Strana 2. Číslo 271.

KATOLICK LISrY.

Dne 3 října 1900.

ukrýval je po několik dnů. Ale hned po skutku na- psali prý on a jeho soudruzi rodině dítěte list, v němž projevovali svou ochotu, že navrátí ono dítko za vý- kupné 10.000 franků, jinak že to ubohé stvořeníčko zanesou na vrchol hory a tam je zavraždí. Rodiče, již byli zámožni, zaslali lupičům na rychlo výkupné, jen aby své dítko vysvobodili z jejich rukou. Dodává se ještě, že hlavní obžalovaný Trifanov to všecko po- tvrdil. Zaznamenáváme jenom za příčinou zajímavosti, ale celá zpráva zní tak romanticky, že zdráháme se, abychom plnou víru jí přiložili. Říšský sněm dánský se včera sešel a zvolil opětně dřívější presidium. Zemský sněm zvolil naproti tomu svým prvním vicepresidentem bývalého ministra spravedlnosti Nellemanna a druhým vice- presidentem generálního auditora Steffensena, který byl dříve prvním vicepresidentem. Krvavé nepokoje v Limě. Bývalý ministr financí Belaunde, který proto, že přivlastnil si 20.000 liber šterlinků ze státních peněz, jest obžalován, za- klíná se, že je navinen. Shromáždění lidu na hlavním náměstí bouřlivě požadovalo, aby mu byl Belaunde vydán, aby jej mohlo lynchovati. Zakroči vší vojsko střílelo do davů a více než 100 o sob zranilo. Panují obavy, že se budou nepo- koje opakovati. Ruští carští manželé přijeli včera se svými dětmi na yachtě »Standard« ze Sebastopolu do Livadie. Belgieký král přijel dnes do Mnichova, aby súčastnil se slavností svatebních.

Crispi a trojspolek. Římská »Tribuna« uve- řejňuje rozmluvu s Crispim. Crispi vyslovil prý se, že Italie musí býti připravena ke dni 17. května 1903, kdy vyprší trojspolek. Veřejné mínění v Ně- mecku není nyní obnovení trojspolku tak příznivo jako dříve. Vnitřní politická situace Rakouska, na jehož zachování Italie má zájem, jest velmi ne- snadná. Současně, pravil Crispi, vyprší také ob- chodní smlouvy. Náš osud bude záviseti na naší obratnosti a na obratnosti našich vyjednavatelů.

Prine Jiří řecký nehodlá, jak bylo již na tomto místě zaznamenáno, přijmouti již opětné volby za vrchního komisaře ostrova Kréty, nýbrž stojí prý na tom, aby velmoci dovolily, by Kréťané sami roz- hodli o konečném osucu toho ostrova. Není následkem toho žádné pochybnosti, že princ Jiří, speciální splno- mocněnec všech velmocí, zanáší se záměry daleko směřujícími. Jedni tvrdí, že chce se dáti prohlásiti za knížete krétského, druzí zase domnívají se, že chce vyvolati jakéhosi druhu plebiscit o přivtělení Kréty k Řecku. Pakli-že princ Jiří podniká cestu po Evropě, zdá se, že hodlá jí připravovati obrat ve státopráv- ním postavení ostrova. Princ Jiří nečinil již po ně- kolik měsíců, jak tvrdí »Pol. Corr.«, žádného ta- jemství, že považuje za žádoucno, aby nynější pro- zatimní stav na Krétě po třech letech, jež velmoci pro prozatímnost povolily, nahražen byl konečně plat- ným novým pořádkem, a že na příslušných místech bude toto stanovisko i hájiti. Princ Jiří dodal k tomu, že jest pevně odhodlán, ať již velmoci uznají požada- vek jeho za správný nebo ne, vrátiti svůj mandát do rukou vlád, jejž byly naň přenesly. Princ Jiří chce podle všeho nyní osobně se přičiniti, aby tyto vlády přesvědčil o oprávněnosti přání Kréťanů, aby ostrovu Krétě, jenž s Tureckem beztoho spojen jest jenom tenounkou nitkou, dostalo se samostatného a uprave- ného postavení. Budou-li jeho snahy od velmocí vy- slyšány, jest ovšem ještě otázkou. První návštěvu učiní prine Jiří dvoru ruskému.

Japonská ministerská krise, kteráž byla zase skončena povoláním markýze Yta ku vládě, trvala plné čtyři měsíce. Markýz Yto má za sebou novou silnou stranu, kterou sám založil a která čítá 150 členů, z nichž jedna část hlásí se ku straně li- berální, druhá pak ku straně pokrokové. Zakládaje tuto stranu, prohlásil markýz Y to, že nečiní toho snad z toho důvodu, jakoby sám toužil po vládě, nýbrž jenom za tím účelem, aby sám dle možnosti přispěl k úspěšné činnosti soustavy konstituční. Jinak usiluje markýz Yto o rozšíření volebního práva, dou- faje, že při nových volbách domohl by se na jeho základě silné většiny. Nastoupení markýze Yta zna- mená však i změnu v zahranični politice, ne snad ani tak vůči Číně, jako spíše vůči Korejsku.

Dozvuky tábora v Soběslavi.

(Píše jeden táborita.)

Tábor lidu v Soběslavi, konaný dne 30. září, skončil jak dalo se očekávati, s malou slávou co do počínání si předsednictva a přípravného výboru. Tábor zahájen o půl 3. hodině odpoledne a trval do půl 5. hodiny. Z ohlašovaných banderií dostavilo se všeho všudy 14 jezdců z obce Svínů. Lid náš český katolický jevil k táboru lhostejnost, vždyť připravo- ván byl za okolností strannických a konal se také způsobem strannickým. Nebylť to tábor všech státo- právních stran českých, ale toliko tábor radikálně- liberální, který na konec zvrhl se v tábor vlastně kandidátů poslanectví do říšské rady. Zahájen byl p. Rudolfem Šstkou, majitelem hospodářství a ob- chodu peněžního v Jindř. Hradci, jakž u nás zvykem nyní jest, vzýváním mistra Jana Husa a Žižky, při čemž nějaká dobrá duše z venkova zvolala: »Sv. Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím! To jste ještě zapomněl !« Bylo rozkošno pozorovati pány kandidáty po- slanectví, kterak svou osobu na podium vystavili zraku lidu a ozdobili prsa svá odznaky a pentlič- kami, bylo rozkošno poslouchati řečníky jednotlivých frakcí, jak politiku své strany a svou osobu nabízeli lidu; paradní řeči končily se obyčejně: to co dělali dosud naši poslanci, to ještě není nic, musíme do toho radikálněji, jako já — takové poslance volte! Následovaly řeči dra. Herolda, red. Votruby, red. Klofáče, red. Hrubýho atd. A nyní přijde ten černý bod celého táboru, který postavil celý tábor do světla nepříznivého.

Když přišla řada na křesťansko-sociálního řeč- níka, dělníka Ludvíka Hejska ze Strmilova, nebylo mu slovo od předsednictva uděleno. Hlava jde kolem, krev kypí v žilách, když si vzpomeneme, že tohle se mohlo státi na táboře svobodomyslném, že tohle spůsobil přípravný výbor, který na plakátech lidu namlouval a sliboval, že promluví na táboru zá- stupci všech státoprávných stran českých. Vždyt přece p. Hejsek oznámen byl předsednictvu již 17. září. Pan Votruba, řečník táborový, legitimoval se jako zástupce p. dra. Baxy až v den táboru. Tomu bylo dovoleno mluviti, a když nad očekávání p. dr.

Baxa dostavil se osobně na tábor, i ten připuštěn k slovu, jen zástupce strany křesťansko-sociální byl odmítnut. Ano, nikoliv jednoduše odmítnut, on byl klamán až do poslední chvíle. Přípravný výbor po- zval ho k důvěrné schůzi dopolední do Soběslavi na den táboru, přislíbil mu místo řečníka, když vládní komisař ho připustí. Pan Hejsek obětoval vše, cestu i útratu — a dostavil se. On učinil ještě více; když přípravný výbor zpěčoval se ohlásiti ho p. komisaři, došel si sám k intervenujícímu komisaři — ten za- znamenal si ho jako řečníka a přece nebylo mu na táboru slovo dáno. Když p. Hejsek hlásil se naposled k slovu, uchýlilo se předsednictvo táboru ku pro- středku, který nikterak neslouží mu ku slávě. Ozná- milo vládnímu komisaři, že pli řeči křesťansko-sociál- ního řečníka za pořádek neručí, načež přirozeně ani vládní komisař ho k řeči nepřipustil. Předsednictvo prý bálo se bouřlivých výstupů se strany přítomných sokolů a národních dělníků Klofáčových. Jestliže páni liberálové a radikálové vštěpují sokolstvu a národnímu dělnictvu ve jménu bratrství, rovnosti a velnosti ta- kovou kulturu nesnášelivosti a fanatismu, že nedo- vedou vyslechnouti řečníka křesťansko-sociálního, když tento podává ohražení proti útisku jazykových práv českých, pak vystavili si věru nepěkné vysvědčení.

Pak třeba konstatovati, že páni tohoto druhu, když mluví o svobodě plnými ústy, osobují si tuto svobodu jenom pro sebe a svou stranu, ale pro jiného znají jenom samovládu. Nic nezmohly tu ani přímluvy p. starosty města Soběslavi Mrázka a p. starosty strmi lovského, kteří ve jménu zásad liberálních přimlou- vali se za řečníka křesťansko-sociálního Přísloví praví: hluchým darmo mluviti. Nedej Bože, aby páni tohoto druhu, kteří rozumí svobodě jenom pro sebe, byli jednou v čele správy státoprávního království českého, o kterém tolik na táboru se mluvilo. Jestliže nyní jest zle, bylo by pod ta- kovými liberály ještě hůře, příklad ostatně máme na Francii, kde zednářská vláda ve jménu vol- nosti, bratrství a rovnosti katolíky všemožně okrádá a utiskuje. Můžeme si pomysliti, jaký pojem o svo- bodě a demokratickém bratrství odnesl si z táboru tento dělník, když ve sboru pánů liberálů, radikálů a pokrokářů představován byl a s útrpným úsměvem vítán od dra. Herolda dolů až ke »kandidátům« po- slanectví dru. Seidlovi a Žemličkovi z Jindř. Hradce. Kde pak může býti tento připuštěn na tábor za řeč- níka, vždyť nemá titulů, ani doktorských, jako pan Herold, ani redaktorských, jako pan Klofáč a pan Hrubý, onť jest jen muž z lidu, dělník, on nemůže se představiti lidu v parádním obleku, jako pan dr. Herold, ani jako redaktor pan Klofáč, nebo pan Hrubý. Třeba, že sluší se, aby jménem českého jiho- východu promluvil na táboru, muž z tohoto kraje a nikoliv, aby jménem tohoto lidu mluvili páni mimo kraj tento, jako byli skoro všickni řečníci táboroví, přece tito promluvili, onen prostý muž z lidu odmít- nut. Zapamatuj si to lide českého jihovýchodu, tvůj řečník nebyl připuštěn k slovu, tobě lide český dáno bylo na táboru jenom právo kývati k řečem pa- rádním!

Tak se ukázal ten český demokratismus na tá- boru v Soběslavi. Proto také výsledek táboru byl mdlý, tak že při hlasování o resoluci zůstalo na ná- městí asi polovice všech účastníků. Nemile se také dotýkalo mnohých, kterak zejména pan Klofáč, aby snad dodal lesku svým slovům, jakoby zúmyslně vy- hledával v řeči své konfliktu s přítomným vládním komisařem. Dával přítomným hospodářům také nau- čení, jak vlídně mají se chovati ku svému dělnictvu. Takového naučení čeští rolníci z jihu Čech od pana Klofáče nepotřebují, vždyť zde poměr mezi čeledía hospodáři jest dosud patriarchální, rodinný. Přítomným odporučoval, aby hleděli si k sobě připoutati dělni- ctvo jak dobrý materiál revoluční. Ža takové pány, kteří rozumí rovnosti, bratrství a svobodě jenom pro sebe, dělnictvo české nikdy bíti se nebude. Ale nejlepší byl konec řeči tohoto mnohomluv- ného řečníka. Ku své obraně, tak končil, musíme bojovati prostředky všemi, tedy dobrými i špatnými.

Kdyby tak některý kněz katolický anebo zvláště ně- který páter jesuita tato slova Klofáčova pronesl, to by bylo křiku v liberálním táboru: vidíte, že to je- suité učí, že účel posvěcuje prostředky! Takto však p. Klofáč si myslil, kdo ví co za moudrost nám na »zanedbaném« jihu českém nepověděl. Podobných frásí promluveno bylo na táboru hoj- nost; všecku vinu na bídě lidu má prý vláda ve Vídni, o liberalistickém kapitalismu, tomto upíru lido- vého blahobytu, nebylo na táboru zmínky, Proto dobře pověděl jeden rolník na zpáteční cestě z táboru: »Tohle, co tam jsme slyšeli, povídají nám ti páni už po kolikáté, jeden chce býti mou- dřejší nežli druhý, jeden slibuje více nežli druhý, a ono je nám pořád hůře.« Tábor v Soběslavi byl z podobných táborů, letos konaných, ten poslední, ale také nejslabší. — Nic tu nepomohou číslice o ohromné účasti lidu, které budou udávati radikální a liberální listy. Kdo tam byl, ten přesvědčil se o jeho fiasku. Jména Šetků, Seidlůa Žemličku na provolání ku táboru netáhnou.

Slovanské rozhledy. V Praze, dne 2. října. (Dějiny hakatismu v pruském Polsku.) Co den docházejí z pruského Slezska a Poznaň- ska zprávy neuvěřitelné, které hýbají i srdcem člo- věka čivů pevných. Považujeme tyto skutky za návrat pronásledování katolíků z dob první církve a to ne- jen pro víru, nýbrž také pro národnost. Je to ne- sťastný hakatismus, který se zaryl do těla německé říše jako rána svrabová, které nelze vymíti, neboť jest jí prosáknut veškeren život hospodářský i spo- lečenský. Jako jest železný kancléř Bismark původcem kulturního boje, tak jej též dlužno považovati za prv- ního, který dal podnět k pronásledování polského živlu, je tedy Bismark původcem hakalismu. V prvních letech vlády císaře Viléma II. odbo- rový náčelník vlády baron Willamowitz staral se, aby Polákům uvolnilo se v jejich nesnesitelném stavu, aby byli prosti všech mimořádných opatření, která je tížila nemálo, tak že se nemohli svobodně rozvíjeti. Avšak tu stál na stráži démon německé říše kníže Bismark, který nemohl zapomenouti svému nástupci Caprivimu, že se mu nepodařilo Poláky sblížiti s vládou. Proto snažil se svými pro- středníky namluviti císaři, že s novým kancléřem uči- nil špatnou volbu. Jeho účelem bylo jednak Poláky vyrvati z jejich loyálního stanoviska vůči říši, jednak také překonati veřejné mínění v Německu, že od- chylka pruské vlády od opatření z roku 1886 proti Polákům znamená slabost vlády.

Hlavním jeho podporovatelem a mluvčím v této jeho snaze byl zvláštní komisař věcí polských von Hausemann. Jeho články v té věci vzbudily odpor i repliky a natropily mnoho zlého. Odborový náčelník Wilamowitz byl mužem samostatným a loyal- ním, původním, avšak nedovedl rozhodně pracovati za svými plány. Když nadešla doba voleb do rolnických komor, vypsal z kandidátní listiny německé i polské živly radikální, mezi nimiž byl též Tiedemann z Jeziorek, který se stal později hlavou a duší haka- tistův. Nevědomky pozdvihl Wilamowitz tohoto muže na stupeň vyšší, začež se mu špatně odměnil. Týž náležel k povahám ješitným, který ve své zámožnosti jako zeť bohatého bankéře Harta chtěl hráti důle- žitou úlohu politickou a mínil, že tak nejsnáze učiní když vynaloží všecky své síly k upevnění panství německého v Poznaňsku a k ujařmení Poláků. Jeho první starostí bylo založiti spolek pro za- chování němčiny v polských krajích, v čemž jej Hausemann podporoval, takže toto dílo také bylo vy- konáno. Jako třetího do tohoto spolku povolali oba Kennemanna jako spolehtivého a usazeného pracovníka a hospodáře družstva. A tu první útok učinili na ministra vyučování Bosse, který byl znám jako nepřítel katolíků a Poláků. Prostřednictvím Kueglerovým nabyli velikého vlivu na ministra Bosse. Proto usilovali tež o to, aby na místo Wilamowitzovo byl dosazen jejich stoupenec Jagow, aby mohli neru- šeně pracovati. Takto zorganisovala se poboční vláda, nemálo nebezpečná, která pronásledovala každého úředníka samostatně pracujícího, když nechtěl při- stoupiti k jejich sdružení a snah jejich podporovati.