední době několik křiklavých fakt se opa- kovalo v novém vydání a vyšlo ve° všeobecnou známost. Centrum proto podalo osnovu zákona na ochranu svobody. Osudy její jsou zajímavé, ale bo- lestné. Jediné faktum o princi Maxovi, který se k vůli dělníkům učil vlasky, aby jim kázal slovo Páně, který za to hanebně byl pomlouván a jemu na cti utrháno; dále případ se služkami katoli- ckými v zámeckém kostele ve Wechselburgu, ty postačí jako důkaz, jaké »svobodě« se těší katolíci v protestantském Německu. Z těchto fakt vzal svůj původ nový návrh na ochranu svobody ná- boženské. Dáváme důraz na to, že jest tohoto zá- kona na ochranu svobody náboženské třeba toliko a jediné — v zemích protestantských My máme v katolických zemích provedenou rovnoprávnost a svobodu nejen úplně, ale až upří- lišněně. V katolickém Rakousku není toho návrhu zákona teprve třeba. Francie a Italie nás ještě předčí. Ve Španělsku se protestantská propaganda roztahuje daleko horlivěji než někde mezi divochy na rovníku neb eskymáky v točnových krajích. Opakujeme všem, kdož svobodu kolikráte berou nadarmo, že my katolíci máme náboženskou rov- nost provedenu dávno, a že naši bratří v prote- stantských zemích se musí teprvé na sklonku XIX. století ji domáhati. Druhá zajímavá, ale smutná věc, jest historie tohoto boje za svobodu náboženskou. Již r. 1848 ve Frankfurtě v kostele pavelském za přítomnosti Kettelera, Diepenbrocka, Döllingera, Reichensper- gera a j. katolických předáků navrženy § 16—19., jejichž tresť byla: Každý Němec má neobmezenou moc osobně i společně vykonávati své nábožen- ství. Vyznání náboženství nemá vlivu na užívání občanských práv. (§ 17)

Podobného znění jsou i následovní §8. Tak navrhováno ve Frankfurtě. Kdo provedl návrhy? V naší vlasti nečiníme nevole svým spoluobéanům jinověrcům. Naši spolubratří teprve se jí musejí domáhati. Když v letech 1868—69 chtěli katoličtí poslanci v zákon dáti usnešení o svobodě nábo- ženské, použili různí diplomaté svého bystrozraku k tomu, aby nebyla dána svoboda a rovnoprávnost vyznání do zákonníka říšského. Katoličtí poslanci dali se též obelstít, pak v době »kulturního boje« litovali své veliké důvěřivosti. Biskup Ketteler navrhl v parlamentě znovu, aby zákonem ustano- vena byla rovnost příslušníků všech vyznání. Mal- lingrodt tehdy (18.1) pravil: »Beru ji (svobodu) v plném slova smyslu, neberu ji jenom pro sebe Chceme svobodu pro každou třídu, pro každý stav, pro každý kmen (!), chceme rozvoj duševních a hmotných zájmů, chceme jedním slovem beze všech výsad na půdě zabezpečeného, spravedlivéhoa mravného zákonodárství, svobodu dobrého i zlé- ho.« Tak mluvil Mallingrodt. Kdo stál proti svo- bodě? Strana »svobodomyslná« a strana »ortho- doxní«, které dnes jsou úplně za jedno v ná- zoru o návrhu katolického centra, v němž vidí jen »agitační prostředek«.

Je-li poučná historie náboženské svobody v zemi německé, jest smutně poučná komedie, kterak chtějí strana »svobodomyslná« a »ortho- doxní« odpraviti návrh katolíků. Oni se stali na- jednou federalisty! Nejednou chtějí, aby o ná- boženské svobodě rozhodovaly si země samy a ne ústřední sbor zákonodárný, v něaž jest nejmoc- nější stranou katolický střed. Teď má Brunšvicko, Sasko, Meklenbursko a celé souhvězdí německých státečků povolovati po kousku náboženskou svo- bodu nám katolíkům. Jak to vypadá, lze poznati z nového výnosu ministerstva saského, dle něhož ve Wechselburgu smí tedy katolíci jíti na mši sv. do kaple katolického šlechtice, když se se zemskou církví lutherskou dorozumějí, což se snad stane hned prvního dne po konci německého spolku

států. V malých státečkách německých nemají ka- tolíci buď žádného, buď nepatrného zastoupení. V parlamentě mají nejen svou stranu, ale též Po- láky, Welfy a mnoho jiných přívrženců. Tam »svoboda« by mohla projíti, proto schovávají se za kulisu federalismu. My katolíci zůstaneme dále rozkřičeni jako nepřátelé svobody a protestanté budou o sobě deklamovati, jak snášenlivi jsou k nám a my nevděčni k nim. Od r 1848 poznovu zápasí katolíci za rovnoprávnost, a přece — marně — ve státě protestantském, kdežto není státu ka- tolického, který by upíral jiným vyznáním rovno- právnost. Však střed jest dějinami 30 let vycvi- čený a zkušený — sotva ustoupí od svého poža- davku. Jednu věc však debata měla za následek, to jest, že mnozí protestanté němečtí zvěděli o věcech, o kterých neměli ani zdání — a styděli se za je- dnání vůdčích kruhů svých. »K Volksztg.« při- nesla prohlášení professora Kuhlmanna z Pader- bornu, který byl v době »kulturního« boje záme- ckým kaplanem ve Wechselburgu, a praví, že výtka, kterou činí ministerssvo saské zámeckým kaplanům ve Wechselburgu o jeho osobě, jest ne- pravdivá. Ostatní budou zajisté následovati Co si lze mysliti o ministerstvu, které taký výnos dá, jehož pravdymilovnost veřejně přibíjí občan na pranýř?

Návrh o služném katechetů. Z kruhů katechetských se nám píše: V úterý má ve sněmu jednáno býti o »návrhu školské ko- mise« v příčině upravení platů učitelstva. V návrhu tom jest také odstavec o služném katechetů a sice v § 20. odst. 3.: »Zvláštní učitelé nábožen- ství, kteří jsou stanoveni se stálým platem, požívají, nechť jsou dosazeni zatímně nebo definitivně základ- ního služného učitelů obecných škol, pokud se týče měšťanských škol I. třídy.« Především jest otázka, kdy se o tomto usta-

FEUILLETON. Prahou a z Prahy.

O1 9. do 14. dubna 1901 zasedati bude ve Vídni VIII. mezinárodní sjezd proti alkoholismu, pro který započala již pracovati také nedávno pražská anketa, jež si sestavila hned několik sekcí, aby si práci usnadnila a mnoho se při tom nenadřela. Na stole pražského fysika postřeblo slabé oko moje před několika dny slušný svazek spisů s nápisem »alko- holismus«, který by se v nynější době jako časová věc hodil výborně novinářům, já však jsem se ne- odvážil při oné návštěvě pytvati jeho zajisté obsažné i zajímavé vnitřnosti, s úctou jen hledě na tučný vý- sledek úmorné a namáhavé práce přičinlivého od- borníka. Ale abych poněkud alespoň na hranici ankety přinesl náruč chrastí a ukázal tak, že se přece jen zajímám o tento u nás zanedbaný obor lidumilství, připojuji zde nejnovější výsledek úředního pá- trání živnostenského referátu pražského magistrátu o výnosných střediskách lihových nápojů v přehledné tabulce, ze které soudný čtenář vyčte, která městská čtvrť ve kterém odvětví alkoholu statně se drží, vy- niká nebo zakrňuje.

II. III.

Praha K tomu by se aspoň v poznámce mělo připojiti ještě 56 policejně trpěných nevěstincův, o kterých jindy napíšeme zvláštní kapitolu, a to tím spíše, že bolavého tohoto vředu dotekl se v tomto měsícii pražský sbor obecních starších. Aby mravnost neutr- pěla újmu, jsou brlohy tyto namnoze na blízku škol a kostelův. Co se ji nde dělá proti alkoholismu! U nás vidíme v tom směru pouze žalostný a smutný úhor? Věci poněkud si všímají »Rozhledy po lidu- milství«, které příštím rokem (IX ročník) budou míti zvláštní přílohu, věnovanou otázkám a hnutí proti alkoholismu ve světě vůbec a mezi katolíky zvláště. *) Je to skutečně ironie osudu, že v době, kdy z plének počíná se u nás rozprosťovati akce proti alkoholu, zavádějí se v královstvích a zemích, zastou- pených na radě říšské, zákony o přirážce ke státní dani z kořalky — na ozdravění chorých financí zem- ských! Mráz přebíhá tělo . .. Raději již o krok dále, od nechutného tohoto předmětu. Když jsme již u těch financí, vlastní a pravé to osy celého pozemského světa, třeba povšímnouti si také toho, že na radnici pražské zdvihly se ko- touče prachu za — úspornou komisí, jejíž prapodivná agenda spadla do vážného klínu komise finanční, a to prý odpovědí na mrazivé přivolávání sekvestrace na ubohou matičku Prahy se strany mla- dého přítele Staré Prahy. Myslíme, že úsporné ko- misi měl býti předložen ještě před jejím zánikem ke zralému uvážení »příspěvek na uhlí« menším lidem, stojícím ve službách obce. Vedou nás k tomu dvě

*) Jak jsme zpraveni, rozšířeny budou od 15. ledna 1901 „Rozhledy po lidumilství“ ještě o dru- hou přílohu, věnovanou na útěchu nemocných, ze které bude moci čerpati hojně hlavně naše duchovenstvo. Cena jediného tohoto našeho filanthropického měsíčníku (předplatné: ročně jen 4 K) přes tyto dvě přílohy ne- bude zvýšena. Vřele doporučujemel Pozn. redakce. okolnosti. Smutné jsou zkušenosti ve příčině tohoto příspěvku 30 K obzvláště při mladších lidech, kteří ne v jednom případě místo uhlí koupí si — alkohol při čemž činí se i různá právní jednání, která onen příspěvek citelně redukují nebo-li snižují. A pak na obzoru jest sensační novinka, která uměle nabubřelé ceny uhlí nepoměrně stlači, až se k nám dostane z Mannheimu, a která v soutěži s uhlím rozhodně zvítězí, tak že po případě nemusíme se ani opětné stávky uhlokopů lekati, i když ve sklepě nemáme zásob uhlí, dříví a koksu. Na sklonu století vyná- lezův opětně nový vynález — prostého dělníka, za- městnaného v továrně na lučebniny. Z rašeliny a jakési smíšeniny podařilo se mu vyrobiti lesklou čer- nohnědou látku, podobnou kamennému uhlí, která při spalování vydává silný žár a zanechává jen velmi málo popela. Cena vypočtena na 1 marku za cent! U Hockonheimu v Badensku koupena již rozsáhlá rašeliniště.

Při tom ovšem tane nám na mysli jediná obava, ta totiž, aby konec konců nekoupili Němci také naše rašeliniště, tak že by pak u nás domácí věc byla mnohem dražší, nežli v dálné cizině, jako tomu bylo — nebi buď žalováno! — před časem při uhlí, vy- těženěm v království českém. V podobné situaci bývá lid osamocen, vláda Pilátem si při tom myje ruce, a všechny kroky nejrůznějších korporací jsou zcela marny: horníci dřou se a padají bídně pod zemí dál, a uhlobaroni shrabují s úsměvem zlato do be- zedných a nenasytných kapes. Člověk míní a poměry mění. Nejnovějším dokla- dem toho — cirkus v assanaci pražského Josefova. Pro cirkus vyhlédnut byl původně Střelecký ostrov, Ale cirkus měl oživiti assanační hřbitov. Nový druh atrakce pro nehybnou assanaci mezi ruským chrá- mem, protestantským kostelem a židovskou synagogou. Židé bděli, — a cirkový stan nebyl rozbit v pražské assanaci, při čemž ovšem nejlépe pořídila obecní po- kladna, které tak uběhlo zase několik tisíc korunek. Skutečně pravdivé je staré rčení: Vigilantibus jura!