Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

lJe

3

V Praze, v sobotu 6. února 1909.

Praha

4

nontoloto a nvtvers e its e g stai sl nzsn a se

nvtvers e his e g stai

5

Číslo 37.

6 article

Boranni a večerní listy předpláel ve V Praze v administraci 3a měsle na čtvrt lota . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsle. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K C2h vo filiálkách na měsic. . . . . . 2 K 30h Pošton: na měsie. na čtvrt feti : . . . 9 K e0 s dvojl zásilkou na měsíe Ba čtvrt ieta

Praha Pošton C 2

7 article Uzavření rady říšské.

Uzavření rady říšské. Lidový parlament, jenž ode dne 17 června r. 1907 započal svou zákonodárnou činnost a od oné chvíle ani nebyl odročen, ani po ukončení ročních svých zasedání uzavřen — což bylo proň spojeno s výho dou požívání poslaneckých diet a pokládáno bylo za součast výchovné methody tvůrcem volební opravy a lidového parlamentu, tehdej- ším předsedou ministerstva bar. Beckem za vedené — byl včera náhle překvapen nemi lostivým listem nynějšího předsedy minister stva bar. Bienertha, jímž říšská rada na zá kladě nejvyššího zmocnění se prohlašuje za uzavřenou. Dle znění listu toho, jenž neby datován a stanovil uzavření »dnešním dnem nutno míti za to, že byl již dříve pohotově »v zásobě«, což samo o sobě dosvědčuje, že uzavření rady říšské čekalo pouze na vhodný okamžik a že okamžik onen byl by tak nebo jinak jistojistě nadešel. Dostavil se u příležitosti vládních osnov zákonů, podaných lidovému parlamentuv záležitostech pouze českého království se týkajících a dle přesvědčení všech odborníků a znalců státních základních zákonů před forum rady říšské naprosto nenáležitých. takže vlastně ústavně nesprávný krok tento přičísti nutno na vrub nynější vlády.

Beck Bienerth

8 article

Na to následovalo prolomení zásad jed- nacího řádu, jež sice způsobilo ostrou srážku předsednietva sněmovny s radikálními po- slanci českými i německými, ale přes to r- kovalo se dle jednomyslného usnesení sně- movny o výkladu předsedy ministerstva o obou vládních návrzích a bylo by snad skončilo průměrně pravidelně, kdyby v řeči správce ministerstva obchodu Mataje nebylo se dotčeno rovného práva jazyka českého způsobem, jejž zástupci našeho národa ne mohli zůstaviti bez povšimnutí. Bylo opětně úplně v rukou vlády, ukliditi tento úraz při- měřeným opravným projevem, ale když přes nalehání deputace českých poslanců u před- sedy ministerstva tak se nestalo a když ode- přeno vůbec všeliké opravné prohlášení k řeči správce ministerstva obchodu Mataje propukla ve sněmovně na novo bouře, již ministerstvo příchodem korporativním až na ministra krajana Žáčka patrně předvídaloa pohotově chovaný uzavírací přípis předsedy pnisterstva — spustil oponu nad jevištěm rady říšské.

9 article

Jak překvapujícím byl tento postup, tomu nasvědčují nejen zprávy listů polských o si- tuaci, vládními osnovami utvořené v parla mentě, ale i zprávy listů vídeňských. Uvá díme tu na doklad nejvýznamnější z nich Tak praví krakovský »Czas«, že poslanel polští celkem po ničem vřeleji netouží, než aby sněmovna byla vybavena z tísně sporu česko-německého, a že vlastní obsah vlád ních návrhů uznávají za — objektivní; při- pouští, že by tak nebo jinak po ukončení debaty se byl vyskytl návrh, aby vládní osnovy se přikázaly výboru. List ten pova- žoval za úspěch vládní, že sněmovna o výkladu bar. Bienertha rokovala a že ob- strukce se obmezovala pouze na malou skupinu poslanců, »Kurjer Lwowski« se přímo za- lekl ochoty sněmovny, s jakou jala se roko- vati o výkladu bar. Bienertha, a praví, že methoda, dosíci přikázání vládních osnov pomocí porušení jednacího řádu, ve věcech národnostních může pro budoucnost státi se nebezpečím zejména pro Poláky. Věci této prý si musí polští poslanci dobře povšim- nouti, nežli dopustí provedení její — ježto ve svém principu ohrožuje všecky národ- nosti.

Bienerth Polák Kurjer Lwowski

10 article

Před parlament dostal se obrovský pro- blém národní a jest prvou povinností každého autonomisty — a těmi jsou všichni polšt poslanci bez výjimky, uvědomiti si, zdali tento problém patří před radu říšskou a zda může tam býti vyřízen. List odpovídá: Ni- koliv! Silou fakt by se potom přikročilo i k jiným otázkám národnostním na radě říšské. Žejtra se taková methoda může obrá- titi proti nám co nejcitlivěji. »Glos Naroda« pak napsal: V podstatě možno říci, že češti poslanci se celkem chovají k vládním osno- vám velice loyálně, aby na sebe neuvalil výtky, že jejich vinou není možná dospěti v Čechách k dorozumění aneb aspoň ku pří měří. Takovým dojmem aspoň působí cho- vání se vážnějších českých parlamentních skupin. — A vídeňský »Zeit« byl přímo roz radostněn, že sněmovna se pustila ochotně do rokování, neboť rozprava jest politický životní vývoj, ona jest sounáležitostí parla mentního bytu. Hlomoz jest pouhým prů- vodem — hlavní hlasy však — rokují.

Glos Naroda Čechy

11 article

Hle, taková tedy byla nálada a přece tak náhlé uzavření rady říšské! Tu přiro- zeně musí vzniknouti otázka, jaký jest vlastní, hlubší důvod opatření toho Jest opravdu odhodlání ministerstva, pokud se týče předsedy jeho bar. Bienertha, po slati říšskou radu domů pouze prostředkem, aby se odklidily všecky podané nutné ná vrhy, když měl naději, že po ukončení roz pravy sněmovna přikáže jeho osnovy výboru a že návrh toho smyslu byl připraven? A pozbyl-li této naděje, zachrání tím osud svých osnov, když, jak se praví, zamýšlí svo lati parlament za nějaké dvě, tři neděle Přece nebyl účel akce, již bar. Beckem ja kožto třetí hlavní úkol vlády ohlášený, pouze ten, aby se ty které vládní osnovy dostaly do nějakého výboru a tam — byly pohřbeny A čeká je snad za dvé, tři neděle lepší osud, když z kruhů polské delegace se ozývají ta kové zásadní obavy ? Uzavřením rady říšské se tedy poměry nijak nevyjasnily, ba možno říci, že stávaj se ještě spletitějšími a temnějšími. A při tom nutno povšimnouti si i oněch vysoce důležitých okolností ostatních, za nichz byla rada říšská uzavřena.

Bienerth Beck

12 article

Po delší již dobu vede se vyjednávání mezi Vídní a Peští ve věcech velmi daleko- sáhlých, jako jsou maďarské požadavky vo jenské, jako jest otázka bankovní, jako jest uspořádání nového základu pro příští vět- šinu sněmovny uherské a ministerstvo, jež má vystřídati nynější koalici, která dospěl až k poslednímu svému úkolu, odročené za tím — volební opravě. A přece se do ne- dávna hlásalo ve Vídni, že jest třeba sou- střediti všecky síly parlamentní, aby se mohlo čeliti požadavkům maďarským ! Jest snad uza vření rady říšské osvědčením — takového soustředění sil této poloviny soustátí? A ne vzniká-liž odtud nebezpečí, že se zatím vzpo- menutě záležitosti vyřídí ve smyslu poža davků uherských a že nastalou parlamentn prázdeň v této polovině státu vyplní tak náhle oživlý čl. 14. st. zákl. zák.? A jest tomu jinak v četných od října m. r. nakupených záležitostech zahraničných? zvláště oněch na nejbližším Východě, kteréz právě v posledních dnech ukazují na nové, vážnější rozpory, než byly posavadní. Úzavřením rady říšské odčiněny budou sice překážky, jež způsobily pilné a nutné nevyřízené návrhy, ale — což potrvá li uza- vření to o něco déle, než z Vídně ohla- šované dvě tři neděle? A jsou skutečně v uzavřené právě radě říšské velmi četné skupiny, kteréž nevěří že by uzavření to potrvalo jen po krátký čas, jinak by neuznávaly za potřebné, obra ceti se ke svému voličstvu zvláštními pro- jevy, jichž se již včera na dnešní den ně- kolik ohlásilo a připravilo. A není konečně s dostatek známo, že to byly právě strany německé, jež v poslední době opět a opěl se prohlašovaly proti parlamentnímu mini- sterstvu a pro vládu úřadnickou?

Vídeň Pešť blízký východ

13 article Politické zprávy domácl.

Politické zprávy domácl. V Praze, 4. února. (Minění politiků o Bienerthových předlohách.) Vídeň- ské listy uveřejňují mínění četných politiků o Bienerthových předlohách, týkajících se krá lovství českého. Vybíráme z nich některé ukázky- Posl. Mastálka se diví, že bar. Bienerll zná tak špatně náladu v českém táboře, že si troufal vystoupiti s přodlohami, o nichž musí býti přesvědčen, ž e nikdy a za žádnou podminkou se nemohou státi záko- nem. Česká delegace nemůže ustoupiti od zá- sady, že v otázce rozhraničení okresů náležl prvé slovo zemskému zákonodárství českému a nikoli říšské radě. Dle návrhu Bienerthova říšská rada by samovolně měnila zemské zřízení království českého, ani se če- ského sněmu nozeptavši. Slovinec dr. Ploj vidí sice v Bionertho- vých předlohách vážný krok, ale vytýká mu jednostrannost. Postavení vlády by se usnadnilo. kdyby byla vypracovala jazykovou předlohu pro celý stát. Pro takovou předlohu nalezla by prý mnohem více přívrženců. Dr. Ploj uvítal by ja- zytkovou předlohu, kterou by se upravily také jazykové poměry v jižních zemích. Zákonem, určeným pouze pro jednu zemi, neodstraníse národní zápasy ve státě. Polák dr. Buzek hájí stanovisko polského kola, že úprava jazykových otázek náleží vý- hradně zákonodárstvu zemskému K Bienerlhovým předlohám polské kolo ne zaujalo dosud přesného stanoviska. Téhož mí nění je posl. Stwiertni a. Posl. ryt. C zay- kowski připouští Bienerthovy přodlohy jer pro ten případ, když se Čechové s Němci dobro- volně s nimi smiří, což by ovšem velice víla v zájmu Haliče, jež nejvíce trpí nedělnosti říš- ské rady.

Bienerthův Posl doktor Ploj Polák Buzek Čecho Němec Praha Vídeň Bionert Halič Stwiertni a

14 article

V Praze, 5. února. (Polský soud o če- sko-německém sporu.) Poláci, jak už známo z prohlášení, které ve včerejší schůz poslanecké sněmovny jménem polského kol učinil jeho předsedn prof. Glabíňski, nechtějí se přímo vměšovati do sporu česko-německého, jsou dokonce hotovi, připustiti úpravu jazyko vých poměrů v království českém zákonem řiš ským, jestliže obě sporné strany k tomu svoli v zásadě však odmílají kompetenci říšské rady ve věcech jazykových, týkajících se jedné ko- runní země. Orgán prof. Glabiňského „Slowo polsk.“ píše v té věci: Oceniti meritoricky vládní návrl jazykový, jest věcí Čechů a Němců. Ale právně politická stránka této otázky má i pro nás (Po- láky) veliký význam. Otázka úřadního jazyka státních úřadů v korunních zemích náleží vý hradně do kompetence sněmů, nikoli říšské rady. Vláda, podávajíc svůj návrh říšské radě. tvoři nobezpočný precedens, uchva- cujíc práva, vyhražená výslo v ně

Polák profesor Glabíňski Glabiňský Slowo Čecho Němec Praha poslanecký sněmovna

15 article

samosprávě zemské. Kolo polské mus tedy bedlivě dbáti, aby zemská autonomie ne- utrpěla tím újmy. Ješté větší nebozpečí vzniklo by zemské autonomii, kdyby zasažením ústřed- ního parlamentu do věcí zomských dopomohlo se k vítězství centralistické byrokracie a abso- lutismu. Poláci mohli by proto projednání Bie- nerthovy předlohy na říšské radě připustiti jen tohdy, kdyby jim vláda dala záruku, že se po- dobného zakročení nikdy nepoužije proti jiným zemím, a když se vláda lále zaručí, že ani ona, ani parlament nebudou jazykový zákon vnuco- vati obyvatelstvu království čoského, dokud ob národnosti nedají k němu svého souhlasu. Z jiné stati téhož listu dovídáme se, že Po- láci mají dojem, jakoby zástupci obou národ- ních kmenů buď přímo, nebo nepřímo svůj sou- hlas s vládní osnovou skutečně projevili. Jeden z vídeňských politiků polských sděluje totiž, že noní vyloučena možnost, že bar. Bienerth své návrhy provede pomocí § 14., proti čemuž oba národní tábory budou sice protestovat, ale v du- chu budou spokojeny. „Dle mého zdání — praví polský politik — Čechové, kteří dávají bar. Bienerthovi na srozuměnou, že se potichu spřátelí s § 14., vstoupili na dráhu více než nebezpečnou. Aby se zbavili okamžitých klapot, volají na pomoc zamaskovaný absolutismus.

Polák Čecho

16 article

Spolek s takovým pomocníkem jest však nad míru povážlivý. Čechové očekávají, že bar. Bie- nerth umyře zasedání, provede svůj návrh po- mocí § 14., pak svůj kabinet změní v defini tivný a nejdéle počátkem břozna svolá opět říš skou radu. Ale kdo ručí za to, že se úřadnické mu kabinetu nezalíbí vláda bezparlamentní, aby se udržel co nejdéle u vesla? Takový experi ment Poláci schváliti nemohou. Podezření, že čeští poslanci za zády voličů připouštějí rozřešení jazykové otázky mimo par- lament i mimo zemský sněm, vyčítáme i z „Kur. Lwow.“. Jest to podezření neobyčejně vážné nutí přímo české poslance, aby polské hlasy o jejich povolnosti vyvrátili, aneb svým vo ličům nalili čistého vínn.

Čecho

17 article

Ze Lvova, 2. února. (Pro ruskou uni- versitu.) Před ukrajinským všeobecným sje- zdem konala se schůze akademíků ze strany ukrajinské, věnovaná otázce universitní. Po del ším rokování přijata resoluce, v níž se žádá, aby vláda zřídila ve Lvově ihned maloruskou uni versitu. Vláda má současně s předlohou o vlaš ské právnické fakultě podati říšské radě tako předlohu o vysoké škole ruské. Poslanci strany ukrajinské mají ve Vídni učiniti všechny možno kroky, aby se přání Ukrajinců konečně splnilo Akademický senát lvovské university se žádá aby v zájmu klidného vyučování na universite polské působil na vládu, by co nejdříve zřídile universitu maluruskou, aby rusti posluchač mohli opustiti polskou vysokou školu, proti níž nemají námitok a rádi uznají právo polsk mládeži na svou vlastní vysokou školu. Ze Záhřeba, 2. února. (Drobení Fran kovy čisté strany práva.) Odpor drn Franka proti zřízení chorvatské národní rady k němuž dali podnět jeho dalmatští stoupenci poslanci P. Prodan, dr. Dulibič a Drinkovič bude míti za náslodek, že i dalmatská stran práva se odloučí od Frankovy čisté strany práva jako se od ní už loni odloučila skupina Starče vičova v Chorvatsku. V době, kdy se bán ba Rauch neštítí nejkřiklavějších násilí proti Srbům věrně trvajícím v koalici s oposičnými Chorvaty dr. Frank stále nápadněji se sbližujo s bar- Rauchem, takže žádný poctivý Chorvat nemůže již zůstávati ve straně, ktorou řídli dr. Frank

Fran Franco P Prodan doktor Dulibič Frankův Rauch Srba Chorvat Frank Lvov Vídeň Záhřeb Starč Chorvatsko Drinkovič

18 article

V drobném prodejíi ranní číslo o sobě . . za Sh večerni . . . za 4 h Ve filišlkách na venkov ranní čislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 5b lnserátv platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., 9. Tam nacházeji se táž redakce, tiskárna a expedice „Národnich Listů- Rukoplsy se nevraceji

19 title

Politické zprávy zahraničné.

20 article V Praze, 5. února.

V Praze, 5. února. Azel. Prvé třeba vzíli na vědomí: spojeneca zrádce petrohradského náčelníka tajné policie Lopuchina nojmonuje se Azev, nýbrž A z e a je jako skoro všichní znamenití ruští revolu- cionáři židovského původu. Židem, jak známo, byl původně i Gapon, jenž se dal po- křtít a vysvětit na křesťanského duchovního s tím úmyslem, aby v té masce účinněji působi pro revoluci a při tom byl bezpečen. Azef, Jevgenij Filipovič, je vysoký, otylý brunet s odvislým dolním rtem, asi 35letý. Šatil se elegantně a bedlivě skrýval svou národnost. V rovolučné organisaci již r. 1902 hrál velkou úlohu, ale při tom spokojeně si žil v Petrohradě, a vůbec jebo vzezřeni bylo spokojené. Do Pa- říže zajižděl často, ale nikdy ne na dlouho,a vždycky jezdil v expresse. Rodina Azefova žila v Paříži stále. Azef těšil se ohromné autoritě mozi rovolu cionáři v Petrohradě i za hranicí. Je to muž silné vůle, uměl si podrobovati druhé, v pora- dách mluvíval málo a obyčejně míval poslodní slovo. R. 1905—1907 měl vynikající účastonství ve všech velkých podnicích revoluce. Prsty měl vevojenské vzpouře ve Sveaborgu i v Kronštatě, ano i v ozbrojeném povstání moskevském. Roz- dával jako vojevůdce řozkazy revolucionářům podřízeným, posílal je na smrt i usmrcovat. Žádný z revolucionářů neopovážil se Azefovi odporovat. Autorita jeho byla nesmírně podporo- vána „štěstím z pekla“. Kde jiní přicházeli o ži- vot, on zůstával boz pohromy. Nyní jest ovšem tato záhada vysvětlena.

Lopuchin Azev Žid Filipovič Azefův Praha Petrohrad Paříž Sveaborg Kronštata

21 article

Azof znal všechny revolucionáře buď osob- ně, anebo aspoň dle jména, a znal také jména poslanců prvé a druhé hosudarstvenné dumy, kteří byli s revolucí ve spojení. Při známém sjezdu levých ruských poslanců v Teriokách ve Finsku, kde bylo přijato provolání k vojsku i ná- mořnictvu, aby se vzchopilo k rovoluci, Azel byl tajemnikem. Pro toto provolání byla, jak známo, prvá duma rozpuštěna, podpisatelé pro- klamace stíháni a potom odsouzeni, konstituce 17. října, velmi svobodná, odvolána a nahra- žena méně svobodnou. Ještě za druhé dumy byl jeho vliv na socialistické poslance veliký. Sami „maximalisté“ (revolucionáři, kteří chtěli vy- bojovati „maximum“) nazývali ho „velikým Azefem“. Posledního půl léta Azef žil skoro nepřetržitě v Paříži, ale v listopadu přijel do Petrohradu a navštívil Lopuchina. Už měl před- tuchu, že bude zle, a žádal Lopuchina, aby h neprozrazoval, ani kdyby mu na čelo přiložili revolver. Prvé podezření na Azefa vzniklo mezi re- volucionáři už r. 1903. Ale Azef, chytrý enorgický, uměl je od sebe odvrátit a autorita jeho zůstala neotřesena. Jezdil za hranicemi z jedné konference rovolucionářů do druhé podle jeho plánu vypracován podrobný program strany sociálně-revolučně. Také podle jeho plá- nu zřízeny „létací oddíly bojové organisace“. Mezi revolucionáři jen Goršuni ještě se těši) takové moci, jako Azef, a také Geršuni byl Žie Co bylo na konforeneích revolucionářů usneseno, Azef při zájezdech do Petrohredu pro- zrazoval Lopuchinu. Azef vypraco v al pro min. Pleve plán, jak revoluci zničit, ale když Pleve ten plán za- čal provádět, Azef rozmyslil so ji- nak, prozradil plán svůj, Plevovi daný, revolucionářům a nastroji Plevovo zavraždění. R. 1905 ústřední výpor ruských revolucio-

Azel Lopuchin Goršuni Pleva Plevův Finsko Paříž Petrohrad

22 title

FEUILLETON.

23 article Literatura.

Literatura. Naše knih y. * Jaroslav Vrehlický: Zaválé slezky. (Básně z roku 1907.) V souborném vydání básnickýcl spisů svazek LXIII. Nákladem J. Otly v Praze. (Str 152, cena 1.50 K Po neklidných Západech nadešla bezhvězdná bezesná noc. Nebyla dlouhá; velmi časně počalo n východě svítati, vynořující se slunce rozpouštělo mlhy a vyčistilo dálný obzor, že se slkvěl jako safír. A v oslňující hladně mořské, na kterou padaly rude paprsky prvního slunce, spatřil jsi zázrak. Přos noe vyrostl. Rudé výspy jsi spatřil, bezpočetné, nádhern Korálové ostrovy. A nad nimi pták písní zpíval do nového rána neslýchaně kouzelné písně. Zpíval váš- nivě, dokud polední slunce nezdusilo jeho hrdlo. Pod baldachýnem lesních stromů hledal pro ně vláhu a našel osvěžující Skryté zdnoje, lokal z nich novou svěžest a novou sílu k novým písmím, vzlétl a vypěi je do poklidného odpoledne. A když večer se snes opět dolů ve vzpomínkách svých tak bohatých žní. bloudil po rudým lstím Zavátých stezkách a z ne- vyčerpalelného hrdla linuly se nové písně..

Vrehlický Praha kouzelný píseň

24 article

„Vrchol moudrosli zde tvář jest, obepjalá věčným snem,“ lak pěl plák. „Vyzpíval jsem duší celou ... A co svět mi dal? — Nazabudku s imortelou — vzpominku i žal.“ Mnohé smutky dal básník zpívat pláku své poesie; jen snad jednou jedinkrát trochu naděje se zazelená v té rmutné šedi: „O, lid mne zná a v srdce své mne vpíše.“ (Cestou.) Ale přece zlěch bylo víc, z jichž rukou pučely mi růže.“ Básník touží po uznání. Potlesk „hřál mou duši, jak doušek chladivý po žáru vedra“. (Po premiéře „Trilogie o Simsonovi“.) Mičí se dnes o něm. Však nač se trudit? „Čím míň je hlaholu..., timn líp je brachu!“ „Tak mezi oslavou a mezi baneu dál půjdu cestou svoji vykázanou.“ Vždyť „mé dílo ční zde. — Popřít lze je snač, však odčiniti těžko... je ryto v Žiti skále“. (Finale.) Ale jako vždy i dnes znovu nalézá básník prese všecky boly radost ze života plnou a nezka- lenou. V Kralupech, českém Conventry, nevidí jako Tennyson přízrak jedoucí Godivy, vidí „lokty jen, však za to živé lokly, skulečné“. (Causerie.) A smírná moudrost vyzývá: „Vznes hlavu, lidská kvělino, — a zpij se svěllem, jasem, vůní! Ať od země zní do nebes: — „Již není hříchu, jest jen ples!“ (Hřích.

Simson Tennyson Godiva Kralupy

25 article

A zrovna jako zde stojí proti sobě (vlastně: vedle sebe) pessimism s oplimismem, tak druží se v této knize ironie s upřímným humorem. „Balladu“ a dolozisované „Setkání na plesu““ oplývá duchaplný- mi a ostnitými paradoxy, a v „Causerii“ (113) ironi- suje básník sama sebe: „Být duchaplným na pove — poctům často ukládá se, — ve vlastním dlužn rýti mase — a při tom nestřít s duše pel.“ Napro tomu česky humorná je „Ballada bysterská“ a pěkná „Svatební romance“, přátelící vodníka s aubomob- lem. Velmi odvážný, již na ostří možnosti kolísajíci je humor čísla „V panoptiku“, připomínající svou smělostí Kellerovo „Ehescheidung Jako v každé knize i v „Zavátých slezkách“ několikráte dal se básník inspirovati k básni své cizím uměleckým dílem. Nejvzácnějším, co takto zde vzniklo, je šest sonetů „Psyche Rodinova“, jež pro svou hloukku zaslouží nejvělší pozornosti zvlášte těch duší, jež veliký básník sochař svým uměním podmanil. Třetí sonet je úžasně krásný. Je z nejkrás- nějších sonetů Vrchlického vůbec! — Slova vzácného přátelství velké duše psal básník „Po přečtení lyri- ckého díla Jaroslava Kvapila“o Vedle cyklu „Psycho Rodinova“ nejšťastějším oddílem jsou „Nálady“. Básník maluje zde „Krásný den v podjeseni“, „Krvavý západ“, „Jitro v parku obrazy krásnými a nově podávanými. Jen dvou viz- me: „Dny lelní jsou jak žhoucí korály — na šňůře času zavěšené lině“. A jiný: „Lekninů bílé květy při měsíci, jak prázdné misky tiše čekají“. Ale kra- jinu maluje Vrchlický jako každý moderní krajinař pouze proto, aby jí vyslovil svou duši. Vrcholem mistrova slovního maliřství je úžasná kresba „Před bouří“. V celé čoské poesli nenajdete ji podobně.

Kellerův Ehescheidung Vrchlický Kvapil Psyche Rodinův Psycho Rodinův svatební romance krvavý západ

26 article

V první knize básnické trilogie, jejíž poslední je tato sbírka, čte se láseň „Úzkost“. Je vrcholným číslem „Korálových osírovů“. Básník jí vnáší do sve vývojové linie nový odstin, maeterlinkovsky zabar- vený: pokeuší se vzácným, nově nalezeným sloho- vým a obrazovým uměním ličit podvědomé duševní stavy. V „Skrytých zdnojích“ jsou „Útky snů“ a v „Zavátých stezkách“, „Romance“, líčící impreeslo nisticky a symbolicky hrůzu. „Dusné, imavé lelní noci, co se, noci, ve vás děje? Kdos kdes volá po pomoci. Vzduchem se cos líně chvěje, jako výkřik boz naděje, perut sovy, měkká, těžká Ach, kde moje láska mešká? Také v erolice objevily se při „Korálových oslro- vech“ nové nuance, jež zde mají své pokračován v krásném „Pianisimu“ a v „Písni“ (77), plné goe- thovské pohcdy, dýšící také tak svěže z jiné písni na str. 123. Svou zpěvností a něčím nezvyklým, no vým poutá ze „Škádlení“ zvláště druhé číslo. Některé básně po prednosti erotické velmi se blíží způsoben svého výrazu národní písni. Člěme jen „Labut“ nebo píseň na str. 101.1

Korálův

27 article

V druhě půli „Labuli“ vynoří se při čelbě jméne Keller. Zamyslite se, vzpominále: Slilles Abenteuer No náhedně i jméno Goelhe zní vám v uších při na- slouchání něklerým písním. A při malých básnickýcl povidkách „Nenupravitelný“ a „Starý herec“ vzpo mináte na zálibu, s jakou tenta básnický druh pě stovali básnici Saar, Salus. Není naprosto možno mluvit snad o nějakém přímém vlivu. Ale tolik je jisto: Rhetoričnost, pathos, vlastní u románsk ýchi poelů je vystřídán klidnou, průzračnou nolou, blízkou národní plsni. Hořící, prudky cit románský vyholel a převládla vážná přemítavost, kterou shledává mne u básníků germánských. — Zajímavo je také pozoro vat, jak z lyrických knih Vrchlického mizí ponenáhlu antický živel, druhdy tak silný. V „Zaválých ste kách“ anlika přispěla již jen skoro k vytvoření obra- zů originálních a obdivuhodných. Stromy před boui „zmítají se, křiví — Kenlauři jak diví, když si do kštic sáhnou“ Kouzelné ovládání formy, suverenní a mistrov- ské, nejen že básníka neopouští, nýbrž spíše ještě (možno-li to) roste, prohlubuje se a učišťuje. Čiele „Balladu ke chvále pláka“ a jako bysle píseň si fí- kali, tak přirozený je tok a spéd bolladových veršů s jejich posláním: „Tvůj zpěv jak periy navléknouti — bych toužil v zvuků směsici — kol šlje, kde siním podřimnouti: — Buď zdráv, ty pláku pějící!“ O ná dherných sonelech „Psyche Rodinova“ již byla řeč Také rondo a gbazel po delši době tu našel mísfo.

Keller Salus Vrchlický Saar Psyche Rodinův Slille Abenteuer

28 article

Na prvém listě „Zavátých stezek“ uvádí básník. že „Korálové ostrovy“ a „Skrytě zdroje“ měly s loule knihou tvořil jakousi lyrickou trilozii z let 1905 a 1907. Z technických příčin prý dílo rozděleno ve li smostatné celky pro sebrané spisy. Jistě by bylo bývalo lépe, kdyby trilogie se nodělila. Básník byí by býval jistě vyloučil některá čísla, o jichž menší ceně dobře vi (není náhodné, že bývají sbrnuta na koncích oddnů) a byla by vznikla kniha vzácně vy. rovnaná, třikráte dražší. Opravdovému člověku dobré vůle však i ona čísla budou milá, rád je pozná, našel-li by aoad dvě tři slovesa, s nimiž by básni zahrával příliš rozmarně dle jeho zdání (souzíno na str. 16., jak by jsi se bála na str. 45.), uzná ochotně, že lvu se docela nic nezazlívá, pohrává-li si s myší A básník sám rokl o sobě „Lvem když byl jsem přece!“

Korál

29 article * Ignola, Má lásko! V Praze, 1908. Nákla den

* Ignola, Má lásko! V Praze, 1908. Nákla den F. Šimáčka Proč jmenovati autorku? Proč nerespektovati její přání zůstati pro všechny Ignolou? Nechtěla jí jako arabaký pohádkář na veřejné náměstí, aby ba- vila svými povídkami lid. Zatoužila promluvit sama k sobě. I zahalila se do sedmerých závojů a nepo- zrána unikla měslu, unikla svým přálelům i nepřáte- lům unikla rvěmu živolu, oklamala čas a dosáhla své první mladosti; není snadno vraceti se, nebol přímeu cestou chodlt jen lidé lhostejní. Ti, kteří miluy a oceňují živol, dají se lehiko svésti pisní klikatého potůčku, paprskem na mýtině, malinou v tajemněm houští a kterak polom najít cestu zpět? A sypali-li jsme z cpatrnosti drobly, kolik lehkomyslných pláčaí sozube naše dobré úmysly! Selmí se zvolna — kdo pomůže nám hledat ztracené slunce? Či resignovat se, zapadnout bez vzpomínek do blížici se noci čekat, že potom, někdy, snad, vznití se nové, cize jitro? Kdo neloužil by po tom svém známém, ztra- ceném jitru? Ignola (t. j. autorka knihy „Má lásko pod sedmerým závojem) nalezla svou zpáleční pě- šinku; snad pomohli jí lehkomyslní pláci, neboť vra ceti se není zrovna opolrné (za to sladké, jako zpěv těch lehkomyslných ptáčat), Nalezla svou pěšinku dostihla svého cíle. Rozezpívaa se štěslím, láskou a steskem, rozvzlykala se r roztančila pod svými sedmni závoji a změnila se doopruvdy ve velkou zár zalitou dívku lgnolu, která měla krásné, pod polibky rozvité rty, divné, bolesiné oči, jež měly v dálkácl hledati a půvabné malé ruce, jež naučila mluviti. když mlčela. A tak půvabné básně v prose, tvořící knížku „Mo lásko“ vyzpávala doopravdy. Ignola, podivná, roz košná dívka, zrozená z mladosti a lásky uměním bá- snírčiným. Úvodem opatřila ji paní Dožona Viková Konělická, již dostalo se štěsti ználi tuto tajemnou z mlžin snů ulkanou dívku, osobně, Jarka N.

F Šimáček Dožon Konělická Praha Náklo

30 article

* Jos. Šír: Krkonošské povidky. Otlova L ciná Knihovna Národní. Čís. 226. Nakladatel J. Otle v Praze. Pan autor „Krkonošských povílek“ je specia listou. Krkonošská plíroda, tak krásná a pran- diosní, ač drsná, krkonošský náš lid, proslý, trpící ale s čistou duší, jsou jeho genrem. V něm pohybuje se jeho fikce s jistotou, neboť v něm našel pan Ší prostředí, odpovídajíci neklamně jeho duší. Lidová filosofie, často nahoiklá, ale vždy zají mavá a sociální bída našich horalů nemají sice v pa- nů aulorovi jediného interprela v české lileratuře ale za to jsou jeho obrázky prodýchnuty láskou plny nejinlimnějších realistických delailů. Kdo nezná z vlastního názoru Krkonoše a jejicl lid, kdo neslyšel jeho milé podřečí plné zajímavých. často poelických obratů, nepostihne ani, jak věrně dovede pan autor skizzovati svoje figurky. Pan Šír neimprovisuje, ale kreslí všecko dle přírody a při tom snaží se nazírati hluboko do duše svého lidu. Jeho upřímná snaha vede ho prolo skoro vždy k vytknutému cíli, přes to, že nezbavil se docela ještě (zejména ve slarších pracích) vlivu svých vzorů. Za to má však několik rysů zcela svých, pravdě originálních, v nichž jeho umění bez odporu vyslupuje vysoko nad průměr.

Šír Otlův Ší Jos Praha Krkonoše

31 article

Zračí se to zejména v podařeném nafuralisti- ckém obrázku „Bič“ a v „Zatrachlilé historii“ A ještě v jednom směru dari se panu Šírovi vý- borně. Je to dětský genre. V roztomilé črtě „Po kání“ a také v jiných povídkách je zřejmým talent pana autora, nejen chápati, ale i reproduko- vati dětskou duši. Tyto dělské obrázky jsou nejlopším místečkem celé knihy. Kdyby v tomto směru p. autor pokračo- val, dosáhl by jistě výsledků více než uspokojivých. Stil povídek je všude přiměřený námětům a ča- stá lidová úsloví a shore zminěné obraty v podrečí dodávají povidkám intimního a milého koloritu. K Weinfurten,

Bič Šír

33 article

* Jaroslav Formánek: Rukověl analytl- cké chomie látek minerálných. Dil I.: Rozbor kvali- talivní Nákladem „Unie“ v Praze. — Rudolt Vrha: Rozmach kapitalismu a majetek církve. V ko- misi v Cyrillo-Methodějském knihkupectví v Praze, — Jaroslav Lešetický« Filatelistické roz- pravy. Čís. 2.: O zacházení se známkami poštovní- mi. Nákladem „Českého Filatelisty“ v Praze. — Jo- sef Štolba: Za šlochtickým erbem. Lidová hra o třech jednáních. Nákladem „Máje“ v Praze. — Ja- roslav Hilbert: Česká komedie. Válečná episoda z r 1866 o jednom dějství Nákladem Bursíka a Ko- houta v Praze. — MUDr. Boh. Růžička: K šede- sátiletému výročí roku 1848. Jubilejní vzpomínka lés kaře Nákladem vlastním. * Pro střední školy schválen byl právě III. díl „Výboru z literatury české. Doba nová“, od dra. Jana Nováka a to výnosem ministerstva vyučování z dne 21. ledna 1909. Svazkem tímtu jest učebnice tato ukončena a jako celek ku potřebě středoškolské ode- vzdána. III. tento díl přináší 25 podobizen českých autorů a stojí váz. výtisk 4 K 60 h. Učebnice vyšla nákladem České grafické akc. společnosti „Unie“v „Zlalá Praha“, velký obrazový týdenník v na- kladtelství J. Otty v Praze. Dnes vyšlo již 21. číslo tohoto oblíbeného týdenníku rodinného a přináší kromě bohalého obsahu slovesného řadu zdařile re- produkovaných obrazů domácích i cizích umělců vý- tvarných, jakož i zajímavá vyobrazení časových událostí „Časopisu dilovedoucích“, prvního a jediného lístu českého, který hájí zájmy dílovedoucích strojí- ren a závodů průmyslových, vyšlo právě číslo druhé ročníku II. s bohatým obsahem. — Admini- strace: Praha-Karlín, Palackého tř. č, 56, Praze.

Formánek Rukovět Jaroslav lešetický Hilbert Bursík ko MUDr Boh Růžička Novák J Ott Palacký Praha Cyrilla Karlín Rudolt Vrh Metodějský knihkupectví Český grafický akciový Zlalý Praha