Ročnik XXXXV.

V Praze, ve středu dne 12. července 1905.

Číslo 189.

Na ranní a odpol. Iistr před, lácí se v Praze v addministraci na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K s dvojí čonáške sa něsle na činit leta . . . . 7 K 50 ve fislkách: a K n0n na měsíe . . Poštou: na mřsjc ns čtvrt lela s dvojí zásilkou na měst k lta: . : k ei

Co se děje v Rusku? Podobá se, že revoluční hnutí na Rusi do- spělo krvavými dny v Lodi, v Oděsse a Tiflisu a spiknutím části válečného námořnictva, jemu podlehly zvláště obrněneí „Jiří Pobědonosec a „Kníže Potemkin“, svého nejvyššího roz machu, a co dále ještě bude v oboru tomlo ná- sledovati, budou asi opožděné již dozvuky akce. jež přepočítala se co do skutečnéh smýšleai obrovské většiny ru- ského národa. Ba i nejnovější attentát na městského hejtmana moskevského nasvědčuje temuto rozpoznání, vždyť úkladné vraždění jed- notlivců, byť sebe výše stoiicích, jest samo a sobě důkazem, že rovolucionáři nemají sil, by provedli jednolný, pravidelný boj za své idey, jako to na př. učinili Francouzové koncem osmnáctého stoleti. Nyní, kdy vzdal se obrněnec „Kňaz Po- temkin“ i anglické časopisy, které jinak horlivě podpalovaly vášně v Rusku, odvracejí se od spíklencův, poznamenávajice, „že jedna z nej- nápadnějších episod novověkých dějin skončila o nejkrotčeji. Spíklenci prý pozbyli v praxi — na štěsti pro lidskost — onu odvážnost. již osvědčili při přípravě svého plánu. Nezdar těchto nejodvážnějších pokusů re- volučních přivoděn byl ovšem i tím, že národ ruský rozpoznal v nich ony živly, příliš okázalo do popředí se deroucí, kteří nemohou se vyká- zati nijakými zásluhami o historický vývoj vele- státu ruského. Lid ruský pochopuje jinak svo- bodu než židovský proletariát, zaplavující pol ská a západoruská města, a dělnictvo z posa- vadních bouří seznalo, že sociální demokraci nejen nedovedla polepšiti jeho hmotný stav ale že podlomením průmyslových závodů v Rusi pracujících, jeho životní podmínky zhoršila.

Možno to pokládati za nehiodu, že posavad ními výbuchy, jež jaksi nepřímo měly posloužil ku podpoře snah oné části ruské intelligence jež blouznila o zavedení západoevro ských forem ústavních, byla kompro- mittována lepší její část. Domáhá se tu opět platnosti výrok básní kův: Rusko nelze pochopit, v Rusko nutno věřitl Pozoruhodno jest, že zahraničné časopisy již od měsíce května, kdy poprvé ohlašovaly, že byl Liněvič v Mandžursku obklíčen Japoncise všech stran, předpovídaly zároveň bouře v Lodi v Oděsse, a dodávaly jaksi z opatrnosti, že d jde asi i na vzpoury ve vojsku ruském. Tat proroctví se ovšem doposud splnila, ale jest pochybno, že výsledek jejich ve skutečnosti své pořadatele a jejich mluvčí v tisku, Rusům ne- přátelském — uspokojil. Za to stále ještě, ačkoliv již máme měsío červenec, nepodařilo se Japoncům „na obou křidlech obklíčeného“ Liněviče zničiti. Osvěd- čili se takto Japonci poprvé nepřesnými co do dosahu zpráv, jež svými přáteli po širém světě o slabosti ruské pozemní síly šířili. Ač výbuchy uvnitř Ruska všemožně podporováni, nedo- vedli se Japonci za posledních pětměsíců v Mandžursku vykázati nijakým postupem; i nezdá se býti ne správným předpoklad, že všecky poslední udá- lesti na Rusi neměly ani tak za účel zjednání žádoucích vnitřních reform, jako donutiti Rusko k ukvapenému a málo čestnému mírul Včera uveřejnili jsme podrobné zprávy o slyšení druhé skupiny zástapců zemstev, jež podala carovi svou adresu dne 5. července a za niž oslovili cara mluvčí šlechty, měst i ven Deputací tou se přihlásila ke slovu histo rická Rus se svými obavami a nadějemi. kova.

Všichni upřímně uvítali carovo rozhodnutí svolati zemský sbor či státní dumu. čímž se obnoví opět přímý styk mezi carema národem, jako bylo v dávné Rusi. Všichni jsou přesvědčeni, že vnitřní nepokoje jsou spolu ná- sledkem posavadních nezdarů na bojišti; všichni věří, že nelze zjednati trvalé nápravy uvnitř státu, dokud boj na dálném Východě nebude vítězně dobojován a proto nabízejí carovi všechny prostředky, aby Rusko bylo uchráněno před nečestným mírem, kte- roužto hanbu by nesneslo. „Únavná, těžká, smutná jest vojna, ale jakkoliv trudno jest nám všem — nepřilejte do této číše útrap i hanbu, již země by nebyla s to snésti,“ tak doslova pravil jeden z členů deputace. Tato deputace asi učinila konec rozpakům jež se v poslední době jevily v otázce, zda se má uzavřiti mír stůj co stůj, či má-li se pokra čovat ve válce. Třeba že zde v západní Evropě již postou pili Japonsku téměř celé Mandžursko, dali mu protektorát nad Koreou, třeba že převedli n Rusko již všechny válečné půjčky japonské i s případným opatřením raněných, což prý bude celkem málo více než dva tisíce millionů rublů — při čemž věřitelé japonští „snad nebudou činiti Rusku obtíže“ — třeba i ostrov Sachalin již pokládali za kořisť japonskou, nutno silně po- chybovati o tom, le již padešla doba blízkého míru a konce války rusko- japonské. My jsme tyto dni přinesli řeč generála Ba- ťanova, náštupce ve velitelství první mandžur- ské armády, uveřejnili před tím nestranné hlasy o stavu pozemní armády ruské a všechny zprávy s Bafanovem souhlasí v tom, že armáda t nemíní se vrátiti bez vítězství, a že dálný Vý- chod neviděl dosud vojska tak skvělého, jako jest nyní armáda Liněvičova.

Dopisovatel „Daily Telegraphu“, kterýž časopis po vši dobu války stojí při Japoncích, oznamuje, že v Petrohradě pohlížejí na situaei zcela jinak, než jak si ji představují ve Spoje ných stálech a v Anglii. Převládá tam mínění, že by ukončení války, aniž by předcházelo vl- tězství, se stalo osudným pro stát ruský, že by bylo — sebevraždou. Může potvrditi, že generál Liněvič a ostatní velitelé v pravém smy- slu zaplavili Petrohrad výklady, že vílězství se opět vrátí k ruským zbraním a že všechny posa vadní nehody budou v době poměrně krátké odčiněny. Na moři Rusko již o samého počátku války bylo bezmocné, a proto nutno vyčkati rozhodnutí na pevnině. Pozemní armáda jest vlastní síla Ruska. Kdyby tato ar- máda, plná sebevědomí, měla ce nyní odvolati z bojiště, není pochyby, že by přinesla demů své rozhořčení, kdežto vílězství její samo se- bou zaplaší všechny vnitřní nepokoje. Armáda si přeje, aby jí bylo popřáno setrvati na bojišt ještě jen šest měsíců. Rovněž zajímavo jest, co týž dopisovatel dále píše: Mobilisace se provádí t ak obratně a hladce, že nedošlo témě nikde ku patrnějším výtržnostem, jakéž se ostatně při takové příležitosti všude více méně vyskytují. Posily do Mandžurska do- pravují se tak přesně a rychle, jak nebylo možn ani předpokládati. Lze tudíž očekávati z bojišt nové vážné zprávy, ačkoliv rokování o mír již se blíží. Ale nebudiž zapomenuto, že válčilo se před Sevastopolem ještě plných pět měsíců od okamžiku, kdy zahájeno bylo vyjednávání o mí.

Politické zprávy domáci. V Praze, 11. července. (Účtování p parlamentní kampani.) Časopisy o vlády neodvislé nemohou se dosud vpraviti v onu nadšenou náladu, jež po poslední schůzi poslanecké sněmovny zachvátila tisk vídeňský

mimo Vídeň orgány různých, i neněmeckých vládních stran. Demokratická »Nowa Reforma« shledává, že výsledek letošního zasedání říšské rady, která schválila netoliko zatímný rozpočet. nýbrž i celní tariř a obchodní smlouvu s Ně meckem, jest velikým překvapením i pro poli- tické optimisty. Bar. Gautsch uměl dovedně využiti situace, aby upevnil postavení své i svého kabinetu. A upevnil je znamenitě, neboť mu sněmovna odhlasovala čtyři významné úvěry refundace, amortisační rentu, zvýšený rozpoče na alpské dráhy a úvěry na místní dráhy. A za to za všechno kluby dostaly pouhé sliby Ovšem na sliby bar. Gautsch byl velice štědrý Slibil upraviti jazykovou otázku v Čechách a n Möravě; slíbil, že zřídí na Moravě dvě nové university, mezi nimi i zbylečnou šestou univer- situ německou, a aby ostatním zemím osladi tuto hořkou pilulku, ohlásil vládní předlohu. kterou požádá za úvěr 25 millionů na lepš vypravení starých universit. Upokojil jak tak i Slovince slibem právnické fakulty v Lublani a Vlachy tím, že dal aspoň v rozpočtovém vý- boru projednati předlohu o fakultě roverédské

»Celkem tedy — dodává »N. R.« — vláda vychází z poslední parlamentní kampaně posl lena, odnáší si plnou kapsu hotových, kdežto sněmovna se musila zatím spokojiti plnon kapsou slibů. Takový jest na ten čas rozdí mezi úspěchem vlády a parlamentu.« Skoro totéž tvrdí liberální »Slovenski Narod«. který líčí, jak se parlamentní strany přímo před stihovaly v projevech důvěry bar. Gautschovia jak bar. Gautsch uměl takové situace výborně využiti pro sebe. »Parlament se rozešel — praví dále. Ministerský předseda bar. Gautsch má celé koše positivních úspěchů, různé strany pak maji celé koše — nezávazných slibů. Take my Slovinci obdrželi jsme podíl z těchto slibů, ale naši poslanci dali za ně vládě dobrý zá- vdavek.« Vzdaliť se »junktim« mezi právnickou fakultou vlašskou a slovinskou a proto jim na- stává povinnost, aby aspoň na podzím vzali bar. Gantsche za slovo a přiměli jej, aby slih svůj stran slovinské fakulty skutečně splnil.

V Praze, 11. července. (České učitel- ské pobočky ve Slezsku.) Krakovský »Czas« má následujicí telegrafickou zprávu z Opavy: »Ve zdejších německých kruzích se tvrdi, že technické oddělení při zemském pre- sidiu obdrželo z ministerstva osvěty nařízení, aby v Polské Ostravě vyhledalo vhodné místnosti pro českou učitelskou pobočku, jež se nacházela dosud při německém ústavě opavském. Nařizeno též, aby mistnosti ony byly upraveny již v příštím školním roce. Přeložení českých poboček z Opavy nutno tedy pokládati za věe rozhodnutou«. Z výpovědi hr. Dzieduszyckého, námi včera citované, jest známo, že přeložení poboček do jiného města může se státi pouz s vědomím a souhlasem poslaneckých klubů. V Praze, 11. července. (Dr. Derschatta o Derschattově výboru.) »Deutschnat. Korr.« otiskuje delší výklad, pocházející patrně z péra dra. Derschatty, o tom, proč se dr. Der- schatta vzdal předsednictví ve výboru, jenž nese jeho jméno. Vlastním důvodem resignace jes prý, že výbor zamítl návrh, aby vláda byla zá- konem zmocněna platiti nadále příspěvky na kvotu, a přijal resoluci, kterou se schvaluje ne- zákonné vládní jednání při olázce kvotové Resignací zbyl se dr. Derschatta povinnosti, po- depsati ono výborové usnesení. Z Pešti, 10. července. (Trpný odpo na venkově.) Až dosud usneslo se zastupi- telstvo 15 stolie a 23 samosprávných měst n trpném odporu proti vládě Fejérvárově. Většina stolic, jež se vyslovily proti nové vládě, jest als čistě maďarská v samém středu Uher. Z měs vyslovila se pro trpný odpor největší, jako Pešt Kečkemet, Košice, Kluž, Šoproň, Debrecín, Se- gedín, Vršec, Subotice, Sombor, Prešov, Rjeka, Nitra, Cegled atd.

Ze Záhřeba, 9. července. (M aďaři a Chorvaté.) Ve zdejších poslaneckých kru- zích překvapila zpráva, že před seda uherské poslanecké sněmovny Justh navštiví Záhřeb a chce tu vstoupiti ve styk s poslaneckými kruhy. Vládní poslanci chovají obavu, že před- seda Justh se v Zábřebě přesvědčí, že nynější chorvatská delegace na sněmě uherském není vůbec zástupkyní národa chorvatského a nemá tedy práva jeho jménem na společném říšském sněmu mluviti. Poslanci opposiční naopak jsou zprávou onou potěšeni, poněvadž návštěvou Justhovou naskytne se jim příležitost, promluviti o poměru Chorvatska k Uhrám a dověsti věc snad i k jakési dohodě. Vídeň se o Chorvaty nestarala nikdy a také nyní bez okolků vydá Chorvatsko Uhrám, jen aby upokojila tamější živly opposiční. Lépe tedy nečekati, až Vídeň vydá Chorvatsko Maďarům na milost a nemilost a smluviti se s nimi přímo o takový modus vivendi, který by Chorvatsku zabezpečil snesi- telnou národní a politickou existenci v ráme koruny sv. Štěpána. Den příjezdu Justhova nebyl dosud ohlášen. Z Pešti, 11. července. (Porušení hra- nic.) U Petrošeně došlo při lidové slavnosti na srážku mezi uherskou a rumunskou pohraničn stráží, při níž Rumuni jednoho sedláka zabili jednoho těžce poranili. Dva uherští pohraniční strážníci byli odvedeni přes hranice a tam pro- hlášeni za zatčené. Nyní se vyšetřuje, kdo za- vdal příčinu ke srážce.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 11. července.

Německo a Francie. Ohlášené proklamace v otázce marocké se strany francouzské i německé se již stalya souhlasí svým obsahem s tím, co o nich bylo už dříve sděleno. Komentáře o známé nyní do- hodě německo francouzské dosud jen spoř došly a nejpozoruhodnější z nich jest, který k ní přičiňuje dle došlého nás telegramu ber- linský dopisovatel »Frankfurter-Zeitung«, jenž bývá z pravidla dobře zpraven. Sděluje z Ber- lina svému listu: »S německé strany jeví se úsilí, aby se s Francií zjednalo trvalé doroz- umění, možno-li, zabíhající dále, nežli kam sahá marocká otázka. Marocká politika byla jen části Delcasséovy politiky, jejíž nebezpeč- nosť i Francie v čas poznala a která pracovala na úplném isolování Německa a k utvoření koalice proti němu. Jen tomuto pozadí třeba v marocké otázce přikládati významu. Každý prozíravý politik ví, že za otázkou marockou více vězí, nežli kousek Marokka. Teprve kdyby se s Delcasséovy isolační politiky odhrnul závoj. poznala by veřejnost její nebezpečnost«.

Volby v Bavorsku. Včera dne 10. t. m. konaly se po celém Bavorsku volby volitelů pro volby poslanců do zemského sněmu a prováděny byly v celé zemi za nebývalé agitace. Celkový výsledek jejich není ještě sice znám, ale není již pochyby, že nejlépe při nich pochodil ultramontanní kato lický střed, který spojil se k volbám se sociál ními demokraty. Straně střední jedná se o to aby v novém sněmu měla se sociálními demo kraty dvoutřetinovou většinu, by mohla prosaditi svůj volební řád, kdežto strany liberální a agrární které při včerejších volbách se rovněž podporo- v erobném prodeji: ranní číslo o sobě . . . za vipoludní . . . . za ž Ve dlialkách na venkovš- ranní číslo. . . . . . . . 10 věpolední- . . . . . . . Bb Inseraty platí se hetevě napřel Přečplacení a Inrerty přijímá zdmini- strsce v Marisnské ulici č.a Tam nacházejí se též redskte tiskárna a eapedico „Náredních Listi“ Rukoplzy so navracejí.

valy, musily proti tak velké přesile strany pro tivné napnouti všechny síly, aby aspoň pokud možno, zachovaly si, co se zachovat dalo, aby nebyly úplně potřeny. Bavorský zemský sněm má 159 poslanců, z nichž v posledním zasedání náleželi 83 centru. Aby domohla se dvoutřetinové většiny, získala si střední strana kromě sociálních demokratů za spojence ještě křesťanské sociály a ultramon- tanní bavorský svaz řemeslníků. Pokud bylo lze zjistiti, vyrvaly spojené tyto strany při včerej- šich volbách liberálům Augšpurk (2 mandáty), Kaiserslautern, Straubing (3 mandáty), Svino- brod (3 mandáty), Günzburg (2 mandáty), Kempten a Immenstadt a uhájili centru Řezno, Pasov a Deggendorl. Liberálové dobyli za to na sociálních demo- kratech Norimberk (4 mandáty) a zachovalisi své mandáty v Bayreuthu, Lindavě, Weissen- burku, Dinkelbühlu, Kitzingenu a Kemptenu. V Mnichově nebyl výsledek včera ještě znám, protože v některých okresích musila se volba pro nesprávnosti při prvé večer opakovati. Soudí se pouze, že okres Mnichov-město (5 mandátů) podrží si opět centrum a sociální demokraté. Dle zpráv z Mnichova došlých troufá střed, že dle známých mu výsledků voleb volitelů bude v pondělí dne 17. t. m., kdy konají se volby poslanců, zvoleno na 100 jeho kandidátů. Zkla- máni však budou sociální demokratě, kteří s klerikálním svým spojencem mnoho nezískali. Švědsko a Norsko. Dle kodaňské zprávy uveřejněno bylo dnes ve Štokholmu provolání, podepsané 174 spiso- vateli, umělci, učiteli a lékaři, ve kterém vy- slovuje se naděje, že říšský sněm v mimořád- ném zasedání učiní v příčině poměru mezi Švědskem a Norskem takové rozhodnutí, ž jím bude zachován klid na Skandinavském poloostrově a přátelské styky na něm s udrží.

Změna ústavy v Lubeku. Spolkový stát německý, svobodné hansovní město Lubek, chystá se změniti svou ústavu a činí to překvapujícím způsobem. Správu státu řídí v něm senát, sestávající ze 14 doživotně volených členů, z nichž volí se vždy na dv roky předseda-purkmistr a dále občanstvo, se- stávající ze 120 na šest let zvolených občanů. Dosud má do sboru občanstva aktivní a pas- sivní volební právo každý stále v území svo- bodného státu bydlící příslušník. Toto volební právo má se nyní velice značnou měrou obme- ziti. V sobotu skončila v Lubeku sborem občanů dosazená komise své porady o změně ústavy, která předlohu senátu o obmezení volebníbo práva širokým vrstvám lidu nepříznivou ještě přiostřila. Dle senátní předlohy zavádí se ve svobodném hansovním městě Lubsku třídní právo volební a zmíněná komise rozhodla, že nabývá ho teprve, kdo platí daň z příjmu 2500 m. Census tento zaveden, jak se výslovně podo- týká, pouze proto, aby se straně sociálně-demo- kratické vstup do sboru občanstva příště zcel znemožnil. Ze Španělska. Hrozicí již ministerská krise ve Španělsku, zdá se, že bude — aspoň na čas —— zaže hnána. Nasvědčují tomu zprávy officiosních orgánů, sdělujíeích, že mezi ministrem finanel a ministrem pro veřejné práce docilena dohoda, která umožněna byla povolností prvého. Ministn financí prý se konečně přesvědčil, že stát musí přispěti ke zmírnění nouze v Andalusii, ná-

FEUILLETON. Ctihodn k m et Ignátu Wurmovi k dovršené osmdesátce. A zvoláš-li: Slovan ! nechť se ti ozve — člověk Kollár. Ignát Wurm slaví dne 12. července do vršený 80. rok požehnaného života v zátiší svém na vikárce při dómě olomouckém. Dopřáno bylo šťastnému muži zříti červánky svobody r. 1848 stýkati se s našimi patriarchy, kteří kladli zá klady našeho znovuzrození. Byl z moravskýel kněží, kteří psávali ještě do Havličkových novin a neohroženě stál: při praporu svobody. Od doby Bachova absolutismu stál Wurm v popředí naš práce na Moravě. Prodchnut byl myšlenkou národní pospoli- tosti, bez ohledu na hranice českých zemí jako jeho starší bratr Josef Wurm (z Kloboul u Brna), jenž r. 1848 na moravském sněmě dů razně hájil státoprávní spojitost Čech a Mo- Již jako bohoslovec v památném roce 1848 patřil Ignát Wurm ke kněžím-buditelům morav. ským (Bilý, Kulda, Sušil, Procházka, Klácel hr. Taroucca, Škorpík, hr. Pötting atd.), kteři zahájili mezi lidem odpor proti volbám do Frankfurtu. Stav se knězem, pracoval vydatně s družinou Sušilovou a Kuldovou. R. 1860 poslán kněžstvem brněnským do Vídně k Štrossmayerovi k úradám o současných důleži- tých záležilostech na prahu nového konstituč- níht Rakouska. Jako důvěrník Štrossmayerův zachoval mnohé cenné vzpominky na znameni tého patriarchu slovanského. Velehrad oetl se v rukou jesuitských stoupenci Wurmovi upadli v nemilost u konsi stoře i vlády. Chtěli vybudovati v duchu známe encykliky Lva XIII. „Grande munus“ katolicko- slovanskou církev u katolických Slovanů a urov nati cesty pro smír s pravoslavným Slovanstvem R. 1863 za účasti českých politiků a pří tomnosti Palackého oslaven tisíciletý příchod slovanských apoštolů sv. Cyrilla a Methoděje

ravy. na Moravu. Snahou Wurmovou tu bylo, osvět- liti dobu velkomoravské říše a významného pro Slovanstvo kulturního díla apoštolů. Ponořil se do studia doby, navázav styky s předními učenei sluvanskými. Nejeden zajímavý příspěvek v tom směru vděčí Morava Wurmovi. Ještě v uplynu- lých dnech vykopávkám na Velehradě přítomen byl, sestavuje horlivě materiál. Od nového konstitučního života byl Wurm zemským a říšským poslancem po 30 let, roz- vinuje činnost na prospěch Moravy. Pobyt ve Vídni umožnil mu vytoužené styky se zástupci slovanských větví říše. V duchu slovanské pospo- litosti vystupoval v klubu, narážeje často na od- por kruhů, bližších vládě, jimž zvláště za hr. Taaffa bylo všecko slovanolidectví proti mysli. Po všecku dobu svého poslancování mě na mysli spojitost Moravy s Čechami. Hlavním vodílkem v činnosti zákonodárné považoval zřetel k domácímu vývoji a duchu dějin. Rozpor v názorech s většinou svých sou- druhů přiměl jej, že r. 1891 nedal se už kandi- dovati do vídeňského parlamentu. Ustoupil do svého olomouckého zátiší, kd působí od r. 1866 jako vikář při dómě. Vyhý baje se dále politické činnosti, působil tu při zakládání „Vlasteneckého musea“ i „Časopisu musejního“, pěstuje s láskou moravskou lido- vědu. Za účasti četných pracovníků snažil se sbírati známky a doklady českoslovanské kul- tury.

Jako přítel Pavla Křížkovského působi aby znamenitý skladatel povolán byl za ředitele hudby při dómě olomouckém. Jako kdysi Sušil putoval po Moravě za li- dovou písní, tak Wurm, vyhledávaje národopisné památky, zvyky, obyčeje, lidové hry, tance atd. putoval po kraji. Na počátku let osmdesátých pořádány na jeho popud po Moravě národopisné slavnosti a výstavky, jež staly se podkladem k českoslovanské národopisné výstavě v Praze r 1895. Výstava výšivek první byla r. 1885, druhá byla výstava národopisná v Němčicích. pak v Ořechově atd. Olomoucké museum vy- dalo krásné publikace jeho, jež po zásluze oce- něny cizí kritikou, došly také u nás povšim- nutí. Tak s úspěchem pracoval v duchu Kol- rova výroku, že „národ boz národnosti je tělo bez kosti“ Wurmovi šlo o všechny stránky život našeho. Stejně pilně přihlížel k selskému stavu, k živnostnictvu, k řemeslnictvu, k intelligenci. V práci se jeví člověk. S mladistvým zápalem ujal se Wurm svého úkolu při Pražské národo- pisné výstavě, těše se již na budoucí národopisné museum v Praze. Konče svoji přednášku „o lidu moravském“ v Praze 27. května 1900, pravil: „Nezoufejme, možná jest obroda. I Němci se pitvořili po Paříži, co bylo francouzského, bylo jim dražší a milejší, nežli co vyplodil duch ně- mecký; a tak bylo až do francouzských válek.

Tu povstal muž, starý Görres a zvolal k něme- ckému národu: „Nebuďtež jako hloupé olovo, jež dá se do každé formy přelíti!“ A to půso- bilo. Napoleon vyznal, že mu Görros více uško- dil než celá německá armáda. — Dovolte, abych i já podobně zvolal: „Čechové, nebuďme jako olovo, jež dá se přelíti do formy každé!“ Bohaté jsou zkušenosti Wurmovy. Nemě vřelejší tužby, nežli pracovati pro lid a Slovan- stvo, v duchu Šafaříkově a příkazu Kollárově- „A vždy, voláš-li Slavjan, nechť se ti ozve člo- věk“. Na různé přehrady mezi Slovany pohlí žel jako na dílo nepřátel, sosnované dle hesla „Rozděl a panuj!“, jako následek slovanské do- bráckosti a krátkozrakosti. Protivy i nábožen- ské hledí překlenouti duchem lásky, opravdo vého bratrství slovanského, jež nechce panují- cích a poražených, nýbrž snášelivost a rovnost všech. Matce Slavii posvětil celý život; pro n pracoval, nevyhledávaje přízně tohoto světa, a pro ni pracuje i levičkou, kdy krutý osu připravil jej před dvěmu roky o pravici. Ne- toužil po statcích vezdejších, nebažil po vy- znamenání, žije spokojeně bez nich. Až neuvě- řitelno, jak duchem i tělem svěži jest Wurm.

Vypadá dnes líp než před 10 léty. — A stařeček sám si pochvaluje: „Každý mi to praví. Nebyl bych přečkal ránu (odňali mu pravici následkem otravy, způsobené píchnutím péra), kdybych byl oddán alkoholu . .. Wurm miluje přírodu, kochá se její krá- sami. Pozdě do noci pracuje, časně z rána vstává. Nezná téměř potřeb. Pravý model. jal ve zdravém těle sídli zdravý duch! Všechen ži- vot odráží se v ušlechtilé duši, dětsky nevinné duši. Na sebe nikdy nepamatoval, jiným po- máhal. Všude byl vždy radou a skutkem nápo- mocen, dvéře jeho byly a jsou každému ote- vřeny. Však to nelibě nesli v sousedství, zvláště za arcibiskupa dra. Kohna. Nechtěje odporem svým ohroziti zároveň museum, podrobil se sta- řoček diktatuře, jež v nehodné zášti sáhla i na Českou besedu v Národním domě olomou- ckém a vypudila kněze odtud. Za arcibiskupa Fürstenberga bývalo lépe. Tenkrát mohl Wurm bezstarostně řečniti a působiti. I na sokolských slavnostech řečníval a na selských sjezdech a v dělnických besedách vystupoval. Mluvil pře- svědčivě, opravdově, od srdce k rozumu. Ušlech- tilá byla jeho výmluvnost, bohata obrazy ze ži vota. Byl miláčkem lidu, skutečným učitelem jeho, pravým novodobým stoupencem Komen. ského, jehož spisy prostudoval, jako Husovy. Pokojíky Wurmovy podobají se studovné učence, kde kniha na knize ze všech oborů,a zvláště slovanských. — Bez znalosti dějin východních nelze po- chopiti staré dějiny velkomoravské říše a vůbe české dějiny! — zní úsudek Wurmův.

Německý učenec E. Braun praví: „S bo- lestným srdcem uznávám jako Němec, že so ciální otázky nerozřešíme, nepoznáme-li starých řádů slovanských a neupotřebíme-li jieh. Wurm nejednou, i ve vídeňské sněmovně, poukázal na prvotní sociální řády slovanskéa na zbytky jejich dosavadní, na Rusi — „oběči nu“, „mir“, „artěl“, a Jihu slovanském „zá druhu“. Nabádá také učiti se ruštině, aby nad- bytečný intelligentní proletariát se mohl zachyti ve velké slovanské zemi. Jako kněz jest Wurm knězem v nej- krásnějším slova smyslu, jako Slovanje člověkem zbožným. Ne ceremonie, tím méně latína v církvi, ale prvotní duch Kristův jest mu obsahem působení. Přál zlidovění církve, aby tato v duchu cyrillo-methodějském byla nám oporou jako pravoslavným. Stejně milý jest mu Slovan pravoslavný jako katolický nebo evange lický, jen poctivý-li člověk a mravní- Sušil napsal: „Církev a vlast, ty v mojíeh sestersky se milují ňadrech, každá půl, každá má moje srdce celé.“ Na Wurma hodí se ne- méně slova Jablonského: „Napřed jsem se na- rodil a pak mne toprve pokřtili. Wurm nevšímal si řádění bojovných kato- lieko-politických jednot na Moravě, oddávaje se své důležitější práci. Teprve budoucnost ocení všestrannou jeho činnost. V práci nalézá útěchu a největší radost.

Čím starší, tím horlivějí pracuje. Málo kdo na- psal tolik článků poučných pro veřejnost jako Wurm. Poznal lid i jeho duší, jeho potřeby, jeho minulost a vývoj, jeho dobré i špatné vlastnosti a náklonnosti, jako málo kdo. Přísluší mu proto název „otce národopisu českoslovanského“. Nejvřelejší tužbou ctihodného kmeta jest, aby dočkal se vybudování všenárodního z ří- zení jako nejvyšší instance pro veškeren česko- slovanský svět a zřízení samostatné budovy pro olomoucké museum. Bůh dejž, aby oslavy Sušílovy a jubileur Wurmovo urychlily krásnou myšlenku. Wurm stojí v čele Musejního spolku jako horlivý před- seda-pracovník. Těžce nese stařičký hlasatel idey slovanské rány, dopadající dnes na Rusko. Vídí v nich odplatu za to, že ruští státníci s carem se odklo- nili od nejbližších úkolů domácích. Všek přejde- bchdá zkouška a povstane nové, mladé Rusko, Rusko lidové, slovanské, prosté cizích proudů a přívěsků. Důvěra tato sílí Wurma zvláště také se zřetelem ke dnešní vídeňské politice, pro nás máloslibné. „Je zle!“ pravil mi ondy při návštěvěv Olomouci. „Musíme znova pracovat, vrátit se k Palackému, kde přestal na kroměřižském sněmu. Probudit utajené síly Slovanstva a pra- covat s lidem. Řekněte to pánům v Praze ... Bez lidu a mravnosti v životě všem, i politickém, jsme ztraceni. Wurm jest poslední ze starých buditelů- poctivců, muž čistých rukou: velký Slovan, velký člověk! Kdo ho poznal, zamiluje si ho. V památný den jeho připojujeme se s vřelým srdcem k těm, kdož mu přijdou blahopřáti. Jan Hejret.