Číslo 271.

V Praze, dne 3. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea oxpedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—I. Mefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se novracejí Mexapečetěnérsklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní

KAIUICKÉ LIS pondělí a po svátku vdyo dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126.

Předplatnné pro Prahu a donáškou do domu: K 2.80 měsíčně . . . .. čtyrtletně . .. K 8.40 K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. 8.— čtyrtletně . .. K 9.— celoročně. . . . K 88.— Předplatné do cizozom- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie s Anglie: čtvrtletně . .. K 13.20 K 52.80 celoročně Telef. administrace 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 3 minuty ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 34 minuty večer.

Středa: S v. Kandida. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Voršilek od 30. září až do 3. října.

Hřích prince Maxe. V Praze, dne 2. října. = Královský prine Max jest předmětem svě- tové pozornosti hlavně pro svůj rod a pal pro svou zbožnou oddanost k církvi. Jes. to isté zjevem zvláštním, viděti královského prince ve zpovědnici dělníků, k vůli nimž se učil jazyku je jich, a viděti jej na různých místech kázati odda- nost katolické víře. Dosud byl celkem ušetřen útoků, však nyní poslední jeho skutek přetrhal všechny struny trpělivosti a palbu začal list saský, nejméně liberální protestantský list »Das N. sächs. Kirchenblatt«, který si vzal na mušku prince Maxe proto, — že přijal místo na universitě ve Frýburku ve Švýcarsku. Zde už koučí snášenli- vost protestantská a proto tolerantní »Kirchen- blatt« pustil se do prince Maxe pro jeho »fanati- cké předsudky ve prospěch nesmířitelného klerika- lismu« a proto, že »vyzývavě insultoval evange- lické a patriotické smýšlení« , denuncoval mla- dého prince »jako mladého útočníka« atd. Jest třeba ještě něco dodati k tomuto suchému faktu? Princ královský, který resignoval na trůn a oddal se službě církevní, jest předmětem surových útoků proto, že na cizí universitě přijal nabízené mu místo profesorské. Domácí německé university sotva by se svými vládami povolaly prince Maxe na křeslo universitní.

Protestantské listy mlčely, když na jejich uni- versitách profesor Döring přednášel to, co obsa- ženo v jeho »Philosofische Güterlehre« (Berlín, viz str. 410—411) které nemůžeme pro nedostatek místa citovati; mlčely, když Paulsen přednášel dle svých »System der Ethik« (viz I. st. 387) a »Wissenschaft führe zum Atheismus« (397, 401 atd); mléely, když profesor Förster přednášel my- šlénky, které uložil ve spise »Naturwissenschaft und Ethik«, zbaběle mlčely, když Gizycki a Zellera celý zástup mužů pod pláštěm vědy tradovali čirou anarchii vědeckou a jinou, však když králov ský princ přijal místo na svobodné universitě švýcarské, pak jest snášenlivost protestantská v koncích. Naše listy kolikráte vytkly s pochvalou ná- boženskou horlivost císaře Viléma a s pochvalou přijaly jeho vystupování na prospěch positivní víry křesťanské, která má hlavní hrobaře své na universitách placených z kapes křesťanského oby- vatelstva a z výnosů fundací druhdy katolických.

My jsme nejednou se zmínili o živém zájmu, jaký ukazuje císařovna německá pro tak zvanou »vnitřní missii«, která jest jeden z posledních pokusůo vzkříšení positivního křesťanství v odpadlých srd- cem zemích protestantských. Jest dobře známo, že císařovna německá tak horlivě agituje ve prospěch »Innere Mission«, že tyto sbírky byly i předmětem řeči v parlamentě a že antisemité mluvili též o ži- dovských penězích, shromážďovaných na prospěch stavby 20 kostelů v Berlíně. Katolické časopisectvo nechtělo viděti v tom než chvályhodnou horlivost ve víře a zachování positivního křesťanství. Papež Lev XIII. přijal od císaře Viléma duchovní řeči jeho k mužstvu. Však jak jinak se měří, když ka- tolický princ královský, puzen přesvědčením svým, působí na rozvoji katolické církve, tu jest fana- tikem, nesmířitelným klerikálem, »junger Heissporn« a pod. Styděti se může protestantská snášenlivost.

Nyní ještě něco o universitě frýburské. Pálí mnoho liberály její ponenáhlý postup, který jest přirozený a jistý, protože pozvolný. Liberální »Basler Nachrichten«, list docela protikatolický, přinesly úsudek balaamovský o universitě frý- burské. Vyšel liberální světlonoš, aby shlédl toto netopýří hnízdo tmy, a na místě kletby takto psal: »Minulou neděli byl jsem pozván shlédnouti celé vědecké zařízení university v nové budově v Pérolles. Profesoři sami prováděli. Nyní mů- žeme prohlásiti s dobrým svědomím, že zaří- zení vědecké v ničem nešetřiloa v ničem nezůstalo pozadu. Vše jest úplné, moderní. Posluchárny jsou světlé, vzdušné a přívětivé, a mnohá švýc a rská universita by s těží mohla konkuro- vati s Frýburkem v tomto směru. Přírodní vědy nejsou redukovány na roli Ci ndella na »dominikánské universitě«. To nás vede k závěrku, že snad i jiné fakulty — necháme-li stranou katolický směr — nemohou býti jen tak chatrné s věde- ckého stanoviska, a snad by hessenský stát ne- přišel ve zkázu, když by odvolal zákaz doktorátu university frýburské. Zajisté doktorát, jemuž stát dává uznání, může býti pochybný. Ale s tak úzkoprsými prostředky útočnými neublíží se ústavu. Universita existuje a dá to též cítiti, a i nej- svobodomyslnější a radikální žurnalisté neztratí na své sebeúctě a vážnosti, když připustí, co jest faktem: universita jest skvěle zařízena dle věde- ckého moderního způsobu.« Tak zní balaamovský úsudek. Jak se při něm vyjímá úsudek »S. Kirchenbl«? Jako úsudek no- siče Balaamova.

Zprávy politické. V Praze, 2. října. Německé souručenství nalezlo ve schůzi trutnovské divnou illustraci. Pražské německé listy »Bohemie« a »Tagblatt« tvářily se jakoby byla stará liberální garda vydobyla velikého vítězství nad Wol- fovci. Poměr Wolfovců k liberálům na sjezdě zastou- peným lze vyjádřiti číslicemi 4:1 a přece chtějí světu namluviti, že jednička platí více, nežli čtverka. Při té příležitosti třeba na jednu okolnost, málo povšímnutou upozoraiti. Trutnovský starosta Rauch v boji mezi po- krokáři a radikály dělal přesmutnou figuru. Chtěje stůj co stůj sjezdu Wolfovců zabrániti, obrátil se na autoritu, kteráž dle povahy své prosbu jeho musila rozhodně odmítnouti. Tolik měl jakožto starosta vě- děti, že kabinetní kancelář Jeho Veličenstva pro ta- kové věci není. Starosta Rauch věděl ovšem dobře, že k zakázání schůze Wolfovců kompetentním je okresní hejtmanství. Zde ho však odbyli významným krčením ramenou a slovy asi: Milý příteli, my bychom rádi, my ale si netroufáme proto, že páni ve Vídni jsou před Wolfovci na stálém ústupu. Wolf musí se ve vyšších kruzích těšiti se znamenité protekci, pro- tože se chlubil, že mu jistá vysoce postavená osobnost pověděla o telegramu zaslaném od Raucha kabinetní kanceláři. Taková je situace v říši, kdež málo kdose pamatuje, že by kdy Wolf měl co činiti s policií, anebo se soudem pro některou z jeho mnohých poli- tických irredentistických řečí. Na českých táborech bývají páni hejtmani o mnoho citlivější. Wolf je dnes pánem situace, a trutnovský starosta Rauch zbytečně blamoval nejen sebe, ale i své politické přátele. Ne- bude dlouho trvati a Wolf bude v řadách pokrokářů řáditi jako zuřivý Ajax.

Vláda a autonomie jižního Tyrolska. Ministerský předseda dr. Körber zaslal předsedovi italského klubu na říšské radě baronu Malfat- timu list ohledně požadavků italských poslanců, aby totiž Trentino tvořilo správní území. Odpověď před- sedova jest odmítavá. V listu jeho praví se mezi jiným: »Snahy, směřující na poskytnutí zvláštního autonomního postavení italské části Tyrol, vystoupily dosud s dvěma druhy návrhů: 1. Návrhy, kteréž chtěly mezi sněm a obce vsunouti krajský sněm neb okresní zastupitelstvo. 2. Návrhy, které směřovaly ku zřízení kurií ze zástupců jednotlivých částí země na sněmu tyrolském k projednání záležitostí těchto částí země — tudíž rozdělení zemských výborů na dvě sekce. Tyto návrhy jsou i dnes nepřijatelny. Podstatnou věcí pro posouzení celé otázky jest, že se nejedná o utvoření národních ochranných opatření v jednotlivých záležitostech národnosti zvláště se tý- kajících, nýbrž o utvoření nových politických útvarů se zvláštním teritoriálním podkladem. Vláda může uznati v jednotlivých zemích zvláštní řeč některého národního území, ale ještě v žádné zemi dosud nebyl za příčinou národních požadavků učiněn nárok na odloučení zájmového území. Předseda uherského ministerstva Ko- loman Szell přijel dnes ráno do Vídně, kdežto fi- nanční ministr Lukas z zavítal tam již včera večer.

Předseda Szell konferoval dnes dopoledne s ministrem zahraničních záležitostí hr. Goluchowskim, načež měl v poledne slyšení u císaře. Ujišťuje se, že přítomnost uherských ministrů ve Vídni má za účel, aby pokra- čováno bylo ve společných poradách ministerských, které započaly dne 21. září a točily se kolem prove- dení nového rakousko-uherského vyrovnání. Dnešní porady súčastnil se také říšský finanční ministr Ka- llay, náčelník generálního štábu zbrojmistr Beck, odborový přednosta ministerstva vojenství podmaršálek Schöneich, oba předsedové ministerstva dr. Kör- ber a Koloman Szell, finanční ministři Böh m- Bawerk a Lukacs, ministři obchodu Calla Hegedüs a železniční ministr Wittek. Ministr dr. Rezek vrátil se včera večer z

Žamberka do Vídně. V Meraně měl v neděli baron Dipauli řeč, ve kteréž opětoval, že katolická strana lidová s dobrým svědomím vešla ve spolek s českými poslanci, a že nikdy ničeho nepodnikla proti právům německého lidu. Na dotaz, zdali by neměla rozhodnouti v otázce ja- zykové vláda, prohlásil řečník, že otázka ta může býti spořádána toliko dorozuměním národů samých a zákonem. Na další dotaz ve příčině kartelu, zejména pak ve příčině zdražení uhlí pravil bar. Dipauli, že je jeho přesvědčením, že zdražování to bylo způso- beno velkoobchodníky s uhlím. Volební ruch, vyvolaný za příčinou nastá- vajích říšských voleb počíná rozlévati se do neko- nečna. Prozatím arciť obmezuje se většinou jenom na jmenování nových kandidátů. Řada jejich je téměř nekonečnou již dnes. Ale zaznamenávati jejich jména jest bezúčelno, protože valná většina jejich ve volebním boji opětně zanikne. V jediné Haliči při- hlásilo se o mandát již více kandidátů, nežli říšská rada vůbec má členů. A jako v Haliči, stane se nejspíše také v ostatních korunních zemích. Bylo by proto bezúčelno, zabývati se kandidaturami — jepic. Budeme zaznamenávati jenom takové, kteréž mohly by státi se všeobecně zajímavými. Dnes takových kandidatur není; ne aspoň v zemích koruny české. Pro pozdravný telegram. Arcivévoda Le- opold Salvator přeložen byl náhle ze Záhřebu do Vídně. Vychází na jevo, že z příčin politických. Pan arcivévoda residoval od r. 1894 v Záhřebě a po- stoupil ze štábního důstojníka až na velitele divise.

Byl v Záhřebě velmi populárním a oblíbeným. Ma- ďarské listy tvrdí, že pan arcivévoda byl přeložen proto, že poslal biskupovi Strossmayerovi u příležitosti jeho jubilea blahopřejný telegram. A přece je známo, že telegram ten neobsahoval ani té nejmenší politické narážky. Telegram ten byl psán v jazyku německém a zněl: »V tento vznešený den, v kterémž V. Exc. slaví 50 let kněžského působení jako biskup v Da- kově, posíláme arcivévodkyně a já naše nejsrdečnější blahopřání s prosbou: Všemohoucí Bůh račiž Vaší Excellenci popřáti ještě mnoho let zdatného zdraví, nekaleného štěstí ku blahu Vaší diecése. Arcivévoda Leopold Salvator.« Boj o německé jméno města. Municipalní výbor brašovského komitátu potvrdil většinou hlasů usnesení městského zastupitelstva brašovského, dle něhož si přeje město býti officiálně nazýváno »Kron- stadt«. Proti tomuto usnesení ohlásila menšina odvo- lání k ministru vnitra. Bulharsko-macedonský výbor. Některé časopisy tvrdí, že vyšetřovací soudce Florescu v Bu- kurešti obdržel od zatčených spoluvinných Bulharů nové důkazy o rejdech tohoto výboru, důkazy, jež až dosud byly neznámy. Tak na př. skládali prý čle- nové tohoto výboru následující přísahu: »Přísahám, že vší svou duší věnuji se svaté věci macedonské, že rozkazův výboru budu slepě poslušen a že se po- drobím jeho usnešením. Kdybych tuto přísahu po- rušil, roztříštiž mi studená hlaveň revolveru mozek v hlavě a ostrý hrot dýky protkniž má prsa!« Pří- saha tato byla prý skládána na revolver, dýkua kříž. Dále zjistil vyšetřovací soudce ještě toto: Zatčený Bulhar, jménem Nifa Stojčev, vyznal, že byl opět a opět v Macedonii za zvláštním posláním, aby za každou cenu zjednal peníze. Stojčev uloupil prý jednou za noční doby, jistému macedonskému kupci v malém městě jeho dítě, a zanesl je do lesa, kdež